14 C 22/2014-357

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; [název žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; [název žalované 1.] [název žalované 1.] [název žalované 1.] [název žalované 1.] [název žalované 1.] [název žalované 1.], [IČO] sídlem [adresa] za který jedná [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu], [IČO], sídlem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalovaná [číslo] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [název obce].

II. Zamítá se žaloba na určení, že žalovaná [číslo] je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec] a části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů řízení v částce 11 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náklady řízení v částce 6 676 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění připuštěné změny žaloby ze dne [datum], se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná [číslo] je vlastníkem dále uvedených nemovitých věcí – pozemků, resp. jejich částí. Žalobu odůvodnila tím, že je evidovanou právnickou osobou a je součástí [název církve] [název církve], která je registrovanou církví. Proto je oprávněnou osobou dle § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“). Žalobkyně je právní nástupkyní právnických osob„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“ (dále také„ [název kláštera] [název kláštera] v [obec]“). [právnická osoba] [číslo] je v katastru nemovitostí označena jako vlastník následujících nemovitostí: pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [název katastrálního území] a pozemku parc. [číslo] v [název katastrálního území]. Části těchto pozemků byly alespoň po část rozhodného období podle § 1 ZMV ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně. Vlastnictví k uvedeným pozemkům měla žalovaná [číslo] nabýt na základě kupních smluv od [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], jehož právním nástupcem je žalovaná [číslo] Tyto převody vlastnictví žalobkyně považuje za absolutně neplatné pro rozpor s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), když podle tohoto ustanovení nebylo možné převádět majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Podle § 18 odst. 1 ZMV se proto žalobkyně domáhá určení vlastnictví státu. Žalobkyně se tak domáhala určení, že žalovaná [číslo] je vlastníkem: části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. 551 zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec].

2. Pokud jde o způsobenou majetkovou křivdu, k tomu žalobkyně uvedla, že tuto není nutné v tomto soudním řízení prokazovat, soud k tomu ani není věcně působný. Pokud soud určí vlastnické právo státu, umožní to žalobkyni podat výzvu k vydání nemovitosti, kde již bude nutné uvést, v čem žalobkyně spatřuje křivdu. Majetková křivda se přezkoumává ve správním řízení vedeném u Státního pozemkového úřadu. Přesto uvedla, že v daném případě se jedná o křivdu dle § 5 písm. a) ZMV, tj. odnětí věci bez náhrady, příp. v důsledku skutečnosti dle § 5 písm. k ) ZMV, tedy. převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu. O existenci křivdy svědčí zápis v knihovních vložkách o zamýšleném převzetí podle zákona č. 142/1947 Sb. K odepsání z knihovní vložky již nedošlo, což byla tehdejší běžná praxe vzhledem k tomu, že od roku 1951 neplatil intabulační princip. Poukázala na dvě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, kterými byly žalobkyni jako oprávněné osobě vydány pozemky, které byly původně zapsány na stejné vložce zemských desek jako předmětné pozemky a které původně vlastnil [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Právní předchůdce byl církevní právnickou osobou a součástí [název církve] [název církve]. Ke sloučení s právním předchůdcem žalobkyně došlo na základě vnitrocírkevních předpisů.

3. Žalovaná [číslo] se k žalobě vyjádřila tak, že její právní předchůdce – [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] převedl předmětné pozemky na žalovanou [číslo] kupními smlouvami. Pozemkový fond ČR při prověřování předmětných pozemků dle § 29 zákona o půdě a při následném převodu pozemků postupoval v souladu s platnými právními předpisy, pozemky byly řádně prověřeny a zveřejněny dle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Žalobkyně mohla uplatnit svá práva přinejmenším formou námitky. Žalobkyně neuvádí, k jakým konkrétním pochybením při uzavírání smluv došlo. Dále má za to, že žalované [číslo] jako nabyvatelce v dobré víře by měla být poskytnuta ochrana. Poukázala na to, že účelem ZMV bylo zmírnění následků křivd vzniklých v minulosti oprávněným osobám, ale jeho účelem jistě nebylo způsobení křivd třetím osobám, na které byl ještě před účinností ZMV v dobré víře převeden pozemek z majetku státu v souladu s platnými právními předpisy. ZMV počítá s finanční náhradou za majetek, který již nelze vydat. Pokud žalobkyni není z objektivních důvodů možné vydat požadované pozemky, má žalobkyně možnost požádat dle ZMV o poskytnutí finanční náhrady za pozemky. Navrhla žalobu zamítnout. Následně vznesla otázku, která organizační složka státu by měla za stát v tomto řízení jednat, když jsou možné dva závěry. Buď by bylo určení vlastnictví státu v tomto sporu deklaratorním rozhodnutím, v takovém případě by měla být příslušná organizační složka, která byla příslušná hospodařit s daným majetkem předtím, než mělo dojít k neplatnému převodu. Nebo se jedná o rozsudek konstitutivní povahy, kterým by stát nabyl vlastnictví, a pak by v těchto řízeních měl za stát jednat [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] [název úřadu] dle § 10 a § 11 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

4. Žalovaná [číslo] se k žalobě vyjádřila tak, že předmětné pozemky nakoupila v dobré víře od Pozemkového fondu ČR ve veřejném nabídkovém řízení a tyto již plně uhradila. Její činnost je zemědělství. Tyto pozemky zemědělsky obhospodařuje již od roku 1991, užívá je jako louky a pastviny pro své stádo dobytka, dále na nich pěstuje plodiny na krmení. Pozemky původně užívala na základě nájemních smluv s Pozemkovým fondem. Své vlastnictví vnímá jako oprávněné. Žalobkyně neuvádí konkrétní pochybení, ke kterému mělo při prodeji dojít. Je přesvědčena, že pozemky nebyly převedeny v rozporu se zákonem. Není vyloučeno, že stát mohl při prodeji pozemků pochybit. Domnívá se, že pro tyto případy je uzákoněno finanční vyrovnání státu s církvemi a také existuje možnost, aby stát přenechal žalobkyni jako kompenzaci jiné pozemky. Ze zkušeností ví, že církve obecně na pozemcích nehospodaří, tyto pouze dále pronajímají. Uvedla, že vydáním jejích pozemků by bylo poškozeno její podnikání, případné rozhodnutí v její neprospěch by chápala jako novodobou křivdu. Namítla vydržení předmětných pozemků. Také uvedla, že žalobu považuje za rozpornou s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Následně uvedla, že z předložených zemských desek vyplývá, že veškerý uvedený majetek [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl zabrán již v roce 1919, v době první republiky, v rámci tehdejší pozemkové reformy. O tom svědčí záznam z [datum], podle kterého se poznamenává zabrání státem, a záznam z [datum], podle kterého se vymezuje poznámka záboru. K zestátnění majetku tedy nedošlo v rozhodném období dle ZMV. Také uvedla, že je nepravděpodobné, že by [ulice] církev uzavírala v roce 1945 těsně před koncem 2. světové války pachty s předkupním a výměnným právem a zamýšlela svůj majetek prodávat. Není zřejmé, proč mělo po roce 1948 dojít k opětovnému znárodnění, patrně došlo k omylu. Poukázala také na to, že [ulice] církev majetek nabyla poté, co byl po roce [číslo] zkonfiskován české šlechtě. Navrhla žalobu zamítnout.

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v části, ve které se domáhala určení vlastnictví k části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], a to bez uvedení důvodu. Usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 14 C 22/2014-272, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Proto dále nejsou uváděny důkazy, resp. skutková zjištění, která se týkala jen tohoto pozemku.

6. Dále podáním ze dne [datum] žalobkyně změnila žalobu. Uvedla, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [název kraje] kraj, Pobočka [obec] ze dne [datum] byly provedeny komplexní pozemkové úpravy v k. ú. [obec]. V jejich důsledku došlo k zániku některých pozemků, které tvoří předmět řízení. Zanikl pozemek parc. [číslo] na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Zanikl pozemek parc. [číslo] (přičemž před provedením pozemkových úprav byla geometrickým plánem upřesněna výměra pozemku z původních 383 m2 na 375m2) a na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Zanikl pozemek parc. [číslo] na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Zanikl pozemek parc. [číslo] na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Zanikl pozemek parc. [číslo] na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] o výměře 1916 m2 byl rozdělen na pozemek parc. [číslo] o výměře 119 m2 a na pozemek parc. [číslo] o výměře 1797 m2. Následně v důsledku pozemkových úprav zanikl pozemek parc. [číslo] na totožné části zemského povrchu vznikl nový pozemek parc. [číslo]. Pozemek parc. [číslo] nebyl předmětem pozemkových úprav. Na nově vzniklé pozemky byla přenesena poznámka spornosti odkazující na toto soudní řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby namísto určení vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům, které již neexistují, bylo určeno vlastnické právo k pozemkům nově vzniklým. Nadále se tedy žalobkyně domáhala určení, že žalovaná [číslo] je vlastníkem: části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahuje pozemková parcela pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo] zapsaná v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], do které zasahují pozemkové parcely pozemkového katastru parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo] zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec].

7. Usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 14 C 22/2014-272, soud změnu žaloby připustil.

8. Po seznámení s předběžným právním názorem soudu o tom, že při pozemkových úpravách vzniká vlastnické právo k nově vzniklým pozemkům originárně, žalobkyně uvedla, že i přesto by mělo být žalobě vyhověno. Poukázala na to, že podle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, mají být pozemky ve vlastnictví státu, jejichž původním vlastníkem byly církve, vedeny odděleně, a na nově vzniklé pozemky se nahlíží jako na původní majetek. Avšak i když nebyly odděleně vedeny, judikatura soudů dovozuje možnost domáhat se dle ZMV vydání částí zemského povrchu, na kterých se před pozemkovými úpravami nacházely zaniklé pozemky. V této věci jsou navíc hranice zaniklých a nově vzniklých pozemků totožné, v podstatě došlo jen k přečíslování. Pokud by žalobě bylo vyhověno, mohla by se tedy žalobkyně následně domáhat vydání pozemků. Dále poukázala na to, že v této věci došlo k pozemkovým úpravám až po zahájení soudního řízení. Správní orgán nepovažoval skutečnost, že pozemky jsou předmětem řízení, za překážku v dalším postupu, nicméně rozhodl, že poznámka spornosti přechází na nově vzniklé pozemky. I když pozemky nemohl vést odděleně podle § 3 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, fakticky tak učinil přenesením poznámky spornosti.

9. Soud v prvé řadě uvádí, že oprávnění podat určovací žalobu podle § 18 odst. 1 ZMV vyplývá přímo ze zákona, podmínkou pro její úspěšné podání tedy není existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3468/2014.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

11. Z výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je evidovaná od [datum], jejím zřizovatelem je [název církve] [název církve].

12. Z potvrzení Ministerstva kultury ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto Ministerstvo potvrdilo, že právním nástupcem subjektu [právnická osoba] [právnická osoba] [okres], který zanikl v r. 1949, je právnická osoba s nepřerušenou právní kontinuitou [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba].

13. Ze sdělení Ministerstva kultury ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně je evidovanou právnickou osobou podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, jejím zakladatelem je [název církve] [název církve]. Žalobkyně je evidována Ministerstvem kultury od [datum], což je datum zřízení dřívějšího rejstříku právnických osob. Do [datum] byla evidována pod názvem [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba]. Ministerstvo dále sdělilo, že názvy„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“ patrně představují německé varianty označení [obec] [anonymizováno] v [obec]. Tento nebyl evidován Ministerstvem kultury, avšak před [datum] nebyla jednotná evidence právnických osob zřizovaných jako součást církve na území České republiky. Slučování, změny názvů apod. týkající se těchto právnických osob byly v té době uskutečňovány pouze v rámci církve a stát je v podstatě akceptoval. Ministerstvo v této souvislosti poukázalo na zákon č. 338/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, který v příloze [číslo] položka 11 konstituuje vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba] kazatelů – provincie československá k historickému majetku [právnická osoba] [právnická osoba] [okres].

14. Z potvrzení Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice o právním nástupnictví ze dne [datum] bylo zjištěno, že podle tohoto potvrzení je žalobkyně právním nástupcem po církevní právnické osobě [právnická osoba] [právnická osoba] [okres], který byl historicky označován mj. jako„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“.

15. Z potvrzení [obec] biskupské konference ze dne [datum] bylo zjištěno, že podle tohoto potvrzení je žalobkyně právním nástupcem po církevní právnické osobě [právnická osoba] [právnická osoba] [okres], který byl historicky označován mj. jako„ [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]“ a„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“. Dále dle tohoto potvrzení byl [právnická osoba] [právnická osoba] [okres] součástí [název církve] [název církve] a žalobkyně je součástí [název církve] [název církve].

16. Žalobkyně dále předložila důkazy k prokázání, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl církevní právnickou osobou a součástí [název církve] [název církve]. Jednalo se o listiny z archivu kláštera (u latinsky psaných listin včetně překladu tlumočníkem). Z dopisu provinciála podpřevorovi litoměřického konventu ze dne [datum] [číslo], knihy porad [město] konventu ze dne [datum] [číslo], dopisu provinciála lektorovi ze dne [datum] a profesí bratrů ze dne [datum] a [datum] jasně vyplývá, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl součástí [název řádu] [název řádu] (jeho [země] provincie). Z protokolu o volbě převora litoměřického konventu ze dne [datum] [číslo] (dle kterého měl být převor uznán biskupským úřadem), z dopisu biskupského ordinariátu v [obec] ze dne [datum] (podle kterého měl biskup sloužit mši v [název kostelu] kostelu a udílet svátost sv. biřmování) a žádosti převora konventu řádu [název řádu] v [obec] ze dne [datum], kterým žádal biskupskou konsistoř v [obec] o udělení zpovědní jurisdikce pro kněze řádu, je pak také zjevné, že [název řádu] klášter v [obec] vykonával činnost v rámci [název církve] [název církve].

17. Z knihovní vložky [číslo] pro katastrální [obec], soudní okres [okres] (mj. kopie vyhotovené Katastrálním úřadem) bylo zjištěno, že v této jsou v části A. uvedeny veškeré pozemky, které žalobkyně v žalobě označila jako pozemkové parcely pozemkového katastru, které byly ve vlastnictví jejích předchůdců. V části [písmeno] jsou pak následující zápisy: 1.„ Došlo [datum] č.d. [č.d.]. Z vložky [číslo] desk zemských přenáší se tyto zápisy:“. Následuje text psaný německy, který dle pořízeného překladu tlumočníkem znamená, že na základě vložky uvedené v instrumentální knize [číslo], [písmeno] [číslo] ze dne [datum] [číslo] je přiděleno vlastnické právo [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] (v originále„ [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]“). Následuje další zápis psaný německy, pod [číslo] (žádné záznamy [číslo] tam nejsou), který dle předkladu tlumočníka znamená, že dne [datum] bylo na základě nákladní smlouvy ze dne [datum] přiděleno předkupní právo a právo na výměnu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (Zde se patrně mělo správně jednat nikoliv o smlouvu nákladní, ale pachtovní, jak uvedla žalovaná [číslo] při přepisu do této knihovní vložky došlo k chybě – k zápisu„ [německý název]“ namísto„ [německý název]“, jak bylo zjevně zapsáno též v části C. této knihovní vložky a v zemských deskách – viz dále. Každopádně pro tuto věc to není nijak zásadní.) Následuje zápis pod [číslo] datovaný [datum], podle kterého se k oznámení min. zemědělství ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] poznamenává dle § 3 zák. č. 329/20 Sb. ve znění zák. č. 220/22 Sb. a dle § 17 zák. č. 142/47 Sb. u pozemků zde zapsaných zamýšlené převzetí a dle § 7 vlád. nařízení č. 193/47 revise. Poslední zápis pod [číslo] je datovaný [datum] (č.d. [číslo]) a uvádí se, že podle výměru o výkupu [právnická osoba] v [obec] ze dne [datum] zn. [číslo] [rok] Do. poznamenává se provedení výkupu veškerých nemovitostí v kat. území [okres], [obec] a [obec]. V části [písmeno] [číslo] je pak dále zápis:„ Došlo [datum] č.d. [číslo]. Z vložky [číslo] desk zemských odepsané parcely v k. [číslo] – [číslo] se zde bez závad zapisují. Současně převádí se tento zápis.“ 18. Ze zemských desek [číslo] – [právnická osoba] [obec] (mj. částečné kopie vyhotovené Katastrálním úřadem) bylo zjištěno, že v těchto byly pro katastrální [obec] uvedeny veškeré pozemky, které žalobkyně v žalobě označila jako pozemkové parcely pozemkového katastru, které byly ve vlastnictví jejích předchůdců a byly zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec]. V části B týkající se vkladů jsou pak zápisy, které byly přepsány do knihovní vložky [číslo] pro katastrální [obec], viz výše. Navíc je zde zápis [číslo] z [datum], kde je uvedeno, že podle návrhu Pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] poznamenává se, že nemovitost tato zabrána jest státem dle zák. č. 215/19 Sb. Dále je zde zápis [číslo] z [datum], kde je uvedeno, že podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] ze dne [datum] [číslo] vymazuje se poznámka záboru pod pol [číslo]. V další části týkající se vkladů je zápis pod pol. 148 ze srpna 1953, kde je uvedeno, že se poznamenává závadprosté odepsání všech pozemků mj. v kat. území [obec]. Poslední zápis je pod pol. [číslo] z [datum], kde je uvedeno, že podle výnosu ministra spravedlnosti ze dne [datum] [číslo] odepisují se závadprostě všechny zde zapsané nemovitosti mj. do vložky [číslo] [obec], vymazává se poznámka pol. 148 a vložka tato se zrušuje a uzavírá.

19. Z oznámení Ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto Ministerstvo oznámilo [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] převzetí nemovitostí podle zákona č. 142/47 Sb. a zákona č. 329/20 Sb. ve znění zákona č. 220/22 Sb., a navrhlo Krajskému soudu civilnímu v [obec] vydání usnesení, podle kterého bude v knihovních vložkách zapsána poznámka zamýšleného převzetí a poznámka revise, a to mj. zemských deskách [číslo] [název katastrálního území].

20. Z usnesení Krajského soudu civilního v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. [spisová značka] bylo zjištěno, že tímto byla k oznámení Ministerstva zemědělství uvedeného výše nařízena poznámka zamýšleného převzetí a poznámka revise ve vložce [číslo] zemských desek katastrálního území mj. [obec] s tím, že poznámky budou následně vymazány u těch nemovitostí, které budou ponechány do výměry podle § 1 odst. 3 zákona č. 142/47 Sb.

21. Z výměru Okresního národního výboru, zemědělského referátu v [obec] ze dne [datum], zn. [číslo] [rok], bylo zjištěno, že tímto bylo rozhodnuto podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb. o vykoupení nemovitostí z vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec], a to konkrétně uvedených pozemků, které byly zapsané ve vložce [číslo] zemských desek. Současně bylo uvedeno, že ostatní konkrétně uvedené nemovitosti uvedené v soupisové přihlášce ze dne [datum] se ponechávají ve vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba], přičemž dle odůvodnění nebyly shledány podmínky pro ponechání půdy přesahující 1 ha, jak konvent požadoval. V tomto výměru však nebyly uvedeny žádné z původních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení (tj. nejsou uvedeny ani mezi pozemky vykoupenými ani mezi pozemky ponechanými).

