14 C 243/2017 - 330

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 965 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou 248 970 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 965 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 965 000 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 214 053,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 214 053,35 Kč od [datum] do zaplacení, a částku 248 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 248 970 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 185 240 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z [datum] (doručenou soudu téhož dne) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil jednak povinnost zaplatit žalobkyni částku 965 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 965 000 Kč od [datum] do zaplacení, jednak povinnost zaplatit žalobkyni částku 214 053,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 214 053,35 Kč od [datum] do zaplacení, a jednak povinnost zaplatit žalobkyni částku 248 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 248 970 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodňovala na samém počátku řízení tím, že žalobkyně na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] předala žalované částku 965 000 Kč, když převzetí této částky žalovaná potvrdila podpisem písemné smlouvy o půjčce z tohoto dne, resp. podpisem této smlouvy, kterážto v čl. I. stanovila, že žalovaná prohlašuje, že od žalobkyně předmětnou částku převzala. Tuto půjčku v částce 965 000 Kč, se pak žalovaná dle žalobkyně zavázala v této písemné smlouvě o půjčce z [datum] (opatřenou úředně ověřeným podpisem žalované) žalobkyni vrátit nejpozději do [datum]. Když ale tuto povinnost žalovaná porušila (nevrátila ničeho), domáhala se žalobkyně v žalobě po žalované zaplacení právě částky 965 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Když byl v této písemné smlouvě o půjčce sjednán účastníky i smluvní úrok z půjčené částky v sazbě 6,5 % ročně, přičemž byla splněna i ve smlouvě obsažená smluvní podmínka vzniku nároku na toto příslušenství (spočívající v prodlení žalované s vrácením jistiny půjčky), a byly splněny i další smluvní podmínky jeho splatnosti (byl splatný do tří dnů od odeslání výzvy k zaplacení toutéž smlouvou sjednané smluvní pokuty, ke kterémužto došlo [datum]), domáhala se žalobkyně žalobou i zaplacení smluvního úroku vzniklého za dobu od [datum] do [datum] a v částce vyčíslené jí za uvedenou dobu na 214 053,35 Kč, a to i s úrokem z prodlení z této částky v zákonné sazbě 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V předmětné smlouvě o půjčce byla konečně sjednána dle žalobkyně i smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s vrácením jistiny půjčky (v sazbě 0,05 % denně z dlužné částky). Když tuto jistinu rovnou částce 965 000 Kč žalovaná nevrátila v den její splatnosti [datum], vznikl žalobkyni dle ní nárok i na tuto ujednanou smluvní pokutu. Za dobu do [datum] činí její výše 248 970 Kč. I zaplacení této smluvní pokuty s úrokem z prodlení v sazbě opět 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení se tak žalobkyně žalobou domáhá. V reakci na v průběhu řízení žalovanou činěnou obranu dále žalobkyně v řízení na podporu žalobou vznesených nároků tvrdila, že žalovaná, a to již s ohledem na postup ověřování podpisů na poště, musela jednoznačně vědět, jakou listinu a s jakým obsahem podepisuje, a dále i to, že žalobkyně o půjčce poskytnuté žalované také řádně účtovala, a pokud nikoliv, neznamená tato skutečnost sama o sobě to, že žalované nebyla reálně celá sjednaná částka půjčky také fakticky žalobkyní vyplacena. To by mohlo znamenat nanejvýš to, že žalobkyně nevedla své účetnictví řádně. Samotná písemná smlouva o půjčce se pak dle žalobkyně podepisovala dne [datum], kdy tehdy se ještě podpis žalované na písemné smlouvě o půjčce neověřoval, přičemž podepsána byla účastníky celkem dvě vyhotovení této smlouvy. Jedno si ponechala žalovaná a jedno tehdejší jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení]. Výdajové pokladní doklady se pak při výplatě půjčky žalované nevystavovaly, kdy obě strany smlouvy o půjčce si důvěřovaly, a měly za dostatečné vyhotovení dané smlouvy jako takové. K ověření podpisu žalované na předmětné smlouvě o půjčce pak dle žalobkyně došlo až následně [datum] při návštěvě pobočky České pošty, s.p. žalovanou a dřívějším jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení]. V podání ze dne [datum] pak žalobkyně také svá dosavadní tvrzení o předání hotovosti z dané půjčky změnila tak, že peníze se podle zjištění žalobkyně předávaly žalované ze strany dřívějšího jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], a to v hotovosti, na několikrát v roce 2012 v [obec], a k prokázání tohoto novému tvrzení navrhla i výslech bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]. Právě ten je měl žalované také takto fakticky předávat. Zda bylo mezi účastníky při těchto tvrzených předáních hotovosti ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované něčeho ujednáno ve vztahu k těmto dle žalobkyně na několikráte předávaným částkám, to žalobkyně netvrdila, a blíže okolnosti těchto předání hotovosti neupřesnila ani do okamžiku vydání ve věci prvního (a již zrušeného) rozsudku soudu prvního stupně. Pouze u jednání konaného ve věci dne [datum] žalobkyně tvrdila, že o předávání této hotovosti může vědět žalobkyní navržený svědek [jméno] [příjmení], a to s ohledem na to, že se účastnil jednání bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalované, při kterých k tomuto předávání mělo docházet. Žalobkyně dále na podporu žalobou vznesených nároků uváděla, že z účetnictví žalobkyně se také jednoznačně podává, že žalobkyně měla na pokladně pravidelně vyšší hotovost, a to i v průběhu roku 2012, což také svědčí pro závěr, že žalobkyně v roce 2012 také žalované mohla fakticky dané finanční prostředky v částce 965 000 Kč v hotovosti poskytnout. Pokud pak byla předmětná smlouva o půjčce zaúčtována v účetnictví žalobkyně až počátkem roku 2014, došlo k tomu pro nedostatečnou komunikaci mezi tehdejším jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] a externí účetní žalobkyně [jméno] [příjmení], která se o existenci této smlouvy dozvěděla právě až v této době. Původně pak jmenovaná externí účetní v účetnictví žalobkyně částku odpovídající dané půjčce 965 000 Kč zaúčtovala v účetnictví žalobkyně jako vrácení jiné půjčky, a to půjčky poskytnuté v minulosti [jméno] [příjmení] (jako společníkem žalobkyně) žalobkyni samotné.

2. Žalovaná od počátku řízení žalobou proti ní vznesené nároky neuznávala a navrhovala žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. Své stanovisko k žalobě stavěla žalovaná primárně na tom, že předmětná písemná a žalobkyní k důkazu doložená smlouva o půjčce mohla dle mínění žalované vzniknout toliko nějakým„ podvodným způsobem“, a zároveň bez toho, aby byla žalobkyní žalované poskytnuta na podkladě této písemné smlouvy o půjčce jakákoliv hotovost. Pro to podle žalované nepřímo svědčilo, že žalovaná je osobou majetnou (vdovou po spolumajiteli společnosti [právnická osoba], společnosti zabývající se výrobou oken), že žila vždy bez dluhů, pracovala celý život jako učitelka v mateřské škole, a i to, že majetková situace žalované v roce 2012 (kdy měla předmětná smlouva o půjčce vzniknout) byla dobrá, a tedy nevyžadující potřebu jakékoliv půjčky. Konkrétně měla tehdy sama žalovaná k dispozici na svých různých finančních produktech finanční prostředky v celkové částce 644 295 Kč (na stavebním spoření, bankovním účtu …). Důvod pro„ vzetí“ půjčky 965 000 Kč, a nadto přijímané v hotovosti, proto žalovaná v roce 2012 neměla. Pokud by ale i hypoteticky takový důvod existoval, vzala by si žalovaná půjčku od osob jí blízkých, a nikoliv od žalobkyně, a nadto v hotovosti, když žalované je známa zákonná úprava omezující platby v hotovosti v rámci opatření proti„ praní špinavých peněz“. Dle žalované se pak mohl její podpis na předmětné smlouvě o půjčce objevit někdy v dubnu 2013, a asi při příležitosti podepisování dvou jiných smluv, při jejichž uzavření žalovaná fakticky jednala s přítelem svého syna [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] pak byl v té době také dle žalované jednatelem žalobkyně, a věděl i o důvěře žalované k jeho osobě, založené právě na přátelském vztahu syna žalované s ním. Jde-li o dané dvě smlouvy, při příležitosti jejichž uzavření mohlo dle žalované dojít i k vylákání podpisu žalované na předmětné smlouvě o půjčce, pak mohlo jít o smlouvu o převodu obchodního podílu žalované v [právnická osoba] s.r.o. (kdy tato smlouva se podepisovala [datum] u notářky Mgr. [příjmení], a obchodní podíl na této společnosti byl touto smlouvou převáděn z žalované na manželku [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), a ve kteréžto obchodní společnosti žalovaná toliko formálně působila v zájmu podnikatelských aktivit svého syna, a nebo o kupní smlouvu z [datum], která se vztahovala k domu [adresa] v obci a k.ú. [obec] a pozemku p. [číslo] opět v obci a k.ú. [obec] (kdy tyto nemovitosti žalovaná kupovala do spoluvlastnictví s panem [příjmení] [příjmení] od žalobkyně, za kterou i tehdy jednal dřívější jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení]). Při příležitosti uzavírání těchto smluv, v rámci kterých žalovaná vystupovala opět toliko formálně a v zájmu podnikatelských aktivit svého syna, se totiž stávalo, že [jméno] [příjmení] žalované telefonicky sdělil, že je potřeba něco podepsat na poště nebo u notáře. To pak žalovaná zrealizovala, a to aniž by zkoumala, co se zrovna podepisuje. Právě při těchto příležitostech tak mohla být žalované listina s předmětnou smlouvou o půjčce [jméno] [příjmení] podstrčena k podpisu, a to aniž by s ohledem na popsané okolnosti žalovaná v té době podepisované listiny četla nebo blíže zkoumala. Pokud následně žalovaná obdržela dvě upomínky o zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o půjčce, tak celou záležitost považovala za tragický omyl, a měla za to, že jej právě s ohledem na jejich vzájemné vztahy vyřeší s [jméno] [příjmení] syn žalované [jméno] [příjmení]. Tohoto tím také pověřila. Dle žalované dále pro fiktivnost dané smlouvy o půjčce svědčí i obsah účetnictví žalobkyně, ze kterého se dle žalované podává, že žalobkyně o předmětné půjčce z tvrzené smlouvy o půjčce s žalovanou neúčtovala nejméně do roku 2014, a nebo i to, že daná smlouva o půjčce na své poslední straně, kde je připojen podpis žalované, obsahuje prakticky stejné formulace, jako již výše zmíněná kupní smlouva z [datum], včetně označení této smlouvy o půjčce za„ kupní smlouvu“. I s ohledem na tyto okolnosti pak dle žalované není vyloučeno, že právě v době podpisu kupní smlouvy z [datum] žalovaná na předmětné smlouvě o půjčce uznala svůj podpis za vlastní, když ji považovala za kupní smlouvu z [datum], kterou tehdy uzavírala. Pro úplnost žalovaná konečně uváděla, že kupní cenu z kupní smlouvy z [datum] financovala žalovaná z úvěru od [právnická osoba], který je do současnosti splácen (konkrétně pak synem žalované [jméno] [příjmení], a který v předmětných nemovitostech také fakticky bydlí a pracuje).

3. Soud ve věci již jednou meritorně rozhodl, a to rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne ze dne 4. 8. 2020, č. j. 14 C 243/2017-211 (dále tento rozsudek též jen jako R1), a tímto žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl a žalované proti žalobkyni přiznal náhradu nákladů R1 předcházejícího řízení. Soud v rámci R1 uzavřel, že mezi stranami skutečně došlo k podpisu a i uzavření žalobkyní tvrzené a k důkazu i provedené písemné smlouvy o půjčce datované dnem [datum], a i to, že tato má veškeré povinné obsahové náležitosti smlouvy o půjčce (včetně toho, že je v této dostatečně určitě a jasně vyjádřen závazek žalobkyně přenechat žalované částku 965.000 Kč a závazek žalované žalobkyni této tutéž částku po uplynutí sjednané doby - nejpozději do [datum] vrátit). Když se ale dle závěru soudu I. stupně přijatého v R1 podařilo žalované v řízení předcházejícím vydání R1 prokázat již tu část její obrany proti žalobě, že na podkladě této písemné smlouvy, kteroužto soud považoval při vydání R1 za právní důvod žalobou uplatněných nároků, žalovaná od žalobkyně žádnou finanční hotovost neobdržela, a když je zároveň smlouva o půjčce typickým reálným kontraktem (a tedy smlouvou, která k platnému vzniku závazku vrátit půjčku vyžaduje i skutečné – faktické odevzdání předmětu půjčky), vyhodnotil soud v R1 žalobu jako zcela nedůvodnou a žalobu tedy zamítl (neb z reálné smlouvy tedy platně závazek k vrácení půjčky s přísl. v dané věci pro neodevzdání předmětu půjčky žalované nevznikl, a když zároveň neplatný závazek k vrácení půjčky nebylo lze tedy možno ani platně zajistit smluvní pokutou...). Předestřenou skutkovou verzi žalované, jak a kdy se mohl na předmětnou smlouvu o půjčce její podpis„ dostat“ s tím, že jí smlouva o půjčce měla být podstrčena v souvislosti s podpisem jiné – kupní smlouvy - mezi účastníky uzavírané, tu soud prvního stupně jako pro meritorní rozhodnutí nadbytečnou již blíže neobjasňoval. V R1 pak konečně soud I. stupně vycházel i z toho, že žalobkyně v řízení unesla břemeno důkazní o tom, že předmětná smlouva o půjčce ze dne [datum] je listinou pravou, a tedy že je opatřena i podpisem žalobkyně a žalované (u žalované podpisem úředně ověřeným legalizační doložkou toho z myslitelných typů, který potvrzuje, že žalovaná před legalizačním orgánem uznala svůj vlastnoruční podpis na této listině za vlastní), a že tedy právě i od žalované pochází do této listiny vtělené projevy vůle smluvních stran této smlouvy. Pokud tedy žalobkyně dle názoru soudu I. stupně unesla v řízení vydání R1 předcházejícím břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žalovaná na dané listině uznala svůj podpis za vlastní (když pro to svědčila legalizační doložka, kterou byla listina o dvou listech sešitých a spojenýžch v místě sešití i přelepkou opatřena), bylo dle jeho názoru na žalované, aby žalovaná v řízení prokázala mj. i tu část své skutkové obrany, že skutečnosti v listině uvedené (a podpisem žalované, který uznala za vlastní, potvrzené) neodpovídají skutečnosti, a tedy že nejsou pravdivé. To pak mj. i tu žalovanou v rámci její obrany zpochybněnou skutečnost (potvrzenou ze strany žalované na 1. listě dané smlouvy o půjčce podpisem žalované uvedeným na druhém listu dané smlouvy o půjčce), že řádné přijetí půjčky od žalobkyně ve výše uvedené částce (965 000 Kč) žalovaná kvituje a potvrzuje ji svým podpisem smlouvy o půjčce z [datum]. Jak ale již uvedeno a v R1 i odůvodněno, měl soud prvního stupně v R1 za to, že toto se žalované podařilo prokázat již v řízení předcházejícím vydání R1.

4. R1 byl ale k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále tento soud též jen jako„ odvolací soud“) ze dne 14. 10. 2021, č.j. 75 Co 247/2021-289, přičemž v rámci tohoto kasačního rozhodnutí odvolací soud vyslovil pro soud prvního stupně závazný právní názor, podle kterého je třeba výkladem žalobních tvrzení z žaloby žalobkyně ze dne [datum] dovodit, že žalobkyně na počátku řízení (v žalobě samotné) jasně vymezila skutek, nároky z nějž učinila předmětem řízení, a to i tím tvrzením, že k předání a převzetí celé částky 965 000 Kč jako půjčky došlo v těsné časové souvislosti s podpisem žalobkyní tvrzené písemné smlouvy o půjčce z [datum]. Pokud pak žalobkyně v dalším průběhu řízení počala toto své skutkové tvrzení (vymezující skutkový základ žalobou uplatněného nároku) měnit tak, že k předání hotovosti došlo ve skutečnosti již před podpisem smlouvy o půjčce, a to na několikrát v roce 2012 v [obec], a bez bližšího časového, místního a množstevního určení, změnila tím žalobkyně dle pro soud prvního stupně závazného právního názoru odvolacího soudu rozhodující skutková tvrzení vymezující skutek, z něhož žalobou vznesené nároky vychází. Pokud pak tedy při akceptaci tohoto pro soud soud I. stupně závazného právního názoru odvolacího soudu vydal soud I. stupně R1, neměl v důsledku tohoto postupu žalobkyně a z důvodu nerozhodnutí o změně žaloby před vydáním R1 (právě v rozsahu změněných a rozhodujících žalobních tvrzení o předání hotovosti) soud prvního stupně zcela vyjasněno, jaký skutek činí žalobkyně předmětem řízení (zda tedy dle tvrzení obsažených v samotné žalobě z [datum], kde žalobkyně žádala vrácení půjčky odevzdané fakticky na základě písemné smlouvy o půjčce z [datum] v blízké časové souvislosti s jejím podpisem, nebo naopak na základě jiných, a uvažováno dříve uzavřených ústních smluv o půjčce - uzavřených pravděpodobně a dle změněných žalobních tvrzení při postupném dřívějším předávání hotovosti v průběhu roku 2012 v [obec]), a zda tedy žalobkyně původní žalobou nárované plnění požaduje na základě jiného skutkového stavu než tomu bylo v žalobě. S ohledem na to bylo v R1 dle závěru odvolacího soudu rozhodnuto o jiném skutku, než který byl vymezen žalobkyní v žalobě, resp. v žalobě po jejím soudem I. stupně procesně nezohledněné změně (v řízení R1 předcházejícím absentujícím rozhodnutím o změně žaloby). Dále se pak dle pro soud I. stupně závazného právního názoru odvolacího soudu soud I. stupně (a s ohledem na námitku žalované, že listinu doloženou žalobkyní k důkazu„ Smlouva o půjčce“ z [datum] nikdy nepodepsala) v R1 nedostatečně zabýval otázkou pravosti písemné smlouvy o půčce z [datum], a tedy tím zda obsahuje skutečnou vůli žalované, resp. tím, zda jsou ve vztahu k legalizační doložce na této listině (a vážící se k podpisu žalované na ní) splněny veškeré stanovené náležitosti úředně ověřeného podpisu žalované (resp. zda se ověření podpisu vztahuje i na tu část této listiny, která obsahuje právě prohlášení žalované o převzetí částky 965 000 Kč). To pak i s ohledem na absenci jakéhokoliv otisku úředního razítka legalizačního orgánu na přelepce, kterou je daná listina - smlouva o půjčce (o dvou sešitých listech) opatřena. Konečně pak odvolací soud naznačil i jaké právní otázky bude třeba řešit po rozhodnutí o změně žaloby dle § 95 o.s.ř. a po vyřešení otázky, zda lze na prohlášení žalované o převzetí hotovosti v částce 965 000 Kč na první straně smlouvy o půjčce z [datum] hledět jako na jí vlastnoručně podepsané, nebo naopak nikoliv.

5. Vázán právním názorem odvolacího soudu pak soud prvního stupně po kasaci R1 tedy nejprve usnesením ze dne 1. 3. 2022, č.j. 14 C 243/2017-309, rozhodl o tom, že připouští změnu žaloby provedenou v podání žalobkyně ze dne [datum], a spočívající ve změně dosavadního skutkového tvrzení žalobkyně z původní žaloby z [datum], že„ žalovaná od žalobkyně převzala částku 965 000 Kč na základě Smlouvy o půjčce účastníků ze dne [datum]“, na nové – změněné skutkové tvrzení žalobkyně, že„ žalovaná od žalobkyně převzala částku v souhrnné výši 965 000 Kč na několikrát v hotovosti v průběhu roku 2012 v [obec], a vždy od tehdejšího jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]“.

