14 C 212/2014 - 518

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované A] obě zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 3 671 347,31 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalované jsou povinny žalobkyni zaplatit částku ve výši 3 669 539,24 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 299 807,48 Kč od 8. 3. 2010 do 7. 12 2010, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 599 614,96 Kč od 8. 12. 2010 do 28. 2. 2012, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 899 422,44 Kč od 1. 3. 2012 do 30. 5. 2013, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 194 021,46 Kč od 31. 5. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 631 689,26 Kč od 12. 6. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 817 901,54 Kč od 5. 7. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 118 936,22 Kč od 26. 7. 2013 do 19. 9. 2013, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 241 401,98 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 530 225 Kč od 26. 7. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná č. 1 je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 540 921,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně, [Jméno advokáta], advokáta.

IV. Žalovaná č. 2 je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 540 921,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně, [Jméno advokáta], advokáta.

V. Žalovaná č. 1 je povinna uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vynaložené náklady řízení placené státem ve výši 20 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Žalovaná č. 2 je povinna uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vynaložené náklady řízení placené státem ve výši 20 470 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované č. 1 uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 129 087,31 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako nájemce uzavřela se žalovanou č. 1 dne 7. 4. 2000 nájemní smlouvu na kancelářské prostory na adrese [adresa]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou; do 30. 4. 2003. Následně se strany dohodly na pokračování nájemního vztahu a dne 16. 4. 2004 spolu uzavřely novou nájemní smlouvu týkající se totožných prostor (dále též „Smlouva“).

3. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná č. 1 jí v rámci předmětného nájemního vztahu účtovala neoprávněně náklady na amortizaci (odpisy) topného a chladicího zařízení nacházejícího se v pronajatých prostorech.

4. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně bude platit měsíční zálohy na náklady na vytápění ve výši 1,18 EUR za m2, tedy celkem 1 039,66 EUR měsíčně. Bližší podmínky účtování nákladů na vytápění a chlazení stanovoval čl. 5.4 Smlouvy následujícím způsobem: Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladicím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy, vyúčtováním, revizemi, odečty stavů a provozem topeného a chladicího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu. Vzhledem k odlišnému způsobu vyúčtování, který si nájemce zvolil oproti jiným nájemcům v Objektu, se Nájemce zavazuje nést veškeré náklady, spojené s předmětným vyúčtováním. Náklady dle citovaného čl. 5.4 Smlouvy měly být podle čl. 5.5 Smlouvy žalobkyni účtovány v poměrné části odpovídající podílu plochy pronajaté žalobkyni a celkové plochy dané budovy.

5. Dne 10. 11. 2005 žalobkyně obdržela vyúčtování č. [hodnota], ze kterého vyplynulo, že náklady na vytápění za rok 2004 vyúčtovala žalovaná č. 1 na částku 591 522 Kč bez DPH. Žalobkyně toto vyúčtování rozporovala dopisem ze dne 22. 5. 2006, a to zejména z důvodu, že žalovaná č. 1 do vyúčtování zahrnula i částku 467 913 Kč představující odpisy topného a chladicího zařízení, jehož hodnota měla být 130 323 462 Kč. Reakcí žalované č. 1 bylo zaslání dobropisu na částku 7 451 Kč, z něhož vyplynulo, že si na odpisech účtuje částku 401 527,48 Kč.

6. I do vyúčtování za rok 2005 žalovaná č. 1 zahrnula odpisy topného a chladicího systému, a vyúčtování tak znělo na částku 508 345 Kč (odpisy z toho činily 401 527 Kč). Žalobkyně tak v dopise ze dne 26. 4. 2007 opětovně uplatnila své námitky proti odpisům.

7. Shodná situace panovala i u vyúčtování za následující roky. Žalovaná č. 1 bez vysvětlení účtovala žalobkyni na odpisech topného a chladicího zařízení částku 401 527 Kč ročně. Žalobkyně účtovanou částku vždy uhradila, avšak žalovanou č. 1 upozornila, že tak činí z opatrnosti a vzniklé bezdůvodné obohacení bude po žalované č. 1 vymáhat.

8. Dne 7. 5. 2013 zaslala žalobkyně žalované č. 1 dopis, ve kterém započetla své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované č. 1 v důsledku úhrad odpisů v letech 2007 a 2006 oproti pohledávkám žalované č. 1 na nájemné za měsíc květen roku 2013 ve výši 572 487,18 Kč a na zálohy na služby za měsíc květen roku 2013 ve výši 30 201,08 Kč.

9. Dopisy ze dne 10. a 28. 5. 2013 pak žalobkyně provedla další započtení svých pohledávek na bezdůvodné obohacení oproti pohledávkám žalované č.

1. Konkrétně se jednalo o pohledávky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované č. 1 v souvislosti s účtováním odpisů za roky 2004, 2005, 2006 a 2011 (jen, co do částky 1 842,46 Kč) a o pohledávky žalované č. 1 na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben roku 2013 ve výši 29 001 Kč, na úhradu likvidace nadměrného odpadu v dubnu roku 2013 ve výši 5 508 Kč, na úhradu nájemného za měsíc červen roku 2013 ve výši 572 487,18 Kč a na úhradu záloh za služby za měsíc červen roku 2013 ve výši 30 201,08 Kč.

10. Dopisem ze dne 12. 6. 2013 pak žalobkyně dále započetla část svojí pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení za rok 2011 oproti pohledávce žalované č. 1 na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc květen roku 2013 v celkové výši 3 366 Kč.

11. Na základě popsaných skutečností žalobkyně požadovala po žalované č. 1 celkem pět nároků.

12. Zaprvé požadovala vydání bezdůvodného obohacení, které žalované č. 1 vzniklo v důsledku toho, že žalobkyně jí uhradila odpisy topného/chladicího zařízení za roky 2008 až 2011. Žalobkyně uvedla, že ze Smlouvy neplynulo právo účtovat dané odpisy. Ustanovení o ostatních nákladech je zcela neurčité. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná č. 1 vydala jako bezdůvodné obohacení částku 1 600 901,46 Kč (za roky 2008, 2009, 2010 částky vždy po 401 527,48 Kč a za rok 2011 částku 396 319,02 Kč, neboť částka 5 208,46 Kč za dané období byla žalobkyní již započtena vůči nárokům žalované č. 1). Žalobkyně pak požadovala, aby jí soud přiznal i související zákonný úrok z prodlení jdoucí pro jednotlivé částky od data jejich úhrady žalované č. 1.

13. Zadruhé žalobkyně žádala, aby soud žalované č. 1 uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení v částce 631 689,26 Kč, které vzniklo v důsledku duplicitní úhrady nájemného za měsíc květen roku 2013 a spotřebované elektrické energie za měsíc duben roku 2013. Žalobkyně vysvětlila, že dne 10. 6. 2013 uhradila žalované č. 1 celkem částku 631 689,26 Kč, která představovala úhradu nájemného a záloh za služby za květen 2013 a úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben 2013. K úhradě této částky žalobkyně přistoupila z opatrnosti přesto, že uvedené pohledávky žalované č. 1 zanikly započtením provedeným žalobkyní dopisy ze dne 7. a 10. 5. 2013. Žalobkyně tedy částky uhradila, ale současně žalovanou č. 1 upozornila na to, že se jedná o bezdůvodné obohacení, které bude požadovat vydat. Žalobkyně pak požadovala, aby jí soud přiznal i související úrok z prodlení z dané částky jdoucí od 12. 6. 2013, tj. ode dne kdy došlo k úhradě dané částky.

14. V rámci dalšího (třetího) nároku žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná č. 1 vrátila doposud nevrácenou část kauce a související úroky z kauce a přeplatek na nájemném za leden roku 2013. Žalovaná č. 1 byla žalobkyni po skončení Smlouvy povinna vrátit kauci, úroky z této kauce za roky 2012, 2013 a přeplatek na nájemném za leden roku 2013 v celkové výši 1 678 522,49 Kč. Žalovaná č. 1 provedla na dané závazky zápočet dne 4. 7. 2013 v celkové výši 1 153 485,39 Kč a žalobkyni vrátila rozdíl, tj. částku 525 037,10 Kč. Žalobkyně však provedený zápočet uznala jen, co se týče částky 28 615,79 Kč. Ve zbytku jej považuje za neoprávněný. Žalobkyně proto žádala, aby jí žalovaná č. 1 uhradila částku 1 124 869,60 Kč představující její pohledávku na neuhrazenou část kauce a úroky z této kauce za roky 2012, 2013 a přeplatek na nájemném za leden roku 2013 (1 678 522,49 Kč – 525 037,10 Kč – 28 615,79 Kč = 1 124 869,60 Kč). Současně pak žalobkyně požadovala související úrok z prodlení jdoucí od 5. 7. 2013.

15. Jako čtvrtý nárok žalobkyně uplatnila svoji pohledávku na vrácení přeplatku na úhradě spotřeby plynu za roky 2012 a 2013. V rámci vyúčtování za dané roky žalovaná č. 1 účtovala žalobkyni odpisy topného/chladicího zařízení. Pokud by tyto nebyly účtovány, vznikl by žalobkyni v dané roky přeplatek, a nikoliv nedoplatek. V roce 2012 by šlo o přeplatek ve výši 162 085,30 Kč a v roce 2013 o přeplatek ve výši 79 316,69 Kč. Žalobkyně proto požadovala, aby soud uložil žalované č. 1 zaplatit žalobkyni částku 241 401,99 Kč a související úrok z prodlení jdoucí od 18. 7. 2013.

16. V rámci posledního, tj. pátého nároku, žalobkyně požadovala náhradu škody způsobené jí tím, že žalovaná č. 1 odmítla bezdůvodně uzavřít dojednanou dohodu o předčasném skončení nájmu. Žalobkyně uvedla, že v průběhu roku 2012 začala s žalovanou č. 1 jednat o možnosti prodloužení Smlouvy, která měla skončit na konci června roku 2013. Nebylo však dosaženo dohody, a žalobkyně se proto rozhodla, že již Smlouvu neprodlouží a najde si jiné prostory. Obrátila se proto na žalovanou č. 1 s nabídkou předčasného ukončení Smlouvy. Žalobkyně původně navrhla, aby nájem skončil již ke dni 28. 2. 2013. Žalovaná č. 1 reagovala prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], který byl pověřen jednáním v této věci. [tituly před jménem] [jméno FO] v e-mailu uvedl, že žalovaná č. 1 je ochotna ukončit Smlouvu dohodou k 30. 4. 2013 s tím, že za období měsíců května a června roku 2013 nebude žalovaná č. [hodnota] požadovat nájemné ani jiné platby. To pak [tituly před jménem] [jméno FO] zopakoval i v e-mailu ze dne 14. 12. 2012. V rámci navazujících jednání se strany dohodly, že nájem skončí k 30. 4. 2013, žalobkyně uhradí náklady na uvedení prostoru do původního stavu. Dne 5. 4. 2013 žalobkyně zaslala žalované č. 1 návrh dohody e-mailem. Dále došlo k dalším jednáním ohledně obsahu dohody (tyto se nicméně netýkaly data skončení Smlouvy) a žalobkyně dne 18. 4. 2013 finální návrh dohody zaslala žalovaná č. 1 e-mailem. Žalobkyně považovala samotný podpis dohody za formalitu. V e-mailu ze dne 24. 4. 2013 však žalovaná č. 1 žalobkyni sdělila, že k podpisu dohody potřebuje souhlas své financující banky. Dne 30. 4. 2013 žalovaná č. 1 zaslala žalobkyni e-mail, ve kterém uvedla, že banka souhlas neudělila. V následující komunikaci žalovaná č. 1 konstatovala, že se necítí být dohodou vázána a trvá na splnění Smlouvy v plném rozsahu. Žalobkyně k uvedenému uvádí, že pokud žalovaná č. 1 souhlas banky skutečně potřebovala, mohla si jej vyžádat již dříve, resp. v době, kdy žalobkyni informovala o své připravenosti skončit nájem ke konci dubna roku 2013. Žalobkyně již od prosince roku 2012 předpokládala, že nájem bude ukončen ke konci dubna roku 2013, a začala proto činit odpovídající kroky. Dne 24. 5. 2012 žalobkyně uzavřela nájemní smlouvu na nové prostory, do kterých se chtěla přestěhovat. Nový nájemní vztah měl započít 1. 4. 2013. Žalobkyně v dané době počítala, že Smlouva bude ukončena ke konci června roku 2013. S novým pronajímatelem proto bylo dohodnuto, že nájem za první tři měsíce bude využit na úhradu nezbytných oprav a úprav prostoru, do kterého se měla žalobkyně nově nastěhovat. Tyto úpravy měly být provedeny právě v měsících dubnu, květnu a červnu roku 2013. Poté, co žalovaná č. 1 uvedla, že nájem skončí k poslednímu dubnu roku 2013, musela žalobkyně řešit nastalou situaci. Uzavřela proto s novým pronajímatelem dodatek k nájemní smlouvě, kterým se zavázal, že nájem započne již v březnu roku 2013 (aby byl dostatečný časový prostor na nutné opravy a úpravy). Žalobkyně se proto zavázala uhradit, co se týče nových prostor, o jeden měsíční nájem víc. To však za předpokladu, že Smlouva bude ukončena v dubnu roku 2013, a žalobkyně tak nebude muset za dosavadní prostory platit nájem za květen a červen roku 2013. Tím, že k dohodě o skončení Smlouvy nedošlo, byla žalobkyně nucena platit duplicitní nájem nejen za březen, nýbrž i za květen a červen roku 2013. Kdyby žalobkyně neočekávala, že dojde k dohodě o předčasném ukončení Smlouvy, dodatek k nové nájemní smlouvě by neuzavírala a nemusela by platit duplicitní nájem za březen roku 2013. Žalobkyně je přesvědčena, že popsaným jednáním došlo k naplnění nutných předpokladů k založení odpovědnosti žalované č. 1 za škodu za tzv. předsmluvní odpovědnost. Žalovaná č. 1 neočekávaně ukončila jednání o uzavření dohody v den, kdy mělo dojít k ukončení nájemního vztahu, a v době, kdy byla žalobkyně již přestěhována do nových prostor, to vše za situace, kdy žalovaná č. 1 žalobkyni opakovaně ujišťovala o svém úmyslu dohodu uzavřít. Žalovaná č. 1 neměla legitimní důvod k ukončení jednání o dohodě. Pokud měla povinnost získat souhlas financující banky, byla jí tato povinnost známa již dříve, a žalovaná č. 1 proto měla tento souhlas zajistit dříve. Žalobkyni přitom jednáním žalované č. 1 vznikla škoda a tato je v příčinné souvislosti s popsaným jednáním žalované č.

1. Žalobkyně byla proto přesvědčena, že jí vznikl nárok na náhradu škody ve výši 530 225 Kč představující nájemné a úhradu služeb v nových prostorech za měsíc březen roku 2013. Kromě uvedené částky žalobkyně požaduje i to, aby jí soud přiznal úrok z prodlení z dané částky jdoucí od 26. 7. 2013.

