14 C 259/2021-121

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o zaplacení částky 170 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 170 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 100 647,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu dne 19. 4. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 170 000 Kč, a to z důvodu předčasného ukončení jejího studia na Vysoké škole ekonomie a managementu a.s. (žalobkyně).

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že žalovaná byla přijata ke studiu na Vysoké škole ekonomie a managementu a.s. v [obec], dne 18. 10. 2019 obdržela vyrozumění o přijetí, dne 17. 10. 2019 podepsala smluvní prohlášení, zavázala se k úhradě všech poplatků. Rozsah poplatků vyplývá z vnitřních předpisů, a to Statutu a nařízení rektora. Žalovaná byla přijata k bakalářskému studiu na cenové úrovní Standard, dne 16. 7. 2020 ukončila studium. Žalobkyně ji vydala potvrzení o zanechání studia ze dne 29. 7. 2020 a vyzvala ji k úhradě zbývajících poplatků za celou dobu studia, tedy sjednané 3 roky od 17. 10. 2019 do 31. 8. 2021, přičemž žalovaná částka ve výši 170 000 Kč představuje 2 x 60 000 Kč za studijní poplatky v akademickém roce 2020 2021 a 2021 /2022, dohromady 120 000 Kč, rozdíl cenové úrovně Standard a Prémium ve výši 20 000 Kč za první rok studia a poplatek v celkové výši 30 000 Kč, tj. poplatek po 10 000 Kč x 3 za nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard v každém ročníku.

3. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu ze dne 15. 12. 2020 a požádala zaplacení žalované částky ve výši 170 000 Kč.

4. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu vyhověl, dne 11. 6. 2021 vydal platební rozkaz, který žalovaná napadla odporem dne 28. 6. 2021.

5. Žalovaná v odůvodnění odporu ze dne 27. 7. 2021 uvedla, že se žalobou nesouhlasí, žádné povinnosti vyplývající ze smlouvy neporušila a nárok ve výši 170 000 Kč neuznává. Namítala, že mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, která je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, žalovaná se žádným zástupcem žalobkyně nejednala osobně, s nikým se nesešla, neměla možnost ovlivnit obsah smlouvy a žalobkyně uzavřením smlouvy využila nezkušenosti žalované. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

6. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 8. 2021 byla žalovaná vyzvána podle § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila ve věci samé, tedy k žalobě, která je připojena a současně byla poučena, aby uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává či nikoli.

7. Žalovaná se na výzvu soudu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. v zákonné lhůtě vyjádřila podáním ze dne 8. 9. 2020, kdy zopakovala argumenty a námitky obsažené v odůvodnění odporu s tím, že s žalobou nesouhlasí, nárok neuznává, žalobu neshledává po právu, má za to, že žalovaná částka je v rozporu s dobrými mravy a s veřejným pořádkem České republiky, když setrvává na svém procesním stanovisku, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu.

8. Žalobkyně se k námitkám žalované vyjádřila podáním ze dne 15. 10. 2021 a uvedla, že na žalobě trvá v celém rozsahu, když mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva, žalovaná tuto smlouvu podepsala, jde o podpis na smluvním prohlášení studenta, řádně školné zaplatila, do školy nastoupila, zcela jednoznačně mezi účastníky byla smlouva uzavřena, byla mezi účastníky uzavřena dohoda o ceně, žalovaná uhradila školné za 1. ročník studia, stanovení výše poplatků je v kompetenci vysoké školy, nejedná se o spotřebitelskou smlouvu, když na předmět činnosti vysoké školy nelze pohlížet jako na podnikání, není zřejmé z čeho žalovaná dovozuje, že je v pozici slabší strany, žalobkyně nezneužila svého postavení, jako Vysoká škola je pod kontrolou státu, nejde o žádnou libovůli silnější strany, nejedná se o bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně, nejedná se o smlouvu, která je v rozporu s dobrými mravy a sjednané poplatky při ukončení studia na vysoké škole nejsou smluvní pokutou, tyto nároky vyplývají ze zákona.

9. Soud ve věci nařídil první jednání dne 14. 3. 2022, u něhož žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku a žádala soud, aby žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky ve výši 170 000 Kč, nebránila se smírnému vyřešení sporu.

10. Naopak žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku, žalobu neshledávala důvodnou, na poplatcích uhradila za studium 40 000 Kč, nad rámec této částky ničeho dalšího hradit nebude a navrhla zamítnutí žaloby. Podle žalované nároky na úhradu školného jsou upraveny na dvou úrovních, jednak statutem, který podléhá registraci ministerstva a jednak nařízením rektora, které nepodléhají registraci ministerstva školství, proto se žalovaná domnívá, že školné je vymáháno neplatně, pokud příslušná nařízení rektora nebyla řádně registrována na ministerstvu školství. Podle žalované nařízení rektora č. 1/2015 stanovující platby a rozdělení studijních poplatků je v rozporu se zákonem o vysokých školách, dle kterého má student právo ukončit studium, nemůže být ke studiu nucen a za ukončení studia nemůže být sankcionován. Podle žalované nařízení rektora ukládá studentovi povinnosti nad rámec zákona o vysokých školách, protože nařízení rektora nejsou registrována, jsou podle žalované neplatnými předpisy. Žalovaná byla přijata ke tříletému bakalářskému studiu na programu Standard, za 1. akademický rok 2019 2020 uhradila poplatek v roční výši 40 000 Kč, nevěděla o tom, že v případě ukončení studia bude muset hradit poplatky za další ročníky a navíc na cenové úrovni Premium. Žalované žádné povinnosti k úhradě poplatků za 2. a 3. ročník studia, příp. rozdílu mezi cenovou úrovní Standardem a Premium a administrativní poplatky ve výši 30 000 Kč nevyplývají.

11. Soud u prvního jednání ve věci dne 14. 3. 2022 poskytl žalobkyni procesní poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a vyzval žalobkyni k doplnění a upřesnění skutkových tvrzení a označení a předložení důkazů za účelem unesení břemene tvrzení a břemene důkazního, zejména nechť žalobkyně doplní skutková tvrzení ohledně zařazení žalobkyně do vzdělávacího systému ČR, kdy žalovaná byla přijata ke studiu, k jakému studiu, na základě čeho, kdy studium ukončila, jaké poplatky měla žalovaná uhradit a na základě čeho, jak žalobkyně dospěla k vyčíslení žalované částky, zda veškeré interní předpisy jsou řádně registrovány a v tomto směru nechť označí a předloží důkazy.