6. Dále soud již na tomto místě dodává, že pokud tedy dle pro soud prvního stupně závazného právního názoru odvolacího soudu žalobkyně změnila svá dosavadní tvrzení o předání hotovosti z titulu reálného kontraktu – smlouvy o půjčce (a kdy podmínkou platného vzniku závazku z reálné smlouvy je i faktické odevzdání předmětu půjčky, které tedy musí být v řízení o vrácení takové půjčky z procesního hlediska a jako rozhodující skutková okolnost tvrzena a prokázána), a když soud tuto změnu žaloby v rozhodujících skutkových tvrzeních zároveň připustil, pak bylo dle názoru soudu I. stupně dále na žalobkyni, aby jednoznačně specifikovala po skutkové stránce ten skutek/děj, nároky z něhož učinila předmětem řízení (a tedy tvrdila i ty ve věci rozhodující skutečnosti, které spočívají v podrobné specifikaci postupného předávání dané hotovosti a o případném obsahu ujednání vztahujících se k těmto předáním). To pak znamenalo, aby s ohledem na změněná žalobní tvrzení bylo z žaloby zcela zřejmé, -) kdy tedy byla dle žalobních tvrzení smlouva nebo smlouvy žalobkyně a žalované (na podkladě kterých mělo být žalobkyní žalované na několikrát v průběhu roku 2012 v [obec] předáno bývalým jednatelem žalobkyně v souhrnu 965 000 Kč v hotovosti) mezi žalobkyní a žalovanou uzavřeny, v jaké byla tato (nebo byly tyto) uzavřeny formě, a co v ní bylo, nebo co v nich bylo ujednáno o závazcích týkajících se dané hotovosti, o podmínkách a lhůtě k jejich předání a vrácení, zda a případně co bylo ujednáno v této smlouvě nebo v těchto smlouvách o smluvních úrocích či smluvní pokutě (a v vždy i o jejich výši), -) dále kdy konkrétně v roce 2012 mělo na podkladě takto dotvrzené smlouvy nebo smluv k předání v ní nebo v nich ujednaných částek ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované v hotovosti fakticky dojít (kdy postačilo dotvrdit alespoň přibližné časové rozmezí), -) a i kde konkrétně v takto upřesněném období roku 2012 a po jakých po jakých konkrétních částkách došlo fakticky k předání hotovosti dle dané smlouvy nebo daných smluv ze strany bývalého jednatele žalobkyně žalované. Tyto skutkové okolnosti bylo nadto dle názoru soudu I. stupně třeba (po připuštěné změně žaloby) pro možný úspěch žaloby doplnit a upřesnit i z toho důvodu, aby bylo možno právně vyhodnotit a subsumovat pod přiléhavé zákonné ustanovení obsah listiny – smlouvy o půjčce z [datum], a tedy ji vyhodnotit dle jejího obsahu jako smlouvu o půjčce, popř. jako možnou kvitanci s možnou změnou v obsahu dřívějších závazků z uvažovaných dřívějších smluv o půjčce (při nově tvrzeném postupném dřívějším předávání hotovosti mezi účastníky, ve vztahu ke kterýmžto novým tvrzením ale absentovala tvrzení žalobkyně o případném ujednání práv a povinností z okamžiků těchto nově tvrzených předávek), a dále i proto, aby mohla žalovaná s ohledem na její procesní obranu (o nepřevzetí hotovosti 965 000 Kč od žalobkyně, kteroužto ale žalovaná na druhé straně zase potvrdila podpisem smlouvy o půjčce z [datum], resp. legalizovaním svého vlastnoručního podpisu na této listině) vůbec prokazovat opak (a tedy i nepravdivost v řízení žalobkyní doloženého písemného prohlášení žalované s jejím legalizovaným podpisem ve smlouvě o půjčce z [datum] - o převzetí částky 965 000 Kč od žalobkyně, a to přitom nerozhodno, ať by šlo v případě dané listiny z [datum] o smlouvu o půjčce, nebo listinu povahy kvitance). O tom také soud žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. u jednání konaného ve věci po zrušení R1 dne [datum] poučil, a to včetně možných následků neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního stran těchto skutečností. U téhož jednání pak soud žalobkyni poskytl také poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. i ve vztahu k tomu, že je na žalobkyni, aby s ohledem na § 11 z.č. 21/2006 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 vyhl. č. 36/2006 Sb. (obou právních předpisů ve znění platném a účinném k [datum]) po skutkové stránce tvrdila, zda žalovaná požádala nebo nepožádala při procesu legalizace o pevné spojení obou listů předmětné smlouvy o půjčce z [datum] do svazku nebo nikoliv. Tak soud učinil z toho důvodu, že žalobkyně se dané listiny dovolávala jako takové, která je opatřena legalizovaným podpisem žalované, a tedy z této listiny (resp. z legalizační doložky jí opatřené) dovozovala pro sebe příznivé právní následky, a to konkrétně ty plynoucí z § 134 o.s.ř. Přitom s ohledem na v době legalizace podpisu žalované na dané listině platnou a účinnou právní úpravu (§ 11 z.č. 21/2006 Sb. ve spojení s § 3 odst. 2 vyhl. č. 36/2006 Sb., obou právních předpisů ve znění platném a účinném k [datum]), jak bude v podrobnostech odůvodněno dále, bylo pro závěr o tom, zda na předmětné smlouvě o půjčce z [datum] nalézající se legalizační doložka splňuje veškeré formální náležitosti, resp. zda je vlastnoruční podpis žalované na této listině legalizován je nebo ne (a zda se tedy na danou legalizační doložku vztahuje hypotéza § 134 o.s.ř.), rozhodné právě to negativní skutkové tvrzení (a jehož případnou pozitivní alternativu by tedy naopak musela tvrdit a následně prokazovat žalovaná – viz. dále cit. judikatura), že žalovaná při legalizaci svého podpisu na smlouvě o půjčce z [datum] (listiny složené ze dvou listů) dne [datum] nepožádala o pevné spojení obou listů dané listiny do svazku. V reakci na tato soudem žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poskytnutá poučení žalobkyně jí v k tomu soudem stanovené lhůtě v podání ze dne [datum] po skutkové stránce uvedla toliko následující: -) že žalovaná dne [datum] při procesu legalizace jejího podpisu nepožádala legalizační orgán o spojení 2 listů, které tvoří k důkazu provedenou smlouvu o půjčce účastníků datovanou dnem [datum], do svazku, -) že při příležitostech předávání dané hotovosti mezi účastníky (bývalým jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovanou) se účastníci nedohodli na podmínkách vrácení souhrnně předané částky 965 000 Kč, a ani na tom, jak a kdy má dojít k vrácení jednotlivých předávaných částek, což naopak účastníci učinili dle žalobkyně až v písemné smlouvě o půjčce z [datum], a až v této sjednali podmínky vrácení, stanovili na jaký účet má žalovaná souhrnnou částku 965 000 Kč vrátit, a to včetně toho, že to má být i s úrokem 6,5 % ročně z částky 965 000 Kč. Rovněž až v této listině účastníci ujednali žalobou nárokovanou smluvní pokutu a její podmínky. -) že k postupnému předání celkové částky 965 000 Kč došlo v období roku 2012 od [datum] do [datum]. Žalobkyně konečně v tomto podání také zdůraznila (což soud I. stupně akceptuje, neb takové žalobní tvrzení žalobkyně ve spise prostě obsaženo není), že v dosavadním průběhu řízení nikdy netvrdila, že by k předání hotovosti v souhrnné výši 965 000 Kč ze strany žalobkyně žalované došlo prakticky bezprostředně před podpisem písemné smlouvy o půjčce z [datum].

7. Již na tomto místě pak soud již uvádí, že k [datum], kdy byl dle legalizační doložky na předmětné smlouvě o půjčce z [datum] vlastnoruční podpis žalované na této listině legalizován (jak vyplyne z dále uvedených skutkových zjištění soudu), platilo dle tehdy platného z.č. § 11 z.č. 21/2006 Sb. (a kdy až k jeho provedení byla vydána prováděcí vyhlášky č. 36/2006 Sb.) následující: (1) Legalizace se na listině nebo na listu pevně s ní spojeném vyznačí ověřovací doložkou a otiskem úředního razítka. (2) Je-li legalizován podpis žadatele na listině, která je nedílnou součástí souboru listin, jednotlivé listy se pevně spojí do svazku, požádá-li o to žadatel, jehož podpis je legalizován. (3) Způsob spojení listin podle odstavce 2 stanoví prováděcí právní předpis. a dle § 3 vyhl. č. 36/2006 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu č. 21/2006 Sb.) následující: (1) Legalizace se vyznačí na listině, na které je legalizován podpis, formou ověřovací doložky. Vzory ověřovací doložky jsou stanoveny v přílohách [číslo] k této vyhlášce. (2) Jestliže se soubor listin při legalizaci pevně spojuje do svazku, spojí se sešitím, které se přelepí. Přelepka se opatří otiskem úředního razítka z obou stran tak, že část otisku úředního razítka je otištěna na listině. (3) Není-li na listině, na které je legalizován podpis, dostatek místa pro vyznačení ověřovací doložky, vyznačí se ověřovací doložka na samostatném listu papíru pevně spojeném s listinou způsobem uvedeným v odstavci 2.

8. Z uvedeného je pak zcela zřejmé (a i s ohledem na logický, jazykový a teleologický výklad daných ustanovení ve spojení třeba i s výkladem § 10 z.č. 21/2006 Sb. ve znění platném a účinném k [datum] příslušném znění, a i ve spojení s bodem 9. důvodové zprávy k z. č. 279/2019 Sb., kterým byl z.č. 21/2006 Sb. s účinností od [datum] novelizován, a dle které„ Podle stávající právní úpravy jsou v případě legalizace na listině, která je nedílnou součástí souboru listin (např. poslední strana kupní smlouvy), jednotlivé listy pevně spojeny ověřující osobou do svazku, pouze pokud o to žadatel výslovně požádá. Vzhledem k nejasnostem v aplikační praxi a v rámci posílení právní jistoty žadatele se navrhuje, aby v případě, kdy je požadována legalizace podpisu na listině, která je nedílnou součástí souboru listin, spojila ověřující osoba jednotlivé listy do svazku vždy, nikoliv pouze na výslovnou žádost žadatele. Je tak zvýšena právní jistota žadatele pokud jde o předkládání takového souboru listin jiným subjektům a zároveň tato úprava cílí ke snížení rizika možného zneužití tohoto úkonu (např. připojením poslední strany kupní smlouvy k jiné smlouvě apod.“), že do účinnosti z.č. 279/2019 Sb. platilo, že proces legalizace (kterýžto se vyznačuje legalizační doložkou, pod jejíž formální náležitosti je za určitých podmínek třeba hodnotit i požadavky specifikované v § 3 odst. 2 vyhl. č. 36/2006 Sb.) podpisu na listině, složené z vícero listů (ať již v době před procesem legalizace sešitých a opatřených přelepkou přes toto sešití, nebo naopak v tomto okamžiku ještě nesešitých a neopatřených přelepkou) vyžadoval (jako svoji formální náležitost, resp. jako formální náležitost legalizační doložky) ze strany legalizačního orgánu jejich sešití a přelepení (pokud ještě před procesem legalizace dané listiny sešity a opatřeny přelepkou nebyly), a i následné opatření dané přelepky otiskem úředního razítka legalizačního orgánu (z obou stran) pouze tehdy, pokud o to žadatel žádající legalizaci svého vlastnoručního podpisu požádal. Soud přitom zdůrazňuje, že i pokud by tak žadatel za účinnosti dané právní úpravy platné a účinné do 21. 11. 2019 neučinil (nepožádal-li by legalizační orgán o pevné spojení vícero listů listiny, na které žádal legalizovat svůj podpis), nemůže mít taková skutečnost bez dalšího žádný negativní vliv na právní účinky legalizace (legalizační doložky) jeho podpisu založené § 134 o.s.ř., a to ve vztahu k celé listině (složené z vícero listů), a na které je jeho podpis legalizován. Tím by byl zcela popřen smysl a účel procesu legalizace podpisu (resp. legalizační doložky a jejích právních účinků) na listinách, které se nachází na vícero listech. Na tom pak nic nemění ani právě změna právní úpravy účinná od [datum], kterážto právě až od [datum] již s ohledem na problematičnost dosavadní právní úpravy a i s ohledem na zájem na zachování právní jistoty při tomto významném procesu a jeho účincích (včetně těch vtělených právě do § 134 o.s.ř.) zakotvila od [datum] (novelizací § 11 odst. 2 z.č. 21/2006 Sb.) obligatorní požadavek na pevné spojení listů do svazku v případě legalizace podpisu na listině, složené z vícero listů (a způsobem, který pro tyto účely stanoví prováděcí vyhl. č. 36/2006 Sb., a to včetně jejího odst. druhého...).

9. Soud pak ve věci rozhodl po provedeném dokazování prostřednictvím dále označených důkazů, kdy z těchto vzal za zjištěné následující skutečnosti.

10. Z originálu listiny označené jako Smlouva o půjčce, datované dnem [datum], soud zjistil, že jako její smluvní strany jsou označeny v jejím záhlaví žalovaná jako dlužník a žalobkyně, za kterou dle smlouvy jednal její jednatel [jméno] [příjmení], jako věřitel (byť s uvedením IČ jiné obchodní společnosti). Smlouva je pak vyhotovena na dvou listech, kdy na druhém z nich jsou u předtisku označení stran„ věřitel“ a„ dlužník“ uvedeny vlastnoruční podpisy žalované a [jméno] [příjmení]. V čl. I. smlouvy (na její první straně) je obsaženo ujednání, podle kterého Věřitel půjčuje dlužníkovi a touto smlouvou již půjčil částku 965 000 Kč, jejíž řádné přijetí v uvedené výši dlužník kvituje a její řádné přijetí stvrzuje svým podpisem této smlouvy o půjčce. V témže článku smlouvy je pak ujednán závazek dlužníka půjčku 965 000 Kč vrátit v plné výši na účet věřitele [bankovní účet] nebo hotovostní formou do [právnická osoba] spol. s r.o., a to nejpozději do [datum]. V čl. II. smlouvy (na její první straně) je nejprve obsaženo ujednání o závazku dlužníka uhradit úrok ve výši 6,5 % ročně z celkové výše půjčky (965 000 Kč), a dále ujednání o závazku dlužníka zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,05 % denně z půjčené částky (965 000 Kč), a to v případě marného uplynutí lhůty splatnosti, tj. [datum] za situace nesplnění povinnosti dlužníka vrátit včas a řádně poskytnutou půjčku. Konečně je zde ujednáno i to, že dlužník se zavazuje případnou vzniklou smluvní pokutu a smluvené úroky uhradit nejpozději do 3 dnů od výzvy věřitele dlužníkovi k zaplacení smluvní pokuty. Čl. IV. a V. smlouvy jsou obsaženy již na její druhé straně a v čl. IV. je obsaženo ujednání vztahující se k „ zapůjčené částce“ a vylučující určité sjednané způsoby započtení pohledávek stran této smlouvy a i jejich postoupení. V čl. V. je pak ujednání o tom, že„ Jakékoliv změny nebo doplňky k této smlouvě je možno učinit pouze po vzájemné dohodě obou smluvních stran, písemnými, chronologicky číslovanými dodatky. Smluvní strany prohlašují, že si kupní smlouvu před jejím podpisem přečetli, že byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni za nenápadně nevýhodných podmínek, což potvrzují svými podpisy.“. Pak následuje již datace a místo podpisu (V [obec] dne [datum]) a podpisy stran a konečně i legalizační doložka České pošty, s.p. ([příjmení] [obec a číslo]), podle které podpis na listině uznala žalovaná za vlastní [datum]. Oba listy listiny označené„ Smlouva o půjčce“ jsou spojeny sešity, opatřeny v místě sešití přelepkou, přičemž tato přelepka není (z žádné své strany) opatřena žádným otiskem úředního razítka (zasahujícím vedle přelepky na listy 1 a 2 dané listiny z vnější strany sešití...).

11. Ze zprávy České pošty, s.p. ve spojení s jí poskytnutou kopií části ověřovací knihy České pošty, s.p., [příjmení] [obec a číslo], soud zjistil, že v uvedené knize je pod [číslo] evidován údaj o provedeném ověření podpisu, a to jako součást hromadné ověřovací transakce pod poř. [číslo] až [číslo], kdy datum legalizace při obou těchto transakcích je zapsáno [datum], jako žadatel je v obou případech zapsána žalovaná, jejíž totožnost byla ověřena v obou případech dle jejího občanského průkazu v ověřovací knize evidovaného čísla, a v ověřovací knize je obsažen i vlastnoruční podpis žalované vztahující se k dané hromadné ověřovací transakci. Rovněž je zde evidován údaj o tom, že žalovaná uznala podpis na listině za vlastní, a i údaj o tom, že listina, na které je legalizován podpis je„ Smlouva o půjčce“. Že by žalovaná při procesu legalizace, která byla součástí hromadné ověřovací transakce pod poř. [číslo] až [číslo] ověřovací knihy České pošty, s.p., [příjmení] [obec a číslo], požádala Českou poštu, s.p. (její pracovnici provádějící proces legalizace podpisu žalované na listinách předložených k uznání podpisu žalované na nich za její vlastní) o spojení případných více listů ověřovaného podpisu žalované na listině„ Smlouva o půjčce“ (jak byla listina na které byl podpis žalované legalizován označena v ověřovaíc knize), to nebylo tvrzeno žádným z účastníků, resp. žalobkyně tvrdila o této skutečnosti po poučení soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř. opak (kdy z této negativní skutečnosti přitom žalobkyně dovozovala pro sebe příznivé následky spočívající v tom, že na danou listinu/2 listiny, na které byl (na kterých byl) podpis žalované dne [datum] legalizován, je jako na celek třeba hledět jako na takové, které jsou jako celek opatřeny úředně ověřeným podpisem žalované...a jak bude vysvětleno - odůvodněno dále).

12. Z výzev JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, žalované ze dne [datum] a ze dne [datum] vzal soud za zjištěné, že těmito byla žalovaná žalobkyní nejprve vyzvána k jednání o vyřešení situace související s nesplácením jejího závazku ze smlouvy o půjčce z [datum] na částku 965 000 Kč a následně ve lhůtě tří dnů od doručení této výzvy k zaplacení částky 965 000 Kč na jistině této půjčky, částky 214 053 Kč na úroku (6,5 % ročně) z této půjčky, a konečně i částky 248 970 Kč na smluvní pokutě (0,05 % denně) sjednané v této smlouvě o půjčce od [datum]. První z výzev byla žalované odeslána [datum] a druhá dne [datum] (zjištěno z podacích lístků od poštovních zásilek). První z nich pak byla žalované doručena [datum] a druhá dne [datum] (zjištěno ze zprávy České pošty, s.p. ze dne [datum]).

13. Z výpisu z vkladové účtu žalované č. [bankovní účet] za rok 2012 soud zjistil, že k [datum] činil jeho zůstatek (na něm naspořená částka) 196 596,50 Kč, a že účetní operace na něm v roce 2012 byly toliko 4 a v zanedbatelné výši (počáteční zůstatek činil v roce 2012 191 650,10 Kč).

14. Z bankovního oznámení o zůstatku na účtu / výpisu z účtu žalované [číslo] z [datum] soud zjistil, že k uvedenému dni činil zůstatek na tomto účtu žalované 68 569,59 Kč.

15. Z výročního dopisu [právnická osoba] žalované ze dne [datum] soud zjistil, že hodnota investiční pojistné smlouvy žalované [číslo] činila k [datum] celkem 251 561,77 Kč.

16. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] z [datum] vzal soud za zjištěné, že zůstatek tohoto účtu k [datum] činil 60 408,17 Kč a počáteční (k [datum]) 52 401,16 Kč.

17. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně neměla nikdy v předmětu podnikání zapsánu činnost, pod kterou by spadalo poskytování půjček nebo spotřebitelských úvěrů. Za žalobkyni pak byl od [datum] oprávněn ve všech záležitostech jednat samostatně její jednatel, přičemž v této funkci byl od téhož dne až do [datum] [jméno] [příjmení]. Mj. i v době od [datum] do [datum] byl pak [jméno] [příjmení] i jediným společníkem žalobkyně.

18. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že žalovaná byla jednatelem této společnosti od [datum] (údaj o vzniku funkce zapsán v obchodním rejstříku [datum]) do [datum], [jméno] [příjmení] pak od [datum] do [datum]. Žalovaná byla dále členem dozorčí rady této obchodní společnosti, a to od [datum] do [datum]. Žalovaná byla dále společníkem této obchodní společnosti, a to od [datum] do [datum] (přičemž do [datum] s obchodním podílem 15 %, kterému odpovídal splacený vklad v hodnotě 30 000 Kč, a pak od [datum] s obchodním podílem 25 %, kterému odpovídal splacený vklad v hodnotě 50 000 Kč). Společníkem této společnosti byla i [jméno] [příjmení], a to od [datum] do [datum] (přičemž do [datum] s obchodním podílem 25 % a pak do [datum] s obchodním podílem 35 % a pak do [datum] s obchodním podílem 60 %). Do [datum] tvořil předmět podnikání této společnosti pouze pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a následně i výroba, obchod a služby neuvedené v příloze 1 až 3 živnostenského zákona.

19. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že v letech 2012 2013 byl jednatelem této společnosti a i jejím společníkem s obchodním podílem 50 % a splaceným základním vkladem ve výši 2 000 000 Kč [jméno] [příjmení].

20. Z kopie kupní smlouvy datované dnem [datum], soud zjistil, že jako její smluvní strany jsou označeny na jedné straně žalobkyně jako prodávající (a za kterou jednal při jejím uzavření [jméno] [příjmení]) a na druhé žalovaná a [jméno] [příjmení], jako kupující. Předmětem smlouvy je koupě a prodej budovy [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec], a to do spoluvlastnictví kupujících (s tím, že žalovaná nabývá podíl 2/3 na nemovitostech a [jméno] [příjmení] podíl 1/3), a to za kupní cenu 1 470 000 Kč s tím, že z této částka 220 500 Kč byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy a část 1 249 500 Kč bude uhrazena z úvěru od [právnická osoba] Na poslední straně smlouvy (třetí straně) jsou uvedeny čl. VII. Až IX., a jsou vizuálně odlišné od poslední strany smlouvy o půjčce účastníků z [datum] Smlouva nicméně obsahuje v čl. IX. odst. třetím větu druhou tohoto znění:„ Účastníci prohlašují, že si kupní smlouvu před jejím podpisem přečetli, že byla uzavřena po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, určitě, vážně a srozumitelně, nikoliv v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, což potvrzují svými podpisy.“ Následují podpisy smluvních stran a datace a místo podpisu (V [obec] [datum]). Dle kopie legalizační doložky České pošty, s.p. ([příjmení] [obec a číslo]), kterou je i tato smlouva opatřena, uznala na této lisitně svůj podpis za vlastní i žalovaná, a to dne [datum].

21. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. ze dne [datum] soud zjistil, že jako její smluvní strany jsou označeny žalovaná jako převodce a [jméno] [příjmení] jako nabyvatel, kdy předmětem této smlouvy podepsané jejími smluvními stranami je převod obchodního podílu žalované v [právnická osoba] s.r.o. v rozsahu 25 % a odpovídajícího splacenému vkladu do základního kapitálu 50 000 Kč, a to za cenu 50 000 Kč, která byla uhrazena žalované nabyvatelkou obchodního podílu již před podpisem smlouvy. Smlouva je rovněž opatřena legalizační doložkou Mgr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], a podle které došlo k podpisu smlouvy jejími stranami dne [datum].

22. Z daňových přiznání žalobkyně za roky 2014 a 2015 soud skutečnosti, které by byly relevantní pro rozhodnutí ve věci samé nezjistil, a důkaz daňovým přiznáním žalobkyně za rok 2017 neprováděl jako nadbytečný, a to když z tohoto rovněž nemohly být zjištěny skutečnosti významné pro věc samu.

23. Z části počáteční účetní sestavy žalobkyně za leden 2012 soud zjistil, že dle této činila výše hotovosti na pokladně společnosti k [datum] celkem 3 537 632 Kč (účet 211). Z konečné účetní sestavy roku 2012 soud zjistil, že dle této činila výše hotovosti na pokladně společnosti k [datum] celkem 120 319 Kč (účet 211). Z počáteční účetní sestavy žalobkyně za leden 2013 soud zjistil, že dle této činila výše hotovosti na pokladně společnosti k [datum] celkem 120 319 Kč (účet 211). Z ročního zúčtovaní a konečné účetní sestavy žalobkyně za rok 2013 soud zjistil, že dle těchto činila výše hotovosti na pokladně žalobkyně k [datum] celkem 425 184 Kč, přičemž totožný stav pokladny žalobkyně se podával i ke dni [datum] z počáteční účetní sestavy žalobkyně za rok 2014. Z únorové účetní sestavy žalobkyně se pak podává, že do účetnictví žalobkyně byly na účtu [číslo] zaúčtovány jako výběry z pokladny (z účtu 211 1) částky 300 000 Kč (dne [datum] s poznámkou Pv – 1/3 [celé jméno žalované]), 300 000 Kč (dne [datum] s poznámkou Pv – 1/4 [celé jméno žalované]), 300 000 Kč (dne [datum] s poznámkou Pv – 1/5 [celé jméno žalované]), a 65 000 Kč (dne [datum] s poznámkou Pv – 1/6 [celé jméno žalované]). Z ročního zúčtování žalobkyně za rok 2014 a konečné účetní sestavy za tentýž rok již soud další relevantní zjištění nepřijal.

24. Z konečné účetní sestavy žalobkyně za prosinec roku 2012 soud zjistil, že v této jsou evidovány ve vztahu k účtu [číslo] výběry z poklady žalobkyně (účtu 211 1) ve výši 200 000 Kč z [datum], ve výši 330 000 Kč ze dne [datum], ve výši 320 000 Kč ze dne [datum], ve výši 330 000 Kč ze dne [datum], a ve výši 20 000 Kč ze dne [datum], a všechny z nich s poznámkou„ Vrácení půjčky [příjmení]“.

25. Z v obchodním rejstříku zveřejněných účetních závěrek žalobkyně za roky 2011 až 2014 (včetně rozvahy, výkazu zisku a ztrát, a příloh účetních závěrek) soud zjistil následující skutečnosti. Účetní závěrka žalobkyně za rok 2012 je opatřena podpisy jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s datací jejich podpisů z roku 2013. Žalobkyně ve zveřejněných účetních závěrkách za dané roky nevykazovala v těchto letech (vždy k poslednímu dni v daných letech) existenci dlouhodobých pohledávek společnosti (viz. řádek [číslo] rozvah), a vykazovala v nich toliko existenci krátkodobých pohledávek společnosti (viz. řádek 048 rozvah). U těchto pak evidovala k [datum] jejich výši 13 903 000 Kč, k [datum] jejich výši 12 779 000 Kč, k [datum] jejich výši 14 472 000 Kč a k [datum] jejich výši 12 870 000 Kč. Z vykázané výše krátkodobých pohledávek společnosti k posledním dnům daných roků pak tvořily dle týchž důkazů pohledávky z obchodních vztahů společnosti (viz. řádek [číslo] rozvah) k [datum] částku 12 841 000 Kč, k [datum] částku 12 661 000 Kč, k [datum] částku 14 346 000 Kč a k [datum] částku 12 733 000 Kč. Jako o„ jiné pohledávce“ společnosti pak žalobkyně dle týchž důkazů vykazovala k poslednímu dni daných roků 2011 až 2014 i částku stále v nezměněném rozsahu a ve výši 102 000 Kč. Ve zveřejněné příloze účetní závěrky žalobkyně za rok 2014 je rovněž v odst. 7 vykázáno, že žalobkyně evidovala k [datum] jako závazky po splatnosti částku toliko 5 436 Kč. Z účetních závěrek za roky 2011 až 2014 (viz. řádek [číslo] rozvah) se pak podávalo, že žalobkyně vykazovala ke konci daných roků kladné zůstatky na pokladně společnosti (peníze v hotovosti), a to k [datum] částku 3 538 000 Kč, k [datum] částku 2 969 000 Kč, k [datum] částku 3 264 000 Kč a k [datum] částku 5 298 000 Kč.

26. Ze znaleckého posudku č. 2020 z [datum], znalkyně v oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, [celé jméno znalkyně], soud zjistil následující. Dle účetní evidence žalobkyně (evidence stavu v účetnictví žalobkyně vedeného účtu [číslo] pokladna) měla žalobkyně počátkem prosince 2012 na pokladně evidovánu hotovost 2 079 067 Kč (a k [datum] hotovost ve výši 120 319). I ke konci všech jednotlivých měsíců roku 2012 pak dosahovala účetně evidovaná hotovost na pokladně žalobkyně vždy přes 2 079 067 Kč. Z účetnictví žalobkyně se také podává, že žalobkyně v něm evidovala, a to až od roku 2014, účetní doklady svědčící o tom, že žalobkyně zahrnula do svého účetnictví půjčku částky 965 000 Kč žalované. V účetnictví žalobkyně se tato skutečnost promítla konkrétně na podkladě účetních dokladů č. Pv 1/3 ze [datum] vystaveného na částku 300 000 Kč, č. Pv [číslo] ze [datum] vystaveného na částku 300 000 Kč, č. Pv [číslo] ze [datum] vystaveného na částku 300 000 Kč, a č. Pv [číslo] ze [datum] vystaveného na částku 65 000 Kč. V účetnictví žalobkyně pak byly tyto výdaje společnosti v souhrnné částce 965 000 Kč označeny popisem těchto výdajů jako„ PUJCKA CEVELOVA“ (nebo obdobného významu), a promítly se konkrétně v obratové předvaze za rok 2014 (ve stavu zejména účtu 211, [číslo]), do stavu pokladní knihy z téhož roku (kde byly tyto výdaje zaúčtovány jako výběr hotovosti z pokladny, a to ačkoliv pro výběr takové částky nebyly dle účetního stavu pokladny na pokladně dostatečné finanční prostředky, a to i s přihlédnutím k tomu, že výběr téže částky, resp. částky ještě vyšší, byl do pokladní knihy již v roce 2012 jednou zaúčtován, a to s poznámkou významu„ VRACENÍ [příjmení] [příjmení]“), a i do obsahu účtu [číslo] (označeného„ ostatní pohledávky z krátkodobých vztahů – [celé jméno žalované]“), a na kterém žalobkyně tuto půjčku od roku 2014 ve svém účetnictví evidovala ve výši 965 000 Kč (a to již správně jako pohledávku krátkodobou, a to neb při jejím zanesení do účetnictví až v roce 2014 již krátkodobý charakter z pohledu účetnictví měla - s ohledem na datum splatnosti této půjčky v roce 2014). Výdajové pokladní doklady k výběrům hotovosti z pokladny k účetním dokladům č. Pv 1/3 až Pv 1/6 a znějící tedy na celkem částku 965 000 Kč v účetnictví žalobkyně založeny nejsou. Z obsahu účetnictví žalobkyně se také ve vztahu k v účetnictví žalobkyně tedy až od roku 2014 evidované půjčce částky celkem 965 000 Kč žalované podává, že žalobkyně ve svém účetnictví v době od [datum] do konce roku 2015 neúčtovala ani o úroku z prodlení s vrácením takové půjčky, ani o smluvním úroku z ní, a ani o smluvní pokutě za její nevrácení. Z účetnictví žalobkyně (obratové předvahy za rok 2012, a z pokladní knihy za rok 2012) se dále podává, že účetnictví žalobkyně má obsahovat i účetní doklady o výběru hotovosti (z pohledu řešené věci relevantní výše) z pokladny žalobkyně v roce 2012, konkrétně pak doklady č. Pv 5/1 ze [datum] vystavený na částku 200 000 Kč, č. Pv 5/2 ze [datum] vystavený na částku 330 000 Kč, č. Pv 5/3 ze [datum] vystavený na částku 320 000 Kč, č. Pv 5/4 ze [datum] vystavený na částku 330 000 Kč, a č. Pv 5/5 ze [datum] vystavený na částku 20 000 Kč. Všechny tyto doklady jsou označeny popisem„ VRÁCENÍ [příjmení] [příjmení]“ (nebo obdobného významu) a v souhrnu tedy znějí na částku 1 200 000 Kč. Účetně pak byly finanční transakce, ke kterým se vztahují účetní doklady č. Pv 5/1 až Pv 5/5 evidovány v účetnictví žalobkyně na účtu [číslo] o„ úhradě ostatních krátkodobých závazků“, a to byť dle účetnictví žalobkyně existoval vedle toho ještě i účet [číslo]„ ostatní závazky ke společníkům“, jehož stav se ale za období let 2011 až 2015 vůbec neměnil (činil stále 9 354 865 Kč). Stav účtu [číslo] o„ úhradě ostatních krátkodobých závazků“ pak byl dle účetnictví žalobkyně rozdílný dle v účetnictví žalobkyně založených obratových předvah, a i dle tamtéž založených saldokont. Konkrétně k [datum] činil stav tohoto účtu dle obratové předvahy 10 916 550,18 Kč a 10 945 411,18 Kč dle saldokont, k [datum] činil stav tohoto účtu dle obratové předvahy 10 818 641,18 Kč a 9 197 502,18 Kč dle saldokont, k [datum] činil stav tohoto účtu dle obratové předvahy 9 536 139 K a 9 565 000 Kč dle saldokont, k [datum] činil stav tohoto účtu dle obratové předvahy 9 609 139 Kč a 9 638 000 Kč dle saldokont, a k [datum] činil stav tohoto účtu dle obratové předvahy 5 446 419 Kč a 5 475 280 Kč dle saldokont. Na účtu [číslo] je pak evidována vedle dalších závazků společnosti právě i půjčka [jméno] [příjmení] žalobkyni, přičemž její zůstatek byl evidován na tomto účtu ke konci roku 2011 částkou 4 350 000 Kč, ke konci roku 2012 částkou 3 090 000 Kč, ke konci roku 2013 částkou 3 515 000 Kč, ke konci roku 2014 částkou 3 588 000 Kč, a ke konci roku 2015 částkou 605 280 Kč. Z účetnictví žalobkyně je pak v souvislosti s uvedenými znaleckými závěry patrné i to, že v roce 2014 došlo k zásahu do účetnictví žalobkyně, resp. do v něm do té doby evidovaných údajů, a to v tom smyslu, že část rovná částce 965 000 Kč (o níž bylo v účetnictví od roku 2014 účtováno na podkladě dokladů č. Pv 1/3 až Pv 1/6) byla do tohoto zanesena i již v tomto odstavci odůvodnění tohoto rozsudku zmíněným zanesením výběrů částky v této celkové výši do pokladny společnosti – do pokladní knihy, a to ačkoliv se v účetnictví žalobkyně evidovaná výše ostatních závazků společnosti k jejím společníkům na účtu [číslo] za rok 2014 nezměnila (resp. se na účtu [číslo] změnila na částku 9 609 139 Kč dle obratové předvahy, popř. na částku 9 638 000 Kč dle saldokont). Zaevidováním výběrů celkem částky 965 000 Kč (o níž bylo v účetnictví od roku 2014 účtováno na podkladě dokladů č. Pv 1/3 až Pv 1/6) do pokladní knihy žalobkyně v roce 2014 přispělo také zcela zásadní měrou ke vzniku záporného zůstatku evidovaného stavu pokladny žalobkyně na konci roku 2014 (záporného zůstatku na účtu 211, a který dosáhl na konci roku 2014 – 1 046 126 Kč dle obratové předvahy). Případná a z hlediska zákona o účetnictví obligatorní účetní oprava nesprávně zaúčtované částky 965 000 Kč (jako části v účetnictví žalobkyně evidovaných finančních transakcí v celkové výši 1 200 000 Kč z prosince roku 2012 – dle účetních dokladů č. Pv 5/1 až Pv 5/5), evidované v účetnictví žalobkyně tedy jako vrácení půjčky poskytnuté žalobkyni jejím společníkem, a to na případně opravený údaj o tom, že totožná částka představuje ve skutečnosti poskytnutí půjčky v téže částce třetí osobě za strany společnosti, by měla být účetně provedena přeúčtováním této částky 965 000 Kč mezi účtem [číslo] [číslo] k čemuž ale dle znalce nedošlo. Provedení takové opravy zaevidováním nového výběru hotovosti 965 000 Kč z pokladny v roce 2014 nemá nadto z účetního hlediska dle znalce rozumného důvodu, a to když v daném roce 2014 již k opětovnému faktickému výběru této částky z pokladny v případě uvažované situace nedošlo. Nadto tímto postupem vznikl v případě společnosti na účtu [číslo] (pokladna) i již uvedený záporný zůstatek evidovaného stavu pokladny společnosti. Taková dodatečná oprava zároveň musí být zveřejněna ve sbírce listin společnosti, k čemuž rovněž nedošlo. K tomu, že k těmto zásahům do účetnictví žalobkyně došlo až po zveřejnění účetní závěrky - rozvahy žalobkyně za rok 2014, pak svědčí i to, že zjištěné údaje z účetnictví žalobkyně nekorespondují s údaji ve zveřejněné účetní závěrce společnosti za rok 2014 (viz. zejména řádky C.IV.1. aktiva a B.III.1. pasiva). Zde soud dodává, že z uvedené účetní závěrky – rozvahy, provedené rovněž k důkazu, má soud za zjištěné, že dle příslušných řádků odkazovaných znalcem, měl činit stav hotovosti na pokladně žalobkyně k [datum] celkem 5 298 000 Kč, a stav závazků společnosti z ostatních obchodních vztahů 12 019 000 Kč. Ze znaleckého posudku vzal soud konečně za zjištěné i to, že zveřejněné účetní závěrky žalobkyně - rozvahy neodpovídají údajům podávajícím se z účetnictví žalobkyně, a to mj. i s ohledem na nerozlišování krátkodobých a dlouhodobých závazků a pohledávek společnosti, nebo na neuvádění závazků žalobkyně k ovládajícím osobám ([jméno] Willmannovi) v nich. Za pochybení z hlediska zákona o účetnictví je dle znalce třeba s ohledem na popsaný obsah účetních záznamů považovat nezaúčtování smlouvy o půjčce ke dni provedení její realizace (výplaty), a to bez ohledu na datum sepisu smlouvy o půjčce. Přitom pokud šlo o půjčku jedinou, poukázal v té souvislosti znalec s ohledem na výši a časovou souvislost výběrů částky v souhrnné výši 965 000 Kč i na rozpor takových transakcí se z.č. 254/2004 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti a i s ohledem na další zjištěné nepřesnosti, nebo i s ohledem na nezveřejnění zprávy o vztazích mezi propojenými osobami (§ 82 ZOK) pak znalec konstatoval, že účetnictví žalobkyně v mu předloženém rozsahu (za roky 2011 2015) nebylo správné a úplné a jako takové tedy nesplňovalo zákon o účetnictví (zejména pravidla vtělená do jeho § 3).

