14 C 249/2016-950

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vypořádání zaniklého SJM takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného: a) bytová jednotka [číslo] byt nacházející se v budově [adresa] – bytový dům ve [část obce], zapsaný na [list vlastnictví] na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]) včetně podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo] zapsaná na [list vlastnictví], [katastrální uzemí] [část obce], [územní celek] [část obce], u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, b) podíl ve výši ideální na pozemku parc. [číslo] o výměře 2046 m2, zahrada, zapsaný na [list vlastnictví], [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, c) osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, [registrační značka], tedy aktiva ve výši 7 163 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na vypořádací podíl manželky dědicům ze zákona – žalobci a) a žalobkyni b) dohromady 3 581 500 Kč, každému z nich rovným dílem, tedy žalobci a) částku ve výši 1 790 750 Kč a žalobkyni b) částku ve výši 1 790 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Návrh žalovaného na vypořádání pohledávky ve výši 80 321,50 Kč a ve výši 124 000 Kč z titulu zaniklého společného jmění manželů se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce a), žalobkyně b) a žalovaný jsou povinni zaplatit náklady státu ve výši 36 505 Kč, a to tak, že žalovaný zaplatí těchto nákladů v celkové výši 18 252,50 Kč, žalobce a) těchto nákladů ve výši 9 126,25 Kč a žalobkyně b) těchto nákladů ve výši 9 126,25 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku a další náklady ve stejném poměru, které budou dodatečně stanoveny v samostatném rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku do 3 dnů od právní moci takového rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Odůvodnění

1. Původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] (matka žalobců a), b)) se žalobou doručenou soudu dne 27. 9. 2016 domáhala vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právní moci rozsudku o rozvodu manželství ze dne 7. 9. 2015.

2. Žalobu zdůvodnila tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 10. 9. 1976 a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2014 č. j. 20 C 64/2014-69 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2015 č. j. 114 CO 144/2015-128 bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 7. 9. 2015. Účastníci se po rozvodu manželství nedohodli na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, žalobkyně učinila předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] byt v budově [adresa] na pozemku parcelní [číslo] včetně podílu na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] v hodnotě 1 550 000 Kč, podíl v rozsahu ideální na pozemku parcelové [číslo] zahrada v [katastrální uzemí] zapsaný na [list vlastnictví] v hodnotě 2 400 000 Kč a osobní motorové vozidlo Škoda Fabia [registrační značka], jehož hodnota by měla být stanovena znaleckým posudkem, žalobkyně předběžně cenu odhadla v rozmezí 70 000 – 80 000 Kč. Podle žalobkyně by veškeré movité i nemovité věci měly být soudem přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného, který jí uhradí vypořádací podíl ve výši 2 010 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě poprvé vyjádřil podáním ze dne 12. 1. 2017 a uvedl, že součástí zaniklého společného jmění manželů je bytová jednotka, neměl výhrady k tomu, aby mu byl byt přikázán do výlučného vlastnictví, avšak podle žalovaného součástí zaniklého SJM není polovina pozemku - zahrady ve [část obce], neboť se jedná o jeho výlučný majetek, na vypořádací podíl žalobkyně byl připraven uhradit 850 000 Kč. Žalovaný současně svým podáním učinil předmětem vypořádání pohledávku za žalobkyní ve výši 80 321,50 Kč představující polovinu nákladů na bydlení v bytě, který je předmětem vypořádání a které hradil za žalobkyni v období od 1. 3. 2014 do 15. 3. 2016, a pohledávku ve výši 124 000 Kč, která představuje prostředky, které hradil ze svého na stavebního spoření žalobkyně.

4. V průběhu řízení účastnici učinili nesporným, že předmětem vypořádání je bytová jednotka [číslo] v [katastrální uzemí] a hodnota motorového vozidla ve výši 35 000 Kč, sporná mezi nimi zůstala hodnota bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku, podle žalobkyně představovala cenu bytu včetně podílu na společných částech domu 1 550 000 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení], podle žalovaného byla cena maximálně 1 400 000 Kč. Sporné mezi účastníky bylo rovněž to, zda podíl v rozsahu ideální na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a osobní motorové vozidlo jsou součástí zaniklého společného jmění manželů či nikoli a jaká je jejich hodnota pro účely stanovení vypořádacího podílu. Žalovaný namítal, že podíl na pozemku ve [část obce] je jeho výlučným majetkem, neboť mu tento podíl darovala jeho matka [jméno] [celé jméno původní účastnice] darovací smlouvou ze dne 4. 11. 1997. Podle žalovaného součástí zaniklého společného jmění manželů není ani osobní motorové vozidlo Škoda Fabie, které získal do výlučného majetku náhradou odstupného od svého zaměstnavatele. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně požívala za trvání manželství alkoholické nápoje, nedělala domácí práce a že se nepodílela na získání majetkových hodnot, které učinila předmětem vypořádání. Žalobkyně odmítla jakékoli úvahy o disparitě podílů, uvedla, že pro takový postup není žádný zákonný důvod, příčiny rozvratu manželství byly na straně obou manželů, jak vyplývá z rozsudku o rozvodu manželství.

5. Žalobkyně v průběhu řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů dne 15. 11. 2017 zemřela. V dědickém řízení po zemřelé žalobkyni vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 46 D 1178/2017 byli jako dědicové ustanovení ze zákona pozůstalý syn [celé jméno žalobce] a pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně], oba dědicové poté, co byli poučení o svém dědickém právu, o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí či neodmítnutí dědictví dne 5. 4. 2018 dědictví přijali.

6. S ohledem na ustanovení dědiců a jejich neodmítnutí dědictví ze dne 5. 4. 2018 rozhodl soud v této věci podle § 107 odst. 2 o. s. ř. o procesním nástupnictví, na místo zemřelé žalobkyně vstoupili do řízení její právní nástupci - dědicové ze zákona, pozůstalý syn [celé jméno žalobce] a pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 8. 2019.

7. Žalobci a) a žalovanému se ze strany soudu dostalo procesního poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k upřesnění a specifikaci majetkových hodnot, které jsou předmětem vypořádání.