12. Žalobkyně na poučení soudu podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. ve stanovené lhůtě doplnila skutková tvrzení podáním ze dne 20. 3. 2022, uvedla, že žalobkyně je řádně akreditována k poskytování vysokoškolského vzdělání, žalovaná byla přijata ke studiu na základě smlouvy ze dne 17. 10. 2019, obdržela vyrozumění o přijetí ke studiu a splnění podmínek přijímacího řízení ze dne 18. 10. 2019. Studium ukončila písemným prohlášení o ukončení studia, které bylo žalobkyni doručeno dne 16. 7. 2020. Žalobkyně žalovanou informovala o ukončení studia dne 29. 7. 2020. Poplatky jsou upraveny vnitřním předpisem žalobkyně, a to nařízením rektora č. 01/2015. Žalovaná byla přijata ke studijnímu programu cenové úrovně Standard. Žalovaná se zavázala uhradit za studium studijní poplatek ve výši 40 000 Kč ročně a podle čl. III. odst. 5 písm. a), b) prohlášení se zavázala doplatit rozdíl mezi cenovou úrovní Standard a cenovou úrovní Premium za každý akademický rok v případě nesplnění podmínek v daném období/ročníku a uhradit veškeré studijní poplatky za celou standardní dobu studia, a to i v případě svého nepokračování ve studiu na vysoké škole. Výše administrativních poplatků je uvedena ve vnitřním předpise žalované označeném jako administrativní ceník, v položce 0.28 je uvedeno, že v případě nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard je nutno uhradit administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč za každý příslušný ročník, v daném případě celkem 30 000 Kč (3 x 10 000 Kč). Žalovaná částka ve výši 170 000 Kč tak představuje 2 x 60 000 Kč za každý neukončený ročník, rozdíl studijního programu Standard a Premium ve výši 20 000 Kč za první ročník studia a administrativní poplatek za nesplnění podmínek studia 3 x 10 000 Kč, celkem 30 000 Kč, dohromady 170 000 Kč.

13. Žalobkyně dále doplnila svá skutková tvrzení podáním ze dne 8. 4. 2022, uvedla, že všechny vnitřní předpisy žalobkyně jsou řádně registrovány u ministerstva školství, argumenty žalované shledává zcela účelové vyhnout se závazkům a poukázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 28 C 236/2019-113 a Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 1/2021-185.

14. Žalovaná k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ze strany žalobkyně předložila soudu své podání ze dne 12. 4. 2022, uvedla, že podle žalované je školné u žalobkyně upraveno na dvou úrovních, nařízení rektora nejsou řádně registrována na ministerstvu školství, poplatky jsou tedy vybírány v rozporu se zákonem, žalovaná se žalobkyní nikdy neuzavřela žádnou dohodu o studiu, vymáhání poplatků je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem ČR.

15. Dalším podáním ze dne 26. 4. 2022 žalovaná uvedla, že žalobkyně neprokázala, že jsou nařízení rektora řádně registrována a že se žalovaná zapsala do studijního programu.

16. Žalobkyně se k námitkám žalované vyjádřila podáním ze dne 15. 7. 2022 a uvedla, že u žalobkyně je studium upraveno jak vnitřními předpisy v souladu se zákonem o vysokých školách, tak na základě soukromoprávní úpravy prostřednictvím inominátní smlouvy o studiu. Podle žalobkyně nelze nezákonnost civilní smlouvy dovozovat z veřejnoprávní úpravy. Podle žalobkyně se v žádném případě nejedná o spotřebitelskou smlouvu, na předmět činnosti žalobkyně coby soukromé vysoké školy nelze pohlížet jako na podnikatelskou činnost, podle rozhodovací praxe vyšších soudů nejsou vztahy soukromé vysoké školy a studentů vztahy spotřebitelskými. Nárok je zcela po právu, žalovaná se k těmto poplatkům zavázala, pokud studium ukončila předčasně, je povinna uhradit cenu studia za další dva roky, které nedokončila, a to nejen v cenové úrovni Standard, ale v cenové úrovni Premium. Program Standard je cenově zvýhodněn oproti jiným programům, tato sleva má charakter stipendia, jedná se o sníženou cenovou hladinu, ale pouze v případě, kdy studenti plní své studijní povinnosti. Pokud žalovaná předčasně ukončila studium, o tuto slevu přišla a je povinna doplatit rozdíl mezi cenovou úrovní Standard a cenovou úrovní Premium za každý akademický rok. Žalovaná není sankcionována za zanechání studia, předčasným ukončením studia se dobrovolně vzdala slevy ze studijních poplatků, přišla o cenovou výhodu, neboť neplnila své studijní povinnosti. Požadované nároky nelze shledávat v rozporu s dobrými mravy, jak vyplývá z rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 1/2021-185 ze dne 25. 2. 2021 Inominátní smlouva uzavřená mezi účastníky není smlouvu neplatnou, nárok žalobkyně na úhradu poplatků za celou dobu studia směřuje k zajištění podmínek pro úspěšné absolvování studijního programu, neboť do zahájeného a probíhajícího studijního programu již není možné přijmout jiného uchazeče o studium, proto je nárok zcela po právu a žalobkyně žádá, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení žalované částky.

17. Žalovaná ve svém posledním vyjádření ze dne 21. 7. 2022 uvedla, že Okresní soud v Chebu v obdobné věci rozhodl dne 3. 6. 2022 ve věci sp. zn. 9 C 421/2021, vycházel z judikatury soudního dvora a rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, která považuje studenta za spotřebitele. Podle Nejvyššího soudu pokud je vysoká škola financována ze soukromých prostředků, jedná se o poskytování služby za úplatu a student je chráněn, co by spotřebitel, jedná se tedy o spotřebitelský vztah. Výše školného není stanovena smlouvou o studiu, ale v odkazujících dokumentech, u nichž nedošlo k registraci. Na studenty nemůže být přenášeno podnikatelské riziko a všeobecné obchodní podmínky nemohou obsahovat smluvní pokuty a obsahovat zakázána ustanovení podle § 1813 NOZ, když student, co by spotřebitel související dokumenty vůbec nepodepsal. Úprava právního vztahu mezi školou a studentem musí být v souladu s dobrými mravy. Ustanovení dokumentů školy drakonicky sankcionující ukončení studia jsou neplatná podle § 588 občanského zákona pro rozpor s dobrými mravy.

18. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to Prohlášením studenta, statutem Vysoké školy ekonomie a managementu, nařízeními rektora č. 4/2016, 7/2014, 1/2015 a 9/2013, vyrozuměním o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 18. 10. 2019, studijním a zkušebním řádem vysoké školy a managementu, administrativním ceníkem, ukončením studia, výzvou ke splnění povinnosti, předžalobní výzvou, poštovním podacím lístkem, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, podnětem k přezkoumání opatření, rozsudky, výpisem z registru vysokých škol, e-mailovou korespondencí, účetní závěrkou a srovnáním školného.

19. Právní zástupce žalované u jednání uvedl, že netrvá na provedení dokazování webovými stránkami, reportáží ze dne 1. 6. 2022 a na dotazech stran ministerstva školství.

20. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalovaná byla ze strany žalobkyně dne 18. 10. 2019 vyrozuměna o splnění podmínek přijímacího řízení a přijata ke studiu na Vysoké škole ekonomie a managementu v [obec], bakalářského studijního programu ekonomika a management (studijní obor komunikace a lidské zdroje) v cenové úrovni Standard. Podle vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení ze dne 18. 10. 2019 studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Standard činí 120 000 Kč za standardní dobu studia 3 roky, tedy do 31. 8. 2022, roční splátka představuje 40 000 Kč. Podle čl. II. odst. 2 úspěšným předpokladem cenové úrovně Standard v každém akademickém roce„ ročníku“ je splnění minimálně 50 % kreditů za akademický rok, splnění minimálně 50 % docházky za akademický rok a absolvování 100 % zkoušek se studijním průměrem 2.0. včetně studentských aktivit a participací na akcích vysoké školy. Podle čl. II. odst. 3 v případě nesplnění stanovených podmínek v daném akademickém roce je student povinen doplatit cenový rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium. Zápis do studia na vysoké školy je uchazeč povinen učinit do 21. 10. 2019, úvod do studia do 26. 10. 2019. Žalobkyně je akreditována k poskytování vysokoškolského studia, jako soukromá vysoká škola je registrována u ministerstva školství, podle výpisu z obchodního rejstříku vystupuje pod obchodní firmou V škola ekonomie a managementu a.s., se sídlem [adresa], předmětem činnosti žalobkyně je uskutečňování akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorandských studijních programů podle zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalovaná dne 17. 10. 2019 podepsala listinu označenou jako smluvní prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na vysoké škole (žalobkyně), touto listinou vzala na vědomí, že žalobkyně je soukromou vysokou školou se státním souhlasem, jejíž činnost a fungování je kryto mimo jiné ze studijních poplatků – školného. Podle prohlášení žalobkyně nabízí studium v různých cenových úrovní, cenových poplatků, žalovaná se prohlášením seznámila s konkrétním obsahem všech cenových úrovní, rozsahem poplatků, podmínkami a vnitřními předpisy vysoké školy a zavázala se hradit příslušné studijní poplatky po celou dobu svého studia. V případě zanechání, ukončení studia či vyloučení ze studia se zavázala doplatit rozdíl mezi celkovou výši studijních a administrativních poplatků skutečně zaplacenými nejpozději do 30 dnů od zanechání, příp. ukončení či vyloučení ze studia, ukončení studia z důvodů na straně žalované před termínem řádného ukončení studia nemá vliv na její závazek zaplatit plnou výši studijních poplatků. Žalovaná uhradila první ročník studia - 2019 2020 ve výši 40 000 Kč dle nařízení rektora č. 01/2015, následně požádala o ukončení studia, na tuto žádost žalované jí žalobkyně zaslala oznámení o zanechání studia na vysoké škole ze dne 29. 7. 2020, informovala ji o ukončení studia v souladu se zákonem o vysokých školách k datu 16.7.2020 a upozornila ji na pohledávku ve výši 170 000 Kč, která představuje administrativní poplatek za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard 1. až 3. ročníku, 3 x 10 000 Kč, dohromady 30 000 Kč, 20 000 Kč jako doplatek do cenové úrovně Premium za 1. ročník a 120 000 Kč za studijní poplatky včetně doplatku do Premia za 2. a 3. ročník studia. K úhradě částky ve výši 170 000 Kč byla žalovaná vyzvána výzvou žalobkyně ze dne 15. 12. 2020. Žalovaná ničeho nezaplatila, předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 170 000 Kč, byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky, jedná se o výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, tato výzva byla odeslána žalované dne 9. 4. 2021. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná ničeho nezaplatila.

21. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které ve své podstatě vzájemně korespondují, nepochybně prokazují skutkový stav věci, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná splnila podmínky přijímacího řízení, byla řádně přijata ke studiu, obdržela vyrozumění o přijetí ke studiu ze dne 18. 10. 2019, ke studiu nastoupila, zaplatila poplatek za 1. ročník studia ve výši 40 000 Kč, vybrala si studijní program Standard, podepsala smluvní prohlášení ze dne 17. 10. 2019. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně poskytuje vysokoškolské vzdělání, je registrována na ministerstvu školství, řídí se jak zákonem o vysokých školách, tak vnitřními předpisy. Pokud mezi účastníky bylo sporu, šlo o to, zda vnitřní předpisy mohou stanovit rozsah poplatků a zavazovat studenty i bez toho, že by tato nařízení rektora byla registrovány u ministerstva školství, zejména v případě, že tato nařízení student nepodepisuje, nemá možnost se s nimi seznámit, a přesto mu z těchto nařízení vyplývají povinnosti. Sporu mezi účastníky nebylo ohledně ukončení studia nebo vyrozumění o ukončení studia ze dne 29. 7. 2020. Žalovaná nezpochybňovala ani administrativní ceník žalobkyně, nezpochybňovala její vnitřní předpisy, stanovy, vyčíslené poplatky za studium, namítala však, že veškeré tyto povinnosti, na něž žalobkyně odkazuje, domáhá-li se žalované částky, nevzala žalovaná vůbec na vědomí, neboť s těmito nařízeními, statutem a administrativním ceníkem nebyla před uzavřením smlouvy seznámena, namítala, že je v pozici slabší strany, že neměla možnost ovlivnit obsah smlouvy, zpochybňovala uzavření smlouvy, a pro případ, že soud shledá uzavření smlouvy mezi účastníky, považuje takovou smlouvu za spotřebitelskou. Žalovaná po celé řízení měla za to, že žalobkyně byla v pozici silnějšího účastníka, měla možnost ovlivnit obsah smlouvy, diktovala si podmínky, že žalovaná na vše musela přistoupit, pokud se chtěla studia účastnit. V prvé řadě však žalovaná shledávala nárok žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, uhrazením poplatků za neposkytnuté studium by dle žalované došlo k narušení veřejného pořádku České republiky, na žalovanou je třeba pohlížet jako na slabší subjekt a poskytnout ji ochranu jako spotřebiteli, podle žalované žalobkyně je v pozici podnikatele, podniká jako akciová společnost, je zapsána v obchodním rejstříku, vede účetní závěrky, vykazuje zisk a je zcela nemorální, aby se po žalované domáhala úhrady poplatků za studium, které jí v následujících dvou letech neposkytla.