17. Žalobkyně proto na základě uvedeného navrhla, aby soud uložil žalované č. 1 povinnost uhradit žalobkyni: částku 1 600 901,46 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 401 527,48 Kč, a to za období od 8. 3. 2010 do 7. 12. 2010, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 803 054,96Kč, a to za období od 8. 12. 2010 do 28. 2. 2012, s úrokem ve výši 7,75 % ročně z částky 1 204 582,40 Kč, a to za období od 1. 3. 2012 do 10. 10. 2012 a s úrokem ve výši 7,50 % ročně z částky 1 600 901,46 Kč a období od 11. 10. 2012 do zaplacení; částku 631 689,26 společně s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně za období od 12. 6. 2013 do zaplacení částku 1 124 869,60 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 5. 7. 2013 do zaplacení částku 241 401,99 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 18. 7. 2013 do zaplacení částku 530 225 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od 26. 7. 2013 do zaplacení.

18. Žalovaná č. 1 s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že mezi stranami je nesporné, že dne 7. 4. 2000 uzavřely nájemní smlouvu, která byla následně nahrazena nájemní smlouvou ze dne 16. 11. 2004 (tj. Smlouvou). Text Smlouvy připravovala žalobkyně jako renomovaná advokátní kancelář. Výše nájemného byla pro žalobkyni stanovena velmi výhodně, byla snížena o 3,20 EUR měsíc/m2, tj. na 16,23 EUR měsíc/m2. Pro posouzení nároků žalobkyně má zásadní význam čl. 5.4 ve spojení s čl. 5.5.2 Smlouvy, ze kterých vyplývá, že náklady na spotřebovanou energii budou žalobkyni vyúčtovávány dle skutečně spotřebované energie a čl. 5.5.3 smlouvy, který normuje, že náklady na údržbu, opravy a odpisy budou žalobkyni vyúčtovány v poměrné části odpovídající podílu pronajaté plochy. Žalovaná č. 1 je tak přesvědčena, že se žalobkyně zavázala k hrazení odpisů v čl. 5.4 Smlouvy. Způsob úhrady odpisů pak byl stanoven v čl. 5.5.3 Smlouvy. Smluvní strany si mohou sjednat i úhradu jiných nákladů spojených s vytápěním, než jsou náklady uvedené ve vyhlášce č. 371/2001 Sb. Tak tomu bylo i v případě předmětných článků Smlouvy. Znění uvedených ustanovení nadto připravila žalobkyně. Žalovaná č. 1 vycházela z toho, že hodnota topného a chladicího zařízení je 111 833 634 Kč. Procentuální poměr žalobkyně na odpisech tvořil dle poměru jí pronajaté plochy k celkové ploše 14 %. Žalovaná č. 1 proto po žalobkyni požadovala roční poměrný podíl na odpisech ve výši 401 527 Kč.

19. Zápočty provedené žalobkyní považovala žalovaná č. 1 za neplatné a neúčinné. K započtení totiž došlo před splatností pohledávek žalované č. 1, a žalobkyně nadto k započtení využila promlčené pohledávky. Takové započtení je v rozporu s § 358 a § 359 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ObchZ“).

20. K prvnímu nároku (vrácení odpisů za roky 2009 až 2011) a pátému nároku (vrácení přeplatků vzniklých z důvodů účtování odpisů za roky 2012 a 2013) žalovaná č. 1 namítla promlčení ve vztahu k odpisům za rok 2008. Obecně pak dále zopakovala, že právo na účtování odpisů jí vzniklo na základě čl. 5.4 a čl. 5.5.3 Smlouvy.

21. K nároku č. 2 žalovaná č. 1 konstatovala, že žalobkyně neuhradila nájemné a platby za služby za měsíc květen roku 2013 duplicitně. Nedošlo k úhradě pomocí zápočtů. Započtení bránilo ustanovení § 358 a § 359 ObchZ.

22. Žalovaná č. 1 pak neuznala ani nárok žalobkyně na vrácení kauce, úroků z této kauce za roky 2012, 2013 a přeplatku na nájemném za leden roku 2013. Žalovaná č. 1 část dané částky žalobkyni vrátila a zbytek pohledávky zanikl započtením provedeným žalovanou č. 1 dne 4. 7. 2013.

23. Zaplacení částky 530 255 Kč žalovaná taktéž odmítla. Byla přesvědčena, že nejsou splněny předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. Žalobkyně neprokázala, jakou povinnost dle ní žalovaná č. 1 porušila. Žalovaná č. 1 nikdy neuzavřela dohodu o tom, že Smlouva bude ukončena k 30. 4. 2013, ani to neměla v úmyslu. [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl oprávněn jednat za žalovanou č. 1 ve věci ukončení jakékoliv nájemní smlouvy. Takové oprávnění vždy příslušelo pouze jednateli žalované č.

1. Nadto, jakékoliv dodatky a změny Smlouvy musely být činěny v písemné formě. Žalobkyně, jako osoba znalá práva, si tohoto musela být vědoma, a nemohla tak jakoukoliv předběžnou ústní dohodu o ukončení Smlouvy považovat za právně perfektní akt mající za následek předčasné ukončení Smlouvy.

24. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované č. 1 uvedla, že text Smlouvy připravovala žalovaná č. 1, a nikoliv žalobkyně. Jednalo se o standardní text smlouvy, do kterého bylo zapracováno několik připomínek žalobkyně. Žalobkyně dále setrvala na tom, že ze Smlouvy neplyne její povinnost hradit žalované č. 1 odpisy. Smlouva odpisy zmiňuje, avšak jakkoli je blíže nespecifikuje. Odpis přitom sám o sobě nepředstavuje reálně existující náklad. Jedná se o částku vyjadřující opotřebení majetku. Jeho smyslem je daňově a účetně rozložit pořizovaní cenu majetku do více období. Žalovaná č. 1 tedy ve své podstatě požaduje, aby jí žalobkyně kromě nájmu hradila pořizovací cenu topného a chladicího systému. Takový výklad postrádá racionální základ. Z čl. 5.4 Smlouvy plyne, že žalobkyně se zavázala hradit pouze skutečně spotřebovaný plyn (to byl požadavek žalobkyně, kvůli kterému došlo k úpravě tohoto textu Smlouvy) a dále nezbytné náklady související s provozem topného a chladicího systému. Za takové náklady však nelze považovat odpisy samotné. Nákladem ve smyslu čl. 5.4 smlouvy může být například administrativní náklad nezbytný k zúčtování odpisu, nikoliv však odpis samotný. Žalobkyně nikdy neměla v úmyslu žalované č. 1 odpisy hradit. Setrvale také žalovanou č. 1 upozorňovala na to, že odpisy účtuje neoprávněně. Při sjednávání Smlouvy bylo úmyslem žalobkyně docílit toho, aby byla hrazena skutečná spotřeba energie, a nikoliv částka vypočtená na základě spotřeby celé budovy, jak tomu bylo v předchozí nájemní smlouvě. Vzhledem k zahrnutí odpisů do fakturace však došlo k dramatickému nárůstu cen za vytápění a chlazení. Lze si jen těžko představit, že by žalobkyně vyjednala snížení plateb za vytápění/chlazení a současně by souhlasila s tím, že bude žalované č. 1 hradit částku cca 400 000 Kč a tento svůj závazek by sjednala vágně a ukryla jej do ustanovení o nákladech za vytápění/chlazení.

25. Nadto, i kdyby se snad žalobkyně k platbě odpisů zavázala, je smlouva v tomto ohledu velmi vágní. Neobsahuje způsob výpočtu odpisu, resp. způsob odpisování, čeho se odpisy mají týkat, jaká je jejich výše atd. Výše odpisů tak byla zcela na úvaze žalované č.

1. Předmětné ujednání by tedy bylo neplatné pro neurčitost. Žalobkyně pak poukázala i na § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ze kterého plynulo, že nájemní smlouva musí obsahovat výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení. Bylo tedy nutno, aby ve Smlouvě byla buď přímo konkrétní částka odpisu, nebo alespoň metodika jejího určení. Tak tomu nicméně nebylo. Smlouva nespecifikuje, o jaké odpisy by se mělo jednat, jaká částka by měla představovat základ pro určení odpisů, hodnotu topného a chladicího zařízení ani výši roční odpisové sazby.

26. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by jí provedené zápočty měly být neplatné. Žalobkyně odkázala na § 388 odst. 2 písm. a) ObchZ, který stanovil, že oprávněná osoba může i po uplynutí promlčecí doby uplatnit své právo při započtení, jestliže se obě práva vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání. Není tedy rozhodné, že pohledávky žalobkyně byly v době provedení zápočtů již promlčené.

27. Žalobkyně pak nesouhlasila ani s tím, že by [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl oprávněn jednat za žalovanou č. 1 ve věci ukončení Smlouvy. Z předložené e-mailové komunikace dle žalobkyně plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl oprávněn jednat za žalovanou č. 1.

28. Žalovaná č. 1 v dalším podání uvedla, že Smlouva vycházela z jejích vzorů smluv. Předmětné články Smlouvy týkající se odpisů však připravila žalobkyně. Vůle žalobkyně i žalované č. 1 ohledně odpisů byla od začátku jasná. Žalobkyně je renomovanou advokátní kanceláří, nejasnosti a neurčitosti návrhu Smlouvy tak měla identifikovat a odstranit.

29. Žalovaná č. 1 dále ke konkrétnímu výpočtu jednotlivých odpisů uvedla, že objekt, kterého se věc týká, vede v účetnictví bez rozdělní na technologie pro topení a chlazení. Podíl nákladů týkajících se tohoto systému vyhodnotil technický personál žalované č. 1 a zjistil, že systém tvoří 17,48 % z celkové hodnoty budovy. Tato částka byla snížena na 15 % a bylo s ní po celou dobu nájmu dále kalkulováno. Roční odpisová sazba byla 3,40 %, roční odpis tvořil 3 802 344 Kč. Z toho bylo 10,56 % účtováno žalobkyni (s ohledem na jí pronajatou podlahovou plochu). Žalobkyni proto bylo ročně účtováno 401 527 Kč.

30. Žalovaná 1 nesouhlasila ani s tím, že by zápočty provedené žalobkyní měly být platné. Pohledávky žalované č. 1 nebyly v době zápočtu splatné. Pohledávky žalobkyně pak byly promlčené. Žalobkyně tedy provedla zápočty promlčených pohledávek vůči pohledávkám nesplatným. Takový postup ObchZ ani zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále též „SOZ“), neumožňovaly.

31. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by její vůle a vůle žalované č. 1 byly od počátku shodné a vedly k tomu, že žalobkyně se zavázala hradit odpisy. Žalobkyně účtování a hrazení odpisů neakceptovala. K hrazení odpisů se nezavázala. Z textu Smlouvy taková povinnost neplyne a žalobkyně nemohla očekávat, že žalovaná č. 1 bude takový nárok ze Smlouvy v budoucnu dovozovat. Žalobkyně pak konstatovala, že to byla žalovaná č. 1, kdo připravil návrh Smlouvy. I sporná ustanovení do této vložila žalovaná č.

1. Úmyslem žalobkyně bylo žalované č. 1 hradit spotřebu skutečně odebraného plynu a nezbytné náklady související s provozem topného/chladicího systému. Ustanovení ohledně odpisů, které žalovaná č. 1 do Smlouvy vložila, žalobkyně vnímala jako specifikaci a konkretizaci těchto nutných nákladů, a nikoliv závazek hradit žalované č. 1 odpisy.

32. Žalobkyně k tvrzení žalované č. 1 ohledně neplatnosti zápočtů uvedla, že § 358 a § 359 ObchZ stanovují pouze to, že proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou. Opačný postup však není vyloučen, jak plyne i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1143/2004. Pokud jde o to, že pohledávky žalobkyně byly v době započtení promlčeny, žalobkyně opětovně odkazovala na § 388 odst. 2 písm. a) ObchZ. Žalobkyně tedy shrnula, že není žádné zákonné ustanovení, které by bránilo započtení promlčených pohledávek žalobkyně vůči nesplatným pohledávkám žalované č. 1.

33. Žalobkyně podáním ze dne 4. 2. 2019 navrhla přistoupení společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO žalované B] (žalovaná č. 2), jako dalšího účastníka, a to na straně žalované. Svůj návrh odůvodnila tím, že u původní žalované č. 1, tj. obchodní společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO žalované A], došlo ke změně obchodní firmy na společnost [Jméno žalované A]., kdy tato změna byla zapsána do obchodního rejstříku dne 26. 12. 2016. Následně došlo v důsledku rozdělení žalované společnosti [Jméno žalované A]. formou odštěpení ke vzniku nové společnosti [Jméno žalované B]., IČO: [IČO žalované B] (tj. žalované č. 2). Tato změna byla do obchodního rejstříku zapsána rovněž dne 26. 12. 2016. Podle projektu rozdělení odštěpením došlo k odštěpení části jmění žalované č. 1 a k jeho přechodu na žalovanou č. 2, tj. obchodní společnost [Jméno žalované B]. Na žalovanou č. 2 pak přešla veškerá práva a veškeré povinnosti související s nájemními smlouvami uzavřenými původní žalovanou č.

1. Podle čl. 9.12 projektu na žalovanou č. 2 přešly pohledávky, dluhy a přijaté zálohy související s předmětnou nemovitostí. Na žalovanou č. 2 tedy přešly veškeré pohledávky, kterých se žalobkyně žalobou domáhá. Podle § 258 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, přitom platí, že rozdělovaná společnost ručí za dluhy, jež přešly na nástupnickou společnost, a to do výše svého základního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze. Ze zahajovací rozvahy přitom plyne, že vlastní kapitál společnosti [Jméno žalované A]. (žalované č. 1) byl tvořen základním kapitálem ve výši 39 415 000 Kč a dále zbytkem přecenění odštěpované části původní společnosti. Žalobkyně proto navrhla, aby na straně žalované přistoupila do řízení jako nový účastník společnost [Jméno žalované B]. (žalované č. 2), když tato je pasivně legitimována z pozice dlužníka a dosavadní žalovaná č. [hodnota] (společnost [Jméno žalované A].) je pasivně legitimována z titulu ručitele. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovaným povinnost uhradit jí částky požadované žalobou s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované.

34. Vzhledem k tomu, že soud měl za to, že všechny výše uvedené podmínky pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované byly splněny, návrhu vyhověl a přistoupení dalšího účastníka připustil (usnesení č. j. 14 C 212/2014-236 ze dne 12. 3. 2019).

