14 C 210/2021
Citované zákony (29)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 11 odst. 1 § 9 § 9 odst. 2 písm. e § 80 § 135 § 135 odst. 1 § 135 odst. 2 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1 § 160 odst. 1
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 14 odst. 1 písm. a § 14 odst. 3
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 157 odst. 3 § 157 odst. 4 písm. b § 158 odst. 2 § 158 odst. 3 § 158 odst. 4
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 13 § 237 § 238 § 239 § 240 § 241 § 242 § 258 § 259 § 545 § 553 odst. 1
- o zvláštních řízeních soudních, 292/2013 Sb. — § 3 odst. 2 písm. a
Rubrum
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [obec a číslo], letiště, [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení členství ve spolku takto:
Výrok
I. Určuje se, že [celé jméno žalobce], [datum narození], je členem [název] [obec] z.s., [IČO], se sídlem [obec a číslo], letiště, [PSČ] [obec], sp. zn. L [číslo] vedená u Městského soudu v Praze.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 21 032 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne 25. 8. 2021 se žalobce domáhá určení, že je členem žalovaného spolku.
2. Žalobce svou žalobu odůvodnil zejména tím, že je členem žalovaného spolku od roku 2010. Rada žalovaného rozhodla dne 8. 1. 2017 o ukončení členství žalobce, členská schůze žalovaného dále vzala na vědomí a souhlasila s automatickým ukončením členství žalobce dne 29. 4. 2017. Proti uvedeným rozhodnutím ze dne 8. 1. 2017 a 29. 4. 2017 žalobce podal žalobu o určení neplatnosti svého vyloučení ze žalovaného spolku, řízení se vedlo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledal žalobce v tom, že jeho členství v žalovaném spolku je sporné a žalovaný s ním jako s členem nejedná.
3. Žalovaný navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout. Na svou obranu zejména tvrdil, že – nehledě k řízení vedenému u Městského soudu v Praze – došlo podle stanov žalovaného též k „ automatickému ukončení“ členství. Podrobně přitom rozebíral„ závadné jednání“ žalobce (nehrazení členských příspěvků, neúčast na brigádách, nezaplacený fond oprav, nenastoupení„ služby Rádio“ a vážné a hrubé porušování spolkového života a vzájemné úcty).
4. Vrchní soud v Praze pravomocným usnesením ze dne 26. 11. 2021, [číslo jednací], určil, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
5. Jednotlivá skutková zjištění soud učinil z následujících listinných důkazů:
6. Žalovaný je právnická osoba (s právní formou spolku) zapsaná ve spolkovém rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl L, vložka [číslo]. Nejvyšším orgánem žalovaného je členská schůze spolku, předsedou rady spolku je od 12. 2. 2014 pan [příjmení] [příjmení] (prokázáno úplným výpisem žalovaného ze spolkového rejstříku, č. l. 41).
7. Podle stanov žalovaného ([název]) platných od 1. 10. 2016, č. l. 25-41, zaniká členství ve spolku mimo jiné„ vyloučením člena (příp. automatickým zrušením členství), které je možné z následujících důvodů: a) člen závažným způsobem porušuje povinnosti vyplývající ze stanov [název] a vnitřních předpisů [název], zejména neplatí-li členské příspěvky a neúčastní-li se života v [název] po dobu jednoho roku c) poškozuje-li jméno [název] d) dopustí-li se úmyslného poškození movitého nebo nemovitého majetku [název] nebo úmyslného hospodářského poškození [příjmení] e) zneužije-li svou funkci způsobem, který poškozuje zájmy členů [název] tak, jak jsou definovány v těchto stanovách nebo příslušných vnitřních předpisech.“ V čl. V stanov je dále mimo jiné uvedeno:„ O vyloučení člena z [název] rozhoduje na doporučení Rady [název] členská schůze spolku [název] a to nejdéle do 6 měsíců ode dne podání návrhu. Nedostaví-li se člen, který má být vyloučen, ve stanoveném termínu k tomuto jednání, na které byl písemně a prokazatelně pozván, může být vyloučen bez jeho účasti.“ 8. Přípisem žalovaného ze dne 8. 1. 2017, č. l. 32 p. v., bylo žalobci předsedou a místopředsedou žalovaného oznámeno, že jeho členství v žalovaném„ bylo ukončeno“ rozhodnutím rady spolku ze dne 8. 1. 2017. Na přípis, který mu byl doručen dne 27. 1. 2017, žalobce reagoval přípisem revizní komisi žalovaného ze dne 2. 2. 2017, č. l. 33 p. v., kterým sdělil, že s postupem rady, předsedy a místopředsedy žalovaného nesouhlasí a že žádá revizní komisi„ o přezkoumání“. Zároveň žalobce reagoval přípisem žalovanému ze dne 2. 2. 2017, č. l. 34-35, kde vyjádřil nesouhlas s „ naprosto protiprávním“ ukončením členství a mimo jiné poukázal na skutečnost, že mu bylo ukončeno členství bez udání důvodu a že rada není oprávněna členství ukončit.