22. Ze srovnávacích sestavení parcel vyhotovených [právnická osoba] dne [datum] vyplývá, jaké parcely dřívější pozemkové evidence či jejich části se měly nacházet na ploše současných pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], [obec]. Jsou tam uvedeny pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] v k.ú. [obec], uváděné v žalobě, byť ne všechny, které se tam dle žalobkyně měly nacházet. V těchto srovnávacích sestaveních jsou uvedeni dřívější přídělci, nevyplývá z nich, že by pozemky byly původně ve vlastnictví církve či náboženské společnosti.

23. Z porovnání parcel vyhotovených [stát. instituce] dne [datum] vyplývá, jaké dřívější parcely pozemkového katastru či jejich části se měly nacházet na ploše současných pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Jsou tam uvedeny pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec] ([obec]), uváděné v žalobě, s výjimkou pozemků parc. č. kat. [číslo], parc. č. kat. [číslo] a parc. č. kat. [číslo], které u pozemku parc. [číslo] uvedeny nejsou.

24. Z výpisů z katastru nemovitostí k [datum] bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] byla k tomuto datu evidovaná jako vlastník pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 19 896 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 383 m2, pozemku parc. [číslo] ovocný sad, s výměrou 46 652 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 1 916 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 5 257 m2 a pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 134 634 m2, vše v obci [obec], k. ú. [obec]. Jako nabývací tituly byly uvedeny smlouvy o převodu vlastnictví dle zákona č. 95/1999 Sb. ze dnů [datum], [datum] a [datum].

25. Z předložených kupních smluv bylo zjištěno, že kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná [číslo] koupila od Pozemkového fondu České republiky mj. pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci a k.ú. [obec], kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná [číslo] koupila od Pozemkového fondu České republiky pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci a k.ú. [obec], kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná [číslo] koupila od Pozemkového fondu České republiky mj. pozemek parc. [číslo] ovocný sad, pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, a pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, vše v obci a k.ú. [obec], a další kupní smlouvou ze dne [datum] žalovaná [číslo] koupila od Pozemkového fondu České republiky mj. pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci a k.ú. [obec]. Ve všech těchto kupních smlouvách bylo uvedeno, že prodávané pozemky jsou ve vlastnictví státu, že se smlouvy uzavírají podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Dále obsahují prohlášení Pozemkového fondu České republiky jako prodávajícího, že prověřil převoditelnost prodávaných pozemků a že prodávaný pozemek není vyloučen z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb.

26. Z celkem 4 sdělení Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Ústí nad Labem ze dne [datum] bylo zjištěno, že v těchto Katastrální úřad sdělil Pozemkovému fondu na jeho žádost mj. to, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec], [obec], nebyly podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace.

27. Z oznámení o zamýšleném převodu ze dnů [datum], [datum], [datum] a bez uvedeného data (ve dvou případech byla předložena jen 1. strana) bylo zjištěno, že v těchto Pozemkový fond ČR oznámil zamýšlený převod pozemků nebo jejich částí parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], u nichž nelze doložit listinnými doklady vlastnické právo státu. Současně vyzval k podání případných námitek vlastnického práva. Dle záznamů na těchto oznámeních byla tato oznámení vyvěšena u [stát. instituce].

28. Z celkem 6 prohlášení o vlastnickém právu ze dne [datum] bylo zjištěno, že v těchto Pozemkový fond ČR prohlásil, že vlastnické právo k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] zapsaným na [list vlastnictví] nelze doložit listinnými doklady. Aby bylo možné realizovat převod tohoto pozemku, zveřejnil Pozemkový fond zamýšlený převod podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., v zákonem stanovené lhůtě nebyla podána námitka vlastnického práva ze strany třetí osoby.

29. Z územního souhlasu [stát. instituce] – stavebního úřadu ze dne [datum] a připojeného geometrického plánu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto byl na žádost Pozemkového fondu ČR vysloven mj. souhlas s dělením pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] na pozemky parc. [číslo].

30. Z ohlášení Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj, Pobočka [město], ze dne [datum], bylo zjištěno, že tímto Státní pozemkový úřad oznámil Katastrálnímu úřadu, že v rámci zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav v k.ú. [obec] byly vyhotoveny geometrické plány pro určení hranic při pozemkových úpravách, průběh zpřesněné hranice pozemků a rozdělení pozemků. Požadal o zápis připojených geometrických plánů do katastru nemovitostí. Z geometrického plánu [číslo] pro k.ú. [obec] vyhotoveného společností [právnická osoba], který byl přílohou tohoto ohlášení, bylo zjištěno, že tímto byl mj. pozemek parc. [číslo] o rozloze 1 916 m2 rozdělen na pozemky parc. [číslo] o rozloze 119 m2 a parc. [číslo] o rozloze 1 797 m2 a že u pozemku parc. [číslo] byla změněna výměra z 383 m2 na 375 m2.

31. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj, Pobočka [město] ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [rok] [číslo], [číslo jednací], včetně příloh, bylo zjištěno, že tímto Státní pozemkový úřad rozhodl podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb. o výměně nebo přechodu vlastnických práv v obci [obec], k.ú. [obec], s odkazem na schválený návrh komplexních pozemkových úprav. V odůvodnění rozhodnutí bylo mj. uvedeno, že poznámka spornosti, která vázne na pozemcích zahrnutých do komplexních pozemkových úprav, přechází na pozemky přecházející do vlastnictví povinného podle schváleného návrhu komplexních pozemkových úprav. Dle vyznačené doložky rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dle přílohy [číslo] žalovaná [číslo] pozbyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo]. Nabyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo]. V příloze [číslo] bylo mj. uvedeno, že poznámka spornosti vedená na parcelách [číslo] na [list vlastnictví] přechází na nové parcely [číslo] na stejném LV. Ze shodných výměr uvedených v příloze [číslo] rozhodnutích o přechodu dalších práv uvedených v příloze [číslo] lze dovozovat, že namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo] namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo] namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo] namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo] namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo] namísto původního pozemku parc. [číslo] vznikl nový pozemek parc. [číslo]. S jistotou to ale říci nelze. Pozemku parc. [číslo] se pozemkové úpravy nedotkly.

32. Z výpisu z katastru nemovitostí k [datum] bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] byla k tomuto datu evidovaná jako vlastník pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 119 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 375 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 19 896 m2, pozemku parc. [číslo] ovocný sad, s výměrou 46 652 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 1 796 m2, pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 5 257 m2 a pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, s výměrou 134 635 m2, vše v obci [obec], k. ú. [obec]. Jako nabývací tituly byly uvedeny smlouva o převodu vlastnictví dle zákona č. 95/1999 Sb. ze dne [datum] a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne [datum]. U všech pozemků byla zapsána poznámka spornosti z důvodu podaného žalobního návrhu v této věci s účinky zápisu ke dni [datum].

33. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalobkyně upozornila žalovanou [číslo] že předmětné pozemky tvoří přinejmenším částečně historický církevní majetek, jednalo se o majetek právního předchůdce žalobkyně, a z důvodu porušení blokačních paragrafů byl jejich převod absolutně neplatný. Vyzvala žalovanou [číslo] ke vstupu do jednání s žalobkyní a příslušnou státní organizací, současně upozornila, že k ochraně svých práv je nucena podat žalobu na určení vlastnictví státu.

34. Z novinového článku z časopisu [název časopisu] ze dne [datum] nazvaného„ Nákup se skrytou nejistotou“, který se týkal neplatných převodů původně církevního majetku a zmiňoval i případ žalované [číslo] nebyly zjištěny žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci.

35. Z knihy stanov a nařízení bratří řádu kazatelů vydané v r. [rok] bylo zjištěno, že v [čl.] [číslo] je uvedeno, že je-li konvent zrušen, připadá jeho majetek provincii. Ať se přitom zachová to, co se podle práva má zachovat.

36. Z kodexu kanonického práva z r. [rok] bylo zjištěno, že podle ust. kán. [číslo] platí, že jestliže se veřejné právnické osoby spojí, tak nová právnická osoba převezme majetek i majetková práva a závazky patřící dřívějším právnickým osobám.

37. Z rešerše Národního archivu k vyplácení náhrad v případě revize pozemkové reformy dle zákona č. 142/1947 Sb. a tzv. nové pozemkové reformy dle zák. 46/1948 Sb. bylo zjištěno, že dle Národního archivu všichni odborníci zabývající se otázkami spojenými s převody církevního majetku na stát na přelomu 40. a 50. let 20. století vědí, že stát převzal všechny uvedené majetky bez náhrady. Neexistují žádné doklady o vyplácení náhrad, bylo však nalezeno několik dokumentů, které dokazují, že od vyplácení náhrad bylo z politických důvodů ustoupeno. Praxe byla taková, že nejprve nemohly být náhrady vypláceny proto, že nebyly vydány prováděcí předpisy, na základě kterých by byly vyčísleny, a nakonec se od tohoto úmyslu ustoupilo zcela.

38. Z vyjádření Státního pozemkového úřadu – oddělení restitucí k existenci výzvy k vypořádání restitučních nároků podle ZMV ze dne [datum] bylo zjištěno, že z předmětných pozemků byla výzva podána jen u pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec].

39. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto byla schválena dohoda uzavřená podle ZMV mezi žalobkyní jako oprávněnou osobou a žalovanou [číslo] o vydání pozemků v k.ú. [obec] žalobkyni, přičemž tato dohoda včetně geometrických plánů byla součástí tohoto rozhodnutí. Bylo konstatováno, že se jedná o původní majetek registrovaných církví a náboženských společností s odkazem na zápis ve vložce [číslo] desk zemských – [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], kde je uveden jako vlastník [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], přičemž dle potvrzení Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice ze dne [datum] je žalobkyně totožný subjekt. Z tohoto rozhodnutí nevyplývají žádné další skutečnosti, které by mohly mít význam pro rozhodnutí v této věci.

40. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Ústecký kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto bylo rozhodnuto dle ZMV o vydání zemědělských pozemků v k. ú. [obec] žalobkyni jako oprávněné osobě. Bylo konstatováno, že se jedná o původní majetek registrovaných církví a náboženských společností s odkazem na zápis ve vložce [číslo] desk zemských – [právnická osoba] [obec] [právnická osoba], kde je uveden jako vlastník [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], přičemž dle potvrzení Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice ze dne [datum] je žalobkyně jeho právním nástupcem. Ani z tohoto rozhodnutí nevyplývají žádné další skutečnosti, které by mohly mít význam pro rozhodnutí v této věci.

41. Jelikož z předložených důkazů nebylo zcela zřejmé, kdy a jak měl stát nabýt vlastnictví k předmětným pozemkům, soud požádal Katastrální úřad [obec] – [stát. instituce] o sdělení, kdy a na základě čeho bylo před rokem [rok] zapsáno vlastnické právo státu k pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec], příp. pozemkům předcházejícím (žádost o vyhotovení nabývacího titulu pro stát navrhovala k důkazu i žalobkyně). Katastrální úřad soudu zaslal listiny týkající se tohoto pozemku, a to kopii knihovní vložky [číslo] pro katastrální [obec] a hospodářské smlouvy ze dne [datum]. Katastrální úřad k dotazu soudu uvedl, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl v evidenci pozemkových knih pod [číslo] katastrální [obec] v knihovní vložce [číslo] a odkázal na zápisy v této vložce ze dne [datum] a [datum] (viz výše). Z uvedené hospodářské smlouvy ze dne [datum] pak bylo zjištěno, že předmětem této smlouvy byl převod správy národního majetku z Okresního národního výboru [obec] na [právnická osoba] [právnická osoba] [obec], národní podnik, a to stavebních a pozemkových parcel dle připojeného seznamu, mj. v k.ú. [obec]. V tomto seznamu jsou jednotlivé pozemky uvedeny podle jednotlivých přídělů. U přídělu [číslo] v k.ú. [obec] je uvedena jako patrně předchozí majitel či přídělce [název obce]. U tohoto přídělu jsou pak uvedeny všechny pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec], uváděné v žalobě, s výjimkou parcely [číslo]. Dále se zde uvádí, že vlastníkem byl dříve [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] a podle výměru o výkupu ONV v [obec] ze dne [datum] zn. [číslo] [rok] poznamenává se provedení výkupu veškerých nemovitostí v ka. vl. [číslo] čd [číslo].

42. Ve věci byl dále ustanoven znalec z oboru geodezie a kartografie, [celé jméno znalce], jehož úkolem bylo posoudit, zda do plochy současného pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] zasahuje plocha dřívějšího pozemku parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] pro katastrální [obec], soudní okres [okres]. Ve znaleckém posudku ze dne [datum] znalec dospěl k závěru, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] leží celým svým obvodem na části pozemku parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] pro katastrální [obec], soudní okres [okres]. Soud shledal, že znalec znalecký posudek srozumitelně a přesvědčivě zdůvodnil, ze závěrů znaleckého posudku proto soud vychází.

43. Žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí v této věci nebyly zjištěny z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací] (tento žalobkyně předložila jen k doložení judikatury v obdobných věcech).

44. Pro úplnost soud uvádí, že přihlédl i k důkazům, které žalobkyně navrhla a předložila po prvním jednání, tj. po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř., a které se týkaly jejího právního nástupnictví po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Jelikož tyto skutečnosti na prvním jednání ještě nebyly spolehlivě prokázány, soud by stejně musel žalobkyni vyzvat k navržení důkazů v tomto směru dle § 118a odst. 3 o.s.ř., což by vedlo k prolomení koncentrace dle § 118b odst. 1 věty poslední o.s.ř. Za této situace je namístě přihlédnout i k důkazům, které žalobkyně sama předložila dříve, než jí taková výzva byla poskytnuta.

45. Po provedeném dokazování soud shledal, že o pravosti a správnosti provedených důkazů není důvod pochybovat. Pokud žalovaná [číslo] (její tehdejší zástupce) požadovala, aby veškeré listiny byly (žalobkyní) předloženy v originále, k tomu soud neshledal důvod. Obecně v řízení postačí předložit i kopie. Žalovaná [číslo] neuvedla nic konkrétního, co by je mělo zpochybňovat. Nic nenaznačuje tomu, že by se snad mělo jednat o falza. Každopádně to nejpodstatnější v této věci vyplývá zejména z výše uvedené knihovní vložky [číslo] zemských desek [číslo] přičemž v řízení byly předloženy i jejich kopie (resp. kopie podstatných částí) vyhotovené přímo katastrálním úřadem. Není tak opravdu žádný důvod pochybovat o tom, že odpovídají originálu. Obsah dalších předložených listin z let [rok] a [rok] pak odpovídá tomu, co bylo zapsáno v uvedené knihovní vložce, resp. v zemských deskách. V případě historických listin [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byla soudu zaslána jejich autorizovaná konverze, což je postaveno na roveň originálu a pro účely soudního řízení zásadně dostačující (§ 22 odst. 2, 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů).

46. Neprovedené důkazy:

47. Soudu se nepodařilo získat dokument [číslo] na základě kterého došlo k zápisu do knihovní vložky [číslo] pozemkové knihy pro katastrální [obec], když Katastrální úřad – pracoviště [okres] ani pracoviště [obec] tento dokument nemají k dispozici. Důkaz touto listinou proto nemohl být proveden.

48. Soud nezadal znalecký posudek k porovnání zbývajících současných pozemků s pozemky původními, resp. k oddělení částí současných parcel, do kterých zasahují původní parcely dle pozemkových knih (vypracování geometrického plánu), když shledal, že ohledně zbývajících pozemků (tj. vyjma pozemku parc. [číslo]) nelze žalobě vyhovět, jak bude uvedeno dále. To by tedy bylo nadbytečné. Ze stejného důvodu pak byly nadbytečné další žalobkyní navržené důkazy v tomto směru, a to identifikace parcel a zákres předmětných parcel z pozemkových knih do rastru katastru nemovitostí.

49. Soud také pro nadbytečnost nevyžádal spisy Státního pozemkového úřadu týkající se dvou výše uvedených rozhodnutí, jak navrhovala žalobkyně, když z obsahu předložených rozhodnutí nevyplývalo, že by se ve spisech nacházely další důkazy, než které byly předloženy v této věci a které by mohly mít pro rozhodnutí v této věci význam. Ani žalobkyně žádné konkrétní listiny z těchto spisů k důkazu neoznačila.

50. Totéž platí o návrhu žalobkyně na vyžádání soudních spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka] a Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. [spisová značka], ve kterých měla být vydána rozhodnutí, v nichž bylo uznáno právní nástupnictví žalobkyně po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Soud zdůrazňuje, že rozhodnutími soudu o předběžné otázce v jiných věcech není vázán. Žalobkyně pak ani v tomto případě neoznačila žádné důkazy z těchto spisů, které by měly být provedeny.

51. Žalobkyně dále navrhovala, aby soud vyžádal důkazy za účelem prokázání majetkové křivdy ve vztahu k předmětným parcelám, a to dotaz okresnímu archivu, oblastnímu archivu, Národnímu archivu a správnímu archivu Ministerstva zemědělství, dále dotaz na Českou národní banku a Ministerstvo financí, zda byla za předmětné pozemky vyplacena náhrada. I v tomto případě soud shledal, že se jedná o nadbytečné důkazy. Tvrzení o tom, že předchůdkyni žalobkyně nebyla vyplacena za pozemky náhrada, představuje tvrzení negativní, které žalobkyně nemusí prokazovat. V tomto směru bylo na žalovaných, aby případně tvrdily a prokazovaly, že náhrada byla vyplacena. Navíc existenci majetkové křivdy dle ZMV lze mít na základě provedených důkazů za prokázanou.

52. Pokud žalobkyně navrhovala důkaz dalšími rozhodnutími Státního pozemkového úřadu o vydání pozemků, ve kterých dle žalobkyně [příjmení] pozemkový úřad uznal na základě potvrzení ze dne [datum], že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec], tak k tomu soud uvádí, že ani těmito rozhodnutími není vázán. Tato rozhodnutí tedy nemohou mít žádný vliv na rozhodnutí v této věci, resp. povinnost žalobkyně právní nástupnictví prokázat v tomto řízení. Proto soud ani tato rozhodnutí nevyžádal.

53. Na základě výsledků provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

54. Žalobkyně je právnickou osobou a jejím zřizovatelem je [název církve] [název církve]. Předchozí název žalobkyně byl [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba] (výpis z rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury, sdělení Ministerstva kultury ze dne [datum]).

