14 C 227/2022-105

Rubrum

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 21 861 Kč s příslušenstvím (úvěr) takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 001 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 001 Kč od [datum] do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 001 Kč od 24. 10. 2022 do 8. 11. 2022 v částce 98,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 6 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 860 Kč od [datum] do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 860 Kč od [datum] do [datum] v částce 45,11 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 980,95 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 861 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 143,74 Kč od 24. 10. 2022 do 8. 11. 2022 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 861 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %. V žalobě uvedl, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, přičemž se jednalo o bezúčelový úvěr. K uzavření úvěrové smlouvy může dojít prostřednictvím internetových stránek žalobce [webová adresa] v chráněném internetovém prostředí. Pokud je žadateli žádost o úvěr schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy. Po uzavření smlouvy je úvěrová smlouva odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. Žalobce hodnotí schopnost žadatele splácet, žalobce zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů. Žalobce posuzuje příjmovou a výdajovou stránku klienta, přezkoumává ukazatele, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, žalovanému byla částka poskytnuta bezhotovostně dne [datum]. Sjednán byl dále poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč. Žalovaný si jednou prodloužil splatnost splátky, za což je účtován poplatek 198 Kč. Žalovaný uradil celkovou částku 13 782 Kč, přičemž jednotlivé platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem a v souladu s ustanovením smlouvy. Žalovanému byla opakovaně účtována smluvní pokuta v částce 500 Kč a taktéž poplatky za vynaložené náklady. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva před sesplatněním, ke dni [datum] byl úvěr sesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru včetně smluvní pokuty. Žalobce ke dni sepsání žalobního návrhu eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 21 861 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 995 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 980 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že uplatněný nárok neuznává. Dále se vyjádřil tak, že namítá neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), neboť žalobce měl s odbornou péčí dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr lze mít důvodné pochybnosti. Žalovaný měl příjmy ve výši cca 96 000 Kč, ale výdaje měl v totožné výši, příjmy byly tvořeny především poskytnutými půjčkami. Žalobce se spokojil s předložením více než 6 měsíců starého výpisu z účtu, z registrů měl žalobce zjistit, že žalovaný ačkoli své drobné úvěry splácel, jedná se o spotřebitele, který splácení úvěrů řeší novými úvěry.

3. Žalobce se k věci vyjádřil tak, že v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], CA consumer [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení], není stanoven žádný privilegovaný způsob ověřování informací, ani není stanoveno, co vše je nutno ověřit, je třeba zdůraznit princip přiměřenosti, neboť poskytovateli úvěru není ukládána povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Dle benchmarku ČNB [číslo] má poskytovatel úvěru široké pole pro uvážení, zda vůbec a jakým způsobem si údaje od spotřebitele ověřit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka] nelze při posuzování úvěruschopnosti pominout výši požadovaného úvěru, nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze splátkového kalendáře a ze sazebníků poplatků platných od [datum] soud zjistil, že se žalobce zavázal žalovanému poskytnout částku ve výši 20 000 Kč jakožto bezúčelový úvěr, přičemž 1., 9. a každý následující měsíc byl úvěr bezúročný, 2. až 8. měsíc byl úvěr úročený pevnou částkou odpovídající 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč. Žalovaný se spolu s úvěrem zavázal uhradit částku 660 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1 Kč jakožto ověřovací poplatek, poplatek za službu expresní výplata 199 Kč, poplatek za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů 1 980 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v částce 500 Kč za zpoždění se zaplacením splátky, byl sjednán zákonný úrok z prodlení a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění v částce 10 % z nezaplacené jistiny a úroku, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkovou částku 27 520 Kč, přičemž úroková sazba byla 49,20 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 splátkách. Z výpisu proplacení smlouvy a z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč.