9. Předseda žalovaného v „ odpovědi na dopis ze dne 2. 2. 2017“ ze dne 19. 2. 2017 žalobci sdělil, že mu bylo automaticky zrušeno členství„ na radě“ dne 7. 1. 2017 z důvodu bodu a) článku V. stanov. Konkrétně žalobce neměl„ zaplacené brigády za rok 2015, 2016“, neměl„ zaplacené příspěvky 2016“ a„ fond oprav 2016“, dále žalobce opakovaně nenastoupil„ službu rádio“ a neúčastnil se„ života“ ve spolku po dobu min 1 roku. Zápis z rady byl vyvěšený na„ veřejné nástěnce“ žalovaného.
10. Revizní komise žalovaného po jednáních dne 8. 2., 9. 2. a 15. 2. 2017 jednomyslně rozhodla dne 27. 2. 2017, č. l. 35-36, že ukončení členství bylo neoprávněné s tím, že v oznámení o ukončení členství„ není dán důvod ukončení“. Revizní komise mimo jiné uvedla, že žalobce ke dni 16. 1. 2017 uhradil veškeré pohledávky žalovaného, čímž dal najevo„ zájem a snahu“ setrvat jako řádný člen, přičemž dalších více než 20 členů žalovaného nemá uhrazené členské příspěvky a„ právo automatického ukončení členství“ na ně radou žalovaného„ nebylo aplikováno“.
11. Předseda žalovaného pozval žalobce na členskou schůzi žalovaného konanou dne 8. 4. 2017 (v pozvánce uvedeno„ 2016“) e-mailem s přílohou ze dne 6. 4. 2017, č. l. 36-37, která je nazvaná„ automatické ukončení vašeho členství dle stanov“. Podle programu členské schůze se mělo jednat o bod 8), nicméně podle zápisu z členské schůze dne 8. 4. 2017 nebyl uvedený bod program projednán a bylo dohodnuto pokračování schůze na den 29. 4. 2017. Na pokračování výroční členské schůze pozval předseda žalovaného žalobce e-mailem ze dne 26. 4. 2017, č. l. 37 p. v . Podle zápisu z členské schůze dne 29. 4. 2017 bylo pod bodem 11) programu hlasováno o automatickém ukončení členství žalobce a dalších dvou osob s tím, že„ členská základna vzala na vědomí a souhlasí s automatickým ukončením dle stanov radou [název]. Pro: většina, proti: 1, zdržení: 0“.
12. Revizní komise zvolená členskou schůzí žalovaného dne 29. 4. 2017 přezkoumala dne 31. 8. 2017 předchozí zprávu revizní komise a dospěla k závěru, že rada žalovaného oprávněně využila ustanovení o automatickém členství žalobce v souladu se stanovami a vyloučení potvrdilo hlasování členské schůze. Listinou ze dne 15. 12. 2017 předseda žalovaného vyzval žalobce, aby navrátil klíče a vyrovnal pohledávky, neboť žalobce„ neprovedl nápravu ani po vyzvání“ a žalovaný považuje členství žalobce za ukončené. Zástupce žalobce odpověděl dne 8. 1. 2018, že žalobci nebyla nikdy doručena žádná výzva, ve které by byl upozorněn na tvrzené porušení svých povinností, a nebyla mu tedy ani dána žádná lhůta k nápravě.
13. Listinou ze dne 29. 5. 2017 zástupce žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby ke sdělení, zda došlo k vyloučení žalobce a na základě jakého konkrétního rozhodnutí. O žalobě žalobce na určení neplatnosti rozhodnutí o jeho vyloučení ze žalovaného spolku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 12. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], tak, že rozhodnutí rady žalovaného ze dne 8. 1. 2017 o ukončení členství žalobce je nicotné (výrok I.), zamítl návrh žalobce na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze žalovaného ze dne 29. 4. 2017 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Částečné zamítnutí návrhu žalobce (druhý výrok) soud odůvodnil v odst. 30 odůvodnění tím, že členská schůze nerozhodovala o vyloučení žalobce, pouze„ vzala na vědomí a souhlasila s automatickým ukončením členství dle stanov radou účastníka“: není zde tak žádné rozhodnutí, které by bylo možno soudně přezkoumat. K odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 13. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], a doplňujícím usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], tak, že odvolání žalobce proti výroku I. odmítl, ve zbytku potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně.
