14 C 222/2019-200

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: podle části v. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba kterou se žalovaný domáhá nahrazení [příjmení] finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění Rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] v rozsahu výroku II. a III. takto: Žalovaná, [právnická osoba], je povinna žalobci, [celé jméno žalovaného], zaplatit částku ve výši 352 185 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 236 122 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V předmětné věci byly podány 2 žaloby, a to žaloba žalobkyně vedená pod č.j. [spisová značka] a žaloba žalovaného vedená pod č.j. [spisová značka] s tím, že žaloba pod č.j. [spisová značka] byla soudu podána dříve. S ohledem na to soud spojil obě řízení ke společnému řízení vedeném pod č.j. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu zpět a soud řízení v této části zastavil, zabýval se dále pouze žalobou žalovaného.

2. Žalovaný podává žalobu podle části páté občanského soudního řádu, neboť je přesvědčen, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne 26. 9. 2019, a to konkrétně výrokem III. [příjmení] ve znění Rozhodnutí o námitkách. Žalovaný se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] a dále zaplacení částky ve výši zaplaceného pojistného se zákonným úrokem z prodlení z částky 236 122 Kč ode dne [datum] do zaplacení. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný k datu [datum] zaplatil žalobkyni pojistné v celkové výši 335 821 Kč. Finanční arbitr akceptoval námitku promlčení vznesenou žalobkyní, ačkoliv žalovaný tvrdil její nemravnost, jakož i úmysl bezdůvodně se obohatit, a přiznal žalovanému plnění pouze ve výši zaplaceného pojistného za období od [datum] do [datum], tj. částku 219 383 Kč. Žalovaný je přesvědčen, že finanční arbitr dospěl k výroku III. [příjmení] nezákonným postupem, neboť se odmítl zabývat skutkovým tvrzením žalovaného a dále nedostatečným zjištěním skutkových okolností a nesprávným právním posouzením skutkového stavu, který svědčí o úmyslu žalobkyně bezdůvodně se obohatit a o nemravnosti námitky promlčení vznesené žalobkyní. Žalovaný namítá, že Nález finančního arbitra ve znění Rozhodnutí o námitkách je zatížen následujícími vadami: finanční arbitr výrokem Rozhodnutí o námitkách zamítl námitky žalovaného, jakož i námitky žalobkyně, což je v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; Finanční arbitr dospěl k závěru o neplatnosti Pojistné smlouvy bez zjištění skutkového stavu; Finanční arbitr nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, neboť se nezabýval žalobcem tvrzenými důvody neplatnosti Pojistné smlouvy a nedostatečně zjistil a nesprávně vyhodnotil skutkové okolnosti prokazující úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit na úkor žalovaného; v rozporu s platnou judikaturou se nezabýval nemravností námitky promlčení vznesené žalobkyní a nezkoumal přítomnost dobré víry na straně žalobkyně při vznesení námitky promlčení.

3. Žalobkyně žalobu považuje za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Již při uzavření měl žalovaný k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalovaný se o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání Pojistné smlouvy, neboť od tohoto momentu měl k dispozici veškeré informace, ze kterých mohl dovodit případnou neplatnost Pojistné smlouvy. Žalovaný byl navíc o vývoji informován prostřednictvím výročních dopisů a dopisu s aktuálním stavem účtu. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne [datum]. Pokud marně uplynula alespoň jedna z promlčecích dob, nelze oprávněnému přiznat plnění z bezdůvodného obohacení. Pokud by soud posoudil Pojistnou smlouvu nebo její část jako absolutně neplatný právní úkon, vznáší žalobkyně námitku promlčení. Pokud žalovaný náhle po šesti letech od uzavření Pojistné smlouvy tvrdí, že Pojistná smlouva je neplatná, je to právě žalovaný, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finančního prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalobkyně řádně po dobu šesti let poskytovala žalovanému pojistné krytí. Žalobkyně konstatuje, že předmětné náklady byly v Pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách řádně sjednány. Žalobkyně proto shrnuje, že všechna ustanovení Pojistné smlouvy a pojistných podmínek byla sjednána platně a určitě. Žalobkyně kategoricky odmítá, že by uzavření Pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalobkyně obohatit se na úkor žalovaného.