55. Pokud jde o otázku právního nástupnictví žalobkyně po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec], tak z výše uvedených listin z archivu tohoto kláštera (viz odst. 16 rozsudku) má soud za prokázané, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl součástí [příjmení] kazatelů a také součástí [název církve] [název církve], jak bylo uvedeno. Že byl [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] součástí [název církve] [název církve], uvádí také potvrzení [obec] biskupské konference ze dne [datum], přičemž o pravdivosti tohoto potvrzení soud nevidí důvod pochybovat.

56. Samotné právní nástupnictví žalobkyně po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] pak dokládá potvrzení Ministerstva kultury ze dne [datum], podle kterého [právnická osoba] [právnická osoba] zanikl v roce [rok] a jeho právním nástupcem je [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] – [právnická osoba], což byl tehdejší název žalobkyně. (Zde soud pro úplnost uvádí, že nemá důvod pochybovat o pravdivosti tohoto potvrzení, i když následně sdělení Ministerstva kultury ze dne [datum] tyto skutečnosti již neuvádí. To mohlo být dáno odstupem času či změnou zaměstnaných osob, že skutečnosti dříve známé již známé nejsou. Každopádně toto není důkaz jediný ani zásadní.) Taktéž potvrzení Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice o právním nástupnictví ze dne [datum] a potvrzení [obec] biskupské konference ze dne [datum] uvádí, že žalobkyně je právním nástupcem po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Konečně to vyplývá i ze zákona č. 338/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, když dle přílohy [číslo] bod 11 tohoto zákona byl [právnická osoba] [právnická osoba] [okres] (ve významu budovy kláštera, včetně pozemků) prohlášen za vlastnictví [název řádu] [název řádu] [název řádu] – [název řádu] [název řádu] (tj. žalobkyně). Tyto skutečnosti tedy svědčí o tom, že žalobkyně je skutečně právním nástupcem po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. V konečném důsledku je však otázka právního nástupnictví otázkou právní – k tomu viz dále.

57. Soud má za prokázané, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl k [datum] vlastníkem původních pozemků, které žalobkyně označila v žalobě jako pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [obec]. Ze zemských desek [číslo] – [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], kde byly tyto pozemky uvedeny, a z knihovní vložky [číslo] pro katastrální [územní celek], kam byly následně přepsány, vyplývá, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] nabyl vlastnictví k těmto pozemkům již v 17. století a do [datum] vlastnictví nepozbyl. Pokud žalovaná [číslo] uváděla, že majetek kláštera byl zabrán již za první republiky, s odkazem na zápisy v zemských deskách, takto z těchto zápisů nevyplývá. V zemských deskách byla skutečně v části [písmeno] pod [číslo] zapsána dne [datum] poznámka záboru dle zákona č. 215/1919 Sb. Avšak pod [číslo] byla další poznámka z [datum], kde s odkazem na rozhodnutí Státního pozemkového úřadu v [obec] bylo uvedeno, že se poznámka záboru vymazuje (zjevně se opravdu jedná o slovo„ vymazuje“, nikoliv„ vymezuje“). Poznámka záboru tedy byla vymazána. To bylo patrně také důvodem, proč tyto dvě poznámky nebyly následně přepsány do pozemkové knihy [číslo].

58. Již na tomto místě je vhodné uvést, že samotná poznámka záboru dle zákona č. 215/1919 Sb. nevedla ke ztrátě vlastnictví, ale jednalo se o první fázi převzetí vlastnictví majetku státem. K přechodu vlastnictví došlo až tím, že na návrh pozemkového úřadu soud provedl vklad vlastnického práva pro stát, příp. nového vlastníka, dle § 26 a § 28 zákona č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákon náhradový) (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Muselo by tedy dojít přímo ke vkladu vlastnictví státu, nikoliv k jakémusi„ vymezení“, to neodpovídá zákonu. Naopak poznámka o výmazu odpovídá postupu podle § 7 náhradového zákona, podle kterého pokud pozemkový úřad vyhoví žádosti vlastníka o propuštění ze záboru (dle § 11 zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového) vyrozumí o tom knihovní soud s návrhem, aby poznámka zamýšleného převzetí byla vymazána.

59. Výše uvedené nijak nezpochybňuje ani zápis předkupního práva z roku 1945 na základě pachtovní smlouvy. Soud nevidí důvod, proč by takovou smlouvu spojenou s předkupním právem nemohl [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřít. Sjednání předkupního práva ho nijak nezavazovalo majetek prodávat, pouze v případě prodeje by musel pozemky nabídnout přednostně osobě s předkupním právem. Ani to tedy vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] v této době nezpochybňuje.

60. Lze tedy uzavřít, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl k [datum] (počátek rozhodného období dle ZMV) stále vlastníkem původních pozemků.

61. Následně Ministerstvo zemědělství oznámením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], oznámilo [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] zamýšlené převzetí nemovitostí (dle zákona č. 142/47 Sb.), mj. nemovitostí zapsaných v zemských deskách [číslo] [katastrální uzemí] (jak vyplývá z tohoto oznámení a zápisu [číslo] v zemských deskách). Jaký byl další osud původních pozemků, zjevné není. V zemských deskách se nachází již jen jeden zápis pod [číslo] který se týká provedení výkupu dle výměru o výkupu Okresního národního výboru v [obec] ze dne [datum], zn. [číslo] [rok] Do. Jak však bylo zjištěno z tohoto výměru, nebyly v něm uvedeny žádné z původních pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, a to ani mezi pozemky vykoupenými, ani mezi pozemky ponechanými (jednalo se o výkup dle zákona č. 46/1948 Sb.). Žádný další záznam týkající se vlastnictví v zemských deskách není. Není zřejmé, z jakého důvodu došlo k odepsání pozemků do knihovní vložky v roce [rok] a proč došlo v roce [rok] k opětovnému odepsání a zrušení předchozí poznámky. Poslední poznámka o odepsání pod pol. [číslo] z [datum] odkazuje na výnos ministra spravedlnosti ze dne [datum], [číslo]. Tento výnos však není žádným rozhodnutím o majetkovém právu (do pravomoci ministra spravedlnosti ani nespadalo rozhodování ve věcech zabraného majetku), ale obecnou instrukcí týkající se knihovních zápisů. Odkazováno je na něj patrně z toho důvodu, že část XX. výnosu se týká zemských desek. Je tam uvedeno, že zemské desky mají být vedeny nadále a při zápisu změny vlastnictví k nemovitostem v těchto knihách zapsaných mají být nemovitosti, jejichž vlastník se mění, přeneseny do pozemkové knihy. To by nasvědčovalo tomu, že důvodem odepsání měla být změna vlastníka. Avšak v knihovní vložce [číslo] kam byly pozemky odepsány, nebyl žádný nový vlastník zapsán. Nepodařilo se získat dokument [číslo] na základě kterého mělo dojít k zápisu do knihovní vložky [číslo] (dle prvního zápisu v části B této knihovní vložky, který se týká převodu zápisů ze zemských desek). Ze zemských desek ani z uvedené knihovní vložky tedy nelze dovodit, zda došlo k převzetí pozemků nebo zda snad byly [právnická osoba] [právnická osoba] ponechány. Další listiny v tomto směru nejsou uloženy ani na Katastrálním úřadu.

62. Katastrální úřad však soudu zaslal hospodářskou smlouvu ze dne [datum], jejímž předmětem byl převod správy národního majetku z Okresního národního výboru [obec] na [právnická osoba] [právnická osoba] [obec], národní podnik, přičemž v ní byly uvedeny všechny původní pozemky, s výjimkou parcely [číslo]. Je tedy zjevné, že s těmito pozemky bylo v roce [rok] nakládáno jako se státním majetkem. Navíc jsou tam tyto pozemky uvedeny jako součást přídělu [číslo] kde patrně byla přídělcem [obec] (přičemž je tam dále odkazováno na výměr o výkupu ONV v [obec] ze dne [datum], ve kterém však žádné z těchto pozemků uvedeny nebyly, jak je uvedeno výše). Z toho vyplývá, že s nimi bylo nakládáno jako s přídělem (§ 8 zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, § 10 zákona č. 215/1919 Sb.). Je tedy zjevné, že byly přiděleny novému vlastníkovi a že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] vlastnické právo pozbyl. Nový vlastník sice nebyl zapsán v pozemkových knihách, avšak dle zákona č. 142/1947 Sb. přecházelo vlastnické právo na přídělce již rozhodnutím o přídělu, a po účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, byl opuštěn intabulační princip, tedy zápis do pozemkových knih již nebyl nutný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4124/2007). Tato hospodářská smlouva prokazuje, že s těmito pozemky stát nakládal jako s vlastním majetkem, přičemž z ničeho nevyplývá jiný důvod, proč by to tak bylo, než že došlo k zabrání tohoto majetku. To ostatně odpovídá zahájenému procesu převzetí těchto nemovitostí dle uvedeného oznámení Ministerstva zemědělství ze dne [datum]. Určité pochybnosti vzbuzuje právě odkaz na uvedený výměr ONV v [obec], kde žádné z těchto pozemků uvedeny nebyly. Na druhou stranu jsou v hospodářské smlouvě pozemky jasně uvedeny jako součást přídělu. Teoreticky se nabízí jediná další možnost, totiž že proces přidělení majetku nemusel být řádně ukončen, avšak stát s tímto majetkem přesto hospodařil jako s vlastním majetkem. V takovém případě by stát převzal uvedené nemovitosti bez právního důvodu.