35. Zdejší soud již ve věci jednou rozhodl, a to rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 14 C 212/2014-419 (dále též „původní rozsudek“), kterým uložil žalovaným, aby žalobkyni zaplatily částku 559 460 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,00 % ročně z částky 101 720 Kč, a to za období od 8. března 2010 do 7. prosince 2010, se zákonným úrokem z prodlením ve výši 7,75 % ročně z částky 203 440 Kč, a to za období od 8. prosince 2010 do 28. února 2012, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 305 160 Kč, a to za období od 1. března 2012 do 10. října 2012 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 406 880 Kč za období od 11. října 2012 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 152 580 Kč za období od 5. července 2013 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhé žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Z uvedeného rozsudku plyne, že přiznaná částka 406 880 Kč představuje žalobkyní nárokovanou částku uhrazených odpisů za období let 2008 až 2011 a částka 152 580 Kč představuje část nároku č. 3, tj. nároku žalobkyně na vrácení části kauce (uvedené plyne z dat, ke kterým soud navázal běh úroku z prodlení – k tomu viz žalobní petit na č.l. 18 soudního spisu).

36. Tento rozsudek byl částečně zrušen rozsudkem Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Zrušeny byly výroky o nákladech řízení, zamítavý výrok a vyhovující výrok o věci samé, avšak pouze co se týče částky 101 720 Kč. Městský soud v [Anonymizováno] dospěl k závěru, že původní rozsudek je nepřezkoumatelný. Vrátil proto věc zdejšímu soudu s tím, aby se přezkoumatelným způsobem vypořádal s podanou žalobou a dalšími tvrzeními účastníků vznesenými v soudním řízení.

37. Soud vázán daným závěrem odvolacího soudu zjistil následující skutkový stav.

38. Žalovaná č. 1 měla v období od 5. 6. 1992 do 25. 6. 2015 jako svůj předmět podnikání v obchodním rejstříku zapsáno mj. realitní kancelář (úplný výpis z obchodního rejstříku týkající se žalované č. 1).

39. Žalobkyně, jakožto nájemce, spolu s žalovanou č. 1, jakožto pronajímatelem, uzavřely dne 7. 4. 2000 Smlouvu o nájmu kancelářských prostor nacházejících se v objektu [právnická osoba] na adrese [adresa]. Nájem byl sjednán na dobu určitou (důkaz: Smlouva o nájmu kancelářských prostor ze 7. 4. 2000). Žalobkyně se s žalovanou č. 1 následně dohodly na dalším pokračování nájemního vztahu a dne 16. 11. 2004 spolu uzavřely novou Smlouvu o nájmu nebytových prostor (Smlouva), jejímž předmětem byl opětovný pronájem nebytových prostor nacházejících se v daném objektu. Bylo sjednáno, že žalobkyně bude dané prostory o výměře 881,07 m2 využívat jako kancelářské prostory pro provozování své podnikatelské činnosti, tj. provozování služeb podle zákona o advokacii. Zásadní pro nyní posuzovanou věc je čl. 5 Smlouvy upravující nájemné a platby za služby související s nájmem. V tomto je uvedeno, že nájemné bude oproti předchozí nájemní smlouvě sníženo na částku 16,23 EUR/měsíc/m2. Dalšími položkami, které měla žalobkyně hradit, byly provozní náklady za služby související s nájmem stanovené paušální částkou a dále náklady na vytápění placené zálohově. Výše měsíční zálohy byla 1 039,66 EUR bez DPH (1,18 EUR/měsíc/m2). V článku 5.4 Smlouvy nadepsaném Náklady na vytápění/chlazení je uvedeno: „Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladícím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy vyúčtováním, revizemi, odečtů stavů a provozem topného chladícího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu. Vzhledem k odlišnému způsobu vyúčtování, který si nájemce zvolil oproti jiným nájemcům v Objektu, se Nájemce zavazuje nést veškeré náklady, spojené s předmětným vyúčtováním.“ Článek 5.5 Smlouvy dále upravoval způsob, jakým budou náklady na vytápění a chlazení vyúčtovávány, když mimo jiné v odst. 5.5.2 Smlouvy bylo uvedeno, že: „Náklady na energii spotřebovanou na vytápění a chlazení Nebytových prostor budou Nájemci vyúčtovány podle aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. podle skutečné spotřeby na základě odečtů u měřicích zařízení instalovaných v Nebytových prostorách.“ V čl. 5.5.3 pak bylo ujednáno následující: „Ostatní náklady dle čl. 5.4., související s provozem topného a chladícího systému budou Nájemci účtovány v poměrné části odpovídající podílu plochy Nebytových prostor a celkové plochy pronajímatelných a na systém vytápění/chlazení napojených prostor v Objektu.“ Ze Smlouvy pak soud zjistil i to, že v jejím čl. 5.6.7 bylo sjednáno, že po ukončení nájemního vztahu a vyrovnání všech závazků plynoucích ze Smlouvy se žalovaná č. 1 zavazuje vrátit žalobkyni kauci nebo její nevyčerpanou část. V čl. 15.1 Smlouvy bylo sjednáno, že veškeré dodatky a změny Smlouvy musí být provedeny v písemné formě. (důkaz: Smlouva o nájmu nebytových prostor z 16. 11. 2004).

40. Žalovaná č. 1 v září 2005 zaslala žalobkyni vyúčtování topných nákladů za rok 2004, které se týkalo období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 a ze kterého bylo zřejmé, že: (i) celkové náklady žalované č. 1. na vytápění 3 až 8 nadzemního podlaží objektu činily 1 850 372,36 Kč, (ii) na jednu jednotku (m2) připadala částka 412,287795 Kč, (iii) celkové náklady na vytápění prostor pronajatých žalobkyní (888,6 m2) činily včetně DPH 384 677 Kč (tedy 366 358,88 Kč bez DPH) a (iv) s ohledem na uhrazené zálohy vznikl žalobkyni nárok na vrácení částky 49 635,84 Kč (důkaz: Vyúčtování topných nákladů za rok 2004, faktura č. [hodnota]). Žalovaná č. 1. následně dne 23. 9. 2005 zaslala žalobkyni dobropis na částku 32 056 Kč s vysvětlením, že původně chybně vyúčtovala topné náklady za celý rok 2004, když od 1. 12. 2004 se nájemní vztahy řídily novou Smlouvou (důkaz: Dopis žalované č. 1. ze dne 23. 9. 2005). Dne 10. 11. 2005 pak žalobkyně obdržela novou fakturu č. [hodnota] za dodávky tepla, která byla vystavena již podle Smlouvy. Z této faktury přitom vyplývalo, že žalovaná č. 1 vyúčtovala topné náklady za rok 2004 na částku 591 522 Kč bez DPH. Do této částky žalovaná č. 1 zahrnula mj. i částku 467 913 Kč představující poměrnou část (dle podlahové plochy pronajaté žalobkyní) odpisu topného a chladicího zařízení (důkaz: faktura č. [hodnota]).

41. Žalobkyně zaslala žalované č. 1 dne 22. 5. 2006 dopis, ve kterém shora uvedené vyúčtování rozporovala, a to mj. i z důvodu, že žalovaná č. 1 do fakturace zahrnula i náklady ve výši 467 913 Kč představující odpisy topného a chladicího zařízení (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 22. 5. 2006).

42. V reakci na svůj dopis obdržela žalobkyně dopis žalované č. 1 ze dne 15. 6. 2006, ve kterém žalovaná č. 1 uvedla, že je připravena provést korekci odpisu na 14 % z celkové hodnoty budovy. Žalovaná č. 1 se nijak nevyjádřila k námitkám týkajícím se samotného nárokování této částky. (důkaz: dopis žalované č. 1 ze dne 15. 6. 2006). Na to, že žalovaná č. 1 nezdůvodnila nárokování částky odpisu, žalobkyně žalovanou č. 1 upozornila ve svém dopise ze dne 30. 6. 2006 (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 30. 6. 2006).

43. Žalovaná č. 1 ve svém dopise ze dne 19. 7 2006 uvedla, že po opakované konzultaci s technickým a právním poradcem považuje účtování odpisu topení a chlazení za souladné se Smlouvou. Přílohou daného dopisu bylo nové vyúčtování, ve kterém však nadále byla ponechána částka odpisu, ač snížena na částku 401 527 Kč, neboť žalovaná č. 1 snížila podíl účasti žalobkyně na odpisu na 15 % (důkaz: dopis žalované ze dne 19. 7. 2006).

44. Žalobkyně následně obdržela fakturu č. [hodnota] vystavenou dne 20. 11. 2006 obsahující vyúčtování topných nákladů za rok 2005, přičemž jejich výše byla stanovena na částku 508 345 Kč + DPH. Ve vyúčtování byly zahrnuty odpisy topného/chladicího zařízení v celkové výši 401 527 Kč. Proti tomuto vyúčtování žalobkyně vznesla námitky, a to ve svém dopise ze dne 28. 11. 2006 (důkaz: faktura č. [hodnota], dopis ze dne 28. 11. 2006). Žalovaná č. 1 reagovala dopisem ze dne 12. 12. 2006, ve kterém uvedla, že jak vyúčtování za rok 2004, tak vyúčtování za rok 2005 byla provedena v souladu se Smlouvou (důkaz: dopis žalované č. 1 ze dne 12. 12. 2006)

45. Žalobkyně dne 26. 4. 2007 zaslala žalované č. 1. dopis, ve kterém opětovně uplatnila veškeré své námitky vůči vyúčtování. Zároveň sdělila, že z právní opatrnosti nedoplatky na službách uhradí. Stejná situace se pak opakovala i v následujících letech, kdy žalovaná č. 1 opakovaně účtovala v rámci nákladů na teplo i odpisy topného/chladicího zařízení ve výši 401 527 Kč a žalobkyně toto vyúčtování vždy odmítla (mj. uvedla, že účtování odpisů nemá oporu ve Smlouvě) a uhradila ho pouze s výhradou, že tak činní z právní opatrnosti a vzniklé bezdůvodné obohacení bude vymáhat (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 26. 4. 2007, faktura č. [hodnota], dopis ze dne 14. 12. 2007, dopis žalované č. 1 ze dne 6. 2. 2008, dopis ze dne 5. 6. 2008, faktura č. [hodnota], dopis ze dne 6. 1. 2009, dopis ze dne 8. 4. 2009, faktura č. [hodnota], dopis ze dne 26. 2. 2010, faktura č. [hodnota], dopis ze dne 7. 12. 2010, faktura č. [hodnota], dopis ze dne 28. 2. 2012, faktura č. [hodnota]).

46. V průběhu roku 2012 začala žalobkyně s žalovanou č. 1. jednat o možnosti prodloužení Smlouvy, která měla skončit na konci června 2013. V rámci těchto jednání však nebylo dosaženo dohody a žalobkyně se rozhodla, že na pokračování stávajícího nájemního vztahu již nemá zájem, nebude chtít Smlouvu prodloužit a přestěhuje se do nových prostor. V této souvislosti žalobkyně oslovila žalovanou č. 1. s nabídkou možnosti předčasného ukončení nájemního vztahu s tím, že navrhovala jeho ukončení již k 28. 2. 2013. Na tuto nabídku reagoval [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem ze dne 5. 12. 2012. V tomto e-emailu je uvedeno, že žalovaná je ochotna ukončit nájemní vztah dohodou k 30. 4. 2013, tj. dva měsíce před sjednaným ukončením nájmu. Za toto období nebude žalovaná č. 1 po žalobkyni požadovat nájem ani žádné související platby. Dále je v tomto e-mailu uvedeno, že pokud dojde k předání prostor před ukončením nájmu, nebude žalovaná č. 1 po žalobkyni požadovat provozní náklady (důkaz: e-mail ze dne 5. 12. 2012). Žalobkyně dne 7. 12. 2012 zaslala email, ve kterém navrhla nové podmínky předčasného ukončení nájmu. V reakci na tento email pak [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal žalobkyni e-mail ze dne 14. 12. 2012, ve kterém znovu zopakoval, že tyto požadavky nemůže žalovaná č. 1 akceptovat, nicméně že je připravena se dohodnout na předčasném ukončení nájmu k 30. 4. 2013. Žalobkyně následně opakovaně žalovanou č. 1. oslovila s požadavkem na specifikaci některých podmínek navrhované dohody (důkaz: e-mail ze dne 7. 12. 2012, e-mail ze dne 7. 12. 2012, e-mail ze dne 14. 12. 2012, e-mail ze dne 14. 12. 2012, e-mail ze dne 18. 12. 2012, e-mail ze dne 29. 1. 2013).

47. Žalovaná č. 1 zaslala žalobkyni dne 8. 3. 2013 vyčíslení nákladů na uvedení pronajatých prostor do původního stavu, když tyto náklady vyčíslila na částku 359 275 Kč + DPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyně výši těchto nákladů rozporovala ve svém e-mailu ze dne 22. 3. 2013, bylo následně mezi účastníky dohodnuto, že výše těchto nákladů bude pouze 190 000 Kč. Tato skutečnost byla zohledněna též v návrhu dohody, který žalobkyně zaslala žalované č. 1 ve svém e-mailu ze dne 5. 4. 2013. V tomto návrhu bylo jako datum ukončení Smlouvy uvedeno datum 30. 4. 2013 (důkaz: vyčíslení nákladů ze dne 8. 3. 2013, e-mail ze dne 22. 3. 2013, e-mail ze dne 5. 4. 2013, návrh dohody o narovnání a o ukončení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 5. 4. 2013). V návaznosti na další jednání došlo k dalším úpravám dohody, které se však netýkaly termínu ukončení Smlouvy. Finální návrh dohody žalobkyně žalované č. 1. zaslala e-mailem dne 18. 4. 2013 (důkaz: e-mail ze dne 12. 4. 2013, návrh dohody o narovnání a o ukončení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 12. dubna 2013, e-mail ze dne 17. 4. 2013, e-mail ze dne 18. 4. 2013, návrh dohody o narovnání a o ukončení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 18. 4. 2013). 48. [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailem ze dne 24. 4. 2013 sdělil, že k podpisu dohody potřebuje získat ještě souhlas své financující banky. Dne 30. 4. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] zaslal žalobkyni email, ve kterém jí informovala, že souhlas financující banky nebyl udělen. E-mailem ze dne 3. 5. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni zaslal na základě pokynu jednatele žalované č. 1 dopis ze dne 3. 5. 2013, ve kterém uvedl, že žalovaná č. 1 trvá na plnění Smlouvy v plném rozsahu. Smlouva je platná a skončí až dne 30. 6. 2013 (důkaz: e-mail ze dne 24. 4. 2013, e-mail ze dne 25. 4. 2013, e-mail ze dne 30. 4. 2013, e-mail ze dne 30. 4. 2013, e-mail ze dne 3. 5. 2013, e-mail ze dne 3. 5. 2013, dopis ze dne 3. 5. 2013).

49. Dne 7. 5. 2013 zaslala žalobkyně žalované č. 1 dopis, ve kterém započetla své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované č. 1 v důsledku úhrad odpisů v letech 2007 a 2006 oproti pohledávkám žalované č. 1 na nájemné za měsíc květen roku 2013 ve výši 572 487,18 Kč a na zálohy na služby za měsíc květen roku 2013 ve výši 30 201,08 Kč. Uvedený dopis byl žalované č. 1 doručen dne 7. 5. 2013 (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 7. 5. 2013 nazvaný Zápočet pohledávek, výzva k úhradě dlužných částek).