27. Z výslechu znalce [celé jméno znalkyně] (provedeném po výslechu bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení], kterým bylo znalci umožněno klást dotazy) soud zjistil, že od svých závěrů z písemného znaleckého posudku, jak byly popsány výše, se znalec nemá důvodu odchylovat, a tyto u svého výslechu stvrdil. Z účetnictví žalobkyně je pak s ohledem na prezentované závěry písemného znaleckého posudku dle znalce patrné, že v roce 2014 proběhla účetně snaha zaúčtovat v účetnictví žalobkyně za rok 2012 evidované výběry z pokladny společnosti (v celkové výši 1 200 000 Kč na podkladu účetních dokladů Pv 5/1 až Pv 5/5) v jejich části odpovídající částce 965 000 Kč jako půjčku pro žalovanou, nicméně účetně takovou opravu nelze dle účetních standardů provést opětovným zaúčtováním takových výběrů na pokladně, ale je třeba ji provést jednoduchou účetní opravou z dosavadního účtu na jiný správný účet, jak již znalec blíže uvedl v písemném vyhotovení znaleckého posudku. Znalec poukázal i na to, že z příloh písemného znaleckého posudku je zřejmé, že o nějakých úrocích z jiných půjček poskytnutých žalobkyní bylo v účetnictví žalobkyně účtováno, a to na rozdíl od půjčky žalované. Dále znalkyně zdůraznila, že pokud se stav pokladny společnosti dostane účetně do záporného zůstatku, je třeba zjistit z účetního hlediska důvod tohoto stavu, tento stav účetně napravit, a zaúčtovat i k takové nápravě vztahující se doklad. Doklady Pv 5/1 až Pv 5/5 znalkyně fyzicky k dispozici při vypracování znaleckého posudku neměla. Za účetní pochybení pak znalec označil i stav, kdy se z účetnictví žalobkyně nepodává, co představují v něm evidované závazky žalobkyně k jejím společníkům v rozsahu cca. 9 400 000 Kč, a o nichž bylo účtováno na účtu [číslo]. Jde-li o rozdílný údaj o stavu účtu [číslo] z obratového předvahy žalobkyně k [datum] (obsažený v příloze [číslo] písemného znaleckého posudku) a znějící 10 818 641,18 Kč, oproti údaji o stavu téhož účtu [číslo] k [datum] a znějícího 9 168 641,18 Kč (obsaženém v příloze [číslo] písemného znaleckého posudku), dovedla jej znalkyně vysvětlit toliko zpětným zásahem do účetnictví žalobkyně. S ohledem na uvedené, a dále i s ohledem na to, že na pokladně žalobkyně byly prováděny vysoké operace až koncem roku, a dále i s ohledem na to, že ve společnosti žalobkyně zřejmě nemohla být prováděna řádně inventura stavu pokladny žalobkyně, což dle znalce podporuje i [jméno] [příjmení] vypovězená skutečnost, že některé operace přes pokladnu„ dokladově neřešil“ popř. že, tyto nedokládal účetní žalobkyně, označil znalec účetně evidovaný stav na pokladně žalobkyně za nedůvěryhodný, resp. za nikoliv odpovídající na 100 % skutečnosti.

28. Z přílohy daňového přiznání žalobkyně za rok 2015 (vybraných údajů z Rozvahy v plném rozsahu k [datum]) soud zjistil, že dle této k [datum] žalobkyně evidovala pohledávky z obchodních vztahů ve výši 7 197 000 Kč, závazky z krátkodobých obchodních vztahů ve výši 6 071 000 Kč, závazky ke společníkům ve výši 9 355 000 Kč.

29. Ve své výpovědi bývalý jednatel žalobkyně [jméno] [příjmení] vypověděl zejména následující. V době asi roku 2008, kdy byl jmenovaný jednatelem žalobkyně, nabyla žalobkyně v dražbě nemovitost, rodinný dům v [obec a číslo]. Ten pak předtím vlastnil a v tomto i žil syn žalované [jméno] [příjmení]. [příjmení] [obec a číslo] byl v té době dražen v souvislosti s miliónovými dluhy [jméno] [příjmení] (dle [jméno] [příjmení] v částce přes 5 000 000 Kč), přičemž koupě tohoto domu žalobkyní v dražbě proběhla na žádost [jméno] [příjmení] směřovanou k [jméno] [příjmení]. Investici žalobkyně v této podobě pak [jméno] [příjmení] slíbil [jméno] [příjmení] vrátit do dvou až tří let. V následujících letech pak v daném domě [jméno] [příjmení] i nadále bydlel, a žalobkyni, resp. [jméno] [příjmení], který byl tehdy i jediným společníkem žalobkyně, pak s provozem daného domu vznikaly další náklady. V roce 2012 už [jméno] [příjmení] docházela s výmluvami [jméno] [příjmení] ohledně splacení dané investice trpělivost, a právě v té době ji nabídl [jméno] [příjmení] vyřešit tím, že by byla splacena v souvislosti s obchodním projektem připravovaným k realizaci v rámci [právnická osoba] s.r.o., a spočívajícím ve zřízení a budoucím provozu bioplynové stanice a peletárny, a to i za účasti právě [jméno] [příjmení], který chtěl na tomto projektu vedle paní [příjmení], spolu s kterou jej [jméno] [příjmení] kontaktoval, participovat, a to jako tichý společník. V projektu nabídl [jméno] [příjmení] účast právě i [jméno] [příjmení], kdy tato účast měla být spojena i s jeho investicí do tohoto projektu a ve výši asi 1 500 000 Kč, a to s tím, že by v dané společnosti nabyl [jméno] [příjmení] i majetkový podíl o velikosti asi 15 %. Splacení investice žalobkyně do domu [jméno] [příjmení] pak mělo být řešeno ziskem z daného projektu. Když pak ale [jméno] [příjmení] požadoval později v roce 2012 po [jméno] [příjmení] další peníze na navýšení své účasti (jako tichého společníka) v dané [právnická osoba], s.r.o., pak s ohledem na dosavadní zkušenosti se splácením jeho závazků, a dále i s ohledem na exekuční minulost [jméno] [příjmení], již [jméno] [příjmení] přislíbil [jméno] [příjmení] poskytnout další finanční prostředky toliko„ přes jeho matku“, která nadto byla v té době ve [právnická osoba] s.r.o. jednatelkou. Na to pak měl [jméno] [příjmení] přistoupit s tím, že je to s jeho matkou (žalovanou) domluvené. Když i sám [jméno] [příjmení] chtěl nabýt podíl ve [právnická osoba] s.r.o., a když v té době [jméno] [příjmení] požadoval po [jméno] [příjmení] za účelem zvýšení svého podílu ve společnosti částku 2 500 000 Kč, pak jelikož již prostředky k realizaci těchto dvou záměrů [jméno] [příjmení] k dispozici v celé výši neměl, bylo pro řešení této situace [jméno] [příjmení] navrženo, že by se část takových finančních prostředků získala z hypotéky na koupi rodinného domu v [obec a číslo], resp. z prostředků získaných z této hypotéky na kupní cenu za tento dům. Proto také [jméno] [příjmení] vtáhl do koupě a prodeje daného domu od žalobkyně svoji matku, která také tento dům koupila spolu s [jméno] [příjmení] a z prostředků ze získané hypotéky. P. [příjmení] pak nabyl na domu konkrétně třetinový podíl, a do věci byl vtažen z toho důvodu, že banka nechtěla s ohledem na věk žalované této samotné hypotéku poskytnout. Někdy v té době pak byla dle [jméno] [příjmení] sepsána i předmětná smlouva o půjčce, a to po tlaku na jeho osobu ze strany p. [příjmení] a [jméno] [příjmení], aby již poskytl pro daný projekt uvažovanou hotovost. K podpisu smlouvy pak došlo v bytě žalované, a u této byla tehdy přítomna i již zmíněná paní [příjmení], která se daného projektu na stanici na biopaliva a peletárnu od počátku účastnila. V rámci své výpovědi pak [jméno] [příjmení] upřesnil, že se podpisu předmětné smlouvy o půjčce v bytě žalované účastnila žalovaná, on sám a jmenovaný [jméno] [příjmení]. Podpis na smlouvě o půjčce se pak v době jejího podpisu neověřoval, což [jméno] [příjmení] sám vysvětlil tím, že byl tehdy s [jméno] [příjmení] ještě v každodenním kontaktu. K požadavku na jeho ověření pak [jméno] [příjmení] přistoupil až po té, co asi po půl roce od podpisu předmětné smlouvy o půjčce došlo již i k realizaci převodu nemovitosti [obec a číslo] na žalovanou a p. [příjmení], a [jméno] [příjmení] tak byl v situaci, kdy neměl ani peníze, a již ani uvedenou nemovitost. Smlouva o půjčce se pak podepisovala dle [jméno] [příjmení] ve dvou vyhotoveních, kdy jedno si ponechal on sám, a jedno žalovaná. Podpis se pak ověřoval na poště na obou těchto vyhotoveních, a to za přítomnosti opět jeho samého, žalované a opět i p. [příjmení]. Peníze z této půjčky pak vyplácel [jméno] [příjmení] žalované na několika schůzkách v jejím bytě, kdy všechny se konaly před podpisem dané smlouvy o půjčce, přičemž skutečnost, že k jejich výplatě došlo dle něho na několikrát, tu vysvětlil tím, že to bylo z důvodu požadavků vznášených [jméno] [příjmení], a dále i s ohledem na skutečnost, že celou částku 965 000 Kč neměl k dispozici. Stejně tak ale při své výpovědi uvedl, že peníze použité k vyplacení půjčky jím byly vybrány z pokladny žalobkyně, kam běžně v průběhu roku načerpal vyšší hotovost, kterou také za účelem výplaty půjčky použil. Jde-li o kontraktační jednání s žalovanou o předmětné půjčce, pak ta před schůzkou, kde již byla smlouva podepsána, probíhala mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou asi jedno až dvě, kdy při těchto mu měla žalovaná sdělovat a až plakat nad tím, o kolik peněz jí již její syn připravil, a kdy tato skutečnost byla také na této schůzce nebo schůzkách diskutována jako důvod dané půjčky. Rovněž zde ale měla být probírána i hypotéka, která měla být použita na kupní cenu domu v [obec a číslo]. Jde-li o postupné výběry finanční hotovosti na předmětnou půjčku žalované z pokladny žalobkyně, pak [jméno] [příjmení] připustil, že pokud takové transakce probíhaly z peněz na pokladně, pak že se mohlo stát, že nebyl ve vztahu k nim vystaven výdajový pokladní doklad, což se nestalo ani v tomto případě. [příjmení] sám v tom ale zásadní problém neviděl, když byl jednatelem i jediným společníkem žalobkyně, a nadto z pokladny vybrané peníze na pokladnu po čase, resp. po skončení obdobných transakcí, zase vrátil. Ze strany účetní nebo daňového poradce pak na žádný problém v této souvislosti upozorněn nebyl. Předmětnou smlouvu o půjčce pak měl [jméno] [příjmení] do doby jejího zaúčtování do účetnictví společnosti v roce asi 2014 uloženou někde v šanonu v kanceláři, kdy až v této době ji předal účetní (svědkyni Kovaříkové) s tím, ať tuto zaúčtuje, a to neboť v té době tzv.„ vymetal pavouky ze skříně“ před prodejem společnosti (žalobkyně). Pokud pak [jméno] [příjmení] při své výpovědi mluvil o ve vztahu k němu vznesenému požadavku ze strany [jméno] [příjmení] o částku dalších 2 500 000 Kč, měla být tato použita v rozsahu 1 500 000 Kč na koupi domu v [obec a číslo], a v rozsahu 1 000 000 Kč na navýšení podílu žalované v [právnická osoba] s.r.o. na úkor paní [příjmení]. Půjčku paní [celé jméno žalované] pak měl [jméno] [příjmení] i přes popsaný postup jejího poskytnutí přeci jen evidovat, a to ve své interní evidenci, kterou si o této vedl v excelu, s uvedením jména žalované, výše půjčky a data, konkrétně data podpisu dané smlouvy o půjčce. Do doby, kdy tuto vytvořil si pak sám pamatoval, jakou částku žalované poskytl. V rámci své výpovědi pak [jméno] [příjmení] také uvedl, že při předání hotovosti žalované žádný doklad od této nepožadoval podepsat, a to s ohledem na jeho tehdejší přátelský vztah k [jméno] [příjmení] a i k žalované, a i s ohledem na to, že měl podepsanou smlouvu o půjčce. Žalovanou pak [jméno] [příjmení] poznal zřejmě při příležitosti, kdy žalovaná nabývala svůj obchodní podíl ve [právnická osoba] s.r.o., přičemž při podpisu smlouvy se s touto již musel znát dobře. Na to usuzoval s ohledem na to, že na jejich schůzkách podpisu smlouvy o půjčce předcházejících mu již žalovaná odkrývala i soukromé záležitosti. Smlouvu o půjčce pak vyhotovil sám [jméno] [příjmení], a to podle textu nějaké jiné dřívější smlouvy.

30. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato jako externí účetní zajišťovala pro žalobkyni od 2009 do roku 2015 vedení účetnictví žalobkyně. Předmětnou smlouvu o půjčce mezi žalobkyní a žalovanou svědkyně nikdy neviděla, ale byla o ní asi v roce 2014 nebo 2015 zpravena jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení]. Ten za ní v souvislosti s touto smlouvou přišel s tím, že je zde v souvislosti s takovouto smlouvou problém, a tuto smlouvu chtěl tehdy nějak zaúčtovat do účetnictví společnosti. Tehdy proto také její existenci do účetnictví společnosti svědkyně zanesla, a to mj. i zaúčtováním výběrů hotovosti na třikrát nebo na čtyřikrát, přičemž při tom v účetnictví žalobkyně zasáhla ještě do účtu 315, kde byla půjčka poskytnutá z pokladny evidována, a dále do účtu 211, na kterém byla vedena právě pokladna, a konečně do účtu 325, krátkodobých závazků. Svědkyně věděla o tom, že v účetnictví žalobkyně byly evidovány i jiné půjčky poskytnuté žalobkyní třetím osobám, kdy u těchto bylo ale účtováno i úroky z těchto půjček. V případě smlouvy o půjčce s žalovanou o úrocích účtováno nebylo, a to již z toho důvodu, že svědkyně smlouvu o půjčce jako takovou ani neviděla a o úroku jí tedy nebylo nic známo. Doklady Pv 5/1 až Pv 5/5, na podkladě kterých je v obratové předvaze žalobkyně za rok 2012 vedeno i vrácení půjčky [příjmení] (v celkové částce vyplacené z pokladny ve výši 1 200 000 Kč), pak tyto doklady svědkyně určitě viděla, když je zanesla do účetnictví společnosti za rok 2012. U samotné realizace vrácení této částky [jméno] [příjmení] svědkyně ale přítomna nebyla. Zkratka„ Pv“ v účetních dokladech žalobkyně znamená v účetnictví žalobkyně„ Pokladna - výdej“, přičemž takový doklad fyzicky v účetnictví žalobkyně existovat musel, pokud je v tomto také uveden. Je ale pravdou, že půjčky [jméno] [příjmení] společnosti žalobkyně svědkyně nijak zásadně neřešila. Do roku 2014 pak dle svědkyně v účetnictví žalobkyně nemohl na pokladně vzniknout účetně záporný zůstatek, avšak teoreticky k tomu dojít může, přičemž pokud taková situace nastala, je třeba tento stav napravit, přičemž to lze učinit dodáním hotovosti do pokladny, případně půjčkou od společníků společnosti. Údaje o vrácení hotovosti z titulu půjčky [jméno] [příjmení] žalobkyni (Pv 5/1 až Pv 5/5) měla svědkyně za to, že zanesla do účetnictví společnosti až právě v onom roce 2014 nebo 2015, a to za tím účelem, aby byl vidět s ohledem na nesplácení půjčky paní [celé jméno žalované] žalobkyni fyzický pohyb hotovosti na pokladně žalobkyně. Proč pak v dané době svědkyně zanesla do účetnictví žalobkyně doklady a údaje o vrácení půjčky ze strany žalobkyně [jméno] [příjmení] a nikoliv již tedy jako poskytnutí této půjčky žalované, pak k tomu svědkyně vypověděla, že to bylo na požadavek [jméno] [příjmení]. Jde-li o fyzický stav pokladny žalobkyně, ten svědkyně neznala, fyzickou inventuru nikdy neprováděla, nicméně s ohledem na stav účetnictví svědkyně věděla, že na pokladně žalobkyně byl v roce 2012 evidován vysoký stav hotovosti a je tak dle ní zřejmé, že v roce 2012 musely tak být z pokladny peníze v hotovosti někomu vydány. Měla-li svědkyně vysvětlit, proč v roce 2014 nebo 2015 zaúčtovala při zaúčtování půjčky 965 000 Kč žalované výběr hotovosti v této výši z pokladny žalobkyně, a to ačkoliv již výběr tomu odpovídající částky byl zaúčtován v roce 2012 jako vrácení půjčky ze strany žalobkyně [jméno] [příjmení], pak k tomu svědkyně uvedla, že takový byl na ni požadavek. Pokud pak svědkyně měla vysvětlit z účetnictví žalobkyně se podávající různé stavy závazků žalobkyně k jejím společníkům (rozdíly na účtech [číslo]), pak uvedla, že k účtu [číslo] obdržela na počátku spolupráce s žalobkyní sjetinu s částkou cca. 9 400 000 Kč, o které do současnosti neví, co daná částka představovala a vyjadřovala, přičemž jde-li o účet [číslo] pak na tom již ona sama za dobu spolupráce s žalobkyní účtovala o závazcích žalobkyně k jejím společníkům.