14. Výzvu před podáním žaloby v této věci učinil zástupce žalobce přípisem ze dne 13. 8. 2021, č. l.
22. Žalovaný e-mailem s přílohou ze dne 2. 9. 2021 odpověděl, že žalobce nadále nepovažuje za svého člena.
15. Všechny výše uvedené listinné důkazy soud považuje za pravé, když z jiných než shora jednotlivě označených důkazů soud svá skutková zjištění nečerpal. Dokazování doplňováno nebylo (návrhy na další dokazování byly zamítnuty jako nadbytečné), neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. S ohledem na právní posouzení věci tak zejména není nutné prokazovat konkrétní tvrzení žalovaného o„ závadném jednání“ žalobce, které mělo vést k jeho„ automatickému ukončení“ členství.
16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
17. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2). Podle § 237 o. z. členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením, nebo dalšími způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně. Podle § 238 o. z. neurčí-li stanovy jinak, zanikne členství, pokud člen nezaplatí členský příspěvek ani v přiměřené lhůtě určené spolkem dodatečně ve výzvě k zaplacení, ačkoli byl na tento následek ve výzvě upozorněn. Podle § 239 o. z. neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu (odst. 1). Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu (odst. 2). Podle § 240 o. z. neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán (odst. 1). Neurčí-li stanovy jinak, může návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu (odst. 2). Podle § 241 o. z. člen může do patnácti dnů od doručení rozhodnutí v písemné formě navrhnout, aby rozhodnutí o jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, ledaže stanovy určí jiný orgán (odst. 1). Příslušný orgán zruší rozhodnutí o vyloučení člena, odporuje-li vyloučení zákonu nebo stanovám; rozhodnutí o vyloučení člena může zrušit i v jiných odůvodněných případech (odst. 2). Podle § 242 o. z. vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnutí spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká. Nebylo-li mu rozhodnutí doručeno, může člen návrh podat do tří měsíců ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy byl po vydání rozhodnutí zánik jeho členství vyloučením zapsán do seznamu členů; jinak toto právo zaniká. Podle § 545 o. z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.
18. Podaná žaloba je svou povahou žaloba určovací. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 – R 17/1972).
19. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení je dán, neboť jeho postavení je nejisté, jelikož žalovaný jej nepovažuje za svého člena, takže se žalobce nemůže účastnit spolkového života. Soud se tedy zabýval žalobou po věcné stránce.
20. Žalobce požaduje určit, že je členem žalovaného spolku. Právní posouzení členství žalobce úzce souvisí s věcí projednávanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 201/2019, o neplatnost vyloučení žalobce ze žalovaného spolku, v níž byla věcná příslušnost krajských soudů založena § 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s., neboť řízení o určení neplatnosti rozhodnutí spolku je podle ustálené judikatury řízením ve statusové věci právnické osoby (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1703/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018 – R 87/2019).
21. Není-li platnost rozhodnutí spolku soudně napadena postupem podle § 258 a 259 o. z., popřípadě nevyhoví-li soud podanému návrhu, je takové rozhodnutí platné, přestože je zatíženo vadou, jež by odůvodňovala vyslovení jeho neplatnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017, odst. 25 až 28, a judikaturu tam citovanou). Opačný závěr by právní úpravu, začleněnou do § 258 a násl. o. z., činil nadbytečnou a vnášel by – v rozporu s principem právní jistoty – do poměrů žalovaného, žalobce i třetích osob právní nejistotu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4639/2018 – R 84/2020).
22. Byť je tedy projednávaná věc svou povahou civilním řízením sporným, u něhož se věcná příslušnost obecně řídí § 9 o. s. ř. (srov. odst. 34 rozhodnutí R 87/2019), otázka platnosti vyloučení žalobce ze žalovaného spolku je otázkou předběžnou, kterou si zdejší soud nemohl posoudit samostatně, nýbrž musel vyjít z výsledku odkazovaného řízení ve statusové věci žalovaného (§ 135 odst. 1 o. s. ř.).