50. Dopisy ze dne 10. 5. 2013 a 28. 5. 2013 pak žalobkyně provedla další započtení svých pohledávek na bezdůvodné obohacení oproti pohledávkám žalované č.

1. Konkrétně se jednalo o pohledávky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované č. 1 v souvislosti s účtováním odpisů za roky 2004, 2005. 2006 a 2011 (jen, co do částky 1 842,46 Kč) a o pohledávky žalované č. 1 na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben roku 2013 ve výši 29 001 Kč, na úhradu likvidace nadměrného odpadu v dubnu roku 2013 ve výši 5 508 Kč, na úhradu nájemného za měsíc červen roku 2013 ve výši 572 487,18 Kč a na úhradu záloh za služby za měsíc červen roku 2013 ve výši 30 201,08 Kč. Dopisy žalobkyně ze dne 28. 5. 2013 byly žalované č. 1 doručeny dne 30. 5. 2013 (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 10. 5. 2013 nazvaný Zápočet pohledávek, dopis žalobkyně ze dne 28. 5. 2013 nazvaný Zápočet pohledávek a dopis žalobkyně ze dne 28. 5. 2013 nazvaný zápočet pohledávek. Výzva k úhradě dlužných částek).

51. Dopisem ze dne 12. 6. 2013 pak žalobkyně dále započetla část svojí pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení za rok 2011 oproti pohledávce žalované č. 1 na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc květen roku 2013 v celkové výši 3 366 Kč. Daný dopis byl žalované č. 1 doručen dne 12. 6. 2013 (důkaz: dopis žalobkyně ze dne 12. 6. 2013 nazvaný Zápočet pohledávek).

52. Dne 27. 6. 2013 se uskutečnilo jednání, na kterém došlo k předání pronajatých prostor, přičemž zároveň bylo dohodnuto, že na úhradu odstranění drobných vad, uhradí žalobkyně částku 20 000 Kč + DPH. Tato částka měla být dle výslovné dohody účastníků odečtena z kauce (důkaz: předávací protokol ze dne 27. 6. 2013).

53. Dopisem ze dne 2. 7. 2013 se žalobkyně na žalovanou č. 1 obrátila s tím, aby žalobkyni byla vrácena kauce ponížená o dohodnutou částku za odstranění drobných vad. Dopisem ze dne 4. 7. 2013 žalobkyně uvedla, že dne 4. 7. 2013 jí byla z kauce vrácena pouze částka 525 037,10 Kč. Žalobkyně žalovanou č. 1 vyzvala k okamžité úhradě zbývající části kauce (důkaz: dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 7 2013, dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 7 2013).

54. V reakci na shora uvedený dopis obdržel právní zástupce žalobkyně dopis ze dne 9. 7. 2013, ke kterému bylo přiloženo vyúčtování kauce ze dne 4. 7. 2013. V tomto dopisu [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že na základě rozhodnutí jednatele žalované č. 1 není od 10. 7. 2013 oprávněn jednat a podepisovat ve věci ukončení smluvního vztahu týkajícího se Smlouvy. Ze souvisejícího vyúčtování plyne, že žalovaná č. 1 provedla ke dni 4. 7. 2013 jednostranný zápočet, na jehož základě žalovaná č. 1 oproti nároku žalobkyně na vrácení kauce započetla své nároky v celkové výši 1 153 485,39 Kč, sestávající se z: (i) nároku na úhradu likvidace nadměrného odpadu v dubnu 2013 v celkové výši 5 508 Kč, který byl vyúčtován fakturou č. [hodnota]; (ii) nároku na úhradu nájemného za měsíc červen 2013 v celkové výši 572 487,18 Kč; (iii) nároku na úhradu záloh na služby za měsíc červen 2013 v celkové výši 30 201,08 Kč; (iv) nároku na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc květen 2013 v celkové výši 3 366 Kč; (v) nároku na úhradu dohodnuté částky na uvedení pronajatých prostor do původního stavu ve výši 24 200 Kč; (vi) nároku na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc červen 2013 v celkové výši 2 397 Kč, který byl vyúčtován fakturou č. [hodnota]; (vii) nároku na úhradu doplatku za vyúčtování spotřebovaného tepla za rok 2012 v celkové výši 319 748 Kč, který byl vyúčtován fakturou č. [hodnota]; (viii) nároku na úhradu doplatku za vyúčtování spotřebovaného tepla za rok 2013 v celkové výši 163 607 Kč, který byl vyúčtován fakturou č. [hodnota]; (ix) nároku na úroky z prodlení ve výši 31 971,13 Kč (důkaz: dopis žalované č. [hodnota] ze dne 9. července 2013, zápočet ze dne 4. července 2013, faktura č. [hodnota],[hodnota]faktura č. [hodnota], faktura č. [hodnota], vyúčtování úroků z prodlení).

55. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované č. 1 dne 18. 7. 2013 předžalobní upomínku, ve které vyzval žalovanou k úhradě veškerých závazků vůči žalobkyni. Požadoval úhradu uhrazených částek odpisů za roky 2008 až 2011, vydání bezdůvodného obohacení vzniklého duplicitní úhradou nájemného za květen roku 2013 a elektrické energie za duben 2013, vyplacení zbytku kauce, uhrazení přeplatků na úhradu spotřeby plynu za rok 2012 a za část roku 2013, zaplacení náhrady škody ve výši 530 225 Kč představující nájemné a úhradu služeb za měsíc březen roku 2013 v nově pronajatých prostorech. Žalované č. 1 byla k uhrazení daných pohledávek dána lhůta 7 dnů ode dne doručení dané výzvy. Výzva byla žalované č. 1 doručena dne 18. 7. 2013 (důkaz: předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2013).

56. Soud dále provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně dne 24. 5. 2012 uzavřela Smlouvu o nájmu nebytových prostor se společností [právnická osoba], podle které měl nájemní vztah začít dne 1. 4. 2013. Ve smlouvě bylo sjednáno, že vedle nájemného bude žalobkyně pronajímateli platit 130 000 Kč za služby související s nájmem (smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 24. 5. 2012).

57. Dne 21. 1. 2013 žalobkyně uzavřela k dané nájemní smlouvě dodatek č. 1, dle kterého měl nájem nově započít již dne 1. 3. 2013. Nově pak byla sjednána i výše nájemného, které činilo 400 225 Kč.

58. Z výpisu z účtu žalobkyně týkajícího se dne 27. 2. 2013 soud zjistil, že žalobkyně s označením nájem [Anonymizováno] uhradila [právnická osoba] částku 64X 572,25 Kč.

59. Na jednání dne 7. 9. 2016 byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO]. Ve své výpovědi uvedla, že 14 let spolupracovala se žalovanou č.

1. K její práci patřilo zajišťovat nájemní smlouvy a komunikovat s nájemci. Podmínky pro nájemce (žalobkyni) byly nestandardní, ale výhodné. Byla dohodnuta nižší cena nájmu a zároveň jiné vyúčtování za topení a chlazení. Kostra nájemní smlouvy byla připravena a svědkyně si již s odstupem doby nevzpomíná, kdo prováděl jednotlivé změny. Způsob vyúčtování a příslušná ustanovení ve Smlouvě žalobkyně odsouhlasila. Ostatní nájemci měli jiný způsob vyúčtování, totožný z předcházející nájemní smlouvou. V roce 2004 byl vztah mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 velmi dobrý. Změnu vyúčtování požadovala žalobkyně asi proto, že se jí zdály příliš vysoké náklady na topení a chlazení.

60. Na jednání byla provedena rovněž svědecká výpověď [jméno FO], která uvedla, že pro žalovanou pracuje od roku 1999 jako ekonom. Nevedla žádná jednání ohledně nájemní smlouvy a nebyla žádnému jednání ani přítomna. Vyúčtování však svědkyně prováděla a zahrnovalo i odpisy, kdy odpis činil 3,4 % ročně.

61. Z Projektu rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti ze dne 17. 11. 2016 soud zjistil, že žalovaná č. 1 se rozdělila odštěpením a nově vzniklou obchodní společností je žalovaná č.

2. Na žalovanou č. 2 přitom přešla mj. nemovitá věc, které se týká Smlouva (čl. 9.2 projektu). Z čl. 9.12 projektu pak plyne, že na žalovanou č. 2 přešly v důsledku rozdělení odštěpením pohledávky, dluhy, přijaté a poskytnuté zálohy Rozdělované společnosti související s nemovitostmi uvedenými v čl. 9.2 tohoto Projektu, tj. s mj. s nemovitostí, které se týká Smlouva. Ze zahajovací rozvahy týkající se odštěpení přitom plyne, že vlastní kapitál žalobkyně č. 1 byl ve výši 589 763 000 Kč a byl tvořen mj. základním kapitálem ve výši 39 415 000 Kč (důkaz: projekt rozdělení odštěpením se vznikem nové společnosti ze dne 17. 11. 2016, zpráva auditora o ověření pro-forma zahajovací rozvahy k 1. dubnu 2016 ze dne 21. 12. 2016).

62. Soud pak z provedených listinných důkazů učinil i následující skutkový zjištění ohledně tvorby textu Smlouvy. Z e-mailové komunikace mezi stranami a jejích příloh soud zjistil, že dne 25. 6. 2004 žalovaná č. 1 zaslala žalobkyni e-mail, jehož přílohou byl návrh Smlouvy. Tento obsahoval v čl. 5.4 následující text: „Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladícím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z kalkulované cen energie a nákladů přímo souvisejících s provozem topného a chladícího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu.“ Článek 5.5.2 návrhu pak obsahoval ujednání, že náklady na vytápění/chlazení budou rozdělovány mezi všechny nájemce Objektu podílově podle pronajaté plochy (důkaz: e-mail ze dne 25. 6. 2004 a jeho příloha).

63. Dne 1. 7. 2004 zaslala žalobkyně žalované č. 1 e-mail, jehož přílohu tvořil návrh Smlouvy s revizemi provedenými žalobkyní. Články 5.4.1 a 5.4.2 zněly následovně: „5.4.1 Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladícím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s provozem topného a chladícího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu. 5.4.2 Náklady na energii spotřebovanou na vytápění a chlazení Nebytových prostor budou Nájmeci účtovány podle aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. podle skutečné spotřeby na základě odečtů z měřících zařízení instalovaných v Nebytových prostorách.“ Z článku 5.5 pak bylo navrženo vypustit čl. 5.5.2 ohledně toho, že náklady na vytápění/chlazení budou mezi pronajímatele rozdělovány poměrně podle jimi pronajaté podlahové plochy (důkaz: e-mail ze dne 1. 7. 2004 a jeho příloha).

64. Dne 23. 7. 2004 zaslala žalovaná č. 1 žalobkyni e-mail s přiloženým upraveným návrhem Smlouvy. Z tohoto plyne, že žalovaná č. 1 přijala požadavek žalobkyně na účtování skutečně spotřebovaného plynu. Článek 5.4 Smlouvy pak byl žalovanou č. 1 upraven tak, že tento odpovídá finálnímu znění Smlouvy: „Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladicím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy, vyúčtováním, revizemi, odečty stavů a provozem topeného a chladicího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu. Vzhledem k odlišnému způsobu vyúčtování, který si nájemce zvolil oproti jiným nájemcům v Objektu, se Nájemce zavazuje nést veškeré náklady, spojené s předmětným vyúčtováním.“ (důkaz: e-mail ze dne 23. 7. 2004 a jeho příloha).

65. Soud ve věci provedl i další dokazování. Pro posouzení dané věci však ostatní důkazy nebyly rozhodné, proto je blíže ve svém odůvodnění nezmiňuje. Další dokazování pro nadbytečnost soud neprováděl, neboť měl pro rozhodnutí ve věci dostatek skutkových zjištění. Další dokazování by tak již bylo nehospodárné.

66. Před samotným věcným posouzením věci soud předesílá, že na straně žalované stojí vedle sebe jak žalovaná č. 1 (v postavení ručitele), tak žalovaná č. 2 (v postavení hlavního dlužníka). Je tomu tak proto, že na žalovanou č. 2 přešly při rozdělení odštěpením dluhy (a návazně pak jistě i související příslušenství) žalované č. 1 související mj. s nemovitou věcí uvedenou v čl. 9.2 projektu rozdělení odštěpením. Nároky, kterých se žalobkyně nyní domáhá, jsou přitom dluhy souvisejícími s dotčenou nemovitou věcí uvedenou v čl. 9.2 projektu (veškeré pohledávky žalobkyně v nynější věci jsou odvozeny od Smlouvy, kterážto se týkala nájemního vztahu k nemovitosti uvedené v čl. 9.2 projektu rozdělení odštěpením). Dluhy, jejichž vyrovnání se žalobkyně nyní domáhá, tudíž přešly na žalovanou č.

2. Žalovaná č. 1 je pak ručitelem veškerých těchto dluhů, a to podle § 258 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, dle kterého rozdělovaná společnost ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení na nástupnickou společnost, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze. Vlastní kapitál žalobkyně č. [hodnota] vykázaný v zahajovací rozvaze byl přitom ve výši 589 763 000 Kč. Pro úplnost soud v tomto ohledu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5406/2014: „Již bývalý Nejvyšší soud ČSSR v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 2/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že nestojí nic v cestě tomu, aby se věřitel domáhal splnění dluhu jak proti hlavnímu dlužníkovi, který se existencí ručitelského závazku své povinnosti nijak nezbavil, tak i proti ručiteli, který ručením vzal na sebe povinnost vůči věřiteli, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Tomu nebrání ani skutečnost, že nejde o závazek solidárního charakteru. Z téhož názoru vychází ve své rozhodovací praxi též Nejvyšší soud (srov. např. rozsudek ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 25 Cdo 499/2002, a důvody rozsudku ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1520/2001, uveřejněného pod číslem 65/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Věřitel může uplatnit svá práva vůči dlužníku a vůči ručiteli již žalobou podanou proti oběma (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Nic ovšem nebrání tomu, aby věřitel, který žaloval, ať již z jakýchkoliv důvodů, pouze dlužníka o splnění dluhu, uplatnil dodatečně též vůči ručiteli právo na splnění jeho ručitelského závazku. Věřitel tak může učinit samostatnou žalobou, a jestliže byly obě věci zahájeny u téhož soudu, může je pak soud podle § 112 odst. 1 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti spojit ke společnému řízení, neboť je splněna podmínka, že věci spolu skutkově souvisí. Není přitom rozumného důvodu, proč by tohoto výsledku (tzv. subjektivní kumulace) nemohl dosáhnout svým procesním postupem v rámci realizace svého dispozičního oprávnění již sám věřitel tím, že nárok vůči ručiteli uplatní v řízení zahájeném vůči dlužníku (popřípadě opačně). Příslušným procesním nástrojem je pak právě návrh na přistoupení dalšího účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř.“. (důraz přidán). Dodat pak dále lze, že skutečnost, že nároky, jejichž uspokojení se žalobkyně domáhá nynější žalobou, přešly na žalovanou č. 2 (a žalovaná č. 1 je v postavení ručitele), potvrdily samotné žalované v jejich podání ze dne 21. 2. 2019.