31. Ze svědecké výpovědi syna žalované, [jméno] [příjmení], vzal soud za zjištěné následující. Bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] svědek znal z jejich občasné starší obchodní spolupráce, přičemž do styku s ním pak přišel i v době opakované exekuční dražby svého rodinného domu v [obec a číslo], probíhající v době, kdy svědek řešil své dřívější dluhy z podnikatelské činnosti a z manželství (v řádech do jednotek milionů korun). Dle svědka k tomu došlo v roce 2010 nebo 2011, kdy jej konkrétně v té souvislosti [jméno] [příjmení] oslovil před zamýšlenou koupí domu [obec a číslo] v dané dražbě s tím, zda by svědek i následně v tomto domě bydlel a případnou„ investici“ [jméno] [příjmení] na koupi tohoto domu následně [jméno] [příjmení] neuhradil z uvažované budoucí hypotéky, prostřednictvím které by později dům zase od [jméno] [příjmení] vykoupil. S tím svědek souhlasil, když tehdy věděl, že [jméno] [příjmení] již obdobným způsobem do nemovitostí investoval. Na podrobnější obsah takové jejich dohody nebyl ale i tehdy s ohledem na blížící se dražbu čas. K dané dražbě ale skutečně došlo a [jméno] [příjmení] nemovitost v [obec a číslo] v této dražbě získal. Následně zde svědek i nadále bydlel, a to aniž by za užívání nemovitosti platil. Asi po roce od konání dražby pak svědek kontaktoval [jméno] [příjmení] s možností jeho investici do rodinného domu v [obec a číslo] vypořádat v rámci projektu, na kterém svědek tehdy (a společně s paní [příjmení], jako„ matkou“ projektu) participoval, a který byl připravován v rámci [právnická osoba] s.r.o. Šlo o projekt na provoz bioplynové stanice (vyžadující vyšší investici) a projekt na provoz peletárny (vyžadující nižší investici). Úkolem svědka bylo v této fázi tohoto zamýšleného projektu zajištění investorů pro tento projekt, kdy za úspěšné splnění tohoto jeho úkolu mu měl připadnout podíl na„ menším projektu“ peletárny. Investory pak svědek také získal, a to zajištěním právě [jméno] [příjmení] (jako investora peletárny), se kterým se na jeho vstupu do projektu dohodl, a dále zajištěním [právnická osoba] a manželů [příjmení] (jako investorů bioplynové stanice). Za zajištění investorů pak svědek také podíl ve [právnická osoba] s.r.o. získal, a to tím způsobem, že byl převeden na matku svědka. K důvodu převodu obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. nikoliv na svědka samého, ale na jeho matku, svědek vypověděl, že takto byl převod realizován pro jeho tehdejší finanční potíže, které řešil. Konkrétně pak k převodu daného obchodního podílu na matku svědka došlo již v době, kdy se s realizací projektu [právnická osoba], konkrétně s výstavbou objektů pro zamýšlený projekt začalo. [příjmení] [jméno] [příjmení] do domu svědka v [obec a číslo] pak byla dle svědka ale nakonec vypořádána s [jméno] [příjmení] přeci jen z uvažované hypotéky, prostřednictvím které dům v [obec a číslo] od [jméno] [příjmení], resp. od žalobkyně, v té době odkoupila zpět matka svědka. V době zařizování hypotéky na koupi tohoto domu také s [jméno] [příjmení] svědek dohodl, že výplatou hypotéky bude jeho investice do tohoto domu vypořádána i včetně„ náhrady“ za bezplatné bydlení svědka v daném domě v době po jeho nabytí žalobkyní, resp. [jméno] [příjmení]. Svěděk si pak také upamatoval na to, že na zpětném odkupu domu od [jméno] [příjmení] se podílela i osoba [jméno] [příjmení], přičemž tento se koupě účastnil na podkladě požadavku banky, která hypotéku poskytovala, a dle svědka zřejmě v postavení ručitele. Že by participovala tato osoba i na investičním projektu ve [právnická osoba] s.r.o., to svědek vyloučil. [příjmení] [jméno] [příjmení], resp. na jeho manželku, byl pak také dle svědka převeden i obchodní podíl svědka ve [právnická osoba], resp. obchodní žalované na této společnosti, a to pro větší jistotu investice [jméno] [příjmení] do daného projektu realizovaného v rámci této společnosti, kdy k tomuto došlo dle svědka i pro tehdejší dobré vztahy svědka s [jméno] [příjmení], a i s ohledem na jejich vzájemnou dohodu o tom, že až se zamýšlený investiční projekt„ rozjede“, pak že dojde opět ke zpětnému převodu obchodního podílu na osobu svědka nebo na osobu žalované. K tomu ale již dle svědka nedošlo, neboť v průběhu roku 2013 nebo 2014 došlo k rozbrojům mezi účastníky daného projektu, a konkrétně svědek sám byl z projektu fakticky„ vyštípán“. O další realizaci projektu [právnická osoba] tak informací již svědek neměl. Pokud jde o smlouvu o půjčce na částku 965 000 Kč mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], pak o té se svědek dozvěděl od žalované, a až asi v roce 2015 nebo 2016, kdy žalované přišly upomínky o její zaplacení, a žalovaná tehdy svědka pověřila vyřízením těchto upomínek. O to se svědek pokusil prostřednictvím třetí osoby, které důvěřoval, že je odborníkem v oblasti práva. O dané smlouvě o půjčce, resp. o půjčce částky 965 000 Kč ze strany [jméno] [příjmení], potažmo ze strany žalobkyně, svědek do té oné doby nevěděl, a to stejně jako o nich dle něho nevěděla ani žalovaná. Přitom veškeré listiny týkající se [právnická osoba] měl svědek se svou matkou vždy v jednom vyhotovení k dispozici, což však o dané smlouvě o půjčce neplatí. Svědek pak věděl i o tom, že žalovaná zastávala ve [právnická osoba] funkci jednatele, s čímž souhlasila, přičemž tuto její funkci vysvětlil svědek tím, že osobu jednatele bylo v dané době třeba ve společnosti zajistit, a že on danou funkci s ohledem na své již popsané finanční problémy formálně vykonávat nemohl. Jde-li o jednání o projektu realizovaného v rámci [právnická osoba] s.r.o., pak svědek nevěděl, že by snad probíhala i v bydlišti žalované, kde ale svědek věděl, že ji zde naopak [jméno] [příjmení] před podpisem smlouvy o hypotečním úvěru, ze kterého byl realizován zpětný odkup domu v [obec a číslo], navštívil, a následně odtud i zajistil odvoz žalované a pana [jméno] [příjmení] do [obec] k jednání o uzavření dané smlouvy o hypotečním úvěru v bance.

32. Z účastnického výslechu žalované vzal soud za zjištěné, že v minulosti došlo k situaci, že její syn [jméno] [příjmení] přišel v důsledku exekuce o rodinný dům v [obec a číslo]. Syn žalované ale za žalovanou tehdy přišel i s možným řešením dané situace, které by mu zajistilo možnost v daném domě i nadále bydlet, a to pokud by byla získána hypotéka na tento dům, kterou by syn žalované později také splácel. V těchto souvislostech také syn žalované žalovanou seznámil s [jméno] [příjmení], kterýžto byl pro ní do té doby cizí člověk. Záměr syna zrealizovat danou hypotéku pak úspěšně skončil tím, že svědkyně tuto zařídila s [jméno] [příjmení] a s panem [příjmení] [příjmení], který byl domluven opět ze strany syna žalované, a kdy tuto s nimi zajela vyřídit do [obec]. Hypotéka jí pak tehdy mohla být poskytnuta s ohledem na její tehdejší majetkové poměry, kdy měla dle svých slov v aktivech asi 800 000 Kč a příjem asi 30 000 Kč měsíčně jako společník obchodní společnosti zabývající se výrobou oken. V té souvislosti žalovaná také uvedla, že již tehdy byla se synem domluvena na tom, že danou hypotéku si splatí on sám v průběhu dalších 20ti let, a v té souvislosti také vysvětlila, že ani neuvažovala o tom, že by na koupi daného domu použila třeba část některých ze svých tehdejších aktiv v celkové částce 800 000 Kč. Právě před podpisem smlouvy o hypotečním úvěru v [obec] byl také [jméno] [příjmení] v tomto jednom případě u žalované doma, přičemž si žalovaná upamatovala i na to, že její syn byl v té době zařizovat nějaké záležitosti v Žitíně, nicméně když ho o uzavření smlouvy o hypotečním úvěru v [obec] a po jejím uzavření zpravila, již o jejím uzavření věděl. Jde-li o působení žalované v [právnická osoba] s.r.o., v této skutečně působila, a to i jako jednatel společnosti, přičemž takto zde formálně zastupovala svého syna. Tuto společnosti však nezastupovala při nějakých obchodních jednání a prakticky se tak v rámci působení v ní účastnila různých jednání společnosti jako takové, podepisovala i celou řadu dokumentů, a viděla i projekty, ze kterých i seznala, že projekt se realizuje. Pokud pak v souvislosti s působením ve [právnická osoba] s.r.o. nebo v souvislosti s jednáními s [jméno] [příjmení] žalovaná podepisovala nějaké dokumenty, pak tyto ani nečetla, když jich bylo mnoho, a ona měla v [jméno] [příjmení] s ohledem na jeho přátelský vztah s jejím synem důvěru, a to byť byl pro ni do nedávna cizí. [příjmení] [jméno] [příjmení] pak žalovaná také asi ve dvou případech telefonovala v době, kdy s ním byla také asi ve dvou případech ověřovat svůj podpis na poště. Tehdy si myslela, že je vše v pořádku a nedovede si vysvětlit, jak zde mohla podepsat i smlouvu o půjčce. O tu ale [jméno] [příjmení] nikdy nežádala a ani od něho nikdy žádné finanční prostředky nepřevzala. Když jí pak přišly o zaplacení půjčky upomínky, pověřila vyřízením této záležitosti svého syna s tím, že se musela stát obětí podvodu, ale syn zjevně se svým řešením neuspěl. Pokud pak žalovaná při popsaných příležitostech jednání v rámci [právnická osoba] s.r.o. nebo s [jméno] [příjmení] něco podepisovala, stávalo se, že jí zůstávalo k dispozici jedno vyhotovení podepsaných dokumentů a je si vědoma toho, že má dnes k dispozici i nějaké vyhotovení smlouvy o půjčce na částku 965 000 Kč, nicméně již si nebyla vědoma z jaké je tato doby. Nevyloučila pak, že ji má až z doby, kdy byla upomenuta o zaplacení částky 965 000 Kč žalobkyní a dle ní se daná smlouva není shodná s tou smlouvou účastníků o půjčce ze dne [datum], a která byla v originálu provedena k důkazu v tomto řízení.

33. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kterýžto měl dle tvrzení žalobkyně z [datum] vědět o žalobkyní tvrzeném předávání hotovosti [jméno] [příjmení] žalované s ohledem na to, že se měl účastnit osobních jednání bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalované při kterých k tomuto předávání hotovosti mělo mezi nimi docházet, soud zjistil následující. O možné existenci nějakého dluhu žalované k žalobkyni (popř. bývalému jednateli žalobkyně [jméno] [příjmení]) se svědek dozvěděl až na podzim roku 2013 nebo 2014, a tedy v době, kdy byla již uzavřena smlouva s bankou na„ hypotéku“ mezi žalovanou, svědkem, bankou – a za účelem financování koupě domu v [obec a číslo] (a kterážto koupě byla realizována k důkazu provedenou kopií smlouvy kupní z [datum]), a tedy v době časově navazující na den [datum] (a tedy i na tomu předcházející žalobkyní upřesněné tvrzené období předávání souhrnné částky 965 000 Kč v hotovosti mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou – od [datum] do [datum]). V té době byl svědek již nějakou dobou bankou urgován o splácení hypotéky, kterážto dle urgencí banky neměla být řádně splácena, a tak svědek inicioval schůzku k zjištění relevantních informací o jejím nesplacení u [jméno] [příjmení] doma. Této se zúčastnil on, žalovaná a [jméno] [příjmení]. Až na této osobní schůzce získal svědek informaci, že může existovat nějaký dluh [jméno] [příjmení], kterýžto měla následně žalovaná dle slov svědka„ převzít“. Toto povědomí pak na dané schůzce získal svědek konkrétně z toho, že na ní došlo k situaci, při které žalovaná v reakci na informace od [jméno] [příjmení] k nesplácení hypotéky, a ke kterým [jméno] [příjmení] dodal, že má žalovaná navíc ještě„ podepsán dluh za svého syna“, zoufale vyřkla něco jako„ to já už nesplatím nikdy do konce života“. V dané situaci působila žalovaná tak, že tuto informaci víceméně přijala, a reagovala tak, jak svědek popsal. Pak si svědek ještě vybavil, že se v té souvislosti žalovaná začala dovolávat na svého syna [jméno] [příjmení], že to má platit on, a že to je jeho záležitost. Po této schůzce ještě svědek kontaktoval i [jméno] [příjmení] s dotazem„ co má znamenat, že [jméno] [příjmení] ještě dluží paní [celé jméno žalované]“, v reakci na kterýžto dotaz [jméno] [příjmení] působil tak, že je„ špatný z toho, že se to svědek dozvěděl“, a odpověděl„ co jsem měl dělat, abych to posunul dál?“. Pokud jde o jednání a podklady vztahující se ke koupi domu v [obec a číslo], pak ty získával svědek od [jméno] [příjmení] evely, od [jméno] [příjmení] nikoliv. Před dobou konání schůzky svědka, žalované a [jméno] [příjmení] na podzim roku 2013 nebo 2014 svědek nebyl nikdy přítomen situaci, při které by [jméno] [příjmení] předával v hotovosti paní [celé jméno žalované] nebo [jméno] [příjmení] nějaké peníze. Jde-li o předmětnou smlouvu o půjčce z [datum] v listinné podobě, pak tu svědek u svého výslechu v této věci viděl prvně a nebyl ani přítomen žádným jednáním o uzavření smlouvy o půjčce mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], a které by předcházely uvedené osobní schůzce svědka a těchto osob na podzim 2013 nebo 2014. Svědek byl také přítomen situaci, kdy se v souvislosti s koupí předmětného domu v [obec a číslo] ověřovali na poště v [obec] podpisy jeho a žalované na listinách s touto koupí související, přičemž přítomni tehdy na poště byli on, žalovaná a [jméno] [příjmení]. Na jakých konkrétních listinách tehdy žalovaná nechala na poště ověřit svůj podpis (kdy u poštovní přepážky přitom byla sama, a to stejně jako před ní svědek, kdy [jméno] [příjmení] se„ pohyboval pouze kolem nich v prostoru pošty“), popř. zda se s těmito nějak seznamovala, to svědek nevěděl, neb tomuto nevěnoval pozornost. To pak proto, že byl v dané situaci odevzdaný a„ rozhozený“ z toho, že podepisuje„ hypotéku“. Je i pravdou, že svědek jel s žalovanou„ hypoteční smlouvu“ podepsat do [obec] vlakem, kdy při této cestě se s žalovanou o celé situaci celou cestu bavil. Tehdy pak byla žalovaná ve špatném rozpoložení, a to z toho, že podepisuje hypotéku a doufala, že [jméno] [příjmení] to má snad dobře vymyšlené. Že by při této cestě zaznělo ze strany žalované něco konkrétního o jiném jejím dluhu než z nastávající hypotéky, to si svědek nevybavil. Ze strany žalované šlo při této cestě o emotivní„ výlevy“ typu, co jí již syn [jméno] [příjmení] stál peněz.

34. K důkazu navržený opětovný výslech bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] soud neprovedl, a to když jeho výpověď, jde-li o okolnosti uzavření předmětné půjčky a o předávání hotovosti z jeho strany ve prospěch žalované, soud hodnotil jako zcela nevěrohodné již po jeho ve věci prvním proběhlém výslechu, přičemž na podkladě provedeného dokazování měl soud již také po výslechu svědka [příjmení] za vyvrácené, že by v žalobkyní tvrzeném období od [datum] do [datum] k postupnému předávání částky v souhrnné výši 965 000 Kč mezi [jméno] [příjmení] (jednajícím za žalobkyni) a žalovanou v hotovosti došlo. Originálem ověřovací knihy České pošty, s.p. soud důkaz neprovedl, když ho měl za nadbytečný, neb tento důkaz byl proveden v kopii, jejíž obsah nikdo nezpochybňoval. Nadto má soud za zjištěné, že žalovaná skutečně dne [datum] na příslušné pobočce České pošty, s.p. nechala osobně a po ověření své totožnosti prostřednictvím svého občanského průkazu ze strany pracovnice České pošty, s.p.„ provést legalizaci“ svého podpisu, který se nachází na k důkazu provedené listině„ Smlouva o půjčce“ z [datum]. Ze stejných důvodů měl soud za zcela nadbytečný i k důkazu navržený výslech pracovnice České pošty [příjmení] [příjmení], která měla legalizaci onoho dne provést. Za situace, kdy žalobkyně nadto učinila ve věci to negativní skutkové tvrzení (že žalovaná dne [datum] nepožádala legalizační orgán při procesu legalizace podpisu žalované na předmětné smlouvě o půjčce o pevné spojení vícero listů dané listiny do svazku), a žalovaná opak (který naopak lze z procesního hlediska po jeho tvrzení eventuálně prokazovat jako nikoliv negativní skutkovou okolnost) ani netvrdila, měl soud navíc za to, že předmětná legalizační doložka (jejíž formální náležitostí pak není při ani netvrzené žádosti žalované o to, že při procesu legalizace jejího podpisu na dané listině složené z vícero listů požádala legalizační orgán o pevné spojení těchto listů téže listiny) má veškeré formální náležitosti vyžadované zákonem. Proto je tedy takovou veřejnou listinou, se kterou se pojí ten právní účinek, který s ní spojuje hypotéza § 134 o.s.ř. Ten pak v dané věci znamená, že daná legalizační doložka (dokud není tvrzen a prokázán opak, což se v dané věci ze strany žalované nestalo) potvrzuje, že dne [datum] žalovaná před legalizačním orgánem prohlásila svůj podpis na k důkazu provedené smlouvě o půjčce z [datum] za svůj vlastnoruční podpis.

35. Na podkladě přijatých skutkových zjištění, která získal z výše popsaných provedených důkazů, přijal soud následující závěr o skutkovém stavu. Žádná ze stran sporu v celém průběhu řízení netvrdila (a ani tedy k tomuto ani procesně účinně nenavrhla důkazy, a tedy ani neprokázala), že by při žalobkyní nově (po připuštěné změně žaloby) tvrzeném postupném předávání hotovosti v celkové částce 965 000 Kč ze strany žalobkyně žalované (předávání prostřednictvím tehdejšího jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení]) v období od [datum] do [datum] (v [obec]), nebo kdykoliv v období dni [datum] předcházejícím (kdy je datována předmětná písemná smlouva o půjčce), bylo mezi účastníky dohodnuto čehokoliv ve vztahu k této dle žalobkyně v době od [datum] do [datum] žalované postupně předávané hotovosti v celkové částce 965 000 Kč (zejména pak jde-li o dohodu o závazku tuto ze strany žalobkyně žalované půjčit, nebo o dohodu o závazku žalované k žalobkyni tuto částku žalobkyni vrátit, nebo o podmínkách tohoto vrácení, úročení, smluvní pokutě povinnost žalované danou částku vrátit zajišťující). Za prokázanou a žalobkyní již v řízení rovněž tvrzenou skutečnost naopak soud vzal s ohledem na dikci § 134 o.s.ř. (a s ohledem na již výše vyložené a plynoucí z ust. § 11 z.č. 11/2006 Sb. a § 3 vyhl. č. 36/2006 Sb. ve znění platných a účinných k [datum]), a i s ohledem na přijatá skutková zjištění (zejména o obsahu dané smlouvy, jejím pevném sešití a přelepení bez opatření dané přelepky jakýmkoliv otiskem úředního razítka, a dále i s ohledem na absenci tvrzení žalované o tom, že by dne [datum] požádala legalizační orgán o pevné spojení 2 listů předmětné smlouvy o půjčce, na které tehdy prohlašovala v rámci procesu legalizace svůj podpis za vlastní) tu, že dne [datum] žalovaná prohlásila před k tomu příslušným legalizačním orgánem svůj vlastnoruční podpis na k důkazu provedené listině označené„ Smlouva o půjčce z [datum]“ za vlastní. Za vyvrácené má soud naopak to žalobní tvrzení (byť primárně soud toto tvrzení nemá ani za obsahově dostatečné co konkrétnosti v rovině popisu skutku, pročež je také primárním důvodem zamítnutí žaloby právě již neunesení břemene tvrzení na straně žalobkyně, jak bude odůvodněno dále – a konkrétně ve vztahu k vylíčení toho, kdy konkrétně a kde konkrétně v [obec], a po jakých částkách docházelo k tvrzenému postupnému předávání v souhrnu částky 965 000 Kč v hotovosti ze strany žalobkyně žalované v době od [datum] do [datum]), že žalobkyně prostřednictvím [jméno] [příjmení] předala žalované v hotovosti a na několikráte v [obec] v době od [datum] do [datum] v souhrnu částku 965 000 Kč, a ve vztahu ke kteréžto částce se pak také vztahuje zjištěný obsah účastníky podepsané písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum] (té, na které pak žalovaná dne [datum] uznala před legalizačním orgánem svůj vlastnoruční podpis za vlastní). Obsahem dané listiny -„ Smlouvy o půjčce z [datum]“ je pak zejména ujednání o tom, že žalobkyně touto smlouvou žalované půjčovala a již i půjčila částku 965 000 Kč, a to za současného smluvního ujednání o závazku žalované tuto částku žalobkyni jako půjčku (i s případným smluvním úrokem) vrátit nejpozději do [datum]. Obsahem této smlouvy pak byla i deklarace/prohlášení žalované o tom, že žalovaná svým podpisem na této smlouvě o půjčce stvrzuje, že půjčku v uvedené výši 965 000 Kč řádně přijala, ujednání o úroku a i o žalobkyní nárokované smluvní pokutě.

36. Podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb., nového občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

37. Podle § 657 z.č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31.12.2013 (dále jen jako "obč. zák.) platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

38. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

39. Podle § 498 obč. zák. na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu.

40. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

41. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

42. Podle § 134 o.s.ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.

43. Podle § 79 odst. 1 o.s.ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

44. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

45. Soud před aplikací cit. zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav připomíná v této věci dle něho aplikovatelné závěry odborné literatury a soudní praxe.