63. Pokud jde o náhradu za převzatý majetek, tak z výše uvedené rešerše Národního archivu k vyplácení náhrad vyplývá, že církevní majetek stát přebíral bez náhrady. Navíc, jak bylo uvedeno výše, tvrzení žalobkyně o tom, že jí (jejímu předchůdci) nebyla náhrada vyplacena, představuje tvrzení negativní, které se zásadně neprokazuje. Je na druhé straně, tj. na žalovaných, aby případně tvrdili a prokázali opak. To se nestalo. Ani z provedených důkazů nic o případné výplatě náhrady nevyplývá. Vzhledem k tomu soud vychází z toho, že žádná náhrada za původní pozemky vyplacena nebyla.

64. Dále bylo zjištěno, že žalovaná [číslo] uzavřela s Pozemkovým fondem České republiky v letech [rok] a [rok] kupní smlouvy, jejichž předmětem byla koupě pozemků parc. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec] (výše uvedené kupní smlouvy, shodná tvrzení účastníků). Následně bylo vlastnické právo žalované [číslo] k těmto pozemkům zapsáno do katastru nemovitostí (výpis z katastru nemovitostí k [datum]).

65. Pozemkový fond ČR před uzavřením kupních smluv, resp. prodejem pozemků, zjišťoval u Katastrálního úřadu, zda pozemky nebyly podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí v minulosti ve vlastnictví církve, náboženské společnosti nebo kongregace, a Katastrální úřad mu sdělil, že nikoliv (byla předložena 4 sdělení Katastrálního úřadu ze dne [datum] ohledně pozemků parc. [číslo]). Pozemkový fond ČR také před uzavřením kupních smluv oznámil zamýšlený převod pozemků parc. [číslo] které byly evidovány jako vlastnictví státu, s tím, že vlastnické právo státu nelze doložit písemnými doklady, a vyzval třetí osoby k podání případných námitek (výše uvedená oznámení o zamýšleném převodu, prohlášení Pozemkového fondu ČR o vlastnickém právu ze dne [datum]). Zde je namístě uvést, že pozemek parc. [číslo] byl oddělen od pozemku parc. [číslo] v srpnu 2011 (jak vyplývá z územního souhlasu [stát. instituce] – stavebního úřadu ze dne [datum] s dělením pozemku), tedy v době podání zpráv Katastrálního úřadu a oznámení o zamýšleném převodu byl ještě součástí pozemku parc. [číslo].

66. V roce [rok] byl pozemek parc. [číslo] rozdělen na pozemky parc. [číslo] o rozloze 119 m2 a parc. [číslo] o rozloze 1 797 m2 (ohlášení Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] a připojený geometrický plán).

67. Dne [datum] rozhodl Státní pozemkový úřad, Pobočka [město], v rámci komplexních pozemkových úprav o výměně nebo přechodu vlastnických práv v obci [obec], k.ú. [obec]. Bylo rozhodnuto, že žalovaná [číslo] pozbyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo]; nabyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo]. Bylo též rozhodnuto o přenesení poznámky spornosti týkající se tohoto soudního řízení. Pozemku parc. [číslo] se toto rozhodnutí nedotklo (uvedené rozhodnutí Státního pozemkového úřadu včetně příloh).

68. Současný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] leží celým svým obvodem na části pozemku parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] pro katastrální [obec], soudní okres [okres] (znalecký posudek).

69. Nebylo zjištěno, zda i ostatní pozemky, které jsou předmětem žaloby, leží na původních pozemcích (jejich částech) označených v žalobě, které byly zapsány v knihovní vložce [číslo] pro katastrální [obec]. Předložená srovnávací sestavení parcel a porovnání parcel nasvědčují tomu, že pozemky, které byly původně předmětem žaloby a které byly předmětem kupních smluv, se skutečně na ploše těchto pozemků nacházely (s výhradami uvedenými výše). Tyto listiny však nepředstavují závazné dokumenty, ze kterých by soud mohl vycházet, jedná se jen o orientační srovnání (aktuálně viz vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, zejm. § 17). Navíc v nich není uvedeno, konkrétně v jakém rozsahu, resp. do jaké plochy, původní pozemky do současných pozemků zasahují. Dále pozemky, které byly původně předmětem žaloby, zanikly v důsledku pozemkových úprav a namísto nich žalovaná [číslo] získala nově vzniklé pozemky. Jak je uvedeno výše, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum] nasvědčuje tomu, že nově vzniklé pozemky leží na stejné ploše, jako pozemky předchozí, s jistotou to ale uzavřít nelze. K tomu by bylo nutné porovnat katastrální mapy, případně získat jiné doklady. V každém případě je otázka, zda a do jakých částí předmětných pozemků zasahovaly původní pozemky dle pozemkových knih, otázkou odbornou, a proto by soud za účelem jejího posouzení (a vyhotovení případných geometrických plánů k oddělení dotčených částí pozemků) musel ustanovit znalce (§ 127 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož soud shledal, že ohledně ostatních pozemků žalobě v každém případě vyhovět nelze, jak bude vysvětleno dále, z důvodu hospodárnosti zpracování znaleckého posudku v této části nezadával.

70. K právnímu hodnocení věci:

71. Podle § 18 odst. 1 ZMV oprávněná osoba může podat soudu žalobu o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; lhůta pro uplatnění výzvy k vydání věci počne běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu.

72. Jak vyplývá z § 18 odst. 1 ZMV, oprávněná osoba má právo domáhat se určení vlastnictví státu, pokud došlo k převodu v rozporu s uvedenými předpisy. Dle § 3 písm. b) ZMV je oprávněnou osobou mj. právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledků některé ze skutečností uvedených v § 5. Dle § 1 ZMV je rozhodným obdobím období od [datum] do [datum]. Skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je mj. odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (§ 5 písm. a) ZMV) a převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu (§ 5 odst. k ) ZMV).

73. Z výše uvedeného v prvé řadě vyplývá, že nelze souhlasit s názorem žalobkyně, že v tomto řízení není třeba prokazovat majetkovou křivdu. Aktivně legitimována k podání žaloby dle § 18 odst. 1 ZMV je oprávněná osoba, což je dle § 3 ZMV některá z tam uvedených osob za podmínky, že ona nebo její předchůdce utrpěla majetkovou křivdu. Tedy i tato podmínka musí být naplněna, aby bylo možno žalobě vyhovět (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 165/2019). Bylo by ostatně proti smyslu zákona, aby se určení vlastnického práva státu domáhala osoba, které nebyla způsobena majetková křivda a která se tedy nebude moci domáhat vydání předmětného majetku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v případě následné výzvy k vydání předmětných nemovitostí bude žalobkyně také povinna prokázat majetkovou křivdu a že v takovém případě bude její existenci přezkoumávat Státní pozemkový úřad.

74. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že kupní smlouvy uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky a žalovanou [číslo] jsou neplatné, neboť předmětné nemovitosti byly historickým církevním majetkem a proto je nebylo možné převádět.

75. Žalovaná [číslo] měla nabýt pozemky, které byly původně předmětem žaloby, od Pozemkového fondu ČR kupními smlouvami uzavřenými podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Přitom podle § 29 zákona o půdě, ve znění do [datum], v návaznosti na § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku. Převod majetku v rozporu s § 29 zákona o půdě způsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (s ohledem na datum uzavření smluv je třeba jejich platnost posuzovat dle předpisů platných do [datum], jak vyplývá z § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Z toho vyplývá, že pokud došlo k porušení § 29 zákona o půdě, byly smlouvy neplatné a vlastnické právo by tak na žalovanou [číslo] nepřešlo, tedy vlastníkem předmětných pozemků by zůstal stát.

76. Avšak následně došlo v k.ú. [obec] k provedení komplexních pozemkových úprav, přičemž rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [název kraje] kraj, Pobočka [město] ze dne [datum], sp. zn. [značka] [rok] [číslo], [číslo jednací], bylo rozhodnuto podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb. o výměně nebo přechodu vlastnických práv. Bylo rozhodnuto, že žalovaná [číslo] pozbyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo] že nabyla vlastnické právo mj. k pozemkům parc. [číslo]; tyto nově vzniklé pozemky následně žalobkyně učinila předmětem žaloby. Nabytí vlastnického práva na základě uskutečněných pozemkových úprav, tj. rozhodnutím pozemkového úřadu podle § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., má konstitutivní charakter a je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, které není odvozeno od vlastnického práva předchozího pravého vlastníka. Vlastnické právo tedy v tomto případě vzniká přímo rozhodnutím úřadu (dnem jeho právní moci, příp. dnem uvedeným v rozhodnutí). Přitom soud je podle § 135 odst. 2 o.s.ř. rozhodnutím pozemkového úřadu vázán a není oprávněn v řízení o určení vlastnického práva jeho věcnou správnost zkoumat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1748/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 598/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5626/2016). Z toho vyplývá, že žalovaná [číslo] nabyla vlastnictví k nově vzniklým pozemkům na základě uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu. Nehraje žádnou roli, zda byla vlastníkem předchozích pozemků. Tedy i kdyby kupní smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem ČR byly neplatné a žalovaná [číslo] se tak vlastníkem předchozích pozemků nestala, nic to nemění na tom, že v důsledku pozemkových úprav nabyla originárně vlastnické právo k nově vzniklým pozemkům.

77. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že pozemky ve vlastnictví státu, jejichž původním vlastníkem byly církve, měly být vedeny odděleně podle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. a že to pozemkový úřad fakticky učinil tím, že na nově vzniklé pozemky přenesl poznámku spornosti, s tím se soud neztotožňuje. Z rozhodnutí je zjevné, že pozemky odděleně vedeny nebyly, už jen z toho, že nově vzniklé pozemky nebyly přikázány do vlastnictví státu. Že se na nově vzniklé pozemky má nahlížet jako na původní majetek by také muselo být dle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. uvedeno ve vydaném rozhodnutí, což se nestalo. Přenesení poznámky spornosti na nově vzniklé pozemky pak nemělo dle zákona č. 139/2002 Sb., ve znění k datu rozhodnutí pozemkového úřadu (tj. [datum]), žádný význam. Ani z uvedeného rozhodnutí není zřejmé, co tím pozemkový úřad sledoval a proč takto rozhodl. V každém případě rozhodl o tom, že žalovaná [číslo] nabývá vlastnické právo k nově vzniklým pozemkům, a soud je tímto rozhodnutím vázán, jak je uvedeno výše. Přenesení poznámky spornosti tedy nemá žádný vliv na nabytí vlastnictví žalovanou [číslo]. Nemá žádný vliv ani to, zda nově vzniklé pozemky leží na jiné ploše či došlo fakticky jen k přečíslování. Ani to nic nemění na tom, že žalovaná [číslo] k nim nabyla vlastnické právo v důsledku rozhodnutí pozemkového úřadu. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že kdyby soud žalobě vyhověl, mohla by se po státu domáhat vydání i těchto nově vzniklých pozemků (jejich částí, resp. příslušných částí zemského povrchu), i když nebylo postupováno podle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., to soud nezpochybňuje. Nemá to však opět žádný vliv na závěr, že žalovaná [číslo] nabyla v důsledku pozemkových úprav vlastnické právo originárně. Lze podotknout, že judikatura, na kterou v tomto směru odkazovala žalobkyně, se týkala případů, kdy k nově vzniklým pozemkům nabyl vlastnictví stát, nikoliv třetí osoba (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017, uvádí, že se tyto závěry uplatní v případě, když by k nově vzniklému pozemku svědčilo vlastnické právo některé z povinných osob. Nijak nezpochybňuje závěr, že rozhodnutí pozemkového úřadu o nabytí vlastnictví je závazné, naopak to výslovně uvádí). Pokud žalobkyně odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] ze dne 18. 5. 2021, č. j. 65 A 103/2020-79, kde soud dospěl k závěru, že plně originárnímu nabytí vlastnického práva brání § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., tak s tím se podepsaný soud neztotožňuje. Uvedený závěr je ve zjevném rozporu s výše uvedenou judikaturou týkající se originárního nabytí vlastnického práva a závaznosti rozhodnutí správního úřadu. Dále zjevně přehlíží skutečnost, že § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. nemá žádný vliv na nabytí vlastnictví, pouze uvádí, že se na nově vzniklé pozemky nahlíží jako na původní majetek (tedy že se oprávněná osoba následně může domáhat jejich vydání). A konečně fikce dle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb. může nastat jen v případě, že bylo postupováno podle tohoto ustanovení, tedy pokud pozemky byly vedeny odděleně (viz již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2255/2017), což se v tomto případě nestalo.

78. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalovaná [číslo] nabyla vlastnictví k pozemkům parc. [číslo] v k.ů. a obci [obec] rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Nehraje roli, kdo byl vlastníkem předchozích pozemků, a proto není nutné se tím dále zabývat. Vlastníkem těchto pozemků je tedy žalovaná [číslo]. Žaloba na určení vlastnictví státu ohledně těchto pozemků (jejich částí) tak není důvodná.

79. Předmětem pozemkových úprav nebyl jen současný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [obec]. Soud se tedy dále zabýval důvodností žaloby podle § 18 ZMV ohledně tohoto pozemku.

80. V prvé řadě soud shledal, že žalobkyně je právním nástupcem po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Jak je uvedeno výše, svědčí o tom předložené důkazy. Především bylo prokázáno, že [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] byl součástí [příjmení] kazatelů a také [název církve] [název církve]. S ohledem na ústavně zakotvený princip autonomie církví a náboženských společností (čl. 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) platí, že v případě právnické osoby, která je součástí církve, osvědčuje právní nástupnictví sama církev s tím, že soudní přezkum jejího rozhodnutí je vyloučen (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016). Právní nástupnictví žalobkyně po [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] tak dostatečně osvědčují výše uvedená potvrzení Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice a potvrzení [obec] biskupské konference.

81. Současný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] leží celým svým obvodem na části pozemku parc. [číslo] zapsaného původně v zemských deskách [číslo] – [právnická osoba] [obec], katastrální [obec], který byl následně přepsán do knihovní vložky [číslo] pro katastrální [obec]. Vlastníkem pozemku parc. [číslo] byl původně [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec]. Bylo prokázáno, že žalobkyni, resp. její předchůdkyni, byla způsobena majetková křivda, když někdy mezi [datum] (oznámení o zamýšleném převzetí) a [datum] (uzavření výše uvedené hospodářské smlouvy, ve které byl tento pozemek uveden jako součást přídělu) došlo k odnětí tohoto majetku bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. Jedná se tedy o majetkovou křivdu dle § 5 písm. a) ZMV. Pro úplnost je namístě uvést, že kdyby snad stát s předmětným pozemkem začal nakládat a hospodařit jako s vlastním, aniž by k odnětí dle zákona došlo, tak by se jednalo o převzetí věci bez právního důvodu, což představuje také majetkovou křivdu dle § 5 písm. k ) ZMV (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 142/2018).

82. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou jako součást registrované církve a která, resp. její předchůdkyně, utrpěla majetkovou křivdu (není zcela jasné, kdy k odnětí pozemku došlo, přitom dle výše uvedeného potvrzení Ministerstva kultury měl [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] zaniknout v roce [rok]), je oprávněnou osobou dle § 3 ZMV a je tak aktivně legitimována k podání žaloby na určení vlastnictví státu dle § 18 odst. 1 ZMV.

83. Kupní smlouva, kterou žalovaná [číslo] uzavřela s Pozemkovým fondem České republiky dne [datum] a jejímž předmětem byl mj. původní pozemek parc. [číslo] (před oddělením současného pozemku parc. [číslo]), tak byla přinejmenším v této části neplatná pro porušení § 29 zákona o půdě, když alespoň zčásti se jednalo o majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace (tj. uvedený pozemek parc. [číslo] dle pozemkových knih), a takový majetek nebylo možné převádět.

84. Nemá žádný vliv, že Pozemkový fond České republiky před uzavřením smluv ověřoval, zda se nejedná o původní církevní majetek nebo že postupoval podle § 15 zákona č. 95/1999 Sb., tedy že oznámil zamýšlený převod a vyzval případného vlastníka k podání námitek. K porušení § 29 zákona o půdě došlo už jen tím, že k prodeji takového majetku došlo, bez ohledu na to, kdo toto pochybení zavinil – ať už to byl Pozemkový fond nebo Katastrální úřad (který nesprávně sdělil, že se o původní církevní majetek nejedná). Žalobkyni také nelze dávat k tíži, že neuplatnila námitku proti tomuto převodu, když v té době nebyla vlastníkem uvedeného pozemku. Smyslem § 18 odst. 1 ZMV bylo právě překlenutí dosud konstatovaného nedostatku aktivní legitimace církevních právnických osob k podávání žaloby na určení vlastnického práva státu k blokovanému majetku, s nímž bylo protiprávně disponováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3074/2017). Jak je uvedeno výše, jedná se v tomto případě o neplatnost absolutní a uvedené skutečnosti nemají dle § 18 odst. 1 ZMV žádný význam. Nemá vliv ani to, že žalobkyně dosud nepožádala o vydání předmětného pozemku, když lhůta pro uplatnění výzvy jí počne běžet až dnem právní moci rozhodnutí, kterým bude určeno vlastnické právo státu (§ 18 odst. 1 ZMV část za středníkem).

85. Žalované dále uváděly, že žalovaná [číslo] nabyla předmětné nemovitosti v dobré víře a měla by jí být poskytnuta ochrana a že účelem ZMV bylo zmírnění následků křivd vzniklých v minulosti, nikoliv způsobení nových křivd. K tomu soud uvádí, že smysl ustanovení § 29 zákona o půdě spočíval primárně v ochraně původního majetku církví před dispozicemi, kterými by mohlo být zmařeno zamýšlené odčinění majetkových křivd. Převodem majetku v rozporu s tímto ustanovením došlo k dalšímu prohloubení zásahu do práv historického vlastníka. Restituční nároky je třeba pokládat za primární, jejichž prosazení ospravedlňuje i zásah do již provedených majetkoprávních přesunů. Spravedlivým řešením situace vzniklé takovým převodem je nastolení původního stavu. Zcela výjimečně lze připustit prolomení účinků blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě. To však musí odůvodňovat okolnosti vskutku mimořádné povahy, které obzvlášť intenzivně působí ve prospěch poskytnutí právní ochrany osobám, na něž byly nemovitosti v rozporu se zákonem převedeny. Za takové mimořádné okolnosti však nelze považovat skutečnost, že nabyvatel byl v dobré víře, že se na převodu podílel Pozemkový fond České republiky nebo že došlo k zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí, neboť to by § 29 zákona o půdě zbavovalo takřka jakýchkoliv účinků, když se bude jednat o okolnosti spíše obvyklé (k uvedeným závěrům srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2650/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 349/17). Pokud žalovaná [číslo] uváděla, že na předmětných pozemcích zemědělsky hospodaří již od roku 1991 na základě nájemních smluv s Pozemkovým fondem, tak ani to nelze považovat za mimořádnou okolnost, ale spíše za okolnost pravidelnou s ohledem na podmínky převodu zemědělské půdy dle zákona č. 95/1999 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5036/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2650/2018). Soud také připomíná, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena dne [datum] a že žaloba v této věci byla podána dne [datum], tedy žalobkyně na pozemcích jako (domnělý) vlastník hospodařila jen o něco více než rok. Žádné další mimořádné okolnosti tvrzeny nebyly (vyjma značné rozlohy nárokovaných pozemků; rozloha současného pozemku parc. [číslo] však značná není).