4. K podané žalobě se též vyjádřil Finanční arbitr tak, že žalovaný nepřednáší ničeho, s čím by se finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval, že musel posoudit námitku promlčení vznesenou žalobkyní. Protože ze shromážděných podkladů vyplynulo, že životní pojištění sjednané pojistnou smlouvou nezaniklo, finanční arbitr dovodil právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy.

5. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.; dvouměsíční lhůta je nepochybně zachována, i pokud by plynula již ode dne vydání rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před Finančním arbitrem, srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalovaný domáhal projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Pojistnou smlouvou„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalobcem, má soud za prokázané, že žalobce uzavřel tuto smlouvu s účinností od [datum] a pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s měsíčním běžným pojistným ve výši 3 000 Kč s umístěním běžného a mimořádného pojistného v rozsahu 100% do žalovaným zvolených fondů (dále jen„ Pojistná smlouva"). Pojistná smlouva byla sjednána s pravidelnou indexací. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalovaného), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění. Životní pojistkou má soud za prokázané, že žalovaná vydala žalobci životní pojistku jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, údaje v ní uvedené korespondují s údaji v pojistné smlouvě. Stejné skutečnosti vyplývají i z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, výročních dopisů i z informací k pojistné smlouvě.

7. Doplňkovými pojistnými podmínkami má soud za prokázané následující. Dle bodu 2.3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. Dále soud provedl důkaz Všeobecnými pojistnými podmínkami pro životní pojištění a zjistil, že dle čl. 9 odst. 3 pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká. Soud provedl dále k důkazu Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pojištění pro případ nemoci, Zvláštní pojistné podmínky pro obnosové pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění plateb pojistného při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění finančních ztrát, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění splátek úvěru při ztrátě příjmu, Zvláštní pojistné podmínky pro případ nemoci.

8. Z výročních dopisů pak soud zjistil, že žalobkyně zasílala přehledy o stavu pojištění žalovanému vč. již zaplaceného pojištění.

9. Z článků v médiích – např. kauza Dynamik (plus) z roku 2005 se uvádí mimo jiné [ulice] pojišťovna u produktu Dynamik a jeho variant s veřejně pojistnou částku a ani nemůže, neboť hodnota plnění je vázána na hodnoty podílových jednotek, jedná se o investiční pojištění, klient sice při uzavření smlouvy obdrží modelový případ, veškeré bonity na něm jsou ale informativní a nemohou být klientem jakýmkoliv způsobem nárokovány. Články z časopisu Finanční poradce tzv. Kauza Dynamik z roku 2005. V článku Dynamik plus - Poplatky? Neřekneme! na webu [webová adresa] z roku 2007 popisuje nepřehlednost těchto smluv [obec] pojišťovny a nejasnost poplatků. V článku ze [datum] nazvaném Porovnejte si poplatky pojištění autor [jméno] [příjmení] porovnává poplatky ve smlouvách výše poplatků vytčeny produktů investiční životního pojištění je vyšší, než se obecně předpokládá a daňová výhoda je většinou nenahradí.

10. Z Dohledového benchmarku [číslo] Úředního sdělení ČNB [číslo] soud zjistil rozsah informační povinnosti pojišťoven. Z interního sdělení [číslo] 2005 pak soud zjistil, způsob komunikace žalované směrem ke svým zákazníkům zejména v otázce odkupného. Z jednotlivých protokolů v řízení před finančním arbitrem pak soud nezjistil ve vztahu k námitce promlčení a jejímu rozporu s dobrými mravy ničeho podstatného.