67. V rámci samotného meritorního posouzení věci bylo namístě se prvně zabývat tím, zda žalovaná č. 1 oprávněně žalobkyni účtovala odpisy topného/chladicího systému.

68. Rozhodná ustanovení Smlouvy zní: Čl. 5.4 Náklady na vytápění/chlazení Nebytové prostory jsou vybaveny kombinovaným topným a chladicím zařízením. Uvedená zálohová platba nákladů na vytápění a chlazení vychází z aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. a nezbytných nákladů přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy, vyúčtováním, revizemi, odečty stavů a provozem topeného a chladicího systému. Cena bude upravována dle vývoje ceny plynu. Vzhledem k odlišnému způsobu vyúčtování, který si nájemce zvolil oproti jiným nájemcům v Objektu, se Nájemce zavazuje nést veškeré náklady, spojené s předmětným vyúčtováním. Čl. 5.5 Vyúčtování nákladů na vytápění/chlazení […] 5.5.2 Náklady na energii spotřebovanou na vytápění a chlazení Nebytových prostor budou Nájemci vyúčtovány podle aktuálních cen energie společnosti [právnická osoba]. podle skutečně spotřeby na základě odečtů z měřících zařízení instalovaných v Nebytových prostorech. 5.5.3 Ostatní náklady dle čl. 5.4 související s provozem topného a chladícího systému budou Nájemci účtovány v poměrné části odpovídající podílu plochy Nebytových prostor a celkové plochy pronajímatelných a na vytápění/chlazení napojených prostor v Objektu. […]

69. Soud se proto zabýval výkladem daných ustanovení, a to zejména s ohledem na vůli jednajících stran (tj. s ohledem na vůli žalobkyně a žalované č. 1).

70. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětnou formulaci týkající se odpisů do Smlouvy vložila žalovaná č.

1. Ta setrvale tvrdí, že bylo jejím úmyslem (a i úmyslem žalobkyně), aby na základě daného ustanovení docházelo k přeúčtování poměrné části odpisů topného a chladicího zařízení na žalobkyni.

71. Soud se proto zabýval tím, zda tento úmysl byl žalobkyni znám, resp. zda jí tento mohl a měl být znám. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak nebylo.

72. Z provedeného dokazování totiž neplyne, že by žalovaná č. 1 svůj úmysl týkající se daného ustanovení Smlouvy žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu sdělila. Ostatně, to netvrdí ani sama žalovaná č.

1. O tom, že žalobkyni nebyl úmysl žalované č. 1 znám, pak svědčí i to, že úmyslem žalobkyně při sjednávání Smlouvy bylo mj., aby náklady na topení/chlazení byly účtovány dle skutečné spotřeby, a ne podle spotřeby všech uživatelů celého objektu. Toho žalobkyně při sjednávání nové nájemní smlouvy dosáhla (v tomto ohledu lze odkázat i na výslech [jméno FO], která uvedla, že změnu vyúčtování v nové nájemní smlouvě žalobkyně požadovala pravděpodobně proto, že původní náklady na topení a chlazení se jí zdály příliš vysoké). Jevilo by se teda cela nelogickým, aby žalobkyně současně souhlasila s tím, aby jí nově byla účtována poměrná část odpisu za topné/chladicí zařízení, která dosahovala ročně částky několika set tisíc korun (odpisy tvořily nadpoloviční většinu veškerých nákladů na topení/chlazení). V tomto ohledu přitom nejsou rozhodná žalovanou č. 1 setrvalé uváděná tvrzení, že při sjednávání Smlouvy došlo ke snížení nájemného a že nový způsob rozúčtování nákladů na topení/chlazení (založený na reálné spotřebě žalobkyně) byl pro žalovanou č. 1 náročný. Ze skutečnosti, že žalobkyně vyjednala snížení nájemného a nový způsob účtování nákladů na vytápění/chlazení (který měl být pro žalovanou č. 1 náročnější), nelze dovozovat, že žalobkyni byl (resp. měl být) znám úmysl žalované č. 1 zahrnovat do plateb i vlastní odpis topného/chladicího systému.

73. Soud přitom není ani názoru, že by úmysl žalované č. 1 žalobkyni mohl a měl být znám. Z citovaného znění Smlouvy explicitně neplyne, že by dané ustanovení mělo žalobkyni zavazovat k placení poměrné části odpisů topného a chladicího zařízení. Z textu smlouvy naopak zřetelně plyne, že zálohová platba nákladů na vytápění/chlazení měla být odvozena od mj. nezbytných nákladů přímo souvisejících s […] odpisy. Nikoliv tedy, že by daná platba měla v sobě zahrnovat samotný odpis topného/chladicího zařízení. Soud je ve shodě s žalobkyní v tom, že formulaci o možnosti přefakturace nezbytných nákladů přímo souvisejících s odpisy nelze vyložit tak, že je možno přefakturovat odpis samotný. Má se jednat o nezbytný náklad související s odpisy. V tomto ohledu se jeví zcela racionální tvrzení žalobkyně, že byla přesvědčena, že daná formulace opravňovala žalovanou č. 1 účtovat jí náklady související s odpisováním topného/chladicího zařízení, tj. například administrativní náklady vynaložené na odepisování daného majetku. V této souvislosti pak lze akcentovat i skutečnost, že žalobkyně při kontraktačním procesu do návrhu Smlouvy vložila ustanovení, že platba bude zahrnovat mj. nezbytné náklady přímo související s provozem topného a chladícího systému. Žalovaná č. 1 pak danou formulaci upravila tak, že se má jednat o nezbytné náklady přímo souvisejících s dodávkou plynu, údržbou, opravami, odpisy, vyúčtováním, revizemi, odečty stavů a provozem topeného a chladicího systému. Je tedy zřejmé, že žalobkyně oprávněně očekávala, že formulace týkající se mj. odpisů pouze rozvíjí jí navržený text, dle kterého žalobkyně bude hradit náklady související s provozem topného a chladicího systému, tj. náklady související s odpisy, avšak nikoliv odpisy samotné.

74. Soud přitom není ani názoru, že by význam daného ustanovení, který mu přikládá žalovaná č. 1 (tj. že Smlouva opravňuje k účtování poměrné části odpisů žalobkyni), dané části Smlouvy zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které bylo dané ustanovení Smlouvy určeno. Jak již bylo uvedeno, ze samotného textu Smlouvy nelze v žádném případě dovodit, že by Smlouva opravňovala pronajímatele (žalovanou č. 1) k tomu, aby na nájemce (žalobkyni) přeúčtovala poměrnou část odpisu topného/chladicího zařízení. Takový význam by pak nebylo lze určit ani při zohlednění širších souvislostí věci. Zaprvé, není obvyklé, aby nájemce hradil pronajímateli odpisy, tj. aby nájemce pronajímateli ve své podstatě postupně hradil pořizovací cenu předmětu pronájmu. Zadruhé pak nelze přehlédnout ani naprostou vágnost daného ustanovení. Mělo-li by být významem daného ustanovení to, že pronajímatel bude nájemci fakturovat část odpisů určitého hmotného majetku, bylo by jistě lze očekávat, že smluvní ujednání bude obsahovat alespoň základní rysy určení mechanismu takové fakturace. Jinými slovy, bylo by lze očekávat, že Smlouva bude obsahovat jasné určení toho, jaká je hodnota odpisovaného majetku, v jaké procentní výši bude odpis ročně účtován atd. To je pak akcentováno tím, že každému průměrně obezřetnému adresátovi takového ustanovení by bylo zřejmé, že výše odpisu topného a chladicího zařízení v rozsáhlém objektu bude dosahovat vysokých finančních částek. Mělo-li by tedy docházet k platbě poměrné části této nemalé částky, očekával by adresát dané povinnosti jistě to, že tato povinnost bude ve smlouvě uvedena explicitně a stejně jasným způsobem bude uvedena buď přímo konkrétní částka odpisu, či alespoň mechanismus určení této částky. Tak tomu ovšem v případě nyní posuzované Smlouvy není (v tomto ohledu však soud dodává, že není názoru, že dané ustanovení by bylo natolik neurčité, aby to způsobovalo jeho neplatnost). Soud je proto názoru, že osoba, v postavení osoby, které bylo dané smluvní ustanovení určeno, by zpravidla toto vyložila tak, že Smlouva žalovanou č. 1 opravňovala k nárokování si nákladů spojených s odepisováním topného a chladicího systému, nikoliv však k nárokování si samotných odpisů, resp. jejich poměrné části.

75. Pro úplnost lze v tomto ohledu odkázat i na § 3 zák. č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor: Nájem vzniká na základě písemné nájemní smlouvy, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné nebytový prostor do užívání. Nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Jde-li o nájem sjednaný k účelu podnikání, musí nájemní smlouva obsahovat také údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru. (důraz přidán). Je přitom zřejmé, že Smlouva neobsahuje konkrétní výši ani způsob určení odpisů. To přitom za situace, že výše odpisu je vysoce variabilní; záleží na hodnotě odepisovaného majetku, na jeho zařazení do odpisové třídy, na způsobu odpisování (zrychlené či standardní) atd. I toto tedy svědčí proti výkladu zastávanému žalovanou č. 1.

76. Z uvedené tedy plyne, že nárokovala-li žalovaná č. 1 po žalobkyni platby poměrné části odpisu topného/chladicího zařízení, jednala neoprávněně (Smlouva ji k takovému postupu neopravňovala), a částky, které ji na tomto podkladu žalobkyně uhradila, byly bezdůvodným obohacením (plněním bez právního důvodu). Žalovaná č. 2 (na kterou daný dluh přešel) je proto povinna dané bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1 a 2 SOZ). Žalovaná č. 1 pak za splnění dané povinnosti ručí. Soud na tomto místě pro úplnost dodává, že neshledal relevantní odkaz žalovaných na skutečnost, že žalovaná č. 1 nebyla při sepisu Smlouvy právně zastoupena a že žalobkyně je naopak renomovanou advokátní kanceláří. V nynější věci nejde o situaci, kdy by žalobkyně (která je advokátní kanceláří) vložila do Smlouvy ustanovení znevýhodňující žalovanou č. 1 a tohoto se následně snažila na úkor žalované č. 1 (jako právního laika) využít. Je tomu spíše naopak, žalovaná č. 1 do Smlouvy vložila ustanovení, kterému přiznávala jiný význam než žalobkyně (a jiný význam, než z daného ustanovení bylo lze obecně dovodit – k tomu viz výše), a to význam výrazně znevýhodňující žalobkyni. Žalobkyně přitom žalovanou č. 1 opakovaně a již od počátku existence daného smluvního vztahu na nesprávnost jejího postupu upozorňovala. Žalovaná č. 1 přesto i nadále pokračovala v nárokování si částky odpovídající odpisu topného a chladicího zařízení. Následky takového jednání musí jít k její tíži. Soud přitom nesouhlasí ani s tvrzením žalovaných, že žalobkyně měla (ze své pozice advokátní kanceláře) při sjednávání Smlouvy odhalit a odstranit jakékoliv nejasnosti a neurčitosti sjednávaného textu. Soud na tomto místě uvádí, že ačkoliv je žalobkyně advokátní kanceláří, nelze na ni přenášet veškerou odpovědnost za sjednání textu Smlouvy. Smlouva byla sjednána dobrovolným a svobodným jednáním jak žalobkyně, tak i žalované č.

1. Nadto, provedeným dokazováním bylo zjištěno, že autorem dané části Smlouvy byla žalovaná č.

1. Případné nejasnosti daného ustanovení tak jdou k její tíži. Soud dodává i to, že nesdílí názor žalované, že by předmětné ustanovení týkající se odpisů bylo obecně nejasné, či neurčité. Z daného ustanovení Smlouvy obecně plyne, že žalovaná č. 1 byla oprávněna si účtovat nezbytné náklady související s odpisy topného a chladicího zařízení. Na takovém ujednání není nic nejasného (vzhledem k tomu, že takové náklady by mohly být proměnlivé a vzhledem k tomu, že nebylo možno očekávat, že tyto budou nějak vysoké, lze pochopit, že žalobkyně nepožadovala přesnější vymezení např. mechanismu určení těchto nákladů). Nejasným a neurčitým se dané ustanovení stává až při výkladu žalovaných, tedy při takovém výkladu, že dané ustanovení by mělo žalovanou č. 1 opravňovat k nárokování si vlastního odpisu – pak by dané ustanovení žalovanou č. 1 opravňovalo k účtování si stotisícových částek ročně, a to bez jakéhokoliv sjednání alespoň naprosto základních charakteristik výpočtu této částky.

77. Soud se dále zabýval námitkou žalované č. 1, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalobkyni č. 1 v souvislosti s platbou odpisů za rok 2008 je promlčen.

78. Soud žalované č. 1 nepřisvědčil.

79. Co se týče nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s platbou odpisů za rok 2008, soud akcentuje, že na danou promlčecí lhůtu je nutno aplikovat ustanovení o běhu promlčecích lhůt dle ObchZ. Je tomu tak proto, že daná lhůta započala běžet před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „OZ“). Podle § 3036 věta prvá OZ přitom platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Bylo tak namístě aplikovat předešlou právní úpravu. Touto předešlou právní úpravou byl ObchZ. To plyne ze skutečnosti, že Smlouva se týkala podnikatelské činnosti žalobkyně a žalované č. 1 (žalobkyně Smlouvu uzavřela za účelem užívání prostoru ke své podnikatelské činnosti podle zákona o advokacii; žalovaná č. 1 podnikala v rozhodné době jako realitní kancelář). Bezdůvodné obohacení tak návazně vzniklo při podnikatelské činnosti stran (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 861/2011, sp. zn. 31 Cdo 660/2010). Pokud tedy bezdůvodné obohacení bylo získáno na základě vztahu týkajícího se podnikatelské činnosti účastníků, je nutno na promlčení tohoto bezdůvodného obohacení vztáhnout právní úpravu promlčení obsaženou právě v ObchZ (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 383/2001).

