14 C 252/2021-78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 71 552,14 Kč s příslušenstvím + 280 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 280 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky ode dne 27. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v souvislosti s nezákonným trestním stíháním jeho osoby a délkou trestního řízení. Uvedl k tomu, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality, ze dne 2. 11. 2016, č. j. KRPJ-79246-30/TČ-2016-161071-UHR, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c), e) trestního zákoníku Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2021, č. j. 7 To 62/2021-433, který nabyl právní moci dne 13. 5. 2021, na jehož základě byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby v plném rozsahu zproštěn, a to z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Uvedeným trestním řízením vznikla žalobci materiální újma (škoda) a újma nemateriální (imateriální). Ohledně náhrady škody byl žalobce nucen k prokázání své neviny vynaložit účelné náklady spočívající v nákladech obhajoby. Pro svou obhajobu si zvolil advokátku [titul] [jméno] [příjmení], jíž v dané věci uhradil žalobce částku převyšující žalobou požadovanou škodu, a to z důvodu smluvní odměny. V rámci uplatnění škody vůči státu žalobce uplatňuje pouze náklady za právní zastoupení podle advokátního tarifu, kdy se jedná o: * úkony právní služby odpovídající 28 úkonům, kdy každý úkon odpovídá částce ve výši 1 500 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, * náhradu hotových výdajů odpovídající 26 úkonů, každý úkon po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, * náhradu cestovních nákladů spojených s náhradou za promeškaný čas, * náhradu DPH. Žalobce tedy uplatňuje celkem částku 71 552,14 Kč, která sestává z úkonů právních služeb ve výši 42 000 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 7 800 Kč, cestovních nákladů ve výši 5 334 Kč, promeškaného času ve výši 4 000 Kč a DPH ve výši 12 418,14 Kč. Imateriální újma se skládá ze dvou složek, kdy první složkou je morální poškození osobnosti žalobce. Druhá složka představuje porušení práva na spravedlivý proces způsobený nesprávným úředním postupem. Žalobce požaduje náhradu imateriální újmy za morální poškození osobnosti, narušení jeho soukromého, rodinného a profesního života, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2773/2011. S ohledem na a) povahu trestní věci byl ohrožen trestem odnětí svobody s trestní sazbou, jejíž horní hranice činí 5 let, tedy trestem dlouhého trvání, jehož uložení by mělo pro žalobce zcela zásadní dopady. Co do b) délky trestního řízení, pak toto bylo zahájeno dne 2. 11. 2016 a pravomocně skončeno zprošťujícím rozsudkem dne 13. 5. 2021, délka trestního stíhání činila tedy 4,5 let. Co do c) následků způsobených trestním řízením, toto mělo negativní dopady do osobnostní sféry žalobce, poškodilo to jeho čest a dobré jméno. Trestní řízení mělo primárně vliv na žalobcův život ve věznici, kde si v době vyšetřování odpykával svůj dřívější trest odnětí svobody, neboť se zhoršilo chování dozorců a vězňů vůči žalobci. Po propuštění z věznice mělo vyšetřování negativní důsledky na život žalobce zejména v pracovní oblasti. Žalobce nebyl schopen najít zaměstnání, jelikož na něj bylo hleděno jako na trestně stíhaného s vidinou opětovného nástupu do vězení. V očích případných zaměstnavatelů se žalobce jevil jako neperspektivní a nedůvěryhodný. S ohledem na skutečnosti shora uvedené Žalobce považuje za odpovídající kompenzaci nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím přiměřené zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě dle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti za škodu, po jehož dobu byl udržován ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy žalobce se sám na této délce řízení nepodílel a význam řízení pro něj byl vysoký, požaduje přiměřené zadostiučinění v penězích, jelikož způsobenou nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva se nejeví jako dostačující. Co se týče výše přiměřeného zadostiučinění, Žalobce odkazuje na ustálenou soudní judikaturu, viz sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010 a požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za jeden rok trvání trestního stíhání, přičemž za první dva roky trestního stíhání požaduje částku poloviční, tj. 10 000 Kč. Celková výše požadovaného přiměřeného zadostiučinění tedy činí 80 000 Kč.