11. Podstatným obsahem spisu finančního arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] má soud za prokázané následující: Finanční arbitr rozhodl ve sporu mezi Navrhovatelem (žalovaným) a Institucí (žalobkyní) nálezem ze dne 26. 6. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 18, ve kterém určil, že pojistná smlouva [číslo] s názvem Životní pojištění PROFI Invest uzavřená dne [datum] je absolutně neplatná z důvodu neurčitosti ujednání o počátečních a správních nákladech a o rizikovém pojistném, která jsou neoddělitelná od ostatních ujednání Pojistné smlouvy. Protože finanční arbitr zjistil, že pojištění sjednané Pojistnou smlouvou trvá a Navrhovatel je stále povinen hradit pojistné, shledal právní zájem Navrhovatele na určení neplatnosti Pojistné smlouvy ve výroku [příjmení]. Finanční arbitr po připuštění námitky promlčení, kterou Instituce v řízení důvodně vznesla, zjistil, že Instituce je povinna zaplatit Navrhovateli z titulu neplatné Pojistné smlouvy částku 219 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 123 391 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části pak nárok Navrhovatele zamítl. Finanční arbitr současně výrokem IV. [příjmení] uložil podle § 17a zákona o finančním arbitrovi Instituci zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je povinna zaplatit Navrhovateli podle výroku II. [příjmení]. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů zjistil, že Navrhovatel s Institucí uzavřeli dne [datum] Pojistnou smlouvu, s počátkem pojištění od [datum], s pojistnou dobou 30 let, s měsíčním běžným pojistným ve výši 3 000 Kč, sjednanou garantovou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístěním běžného i mimořádného pojistného v rozsahu 100 % do Navrhovatelem zvolených fondů; v souladu s Pojistnou smlouvou probíhala pravidelná indexace pojistného a pojistné částky pro případ smrti, poslední indexace proběhla s účinností od [datum] měnící výši pojistného na 4 086 Kč a výši pojistné částky pro případ smrti na 13 619 Kč. Navrhovatel neuhradil během trvání pojištění mimořádné pojistné; Instituce neposkytla z kapitálové hodnoty pojištění mimořádný výběr. Poslední doloženou platbu pojistného zaplatil Navrhovatel dne [datum] ve výši 4 091 Kč, celkem Navrhovatel [příjmení] ke dni poslední doložené platby pojistného uhradil na pojistném částku 335 821 Kč. Pojištění sjednané Pojistnou smlouvou stále trvá. Finanční arbitr z Tabulky měsíčního rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění předložené Institucí dne 25. 3. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 12, zjistil, že Instituce od počátku pojištění odečítala měsíčně z kapitálové hodnoty pojištění do dne vyhotovení (tedy do [datum]) správní náklady v rozmezí 270,52 Kč až 368,26 Kč (celková výše správních nákladů činí podle vyjádření Instituce 30.614,96 Kč) a počáteční náklady v rozmezí od 150,84 Kč do 181,32 Kč (celková výše počátečních nákladů k datu počátku pojištění činila 37.460,75 Kč). Finanční arbitr shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném. Neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném nejsou proto ve smyslu § 41 starého občanského zákoníku oddělitelná od ostatních ujednání pojistných podmínek a Pojistná smlouva je tudíž neplatná jako celek. Instituce vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení pro vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti Pojistné smlouvy. Návrh na zahájení řízení podal Navrhovatel k finančnímu arbitrovi dne [datum]. Podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem se podle § 8 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi ve spojení s § 112 starého občanského zákoníku staví promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil dřívější vědomost Navrhovatele o vzniku bezdůvodného obohacení než k listopadu roku 2016, ke kterému potvrdil vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení sám Navrhovatel. Finanční arbitr se neztotožňuje s tvrzením Instituce, že Navrhovatel se o výši bezdůvodného obohacení a neplatnosti Pojistné smlouvy dozvěděl prostřednictvím jednotlivých výročních dopisů, z kterých konkrétní informace o nákladovosti produktu nevyplývají, Instituce současně ani neprokázala jejich doručení Navrhovateli. Jelikož od listopadu 2016, tedy od okamžiku počátku plynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení, neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem doba dvou let, použije se pro posouzení promlčení nároku Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení objektivní tříletá lhůta, což znamená, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. Objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého pojistného. Pojistné, které Navrhovatel zaplatil před datem [datum] je promlčené, pojistné zaplacené po tomto datu včetně je z hlediska vydání bezdůvodného obohacení nepromlčené. Protože finanční arbitr posoudil námitku promlčení, kterou vznesla Instituce, jako důvodnou, zabýval se tím, jakou částku pojistného uhradil Navrhovatel od [datum]. Ze souhrnného výpisu plateb předloženého Institucí dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] – 12, vyplývá, že Navrhovatel v období od [datum] do [datum] (poslední doložená platba pojistného) uhradil na pojistném částku ve výši 219 383 Kč (ve výpočtu 11 plateb ve výši 3 437 Kč, 24 plateb ve výši 3 566 Kč, 11 plateb ve výši 3 742 Kč, 13 plateb ve výši 3 903 Kč a 1 platba ve výši 4 091 Kč), kterou je Instituce povinna vydat Navrhovateli. Nález byl doručen Navrhovateli dne [datum] a Instituci dne [datum]. Dne [datum], obdržel finanční arbitr námitky Navrhovatele a téhož dne i námitky Instituce. Protože finanční arbitr nedovodil, že by námitka promlčení vznesená Institucí byla v rozporu s dobrými mravy, ani že se Instituce obohatila na úkor Navrhovatele úmyslně, a současně odmítl námitku Instituce o použití subjektivní dvouleté promlčecí doby, mezním datem rozhodným pro promlčení práva Navrhovatele na vydání bezdůvodného obohacení zůstává den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr v řízení o námitkách z přehledu zaplaceného pojistného předloženého Institucí dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] - 26, zjistil, že Navrhovatel v období od [datum] (poslední doložená platba pojistného před [příjmení]) do [datum] (poslední doložená platba před vydáním rozhodnutí o námitkách) uhradil další pojistné v celkové výši 20 455 Kč (ve výpočtu 5 plateb ve výši 4.091 Kč), celkem tedy Navrhovatel v nepromlčeném období uhradil pojistné ve výši 239 838 Kč (ve výpočtu 219 383 Kč plus 20 455 Kč). Finanční arbitr z výše uvedených důvodů mění výrok II. [příjmení] tak, že Instituce je povinna zaplatit Navrhovateli částku 239 838 Kč jako bezdůvodné obohacení z neplatné Pojistné smlouvy. Finanční arbitr současně potvrzuje závěry ohledně zákonného příslušenství, protože Navrhovatel ani Instituce nevznesli žádné konkrétní námitky týkající se přiznaného úroku z prodlení.

