14 C 26/2022-59

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: , IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená [] [anonymizováno 8 slov] sídlem [adresa], [obec a číslo] - [část obce] o zaplacení 27 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 14. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 27 000 Kč z titulu úhrady nemajetkové újmy dle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v řízení o přestupku v zákonné lhůtě. Žalobce si vypočetl, že řízení trvalo celkem 30 měsíců s tím, že za první dva roky vychází z částky 15 000 Kč a za zbývajících 6 měsíců požaduje 1250 Kč za každý měsíc, tedy 22 500 Kč, a tuto částku pak navýšil o 20 %, celkem na částku 27 000 Kč s ohledem na to, že se jednalo o přestupkové řízení a samotná povaha řízení o přestupku jakožto řízení o obvinění trestní povahy, tak lze dovodit závažný zájem žalobce jakožto obviněného, případně by byl dán důvod pro zvýšení částky o 20 % (možné by bylo až o 50 %), že se jednalo o projednání dopravního přestupku, který nevyžadoval rozsáhlejší dokazování, tedy tato„ banalita“ projednávané věci by pak rovněž představovala důvod pro zvýšení základní částky o dalších 20 %. Důvody pro snížení základní částky představuje skutečnost, že řízení bylo projednáváno na třech stupních, tedy by zde byl důvod pro snížení o 20 % základní částky s tím, že žalobce, pokud jde o výpočet požadované částky, odkázal na Manuál pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., který sestavila Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Ministerstva spravedlnosti a dále na sjednocující stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010.

2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná nejprve zdůraznila, že nárok uplatněný žalobou, byl u ní uplatněn dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne 14. 8. 2021 toliko ve výši 26.125 Kč, a to prostřednictvím pana [příjmení] [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa]. V tomto ohledu žalovaná nepovažuje podmínku pro prvotní uplatnění nároku ve smyslu § 17 zákona č. 82/1998 Sb. ohledně částky 850 Kč za splněnou. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 27.000 Kč uvedla, že jej nelze v žádném případě počítat od 14. 8. 2021, když žalované byla žádost doručena stejného dne. V teoretickém rovině se žalovaná mohla ocitnout v prodlení nejdříve 6 měsíců od uplatnění nároku, navíc u žalované byla uplatněna toliko částka 26.125 Kč. Na svoji obranu proti žalobě uvedla, že dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či také nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Žalovaná souhlasí s žalobcem, že na přestupkové řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a lze tak toto řízení hodnotit z pohledu přiměřenosti jeho délky. Celková délka předmětného řízení tedy je 2 roky, 7 měsíců a 10 dnů, tj. od 10. 10. 2018 (řízení bylo zahájeno dne 10. 10. 2018, kdy byl žalobci doručen příkaz [obecního úřadu]) do 19. 5. 2021 (právní moci rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 12. 5. 2021). Žalovaná však nepovažuje délku tohoto řízení za nepřiměřenou, a to s ohledem na skutečnost, že řízení bylo vedeno nejen dvěma instancemi v rámci správního řízení, ale délka zahrnuje i řízení před krajským soudem a následně opět před krajským úřadem. Je nepochybné, že s narůstajícím počtem orgánů, které se na předmětném řízení podílejí, roste úměrně tomu i délka celého řízení. Zároveň platí, že i v případě průtahů v řízení nemusí být celková délka řízení nepřiměřená. Rovněž je nutné přihlédnout k chování žalobce, resp. jeho zmocněnce, který činil blanketní podání a podával zcela neurčité námitky podjatosti. Z těchto důvodů je zcela na místě dané řízení považovat svou délkou za přiměřené.

3. Na to žalobce reagoval ještě podáním, kde shrnul, že pouze využíval procesních práv daných mu objektivním právem, což nemůže jít k tíži účastníka. Navíc okolnost, zda účastník přispěl k prodloužení řízení, by mohla vést toliko k závěru o moderaci přiměřeného zadostiučinění, nikoliv k rozhodnutí o zamítnutí nároku na náhradu nemajetkové újmy jako takovému, když celková délka řízení byla nepřiměřená. Co se týká argumentu, že žalobce uplatnil u žalovaného částku nižší, tj. 26 125 Kč, tak je to tvrzení ne zcela přiléhavé, protože jde o to, že uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění co do základu; samotná jeho výše může být předmětem úvah.