8. Žalobce a) doplnil skutková tvrzení k rozvodu manželství a k předmětu vypořádání, podle žalobce a) je předmětem vypořádání bytová jednotka [číslo] byt v budově [adresa], bytový dům ve [část obce] nacházející se na pozemku p. [číslo] o výměře 661 m2 a k němu náležející podíl na společných částech domu a pozemku v rozsahu [číslo], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], [územní celek] [část obce] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, tj. byt na adrese [adresa]. Předmětem vypořádání je podle žalobce a) rovněž podíl v rozsahu jedné ideální poloviny na pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 046 m2 – zahrada zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], [katastrální uzemí] úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, přičemž nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 16. 11. 1990, která byla registrována u Státního notářství v [obec] dne 16. 11. 1990. Podle žalobce a) touto kupní smlouvou uzavřenou mezi matkou žalovaného [jméno] [celé jméno původní účastnice] a manžely [příjmení] došlo k nabytí vlastnického práva podílu do společného jmění manželů, kupní cena ve výši 164 434 Kč byla dle smlouvy uhrazena před podpisem kupní smlouvy. Konečně je třeba vypořádat osobní motorové vozidlo Škoda Fabie [registrační značka], auto bylo pořízeno za trvání manželství v roce 2009 a podle žalobce a) toto vozidlo i nadále existuje a užívá ho žalovaný. Žalobce a) navrhl vypracování znaleckého posudku na ocenění všech nemovitostí.

9. Žalovaný naopak trval na tom, že podíl na zahradě ve výši ideální jedné poloviny není součástí zaniklého společného jmění manželů, neboť nebyla uhrazena celá sjednaná kupní cena, nemohlo proto dle žalovaného platně přejít vlastnické právo k ideální polovině, s ohledem na částečnou úhradu kupní ceny, bylo převedeno pouze 21,28% pozemku, zbývající část byla darována do výlučného vlastnictví žalovaného. Podle žalovaného proto nemůže být předmětem vypořádání celý podíl v rozsahu ideální jedné poloviny, rovněž osobní motorové vozidlo nepřipadlo do společného jmění manželů, ale je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný auto získal v roce 2009 zápočtem odstupného ve výši 89 970 Kč od svého zaměstnavatele. Podle žalovaného jsou naopak předmětem vypořádání pohledávky ve výši 80 321,50 Kč a 124 000 Kč. Žalovaný k výzvě soudu upřesnil, že se jedná o pohledávku žalovaného vůči zemřelé manželce z titulu dlužného nájemného a neuhrazených nákladů na bydlení za období od 1. 3. 2014 do 15. 11. 2016 ve výši 80 970 Kč. Částka ve výši 124 000 Kč představuje dle žalovaného pohledávku za zemřelou manželkou z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný v období od roku 2016 do roku 2012 ze svých výlučných prostředků hradil stavební spoření bývalé manžely [celé jméno původní účastnice] u stavební spořitelny Hypo na číslo účtu: [bankovní účet].

10. Soud ve věci prováděl dokazování výslechem znalce [celé jméno znalce] a čtením listinných důkazů, tedy spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 20 C 64/2014, dědickým spisem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 46 D 1178/2017, aktuálními výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví], [list vlastnictví] a [list vlastnictví], přípisy právního zástupce [celé jméno původní účastnice], odpovědí ze dne 15. 2. 2016, upomínek, podacím lístkem, dokladem o zápočtu z 1. 10. 2009, darovací listinou ze dne 4. 11. 1997, výzvou k úhradě poloviny nákladů, před žalobní výzvu, platebními doklady SIPO, doklady o provedení transakce měsíčními předpisy záloh, výpočtem pohledávky žalovaným, znaleckými posudky [jméno] [příjmení], kopií notářského zápisu, znaleckými posudky, rozhodnutím o výměře notářských poplatků, kopii složenek za bydlení, zápisy o dohodě o předání a převzetí družstevního bytu, fotodokumentací k pozemku, akceptací výpovědí smlouvy o stavebním spoření, vyjádřením žalobce, čestným prohlášením, úředními záznamy a sdělením magistrátu ze dne 9. 9. 2022.

11. Pokud jde o důkazní návrhy a to zvukové nahrávky, úřední záznamy o podání vysvětlení, výpisu komunikace, emailovou komunikaci, výpisem vkladových účtů, výpisem z účtu, rozhodnutím státního notářství, výpisem z účtu [celé jméno původní účastnice], poštovními poukázkami, potvrzení bytové zpráva, podáním trestního oznámení, čestným prohlášením [jméno] [příjmení], exekučním příkazem, vyrozuměním policie, sdělením PČR, prohlášení z 26. 2. 2022, vyrozuměním policie o přestupku, předvoláním svědecké výpovědi a svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud tyto důkazní návrhy zamítl, neboť je považoval za nadbytečné s ohledem na zjištění skutkového stavu věci a dokazování těmito navrženými důkazy neprováděl.

12. Ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 64/2014 soud zjistil, že manželka podala dne 10. 3. 2014 návrh na rozvod manželství, které bylo uzavřeno dne 10. 9. 1976 před Městským národním výborem v [obec]. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 20 C 64/2014, manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2014 č. j. 20 C 64/201-69 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2015, č. j. 14 CO 144/2015-128. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 9. 2015 a z odůvodnění předmětného rozhodnutí vyplývá, že manželství bylo dlouhodobě rozvráceno zejména v rovině osobní. Manželé ukončili společné soužití po intimní i majetkové stránce, příčiny rozvratu manželství shledal soud na straně obou manželů, u manželky spočívaly v požívání alkoholických nápojů, porušení manželské věrnosti a u manžela v porušování povinnosti respektovat důstojnost manželky. Z rozhodnutí je zřejmé, že soud neuvěřil výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který popisoval manželství účastníků jako harmonické, ale naopak uvěřil výpovědi svědků [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení], že manželství na povrch fungovalo, jevilo se dobrým, ale manželé nebyli šťastní a manželství nebylo spokojené, protože se k sobě manželé vzájemně dobře nechovali, manžel manželku ponižoval a neustále jí všechno vyčítal. Manželka před soudem uvedla, že ji manžel psychicky týral, léčí se z úzkostně depresivní poruchou.