5. Z výpisu čerpání soud zjistil, že žalovaný uhradil dne [datum] částku 6 129 Kč, z toho částku 980 Kč na úrok. Dne [datum] uradil žalovaný částku 1913 Kč, z toho částku 980 Kč na úrok. Dne [datum] uradil žalovaný částku 1913 Kč, z toho 980 Kč na úrok, dne [datum] uradil žalovaný částku 1913 Kč, z toho částku 980 Kč na úrok. Dne [datum] uhradil žalovaný částku 1 Kč, kdy tato částka byla započtena na jistinu. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč a dne [datum] ve výši 500 Kč. Žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady, a to konkrétně dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období měsíce února 2021, z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy soud zjistil, že příjmy žalovaného činily celkem 96 611 Kč a jeho výdaje 96 108,60 Kč. Žalovaný neprocházel registrem [příjmení], v systému CRIBIS neměl žádnou exekuci, v registru ISIR nebyl evidován. Údaje z registru NRKI byly vyhodnoceny jako v pořádku. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobce posoudil kontrakty žalovaného, byl mu znám jejich počet, zbývající splátky. Žadatel měl v době posuzování celkem 3 existující splátkové kontrakty, kdy v případě úvěru [číslo] 2021 zbývalo uhradit 24 600 Kč, v případě úvěru [číslo] 2021 zbývalo uhradit 29 896 Kč a v případě [číslo] zbývalo uhradit 581 082 Kč. Žádná ze splátek uvedených úvěrů nebyla evidována jako suma po splatnosti. Ohledně kreditních karet bylo zjištěno, že žalovaný má existující revolvingový úvěr do úvěrového rámce 18 000 Kč, kreditní kartu splátkovou se zbývající sumou splátek 10 000 Kč, přičemž v systému nebyla v souvislosti s uvedenými evidována žádná splátka po splatnosti.

7. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru, z výzvy ke splacení celé půjčky, z předžalobní výzvy k plnění a z podacího listu soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva ze dne [datum] stanovila splatnost závazku do 30 dnů od sepsání výzvy (poslední den lhůty ke splacení úvěru byl tedy stanoven na [datum]), když tato byla žalovanému odeslána dne [datum].

8. Všechny provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, stranami sporu nadto nebyly nijak zpochybněny. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro řízení žádné významné skutečnosti. Provedené listinné důkazy, stejně jako výpovědi účastníků umožňují soudu učinit následující závěr o skutkovém stavu věci.

9. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr v částce 20 000 Kč. Téhož dne byla uvedená částka zaslána na účet žalovaného. První, devátý a každý následující měsíc byl úvěr bezúročný, druhý až osmý měsíc byl úvěr úročený pevnou částkou odpovídající 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč (tedy v celkové částce 980 Kč za každou z úročených splátek). Žalovaný se spolu s úvěrem zavázal uhradit částku 660 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1 Kč jakožto ověřovací poplatek, poplatek za službu expresní výplata 199 Kč, poplatek za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů 1 980 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v částce 500 Kč za zpoždění se zaplacení splátky. Žalovaný se tedy zavázal uhradit celkovou částku 27 520 Kč, přičemž úroková sazba byla 49,20 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 splátkách. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč a dne [datum] ve výši 500 Kč. Žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady, a to konkrétně dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč. Předžalobní výzva ze dne [datum] stanovila splatnost závazku do 30 dnů od sepsání výzvy (poslední den lhůty ke splacení úvěru byl tedy stanoven na [datum]), když tato byla žalovanému odeslána dne [datum].

10. Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanovením § 2395 a následujícími zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákon a o s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když součástí ujednání byl i závazek uhradit sjednané poplatky, a to konkrétně částku 660 Kč za poskytnutí úvěru, částku 1 Kč jakožto ověřovací poplatek, poplatek za službu expresní výplata 199 Kč, poplatek za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů 1 980 Kč Smluvní pokuta byla sjednána v částce 500 Kč za zpoždění se zaplacení splátky. Žalovanému byla účtována smluvní pokuta dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč a dne [datum] ve výši 500 Kč. Žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady, a to konkrétně dne [datum] ve výši 100 Kč, dne [datum] ve výši 130 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč a dne [datum] ve výši 130 Kč. První, devátý a každý následující měsíc byl úvěr bezúročný, druhý až osmý měsíc byl úvěr úročený pevnou částkou odpovídající 49 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, úroková sazba tedy byla 49,20 % ročně. Uvedené plyne z úvěrové smlouvy ze dne [datum], z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze splátkového kalendáře, ze sazebníků poplatků platných od [datum] a dále z výpisu čerpání.

21. Primárně se soud musel zabývat otázkou, zda žalobce dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy zda byla úvěrová smlouva uzavřena platně. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o s. ú. jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. Platí, že účelem § 87 zákona o s. ú. je primárně ochrana spotřebitele před poskytovatelem spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr. Avšak povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, respektive ochranu žadatele o úvěr, nelze chápat neomezeně. Žalobce podle názoru soudu dostál své povinnosti podle § 86 zákona o s. ú. a prověřil dostatečně úvěruschopnost žalovaného. Ostatně jistina zápůjčky ve výši 20 000 Kč nebyla s ohledem na úvěrovou zprávu částkou, jejíž vrácení by nebylo ve finančních možnostech žalovaného. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobce posoudil kontrakty žalovaného, byl mu znám jejich počet i zbývající splátky. Žadatel měl v době posuzování celkem 3 existující splátkové kontrakty, kdy v případě úvěru [číslo] 2021 zbývalo uhradit 24 600 Kč, v případě úvěru [číslo] 2021 zbývalo uhradit 29 896 Kč a v případě [číslo] zbývalo uhradit 581 082 Kč. Žádná ze splátek uvedených úvěrů nebyla evidována jako suma po splatnosti. Ohledně kreditních karet bylo zjištěno, že žalovaný má existující revolvingový úvěr do úvěrového rámce 18 000 Kč, kreditní kartu splátkovou se zbývající sumou splátek 10 000 Kč, přičemž v systému nebyla v souvislosti s uvedenými evidována žádná splátka po splatnosti. Z uvedeného tedy plyne, že žalobce neměl důvod pochybovat o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet, když z úvěrové zprávy bylo zřejmé, že žalovaný aktuálně své závazky splácí bez prodlení. Žalobce se nespokojil s pouhými informacemi od žalovaného, nýbrž tyto informace rovněž ověřil na základě předložených dokladů, předloženého výpisu z účtu a následně tyto vyhodnotil. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci splněno, žalobce zjevně vyvinul za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Žalobce tak zhodnotil nejenom příjmy žalovaného, ale taktéž jeho výdaje – a to v souvislosti se splátkami dalších úvěrů. Soud se při svém hodnocení ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu, který vyjádřil v usnesení ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tedy že úvěrové společnosti jsou povinné samy si zjišťovat informace ohledně úvěruschopnosti klienta a také prověřovat informace, které jim žadatel o úvěr poskytne, tak je třeba vždy minimálně zvažovat, jaké informace je nutno požadovat a do jaké hloubky je nutné je prověřovat za situace, kdy obviněný žádal vždy o úvěry v malých částkách, neboť zvýšená opatrnost úvěrových společností by měla být zejména u poskytování úvěrů v řádech mnohem vyšších, především u desetitisícových, statisícových a milionových úvěrů. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou. V kontextu výše uvedeného soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva byla sjednána platně, neboť žalobce se s ohledem na konkrétní okolnosti dostatečně zabýval úvěruschopností žalovaného.