4. Žalovaný dále uvedl, že ohledně tvrzení vzniku újmy je nutné, aby žalobce vzniklou újmu tvrdil, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě netvrdí. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, uvádí:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“ Ohledně tvrzení vzniku újmy je podle názoru žalované nutné, aby žalobce vzniklou újmu tvrdil, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě netvrdí. Aplikace vyvratitelné domněnky dle žalované neznamená, že žalobce nemusí nemajetkovou újmu jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit. K tomu lze dodat, že vyvratitelná domněnka vzniku újmy směřuje k povinnosti důkazní, nikoliv k povinnosti tvrzení.

5. Pro úplnost shrnutí tvrzení stran lze uvést, že žalobce dovozoval vznik nemajetkové újmy v jeho sféře z prostého faktu, že řízení o přestupku trvalo nepřiměřeně dlouho.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to uplatnění nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/98 Sb. ze dne 14. 8. 2021 – na čl. 83 a násl. správního spisu a odeslaná zpráva – detail zprávy ze dne 14. 8. 2021, přičemž žalovaná k tomu uvedla, že činí nesporným, že tato výzva byla doručena žalované dne 14. 8. 2021. Z těchto listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/98 Sb., který byl doručen žalované dne 14. 8. 2021, tedy byla splněna obligatorní podmínka pro uplatnění nároku u soudu (předběžné uplatnění nároku na odškodnění u ústředního orgánu podle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb.).

7. Dále soud z připojeného správního spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav. Dne 3. 1. 2018 vypracovala Městská policie [obec] oznámení o přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“), kterého se měl dopustit řidič vozidla [registrační značka] dne 23. 10. 2017 v 10:21 hod., když neoprávněně zastavil a stál v křižovatce, nebo v kratší vzdálenosti než 5 m před a za křižovatkou. Oznámení o přestupku bylo [obecnímu úřadu] doručeno dne 3. 1. 2018 (oznámení o přestupku ze dne 23.10.2017 v 10:21 hod. – postoupení spis. materiálu ze dne 3.1.2018 na [obecní úřad], Odbor dopravně správních činností – viz čl. 1, včetně fotodokumentace na čl. 2 až 3 správního spisu). Následně dne 25. 1. 2018 zaslal [obecní úřad] žalobci jako provozovateli vozidla výzvu sp. zn. [číslo] [spisová značka] [číslo] k uhrazení částky 500 Kč, případně sdělení osoby řidiče. Na tuto výzvu žalobce nereagoval (výzva provozovateli vozidla s nímž došlo ke spáchání přestupku k uhrazení určené částky ze dne 25. 1. 2018). Magistrát dne 8. 10. 2018 věc oznámení přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. odložil (usnesení o odložení věci oznámení přestupku ze dne 8. 10. 2018). Dne 10. 10. 2018 vydal [obecní úřad] příkaz, kterým žalobce jako provozovatele vozidla uznal vinným z přestupku dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč (příkaz ze dne 10.10.2018 sp. zn. [číslo] [spisová značka] [číslo] na čl. 7 až 8, vč. doručenky datové zprávy dne 10.10.2018).