13. Z dědického spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 46 D 1178/2017 vyplývá, že žalobkyně zemřela dne 15. 11. 2017, usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 11. 2019 byla určena čistá hodnota pozůstalosti ve výši 2 611 174,20 Kč a schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti tak, že pozůstalý syn [celé jméno žalobce] a pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně] nabyli rovným dílem právo na vypořádání zaniklého společného jmění manželů [příjmení], které je vedeno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 249/2016. Usnesením o schválení dědické dohody ze dne 28. 11. 2019 č. j. 46 D 1178/2017-170 nabylo právní moci dne 28. 11. 2019.

14. Podle výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] je bytová jednotka [číslo] byt v budově ve [adresa], [anonymizováno] bytový dům na [list vlastnictví] nacházející se na p. [číslo] včetně podílu na společných částech domu a pozemků ve výši [číslo] zapsaná v [katastrální uzemí], [územní celek] [část obce] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek ve společném jmění manželů [celé jméno žalovaného] a [celé jméno původní účastnice].

15. Podle výpisu z katastru nemovitostí na [list vlastnictví] je podíl v rozsahu ideální na pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 046 m2 – zahrada, zemědělského půdního fondu v [katastrální uzemí], [územní celek] zapsaná u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc ve společném jmění původních manželů [příjmení].

16. Jak vyplývá z přípisu právního zástupce původní žalobkyně, odpovědí žalovaného, upomínek i podacího lístku, právní zástupce původní žalobkyně se obrátil před podáním žaloby na žalovaného za účelem případné mimosoudní dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

17. Jak vzplývání z výzvy k úhradě poloviny nákladů ze dne 3. 2. 2016, předžalobní výzvy, platebních dokladů i dokladů o provedení transakce měsíčních předpisu záloh, výpočtu pohledávky, žalovaný se na bývalou manželku obrátil se žádostí o úhrady poloviny nákladů za bydlení a finančních prostředků ze stavebního spoření a své nároky vypočítal dne 1. 1. 2017.

18. Jak vyplývá z dokladů o zápočtu, původní zaměstnavatel žalovaného započetl na odstupné při rozvázání pracovního poměru hodnotu osobního motorového vozidla Škoda Fabia [registrační značka] [anonymizována dvě slova] [číslo], dohoda o zápočtu byla uzavřena 1. 10. 2009, odstupné činilo 89 970 Kč, hodnota vozidla byla 90 000 Kč a mezi účastníky došlo k dohodě o vzájemnému zápočtu hodnoty osobního automobilu vůči odstupnému a nároky obou stran byly tak vyřízeny.

19. Podle znaleckého posudku soudního znalce [jméno] [příjmení] ze dne 11. 5. 2016 činila obvyklá cena bytové jednotky k datu 11. 5. 2016 - 1 550 000 Kč a pozemku 4 800 000 Kč (jedna polovina v hodnotě 2 400 000 Kč).

20. Z kopie notářského zápisu Nc 1620/90 4 N1625/90 sepsaného státním notářství v [obec] dne 16. 11. 1990 soudu zjistil, že součástí tohoto notářského zápisu je kupní smlouva uzavřená mezi [jméno] [celé jméno původní účastnice] a manžely [příjmení], podle smlouvy byla prodávající vlastníkem jedné poloviny zahrady [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Slavonín a tento podíl převedla do bezpodílového spoluvlastnictví manželů [příjmení] za kupní cenu ve výši 164 434 Kč, která byla mezi smluvními stranami vypořádána v hotovosti před sepsáním této smlouvy.

21. Dle zápisu o dohodě o předání a převzetí družstevního bytu byla předmětná bytová jednotka [číslo] byt ve [obec] na ulici [ulice] předána do užívání [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno žalovaného].

22. Na fotodokumentaci je zaevidován stav pozemku.

23. Z úředního záznamu a sdělení Magistrátem města Frýdku [část obce] z 9. 9. 2022 soud zjistil, že u osobního motorového vozidla Škoda Fabie [registrační značka] T [číslo] byl upřesněn jako vlastník vozidla k datu 4. 11. 2009 žalovaný.

24. Podle znaleckého posudku [číslo] činila k datu 23.7.2021 hodnota bytové jednotky [číslo] včetně podílu na společných částech domu a pozemku 2 700 000 Kč.

25. Podle znaleckého posudku [číslo] činila k datu 26. 4. 2021 hodnota podílu v rozsahu jedné ideální poloviny na pozemku [parcelní číslo] – zahrada ve [část obce] 4 026 000 Kč.

26. Podle dodatku znaleckého posudku činila k datu 7. 9. 2022 hodnota jedné poloviny pozemku -zahrady ve [část obce] 4 428 000 Kč a k datu 8. 9. 2022 dle dodatku ke znaleckému posudku [číslo] 2022 hodnota bytové jednotky 3 144 000 Kč.

27. Znalec [celé jméno znalce] ve své výpovědi před soudem 22. 6. 2022 uvedl, že trvá na závěrech znaleckého posudku, předmětný byt na ulici [ulice] ve druhém nadzemním podlaží ocenil i bez osobní prohlídky, neboť žalovaný mu byt přes opakované žádosti nezpřístupnil, přičemž vycházel ze zkušenosti znalce se znalostí trhu s nemovitostmi znaleckého posudku [jméno] [příjmení], který detailně byt popsal. Pokud jde o pozemek, respektive podíl na pozemku v rozsahu ideální jedné poloviny ve [část obce], pozemek mu byl zpřístupněn, tento si prohlédl a stanovil obvyklou cenu porovnávací metodou.