12. Soud neprováděl další dokazování zejména výslechy svědků, neboť měl za to, že takto zjištění stav je dostatečný pro posouzení dané věci, zejména pak otázky promlčení. Svědecké výpovědi by nemohli nic přinést, neboť z žalobních tvrzení ani neplyne, že by mohly mít zásadní vliv na posouzení promlčení ve vztahu k žalovanému. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění skutková zjištění správního orgánu, jež byla mezi účastníky řízení nesporná. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti a pro nadbytečnost zamítl i ostatní v řízení navržené důkazy, zejména pak návrhy na svědecké výpovědi, neboť žalobkyně nikterak nebránila žalovanému podat návrh před uplynutím promlčecí doby.

13. Po právní stránce soud posoudil věc takto: Dle ustanovení § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

14. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

15. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

16. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák“).

19. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

20. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

21. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

22. Podle ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Podle § 106 odst. 2 občanského zákoníku se nejpozději právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. Právo se přitom promlčí, jakmile uběhne alespoň jedna ze lhůt stanovených v § 106 odst. 1 a 2 občanského zákoníku.

23. Podle ustanovení § 107 obč. zák. (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

24. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

25. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

26. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

27. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná pojistná smlouva„ Životní pojištění PROFI Invest“ je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši nákladů odečítaných žalobkyní viz závěry finančního arbitra. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalobkyně obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č.j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění PROFI Invest a dospěl ke stejnému právním závěru.

28. Žalobkyně se v tomto případě bezdůvodně obohatila přijatým pojistným z neplatné pojistné smlouvy a žalobkyně vznesla v řízení před finančním arbitrem námitku promlčení pro vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti pojistné smlouvy. Finanční arbitr ze shromážděných podkladů nezjistil dřívější vědomost žalovaného o vzniku bezdůvodného obohacení. Použije se pro posouzení promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení objektivní tříletá lhůta. Návrh na zahájení řízení podal žalovaný k finančnímu arbitrovi dne [datum]. Podáním návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem se podle § 8 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi ve spojení s § 112 starého občanského zákoníku staví promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení. To znamená, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. Objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého pojistného. Pojistné, které Navrhovatel zaplatil před datem [datum] je promlčené, pojistné zaplacené po tomto datu včetně je z hlediska vydání bezdůvodného obohacení nepromlčené. Protože soud posoudil námitku promlčení, kterou vznesla žalobkyně, jako důvodnou, zabýval se tím, jakou částku pojistného uhradil žalovaný. Soud zcela odkazuje na závěry finančního arbitra v řízení o námitkách ve vztahu k samotnému výpočtu a tento považuje za správný.