22. Ve smluvním prohlášením studenta ze dne 17. 10. 2019 je uvedeno, že student vysoké školy ekonomie a managementu se zavazuje v průběhu studia dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, vnitřních předpisů vysoké školy a rozhodnutí orgánů vysoké školy, dodržovat zejména statut vysoké školy, studijní a zkušební řády, disciplinární řády, stipendijní řády, nařízení rektora a všechny další vnitřní předpisy žalobkyně. Podle čl. III. odst. 1 měla žalovaná vzít vědoma skutečnost, že vysoká škola ekonomie a managementu (žalobkyně) je soukromou vysokou školou se státním souhlasem, jejíž činnost a fungování je kryto mj. ze studijních poplatků„ školného“, že si je vědoma nabízených cenových úrovní studijních poplatků, že se s těmito cenovými úrovněmi seznámila po obsahové stránce, je obeznámena s výší poplatků, podmínkami a vnitřními předpisy – nařízeními rektora vysoké školy, že se zavazuje příslušné studijní poplatky po celou dobu studia hradit, když na úhradu poplatků dle čl. III. odst. 3 nemá vliv ukončení studia. Podle čl. III. odst. 4 v případě zanechání, ukončení studia, či vyloučení ze studia před úhradou plné výši studijních poplatků, se podepisující zavazuje doplatit rozdíl mezi celkovou výši studijních a administrativních poplatků skutečně zaplacenými nejpozději do 30 dnů od zanechání, ukončení studia nebo vyloučení ze studia. Podle čl. III. odst. 5 se podepisující zavazuje k úhradě veškerých studijních a administrativních poplatků žalobkyně ve stanovené výši a v termínech splatnosti, podle písm. a) u cenové úrovně Standard v případě nesplnění stanovených podmínek v daném období/ročníku k doplacení rozdílu mezi cenovou úrovní Standard a cenovou úrovní Premium za každý akademický rok nebo příslušné platební období.

23. Podle statutu vysoké školy a managementu je vysoká škola ekonomie a managementu soukromou vysokou školou neuniverzitního typu podle zákona o vysokých školách, která uskutečňuje akreditované studijní programy a činnosti související s příslušným státním souhlasem, tzn. vzdělávací, výzkumnou a rozvojovou a další tvůrčí činnost, spolu s daným předmětem podnikání, je akciovou společností zřízenou podle zákona o obchodních korporacích se sídlem v [obec], přičemž podle čl. 28 práva a povinnosti studenta stanoví právní předpisy, tedy statut studijní a zkušební řád vysoké školy, disciplinární řád, prohlášení studenta, nařízení rektora a oznámení rektora. Podle čl. 30 odst. 1 žalobkyně ke své činnosti využívá příjmů, které získává z příslušných předmětů svých činností (vzdělávací, výzkumné, vývojové, tvůrčí, expertní, publikační, informační a další doplňkové činnosti) a předmětu podnikání, zejména ve formě a) poplatků spojených se studiem. Podle čl. 36 odst. 1 rozhodnutí o přijetí ke studiu je založeno na počtu bodů dosažených uchazečem při přijímacím řízení a na nejvyšším možné počtu přijímaných uchazečů. Pro přijetí uchazeče ke studiu je třeba, aby součet všech získaných bodů byl kladný, o přijetí rozhoduje rektor. Podle čl. 37 odst. 1 součástí rozhodnutí o přijetí je vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu, prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia a podklady pro uhrazení studijních poplatků. Podle čl. 38 odst. 1 studium ve studijním programu na vysoké škole a managementu je za úhradu. Ve stanovených případech může rektor rozhodnout o úplném nebo částečném prominutí poplatků za studium.

24. Podle čl. 1 nařízení rektora č. 01/2015 jsou studijní poplatky (školné) hrazeny prostřednictvím aplikace ePlatby žalobkyně do stanoveného termínu splatnosti a ve výši příslušné studentem zvolené cenové úrovně. Podle čl. 1 odst. 4 písm. a) bakalářský studijní program v kategorii Stipendium představuje 40 000 Kč/rok (celkem za standardní tříletou dobu studia 120 000 Kč (cenová úroveň Standard)), cenová úroveň Premium 60 000 Kč/rok, celkem 180 000 Kč za 3 roky a Exclusive 80 000 Kč, celkem za tříleté studium 240 000 Kč/rok. Podle čl. 1 odst. 5 písm. e) bakalářský studijní program Standard má rozsah stipendia 20 000Kč.

25. Další nařízení rektora č. 04/2016, 07/2014 a 09/2013 se věnují provedení elektronických zápisů, neprovedení elektronických zápisů, prodloužení doby studia a splatnosti studijních poplatků.

26. Z vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne 18. 10. 2019 vyplývá, že žalovaná splnila podmínky pro podmíněné přijetí ke studiu bakalářského studijního programu ekonomika a management (studijní obor komunikace a lidské zdroje) v cenové úrovni Standard, byla na základě výsledku přijímacího řízení přijata do bakalářského studijního programu v kombinované formě studia, když dle čl. II. odst. 1 studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Standard činí 120 000 Kč za standardní dobu studia – 3 roky studia do 31. 8. 2022), roční splátka představuje 40 000 Kč, přičemž podle čl. II. odst. 2 podmínky cenové úrovně Standard v každém akademickém roce jsou naplněny splněním min. 50 % kreditů, 50 % docházky a absolvování 100 % zkoušek. Podle odst. III. v případě nesplnění stanovených podmínek v daném akademickém roce je student povinen doplatit cenový rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium. Podle II. odst. 5 platba za 1. ročník studia je splatná do 21. 10. 2019, platba za 2. ročník do 1. 8. 2020 a platba za 3. ročník do 1. 8. 2021. Po zahájení studia je třeba zápis ke studiu, v případě prvého ročníku žalované do 21. 10. 2019 a úvod do studia probíhá dne 26. 10. 2019.