46. V rozsudku ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2090/2009 Nejvyšší soud ČR v poměrech obč. zák. připomenul, že„ Smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. je smlouvou reálnou, vznikající až skutečným odevzdáním (přenecháním) předmětu půjčky dlužníku.“. S ohledem na reálnou povahu smluvního typu zakládaného smlouvou o půjčce předesílá, že je toho právního názoru, že platný vznik smlouvy o půjčce a závazků z ní (ve smyslu § 657 obč. zák.) předpokládá nejen„ dohodu stran o půjčce“, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky.

47. Soud je rovněž toho názoru, že k uvažovanému platnému vzniku smlouvy o půjčce a i závazkům z ní plynoucím v poměrech obč. zák. nebrání ani to, že k reálnému odevzdání předmětu půjčky věřitelem dlužníku dojde před uzavřením samotné„ dohody smluvních stran o půjče“ (sjednáním základních závazků plynoucích z § 657 obč. zák. - závazku přenechat ze strany věřitele dlužníku druhově určené věci, a závazku dlužníka věci téhož druhu a po uplynutí dohodnuté doby věřiteli vrátit), resp. ani to, že k případnému předání druhově určených věcí věřitelem dlužníku dojde před uzavřením jejich budoucí smlouvy o půjčce třeba i z jiného právního důvodu... a to včetně toho právního důvodu, kterým je jejich přenechání jako zálohy ve smyslu § 498 obč. zák. To pak platí i v situaci, kdy pak nebylo mezi stranami budoucí smlouvy o půjčce (jako i v této věci) ujednáno ve vztahu k těmto druhově určeným věcem (předmětu budoucí půjčky) při jejich předávání něčeho jiného (což také nikdo z účastníků ani netvrdil). Na takové finanční prostředky (v dané věci a dle tvrzení žalobkyně tedy na v období od [datum] do [datum] postupně předávanou hotovost v celkové částce 965 000 Kč) pak tedy nutno hledět s ohledem na prakticky prázdný obsah žalobních tvrzení žalobkyně v této věci (o případných ujednáních žalobkyně a žalované o závazcích žalobkyně a žalované plynoucích z těchto žalobkyní tvrzených předání hotovosti plynoucích, a to v postavení žalobkyně a žalované jako budoucích smluvních stran budoucí, a v řízení pak i skutečně prokázané písemné a účastníky také podepsané, smlouvy o půjčce z [datum]) právě v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou vtělenou do § 498 obč. zák. Zde soud ještě zdůrazňuje, že žádná ze stran tohoto sporu jiný mezi účastníky ujednaný právní důvod předání tvrzených 965 000 Kč netvrdila a ani neprokázala. Právě proto je třeba učiněná žalobní tvrzení žalobkyně o postupném předávání hotovosti z její strany žalované (a za současné absence tvrzení o ujednání stran budoucí smlouvy o půjčce o závazcích se k nim vztahujícím) hodnotit po právní stránce právě v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou vtělenou do tehdejšího § 498 obč. zák. – a tedy jako zálohu na budoucí závazek žalobkyně poskytnout žalované hotovostní půjčku. K těmto závěrům soudu srovnej jak rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 352/2017 (popř. v tomto rozhodnutí uváděnou prejudikaturu téhož soudu, zejména jeho rozsudky ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005, ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3790/2008, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 4237/2011, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 688/2012), a dále cit. komentář § 498 z.č. 40/1964 Sb., z publikace Občanský zákoník, Komentář, autorů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol., nakladatelství Wolters Kluver ČR, rok vydání 2009, dále komentář k § 2390 Občanský zákoník VI. Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055 [číslo]) II., 1. vydání, 2014, Nakladatelství C.H. Beck, s. 659 – 673, [jméno] [příjmení] a kol., a i rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 54/2003 a ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000.

48. Podle komentáře podaného k § 498 z.č. 40/1964 Sb., v publikaci Občanský zákoník, Komentář, autorů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kol., nakladatelství Wolters Kluver ČR, rok vydání 2009„ Pokud jedna ze stran (budoucí) smlouvy poskytne druhé ještě před uzavřením smlouvy plnění (nejen peněžité), pak o tomto plnění platí to, co si strany dohodnou. Není-li však dohodnuto něco jiného, pak zákon zakládá vyvratitelnou domněnku, že takové plnění je třeba považovat za zálohu, tj. splátku na dohodnuté plnění. Je-li pak následně smlouva uzavřena, pak na plnění tohoto závazku se záloha započítá. Nedošlo-li však k uzavření smlouvy, je třeba zaplacenou zálohu vypořádat podle zásad o odpovědnosti za bezdůvodné obohacení (§ 451 an.)“.

49. Podle Komentáře k § 2390 Občanský zákoník VI. Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055 [číslo]) II., 1. vydání, 2014, Nakladatelství C.H. Beck, s. 659 – 673, [jméno] [příjmení] a kol., využitelného i pro půjčku ve smyslu § 657 z.č. 40/1964 Sb.,“ Dosažení konsenzu o obsahu smlouvy a přenechání předmětu zápůjčky spadají zpravidla časově v jedno, ale není to nezbytné. K přenechání předmětu zápůjčky může dojít i před dojednáním obsahu smlouvy, a to v případě, kdy se předmět zápůjčky již nachází u vydlužitele (např. je u něj v úschově) a strany se následně dohodnou, že daná věc mu bude přenechána jako zápůjčka (tzv. odevzdání krátkou cestou, traditio brevi manu) .”.

50. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 54/2003 Nejvyšší soud přijal i právní závěr, že režim ustanovení § 498 obč. zák, formulujícího vyvratitelnou právní domněnku o tom, že není-li mezi účastníky dohodnuto něco jiného, hledí se na plnění poskytnuté před uzavřením smlouvy jako na zálohu, však zákon vztahuje pouze na plnění týkající se budoucí smlouvy, nikoli na plnění poskytované z jiného právního důvodu.

51. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000 Nejvyšší soud přijal i právní závěr, že pokud žalobce plnil žalovanému předtím, než mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva, hledí se na plnění jako na zálohu na budoucí závazek z kupní smlouvy; je na tom, kdo tvrdí, že bylo plněno na základě jiného právního důvodu, aby tuto zákonnou domněnku vyvrátil.

52. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98 Nejvyšší soud ČR také vyložil, že "Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. V souvislosti s hodnocením důkazu soukromou listinou je třeba poukázat na hodnocení veřejné listiny, které je v § 134 o.s.ř. upraveno tak, že listiny vydané soudy nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno; jde o projev tzv. legální teorie důkazní. Hodnocení důkazu soukromou listinou zákon zvlášť neupravuje. Proto je třeba postupovat podle § 132 o.s.ř., vyjadřujícího zásadu volného hodnocení důkazů, podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Ze zákona ani z povahy věci nevyplývá, že by pro hodnocení důkazů soukromými listinami bylo možno vyslovit jiné pravidlo, než uvedené v § 132 o.s.ř.“.

53. Konečně soud připomíná i závěry Nejvyššího soudu ČR z jeho rozsudku ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, a podle kterých je„ Předpokladem důkazní povinnosti tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Jestliže totiž účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Splnění povinnosti důkazní pak nemá bez předchozího splnění povinnosti tvrzení pro věc význam, což platí zejména (nejen však) v případech (mezi něž patří i tento), v nichž se uplatní zásada projednací. S přihlédnutím k tomu, že peníze lze dlužníku zapůjčit nejen v hotovosti, nýbrž i formou bezhotovostního platebního styku (srov. shodně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 350/2003, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a že způsob zapůjčení předznamenává také okruh skutečností, jež mají být v soudním řízení dokazovány, patří i on mezi rozhodující skutečnosti, jež mají být vylíčeny v žalobě o zaplacení půjčených peněz (§ 79 odst. 1 o. s. ř.)“.

54. Naproti tomu judikát Nejvyššího soudu ČR odkazovaný žalobkyní (pro podporu její subsidiární argumentace, že předmětná smlouva o půjčce z [datum] je privativní novací – k uvažovaným a přitom nikým v řízení netvrzeným dřívějším ústním smlouvám o půjčce při uvažovaném postupném předávání hotovosti v celkové částce 965 000 Kč) ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 33 Odo 610/2001, je pro danou věc zcela nepřiléhavý, a to již z toho důvodu, že dopadá na zcela odlišnou skutkovou situaci. V daném judikátu řešená smlouva byla totiž skutkově (co do svého relevantního obsahu) zcela odlišná od nyní projednávané věci. V tomto judikátu Nejvyšším soudem ČR posuzované smluvní ujednání totiž stanovilo a jmenovalo výslovně předchozí mezi stranami uzavřenou smlouvu (a její dřívější dodatek), přičemž o těchto dokumentech jejich smluvní strany následně v posuzovaném smluvním ujednání výslovně dohodly, že tyto jejich nová smlouva nahrazuje a zároveň je zrušuje. Pro takový případ Nejvyšší soud ČR toliko v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou dovodil (na podkladu § 570 obč. zák.), že v takovémto smluvním ujednání (a charakteru skutečně privativní novace) je s ohledem na dikci § 570 obč. zák. nadbytečné uvádět i to, že původní jasně určená a měněná smlouva (ve znění jejího původního a jasně specifikovaného dodatku), je i rušena. To totiž vyplývá ze zákona - § 570 obč. zák. a ze strany kontrahentů privativní novace je toto v ujednání o privativní novaci nadbytečné uvádět. V poměrech nyní řešené věci ale není v předmětné smlouvě o půjčce z [datum] o jakékoliv dřívější smlouvě účastníků ani zmínky, a pokud by nějaká dřívější byla (což ale nikdo netvrdil a ani neprokázal), šlo by tedy v případě dané smlouvy o půjčce (šlo-li by po jejím výkladu ve skutečnosti o novaci) nanejvýš o novaci kumulativní, a tedy o změnu závazku nenahrazující a nerušící původní smlouvu, ale toliko tuto měnící nebo doplňující (§ 516 obč. zák.). To ale soud uvádí jen nad rámec, když dle jeho právního názoru jde v případě předmětné smlouvy o půjčce z [datum] právě o typovou smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. a nikoliv o jakýkoliv typ novace nebo i kvitanci.

55. Jde-li o otázky související s důkazním břemenem, pak v rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2881/2010, se Nejvyšší soud ČR přihlásil k závěru, že„ Negativní skutečnosti nelze z povahy věci prokazovat.“, a v rozhodnutí ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 763/2017, že„ Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, a že jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.“.

56. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99 Nejvyšší soud ČR přijal závěr, že„ U soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.“, a že„ Podle § 125 OSŘ mohou za důkaz sloužit též listiny. U soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečnosti v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky.“.

57. Po provedeném dokazování a aplikaci cit. zákonných i podzákonných ustanovení na přijatý závěr o skutkovém stavu soud učinil i následující právní závěry.

58. Žalobu je na místě po ve věci nastalém procesním vývoji (po připuštěné změně žaloby v rozsahu změněných skutkových tvrzení žalobkyně vymezujících skutek, na jehož podkladě je po žalované žalobou nárokovaná částka 965 000 Kč i s přísl. nárokována) zamítnout, a to primárně pro neunesení břemene tvrzení na straně žalobkyně. To pak dle názoru soudu konkrétně ohledně části těch rozhodujících skutkových okolností (ohledně kterých dle názoru soudu žalobkyni tížila povinnost tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř.), ve vztahu ke kterým byla žalobkyně soudem marně poučena dle § 118a odst. 1 o.s.ř. u jednání konaného ve věci dne [datum]. Konkrétně to platí ve vztahu k těm žalobkyní i po tomto poučení nedotvrzeným skutečnostem, kde konkrétně v [obec] (jak do té doby tvrdila, ale po poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nedotvrdila/neupřesnila), v žalobkyní naopak upřesněném období roku 2012 (od [datum] do [datum]), a po jakých konkrétních částkách (což zůstalo žalobkyní i po poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. opět nedotvrzeno), došlo fakticky k předání hotovosti v souhrnné částce 965 000 Kč ze strany bývalého jednatele žalobkyně ([jméno] Willmanna) žalované (a jak žalobkyní naopak bylo skutkově dotvrzeno – a tedy výhradně v souladu se smlouvou o půjčce účastníků v písemné podobě ze dne [datum]). Pokud pak žalobkyně jako uvažovaný věřitel ze smlouvy o půjčce v rámci svých žalobních tvrzení o skutkové stránce věci (vymezujících přitom po skutkové stránce skutečnosti rozhodné pro závěr o vzniku reálného kontraktu, a tedy vymezujících po skutkové stránce i to, že k faktickému odevzdání předmětu půjčky reálně došlo) tvrdí, že k faktickému odevzdání předmětu půjčky docházelo v hotovosti a na několikrát (neznámo v jakých částkách, kde konkrétně a v zásadě i kdy přesně) v [obec], a když se zároveň protistrana (dlužník z uvažované smlouvy o půjčce) brání v řízení o zaplacení jistiny takové půjčky tím, že naopak žádnou hotovost od věřitele nepřevzal, a když je v řízení zároveň zjištěn důkaz, v rámci kterého dlužník z takové uvažované smlouvy o půjčce převzetí (byť souhrnné částky) půjčky 965 000 Kč potvrdil (jak také v této věci učinila žalovaná uznáním svého podpisu za vlastní na smlouvě o půjčce z [datum] s jejím prohlášením, že souhrnnou částku 965 000 Kč„ v souladu“ s touto smlouvou obdržela), pak pro vymezení skutku (resp. přesněji pro vymezení těch skutkových okolností), který bude na místě v řízení po učinění tvrzení o něm prokazovat (resp. kteréžto skutečnosti bude případně na žalované jako na dlužníkovi z uvažované smlouvy o půjčce, aby je důkazně vyvrátila – tedy poskytla důkaz o jejich opaku, resp. důkaz o tom, že dané prohlášení z její strany o převzetí částky 965 000 Kč není ve skutečnosti pravdivé), nutně spadají právě tvrzení o tom, kdy, kde a po jakých částkách k faktickému odevzdání předmětu půjčky došlo. Takové skutečnosti tvrdit (a to ještě před tím, než by je tedy bylo na místě v řízení prokazovat) je přitom na žalobkyni, když právě žalobkyně z dané smlouvy o půjčce (kterážto je jako reálný kontrakt perfektní jen a pouze tehdy, je-li ujednán její obsah, a dojde-li zároveň k potřebnému faktickému odevzdání předmětu půjčky) vyvozuje pro sebe příznivé právní následky. Uvedené je pak zřejmé z toho, že pokud žalobkyně takové podrobné skutkové okolnosti o postupném předávání hotovosti (a při učiněné obraně dlužníka z uvažované smlouvy o půjčce stojící i na tom, že žádné finanční prostředky jako půjčku neobdržel, a při současném v tomto řízení naopak prokázaném písemném potvrzení dlužníka o tom, že tomu ale„ alespoň“ co do celkové částky 965 000 Kč bylo) nebude dostatečně konkrétně tvrdit, znemožňuje tím v následném průběhu řízení byť i jen potencionálně splnit procesní povinnost daného dlužníka tvrzeními žalobkyni vymezenou skutkovou verzi o postupném předávání hotovosti v celkové částce 965 000 Kč důkazy opaku vyvrátit (a tedy vyvrátit právě až dostatečně určitě skutkově vymezenou verzi skutku). Takový dlužník totiž při dostatečně skutkově nevymezeném ději, který má procesní povinnost důkazy opaku takový děj vyvracet, totiž prakticky nemá reálnou možnost opak tvrdit a prokázat, a to jednoduše proto, že konkrétní tvrzení o předávání hotovosti chybí, resp. jsou natolik neurčitá, nekonkrétní a povšechná, že důkaz o opaku (důkaz o jejich nepravdivosti) znemožňují poskytnout. Takový dlužník např. nemá možnost ani tvrdit (a ani prokázat), že v nějakém konkrétním dni na nějakém konkrétním místě od věřitele nějakou konkrétní částku jako předmět půjčky, popř. i jako zálohu na budoucí předmět budoucí půjčky, neobdržel, když nepř. konal v dané době něco zcela zcela jiného a někde zcela jinde, což by byl také reálně případně schopen na svoji obranu tvrdit a prokázat... Soud tedy uzavírá, že uvedená podrobná skutková tvrzení o postupném odevzdávání hotovosti v souhrnné výši 965 000 Kč byla v této věci a za v ní nastalé procesní situace (zejména po připuštění změny žaloby) zcela nezbýtnými žalobními tvrzenímu ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř.

59. Podobně jako tedy uzavřel Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, že„ způsob zapůjčení předznamenává také okruh skutečností, jež mají být v soudním řízení dokazovány, patří i on mezi rozhodující skutečnosti, jež mají být vylíčeny v žalobě o zaplacení půjčených peněz (§ 79 odst. 1 o. s. ř.)“, tak v této věci soud prvního stupně uzavřel, že pokud dlužník ze smlouvy o půjčce zpochybňuje jakékoliv převzetí hotovosti z titulu smlouvy o půjčce peněžních prostředků (sic dle žalobních tvrzení poskytnutých dlužníku ještě před jejím podpisem v podobě zálohy na budoucí nepřímý předmět půjčky ve smyslu § 498 obč. zák.) ve sporu o vrácení těchto peněžních prostředků, pak i konkrétní skutkové okolnosti o předání a převzetí těchto peněžních prostředků (a to tím spíše byly-li dle žalobních tvrzení předávány v delším časovém rozmezí [datum] – [datum], a na několikrát v [obec]) tvoří okruh rozhodujících skutečností ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř., a tedy okruh skutečností, jež mají být v soudním řízení dokazovány (resp. případně žalovaným vyvraceny). Takové skutečnosti proto patří mezi takové, které musí být ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. uvedeny v žalobě, má-li být tato potencionálně po provedeném dokazování posouzena jako důvodnou. Jejich neuvedení (i přes postup soudu dle § 118a odst. 1 o.s.ř.) pak znamená, že žalobce nemůže být v takovém řízení úspěšný pro neunesení břemene tvrzení. Tak se tomu stalo i v této věci a již z tohoto primárního důvodu bylo proto třeba žalobu (po připuštěné změně žaloby) zamítnout. Z uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR je pak zřejmé i to, že kdyby uvedené bylo soudem prvního stupně zohledněno již před vydáním R1 (kde soud dle pro něho závazného právního názoru opomenul o změně žaloby rozhodnout), nebylo by ve věci třeba po patřičném poučení dle § 118a odst. 1 o.s.ř. provádět ani dokazování, a to s ohledem na to, že„ ...jestliže totiž účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Splnění povinnosti důkazní pak nemá bez předchozího splnění povinnosti tvrzení pro věc význam, což platí zejména (nejen však) v případech (mezi něž patří i tento), v nichž se uplatní zásada projednací.“.

60. To se ale nestalo a v řízení již rozsáhlé dokazování provedeno bylo. Pokud by pak nebyl nyní přijatý právní názor soudu prvního stupně, že žalobu je třeba primárně zamítnout již pro neunesení břemene tvrzení na straně žalobkyně, přijat, pak i tak ale v řízení zjištěné skutečnosti (zjištěný skutkový stav) odůvodňují zamítavý výrok č. I tohoto rozsudku. K tomu soud podává následující odůvodnění.