8. Dne 18. 10. 2018 byl [obecní úřad] doručen odpor proti výše uvedenému příkazu spolu s žádostí o sdělení jmen oprávněných úředních osob ve věci a s námitkou podjatosti vůči všem zaměstnancům [obecního úřadu], oboje podané zmocněncem (odpor ze dne 18.10.2018 proti příkazu ze dne 10.10.2018 sp. zn. [číslo] [spisová značka] [číslo] na čl. 10, který podal zástupce [celé jméno žalobce], a to společnost [právnická osoba] dle plné moci ze dne 12.10.2018, námitka podjatosti ze dne 18. 10. 2018). Dále na č. l. 14 správního spisu byl proveden záznam o změně oprávněné úřední osoby ze dne 24.10.2018. Dne 26. 10. 2018 byl žalobce vyzván [obecním úřadem] k odstranění vad podání označeného jako„ námitka podjatosti“ (usnesení ze dne 26. 10. 2018 sp. zn. [anonymizováno] [číslo]). Dne 29. 10. 2018 zmocněnec žalobce konkrétní podjaté osoby neoznačil, sdělil toliko, že se jedná o systémovou podjatost (doplnění námitky podjatosti na čl. 19 včetně doručenky této zprávy ze dne 29. 10. 2018). Dne 9. 11. 2018 vydal [obecní úřad] usnesení, kterým námitce podjatosti nevyhověl (usnesení [obecního úřadu], Odbor dopravně správních činností ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] na čl. 22 – 23, vč. doručenky této datové zprávy), proti tomu dne 14. 12. 2018 zmocněnec žalobce podal odvolání (odvolání proti usnesení o zamítnutí námitky podjatosti ze dne 9. 11. 2018 [číslo jednací]). Dne 27. 11. 2018 zaslal žalobci [obecní úřad] vyrozumění o provedení dokazování mimo ústní jednání a výzvu k seznámení a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí (vyrozumění o provedené dokazování mimo ústní jednání, výzva účastníkovi řízení, seznámení a vyjádření se k podkladům rozhodnutí ze dne 27. 11. 2018 vč. doručenky datové zprávy). Dne 17. 12. 2018 se konalo dokazování u [obecního úřadu], žalobce ani jeho zmocněnec se nedostavili (protokol o provedení dokazování mimo ústní jednání a o seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k nim ze dne 17. 12. 2018). Dne 18. 12. 2018 vydal [obecní úřad] rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. a uložil žalobci pokutu ve výši 2.000 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 12. 2018 (rozhodnutí [obecního úřadu], Odbor dopravně správních činností ze dne 18. 12. 2018 vč. doručenky datové zprávy ze dne 18. 12. 2018). Dne 2. 1. 2019 bylo [obecnímu úřadu] prostřednictvím elektronické pošty doručeno blanketní odvolání proti jeho rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018 (odvolání ze dne 2. 1. 2019, a to do vydaného rozhodnutí sp. zn. [anonymizováno] [číslo]). Na výzvu [obecního úřadu] ze dne 4. 1. 2019 k doplnění odvolání žalobce ani zmocněnec nereagovali (usnesení [obecního úřadu], Odbor dopravněsprávních činností ze dne 4. 1. 2019 sp. zn. [anonymizováno] [číslo] na čl. 40, vč. doručenky). Dne 7. 2. 2019 [obecní úřad] postoupil spis Krajskému úřadu (předání spisu odvolacímu správnímu orgánu Krajskému úřadu [územní celek], odboru dopravy, oddělení dopravně správních agend ze dne 7. 2. 2019). Dne 19. 2. 2019 vydal Krajský úřad rozhodnutí, kterým rozhodnutí [obecního úřadu] ze dne 18. 12. 2018 potvrdil. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 1. 3. 2019 (rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], odbor dopravy ze dne 19.2.2019, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] na čl. 46 až 48 a rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], odbor dopravy ze dne 19.2.2019, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] na čl. 49 až 50 – týkající se námitky podjatosti).

9. Z připojeného soudního spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], a to z listinných důkazů: žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s.ř.s ze dne 2. 5. 2019, vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 19. 6. 2019 doručené soudu dne 24. 6. 2019, z protokol o jednání ze dne 20.4.2021, rozsudek ze dne 20.4.2021 č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 5.5.2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že proti rozhodnutí Krajského úřadu podal dne 2. 5. 2019 žalobce zastoupen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], správní žalobu. Dne 20. 4. 2021 Krajský soud v Brně žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně dne 12. 5. 2021 Krajský úřad vydal rozhodnutí, kterým změnil rozhodnutí [obecního úřadu] ze dne 18. 12. 2018 toliko do výše uložené pokuty na částku 500 Kč, v ostatním toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 5. 2021, jak soud zjistil a vzal za prokázáno z připojeného správního spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to z rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek], odbor dopravy ze dne 12.5.2021, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], které nabylo právní moci dne 19.5.2021. Dále z připojeného správního spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to z žádosti o stanovisko a poskytnutí spisové dokumentace ze dne 8. 2. 2022 a z vyjádření správního orgánu k žádosti o náhradu škody ze dne 1. 3. 2022 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovaná požádala správní orgán, aby se vyjádřil k nároku žadatele (nyní žalobce) o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. a správní orgán podal vyjádření ze dne 1. 3. 2022, ve kterém mimo jiné zmínil, že účastník byl zastupován v průběhu řízení subjekty, které nadužívají praktiky, které samy o sobě vedly k prodlužování řízení.

10. Rovněž soud k důkazu provedl i rozsudky krajských soudů v obdobných věcech, které obě sporné strany (účastníci řízení) předložili na podporu svých argumentů, a to rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21.2.2023 č. j. [číslo jednací] a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9.3.2020 čj. [číslo jednací] (předloženo žalobcem) a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2.11.2022 čj. [číslo jednací] předložený žalovanou.

11. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z rozhodnutí formou příkazu [obecního úřadu], odboru dopravněsprávních činností, ze dne 10. 10. 2018 č. j. [spisová značka] [číslo] vyplývá, že dnem 10. 10. 2018 bylo zahájeno přestupkové řízení proti žalobci.