2. Žalovaná co do náhrady škody žalobci v průběhu řízení částečně plnila. Pokud jde o požadovanou relutární satisfakci ohledně nemajetkové újmy, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 26. 10. 2021 (podáním ze dne 25. 10. 2021) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č, 82/1998 Sb., v celkové výši 280 000 Kč, sestávající se z částky ve výši 200 000 Kč, představující kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s trestním stíháním žalobce a částky ve výši 80 000 Kč představující kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislostí s délkou trestního stíhání. Žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání (odkázala na usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3076/2012, dle něhož konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., dále rozsudek ze dne 29. 6. 2011, sp.zn. 30 Cdo 1684/2010) a s ohledem na absenci odpovědnostního titulu u nároku na kompenzaci nemajetkové újmy vzniklé v souvislostí s délkou trestního stíhání, tento nárok zcela odmítla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 16. 5. 2022. Učinila rovněž nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 2. 11. 2021 (podáním z téhož dne) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 71 552,14 Kč, představující náklady vynaložené na obhajobu. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů obhajoby vyhověla co do částky 68 830 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 17. 5. 2022. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon obhajoby v předmětné věci činí dle ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve spojení s ustanovením § 7 bodu 4, vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, částku 1 500 Kč. Oproti předloženému seznamu účtovaných úkonů obhajoby žalovaná ověřila, že účtované úkony jsou co do druhu, délky a použité sazby odměny v souladu s obsahem trestního spisu s výjimkou návrhu na doplnění dokazování ze dne 13. 2. 2017, kdy tento úkon je toliko úkonem procením, a proto za něj v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 písm. d) vyhlášky č, 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, Nelze uznat prostudování spisu ze dne 28. 5. 2021, neboť úkon byl proveden po právní moci zprošťujícího rozhodnutí, tedy po odklizení nezákonného rozhodnutí a náklady vynaložené na tento úkon tak nelze považovat za účelně vynaložené náklady na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí, S ohledem na výše uvedené žalovaná žalobci nahradila účelně vynaložené náklady na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí a to ve výši 68 830 Kč. Vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy, ani v žalobě žalobce neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu, kdy z odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí se podává, že i když žalobce byl obžaloby zproštěn, nešlo o trestní stíhání naprosto bezpodstatné, když skutek pro který byl žalobce stíhán, se stal. Nelze rovněž opomenout skutečnost, kdy z provedeného prověřování [příjmení], oddělení prověřování a dokumentace, pracoviště [obec] vyplynulo, že žalobce uvedl do trestního oznámení nepravdivé údaje, jež byly způsobilé přivodit stíhání konkrétních osob, nicméně prověřování trestné činnosti těchto žalobcem nařčených osob bylo dne 14, 6. 2016 odloženo usnesením podle § 159a odst. 1 tr. řádu s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. V předmětné věci bylo zjištěno, že řízení bylo vedeno v celkové délce čtyř let a šesti měsíců, Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy lze celkovou délku řízení hodnotit jako zcela přiměřenou. Žalovaná je toho názoru, že zde chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, neboť ve výše popsaném postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup dle ustanovení § 13 zákona č, 82/1998 Sb.

3. V průběhu řízení v důsledku plnění (částečného) v rozsahu 71 552,14 Kč (majetkové škody) bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby, v tomto rozsahu zastaveno.

4. Předmětem řízení pak zůstala částka nemajetkové újmy, co do tvrzeného nezákonného trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení.