23. Uvedené platí i v případě, kdy se obrana žalovaného soustředila na tvrzení, že v souladu se stanovami žalovaného mělo dojít k „ automatickému zániku“ členství. I v takovém případě nemůže zdejší soud ignorovat výsledek odkazovaného řízení ve statusové věci žalovaného a musí z něho vyjít (§ 135 odst. 2 o. s. ř.).
24. Řízení proto bylo přerušeno pravomocným usnesením ze dne 15. 2. 2022, č. j. 14 C 210/2021-70, do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Výsledek odkazovaného řízení (podle pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 12. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], a ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 13. 10. 2022, č. j. [číslo jednací], a doplňujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 10. 2022, č. j. [číslo jednací]) se do posouzení projednávané věci promítá následovně:
25. Členství žalobce nemohlo být ukončeno rozhodnutím rady žalovaného ze dne 8. 1. 2017, ani hlasováním na členské schůzi žalovaného konané dne 29. 4. 2017. V prvním případě jde o rozhodnutí nicotné (rada žalovaného neměla oprávnění rozhodovat ve věci vyloučení žalobce), v druhém případě nejde o vůbec žádné rozhodnutí (členská schůze toliko„ vzala na vědomí a souhlasila s automatickým ukončením dle stanov radou“). Těmito závěry ve statusové věci spolku je zdejší soud vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), odkazuje na ně a uzavírá, že k ukončení členství žalobce výše uvedenými jednáními orgánů žalovaného dojít nemohlo (viz odst. 32 usnesení vrchního soudu ze dne 13. 10. 2022).
26. Žalovaný však v řízení tvrdil i to, že členství žalobce bylo ukončeno„ automaticky“, tedy nikoliv rozhodnutím orgánu spolku. Odkazoval přitom na čl. V písm. a) stanov žalovaného a tvrzená pochybení žalovaného.
27. Soud při respektu k jednotnému rozhodování vychází i při posouzení této otázky z pravomocného výsledku odkazovaného řízení (§ 135 odst. 2 o. s. ř.). Posouzením otázky„ automatického ukončení“ členství v jiném soudním řízení sice není vázán, ale odchýlení se od vyjeveného názoru krajského a vrchního soudu (specializovaného na korporátní věci) by muselo být ve smyslu § 13 o. z. přesvědčivě odůvodněno zvláštními okolnostmi (například doposud neznámými skutečnostmi nebo změnou judikatury). Aniž by soud chtěl polemizovat s určením své věcné příslušnosti v této věci (§ 11 odst. 1 věta poslední o. s. ř.), je evidentní, že jazykové znění § 9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. zakládá nežádoucí„ dvojkolejnost“ sporů týkajících se členství v právnické osobě, když řízení o určení členství v obchodní korporaci je svěřeno krajským soudům, zatímco v případech spolků soudům okresním. Pro řešení předběžné statusové otázky je však vždy dána věcná příslušnost (specializovaných) krajských soudů, takže hrozí (jako v této věci) procesně neúčelné dvojí vedené řízení včetně dvojího prokazování týchž skutečností a nejednotného rozhodování (specializovaným) krajským soudem na jedné straně a (obecným) okresním soudem na straně druhé.
28. Zdejší soud tak vychází zejména z právního posouzení vyjeveného odvolacím vrchním soudem v odst. 22, 24 a 25 usnesení ze dne 13. 10. 2022. Tam se odvolací soud vyjádřil k možnosti upravit ve stanovách žalovaného spolku„ automatické ukončení“ členství a poměřoval takové ujednání ve stanovách s kritérii určitosti. Podle vrchního soudu musí být člen spolku s průměrným rozumem schopen zjistit, na základě jaké právní skutečnosti mu členství zanikne. Mělo by tak jít o skutečnosti, u nichž lze bez větších potíží ověřit, že nastaly (např. ztráta veřejnoprávního oprávnění k určité činnosti, pravomocné odsouzení za trestný čin, apod.). Dalším z takových důvodů může být i nezaplacení členských příspěvků, naopak důvodem automatického zániku členství těžko může být závažné porušení členských povinností, poškození dobrého jména spolku apod. Tyto formulace jsou totiž natolik vágní, že hrozí spor mezi členem a spolkem o to, zda konkrétní jednání člena důvod ukončení členství naplnilo. Takové vágní vymezení důvodů automatického ukončení členství je proto třeba považovat za neurčité s tím důsledkem, že se k takovému ustanovení stanov nepřihlíží.