27. Podle čl. 028 administrativního ceníku žalobkyně v případně nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard ročníku (termín zahájení říjen 2019) představuje poplatek ve výši 10 000 Kč.

28. Podle oznámení o ukončení studia ze dne 29. 7. 2020 žalobkyně vzala na vědomí, že obdržela písemné prohlášení žalované o zanechání studia na vysoké škole, uvědomila žalovanou podle zákona o vysokých školách o ukončení studia, a to k datu, kdy bylo doručeno prohlášení žalované o ukončení studia, tedy k 16. 7. 2020, současně žalovanou upozornila na pohledávku z titulu studijních a administrativních poplatků ve výši 170 000 Kč a požádala o zaplacení této částky do 16. 8. 2020.

29. Výzvou ke splnění povinností ze dne 15. 12. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení částky ve výši 170 000 Kč na účet žalobkyně do 31. 12. 2020.

30. Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě částky ve výši 170 000 Kč nejpozději do 16. 4. 2021. Žalovaná byla žalobkyní upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky, jedná se o výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci. Dle podacího lístku byla předžalobní výzvy odeslána žalované dne 9. 4. 2021.

31. Podle podnětu k přezkoumání opatření vydaných soukromou vysokou školou ze dne 12. 10. 2021 se ministerstvo školství zabývalo stížností na vymáhání poplatků ze strany žalobkyně za studium po zanechání studia, stěžovatel považuje takové platby za nezákonné a protiústavní. Podle vyjádření ministerstva školství je vysoká škola oprávněna podle zák. o vysokých školách poskytovat vzdělání za úplatu, tedy za poplatek nebo školné. Školené je na Vysoké škole ekonomie a managementu upraveno ve dvou úrovních, první úroveň je obecně závazná pro všechny studenty na základě Statutu a studijního a zkušebního řádu, které podléhají registraci a dále vnitřními předpisy jako jsou nařízení rektora, které nepodléhají registraci a jsou v této druhé individuální úrovni závazné pro každého konkrétního studenta. Ve smluvním právním vztahu mezi soukromými subjekty, tedy studentem a vysokou školou, ministerstvo dospělo k závěru, že nařízení rektora, které stanovuje povinnosti k úhradě školného i po ukončení studia je v rozporu se zákonem o vysokých školách, je nezákonné, aby student hradil poplatky za dobu, kdy na vysoké škole již nestuduje.

32. Dle výpisu z registru vysokých škol je žalobkyně registrována v seznamu vysokých škol a je řádně akreditována k poskytování vysokoškolského studia.

33. Podle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, má každý právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

34. Podle čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.

35. Podle čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.

36. Podle § 1 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách představují vysoké školy nejvyšší článek vzdělávací soustavy, jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti.

37. Podle § 39 odst. 1 zákona o vysokých školách právnická osoba, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, nebo která byla zřízena nebo založena podle práva některého členského státu Evropské unie, je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud jí ministerstvo udělilo státní souhlas.

38. Podle § 39 odst. 4 zákona o vysokých školách žádost o udělení státního souhlasu obsahuje: a) název, sídlo a typ vysoké školy, b) právní formu právnické osoby a statutární orgán, c) dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti vysoké školy (dále jen "dlouhodobý záměr soukromé vysoké školy"), d) údaje o finančním, materiálním, personálním a informačním zajištění činnosti soukromé vysoké školy, e) návrhy studijních programů, f) návrh vnitřních předpisů upravujících organizaci a činnost soukromé vysoké školy a postavení členů akademické obce.

39. Podle § 39a odst. 3 zákona o vysokých školách pokud ministerstvo udělí státní souhlas, rozhodne také o registraci vnitřních předpisů. Pravomocné rozhodnutí o udělení státního souhlasu a registraci vnitřních předpisů nabývá účinností dnem nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla žadateli poprvé udělena akreditace studijního programu. V případě, že ministerstvo státní souhlas neudělí, může žadatel podat novou žádost o udělení státního souhlasu nejprve po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o neudělení státního souhlasu.

40. Podle § 40 odst. 1 zákona o vysokých školách právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost.

41. Podle § 41 odst. 1 zákona o vysokých školách vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle části čtvrté až jedenácté tohoto zákona.

42. Podle § 43 odst. 1 zákona o vysokých školách jestliže je některé opatření soukromé vysoké školy v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem a nestanoví-li zákon jiný způsob jeho přezkoumání, vyzve ministerstvo vysokou školu, aby v přiměřené lhůtě zjednala nápravu.

43. Podle § 56 odst. 1 zákona o vysokých školách se studium dále ukončuje: a) zanecháním studia, b) nesplní-li student požadavky vyplývající ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, c) odnětím akreditace studijního programu, d) zánikem akreditace studijního programu, e) ukončením uskutečňování studijního programu z důvodů uvedených v § 81b odst. 3, f) zánikem oprávnění uskutečňovat studijní program (§ 86 odst. 3 a 4), g) vyloučením ze studia podle § 47e odst. 3, § 47f nebo 47g, h) vyloučením ze studia podle § 65 odst. 1 písm. c) nebo podle § 67.

44. Podle § 56 odst. 2 zákona o vysokých školách dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia.

45. Podle § 59 zákona o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

46. Podle § 63 odst. 1 zákona o vysokých školách studijní povinnosti studenta vyplývají ze studijního programu a studijního a zkušebního řádu.

47. Podle § 63 odst. 2 zákona o vysokých školách je student povinen dodržovat vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součásti.