28. Znalec ve své dodatečné výpovědi před soudem uvedl, že dodatek znaleckého posudku ve vztahu k bytové jednotce [adresa] na ulici [ulice] ve [obec] provedl poté, co byt osobně zhlédl v červenci 2022, znalec v celém rozsahu odkázal na zpracované dodatky s tím, že nechce ničeho na těchto dodatcích měnit ani upřesnit avšak s ohledem na vývoj cen korigoval závěr o aktuální obvyklé ceně bytové jednotky, podle znalce k datu soudního jednání dne 26. 4. 2023 se již nejedná o hodnotu ve výši 3 144 000 Kč, která byla stanovena k datu 8. 9. 2022, neboť do prosince 2022 rostly ceny bytových jednotek, tyto začaly od ledna 2023 stagnovat, případně klesat. Podle znalce aktuální hodnota bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku je ve výši 2 700 000 Kč. Pokud jde o aktuální hodnotu podílu na zahradě v rozsahu ideální jedné poloviny, podle znalce i nadále platí obvyklá cena stanovená dodatkem ke znaleckému posudku k 7. 9. 2022, tedy hodnota podílu je ve výši 4 428 000 Kč. Na obvyklé ceně tohoto podílu se nic s odstupem času nezměnilo.

29. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:

30. Manželství původních účastníků [celé jméno původní účastnice] a [celé jméno žalovaného] bylo uzavřeno dne 10. 9. 1976 a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 12. 2014 č. j. 20 C 64/2014-69 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2015 č. j. 14 CO 144/2015-128, rozsudek nabyl právní moci dne 7. 9. 2015. K tomuto datu zaniklo společné jmění manželů [příjmení]. Za trvání manželství manželé nabyli do společného jmění manželů bytovou jednotku [číslo] byt v budově [adresa] ve [část obce] včetně podílu na společných částech domu ve výši [číslo] zapsanou na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, [územní celek] [část obce], [katastrální uzemí], dále podíl ve výši ideální jedné poloviny na pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 046 m2 – zahrady zapsaný na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc a osobní motorové vozidlo Škoda Fabia [registrační značka] Tyto nemovité a movité věci patří do společného jmění manželů, které zaniklo k datu právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. 7. 9. 2015 a ohledně nichž se manželé po rozvodu manželství nevypořádali, žádnou dohodu neuzavřeli a všechny tři majetkové hodnoty učinila manželka svou žalobou ze dne 27. 9. 2016 předmětem vypořádání. Aktuální hodnota osobního motorového vozidla představuje 35 000 Kč, aktuální obvyklá cena bytu činí 2 700 000 Kč a aktuální obvyklá cena podílu v rozsahu ideální jedné poloviny na pozemku zahrady ve [část obce] 4 428 000 Kč. Osobní motorové vozidlo užívá žalovaný, toto k datu vypořádání existuje, je pojízdné a řádně registrované. V předmětném bytě [číslo] na ulici [ulice] trvale žije žalovaný, jedná se o poslední společné bydliště obou manželů a stejně tak žalovaný užívá polovinu pozemku-zahrady ve [část obce], přičemž je současně výlučným vlastníkem druhé poloviny. Zaniklé společné jmění manželů netvoří pohledávka žalovaného vůči zemřelé manželce ve výši 80 321, 50 Kč a ve výši 124 000 Kč. Žalobkyně zemřela dne 15. 11. 2017, dědické řízení bylo vedeno u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. 46 D 1178/2017, dědicové byli ustanoveni v první zákonné dědické skupině jako pozůstalí potomci [jméno] [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně], tito po poučeni o svém dědickém právu dědictví neodmítli, přijali ho a uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, mimo jiné nabyli právo na vypořádací podíl v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 249/2016, každý rovným dílem, jednou polovinou.

31. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech provedený důkazů, znaleckých posudků, dodatků těchto posudků i osobního výslechu znalce, v neposlední řadě rovněž na základě shodných skutkových tvrzení účastníků.

32. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že bytová jednotka včetně podílu na společných částech domu a pozemku byla pořízena za trvání manželství do společného jmění manželů, že k datu zániku manželství nebyla vypořádána a že se ohledně této bytové jednotky manželé v zákonné tříleté lhůtě nedohodli. Naopak sporná byla mezi účastníky hodnota bytové jednotky, proto byla její aktuální obvyklá cena stanovena znaleckým posudkem vypracovaným znalcem v oboru oceňování nemovitostí [anonymizováno] [celé jméno znalce], který bytovou jednotku včetně podílu ohodnotil v souladu s aktuální judikaturou k datu soudního jednání, tj. k 26. 4. 2023 a obvyklou cenu stanovil ve výši 2 700 000 Kč. Soud považoval závěry znalce za věrohodné a objektivní, neměl žádný důvod pochybovat o pravdivosti znaleckého posudku, znalec korigoval své závěry obvyklé ceny v čase s ohledem na délku řízení a nestabilitu trhu s nemovitostmi, neboť v průběhu času se výrazně měnila v dané lokalitě hodnota nemovitostí v reakci na společenskou situaci, tj. covidovou pandemii, válku na Ukrajině nebo energetickou krizi, znalec podrobně před soudem zdůvodnil, jak k ceně dospěl, jakou metodiku použil, zohlednil původní znalecký posudek [jméno] [příjmení], obvyklou hodnotu bytu stanovil porovnávací metodou při zohlednění trhu s nemovitostmi a na základě osobní prohlídku bytu v červenci 2022.

33. Po celé řízení bylo mezi účastníky sporné, zda podíl na pozemku zahrady ve [část obce] v rozsahu ideální jedné poloviny je součástí zaniklého společného jmění manželů či nikoli. Původní žalobkyně učinila tento podíl na zahradě předmětem vypořádání, trvala na tom, že podíl spadá do zaniklého společného jmění manželů a je třeba ho vypořádat. Naopak žalovaný se bránil tím, že se jedná o polovinu pozemku, kterou mu darovala jeho matka [jméno] [celé jméno původní účastnice] do výlučného vlastnictví, nespadá do společného jmění manželů, a proto ho nelze vypořádat. Po provedeném dokazování dal soud za pravdu žalobkyni, resp. žalobcům a), b) a dovodil, že předmětný podíl na zahradě ve [část obce] do zaniklého společného jmění manželů spadá. Tato skutečnost vyplývá nejen ze zápisu v katastru nemovitostí, podle kterého je podíl na pozemku v rozsahu ideální jedné poloviny ve společném jmění manželů, ale vlastnické právo je nepochybně prokázáno nabývacím titulem - kupní smlouvou ze dne 16.11.1990 sepsané formou notářského zápisu. Touto smlouvou původní vlastník (matka žalovaného) prodala podíl v rozsahu ideální jedné poloviny zahrady ve [část obce] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů za ujednanou kupní cenu, která byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy. Proto se dle závěru soudu jedná o majetek ve společném jmění manželů, který je třeba na základě žaloby vypořádat. Na získání tohoto majetku nemělo dle závěru soudu vliv případné zaplacení či nezaplacení kupní ceny, jak žalovaný namítal, navíc podle smlouvy kupní cena byla zaplacena před podpisem smlouvy. Není proto ani pravdivé tvrzení žalovaného, že je smlouva neplatná pro neuhrazení kupní ceny, a proto mohla jeho matka s podílem i nadále disponovat a následně mu ho darovat. Žalovanému se v průběhu řízení nepodařilo prokázat, že zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu věci a že podíl je v jeho výlučném vlastnictví, když z žádného důkazu neplyne to, co tvrdí žalovaný, že původní kupní smlouva z 16.11.1990 je neplatná.