80. Podle § 391 odst. 1 ObchZ: U práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

81. Podle § 397 ObchZ. Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

82. Žalovaná č. 1 vyúčtovala žalobkyni náklady na topení/chlazení za rok 2008 fakturou ze dne 22. 12. 2009. Žalobkyně danou částku (zahrnující mj. i částku odpovídající odpisu) uhradila žalované č. 1 dne 8. 3. 2010. Teprve tohoto dne tedy nejdříve mohlo bezdůvodné obohacení na straně žalované č. 1 vzniknout (bylo již postaveno najisto, jaká je konečná výše nákladů na topení/chlazení a tato byla žalované č. 1 žalobkyní uhrazena). U soudu pak nárok na vydání předmětného bezdůvodného obohacení mohl být uplatněn až poté, co se stal splatným. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení přitom nastává první den poté, co byl obohacený vyzván k plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 485/2004). Žalovaná č. 1 byla k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s platbou odpisů za rok 2008 žalobkyní vyzvána dopisem ze dne 26. 2. 2010. Žaloba byla podána dne 5. 9. 2013, jednoznačně se tak tedy stalo v zachovalé čtyřleté promlčecí lhůtě. Námitka promlčení tedy není důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3881/2009).

83. Z výše uvedeného tedy plyne, že první nárok žalobkyně je důvodný. Žalobkyně má právo na vydání částek, které žalované č. 1 uhradila za odpisy za roky 2008, 2009, 2010 a 2011. Žalovaná č. 2 je povinna jí vydat bezdůvodné obohacení ve výši 1 600 901,46 Kč (za roky 2008, 2009, 2010 jde o částku 401 527,48 Kč za každý jeden rok a za rok 2011 o částku 396 319,02 Kč, kdy částka 5 208,46 Kč za dané období byla žalobkyní již započtena vůči nárokům žalované č. 1). Od této částky je však nutno odečíst tu část nároku 1, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, tj. částku 305 160 Kč (559 460 Kč – 152 580 Kč (tato částka se týká nároku č. 3) – 101 720 Kč; viz původní rozsudek a navazující rozsudek Městského soudu v Praze). Žalobkyně tedy má vůči žalované č. 2 právo na úhradu částky 1 295 741,46 Kč. Žalovaná č. 1 pak za danou povinnost ručí.

84. Pro posouzení dalších žalobních nároků bylo předně namístě posoudit, zda zápočty provedené žalobkyní byly provedeny účinně (otázka účinnosti zápočtů provedených žalobkyní má totiž přesahy do posouzení oprávněnosti nároků žalobkyně č. 2 a č. 3).

85. Žalobkyně svoje žalobní nároky staví mj. na tom, že své pohledávky (případně jejich části) na vydání bezdůvodného obohacení souvisejícího s platbou odpisů za roky 2004, 2005, 2006, 2007 a 2011 (část) započetla oproti pohledávkám žalované č. 1.

86. Žalovaná č. 1 stojí na názoru., že započtení nebylo provedeno platně. Namítá, že její pohledávky nebyly v době zápočtu splatné. Pohledávky žalobkyně pak byly promlčené. Žalobkyně tedy provedla zápočty promlčených pohledávek vůči pohledávkám nesplatným. Takový postup zákon neumožňoval.

87. Soud s názorem žalované č. 1 nesouhlasí.

88. Podle § 359 Obchz (aplikovaného, neboť k započtení došlo před účinností OZ a neboť jde o závazkový vztah mezi podnikateli – srov. již odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 660/2010) platí, že: Proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. 89. [jméno FO] ustanovení však nelze vykládat tak, že není možný postup opačný, tj. že nelze započíst pohledávku splatnou proti pohledávce nesplatné. Zákon tuto otázku výslovně neřeší. Soudní praxe dospěla k závěru, že z § 359 ObchZ (ani z § 580 věty druhé a § 581 odst. 2 věta druhé SOZ) nevyplývá nepřípustnost jednostranného započtení splatné pohledávky proti pohledávce nesplatné, a že v důsledku toho úkon směřující k takovému zápočtu neníhttps://www.beck-online.cz/bo/print-preview.seam?documentId=nnptembrgbpwk232gezdalttmjptcojzgfptkmjtl5ygmmzvha&selectedStatus=false neplatný podle § 39 SOZ pro rozpor s těmito ustanoveními (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne z 31. 1. 2006, sp. zn. [spisová značka] ). Okamžikem setkání pohledávky splatné s pohledávkou nesplatnou (či pohledávek nesplatných při zápočtu dohodou) a tím i okamžikem jejich zániku je okamžik účinnosti právního úkonu směřujícího k započtení, neboť obě pohledávky se setkávají v důsledku kompenzačního projevu strany (popřípadě stran), v němž jsou postaveny proti sobě.

90. Započtení provedenému žalobkyní pak nebrání ani skutečnost, že jí k započtení využité pohledávky byly promlčené. V tomto ohledu soud odkazuje na § 388 odst. 2 písm. a) ObchZ, podle kterého i po uplynutí promlčecí doby může oprávněná strana uplatnit své právo při obraně nebo při započtení, jestliže obě práva se vztahují k téže smlouvě nebo k několika smlouvám uzavřeným na základě jednoho jednání nebo několika souvisejících jednání. Soud je přitom názoru, že jak pohledávky žalobkyně, tak pohledávky žalované č. 1 (u kterých žalobkyně provedla započtení) se vztahují k též smlouvě, tj. nyní posuzované nájemní smlouvě. Pohledávky žalobkyně jsou představovány jejími nároky na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě úhrad požadovaných žalovanou č. 1 na základě Smlouvy. Pohledávky, oproti kterým žalobkyně svoje pohledávky započetla, se pak bezpochyby taktéž vztahují ke Smlouvě. Jedná se o pohledávky žalované č. 1 na úhradu nájemného za měsíc květen 2013, záloh na služby za měsíc květen 2013, spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben 2013, likvidace nadměrného odpadu v dubnu 2013, nájemného za měsíc červen 2013, záloh na služby za měsíc červen 2013 a spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc květen 2013. Započtení tedy nebránila skutečnost, že pohledávky žalobkyně byly promlčeny.

91. V tomto ohledu viz i odbornou literaturu: „Je-li přípustné jednostranné započtení promlčených pohledávek podle § 388 odst. 2 písm. a) ObchZ, protože se vztahují k téže smlouvě nebo k několika souvisejícím smlouvám, nevyžaduje se zároveň, aby se takové pohledávky setkaly se vzájemnou pohledávkou, proti které jejich započtení směřuje, ještě před promlčením. Jsou proto způsobilé k jednostrannému započtení i pohledávky, které se promlčely před setkáním se vzájemnou související pohledávkou, popř. pohledávky, které se s ní nesetkaly vůbec, protože některá z obou pohledávek nebo obě se nestaly splatnými. V případě započtení pohledávky, která se promlčela před splatností vzájemné související pohledávky, avšak v době započtení již obě pohledávky byly splatné, nastanou účinky započtení v okamžiku určeném podle § 580 ObčZ. Obě pohledávky se totiž setkaly, a proto nelze odepřít použití úpravy účinků započtení podle § 580 ObčZ. Naproti tomu v případě jednostranného započtení promlčené pohledávky, která se se vzájemnou pohledávkou vůbec nesetkala, nastanou účinky takového započtení teprve doručením projevu vůle směřujícího k započtení jeho adresátovi.“ (JÄGER, Marek. Vybrané otázky zániku závazků započtením. Právní rozhledy, 2009, č. 6, s. 191-198).

92. Soud tedy uzavírá, že zápočty provedené žalobkyní byly provedeny účinně. Pohledávky žalobkyně a pohledávky žalované č. 1 tudíž zanikly v rozsahu, v jakém došlo k jejich vzájemnému započtení (ke konkrétním částkám a konkrétním pohledávkám viz výše uvedenou rekapitulaci obsahu dopisů žalobkyně ze dne 7. 5. 2013, 10. 5. 2013, 28. 5. 2013 a 12. 6. 2013).

93. V dalším kroku se soud zabýval oprávněností nároku č. 2, ve kterém žalobkyně požadovala uhrazení částky 631 689,26 Kč z titulu duplicity dané platby (žalobkyně tvrdila, že danou částku uhradila jednou bankovním převodem a jednou započtením).

94. Soud daný nárok, s ohledem na výše učiněné závěry, posoudil jako důvodný.

95. Žalobkyně dne 10. 6. 2013 uhradila žalované č. 1 celkem částku 631 689,26 Kč, která představovala úhradu nájemného a záloh za služby za květen 2013 a úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben 2013. Tyto pohledávky žalované č. 1 však zanikly započteními provedenými žalobkyní dne 7. a 10. 5. 2013 (dopisem ze dne 7. 5. 2013 žalobkyně započetla na pohledávku žalované č. 1 na nájemné za měsíc květen 2013 v celkové výši 572 487,18 Kč, svoji pohledávku vzniklou z platby odpisu za roky 2007 ve výši 401 527,48 Kč a část svojí pohledávky vzniklé z platby odpisu za rok 2006 ve výši 170 959,70 Kč; stejným dopisem pak žalobkyně započetla na pohledávku žalované č. 1 na zálohu na služby za měsíc květen roku 2013 ve výši 30 201,08 Kč část svojí pohledávky vzniklé z platby odpisu za rok 2006 ve výši 30 201,08 Kč; dopisem ze dne 10. 5. 2013 pak žalobkyně započetla na pohledávku žalované č. 1 na úhradu spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben roku 2013 ve výši 29 001 Kč část svojí pohledávky vzniklé z platby odpisu za rok 2006 ve výši 29 001 Kč). Pokud tedy žalobkyně danou částku uhradila duplicitně ještě bankovním převodem, má právo na vydání dané částky jako bezdůvodného obohacení oproti žalované č.

2. Žalovaná č. 1 pak za daný dluh ručí.

96. Na základě výše uvedených právních závěrů je nutno za (částečně) oprávněný označit i třetí nárok žalobkyně, ve kterém žalobkyně požadovala, aby jí žalovaná vrátila doposud nevyplacenou část kauce a související úroky z kauce a přeplatek na nájemném za leden roku 2013. Žalovaná č. 1 byla žalobkyni po skončení nájemní smlouvy povinna vrátit kauci, úroky z této kauce za roky 2012, 2013 a přeplatek na nájemném za leden roku 2013 v celkové výši 1 678 522,49 Kč. Žalovaná č. 1 provedla na dané závazky zápočet dne 4. 7. 2013 v celkové výši 1 153 485,39 Kč a žalobkyni vrátila rozdíl, tj. částku 525 037,10 Kč. Žalobkyně však provedený zápočet uznala jen, co se týče částky 28 615,79 Kč. Ve zbytku jej považuje za neoprávněný. Žalobkyně proto požaduje, aby jí žalované uhradily částku 1 124 869,60 Kč představující její pohledávku na neuhrazenou část kauce a úroky z této kauce za roky 2012, 2013 a přeplatek na nájemném za leden roku 2013 (1 678 522,49 Kč – 525 037,10 Kč – 28 615,79 Kč = 1 124 869,60 Kč).

97. Soud žalobkyni částečně přisvědčil. Zásadní pro posouzení daného nároku je vyhodnocení, zda došlo k zániku dané pohledávky žalobkyně (na vrácení doposud nevyplacené části kauce a souvisejících úroků z kauce a přeplatku na nájemném za leden roku 2013) započtením provedeným dopisem žalované č. 1 ze dne 4. 7. 2013. Žalovaná č. 1 na dané pohledávky započetla několik svých pohledávek. Žalobkyně tyto uznala, co do částky 28 615,79 Kč. Ve zbytku (tj. v částce 1 124 869,60 Kč) žalobkyně započtení neuznala. Soud žalobkyni částečně přisvědčil.

98. V následujícím textu soud uvádí jednotlivé pohledávky, která žalovaná č. 1 vznesla v započtení ze dne 4. 7. 2013 (a které žalobkyně plně neuznala), a důvod, proč tyto nemohly vést k zániku souvisejících pohledávek žalobkyně na vrácení doposud nevyplacené části kauce a souvisejících úroků z kauce a přeplatku na nájemném za leden roku 2013: - pohledávka ve výši 5 508 Kč za likvidaci nadměrného odpadu v dubnu 2013 (tato však zanikla započtením provedeným žalobkyní dopisem ze dne 28. 5. 2013) - pohledávka ve výši 572 487,71 Kč za nájemné za červen 2013 a pohledávka ve výši 30 201,08 Kč za úhradu záloh za služby za červen 2013 (tyto však zanikly započtením provedeným žalobkyní dopisem ze dne 28. 5. 2013) - pohledávka ve výši 3 366 Kč za spotřebovanou elektrickou energii a poplatek za užívání elektroměru za květen 2013 (tato však zanikla započtením provedeným žalobkyní dopisem ze dne 12. 6. 2013) - pohledávka ve výši 319 748 Kč představující vyúčtování (nedoplatek) spotřebovaného tepla za rok 2012 a pohledávka ve výši 163 607 Kč představující vyúčtování (nedoplatek) spotřebovaného tepla za rok 2013 (žalovaná č. 1 nicméně na tyto částky neměla právo, neboť tyto představují platbu za odpisy, která ze Smlouvy neplynula, jak bylo vysvětleno výše) - pohledávka ve výši 29 952,34 Kč na úrocích z prodlení (žalovaná č. 1 na úrocích z prodlení celkově k započtení uplatnila 31 971,13 Kč, žalobkyně z toho uznala 2 018,79 Kč; blíže viz listina nazvaná výpočet úroků z prodlení ze dne 4. 7. 2013, poskytnutá žalobkyní jako příloha č. 81 žaloby): o pohledávka ve výši 8 920,81 Kč představovala úrok z prodlení s úhradou doplatku za spotřebované teplo v roce 2011 (úrok nevznikl, neboť žalovaná č. 1 neměla na daný doplatek právo, a to z důvodu, že ze Smlouvy neplynulo její právo požadovat po žalobkyni odpisy) o pohledávky ve výši 7 728,58 Kč, 407,71 Kč, 11 735,99 Kč, 619,12 Kč, 435,02 Kč, 435,02 Kč a 25,25 Kč (tyto úroky nevznikly ve výši tvrzené žalovanou č. 1, případně nevznikly vůbec, neboť pohledávky, se kterými je žalovaná č. 1 pojila, byly uhrazeny započtením, tj. v jiných termínech, než tvrdila žalovaná č. 1) pohledávka ve výši 7 728,58 Kč odvislá od prodlení s úhradou za nájemné za červen 2013: právo na úroky nevzniklo, související platba byla uhrazena započtením před datem splatnosti dne 30. 5. 2013 pohledávka ve výši 407,71 Kč odvislá od prodlení s úhradou záloh na služby za červen 2013: právo na úroky nevzniklo, související platba byla uhrazena započtením před datem splatnosti dne 30. 5. 2013 pohledávka ve výši 11 735,99 Kč odvislá od prodlení s úhradou nájemného za měsíc květen 2013: nájemné bylo uhrazeno započtením dne 7. 5. 2013, prodlení bylo 6 dní, nikoliv 41 dní, úrok správně činí 1 717,46 Kč pohledávka ve výši 619,12 Kč odvislá od prodlení s úhradou služeb za měsíc květen 2013: služby byly uhrazeny započtením dne 7. 5. 2013, prodlení bylo 6 dní, nikoliv 41 dní, úrok správně činí 90,60 Kč pohledávka ve výši 435,02 Kč odvislá od prodlení s úhradou spotřebované elektrické energie a poplatku za užívání elektroměru za měsíc duben 2013: právo na úroky nevzniklo, související platba byla uhrazena započtením před datem splatnosti provedeným dopisem žalobkyně ze dne 10. 5. 2013 pohledávka ve výši 79,87 Kč odvislá od prodlení s úhradou platby za likvidaci nadměrného odpadu v dubnu 2013: právo na úroky nevzniklo, související platba byla uhrazena ke dni její splatnosti započtením dne 30. 5. 2013 pohledávka ve výši 25,25 Kč odvislá od prodlení s úhradou platby za spotřebovanou elektrickou energii a poplatku za užívání elektroměru za měsíc květen roku 2013: právo na úroky nevzniklo, související platba byla uhrazena započtením před datem splatnosti dne 12. 6. 2013.