48. Podle § 63 odst. 3 zákona o vysokých školách je student povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši.

49. Podle § 580 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

50. Po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla k soudu podána důvodně. Soud proto žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

51. V projednávaném případě na základě všech provedených důkazů bylo nepochybně prokázáno, jak vyplývá ze skutkového stavu věci, že žalovaná splnila podmínky výběrového řízení, byla přijata ke studiu, obdržela vyrozumění o splnění podmínek výběrového řízení a přijetí ke studiu dne 18. 10. 2019, zvolila si studijní program ekonomie a management v cenové úrovni Standard, který byl zpoplatněn částkou ve výši 40 000 Kč ročně, jak je zřejmé z nařízení rektora č. 01/2015. Žalovaná se ke studiu zapsala, ke studiu nastoupila, uhradila roční poplatek ve výši 40 000 Kč a zahájila studium, které absolvovala v prvním ročníku akademického roku 2019 2020. Výpisem z registru vysokých škol i ze samotného podnětu na přezkoumání oprávněnosti poplatků je nepochybné, že žalobkyně je soukromou vysokou školou, byl jí udělen státní souhlas, byla řádně registrována u ministerstva školství, proto je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělání. Dle závěru soudu žalovaná podepsáním smluvního prohlášení ze dne 17. 10. 2019 jednoznačně vzala na vědomí, že její studium na soukromé vysoké škole je mimo jiné financováno ze školného jako příspěvku studenta, jde tedy o poskytování studia za úplatu, jehož výše vyplývá z nařízení rektora č. 01/2015. Současně si dle soudu žalovaná musela být vědoma úhrady školného i poté co předčasně ukončí vzdělání, když zanechá studia bez řádného absolvování všech dohodnutých třech ročníků. Podle soudu se žalovaná nemůže bránit tím, že o těchto povinnostech nevěděla. Dobrovolně podepsala smluvní prohlášení a deklarovala tak skutečnost, že byla seznámena se svými právy a povinnostmi, které jsou obsahem smluvního vztahu obou účastníků. Mezi tyto povinnosti patřilo nejen dodržování vnitřních předpisů školy, rozhodnutí jejich orgánů, dodržování Statutu VŠ nebo studijního a zkušebního řádu, ale rovněž hrazení poplatků (školného) nejen za akademický rok, k němuž se žalovaná zapsala, ale rovněž pro případ zanechání nebo ukončení studia před dohodnutou dobou. Žalovaná svým podpisem na smluvním prohlášení ze dne 17.10.2019 potvrdila, že je obeznámena s obsahem svého studia, s rozsahem poplatků, se všemi vnitřními předpisy školy. Sotva se tak s ohledem na její rozumovou vyspělost, když žalovaná se přihlásila ke studiu ekonomie, může bránit tím, že nebyla na tyto povinnosti upozorněna, že se nikdy se Statutem nebo nařízeními rektora neseznámila, případně není jí obsah těchto předpisů znám. Konečně vyrozumění školy o přijetí ke studiu ze dne 18.10.2019 odkazuje na tyto vnitřní předpisy a vypočítává podmínky, za nichž je cenová úroveň studia Standart naplněna, tj. řádnou docházkou a studijními výsledky. Soud ve světle těchto skutečností neuvěřil žalované, že o svých povinnostech nevěděla.

52. Podle závěru soudu byla mezi účastníky uzavřena smlouva o vzdělání, jedná se o inominátní smlouvu dle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb., jejímž obsahem jsou právě všechna práva a povinnosti vymezená v prohlášení studenta ze dne 17.10.2019, vyrozumění o přijetí ze dne 18.10.2019 a v neposlední řadě další práva a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, tj. zákona o vysokých školách nebo vnitřních předpisů vysoké školy jako jsou Statut nebo nařízení rektora. Smlouva byla uzavřena ústně nejpozději doručením vyrozumění o přijetí ke studiu, pro posouzení, zda jsou povinnosti zde zahrnuté součástí obsahu smlouvy mezi účastníky, nemá žádný vliv skutečnost, zda jsou nebo nejsou tyto předpisy registrovány u ministerstva školství.

53. Pokud jde o otázku spotřebitelské smlouvy, dospěl soud k závěru v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2016 č.j. 33 Cdo 4532/2014, že smlouva, která byla mezi účastníky uzavřena, není spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 a následující občanského zákona č. 89/2012 Sb., neboť na vzdělání nelze pohlížet jako na spotřební věc, jako na službu spotřebního charakteru, nemůže se v žádném případě jednat o spotřebitelskou smlouvu, neboť vzdělání je institut chráněný právními předpisy nejvyšší úrovně, Listinou základních práv a svobod, projevuje se zde vliv veřejného práva prostřednictvím zákona o vysokých školách, žalobkyně, která poskytuje vysokoškolské vzdělání je oním nejvyšším článkem vzdělanosti v naší zemi, vzdělání poskytuje se státním souhlasem a studentům je poskytována řada výhod a zvláštní ochrana právě prostřednictvím zákona o vysokých školách nebo státními orgány, např. ministerstvem školství. V neposlední řadě je podle občanského zákona chápána spotřebitelská smlouva jako kontrakt mezi spotřebitelem a podnikatelem. Sotva lze na studenta pohlížet jako na spotřebitele vzdělání, a to ani pro případ, že si studium hradí z vlastních finančních prostředků. Není jediný rozumný důvod pohlížet na studenta soukromé vysoké školy, kde je studium hrazeno jinak, než z veřejných prostředků jako na spotřebitele, a na studenta státní vysoké školy nikoli. Konečně soukromá vysoká škola a ne jinak je tomu u žalobkyně, nebyla primárně zřízena jako podnikatel, který provozuje činnost soustavně a dlouhodobě za účelem dosažení zisku. Žalobkyně byla sice zřízena formou obchodní společnosti podle zákona o obchodních korporacích, avšak nikoli, aby provozovala podnikání za účelem zisku, ale aby poskytovala vzdělání a byla centrem vzdělanosti, proto má jak předmětem činnosti spočívající v poskytování vzdělání, tak předmět podnikání, který se vzděláním již nijak nesouvisí. Školné, které je na takové soukromé škole hrazeno, není chápáno jako zisk, ale slouží k zajištění provozu vysoké školy, která dle zákona i Statutu musí své financování zajistit sama.