34. Sporná zůstala mezi účastníky rovněž hodnota podílu, objektivizována byla znaleckým posudkem a jeho dodatkem včetně opakovaného osobního výslechu znalce. Podle znalce představuje obvyklá aktuální cena poloviny zahrady 4 428 000 Kč. Znalec u jednání potvrdil, že tato hodnota – obvyklá cena, byť byla stanovena k datu 7. 9. 2022, je nadále platná, soud proto za objektivní hodnotu poloviny pozemku pro účely vypořádání zaniklého společného jmění manželů považoval částku 4 428 000 Kč, přičemž ohledně pravdivosti a věrohodnosti znaleckého posudku, dodatku i výslechu znalce platí obdobně shora uvedené. Podle znalce na stanovení obvyklé ceny nemá žádný vliv to, zda se na pozemku nachází stromy, keře případně studna nebo garáž, tyto věci mají nepatrnou hodnotu, která žádným způsobem neovlivňuje výslednou cenu nemovitosti.

35. Žalobci a), b) v řízení prokázaly svá tvrzení o tom, že podíl spadá do zaniklého společného jmění manželů a že je třeba ho vypořádat, neboť ohledně tohoto podílu se bývalí manželé nijak nedohodli. Naopak žalovanému se nepodařil prokázat opak, tj. skutečnost, že podíl je jeho výlučným majetkem. Zápis v katastru nemovitostí svědčí o společném jmění manželů, k nabytí tohoto majetku do SJM došlo řádnou kupní smlouvou, nabývací titul je platný a případné zaplacení nebo nezaplacení kupní ceny nemělo na platnost smlouvy jakýkoli vliv, jak tvrdil žalovaný. Pokud původní majitelka podílu, jeho matka, případně dodatečně stejný podíl darovala žalovanému do jeho výlučného majetku, nemohla tak platně učinit, nemohlo se jednat o platné právní jednání s právními účinky, protože nakládala s něčím, s čím po právu již nakládat oprávněna nebyla.

36. Pokud jde o osobní motorové vozidlo, žalovaný po celé řízení trval na tom, že se jedná o jeho výlučný majetek, naopak podle žalobců o majetek zaniklého společného jmění manželů. Hodnota motorového vozidla byla mezi účastníky nesporná ve výši 35 000 Kč, stejně jako to, že vozidlo k datu vypořádání soudem existuje, je pojízdné, registrované a že ho užívá žalovaný. Sporná nebyla ani skutečnost, že auto získal žalovaný od původního zaměstnavatele formou odstupného. Vzhledem k tomu, že ve smyslu ust. § 711 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. částky výdělku, plat, mzda a jiné hodnoty pracovních a výdělečných činností se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat, je nepochybné, že auto do společného jmění manželů spadá a je třeba ho vypořádat, neboť se o něm manželé ve smyslu ust. § 740 občanského zákoníku nedohodli. Pomine-li soud otázku oprávněnosti zápočtu odstupného na kupní cenu vozidla z hlediska pracovního práva, ve smyslu citovaného ustanovení občanského zákoníku jsou plat, mzda a další odměny včetně odstupného od okamžiku, kdy je manžel schopen s nimi nakládat, nedílnou součástí společného jmění manželů, je proto správný závěr žalobců o tom, že vozidlo je třeba jako majetek SJM vypořádat, neboť zaměstnavatel předal vozidlo žalovanému v roce 2009, tedy za trvání manželství a společného jmění manželů.

37. Předmětem vypořádání v dané věci byla proto bytová jednotka včetně podílu na společných částech domu a pozemku v obvyklé ceně 2 700 000, podíl v rozsahu jedné ideální poloviny zahrady ve [část obce] v obvyklé ceně 4 428 000 a osobní motorové vozidlo Škoda Fabia v hodnotě 35 000 Kč.

38. Naopak dle závěru soudu předmětem vypořádání nemohly být pohledávky ve výši 80 321,50 Kč a 124 000 Kč, jak tvrdil žalovaný. Žalovaný předmětné pohledávky učinil předmětem vypořádání a požadoval, aby mu tyto pohledávky v rámci vypořádání zaniklého společného jmění původní žalobkyně, případně její právní nástupci uhradili. Pohledávka ve výši 80 321,50 Kč měla dle žalovaného představovat polovinu nákladů za bydlení, které hradil žalovaný ze svého za manželku a pohledávka ve výši 124 000 Kč to, co žalovaný ze svého přispěl na stavební spoření manželky.

39. K uvedenému je třeba dodat, že se nemůže jednat o pohledávky společného jmění manželů, tj. aktiva SJM, neboť do společného jmění manželů patří pohledávky obou manželů, případně některého z nich vůči třetí osobě, tj. má-li být plněno z titulu pohledávky do SJM, nikoli závazky mezi manžely navzájem. Pouze takové pohledávky je soud v rámci vypořádání společného jmění manželů oprávněn přezkoumávat a rozhodnout, kterému z manželů pohledávka připadne a kdo ji bude po dlužníkovi vymáhat.