99. Z vedeného plyne, že žalovaná č. 1 oprávněně na pohledávky žalobkyně na vyplacení kauce a souvisejících úroků z kauce a přeplatku na nájemném za leden roku 2013 započetla částku 30 423,85 Kč (28 615,79 Kč + 1 717,46 Kč + 90,60 Kč), nikoliv pouze 28 615,79 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Žalobkyně proto má právo na to, aby jí žalovaná č. 2 vydala částku 1 123 061,54 Kč (1 678 522,49 Kč – 525 037,10 Kč – 30 423,85 Kč = 1 123 061,54 Kč). Soud však v tomto ohledu zohlednil, že původním rozsudkem a navazujícím rozsudkem Městského soudu v Praze byla v tomto ohledu žalobkyni již pravomocně přiznána částka 152 580 Kč. Uložil proto žalovaným (žalovaná 2 je dlužníkem, žalovaná 1 ručitelem), aby žalobkyni uhradily částku 970 481,54 Kč.

100. Důvodný je pak i nárok č. 4, v rámci kterého žalobkyně požadovala, aby soud žalovaným uložil povinnost vrátit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že za roky 2012 a 2013 měl žalobkyni při správném účtování (tj. bez přefakturace odpisů) vzniknout přeplatek, neboť jí uhrazené zálohy přesahovaly částku, která měla být žalobkyni správně vyúčtována za topení/chlazení. Žalobkyně požadovala, aby jí žalované uhradily částku ve výši 241 401,99 Kč. Z předložených podkladů (faktury č. [hodnota] a č. [hodnota] a jejich přílohy) v tomto směru plyne, že pokud by žalovaná č. 1 neúčtovala v daných obdobích žalobkyni odpisy, vznikl by ve vyúčtování přeplatek ve výši 162 085,30 Kč (žalobkyně měla správně uhradit částku 200 696,33 Kč, ve skutečnosti uhradila 362 781,63 Kč) za rok 2012 a ve výši 79 316,68 Kč (žalobkyně měla správně uhradit částku 101 889,81 Kč, ve skutečnosti uhradila 181 206,49 Kč) za rok 2013. Vzhledem k tomu, že soud výše osvětlil, proč žalovaná č. 1 odpisy po žalobkyni požadovat nemohla, je nutno částku ve výši 241 401,98 Kč (162 085,30 Kč + 79 316,68 Kč) označit za bezdůvodné obohacení vzniklé žalované č.

1. Z důvodu přechodu závazku na žalovanou č. 2 soud proto této uložil, aby žalobkyni tuto částku bezdůvodného obohacení vydala. Žalovaná č. 1 pak za danou úhradu ručí. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně z důvodu matematické chyby při odečtení částky, kterou žalobkyně fakticky zaplatila, a kterou zaplatit měla, co se týče roku 2013, požadovala uhrazení částky 241 401,99 Kč. Soud jí však po provedení správného odečtu přiznal 241 401,98 Kč.

101. Soud se pak konečně zabýval i posledním nárokem žalobkyně, tj. nárokem na náhradu škody způsobené žalobkyni tvrzeně tím, že žalovaná č. 1 odmítla bezdůvodně uzavřít dohodu o předčasném skončení nájmu. Žalobkyně z tohoto důvodu požadovala, aby soud uložil žalovaným uhradit žalobkyni částku 530 225 Kč.

102. Soud posoudil i tento nárok žalobkyně jako oprávněný.

103. Podle § 415 SOZ: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

104. Podle § 420 SOZ: (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

105. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že z citovaných ustanovení lze (a to i v rámci obchodněprávních vztahů) dovodit existenci institutu tzv. předsmluvní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za škodu v důsledku porušení předsmluvní povinnosti ukončením procesu uzavírání smlouvy: Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obchodní zákoník ani občanský zákoník obecně institut předsmluvní odpovědnosti (odpovědnosti za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti) neupravují. Obchodní zákoník sice určuje podmínky, za nichž vzniká odpovědnost za neplatnost právního úkonu (§ 268 obch. zák.) a za porušení povinnosti ochrany informací (§ 271 obch. zák.), nicméně dopad této právní úpravy je omezen jen na situace v odkazovaných ustanoveních předvídané. Totéž platí o úpravě odpovědnosti za neplatnost právního úkonu obsažené v ustanovení § 42 obč. zák. Odpovědnost za škodu způsobenou ukončením kontraktačního procesu, jako jeden z možných případů předsmluvní odpovědnosti, pak v žádném z výše uvedených právních předpisů, jejichž aplikace v daném případě přichází v úvahu, výslovně zakotvena není. Jelikož povinnost, která by mohla eventuelně vyplývat z toho, že předpokládaná smlouva nebyla uzavřena, nemá smluvní povahu (nejde o porušení smluvní povinnosti), zabýval se Nejvyšší soud dále otázkou, zda, vzhledem k absenci výslovné právní úpravy v tomto směru, odpovědnost za (neoprávněné, resp. bezdůvodné) ukončení jednání o uzavření smlouvy vůbec přichází v úvahu, a pokud ano, o které z ustanovení občanského či obchodního zákoníku lze vznik takové odpovědnosti opřít. […] Podle ustanovení § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Shora citované ustanovení vyjadřuje obecnou prevenční povinnost, jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů. Jde o závaznou právní povinnost každého dodržovat nejen povinnosti uložené právními předpisy a povinnosti převzaté smluvně, ale – i bez konkrétně stanoveného pravidla chování – počínat si natolik obezřetně, aby jednáním či opomenutím nevznikla škoda jiným ani jemu samému. Povinnost vyslovená tímto ustanovením je pro každého z účastníků občanskoprávních vztahů závaznou právní povinností určitým způsobem se chovat a její nedodržení představuje protiprávní jednání. Aplikace § 415 obč. zák. přichází v úvahu jen tehdy, není-li konkrétní právní úprava, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Porušení prevenční povinnosti, jež znamená zároveň porušení právní povinnosti ve smyslu § 420 obč. zák., je tedy jedním ze základních předpokladů obecné odpovědnosti za škodu (viz Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 696-697). Ustanovení § 415 obč. zák. se pak plně uplatní – s ohledem na ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák.- i pro oblast obchodních vztahů. […] V situaci, kdy Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že i v takovém případě musí být splněny základní předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák., tj. 1/ protiprávní úkon, 2/ vznik škody, 3/ příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody (kausální nexus) a 4/ presumované zavinění, zaměřil se na posouzení, za jakých podmínek lze jednání eventuálního smluvního partnera považovat za rozporné s ustanovením § 415 obč. zák. (za protiprávní úkon). Respektuje shora zmíněnou zásadu smluvní volnosti, přitom pokládá za první předpoklad odpovědnosti skutečnost, že konkrétní osoby zahájily jednání o uzavření určité smlouvy, přičemž tato jednání dospěla do stadia, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu byla v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena. Dalším nezbytným předpokladem je, že k ukončení jednání o uzavření smlouvy druhá strana přistoupila, aniž k tomu měla legitimní důvod.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004).

106. Z judikatury Nejvyššího soudu pak plyne dále to, že „[p]ři jednání o uzavření smlouvy je jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018).

107. Zdejší soud vyhodnotil nyní nastalý skutkový stav, plynoucí z provedeného dokazování, a dospěl k závěru, že podmínky pro vznik předsmluvní odpovědnosti jsou dány.

108. Z provedeného dokazování vyplynulo, že minimálně od konce roku 2012 probíhala mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 jednání týkající se dohody o předčasném ukončení Smlouvy. Dne 5. 12. 2012 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni e-mailem explicitně sdělil, že žalovaná č. 1 je ochotna ukončit nájem k 30. 4. 2013, tj. 2 měsíce před jeho původně sjednaným skončením. Za období od 1. 5. 2013 do 30. 6. 2013 nebude žalovaná č. 1 po žalobkyni požadovat žádné platby. E-mailem ze dne 7. 12. 2012 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni informoval, že její návrh ohledně dohody o ukončení interně projednají a budou žalobkyni informovat. Žalobkyně byla ujištěna, že žalovaná č. 1 bude dané věci věnovat náležitou pozornost a že tato věc patří k prioritám žalované č.

1. E-mailem ze dne 14. 12. 2012 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni sdělil, že stanovisko žalované č. 1 se nemění; žalovaná je schopna a ochotna ukončit nájem dohodou ke dni 30. 4. 2013. V dalším vývoji docházelo ke komunikaci týkající se podmínek dohody. Žalovaná č. 1 zaslala žalobkyni dopis ze dne 8. 3. 2013, ve kterém vyčíslila náklady na uvedení prostor do původního stavu. Žalobkyně nesouhlasila s výší těchto nákladů. Dne 5. 4. 2013 zaslala žalobkyně žalované č. 1 návrh dohody o narovnání a Ukončení smlouvy o nájmu nebytových prostor. V tomto bylo uvedeno, že k ukončení nájmu dojde k 30. 4. 2013. Dne 12. 4. 2013 pak žalobkyně zaslala žalované č. 1 danou dohodu s provedenými změnami. Datum ukončení nájmu se však nezměnilo; nájem měl být ukončen k 30. 4. 2013. [tituly před jménem] [jméno FO] se k návrhu dohody vyjádřil v e-mailu ze dne 17. 4. 2013, ve kterém uvedl určité výhrady k některým ustanovením. Výslovně však opět potvrdil, že nájem má skončit k 30. 4. 2013. S tím stejným datem pak operovala i žalobkyně v rámci odpovědi na tento e-mail ze dne 18. 4. 2013, ke které přiložila návrh dohody opět obsahující datum 30. 4. 2013 a reagující na předešlé výhrady žalované č.

1. V e-mailu ze dne 24. 4. 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni poprvé sdělil, že před podpisem dohody je žalovaná č. 1 povinna získat souhlas financující banky. Tento nemají v současné době k dispozici, již banku urgovali. Žalobkyně v odpovědi ze dne 25. 4. 2013 uvedla, že je informací o nutnosti souhlasu banky šokována; slyší o ní poprvé. Žalobkyně dodala, že za účelem splnění dohody již vystěhovala část prostor. Dne 30. 4. 2013 (tedy dne, kdy bylo původně sjednáno, že dojde k ukončení nájmu) zaslal žalobkyni [tituly před jménem] [jméno FO] e-mail, ve kterém uvedl, že banka souhlas neudělila, a není tedy možné uzavření písemné dohody ani předčasné skončení nájmu. Nájem tedy nebyl ukončen dříve (tj. ke dni 30. 4. 2013), jak bylo původně shodnuto, nýbrž až na konci měsíce června roku 2013.

109. Z uvedeného jednoznačně plyne, že žalobkyně byla oprávněně v dobré víře ohledně toho, že dojde k ukončení nájmu dohodou ke dni 30. 4. 2013. Žalovaná č. 1 jí uvedené datum opakovaně potvrdila. V rámci kontraktačního procesu nikdy neuvedla, že by toto datum neakceptovala. Žalovaná č. 1 s žalobkyní vyjednávala o konkrétním znění dohody o předčasném ukončení nájmu ke dni 30. 4. 2013. Měla věcné námitky k návrhu této dohody, avšak nikdy nezpochybnila sjednané datum. Kontraktační proces přitom dospěl do fáze, kdy byla v podstatě dosažena shoda na celém obsahu dohody a chybělo už jen její stvrzení v podobě podpisu dohody, kteréžto se s ohledem na okolnosti věci jevilo jako prakticky jisté. Žalovaná č. 1 žalobkyni pak také nikdy nesdělila, že by dohoda měla být podmíněna souhlasem financující banky. Poprvé tak učinila až dne 24. 4. 2013, tj. pouze několik dní před plánovaným ukončením nájmu. Definitivně pak dohodu odmítla podepsat až dne 30. 4. 2013, tj. dne, kdy měl nájem skončit. Žalovaná si přitom musela být vědoma, a žalobkyně jí to ostatně i sdělila, že žalobkyně jedná podle jejich dohody, tj. vyklízí prostory a zajišťuje stěhování do prostor nových. Soud přitom není názoru, že by důvod uvedený žalovanou č. 1 spočívající v neudělení souhlasu financující banky, bylo lze v nynější věci označit za legitimní důvod ukončení jednání o dohodě o předčasném ukončení nájmu. Bylo-li podepsání dohody skutečně tímto souhlasem podmíněno, bylo na žalované č. 1, aby si tento obstarala v potřebné lhůtě, tedy ve lhůtě do 30. 4. 2013, případně aby žalobkyni informovala o tom, že uvedené datum nemusí být finální, neboť žalovaná č. 1 si musí obstarat souhlas banky. Pokud by žalovaná č. 1 takto postupovala, tj. informovala-li by žalobkyni o podmíněnosti dohody souhlasem banky, a žalobkyně by i přesto bez adekvátního důvodu spoléhala na to, že nájem bude ukončen k 30. 4. 2013, nebylo by lze tuto skutečnost dávat k tíži žalované č.

1. Žalovaná č. 1 takto nicméně nepostupovala. Opakovaně a konzistentně žalobkyni utvrzovala v tom, že ke skončení nájmu dojde ke dni 30. 4. 2013. Neinformovala žalobkyni o tom, že podpis dohody by měl být podmíněn souhlasem banky. Tuto informaci žalobkyni sdělila až několik dní před sjednaným datem ukončení nájmu. Definitivně pak uvedla, že dohodu nebude moci podepsat až dne 30. 4. 2013.

110. Za této situace jsou splněny předpoklady pro nastoupení odpovědnosti za porušení předsmluvní povinnosti ukončením procesu uzavírání smlouvy. Žalovaná č. 1 bez legitimního důvodu ukončila jednání o dohodě o předčasném ukončení nájmu v době, kdy žalobkyně legitimně očekávala, že dohoda bude uzavřena.

111. Žalobkyně přitom soudu doložila, že tímto jednáním žalované č. 1 jí vznikla škoda ve výši 530 225 Kč představovaná nájemným za měsíc březen roku 2013 a platbou služeb souvisejících s nájmem, které žalobkyně uhradila za nájem nových prostor.