54. Základní povinnost, která ze smlouvy žalované vyplývala, byla úhrada studia. Pokud tedy žalovaná uhradila za 1. ročník studia, který absolvovala, školné ve výši 40 000 Kč, uhradila tento nárok zcela po právu, zavázala se k úhradě cenové úrovně Standard ve výši 40 000 Kč a není žádný důvod pro úhradu cenového rozdílu mezi úrovní Standart a Prémium, neboť žalobkyně netvrdila, že by žalovaná při studiu prvého ročníku své povinnosti neplnila. Žalobkyně oprávněnost nároků dovozuje z předčasného ukončení studia. Dle závěru soudu však není žalovaná povinna hradit další poplatky představující školné za druhý a třetí ročník studia, rozdíl mezi cenovou úrovní, příp. různé administrativní poplatky, protože je soud shledává v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem ČR, v rozporu se zákonem o vysokých školách a Listinou základních práv a svobod.

55. Žalovaná po celé řízení trvala na tom, že nárok žalobkyně není po právu, že žaloba není důvodná, že se žalobkyně po žalované nemůže domáhat této částky, neboť tento nárok je v rozporu s dobrými mravy, narušuje veřejný pořádek ČR a na žalovanou je třeba pohlížet jako na spotřebitele, uzavřená smlouva je spotřebitelská smlouva, žalobkyně má postavení silnější strany a neměla možnost ovlivnit možnost smlouvy, nikdy nebyla seznámena s nařízeními rektora ani dalšími vnitřními předpisy, které navíc nejsou registrovány u příslušného Ministerstva školství.

56. Soud v průběhu řízení po zjištění skutkového stavu věci posoudil žalobu po právní stránce ve smyslu Listiny základních práv a svobod, zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a s přihlédnutím k ust. § 580 odst. 1 občanského zákona shledal námitky žalované po právu tam, kde žalovaná poukazovala na rozpor těchto ujednání o poplatcích při nedokončení studia s dobrými mravy a veřejným pořádkem, případně zákonem o vysokých školách, na tomto základě žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

57. Listinou základních práv a svobod je garantováno právo na vzdělání. Podle Listiny základních práv a svobod mají občané právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možnosti společnosti též na vysokých školách. V prvé řadě se tak jedná o vysoké školy, které jsou financovány z veřejných prostředků – státního rozpočtu České republiky. Podle čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je povoleno zřizování soukromých škol, které nejsou financovány z veřejných prostředků a které proto mohou poskytovat vzdělání za úplatu. Je zřejmé a nepochybné, že žalobkyně je právě takovou vysokou školou, která poskytuje vzdělání v oboru ekonomie a managementu, byla zřízená ve formě obchodní společnosti a podléhá režimu zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb., ke své činnosti potřebuje státní souhlas, podléhá registračnímu procesu a podle zákona až po splnění všech zákonných podmínek registračního procesu, udělením státního souhlasu může poskytovat akreditované vzdělání. V daném případě žalobkyně disponuje státním souhlasem, je oprávněna poskytovat vysokoškolské vzdělání a je oprávněná poskytovat vzdělání za úplatu. Tato úplata představuje školné, které mimo jiné slouží k zajištění financování a činnosti soukromé vysoké školy. V daném případě je obsah a rozsah poplatků vymezen jak Statutem vysoké školy, který podléhá registraci Ministerstva školství, tak dalšími vnitřními předpisy, kterými jsou nařízení rektora, které naopak nepodléhají registraci Ministerstva školství. Nedostatek registrace u ministerstva školství nemá vliv na platnost či případnou neplatnost takových vnitřních předpisů. Konkrétní výše studijních poplatků u žalobkyně vyplývá z nařízení rektora č. 01/2015 a v případě studijního bakalářského programu cenové úrovně Standard je stanovena ve výši 40 000 Kč/rok, celkem tedy za tři roky bakalářského studia představuje částku ve výši 120 000 Kč. Bez ohledu na charakter vysoké školy, kterou žalobkyně provozuje, tedy skutečnost, že se jedná o soukromou vysokou školu, se i tak jedná o nejvyšší článek vzdělávací soustav České republiky, jde o vrcholné centrum vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti, vysoká škola má klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním a sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. Jedná se o instituci, jejímž předmětem činnosti je poskytování akreditovaného vzdělání, čili poskytování služby, na kterou nelze pohlížet jako na spotřební věc. Pokud žalovaná u žalobkyně studovala v akademickém roce 2019 2020 zcela v souladu se zákonem o vysokých školách, statutem i nařízeními rektora, byla povinna za studium uhradit stanovený poplatek ve výši 40 000 Kč, neboť se zavázala ke studiu cenové úrovně Standard a žalovaná tento poplatek zcela po právu žalobkyni uhradila. Pokud se však žalobkyně domáhá úhrady rovněž za zbývající ročníky, tedy akademický ročník 2020 2021 a akademický ročník 2021 /2022, i přesto, že ke studiu na těchto dvou ročnících žalovaná nenastoupila, neboť své studium u žalobkyně ukončila k 16. 7. 2020, nemůže se dle závěru soudu žalobkyně domáhat úhrady poplatků za předmětné ročníky studia, neboť tento nárok je v rozporu se zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb.

58. Podle § 99 zák. č. 111/1998 Sb. o vysokých školách si soukromá škola poplatky spojené se studiem stanoví ve svém vnitřním předpise. Zákon o vysokých školách má tedy na mysli poplatky spojené se studiem, obdobně je v ust. § 63 odst. 3 zák. č. 111/1998 Sb. uvedeno, že student je povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvádět skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Podle Listiny základních práv a svobod může vysoká škola poskytovat vzdělání za úplatu, rovněž Statut VŠ hovoří o poplatcích za studium. Je tedy zřejmé, že všechny předpisy mají na mysli úhradu školného za vzdělání, tj. za situace, je-li vzdělání poskytováno. Všechny předpisy spojují poplatky se studiem, neboť jejich podstatou je vyjádření míry účasti studenta na poskytovaném vzdělání. Pokud žalovaná studium byť předčasně, avšak v souladu s ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákona o vysokých školách, ukončila k 16.7.2019, jak bylo v průběhu řízení nepochybně prokázáno a mezi účastníky nebylo sporné, není žádný zákonný důvod proto, aby hradila školné za další dva roky studia, kdy jí žádné studium nebylo poskytováno. Podle zákona o vysokých školách je vysoká škola povinna zajistit si finanční prostředky na svou činnost, na provozování školy a poskytování vzdělání. Rizika spojená s hospodařením školy nebo financováním provozu nemůže přenášet na stávající ani bývalé studenty, nemůže v daném případě argumentovat tím, že již žalovanou obsazené místo nezaplní novým platícím studentem. V tomto směru je třeba připomenout, že žalovaná školu ukončila v souladu se zákonem o vysokých školách, ukončení studia řádně a včas před zahájením nového akademického roku žalobkyni oznámila, do druhého ročníku se vůbec nezapsala. S ohledem na datum ukončení školy k 16.7.2019, měla žalobkyně dost časového prostoru k zajištění dalších studentů. Z těchto důvodů Proto zdejší soud shledává nárok žalobkyně v rozporu se zákonem o vysokých školách č. 111/1998 Sb., neboť tento zákon měl na mysli zpoplatnit poskytování vzdělání, v souladu s Listinou základních práv a svobod, když hovoří o poplatcích spojených se studiem. V daném případě shledává soud nárok na úhradu školného ve výši 120 000 Kč v rozporu se zákonem, obdobně soud nahlíží i na zbývající část nároku, a to částku ve výši 20 000 Kč, představující rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium a administrativní poplatek 10 000 Kč za rok, celkem tedy 30 000 Kč pro nesplnění povinností spočívající v předčasném ukončení studia.