29. Pouze nad rámec soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalobkyně měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně se žalovaným uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalobkyně bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalovaný v žalobě argumentoval, že úmysl žalobkyně vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalobkyně po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalovaný rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalovaný chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalovaného ve zbývající části na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen. Co se týká plateb po vydání rozhodnutí o námitkách má soud za to, že tento rozdíl mu nepřísluší hodnotit v tomto řízení. Pokud tedy smlouva byla neplatná, o čemž i finanční arbitr rozhodl, tak žalovaný neměl sebemenší důvod nadále platit pojistné. Případné bezdůvodné obohacení je tak mimo rámec přezkumu podle části V. o.s.ř.

30. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalobkyní není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22 [číslo], sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalovaného, když ze všech vyjádření žalobkyně vyplývalo, že žalobkyně nárok neuznává. Lze tedy shrnout, že žalovanému ničeho nebránilo zahájit řízení u finančního arbitra o vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí lhůty. Soud tedy souhlasí se závěrem finančního arbitra, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Lze tak shrnout, že pokud finanční arbitr zamítl návrh žalobkyně [příjmení] a následně Rozhodnutím o námitkách Nález potvrdil, je jeho rozhodnutí zcela správné.

31. Ke vzájemnému zúčtování soud odkazuje na Nález finančního arbitra, zejména pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005, které potvrzuje, že právo na vydání bezdůvodného obohacení (resp. povinnost k vydání bezdůvodného obohacení) vzniká oběma stranám neplatné smlouvy a okamžik ke kterému se staví běh promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení u každé ze stran, se posoudí podle § 112 starého občanského zákoníku:„ Podle § 112 obč. zák. nastává stavení promlčecí doby, je-li v promlčecí době (t.j. nejpozději v její poslední den) uplatněno právo u soudu anebo u jiného příslušného orgánu. K uplatnění práva u soudu přitom dochází většinou žalobou na plnění podle § 79 odst. 1 a § 80 písm. b) o. s. ř., popř. vzájemnou žalobou podle § 97 odst. 1 o. s. ř. či projevem žalovaného směřujícím k uplatnění pohledávky k započtení vůči žalobci ve smyslu § 98 o. s. ř. Protože vzájemná žaloba je rovněž žalobou, platí pro ni vše, co občanský soudní řád spojuje s tímto procesním úkonem (zejména v § 79 až § 83 o. s. ř.). S podáním vzájemné žaloby jsou proto spojeny také hmotněprávní účinky zahájení řízení, včetně stavení běhu promlčecích dob, ledaže zákon stanoví jinak. V občanskoprávních vztazích ke stavení promlčecí doby dochází zásadně dnem podání vzájemné žaloby u soudu, na rozdíl od obchodních věcí, kde platí speciální úprava obsažená v § 404 odst. 1 obch. zák. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2007, sp. zn. 33 Odo 611/2005). Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák. (…) Na základě neplatné smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] se žalobkyni dostalo finančního plnění a žalovaná získala možnost užívat její nemovitost. Nebylo však namístě aplikovat § 107 odst. 3 obč. zák., jelikož v dané věci stojí proti sobě dvě práva na peněžité plnění, tedy dvě promlčitelná práva. Na straně žalované je to právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení ve výši finanční částky poskytnuté žalobkyni žalovanou na nájemné, na straně žalobkyně právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení spočívající v náhradě za užívání nemovitosti žalovanou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. 33 Odo 773/2002 a usnesení ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 951/2003).“ 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný nebyl v řízení úspěšný a rovněž žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, kdy soud shledává na její straně zavinění ve vztahu ke zpětvzetí její žaloby. Soud má tedy za to, že obě žaloby nebyly úspěšné a není tedy na místě některému z účastníků náklady řízení přiznat.

Poučení