40. Nejedná se však ani o případ, kdy by soud tyto pohledávky mohl zohlednit při určení vypořádacího podílu podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jako prostředky, které jeden z manželů ze svého vynaložil na společný majetek ve smyslu ust. § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku nebo jako náhradu za to, co ze společného majetku bylo hrazeno na jeho výhradní majetek podle § 742 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. Žalovaný v řízení pohledávky za žalovanou zdůvodňoval tím, že v obou případech hradil ze svého (výhradního majetku) na výlučný majetek žalobkyně (bývalé manželky), resp. za ni hradil to, co byla jinak povinna platit sama. Jedná se proto o závazky mezi bývalými manžely, které nejsou součástí zaniklého jmění manželů a o nichž soud v řízení o vypořádání zaniklého jmění manželů není oprávněn z tohoto důvodu rozhodovat a současně ani o nároky, které zvyšují nebo snižují vypořádací podíl druhého manžela.

41. Konečně soud k předmětným pohledávkám, které žalovaný učinil předmětem vypořádání, nepřihlížel pro nedostačující tvrzení a důkazy, které se nepodařilo odstranit ani po opakovaném poučení ze strany soudu, proto soud nároky žalovaného v tomto směru neuznal a žalobu zamítl. Pokud měl žalovaný za to, že jeho nároky jsou důvodné a svědčí mu z titulu bezdůvodného obohacení, nic mu nebránilo v tom, aby se úhrady takových případných pohledávek za zemřelou domáhal v dědickém řízení a takové pohledávky do dědického řízení přihlásil. Soud v projednávané věci o vypořádání jmění manželů nebyl oprávněn tyto pohledávky přezkoumávat, neboť nepatří do zaniklého jmění manželů a dědicové a) a b) v dědickém řízení po zemřelé matce nabyli pouze právo na vypořádací podíl. V důsledku dědického rozhodnutí a schválené dědické dohody o rozdělení pozůstalosti jsou v tomto řízení aktivně legitimováni toliko k vypořádání zaniklého společného jmění svých rodičů, neboť vstoupili do práv a povinností o něž v tomto řízení jde, tedy o vypořádání společného jmění manželů.

42. Podle § 736 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li. anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

43. Podle § 737 odst. 1 občanského zákoníku vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

44. Podle § 737 odst. 2 občanského zákoníku vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

45. Podle § 740 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

46. Podle § 741 občanského zákoníku nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, za c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

47. Podle § 742 odst. 1 občanského zákoníku nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

48. Podle § 742 odst. 2 občanského zákona, hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

49. Z uvedeného vyplývá, že vypořádání zaniklého společného jmění manželů na základě soudního rozhodnutí přichází na řadu tehdy, nedohodnou-li se manželé na vypořádání celého majetku nebo jeho části. V zásadě se tedy i nadále jedná o sporné řízení, které se řídí úpravou občanského soudního řádu, návrh (žalobu) na vypořádání společného jmění soudem může podat kterýkoli z manželů, respektive bývalých manželů. Za určitých podmínek mohou dát návrh na zahájení řízení i dědicové zemřelého manžela. Žaloba musí být podána do tří let od zániku, zrušení nebo zúžení společného jmění. Začalo-li však řízení běžet před uplynutím této lhůty může skončit i v době pozdější. Řízení o vypořádání společného jmění je se svou povahou takzvané iudicium duplex, zahájeno může být i na návrh žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 809/2022), zároveň jde o řízení, kdy určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky vyplývá přímo z právního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 1377/99). Každý z účastníků může označovat majetek, který je třeba vypořádat (aniž by šlo o vzájemnou žalobu). Podá-li jeden z manželů, respektive z bývalých manželů návrh na vypořádání společného jmění manželů, je tím konzumováno právo druhého manžela podat návrh na vypořádání.

50. Soud je naopak vázán rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání. Může rozhodnout jen o majetku, který mu oba manželé, respektive samostatně každý z nich k vypořádání navrhne. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1112/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 CDO 3000/2011)

51. Soudní vypořádání představuje jen jednu z možných variant vypořádání, všechny způsoby vypořádání je možné vzájemně kombinovat. Určitá část majetku tedy může být vypořádána dohodou, část rozhodnutím a zbylá část ponechávána na vypořádání prostřednictvím zákonné domněnky. Účastníkům nelze vnucovat určitý způsob vypořádání.

52. Žalobce, popřípadě v průběhu řízení žalovaný, pokud navrhují vypořádání určité majetkové hodnoty, která podle nich spadá do společného jmění, nesou důkazní břemeno o tom, že daná hodnota byla k okamžiku zániku SJM jeho součástí. Ve výroku rozsudku, kterým soud vypořádává společné jmění musí být jasně a určitě uvedeno, jaké právo bylo účastníkům přiznáno nebo jaká povinnost mu byla uložena a v jakém rozsahu se tak stalo. Zejména by tak mělo být určeno, která věc připadne kterému z účastníků do jeho výlučného vlastnictví, popřípadě, které věci budou nadále ve spoluvlastnictví obou účastníků.

53. Občanský zákoník stejně jako dřívější úprava nijak blíže nespecifikuje, jakým způsobem může být vypořádání společného jmění provedeno. Stávající právní úprava společného jmění manželů stejně jako ta předchozí nestanoví přesná kritéria pro určení toho, které součásti vypořádávaného majetku budou každému za manželů přikázány. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 264/2001), vodítkem pro soud jsou pravidla zakotvená v ustanovení § 742.