59. Pokud jde o poplatek ve výši 20 000 Kč, rovněž tato částka je součástí hrazeného školného, poplatek ve výši 30 000 Kč představuje sankci za předčasné ukončení tříletého bakalářského studia.

60. V prvé řadě zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. opravňuje soukromé vysoké školy pouze k výběru poplatků za studium, poplatek 10 000 Kč za rok studia uvedený v administrativním ceníku žalobkyně však s úhradou vzdělání nemá nic společného a představuje sankci pro studenta, který školu z různých důvodů nedokončil. Podle závěru soudu tak žalobkyně účtuje poplatky nad rámec zákona a neoprávněně. Pro rozpor se zákonem o vysokých školách soud těmto nárokům neposkytl ochranu, shledal je nezákonné a rovněž v tomto rozsahu žalobu zamítl.

61. Poplatky, jak soud znovu připomíná, dle závěru soudu nepředstavují příjmy a negenerují zisky vysoké školy, vyjadřují podíl studenta na nákladech jeho vysokoškolského studia a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání. Listina základních práv a svobod, zákon o vysokých školách garantují právo na vzdělání, právo občana České republiky bezplatně studovat na základní a střední škole a dle možností státu a schopností občana i na vysokých školách, které jsou financovány ze státního rozpočtu, tedy veřejných vysokých školách. Listina základních práv a svobod a zákon o vysokých školách umožňuje zřizování soukromých vysokých škol, které jsou povinny zajistit si finanční prostředky z jiných zdrojů. Nejsou financovány z veřejných prostředků, tedy ze státního rozpočtu a umožňuje tak platbu poplatků za vzdělání. Na jedné straně zákon garantuje právo na vzdělání, přístup ke vzdělání včetně vysokoškolského vzdělání, ať už na veřejné nebo soukromé vysoké škole, na druhé straně nepochybně garantuje právo na ukončení takového studia. Právo na ukončení studia není nijak omezeno a za ukončení studia nemůže být student sankcionován, jak je tomu v tomto případě, je-li požadován poplatek za nesplnění povinností nebo rozdíl v ceně. Jak jinak lze na tyto nároky pohlížet než na formu sankce a donucovacího prostředku. Nikdo však dle závěru soudu nemůže být nucen ke vzdělání, právě proto že na vzdělání je třeba pohlížet ve světle Listiny základních práv a svobod a zákona o vysokých školách jako na mimořádný statek, který požívá ústavní ochrany a má celospolečenský význam. Nejde o běžnou spotřební věc, tak jak je garantováno právo na vzdělání, je garantováno právo na dobrovolné ukončení studia, aniž za to student ponese následky, neboť k ukončení studia může dojít z řady důvodů, např. proto, že studium není ve finančních nebo intelektových možnostech studenta, že neodpovídá jeho schopnostem nebo představám, a právě proto nemůže být ukončení studia v žádném případě sankcionováno.

62. Z důvodů shora uvedených shledal soud nárok žalobkyně v rozporu s Listinou základních práv a svobod, v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb. o vysokých školách, a a ze stejných důvodů v rozporu s dobrými mravy. Pokud by soud nárokům žalobkyně poskytl ochranu, byla by jejich úhrada nemorální, opačný výklad zákona o vysokých školách stran poplatků by nebyl ve shodě se zásadami, na nichž spočívá občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a byly by zpochybněny hodnoty, na nichž spočívá právní řád České republiky. Soud proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 a § 580 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého je neplatné každé právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, žalobě ze dne 19.4.2021 nevyhověl a žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž k této neplatnosti by soud přihlédl i bez námitky podle § 588 občanského zákona 63. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná byla zcela procesně úspěšná, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představuje odměna právního zastoupení, režijní paušály plus DPH z tarifní hodnoty 170 000 Kč, podle § 7 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. 1 úkon po 7 900 Kč, náklady právního zastoupení představuje 10 úkonů právní pomoci podle advokátního tarifu za převzetí věci, sepis odůvodnění odporu ze dne 7. 7. 2021, vyjádření na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o.s.ř. ze dne 8. 9. 2021, doplnění tvrzení ze dne 12. 4. 2022 a 26. 4. 2022, vyjádření ze dne 21. 7. 2022, jednání ze dne 14. 3. 2022 a 22. 7. 2022, 2x porada přesahující 1 hodinu ze dne 21. 7. 2022 a 11. 3. 2022, celkem 10 úkonů po 7 900 Kč, dohromady 79 000 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 3 000 Kč a dále jízdné osobním motorovým vozidlem [registrační značka] při průměrné spotřebě 7,1l/100km vyhláškové ceny benzínu natural 44, 50 Kč k jednání k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět z Třince do Frýdku-Místku, celkem ujeto 60 km, při amortizaci 4,70 Kč na jeden km, cesta tam a zpět 390 Kč, 2 x za jednání celkem 780 Kč a 4x půlhodina ztráty času po 100 Kč, celkem 400 Kč, dohromady 83 180 Kč, DPH ve výši 17 467,80 Kč Celkem představují náklady řízení 100 647,80 Kč Tyto náklady řízení dle výroku II. je žalobkyně povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované.

Poučení