14 C 230/2023

Plný text

Okresní soud Plzeňměsto rozhodl samosoudkyně JUDr. Hanou Jelínkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale hlášen k pobytu na adrese Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 32 500,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 886,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení o zaplacení částky 1 492 Kč se zastavuje.

III. Žaloba o zaplacení částky 18 071,42 Kč, úroku ve výši 1 107,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 269,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 6,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 500,42 Kč s příslušenstvím, přičemž žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., uzavřela se žalovaným dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem, úhradou za poskytnutí úvěru, úhradou za vyhodnocení úvěru ve výši a inkasním poplatkem v celkové výši 27 888 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku právnická osoba Kč dne 5. 8. 2021. Žalovaný tak dluží na jistině 14 012,93 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo předchůdkyni žalobkyně též právo na zaplacení smluvní pokuty, která byla požadována původně ve výši 6 612,42 Kč. Podáním doručeným soudu dne 3. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v části žalované smluvní pokuty ve výši 1 492 Kč. Dále žalobkyně žalobou uplatnila nárok na zaplacení sjednaných poplatků ve výši 10 618,50 Kč (úhrada za poskytnutí úvěru 6 816,99 Kč, úhrada za administrativní činnost ve výši 1 294,36 Kč, úhrada za umožnění splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 507,15 Kč), sjednaného úroku ve výši 1 256,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 886,82 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 107,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 269,50 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud rozhodl bez jednání.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřeli dne 4. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v jednotlivých měsíčních splátkách po 1 992 Kč (celkem hodnota splátek) spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč v sazbě 15 % ročně, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v srpnu 2021 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 7,48 % ročně.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po zhodnocení výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné právní jednání. Tuto neplatnost soud shledává ve výši sjednaného poplatku za poskytnuté peněžní prostředky, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny 15 000 Kč zaplatit další poplatky v celkové výši 12 888 Kč. Lhostejno, že poplatek byl ve smlouvě dále členěn na úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti, neboť soud posuzuje celé toto ujednání o dalších platbách jako ujednání o úroku. Právní předchůdkyně žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je evidentní, že bez odpovídajícího úroku by se žalovaným velmi pravděpodobně danou smlouvu nikdy neuzavřela. Soud se domnívá, že toto rozčlenění poplatku 12 888 Kč na více částí má ve skutečnosti za cíl působit na spotřebitele příznivěji, aniž by však toto členění poplatku reflektovalo skutečné rozdělení služeb poskytovaných ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Z pohledu soudu se tak jedná o sofistikované, avšak ryze formální členění, které soud v souhrnu hodnotí jako ujednání o úplatě za poskytnutí peněžních prostředků, tj. ujednání o úroku. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku u smlouvu ze dne 4. 8. 2021 jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,64 % a jedná se tak dle § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, z nichž lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, jež by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná (tj. obvyklá) úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v srpnu 2021 činila 7,86 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úroku od zbylého obsahu smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně by zcela jistě tuto zápůjčku bez ujednání o úroku neposkytla. Jednalo se tak o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno nahlížet na celou smlouvu jako na nemravnou. Soud pro úplnost odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. spisová značka.

8. Nebyla-li smlouva uzavřena platně, nicméně žalobkyni se podařilo prokázat, že její předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky minimálně výši 15 000 Kč, současně žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou, aby dlužnou částku vrátil, bylo žalobě vyhověno v té části, která odpovídá nevrácené jistině. Na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., neboť obdržel plnění bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy a je proto povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ač soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatné právní jednání, bylo z ní zřejmé, do kdy má žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit, pročež nebylo nutné další výzvy k vyvolání splatnosti takto poskytnutého bezdůvodného obohacení. Okamžik, do kdy má žalovaný peníze vrátit, mu byl znám již od jejich poskytnutí peněžních prostředků. Žalovanému byla stanovena obecná třídenní lhůta ke splnění povinnosti určené výrokem I. rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. Výrokem II. rozsudku soud řízení zastavil, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, postupem dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř.

10. Výrokem III. tohoto rozsudku potom soud zamítnul žalobu ve zbylém rozsahu, tedy v části požadovaných poplatků a také zbylé části smluvní pokuty ve výši 18 071,42 Kč, dále ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 107,18 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 012,93 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení. Soud částečně zamítl také úrok z prodlení, který byl žalobkyní uplatněn v sazbě 15 %, byť se žalovaný dostal do prodlení v II. pololetí roku 2021, pročež žalobkyně má nárok toliko úrok z prodlení v sazbě 8,5 % ročně, neboť sazba úroku z prodlení je dána okamžikem prodlení a zůstává neměnná po celou dobu prodlení. Konečně soud v rámci výroku III. rozsudku zamítl rovněž úrok z prodlení z částky, která přesahovala soudem přiznanou jistinu.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesní neúspěch žalobkyně v tomto řízení převyšoval její úspěch a současně žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je do 15 dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuční návrh u exekutora.