54. Z uvedeného ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. vyplývá, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, jde o tradiční ustanovení, které odráží obecnou zásadu rovného postavení obou manželů. Oproti dřívější úpravě došlo ke změně ve formulaci, zatímco podle § 149 občanského zákona z roku 1964 bylo třeba při vypořádání vycházet z toho, že podíly obou manželů jsou stejné, ve stávající úpravě je uvedeno, že podíly obou manželů jsou stejné, tedy bez dalšího. Nové znění nezakládá vyvratitelnou domněnku, snaha o užívání co nejpřesnější terminologie vede v celém kontextu zákona ke konstatovanému uvozovaní vyvratitelné domněnky spojením, má se zato, že podíly obou manželů jsou stejné, přesto nelze dospět k závěru, že soud při vypořádání musí vždy určit podíly obou manželů ve shodné výši. Takové řešení by odporovalo smyslu a účelu vypořádání společného jmění manželů v soudním řízení. Ustanovení je třeba vykládat v kontextu celé úpravy, tedy i v kontextu ustanovení § 742 odst. 1 občanského zákona, z něhož vyplývá, že v řízení o vypořádání společného jmění mají být zohledněny zásluhy obou manželů v péči o rodinu, přinos pro nabytí a udržení majetkových hodnot náležející do společného jmění a zájmy nezaopatřených dětí. Za použití těchto kritérií může dojít v rámci vypořádání společného jmění manželů k modifikaci velkosti podílů i podle stávající úpravy. Podíly obou manželů na vypořádávaném majetku tedy nemusí být stejné. Ze shodné velikosti podílů je třeba vycházet jen na úvod vypořádání, předtím, než dojde k užití pravidel dalších. V zákoně není explicitně upraven způsob nerovného vypořádání. Disparita podílů může být vyjádřena nejen procentem či zlomkem, ale i přikázáním věci jednomu z manželů, aniž je zavázán k finančnímu vypořádání s druhým manželem ohledně této věci. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2914/99) Změna oproti dřívější úpravě představuje i jasné stanovení, že manželé mají stejný podíl nejen na majetku, ale na jmění jako takovém, tedy jak na aktivech, tak na pasivech náležejících do společného jmění manželů.

55. Soud vědom si těchto závazných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu věci dospěl k závěru, že žaloba původní žalobkyně podaná k soudu dne 27. 9. 2016 o vypořádání zaniklého společného jmění manželů byla podána důvodně. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že všechny tři majetkové hodnoty, tj. bytová jednotka včetně podílu na společných částech domu a pozemku, podíl na zahradě ve [část obce] v rozsahu ideální a osobní motorové vozidlo, ohledně nichž se původní žalobkyně, resp. právní nástupci domáhali vypořádání u soudu ve smyslu ustanovení § 740 občanského zákona, jsou součástí zaniklého společného jmění manželů [příjmení], které zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, tj. 7. 9. 2015. Žalobkyně, resp. žalobci a), b) učinili předmětem vypořádání shora specifikované nemovitosti a osobní motorové vozidlo Škoda Fabia a v průběhu řízení unesli důkazní břemeno ohledně toho, že všechny tři věci spadají do společného jmění a nebyly po rozvodu manželství k datu podání žaloby vypořádány.

56. Aktivní legitimace účastníků – žalobců a), b) vyplývá z rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví podle § 107 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně v průběhu řízení o vypořádání společného jmění manželů zemřela dne 15. 11. 2017, soud vyčkal ustanovení okruhu dědiců a poté, co dědicové ze zákona dědictví neodmítli, pokračoval soudu v řízení o vypřádání zaniklého společného jmění manželů s těmito právními nástupci, kteří vstoupili do řízení na místo původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] Dohodou o rozdělení pozůstalosti, která byla soudem schválena dne 28. 11. 2019 získali právo na vypořádací podíl v tomto řízení, každý rovným dílem, proto soud o vypořádání zaniklého společného jmění manželů rozhodl v souladu s tímto dědickým rozhodnutím a každému z nich přiznal polovinu vypořádacího podílu, na který by jejich zemřelá matka měla zákonný nárok.

57. Pokud jde o samotný způsob vypořádání těchto tří majetkových hodnot, žalovaný navrhnul, aby byt a auto připadlo do jeho výlučného majetku, neboť obě věci užívá. V předmětném bytě bydlí, jde o jeho trvalé bydliště, stejně tak užívá vozidlo, které je na něho registrované. Žalobci neměli k tomuto způsobu vypořádání žádné výhrady, proto soud rozhodl v souladu s návrhem žalovaného a bytovou jednotku včetně podílu na společných částech domu a pozemku a motorové vozidlo Škoda Fabie přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného.

58. Stejným způsobem rozhodl soud o vypořádání podílu na zahradě ve [část obce]. Žalobci nejprve tento způsob vypořádání navrhli, žalovaný s tím souhlasil, následně v průběhu řízení takový způsob vypořádání zpochybnil s ohledem na nedostatek finančních prostředků nutných na úhradu vypořádacího podílu. Proto žalovaný navrhnul, aby byl podíl přikázán do podílového spoluvlastnictví všech účastníků.

59. Soud takový návrh žalovaného na vypořádání jedné z položek zaniklého společného jmění manželů nepovažoval za rozumný, a to v prvé řadě proto, že žalobkyně b) se k soudu dlouhodobě nedostavovala, v řízení nebyla aktivní, soud neznal její stanoviska ve věci a nemohl z ničeho usuzovat, jaký by byl její postoj k případnému nabytí vlastnického práva na zahradě. V neposlední řadě v řízení jasně vyšlo najevo, že vztahy mezi účastníky, zejména mezi žalobcem a) a žalovaným nejsou dobré, sotva si tak lze představit, že by byli schopni společně spravovat nemovitosti, které by jim soud přikázal do podílového spoluvlastnictví. Při takovém způsobu vypořádání by soud de facto pouze zakládal další spory mezi podílovými spoluvlastníky předmětné zahrady. Navíc, jak vyplývá z katastru nemovitostí, žalovaný je výlučným vlastníkem druhé poloviny pozemku. Soud proto považoval takový způsob vypořádání za nejvhodnější, přitom je třeba zdůraznit, že soud není vázán při vypořádání majetku návrhy účastníků.

60. V prvé řadě byl však soud v tomto řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů vázán rozhodnutím dědického soudu, který schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti po zemřelé [celé jméno původní účastnice]. Tímto rozhodnutím získali dědicové, tedy žalobci a) a b) právo na vypořádací podíl v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 14 C 249/2016 a proto soud prvního stupně nemohl majetek vypořádat jinak, než přikázat ho žalovanému a zavázat ho k úhradě vypořádacího podílu ve prospěch žalobců jako dědiců ze zákona po zemřelé matce [celé jméno původní účastnice]. Ze stejného důvodu se v tomto řízení rovněž nemohl zabývat případnými nároky žalovaného vůči zemřelé z titulu bezdůvodného obohacení, neboť o takových případných závazcích se dědické řízení nevedlo.