22. K dalším námitkám žalovaného soud uvádí následující. Žalovaný namítal, že žalobce dostatečně neposoudil výdaje žalovaného. Dle názoru soudu není poskytovatel úvěru povinen zjišťovat všechny výdaje spotřebitele zcela konkrétně, neboť některé výdaje spotřebitele nelze vůbec zjistit, popřípadě je lze zjistit pouze z tvrzení spotřebitele, jeho výdaje mohou být značně proměnné a jejich ověření může být značně komplikované až nemožné (srov. [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. § 86 (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 429, marg. [číslo]). Nadto zákon blíže nekonkretizuje, jakými postupy má probíhat posouzení výdajů spotřebitele, ani jakými postupy má probíhat posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobce se spokojil s výpisem z účtu žalovaného, s potvrzením o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy, ze kterých získal základní přehled i o výdajích žalovaného a uzavřel, že žalovaný je úvěruschopný, což lze s ohledem na výši jistiny považovat za postup dostačující. Pakliže žalovaný dále namítal, že nedošlo k řádnému předání smlouvy ve fyzické podobě nebo na trvalém nosiči dat, soud uvádí, že poskytovatel úvěru dostojí povinnosti poskytnout smlouvu tehdy, pokud ji spotřebiteli osobně předá nebo ji zašle na jeho poštovní adresu či do sjednané e-mailové schránky, neboť e-mailová schránka splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona o s.ú. Pakliže žalovaný namítal, že ohledně úroků z prodlení nebylo prokázáno dojití upomínky do sféry žalovaného, soud uvádí, že v dané situaci je nutné zohlednit rozložení důkazních břemen mezi účastníky řízení. V daném případě je nezbytné, aby žalobce prokázal okolnosti svědčící o odeslání a přepravě hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta, čemuž žalobce dostál předložením předžalobní výzvy k plnění a podacího listu.

23. Soud se však musí ztotožnit s námitkou žalovaného tykající se sjednaného úroku ve výši 49,20 % ročně, který lze považovat za nepřiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Ze statistiky ČNB (dostupné na [webová adresa]) soud zjistil, že v září 2021 (tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy), se úroková sazba bankovních úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu pohybovala ve výši 8,90 % ročně (viz tabulka B2 [číslo]: Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR - stavy obchodů (%), ukazatel 7 – domácnosti a NISD (S.14+S.15) - na spotřebu - splatnost nad 1 rok do 5 let včetně). Sjednaná úroková sazba tak byla více než pět a půl krát vyšší, než sazba uplatňovaná bankami při poskytování daného typu úvěru nebo půjčky. V kontextu uvedeného lze uzavřít, že ohledně dohodnuté výše úroků šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání neplatné. Dle názoru soudu a za současného ctění zásady, že na právní jednání se má hledět spíše jako na platné, než neplatné, lze ujednání o výši úroku obsažené ve smlouvě oddělit od ostatního obsahu smlouvy, a proto považuje soud za neplatné toliko ujednání týkající se výše sjednaného úroku.

24. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný toliko z části. Žalobce požadoval po žalovaném uhrazení částky celkem 21 861 Kč. Soud však zohlednil, že částka celkem 6 860 Kč (7 x 980 Kč = 6 860 Kč) měla připadnout na úroky (přičemž žalovaný již na úroky částku 4 900 Kč uhradil, a proto soud tuto částku započetl na jistinu). S ohledem na uvedené soud žalobu co do částky 6 860 Kč zamítl.

25. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a z podacího listu má soud za prokázané, že zástupce žalobce vyzval žalovaného více než 7 dnů před podáním žaloby k zaplacení žalované pohledávky. V uvedené výzvě splatnost pohledávky stanovil ve lhůtě 30 dnů od sepisu výzvy, tedy ke dni [datum]. Ode dne následujícího, tedy od [datum], se žalovaný nacházel v prodlení. V takovém případě náleží žalobci úrok z prodlení odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tedy zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce uvedený úrok kapitalizoval ke dni sepisu žaloby. V souladu s uvedeným rozhodl soud tak, že žalobci náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 001 Kč od [datum] do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 001 Kč od 24. 10. 2022 do 8. 11. 2022 v částce 98,63 Kč.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 980,95 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 875 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 861 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.

Poučení