61. Jde-li o právní hodnocení předmětné písemné smlouvy o půjčce z [datum] (včetně jejího obsahu), pak soud i po připuštěné změně žalobních tvrzení (a za současné absence jakýchkoliv tvrzení účastníků o tom, že by při žalobkyní tvrzených předávkách hotovosti dni [datum] předcházejících bylo mezi účastníky ujednáno čehokoliv relevantního o jejich právech a povinnostech z těchto předávek hotovosti plynoucích, a při současném a v řízení zjištěném právním postavení účastníků jako budoucích smluvních stran budoucí smlouvy o půjčce z [datum] vztahující se dle tvrzení žalobkyně právě k těmto předávaným peněžním prostředkům) musel tuto smlouvu hodnotit jako ten jedinný tvrzený právní důvod, z kterého žalobkyně žalobou uplatněné nároky uplatňuje. Skutkové okolnosti, které by dovolovaly tuto smlouvu dle jejího zjištěného obsahu posoudit toliko jako kvitanci se současným ujednáním smluvních stran o změně nějakého jejich dřívějšího závazku (a tedy jako vedle kvitance i jako kumulativní novaci), a jako by bylo např. nové ujednání o novém úročení, o nové smluvní pokutě, o nové splatnosti dřívějšího závazku, o novém platebním místě... apod., ty tvrzeny nebyly, a nebyly ani prokázány. Ve vztahu k žalobkyni nadto ani po poučení soudu směřujícím k žalobkyni podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. a provedeném u jednání konaného ve věci [datum]. Jak již výše vyloženo, pak ani změněná žalobní tvrzení (o dřívějším postupném předání předmětu půjčky z této později uzavřené smlouvy o půjčce) nebrání tuto smlouvu posoudit jako právní důvod žalobou uplatněných pohledávek a ani jako smlouvu o půjčce, když dané dřívější odevzdání předmětu půjčky připouští jak odborná literatura, tak i soudní praxe, a v dané věci byla daná tvrzení žalobkyně o těchto předávkách subsumovatelná pod hypotézu § 498 obč. zák. [příjmení] vyvratitelné právní domněnky založené tímto zákonným ustanovením nebyl v řízení ani tvrzen a ani prokázán. Pokud jde pak o zjištěný obsah dané písemné smlouvy o půjčce z [datum], pak stejně jako v R1 soud uzavírá, že tato smlouva veškeré zvláštní náležitosti, které jsou pro smluvní typ smlouvy o půjčce předepsány § 657 obč. zák. Je v ní dostatečně určitě a jasně vyjádřen závazek žalobkyně přenechat žalované částku 965 000 Kč (tedy peněz, jako druhově určených věcí), a i závazek žalované k žalobkyni tutéž částku žalobkyni po uplynutí sjednané doby (nejpozději do [datum]) vrátit. S ohledem na reálný charakter smlouvy o půjčce je pak třeba opětovně zdůraznit, že z takovéhoto typu smlouvy může vzniknout platný závazek dlužníka k vrácení v ní sjednané půjčky teprve až po tom, co dojde vedle ujednání o obsahu této smlouvy také k reálnému odevzdání předmětu půjčky (v daném případě tedy částky 965 000 Kč) věřitelem dlužníku.

62. Na uvedeném právním hodnocení předmětné smlouvy o půjčce pak nemění ničeho ani nesprávné IČ žalobkyně v ní uvedené (a patřící jiné obchodní společnosti), a to když ze zbývajícího obsahu smlouvy je patrné, že na straně věřitele v ní vystupuje právě žalobkyně (kdy zejména v čl. I smlouvy je označena jako osoba, které se má půjčka 965 000 Kč vrátit, již výslovně označena žalobkyně svojí obchodní firmou i správným [příjmení]). Obdobné je pak třeba uvést i ve vztahu k části této smlouvy, v níž tato sama sebe označuje za smlouvu“ kupní”, kdy s ohledem na jasné slovní vymezení práv a povinností v ní je zcela zřejmé, o jaký smluvní typ se jedná. Namítanou obsahovou podobnost závěrečných odstavců dané smlouvy o půjčce se závěrečnými odstavci částí kupní smlouvy provedené rovněž k důkazu soud v dané věci blíže nehodnotil, neb pro zamítnutí žaloby bylo dostatečným důvodem jak neunesení břemene tvrzení o pro věc rozhodujících skutečnostech na straně žalobkyně (jak odůvodněno již výše), tak i ta dle soudu prokázaná obrana žalované, že předmětnou hotovost v částce 965 000 Kč od žalobkyně ve skutečnosti žalovaná vůbec neobdržela, a tedy že písemné potvrzení této skutečnosti ze strany žalované (završené podpisem žalované na předmětné smlouvě o půjčce z [datum], který také žalovaná později uznala před legalizačním orgánem dne [datum] za vlastní) není ve skutečnosti pravdivé. Ze stejného důvodu považoval soud za nadbytečné řešit i to, zda žalovaná podpisem dané smlouvy o půjčce z [datum] ve skutečnosti projevila svoji skutečnou a pravou vůli tuto smlouvu s žalobkyní uzavřít. Soud ještě dodává, že má rovněž za zjištěné, že předmětná smlouva o půjčce z [datum] je vedle vlastnoručního podpisu žalované opatřena i podpisem žalobkyně (jejího tehdejšího jednatele [jméno] [příjmení] oprávněného za žalobkyni tehdy jednat v souladu se zapsaným stavem relevantních skutečností o jednání právnické osoby v obchodním rejstříku).

63. Jak také již soud výše předeslal a odůvodnil, zhodnocení obsahu dané smlouvy o půjčce jakožto typové smlouvy o půjčce (odhlednuto na tomto místě od toho, že takový typ smlouvy vznikne až za splnění i té druhé podmínky, kterou je i faktické odevzdání předmětu půjčky věřitelem dlužníku) nebrání ani to, že k předání předmětu půjčky mělo dle žalobních tvrzení dojít na několikráte a v průběhu několika dni [datum] předcházejících měsíců (přesně v době od [datum] do [datum]). Pokud totiž soud tato žalobní tvrzení právně posoudil, a zohdlenil při tom i to skutkové zjištění, že účastníci také později po těchto tvrzených předávkách hotovosti předmětnou smlouvu o půjčce z [datum] podepsali, a dále i tu skutečnost, že nebylo tvrzeno a ani z ničeho zjištěno, že při těchto předávkách ujednali čehokoliv bližšího o svých vzájemných právech a povinnostech se k nim vážících, pak pokud by žalobkyně v řízení prokázala, že k těmto reálně také došlo, bylo by na tato postupná plnění třeba hledět v souladu s vyvratitelnou právní doměnkou vtělenou do § 498 obč. zák., a tedy jako na zálohu na budoucí závazek žalobkyni k žalované z později mezi týmiž účastníky podepsané smlouvy o půjčce z [datum] a zjištěného obsahu.

64. Pro prokázání této skutečnosti žalobkyně od počátku řízení navrhovala k důkazu mj. i ten důkazní prostředek, kterým byla samotná smlouva o půjčce z [datum] v listinné podobě s úředně ověřeným podpisem žalované, přičemž z této smlouvy v této souvislosti žalobkyně upozorňovala zejména na tu její část, ve které bylo obsaženo prohlášení samotné žalované o tom, že řádné přijetí půjčky ve výši uvedené výše (965 000 Kč) kvituje, a její řádné přijetí stvrzuje svým podpisem této smlouvy o půjčce. Takové písemné prohlášení dlužníka ze smlouvy o půjčce (a to i vztahuje-li se k peněžním prostředkům, které by třeba do okamžiku podpisu takové smlouvy tento dlužník držel z jiného právního důvodu – třeba právě jako zálohu na budoucí půjčku), je pak silným důkazním prostředkem o takové skutečnosti (o tom, že skutečně částku 965 000 Kč od věřitele přijal), a bývá tak v civilním sporném řízení zpravidla (při absenci dlužníkovi obrany to popírající a při absenci relevantních důkazů o opaku) způsobilé bezezbytku žalobní tvrzení věřitele z takovéto smlouvy (při jeho požadavku na vrácení půjčky z této smlouvy po její splatnosti) o reálném odevzdání předmětu půjčky prokázat. To ale z procesního hlediska nemění ničeho na tom, že při existenci obrany dlužníka založené na tvrzení, že takovou částku jako půjčku od věřitele ve skutečnosti nepřevzal (sic to i písemně potvrdil), může být tento dlužník v daném sporu ještě úspěšný, a to tehdy, pokud se mu podaří takovou svoji obranu prokázat. Jinak řečeno, dlužník se žalobě o vrácení půjčky v hotovosti z titulu věřitelem tvrzené a smlouvy o půjčce této hotovosti ubrání i přes své vlastní písemné prohlášení, že takovou půjčku v hotovosti převzal tehdy, pokud prokáže, že takové jeho prohlášení ve skutečnosti pravdivé není, resp. že listina toto prohlášení obsahující je v této své části nepravdivá (a to byť by byla i pravá).

65. V té souvislosti soud ještě dodává, že předmětnou smlouvu o půjčce v písemné podobě ze dne [datum] posoudil jako celek jako pravou, ve smyslu cit. judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99), když přijal závěr, že žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala všechny skutečnosti, které po ní bylo lze možno procesně požadovat, aby bylo uzavřít, že daná listina pochází i od žalované jako druhé smluvní strany tyto listiny – smlouvy (resp. že je tedy vedle podpisu jtehdejšího jednatele žalobkyně opatřena právě i vlastnoručním podpisem žalované). Pokud jde o legalizační doložku na této listině, a která se právě vztahuje k podpisu žalované na této listině, tak již výše soud odůvodnil, že tato legalizační doložka má veškeré své formální náležitosti, které tehdy (k [datum]) plynuly z tehdy platného zákona o ověřování (a prováděcí vyhlášky k němu). To pak i přes tu skutečnost, že přelepka na sešití, kde jsou oba listy dané listiny pevně spojeny, není opatřena nikde otiskem razítka České pošty, s.p. (jako orgánu legalizaci provádějícího). Je tomu tak z toho důvodu, že žalobkyně dotvrdila jako skutečnost rozhodnou pro uvažovaný závěr o naplnění všech formálních náležitostí na tuto legalizační doložku tu rozhodnou negativní skutečnost (kteroužto pak s ohledem na závěry Nejvyššího soudu ČR z jeho rozhodnutí ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2881/2010 nelze prokazovat – a žalovaná opak ani netvrdila...), že žalovaná o pevné spojení obou listů této listiny nepožádala. Za takové situace nebylo dle tehdy platné právní úpravy formální náležitostí legalizační doložky ani sešití daných vícero listů takové listiny, ani opatření takového sešití přelepkou, a ani opatření takové přelepky razítkem na žádném jejím místě. K tomu blíže srovnej odůvodnění tohoto rozsudku, jeho body 7. a 8.

66. Pokud jde pak o pravdivost prohlášení žalované v této soukromé listině (opatřené veřejnou listinou – příslušnou legalizační doložkou) o tom, že od žalobkyně skutečně také částku 965 000 Kč jako půjčku žalovaná převzala, tuto žalovaná v řízení zpochybnila, a bylo na tedy ní, aby ohledně takového svého tvrzení navrhla důkazy, a toto jí učiněné prohlášení tedy důkazem opaku vyvrátila.

67. Po provedeném dokazování prostřednictvím k tomu také provedených důkazů, a to i při zohlednění skutečností, které za řízení vyšly najevo (v rámci zásady volného hodnocení důkazů, vtělené do § 132 o.s.ř.), soud uzavřel, že žalovaná důkazní břemeno stran své obrany o nepřijetí hotovosti 965 000 Kč od žalobkyně přede podpisem smlouvy o půjčce z [datum] unesla. Žalované se totiž v těchto souvislostech podařilo provedenými důkazy dle názoru soudu vyvrátit právě onen skutkový děj, který ve vztahu k předání předmětu půjčky (částky 965 000 Kč) žalované tvrdila žalobkyně, přičemž na to soud uzavřel na základě následujícího.

68. Dle tvrzení žalobkyně došlo k předání souhrnné částky 965 000 Kč v hotovosti žalované na několikráte v [obec], a to ze strany [jméno] [příjmení] jako tehdejšího jednatele žalobkyně, a to před podpisem předmětné smlouvy o půjčce dne [datum] v době od [datum] do [datum]. Pro pravdivost tohoto tvrzení žalobkyně (ale i pro vyvrácení těchto tvrzení žalobkyně) pak vedle samotné deklarace žalované ve smlouvě o půjčce z [datum] (byť tato se po skutkové stránce omezila na konstatování o převzetí částky 965 000 Kč k [datum]) mohlo svědčit jako důkazní prostředek nepochybně i účetnictví žalobkyně. Ta byla totiž jako účetní jednotka ve smyslu z.č. 563/1991 Sb. v tehdy účinném znění povinna i v rozhodné době let 2012 až 2014 (srovnej zejména §§ 3 odst 1 a 7 z.č. 563/1991 Sb.) vést ve svém účetnictví jak skutečnosti a doklady svědčící o vyplacení předmětu půjčky z prostředků společnosti (v daném případě z pokladny společnosti), tak i o pohledávce z předmětné smlouvy o půjčce s žalovanou jako takové.

69. Když pak v těchto souvislostech soud vyhodnotil zjištění přijatá z ve věci vypracovaného znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence (včetně skutečností zjištěných z výslechu jeho zpracovatele, soudního znalce [příjmení] [celé jméno znalkyně]), a i zjištění podávající se přímo z obsahu účetnictví žalobkyně (zejména účetních závěrek z let 2012 až 2014), a i zjištění podávající se z dalších provedených důkazů (zejména z výslechů [jméno] [příjmení], žalované, a i [jméno] [příjmení]), dospěl k závěru, že účetnictví žalobkyně nejenže neobsahuje takové údaje a účetní doklady, které by svědčily pro závěr, že k předání hotovosti žalované ve výši 965 000 Kč z pokladny žalobkyně přede dnem [datum] a v době od [datum] do [datum] došlo, ale spíše o této skutečnosti zavdávají závažné a odůvodněné pochyby. Ty pak nerozptýlila svou výpovědí ani účetní žalobkyně ([jméno] Kovaříková), která účetnictví žalobkyně v rozhodné době vedla, a ani tehdejší jednatel žalobkyně ([jméno] Willmann), který k tomu [jméno] [příjmení] dodával jako jednatel společnosti podklady.

70. Ony odůvodněné pochyby o výdeji částky v součtu 965 000 Kč v hotovosti z pokladny žalobkyně i v žalobkyní dovymezeném období od [datum] do [datum] zakládal konkrétně následující souhrn zjištěných skutečností. Předně ve věci ustanovená znalkyně přímo k účetnímu stavu pokladny společnosti (a ze kteréžto tedy musely hotovostní finanční prostředky pocházet – a jak o tom vypovídal i bývalý jednatel žalobkyně) v rozhodném období uzavřela, že tento je nedůvěryhodný, resp. že účetně evidovaný stav pokladny v rozhodném období neodráží 100 % stav pokladny ve skutečnosti. Tento její závěr soud sdílí. Je totiž založen nejen na těch zjištěních (podávajících se z výpovědí bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] a účetní žalobkyně z rozhodné doby [jméno] [příjmení]), ale i na samotném zjištěném obsahu účetnictví žalobkyně (dílem se podávajícího ze znaleckého posudku a jeho příloh, a dílem i z k důkazu provedených účetních závěrek žalobkyně za roky 2011 až 2014). V té souvislosti srovnej zejména rozdílné stavy pokladny ze znaleckého posudku a z účetních závěrek a závěry znalce ve vztahu k věrohodnoti účetně evidovaného stavu pokladny společnosti i v letech 2012 až 2014. Z daných důkazů dále plyne, že účetní žalobkyně [jméno] [příjmení] v rozhodném období“ nijak zvlášť neřešila” půjčky [jméno] [příjmení] k žalobkyni (a s jednou z nichž měla být v roce 2012 dle žalobkyně půjčka k žalované v účetnictví žalobkyně zaměněna), a dále i to, že [jméno] [příjmení] ve vztahu k prostředkům žalobkyně na pokladně a při dispozici s nimi k těmto finančním operacím občasně (a dle jeho výpovědi právě i v případě v účetnictví žalobkyně evidovaných výběrů v hotovosti v prosinci 2012 a v souhrnné částce 1 200 000 Kč) nevystavoval výdajové pokladní doklady, a to ačkoliv dle účetnictví žalobkyně byly tyto jeho výběry z pokladny společnosti evidovány naopak právě na podkladě výdajových pokladních dokladů Pv 5/1 až Pv 5/5. O nich pak účetní žalobkyně [jméno] [příjmení] zase prohlásila, že tyto musela mít při jejich zanesení do účetnictví z roku 2012 k dispozici od [jméno] [příjmení], a kdy na podkladě těchto v účetnictví žalobkyně za rok 2012 původně vyznačila, že výběry částky 1 200 000 Kč z prosince 2012 jsou vrácením půjčky [právnická osoba] [příjmení]. Z uvedeného se tedy dle soudu podává, že je spíše pravděpodobné, že pokud k výběrům hotovosti ve výši 1 200 000 Kč z pokladny žalobkyně v prosinci 2012 skutečně došlo, pak že tyto prostředky byly [jméno] [příjmení] skutečně vybrány za původně (v účetnictví žalobkyně za rok 2012) a dle pokladních výdajových dokladů Pv 5/1 až Pv 5/5 evidovaným účelem, a tedy za účelem splacení půjčky žalobkyně od [jméno] [příjmení]. V té souvislosti je pak významné zdůraznit i to, že dle obsahu údajů zveřejněné účetní závěrky žalobkyně za rok 2012 je tato vyhotovena již v roce 2013, kdy z tohoto se dá dále dovodit, že nejméně v roce 2013 musely být již účetní doklady Pv 5/1 až Pv 5/5 dle výpovědi účetní žalobkyně [jméno] [příjmení] obsahem účetnictví žalobkyně. Ta totiž ve vztahu k nim prohlásila, že je musela mít při jejich zaúčtování do účetnictví žalobkyně k dispozici, pokud je do tohoto účetnictví také zanesla (k tomuto zanesení pak tedy muselo dojít oproti výpovědi svědkyně již někdy před rokem 2014 nebo 2015, a tedy zároveň před tím, než měl [jméno] [příjmení] dle něho samého a i dle svědkyně [příjmení] tuto zpravit o existenci půjčky částky 965 000 Kč za strany žalobkyně k žalované, a tedy i před tím, než mělo dojít ke snaze poskytnutí této částky účetně opravit na poskytnutí půjčky žalobkyní žalované). Dále soudem předeslané odůvodněné pochyby ve spojení s již uvedeným zakládá to, že do účetnictví žalobkyně byly v účetnictví žalobkyně evidované výběry z prosince 2012 a v souhrnné výši 965 000 Kč zaevidovány nově jako půjčka žalované až v roce 2014, a to na výslovný pokyn [jméno] [příjmení] účetní [jméno] [příjmení], ale to již zároveň bez toho, aby alespoň při této příležitosti byla účetní žalobkyně daná smlouva [jméno] [příjmení] předložena (což je s ohledem na povinnosti účetní jednotky ve vztahu k účtování o pohledávkách společnosti a jejich příslušenství nezbytné), nebo dále třeba i to, že oprava údajů v účetnictví žalobkyně (ve vztahu k účtování o částce 965 000 Kč evidované v účetnictví žalobkyně jako výběr hotovosti z pokladny žalobkyně v prosinci 2012) proběhla zcela nestandartně a nepochopitelně, a to konkrétně i opětovným zaúčtováním výběrů hotovosti částky 965 000 Kč z pokladny žalobkyně (a to i přes to, že tato opravná operace vedla dokonce ke vzniku účetně záporného zůstatku hotovosti na pokladně žalobkyně). Vysvětlení této skutečnosti pak nepřinesl ani výslech účetní žalobkyně, která k němu uvedla jen to, že takový byl ve vztahu k ní pokyn [jméno] [příjmení]. Obdobně dané pochyby (a to i ve vztahu k účetně evidovanému stavu pokladny žalobkyně v rozhodných letech) zakládá i to, že z účetnictví žalobkyně se vůbec nepodává, co mají představovat závazky žalobkyně k jejím společníkům evidované v účetnictví žalobkyně na účtu [číslo] (a v rozhodném období v neměnné výši téměř 9 500 000 Kč). To nadto v situaci, kdy o obdobných závazcích žalobkyně ke svým společníkům žalobkyně zároveň účtovala na účtu [číslo] a jako o„ úhradě ostatních krátkodobých závazků“ společnosti, z čehož se ale při zveřejnění těchto údajů nemůže podávat skutečný obraz takových závazků společnosti nejméně ve vztahu právě k věřitelům společnosti (včetně jejích společníků). To pak nabývá na významu opět v souvislosti s tím, že pokud účetní žalobkyně ne zcela odpovědným způsobem přistupovala k účtování o půjčkách žalobkyně od [jméno] [příjmení] (jak se podávalo z její výpovědi), a kdy [jméno] [příjmení] zároveň z pokladny žalobkyně čerpal hotovost i bez vystavování pokladních dokladů (což platí dokonce i ve vztahu k tak vysokému výběru jako u částky ve výši 1 200 000 Kč v prosinci 2012), jak vypověděl on sám, pak i takové skutečnosti ve svém souhrnu značně oslabují vypovídací hodnotu účetnictví žalobkyně v rozhodných letech ve vztahu k účetně evidovanému stavu pokladny žalobkyně. Vše výše uvedené tak odůvodňuje závěr, že údaje z účetnictví žalobkyně o stavu peněžních prostředků žalobkyně na pokladně v roce 2012 (resp. v prosinci 2012), jak jsou uvedeny v účetních závěrkách a i závěrech znalce v písemném znaleckém posudku jsou pravděpodobně nereálné, a tedy neumožňující nepřímo usuzovat na to, že žalobkyně měla v prosinci 2012 dostatek finančních prostředků k poskytnutí půjčky 965 000 Kč žalované v hotovosti. Obdobné pochyby je pak třeba na podkladě uvedeného vyslovit o obsahu účetnictví žalobkyně i ve vztahu v něm od roku 2014 evidovaným údajům o poskytnutí půjčky 965 000 Kč žalované z podkladny společnosti.