61. Z důvodu shora uvedených proto soud rozhodl výrokem I o přikázání veškerého vypořádávaného majetku do výlučného vlastnictví žalovaného, tj. aktiv ve výši 7 163 000 Kč.

62. Vzhledem k tomu, že veškerá aktiva soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného, pasiva nebyla předmětem vypořádání, určil soud výrokem II hodnotu vypořádacího podílu ve výši 3 581 500 a žalovaného zavázal, aby tento vypořádací podíl bývalé manželky ve výši 3 581 500 Kč zaplatil žalobcům a) a b), každému rovným dílem, tj. polovinu předmětné částky. Žalobci a) proto náleží částka ve výši 1 790 750 Kč, žalobkyni b) stejná částka s tím, že žalovaný vše uhradí do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř..

63. Pokud jde o nedostatek finančních prostředků žalovaného, soudu je z obsahu spisu a z úřední činnosti známo, že žalovaný disponuje finančními prostředky, které jsou složeny na jeho účtech. Z tohoto důvodu také žalovaný nebyl úspěšný s návrhem na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce podle §138 odst. 1 o.s.ř., a proto má soud za to, že žalovaný disponuje prostředky na úhradu vypořádacího podílu.

64. Soud prvního stupně o vypořádání majetku a určení vypořádacího podílu rozhodl ve smyslu ust. § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. na základě principu rovnosti podílů. Žalovaný se po celé řízení domáhal toho, aby soud stanovil disparitu podílů a snížil vypořádací podíl manželky, neboť podle žalovaného manželka zavinila rozvod manželství, byla alkoholik, nestarala se o domácí práce, porušila manželskou věrnost a nijak se nezasloužila o nabytí majetkových hodnot. Žalovaný svá tvrzení prokazoval rozvodovým spisem, svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud jeho tvrzení o minimálních zásluhách manželky k nabytí a udržení majetku neuvěřil, neboť ze spisu o rozvodu manželství, jednoznačně vyplývá, že příčiny rozvratu manželství byly na straně obou manželů, že manželka sice požívala alkoholické nápoje a porušila manželskou věrnost, avšak proto, že manželství nebylo spokojené, manžel se k ní nechoval hezky, dlouhodobě ji nerespektoval, nevážil si jí ani k ní neměl žádnou úctu, ponižoval ji, proto se od manžela odstěhovala a podala návrh na rozvod. Z uvedeného nic nenasvědčuje tomu, proč by soud měl přistoupit k disparitě podílu a snížit vypořádací podíl manželky. Obdobně soud neuvěřil tvrzením žalovaného, že se manželka žádným způsobem nezasloužila o nabytí majetku. Pokud jde o pořízení bytové jednotky, takto byla manželům odevzdána za trvání manželství do užívání, následně prodána do výlučného vlastnictví. Z těchto listin naopak plyne, že se o nabytí rovným dílem zasloužili oba manželé, obdobně lze postupovat ve vztahu k polovině zahrady ve [část obce], kterou získali v roce 1990. Soud neshledal žádný důvod pro svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] již zemřel, navíc v řízení o rozvod manželství soud tohoto svědka vyslýchal a shledal ho nevěrohodným, když v rozporu s dalšími důkazy popisoval manželství účastníků jako harmonické.

65. Tyto důvody vedly soud k tomu, že při vypořádání zaniklého společného jmění manželů vycházel ze zásady, že podíly obou manželů na vypořádání majetku jsou stejné. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že bývalá manželka a žalobkyně [celé jméno původní účastnice] v průběhu řízení o vypořádání majetku zemřela a nemohla se účinně bránit návrhům o disparitě podílů, důkazní situace právních nástupců byla touto skutečností výrazně zhoršena.

66. Řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů má zvláštní povahu, neboť jde o tzv. iudicium duplex, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z manželů a ze zákona vyplývá určitý způsob vypořádání, primárně je toto řízení o vypořádání majetku ovládáno zásadou rovnosti podílů. V podstatě soud v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů stejně jako v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze přerozděluje majetkové hodnoty. Každému se dostane zákonného podílu, nikdo neodchází s větším či menším nárokem, pokud je zachována zásada rovnosti podílu. V projednávané věci soud rozhodl spravedlivě a každému přikázal stejnou hodnotu, vycházel z rovnosti podílů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů, sotva lze tak dovodit, který z účastníků je procesně úspěšný či neúspěšný a kdo komu bude hradit náklady řízení. Proto soud při rozhodování o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souladu se stávající judikaturou (srovnej nález ÚS ČR IV. ÚS 404/2022 ze dne 5.4.2022).

67. V průběhu řízení vznikly náklady státu za vypracování znaleckého posudku, dodatku ke znaleckému posudku i výslech znalce, tedy znalečné. Za vypracování znaleckého posudku činilo znalečné 20 644 Kč, za výslech znalce u jednání dne 22. 6. 2022 - 1 232 Kč a znalečné za vypracování dodatku celkem 14 629 Kč. Dohromady 36 505 Kč, s ohledem na charakter řízení, nedostatek procesní úspěšnosti a neúspěšnosti rozdělil soud výrokem V. tyto náklady státu mezi všechny účastníky a to tak, že žalovaného zavázal k úhradě poloviny nákladů, neboť se mu dostalo poloviny majetku ze zaniklého SJM a žalobce a) b) rovněž polovinou, když každý z nich uhradí těchto nákladů, tj. částku ve výši ve výši 9 126, 25 Kč. Jedná se o náklady státu, které již byly přiznány a vyplaceny. Tyto náklady státu uhradí účastníci do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Pokud jde o další náklady, které budou přiznány za účast znalce u jednání ze dne 26. 4. 2023, tyto náklady budou přiznány samostatným rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, podle výroku V. pak tyto náklady uhradí žalovaný a žalobci ve stejném poměru, tedy žalovaný a každý ze žalobců do tří dnů od právní moci takového rozhodnutí.