29. Zdejší soud se plně ztotožňuje s tímto právním posouzením a zejména s právním závěrem, že stanovy žalovaného, které upravují důvody vyloučení stejně jako důvody automatického zrušení členství, a zahrnují mezi ně i vágní formulace typu porušení členských povinností nebo poškození jména spolku, jsou neurčité v tom směru, že z uvedených důvodů nemůže dojít k zániku členství, aniž by o tom rozhodla členská schůze postupem stanoveným stanovami a zákonem pro vyloučení člena (odst. 24 a 25 usnesení vrchního soudu ze dne 13. 10. 2022). V opačném případě by totiž veškerá ochrana vylučovaného člena byla pouze iluzorní.
30. Jinak řečeno, má-li být totožná skutečnost důvodem jak pro vyloučení, tak pro„ automatické ukončení“ členství (což s ohledem na formulaci čl. V stanov je u žalovaného spolku vždy, neboť oba tyto důvody zániku členství jsou postaveny na roveň), pak nelze akceptovat, aby vylučovaný člen spolku, který se„ ubrání“ svému vyloučení ve specializovaném soudním řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu spolku, byl postaven před situaci, že mu stejně členství zaniklo bez dalšího na základě pouhého znění stanov. Takový závěr je zjevně absurdní a v elementárním rozporu s požadavkem právní jistoty vylučovaného člena, spolku i třetích osob.
31. Navíc nelze přehlédnout, že ustanovení občanského zákoníku § 238 a násl. o. z. jsou sice zásadně dispozitivní, ale stanovy žalovaného neřeší jinak (opačným způsobem), než jak je uvedeno v § 238 a 239 o. z. mechanismus, kdy k vyloučení člena lze přistoupit až po marné výzvě ke zjednání nápravy (řečené musí platit tím spíše pro automatický zánik členství). I kdyby tak stanovy obstály z hlediska své určitosti alespoň v té části, kde zánik členství vážou na nezaplacení členských příspěvků (o existenci tvrzeného dluhu žalobce je mezi účastníky ovšem také spor), pak by zániku členství musela nutně s ohledem na § 238 o. z. předcházet konkrétní (určitá) výzva k dodatečnému zaplacení dlužné částky včetně upozornění na následek zániku členství. To se však nestalo, když (slovy vrchního soudu – odst. 30 usnesení ze dne 13. 10. 2022) žalovaný působí ve svém jednání ohledně ukončení členství žalobce„ zmateně v duchu zmateného ustanovení svých stanov“.
32. Na základě všeho uvedeného soud důvodně podané žalobě vyhověl.
33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl v řízení plný úspěch a náleží mu tak náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Advokát žalobce v řízení učinil účelně celkem pět úkonů právní služby (když přípis ze dne 8. 11. 2022 soud nepovažuje za úkon právní služby ve věci samé): -) převzetí zastoupení ve věci (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), -) předžalobní výzva s rozborem věci (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), -) podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), -) účast u soudního jednání dne 5. 4. 2023 přesahující dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ adv. tarifu). Tarifní hodnotou je ve smyslu § 9 odst. 3 písm. a) adv. tarifu částka 35 000 Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 5. adv. tarifu částku 2 500 Kč. Účelně vynaložené náklady žalobce tak sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč -) odměny advokáta za pět úkonů právní služby ve výši 5 x 2 500 Kč, celkem 12 500 Kč, -) paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 5 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 adv. tarifu), celkem 1 500 Kč, -) cestovní náhrady za jízdu k jednání dne 5. 4. 2023, které se skládají o) ze základní náhrady za použití vlastního motorového vozidla, která podle § 157 odst. 3 a 4 písm. b) zákoníku práce a § 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad zákoníku práce, činí (při délce cesty ze sídla advokáta k soudu a zpět 160 km) částku 832 Kč (5,2 Kč x 160), o) z náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu, která podle § 157 odst. 3, § 158 odst. 2, 3 a 4 zákoníku práce a § 4 písm. a) vyhlášky činí částku 297 Kč ( (41,20 Kč x 160 km x 4,5 l) /100)), o) celkem 1 129 Kč, -) z náhrady za promeškaný čas advokáta v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonu prováděném v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět, která podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu činí za cestu k soudu a zpět (6 započatých půlhodin) částku 600 Kč (6 x 100 Kč), -) náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku 3 303 Kč celkem 21 032 Kč [obec] plnění a lhůta k plnění byly určeny v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.