86. Pokud žalované uváděly, že žalobkyně má možnost požádat o poskytnutí finanční náhrady za pozemky, které jí nebudou poskytnuty, tak dle ZMV žalobkyně takový nárok nemá. Finanční náhrada dle § 15 ZMV je paušální a neumožňuje oprávněným osobám žádat další náhradu pro případ, že jim majetek převedený v rozporu s § 29 zákona o půdě nebude vydán. Žalobkyně nemá ani právo na vydání náhradních pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5036/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1902/2021). Oproti tomu vztah mezi žalovanými vzniklý z neplatné kupní smlouvy lze vypořádat podle zásad, kterými se řídí vypořádání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Žalovaná [číslo] namítala, že v takovém případě by jí stát vyplatil jen holou kupní cenu, která je podstatně nižší, než současná tržní cena pozemků. V případě neplatné smlouvy si skutečně strany musejí vrátit poskytnutá plnění, a nehraje roli, jak se s odstupem času změnila jejich tržní hodnota. To platí bez ohledu na to, z jakého důvodu byla smlouva neplatná. V tom nelze spatřovat natolik mimořádnou okolnost, která by odůvodnila prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě, jak je uvedeno výše. Soud navíc opět připomíná, že od uzavření kupní smlouvy do podání žaloby v této věci uplynulo jen o něco více než rok. Následnou délku soudního řízení nelze dávat žalobkyni k tíži (ostatně kdyby žalované neplatnost smlouvy akceptovaly, k soudnímu řízení by nemuselo vůbec dojít).

87. Námitka vydržení není důvodná, neboť k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je třeba nepřerušená poctivá držba práva trvající deset let (§ [číslo] odst. 1, § 1091 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a tato doba od uzavření předmětné kupní smlouvy do podání žaloby v této věci neuplynula. Není důvodná ani námitka rozporu žaloby s dobrými mravy a veřejným pořádkem. V této věci se jedná o určovací žalobu, přičemž uplatnění žaloby na určení vlastnictví nemůže být považováno za výkon práva, který by mohl být v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2046/2004). Není ani zřejmé, v čem by měl rozpor s dobrými mravy spočívat. Žalobkyně uplatňuje právo, které jí zákon výslovně přiznává, takže ani o rozporu s veřejným pořádkem nelze uvažovat. Pokud žalobkyně uváděla, že církve obecně [anonymizováno] pozemcích nehospodaří, tak ani to nemá vliv. Je na vlastníkovi, jakým způsobem bude svůj majetek užívat. Konečně pokud žalovaná [číslo] poukazovala na to, jakým způsobem [právnická osoba] [právnická osoba] v [obec] původní pozemky nabyl, takto z hlediska ZMV či zákona o půdě nemá význam. Dle ZMV mají být odčiněny uvedené křivdy, ke kterým došlo v rozhodném období, bez ohledu na to, jak oprávněné osoby (jejich předchůdci) vlastnictví k původnímu majetku nabyly.

88. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud jde o současný pozemek parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec], je žaloba důvodná. Kupní smlouva, kterou byl tento pozemek (resp. [anonymizováno] pozemek, ze kterého byl tento pozemek následně oddělen) prodán žalované [číslo] byla neplatná pro porušení § 29 zákona o půdě, když se jednalo o původní majetek [právnická osoba] [právnická osoba] v Litoměřicích. Vzhledem k tomu, že smlouva byla neplatná, vlastnické právo na žalovanou [číslo] nepřešlo ([ustanovení pr. předpisu] a pozemek zůstal ve vlastnictví státu. Žalobkyně jako oprávněná osoba dle ZMV se tak právem domáhá určení vlastnictví státu. Současný pozemek parc. [číslo] leží celým svým obvodem na části původního pozemku parc. [číslo] zapsaného v knihovní vložce [číslo] pro katastrální [obec]. Proto soud žalobě v této části vyhověl a určil, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] je žalovaná [číslo] tj. stát.

89. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, když vlastníkem zbývajících pozemků je žalovaná [číslo] jak bylo uvedeno výše.

90. Pokud žalovaná [číslo] vznesla otázku, která organizační složka státu by měla za stát v tomto řízení jednat, soud shledal, že touto organizační složkou je právě Státní pozemkový úřad. Rozsudek o určení vlastnictví je samozřejmě deklaratorní – pokud soud žalobě vyhoví, tak tím stát vlastnické právo nenabývá, pouze je deklarováno, že tímto vlastníkem je. Rozhodnutí o určovací žalobě tedy nemá žádný vliv na příslušnost k hospodaření s majetkem státu dle § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Pokud příslušná organizační složka státu uzavře smlouvu, která je neplatná, pak zůstane stát vlastníkem a tato organizační složka zůstane příslušná k hospodaření s majetkem státu, když tuto příslušnost nijak nepozbyla. Z toho vyplývá, že v řízení o určení vlastnictví státu z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy je příslušnou organizační složkou zásadně ta, která smlouvu uzavřela. V této věci je pak nepochybné, že pozemky, které byly původně předmětem žaloby, byly zemědělskými pozemky a že s nimi v době uzavření kupních smluv hospodařil Pozemkový fond České republiky, a to v souladu s § 17 odst. 1 a § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu, následně přešla příslušnost hospodařit na Státní pozemkový úřad. Z toho vyplývá, že příslušnou organizační složkou je Státní pozemkový úřadu. Lze uvést, že touto otázkou se již opakovaně zabýval Nejvyšší soud a v obdobných případech neshledal závěr o příslušnosti Státního pozemkového úřadu nesprávným (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 965/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1902/2021, v této souvislosti viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2902/2020). Pokud žalovaná [číslo] uváděla, že v těchto věcech je vždy příslušnou organizační složkou [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1568/2020, tak takový závěr z uvedeného rozsudku nevyplývá. Naopak tento závěr Nejvyšší soud v odkazovaném rozhodnutí výslovně odmítl a uvedl, že za stát jedná [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce] [státní instituce], není-li příslušná jiná organizační složka, přičemž soud je povinen příslušnou organizační složku zjistit a jednat s ní. Pokud žalovaná [číslo] uváděla, že soudu nepřísluší rozhodovat o tom, která organizační složka je příslušná k hospodaření s majetkem státu, s odkazem na § 9 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., s tím soud souhlasí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 965/2020). To však nic nemění na tom, že soud je povinen příslušnou organizační složku zjistit a jednat s ní, což ostatně žalovaná [číslo] po soudu požadovala.

91. Náhrada nákladů řízení:

92. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla úspěšná ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], a ve zbytku byla neúspěšná, když ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] vzala žalobu zpět z důvodů na své straně (§ 146 odst. 2 věta první o.s.ř.) a ohledně zbývajících pozemků byla žaloba zamítnuta. Při posuzování poměru úspěchu a neúspěchu podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud dospěl k závěru, že lze vyjít z plochy pozemků (když hodnota pozemků v řízení zjišťována nebyla). I když není zcela zřejmé, jakou celkovou plochu žalobkyně nárokovala (nebylo zjištěno, do jaké plochy předmětných pozemků zasahovaly původní pozemky dle pozemkových knih), je zjevné, že úspěch žalobkyně ohledně pozemku parc. [číslo] o rozloze 119 m2 je vzhledem k ploše ostatních pozemků a množství původních pozemků, které do nich měly zasahovat, úspěchem nepatrným. Tedy v řízení byly převážně úspěšné žalované. Proto soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalovaným, které byly neúspěšné jen v poměrně nepatrné části, vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

93. Pro úplnost soud uvádí, že na výše uvedené nemá žádný vliv skutečnost, že žaloba mohla být v době jejího podání důvodná (provedené důkazy tomu nasvědčují) a že ke skutečnosti, která vedla k neúspěchu žalobkyně v převážné části (tj. provedení pozemkových úprav) došlo až v průběhu řízení. Soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a podle toho musí také hodnotit úspěch ve věci. Pokud by žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět, mohl by se soud zabývat tím, zda a kdo zastavení řízení zavinil, dle § 146 odst. 1, 2 o.s.ř. To se však nestalo, soud tak musí rozhodnout o nákladech řízení dle jeho výsledku.

94. Na nákladech řízení soud přiznal žalované [číslo] dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu po 300 Kč za celkem 5 úkonů (písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahujícím dvě hodiny – jedná se tak o dva úkony, písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), tj. celkem 1 500 Kč.

95. Náklady žalované [číslo] tvoří odměna za zastupování advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne [datum] přesahujícím dvě hodiny – jedná se tak o dva úkony) dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, 3x3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu), tj. celkem odměna 9 300 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Dále soud přiznal žalované [číslo] dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu po 300 Kč za celkem 4 úkony učiněné v době, kdy nebyla zastoupena advokátem (písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), tj. 1 200 Kč Náklady žalované [číslo] tedy činí celkem 11 400 Kč.

96. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. soud dále uložil převážně neúspěšné žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů, které v řízení vznikly (zde soud pro úplnost uvádí, že osvobození žalobkyně od soudních poplatků dle § 18 odst. 3 ZMV nemá vliv na povinnost hradit náklady státu, neboť tato povinnost nestíhá jen osoby, u kterých jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 odst. 1 o.s.ř.) Náklady státu v této věci představuje zaplacené tlumočné ve výši 350 Kč a znalečné ve výši 6 326 Kč, tj. celkem 6 676 Kč.

97. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení jiné lhůty nebyl důvod.

Poučení