71. Dané pochyby pak vyplývají i z dále uvedeného. Z výpovědi [jméno] [příjmení], žalované a ani z výpovědi [jméno] [příjmení] se nepodává rozumného vysvětlení pro motiv žalované k uzavření dané smlouvy o půjčce [datum], resp. vysvětlení rozumného účelu, pro který by takové finanční prostředky ve výši 965 000 Kč ona sama v době prosince 2012 potřebovala a pro který by jej žalobkyně žalované (na dobu dvou let a při řádném splacení bezúročně) půjčila. Pro tento závěr pak nepřímo svědčí žalovanou doložená nezanedbatelná hodnota finančních prostředků, které v tomto období měla k dispozici (viz. zjištění přijatá z výpisů a zpráv peněžních a obdobných ústavů k aktivům žalované v rozhodné době) a dále i skutečnosti podávající se z výslechů žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] žalovaná pak ve své výpovědi potřebu půjčky 965 000 Kč popírala (ostatně stejně jako ty, že by tuto od žalobkyně obdržela), přičemž taková finanční potřeba na její straně se nepodávala ani z výslechu jejího syna [jméno] [příjmení], který byl v dané době s žalovanou jako se svojí matkou a i s ohledem na její formální úlohu (kterou má soud za prokázanou z výslechu žalované i [jméno] [příjmení]) v investičním projektu realizovaného prostřednictvím [právnická osoba] s.r.o. v čilém kontaktu. O předmětném investičním projektu pak soud nemá pochyb, když o něm vypovídal jak [jméno] [příjmení], tak i žalovaná a i [jméno] [příjmení]. Pokud pak [jméno] [příjmení] v té souvislosti předestříval v rámci své výpovědi verzi, podle které mohl tento účel půjčky částky 965 000 Kč na straně žalované spočívat v obstarání si finančních prostředků, o které žalovanou její syn [jméno] [příjmení] již připravil, tento nebyl s ohledem na dostatečné finanční zajištění žalované v dané době dle názoru soudu reálný, a ani se z této verze nepodávalo rozumného důvodu, proč by za těchto okolností a za tímto účelem žalobkyně na dva roky bezúročnou půjčku částky 965 000 Kč žalované poskytla (úrok byl vázán dle obsahu smlouvy o půjčce až na prodlení se splácením...). Pokud měl pak skutečný účel dané půjčky částky 965 000 Kč (a třeba i s prostředky uvažovanými z hypotéky za dům [obec a číslo], o nichž vypovídal [jméno] [příjmení]) spočívat v zajištění finančních prostředků pro [jméno] [příjmení] potřebných z jeho strany za účely navýšení jeho majetkové účasti ve [právnická osoba] s.r.o., bylo by pak zase s podivem, aby zněl požadavek [jméno] [příjmení] (jak opět v těchto souvislostech vypovídal [jméno] [příjmení]) na vyplacení těchto prostředků v opětujících se a toliko dílčích plněních v hotovosti. Pak by tato dílčí plnění neměla při takovém skutečném účelu půjčky 965 000 Kč žádného logického opodstatnění. Tyto dílčí platby (na případný požadavek [jméno] [příjmení] k jejich výplatám) pak neodůvodňuje v těchto souvislostech ani další vysvětlení [jméno] [příjmení] v rámci jeho výpovědi, a podle kterého neměl všechny prostředky na výplatu půjčky ani k dispozici v hotovosti. To pak bylo totiž zase zcela rozporné s tou částí jeho výpovědi, podle které již v průběhu roku načerpal na pokladnu žalobkyně vyšší hotovost, ze které pak měl dle své výpovědi půjčku poskytnout (a čemuž také odpovídal obsah účetnictví žalobkyně – stav pokladny umožňující bezproblémové poskytnutí částky 965 000 Kč v hotovosti, sic jak již výše uvedeno, má soud obsah účetnictví žalobkyně ve vztahu k údajům o stavu pokladny žalobkyně v roce 2012 za nevěrohodný). V té souvislosti se pak také soudu jevila nevěrohodná výpověd [jméno] [příjmení] i v té své části, ve které popisoval s ohledem na možnou potřebu předmětných finančních prostředků pro [jméno] [příjmení] (potřebných pro navýšení majetkové účasti v [právnická osoba]), aby tyto [jméno] [příjmení] poskytl [jméno] [příjmení], resp. případně“ přes žalovanou” [jméno] [příjmení] bez toho, aby měl o poskytnutí takto vysoké hotovosti [jméno] [příjmení] jakýkoliv doklad (sama smlouva o půjčce byla přitom i dle tvrzení žalobkyně a i dle výpovědi [jméno] [příjmení] podepsána žalovanou až po předání veškeré hotovosti 965 000 Kč žalované...). V té době totiž dle [jméno] [příjmení] tomuto docházela s [jméno] [příjmení] dlouhodobě trpělivost (se splacením dřívější ”investice” žalobkyně do domu v [obec a číslo] v dřívější dražbě, a potažmo i do následného bezplatného bydlení žalovaného v ní po dané dražbě), což podtrhávalo i to, že dle [jméno] [příjmení] měl tento po [jméno] [příjmení]“ požadovat poskytnutí dalších finančních prostředků” toliko právě přes matku [jméno] [příjmení], žalovanou. Za této situace by pak bylo opět s podivem, aby [jméno] [příjmení] za tímto dalším možným účelem poskytnutí částky 965 000 Kč [jméno] [příjmení] (přes žalovanou jako matku [jméno] [příjmení]) tomuto bez jakéhokoliv dokladu nebo podpisu smlouvy částku 965 000 Kč v období od [datum] do [datum] vyplatil, nota bene smlouvu o půjčce následně nezanesl ani do účetnictví žalobkyně, a toliko si o této transakci vedl interní přehled v excelu. I s ohledem na tyto rozpory podávající se z výpovědi [jméno] [příjmení] posoudil soud za zcela věrohodnou naopak vnitřně bezrozpornou, logickou a obsahově tedy věrohodnou výpověď žalované o vztazích žalované [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobkyně v rozhodné době, a ze které se tedy podávalo i to, že žalovaná od [jméno] [příjmení] (v té době jednatele žalobkyně) žádnou půjčku nežádala a žádnou hotovost (včetně částky 965 000 Kč) na několikráte v době od [datum] do [datum] nepřevzala. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaná v závěru své výpovědi (a soud dodává, že po poměrně dlouhém soudním jednání) sama připustila, že má nějaké vyhotovení smlouvy o půjčce na částku 965 000 Kč doma, když tato skutečnost je snadno vysvětlitelná délkou sporu, komunikací účastníků v jeho průběhu i před ním, kdy v rámci tohoto vývoje věci se taková listina (a třeba i kopie předmětné smlouvy o půjčce) mohla do dispozice žalované kdykoliv dostat. Soud připouští, že věrohodnot důkazního prostředku účastnickou výpovědí (v tomto případě účastnickou výpovědí žalované) je v obecné rovině poměrně slabá (resp. jde svojí povahou o důkazní prostředek pravidelně té nejnižší důkazní síly), nicméně v dané věci soud výpovědi žalované ohledně nepředání hotovosti 965 000 Kč k jejím rukám ze strany žalobkyně uvěřil. Učinil tak s ohledem na průběh výslechu žalované, resp. s ohledem na logický a bezrozporný obsah její výpovědi, a dále s ohledem na to, že ostatní důkazy provedené soudem k předání hotovosti 965 000 Kč žalobkyní žalované přede dnem [datum] byly natolik oslabeny (jak se podává z hodnocení takových důkazů vyloženého soudem výše), že soud má předání dané hotovosti žalované v částce 965 000 Kč a především s oporou v účastnickém výslechu žalované za vyvrácené. Nadto tuto verzi žalované podpořila i svědecká výpověď svědka [jméno] [příjmení], který měl dle tvrzení samotné žalobkyně mít o těchto předávkách vědomost, když se měl jednání, na kterých k nim mělo docházet, účastnit. To pak tento svědek naopak výslovně popřel, a naopak uvedl, že u žádného předávání hotovosti ze strany bývalého jednatele žalobkyně ve prospěch žalované nebyl, a nebyl přítomen ani žádné příležitosti, kdy by spolu tyto dvě osoby (žalobkyně prostřednictvím [jméno] [příjmení] a žalovaná) uzavíraly jakoukoliv smlouvu o půjčce. Jeho výpověď pak působila rovněž zcela věrohodně a podporovala tedy opět výpověď žalované o tom, že k žalobkyní tvrzenému předání hotovosti ze strany bývalého jednatele žalobkyně ve prospěch žalované nikdy nedošlo. Nic na tom nemění ani skutečnost, že svědek byl naopak přítomen jednání žalované a bývalého jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], na které měla ze strany [jméno] [příjmení] zaznít i informace, na kterou žalovaná nereagovala dle očekávání svědka patřičně překvapeně, a to právě ta, že má mít navíc žalovaná za svého syna převzatý a podepsaný nějaký další dluh. To pak již proto, že i dle svědka samého byla žalovaná v dané situaci v nedobrém psychickém rozpoložení, a to právě z nesplácení finančních závazků a finančních problémů svého syna [jméno] [příjmení]. Ten pak naopak dle svědka o nějakém takovém dluhu věděl, na což šlo usoudit z jeho reakce na dotaz svědka na existenci tohoto“ převzatého” dluhu, což byl mohlo nasvědčovat tomu, že finanční prostředky žalobkyně opravdu někomu v rozhodné době vydala, nikoliv ale již tomu, že to bylo žalované, na několikrát, v době od [datum] do [datum] a v [obec]. S ohledem na všechny tyto závěry, soud uvěřil výpovědi žalované o tom, že předmětnou částku 965 000 Kč od žalobkyně (resp. jejího jednatele fakticky) v hotovosti a ani v době od [datum] do [datum] nepřijala.

72. V návaznosti na to je tedy na místě i uzavřít, že žalované se v řízení podařilo důkazně vyvrátit i pravost jejího prohlášení v jí podepsané smlouvě o půjčce z [datum] o tom, že od žalobkyně k [datum] (a v době od [datum] do [datum]) půjčku v částce v celkové částce 965 000 Kč převzala, přičemž tato okolnost zakládá důvodnost obrany žalované, a to v celém rozsahu. Pokud totiž nebyla z titulu dané smlouvy o půjčce z [datum] půjčka částky 965 000 Kč žalované reálně poskytnuta, závazek k jejímu vrácení na straně žalované k jejímu vrácení s ohledem na reálnost tohoto typu kontraktu nevznikl. Žaloba proto nemůže být s oporou v § 657 obč. zák. co do nárokované jistiny v částce 965 000 Kč důvodná, a v této části ji proto soud zamítl.

73. Když je pak z uvedeného důvodu nedůvodným požadavek na zaplacení jistiny půjčky, je nedůvodný i žalobou vznesený nárok na její příslušenství ve formě smluvního úroku, a to když právo na něj žalobkyni rovněž platně vzniknout nemohlo (neb smlouva o půjčce obsahující ujednání o úroku nevznikla platně jako taková, a tedy ani včetně práva na smluvní úrok – příslušenství z takové půjčky). Proto byla žaloba zamítnuta i co do částky požadované v ní na kapitalizovaném smluvním úroku v částce 214 053,35 Kč.

74. Pokud se z uvedeného rovněž podává, že žalované nevznikl z předmětné smlouvy závazek k vrácení půjčky 965 000 Kč (do [datum]), pak žalovaná nemohla porušit ani smluvní povinnost ke splnění tohoto závazku, ve vztahu ke které byla jako obsahově ujednána žalobou rovněž nárokovaná smluvní pokuta, a na které se žalobkyně v žalobě domáhala částky 248 970 Kč. Porušení smluvní povinnosti, kterou smluvní pokuta zajišťuje, je totiž jedním z předpokladů vzniku práva na její zaplacení dle § 544 odst. 1 obč. zák. Pokud je pak dále nezbytnou podmínkou vzniku práva na zákonný úrok z prodlení (podávající se z § 517 odst. 2 obč. zák.) prodlení dlužníka se splněním jeho peněžitého závazku, které je definováno § 517 odst. 1 obč. zák., pak je z uvedených závěrů soudu rovněž zcela zřejmé, že k prodlení žalované s povinností k zaplacení žalobou nárokovaných částek 965 000 Kč, 214 053,35 Kč a 248 970 Kč dojít nemohlo, a proto je žaloba nedůvodná i co do veškerého nárokovaného úroku z prodlení a smluvní pokuty. Nadto je třeba dodat, že jde-li o smluvní úrok ve výši 214 053,35 Kč, byla žaloba ohledně nárokovaného zákonného úroku z prodlení z něj nedůvodná i z toho důvodu, že obč. zák. nepřipouštěl nárokovat příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z příslušenství pohledávky, kterým smluvní úrok z půjčky je. Proto byla žaloba zamítnuta i ohledně veškerého v ní nárokovaného zákonného úroku z prodlení.

75. Pro úplnost soud ve vztahu k argumentaci žalobkyně dodává, že z výpovědi žalované se nepodávalo, že by v této potvrdila, že měla předmětnou smlouvu o půjčce k dispozici ještě před doručením výzev JUDr. [příjmení] k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy o půjčce a dále i to, že žalobkyní namítané rozpory ve výpovědi žalované (spočívající v popisu [jméno] [příjmení] jako pro žalovanou cizí osoby, a naopak o její důvěře k němu založené na jeho přátelském vztahu k synovi žalované) soud za rozporné nepovažuje, neb se výpověď žalovaná o tomto vztahu k [jméno] [příjmení] vztahovala k různým obdobím a byla naopak pochopitelná s ohledem na spolupráci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v té době na projektu [právnická osoba], a kde žalovaná formálně působila a jejich vztahy v té době tak nepochybně vnímala. Na uvedených závěrech soudu a hodnocení věrohodnosti žalované pak nemění ničeho ani skutečnost, že žalovaná uznala na předmětné smlouvě o půjčce svůj podpis za vlastní, a to když soud uvěřil i té části její výpovědi, a tedy i tomu, že tak učinila na poště bez toho, aniž by si danou listinu, na které uznávala svůj podpis za vlastní, přečetla. 3 úkony, 3x rež. paušály, a to za vyjádření k odvolání, 2x účast na jednání po kasačního rozhodnutí soudu a to u dnešního dne [datum] a [datum].

76. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalované proto proti žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Za účelně vynaložené náklady řízení na straně žalované soud vyhodnotil žalobkyní vynaložené náklady na ve věci vypracovaný znalecký posudek (vynaložené žalovanou v částce 10 000 Kč), a dále v nákladech právního zastoupení žalované. Ty spočívají v nákladech na odměnu zástupce žalované za 13 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 3 x písemné podání ve věci samé ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum]), a v účasti u dvou 4 jednání u soudu ve věci samé, kdy prvé bylo v délce trvání do dvou hodin, druhé v délce jednání do 8mi hodin, třetí v délce trvání do dvou hodin a čtvrté v délce trvání do 4 hodin), a tedy v odměně určené z punkta 1 213 970 Kč dle §§ 6, 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. částkou 171 340 Kč (13 x 13 180 Kč), v nákladech na hotové výdaje zástupce žalobkyně spojené s uvedenými 13ti úkony právních služeb v částce určené dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 900 Kč (13 x 300 Kč). Celkové náklady řízení žalované proto představují částku 185 240 Kč, a jejíž náhradu soud proti žalované proti žalobkyni ve výroku č. II tohoto rozsudku přiznal, a dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ji žalobkyni uložil zaplatit k rukám zástupce žalované. Lhůtu ke splnění této povinnosti pak soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

77. S ohledem na dikci § 148 odst. 1 o.s.ř., dále i s ohledem na skutečnost, že žalobkyni, která ale byla ve věci zcela neúspěšná, bylo s ohledem na její aktuální majetkové poměry ve věci přiznáno plné osovobození od soudních poplatků, soud vážil, zda žalobkyni uložit náklady řízení státu, které mu v řízení vznikly (náklady písemného znaleckého posudku nekrýté zálohou žalované v částce 1 593 Kč a náklady znalečného za účast znalce u jednání, o kterých bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 8. 2020, č.j. 14 C 243/2017-208 a v částce 1 856 Kč), a uzavřel, že pro takové rozhodnutí podmínky plynoucí z § 148 odst. 1 o.s.ř. splněny nejsou. To pak z toho důvodu, že žalobkyně je na podkladě individuálního osvobození od soudního poplatku v celém rozsahu od placení soudních poplatků osvobozena, kdy tyto osvobození se vztahu i na náklady důkazů (včetně nákladů na písemný znalecký posudek, potažmo znalečné jako takové). Za této procesní situace proto soud povinnost procesně zcela neúspěšné žalobkyni k náhradě nákladů řízení státu neuložil a negativní výrok o tomto ani nevydával (k tomu srovnej komentář k § 148 o.s.ř. podle kterého:“ Důvody, pro které účastníku povinnost k náhradě nákladů státu uložil, musí soud v odůvodnění rozhodnutí vysvětlit. Pokud dospěl k závěru, že povinnost žádnému z účastníků neuloží, není třeba, aby takové "negativní" rozhodnutí zahrnul do výrokové části; stačí, když se o tom zmíní v odůvodnění. Zahrne-li však takový výrok do rozhodnutí, nelze to považovat za pochybení ("žádný z účastníků ani stát nemá právo na náhradu nákladů řízení"). Proti rozhodnutí o náhradě nákladů státu mohou účastníci podat odvolání; ač soud rozhoduje o právech státu, rozhodnutí mu nedoručuje, a stát tak nemá ani právo podat proti němu odvolání.” - Občanský soudní řízení, 2. část Soudcovský komentář, nakladatelství Wolters Kluwer (ČR), rok vydání 2019, autorů JUDr. [jméno] [příjmení] a kol.)

Poučení