5. Pokud jde o tvrzenou nepřiměřenou délku řízení, pak soud provedl důkaz přílohovým spisem č.j. 3 T 52/2017, Okresního soudu v Třebíči, z něhož se podává záznam o zahájení úkonů trestního řízení z 25. 7. 2016, KRPJ [číslo] 2016 [číslo] SLO, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie [obec], Území odbor [obec], oddělení obecné kriminality, že byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci křivého obvinění, žalobce, [celé jméno žalobce]. Usnesením z 2. 11. 2016 téže policejní složky, pod sp.zn. KRPJ [číslo] 2016 [číslo], bylo zahájeno trestní stíhání [celé jméno žalobce] ze spáchání zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3, písmene c), e) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že 30. 11. 2015 ve [stát. instituce] atd. po řádném poučení [anonymizováno 14 slov]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 14 slov] [datum] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu. Toto usnesení doručeno žalobci 15. 11. 2016. Stížnost proti usnesení došlá policejní složce 22. 11. 2016. Žádost o ustanovení obhájce ze dne 21. 11. 2016. Ustanovení obhájce ze dne 22. 11. 2016, jímž byl ustanoven JUDr. [příjmení] [příjmení] 0 NT 2065/2016 (číslo listu 12). Odůvodnění stížnosti z 25. 11. 2016. Usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 29. 11. 2016, že se stížnost jako nedůvodná zamítá. Udělena plná moc Mgr. [jméno] [příjmení] dne 25. 11. 2016, ze strany žalobce. Oznámení o převzetí obhajoby z 29. 11. 2016. Návrh obhajoby na doplnění dokazování z 13. 2. 2017, číslo listu 21. Žádost o zrušení ustanoveného obhájce ze 7. 12. 2016. Opatření ze 14. 12. 2016, že se zrušuje ustanovení obhájce ex offo [jméno] [příjmení], číslo listu 23. Protokol o výslechu obviněného z 8. 2. 2017. Úřední záznam o podaném vysvětlení ze strany žalobce, ze dne 16. 9. 2016. Protokol o trestním oznámení z 30. 11. 2015 ze strany [celé jméno žalobce], číslo listu 29. Úřední záznam o podaném vysvětlení Bc. [jméno] [příjmení] z 22. 2. 2016. Úřední záznam o podaném vysvětlení 16. 2. 2016, Bc. [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o poddaném vysvětlení u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] z 23. 3. 2016, [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení u [příjmení] pracoviště [obec] z 18. 2. 2016, výslech [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení u [příjmení] pracoviště [obec] z 18. 2. 2016, vyslechnout [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení u [příjmení], pracoviště [obec], 16. 2. 2016 - vyslechnout [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení u [příjmení], pracoviště [obec], 15. 2. 2016, vyslechnout [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], číslo listu 87. Úřední záznam o podaném vysvětlení u téže složky 23. 3. 2016, vyslechnut [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení, u téže složky, 14. 1. 2016, vyslechnut [příjmení] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 14. 1. 2016, u téže složky, vyslechnut [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 12. 1. 2016, vyslechnul [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 8. 3. 2016. [příjmení] [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 12. 1. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 14. 1. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 12.1.2016, vyslechnut [jméno] [příjmení], číslo listu 126. Úřední záznam o podaném vysvětlení ze 4. 3. 2016, vyslechnul [jméno] [příjmení], číslo listu 130. Úřední záznam o podaném vysvětlení z 11. 1. 2016 vyslechnut [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení 11. 1. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení], číslo listu 138. Úřední záznam o podaném vysvětlení 4. 3. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení]. Úřední záznam o podaném vysvětlení 4. 3. 2016, vyslechnut [jméno] [příjmení], číslo listu 145. Úřední záznamu o podaném vysvětlení 11. 1. 2016 vyslechnut [jméno] [příjmení]. [příjmení] zprávy z místa bydliště obviněného Městský úřad Kuřim z 30. 11. 2016.

6. Z opisu z evidence rejstříku trestů, číslo listu 154, doručeno policii 22. 2. 2017 se podává 9 záznamů v případě žalobce, a to z roku 1988 - Městský soud Brno. Dále Městský soud Brno, 11 T 183/98, odnětí svobody nepodmíněné, s podmíněným propuštěním, výměra 12 měsíců. Pak Okresní soud [obec] rok 1999, obecně prospěšné práce. Poté Městský soud [obec] v roce 2008, podmíněné odsouzení. Městský soud [obec] v roce 2009 odnětí svobody s podmíněným odkladem. Pak Okresní soud [obec] v roce 2013, tady se jedná o úmyslný trestný čin § 337 odst. 1 a) tr. zákoníku, odnětí svobody podmíněné, výměra 6 měsíců, zkušební doba do 12. 6. 2015, počet měsíců 24, prodloužení zkušební doby do 12. 6. 2017, zákaz činnosti. Další odsouzení Městský soud [obec] v roce 2014, opět úmyslný trestný čin § 337 odst. 1a, podmíněné od odsouzení 12 měsíců, zkušební doba do 11. 1. 2017, zákaz řízení motorových vozidel. Předposlední odsouzení Městský soud [obec], 7. 5. 2014, úmyslný trestný čin § 228 odst. 1 tr. zákoník, odnětí svobody podmíněné, výměra 14 měsíců, zkušební doba do 11. 1. 2018, prodloužení zkušební doby do 11. 1. 2019, stanoven dohled, trest byl změněn na odnětí svobody nepodmíněné, výměra 1 měsíc, zařazení do výkonu z ostrahou a zákaz činnosti, zákaz řízení motorových vozidel. Poslední odsouzení - Okresní soud Brno -venkov, 24. 7. 2014, § 337 odst. 1a tr. zákoník, nedbalost, odnětí svobody nepodmíněné, výměra 12 měsíců, zařazení s dozorem, vykonán 29. 2. 2016. [Obsah přílohového spisu]

8. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením policejního orgánu bylo dne 2. 11. 2016 zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin křivého obvinění podle ustanovení § 345 odst. 2 odst. 3 písmene c), e) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 52/2017-414, byl žalobce podle § 226 písmene a) tr. řádu, zproštěn obžaloby. K odvolání státního zástupce byl žalobce rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2021, č.j. 7 To 62/2021-433, zproštěn obžaloby podle § 226 písmene b) tr. řádu. Řízení pravomocně skončilo 13. 5. 2021. Předmětné řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců.

9. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Dle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

12. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

13. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Délka posuzovaného řízení činí od zahájení do pravomocného skončení řízení 4 roky a 6 měsíců.

15. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou Soudu. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Co do tvrzené nepřiměřené délky řízení soud uzavřel, že v předmětném řízení nedošlo k průtahům ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení a tudíž nelze konstatovat, že by žalobci mohla vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Soud posuzuje délku trvání řízení komplexně, zabývá se plynulostí jednání ve věci, činěním úkonů v přiměřených lhůtách, procesní aktivitou účastníků i složitostí věci. V posuzovaném řízení bylo rozhodováno třikrát soudem prvé instance a třikrát soudem odvolacím, po stránce skutkové byla věc do jisté míry složitou, po stránce právní do určité míry složitou, stížnost na průtahy podána nebyla, rovněž nebyl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V řízení byla vyslýchána celá řada svědků a bylo vedeno znalecké dokazování. V tomto ohledu lze uzavřít, že úkony soudu a v řízení tomu předcházející byly prováděny v přiměřených lhůtách. Pokud tedy jde o namítanou délku posuzovaného řízení, pak tato v trvání 4 let a 6 měsíců není délkou v posuzovaném trestním řízení nepřiměřenou. Z důvodu uvedených byla proto žaloba co do nemajetkové újmy z tvrzeného nesprávného úředního postupu za nepřiměřenou délku řízení, zamítnuta.

17. Co do nezákonného trestního stíhání, ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení výše však ponechává na volném uvážení soudu. Zákon tedy nevymezuje žádnou případnou hranici (minimální nebo maximální) pro určení výše zadostiučinění. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující: 1) Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku). 2) Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. 3) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby.

18. V projednávané věci byl žalobce trestně stíhán pro zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 odst. 3 písmene c), e) tr. zákoníku. Z opisu rejstříku trestů se podává, že žalobce byl před projednávanou trestnou činností, pro kterou byl obžaloby zproštěn 9x soudně trestán. 2x byl ve výkonu trestu odnětí svobody nepodmíněném (nyní částečně poslední trest vykonává).

19. Soud v rámci posuzování trestní minulosti žalobce vycházel ze zjištění, že žalobce má za sebou trestní minulost před posuzovaným zproštěním obžaloby. V té souvislosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž dne 27. 6. 2012 soud konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou. Ta není stanovena přímo právním předpisem a tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj., její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Přiznané zadostiučinění tedy nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. V situaci žalobce, který byl v minulosti již trestně stíhán a odsouzen, pak se o něm nedá říct, že je osobou trestně bezúhonnou, byť v tomto posuzovaném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kdy se zahájení trestního stíhání ukázalo být lichým. Vzhledem k osobě žalobce, soud má za to, že přiznání zadostiučinění by bylo v rozporu z obecně sdílenou představou spravedlnosti. Žalobce, který páchá trestnou činnost, není tou osobou, které by se mělo dostat zadostiučinění v peněžní formě, neboť je to sám žalobce, kdo se nechová v souladu se zákonem ani s morálními pravidly společnosti. Soud proto neshledal vzhledem k osobě žalobce intenzitu zásahu způsobenou zahájením trestního stíhání v takové formě, aby bylo na místě přiznat zadostiučinění v penězích.

20. Výrok o nákladech řízení má oporu § 142 odst. 2 o.s.ř. Co do nákladů řízení, pak s ohledem na to, že žalobce byl částečné úspěšný pouze co do náhrady škody a neúspěšný co do náhrady nemajetkové újmy, pak soud rozhodl, že ani jeden z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (142 odst 2 o.s.ř.).