112. Žalobkyně, vedena slibem žalované č. 1, že nájem bude ukončen k 30. 4. 2013, přistoupila k modifikaci svých smluvních ujednání týkajících se prostor, do kterých se chtěla po skončení Smlouvy přestěhovat. Žalobkyně uzavřela dne 24. 5. 2012 novou nájemní smlouvu s obchodní společností [právnická osoba] Bylo sjednáno, že nájem započne dne 1. 4. 2013. Doba měsíců dubna, března a května roku 2013 měla být využita na úpravy o opravy daného prostoru (Smlouva měla původně končit až ke konci června roku 2013). Poté, co žalovaná č. 1 žalobkyni ujistila o tom, že nájem skončí již k 30. 4. 2013, žalobkyně uzavřela s novým pronajímatelem dodatek k nájemní smlouvě, kterým došlo k posunutí začátku nájmu na 1. 3. 2013, a to za tím účelem, aby byl dostatek časového prostoru na provedení plánovaných oprav a úprav prostoru. Žalobkyně soudu doložila, že nájem a platbu služeb souvisejících s nájmem za březen roku 2013 novému pronajímateli uhradila.

113. Z popsané situace je zřejmé, že pokud by žalovaná č. 1 žalobkyni opakovaně neujistila o tom, že bude uzavřena dohoda o předčasném ukončení nájmu, a nájem tak skončí již dne 30. 4. 2013, žalobkyně by neuzavřela předmětný dodatek k nové nájemní smlouvě. K jeho uzavření přistoupila vedena právě tím, že nájem bude předčasně ukončen. Z důvodu postupu žalované č. 1 tak byla žalobkyně nucena uhradit o jeden nájem navíc, když byla nucena uhradit nájem za březen novému pronajímateli. Jsou tak splněny podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu. Žalovaná č. 1 porušila obecnou prevenční povinnost. Žalobkyni v důsledku tohoto jednání žalované č. 1 vznikla škoda představovaná platbou nájmu a platbou služeb souvisejících s nájmem, ke kterým by žalobkyně jinak nebyla povinna a které uhradila marně. Mezi jednáním žalované č. 1 a vzniklou škodou je pak i vztah příčinné souvislosti. Kdyby žalovaná č. 1 nepřistoupila k ukončení jednání o předčasném ukončení nájmu, žalobkyně by platbu za nové prostory neuhradila marně.

114. Na výše uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit argumentace žalované č. 1 v soudním řízení. Pokud tato opakovaně akcentovala, že k podpisu dohody o předčasném ukončení Smlouvy nedošlo, je nutno uvést, že to je pro věc bez významu. Žalobkyně žalované č. 1 nevytýká porušení sjednané dohody, nýbrž jí vytýká to, že žalovaná č. 1 bez legitimního důvodu upustila od podpisu takové dohody, a to i když v žalobkyni vyvolala legitimní očekávání, že k podpisu dohody dojde. To, že k podpisu dohody nedošlo, je tedy ve své podstatě předpokladem vzniku odpovědnosti žalované č.

1. Na věci pak nic nemění ani to, zda je žalobkyně personálně propojena se společností [právnická osoba], či nikoliv. Z této skutečnosti nelze bez dalšího dovozovat, že by žalobkyně snad nemusela duplicitní nájem uhradit, sjednat dodatek ke smlouvě atp. Relevanci pak nelze přiznat ani tvrzení žalované č. 1, že [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl oprávněn jednat za žalovanou č. 1 ve věci ukončení jakékoliv nájemní smlouvy. Pro věc není rozhodné, zda [tituly před jménem] [jméno FO] byl oprávněn k vlastnímu podpisu dohody, postačí, pokud byl oprávněn s žalobkyní jednat ohledně sjednávání dané dohody. Z provedeného dokazování přitom plyne, že tomu tak bylo. [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobkyní konstantě komunikoval, co se týče dohody o ukončení nájmu. Z předmětné komunikace je zřejmé, že danou věc řešil s vedením žalované č. 1 a předával žalobkyni závěry relevantní pro danou věc. [tituly před jménem] [jméno FO] také například podepsal listinu obsahující vyčíslení nákladů nutných k uvedení nebytových prostor do předešlého stavu. Stejně tak podepsal listinu ze dne 3. 5. 2013, ve které žalobkyni sdělil, že vedení žalované č. 1[Anonymizováno]trvá na tom, že nájem bude ukončen až 30. 6. 2013 (v této listině je [tituly před jménem] [jméno FO] uveden jako zástupce jednatele žalované č. 1). [tituly před jménem] [jméno FO] pak podepsal i výzvu k převzetí pronajatých prostor ze dne 18. 6. 2013 a listinu nazvanou Předání a převzetí nebytových prostor v objektu [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2013 (v těchto listinám je podepsán jako zástupce na základě plné moci). Je tedy zřejmé, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl pověřen mj. i k jednání ohledně sjednání dohody o předčasném ukončení nájmu (viz mj. § 13 odst. 1 a § 15 odst. 1 ObchZ). Nutno dodat, že i kdyby tomu tak nebylo, nebylo by lze danou skutečnost dávat k tíži žalobkyně. Podle § 15 odst. 2 ObchZ totiž platí, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění, je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla. Žalobkyně by přitom za nastalé situace nemohla vědět o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] jedná nad svoje oprávnění. Soud nicméně opakuje, že je názoru, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl oprávněn jednat ve věci ukončení Smlouvy. V tomto ohledu ostatně nelze nepoukázat na sdělení samotného [tituly před jménem] [jméno FO], který v dopisu ze dne 9. 7. 2013 uvedl, že na základě rozhodnutí jednatele žalované č. [hodnota] není oprávněn jednat nebo podepisovat ve věci ukončení Smlouvy, a to s účinností od 10. 7. 2013. Z uvedeného zřetelně plyne, že před tímto datem [tituly před jménem] [jméno FO] k daným jednáním oprávněn byl.

115. Soud proto rozhodl tak, že žalobkyni přiznal právo na náhradu škody ve výši 530 225 Kč (nájemné ve výši 400 225 Kč a platba za služby ve výši 130 000 Kč). K náhradě škody je povinna žalovaná č. 2, na kterou daný dluh přešel při rozdělení odštěpením. Žalovaná č. 1 pak za daný dluh ručí.

116. Soud tedy shrnuje, že žalovaným uložil uhradit žalobkyni částku 1 295 741,46 Kč (nárok 1). Přiznal žalobkyni i jí požadovaný zákonný úrok z prodlení týkající se daného nároku. Co se týče plateb odpisů za roky 2008, 2009 a 2010, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení ode dnů, kdy žalobkyně dané částky žalované č. 1 uhradila (žalobkyně totiž v případě těchto plateb žalovanou č. 1 vždy ještě před provedením platby, či v den provedení platby upozornila na to, že jde o bezdůvodné obohacení a žádá jeho vrácení; vzniklé bezdůvodné obohacení se tak stalo splatným). Co se však týče bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s platbou za odpisy za rok 2011, k jejímu vrácení byla žalovaná č. 1 vyzvána až dopisem žalobkyně ze dne 28. 5. 2013, který jí byl doručen dne 30. 5. 2013. Ode dne následujícího, tedy ode dne 31. 5. 2013 má tedy žalobkyně právo na související úrok z prodlení. Soud pak pro úplnost dodává, že při přiznání zákonného úroku z prodlení souvisejícího s jednotlivými částkami bezdůvodného obohacení zohlednil, že původním rozsudkem, který v tomto ohledu nabyl právní moci, bylo příslušenství žalobkyni již částečně přiznáno. Soud proto žalovaným uložil uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z těch částek, které zdejší soud přiznal nynějším rozsudkem navíc oproti původnímu rozsudku.

117. Co se pak týče nároku č. 2, soud žalovaným uložil uhradit žalobkyni částku 631 689,26 Kč. Soud žalobkyni přiznal i jí požadovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne 12. 6. 2013, tj. ode dne následujícího po dni, kdy byl žalované č. 1 doručen dopis ze dne 10. 6. 2013, kterým byla žalovaná č. 1 vyzvána, aby žalobkyni vydala takto vzniklé bezdůvodné obohacení.

118. Částku 970 481,54 Kč pak soud přiznal žalobkyni ve vztahu k jejímu nároku č.

3. K této částce je nutno přiznat i žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná č. 1 žalobkyní vyzvána k úhradě dané částky dopisem žalobkyně ze dne 4. 7. 2013. I v tomto ohledu však soud zohlednil, že žalobkyni již byl pravomocně přiznán úrok z prodlení z části tohoto nároku. Přiznal proto žalobkyni úrok z prodlení pouze z částky, která přesahuje částku přiznanou původním rozsudkem (970 481,54 Kč – 152 580 Kč = 817 901,54 Kč).

119. V rámci nároku č. 4 soud žalovaným uložil, aby žalobkyni uhradily částku 241 401,98 Kč. K této je pak taktéž nutno přisoudit i žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. Soud však tento žalobkyni nepřiznal z celé částky od jí požadovaného data, tj. ode dne 18. 7. 2013. Vzhledem k tomu, že daná částka představuje bezdůvodné obohacení (žalovaná č. 1 na zálohách vybrala více, než měla, a danou částku nevrátila žalobkyni jako přeplatek), je nutno běh úroku z prodlení dovozovat až od výzvy ochuzeného (žalobkyně) k vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na základě nevyplacení předmětných přeplatků vyzvala žalovanou č. 1 nejdříve v předžalobní výzvě a následně pak až v (nyní projednávané) žalobě. V předžalobní výzvě žalobkyně vyzvala žalovanou č. 1, aby žalobkyni vydala přeplatky v celkové výši 118 936,22 Kč (81 779,48 Kč + 37 156,74 Kč). K vydání dané částky žalobkyně žalované č. 1 určila lhůtu sedmi dnů ode dne doručení dané výzvy. Tato byla žalované č. 1 doručena dne 18. 7. 2013. Sedmidenní lhůta tedy uplynula dne 25. 7. 2013. Ode dne následujícího, tedy ode dne 26. 7. 2013, má tudíž žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z částky 118 936,22 Kč. Zbývající částka předmětného nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, tj. částka 122 465,76 Kč, se pak stala splatnou dne 19. 9. 2013, kdy byla žalované č. 1 doručena žaloba. Ode dne následujícího, tedy ode dne 20. 9. 2013 má tedy žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z částky 241 401,98 Kč.

120. V souladu s žalobním nárokem č. 5 pak soud konečně žalobkyni přiznal částku 530 225 Kč. Přiznal přitom žalobkyni i související zákonný úrok z prodlení jdoucí ode dne následujícího po dni, ve kterém měla žalovaná č. 1 danou částku žalobkyni nejpozději uhradit dle předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2012, tj. ode dne 26. 7. 2013.

121. Celkově tedy soud žalobkyni přiznal částku 3 669 539,24 Kč (1 295 741,46 Kč ve vztahu k nároku č. 1 + 631 689,26 Kč ve vztahu k nároku č. 2[Anonymizováno]+ 970 481,54 Kč ve vztahu k nároku č. 3 + 241 401,98 Kč ve vztahu k nároku č. 4 + 530 225 Kč ve vztahu k nároku č. 5) a související zákonné úroky z prodlení. Ve zbytku (o kterém nebylo ještě doposud pravomocně rozhodnuto) soud žalobu zamítl.

122. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého může soud účastníkovi přiznat plnou náhradu nákladů řízení, je-li jeho neúspěch jen nepatrný. Tak je tomu dle soudu právě v projednávané věci, kdy soud žalobu zamítl pouze ve vztahu k nepatrné části žalované částky a souvisejícího příslušenství. Přiznal proto žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení proti žalovaným, a to v celkové částce 1 081 843,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 206 450 Kč, soudního poplatku za odvolání v částce 178 482 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 129 087,31 Kč sestávající z částky 24 820 Kč za každý z 22 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení; 2. předžalobní upomínka ze dne 18. 7. 2013; 3. sepis žaloby ze dne 4. 9. 2013; 4. vyjádření ze dne 16. 3. 2015; 5. vyjádření ze dne 8. 1. 2016; 6. účast na jednání dne 22. 2. 2016; 7. sdělení/doplnění důkazů ze dne 25. 2. 2016; 8. účast na jednání dne 7. 9. 2016; 9. vyjádření ze dne 30. 9. 2016; 10. vyjádření ze dne 20. 10. 2017; 11. účast na jednání dne 16. 1. 2019; 12. návrh na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované ze dne 4. 2. 2019; 13. vyjádření ze dne 19. 2. 2019; 14. vyjádření ze dne 10. 5. 2019; 15. účast na jednání dne 13. 5. 2019; 16. účast na jednání dne 2. 9. 2020; 17. vyjádření ze dne 29. 10. 2020; 18. vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 11. 11. 2021; 19. účast na jednání dne 25. 1. 2022; 20. závěrečný návrh ze dne 21. 2. 2022; 21. účast na jednání dne 2. 3. 2022; 22. odvolání ze dne 1. 6. 2022) a dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 3 671 347,31 Kč sestávající z částky 23 020 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 4. 5. 2023) včetně 23 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 575 960 Kč ve výši 120 951,60 Kč. Vzhledem k tomu, že na straně žalované se jedná o tzv. samostatné společenství, bylo tedy třeba rozhodnout o nákladech řízení mezi žalobkyní a jednotlivými žalovanými samostatně. Jelikož mezi žalovanými (vystupujícími v postavení dlužníka a ručitele) nelze určit míru jejich vzájemného poměru, rozhodl soud tak, že uložil každé z žalovaných uhradit žalobkyni půlku celkových nákladů řízení, tj. částku 540 921,80 Kč.

123. Co se pak týče výroku V a VI tohoto rozsudku, těmito soud rozhodl o povinnosti uhrazení nákladů, které v nynějším řízení nesl stát. Podle § 148 odst. 1 in principio o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V nynější věci stát platil znalečné ve výši 40 940 Kč (3 900 Kč a 1 776 Kč pro [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a 35 264 Kč pro [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]; viz č. l. 205, 211 a 433 soudního spisu). Ve výrokové části tohoto rozhodnutí bylo nezbytné uvést celkovou výši poměrné části nákladů řízení placených státem připadající na tu kterou žalovanou (50 % z částky 40 940 Kč pro každou žalovanou, tj. 20 470 Kč), přičemž od této povinnosti bude při platbě třeba odečíst částky odpovídající žalovanými zaplaceným zálohám. Žalovaná č. 1 zálohově zaplatila 17 500 Kč (10 000 Kč dne 6. 9. 2017 a půli z platby 15 000 Kč provedené dne 6. 11. 2020). Žalovaná č. 2 pak na záloze uhradila 7 500 Kč (půlka z platby zálohy provedené dne 6. 11. 2020). Žalované č. 1 tedy zbývá uhradit 2 970 Kč; žalované č. 2 pak 12 970 Kč.

124. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III, IV, V a VI podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.