12. Proti uvedenému příkazu podal žalobce odpor (č.l. 10 správního spisu). V řízení byl žalobce zastoupen [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (tamtéž).

13. Z rozhodnutí [obecního úřadu], odboru dopravněsprávních činností, ze dne 18. 12. 2018, [číslo jednací], vyplývá, že žalobce byl shledán vinným z tam specifikovaného přestupku. Byla mu uložena pokuta 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení 1 000 Kč.

14. Proti označenému rozhodnutí správního orgánu podal žalobce odvolání, a to dne 2. 1. 2019 (č.l. 37 správního spisu).

15. O odvolání rozhodl dne 19. 2. 2018 odvolací orgán – Krajský úřad [územní celek], odbor dopravy, [číslo jednací], s právní mocí k 1. 3. 2019, tak, že odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

16. Dne 2. 5. 2019 podal žalobce proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu žalobu u Krajského soudu v Brně (č.l. 3 soudního spisu). V řízení byl žalobce zastoupen nejprve advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (tamtéž), později [jméno] [příjmení] (č.l. 51b soudního spisu).

17. Správní soud provedl okamžitě po podání žaloby dne 10. 5. 2019 první úkony ve věci – poučení o složení senátu, výzva na doplnění plné moci zástupce (č.l. 24 soudního spisu). Žaloba byla žalovanému zaslána dne 31. 5. 2019 (č.l. 30 soudního spisu) a rovněž byly prověřeny další náležitosti. Žalovaný se vyjádřil 24. 6. 2019 (č.l. 32 soudního spisu). Dne 24. 7. 2019 bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci k eventuální replice (č.l. 35 soudního spisu) Dne 2. 10. 2019 byla dokončena předrozsudková agenda a následně byl spis předložen opětovně soudci. Dne 2. 2. 2021 si správní soud vyžádal od správního orgánu spis (č.l. 38 soudního spisu). Dne 19. 2. 2021 správní soud nařídil jednání na den 16. 3. 2021 (č.l. 42 soudního spisu). Dne 15. 3. 2021 správní soud vyrozuměl o zrušení jednání (č.l. 49 soudního spisu). Dne 31. 3. 2021 správní soud nařídil nové jednání na den 20. 4. 2021 (č.l. 52 soudního spisu).

18. O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], s právní mocí ke dni 5. 5. 2019, tak, že soud zrušil napadené správní rozhodnutí odvolacího orgánu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

19. V novém rozhodnutí odvolací správní orgán dne 12. 5. 2021, [číslo jednací], rozhodl o vině žalobce a uložení pokuty 500 Kč (právní moc k 19. 5. 2021).

20. Podáním ze dne 18. 3. 2022 uplatnil žalobce prostřednictvím zástupce [anonymizováno] [jméno] [jméno] u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy (č.l. 14 soudního spisu).

21. Právně soud hodnotil projednávanou věc následovně.

22. Podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. platí, že Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., je tedy kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

24. Nejvyšší soud ve své judikatuře, např. rozhodnutí, sp. zn. 30 Cdo 559/2017, ze dne 27. 6. 2018, uvedl, že:„ účelem odškodňovacího řízení není posouzení procesních práv účastníků, ale zhodnocení toho, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhým a zda v důsledku nepřiměřené délky řízení tomu kterému účastníku vznikla nemajetková újma, případně též v jakém rozsahu“.

25. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2742/2009 vyplývá závěr, že je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností může být mimo jiné to, že řízení nemohlo v osobnostní sféře účastníka řízení vyvolat žádnou citelnou újmu.

26. Existence nemajetkové újmy a její rozsah se mimo jiné hodnotí s ohledem na složitost řízení, chování poškozeného, postup správních orgánů a rovněž význam řízení pro poškozeného, resp. co je pro poškozeného v sázce.

27. Předně je třeba poznamenat, že žadateli hrozilo pouze uložení pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále je ze spisové dokumentace zřejmé, že žalobce využil služeb tzv. pojištění proti pokutám, a to nejen s ohledem na osoby, které za něj v rámci řízení jednaly, ale i s ohledem na obstrukční taktiku, kterou tyto osoby zvolily. Žalobce se na řízení nijak neúčastnil, s úřadem od počátku komunikoval toliko jeho zmocněnec, blanketní odvolání za něj podal taktéž zmocněnec, který odvolání nikterak nedoplnil. Nutno podotknout, že zmocněnec je znám častým zastupováním osob ve správních řízeních, zejména o dopravních přestupcích, a problematika náležitostí odvolání by mu tak měla být více než dobře známa (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2015, č. j. 1 As 155/2014-36 nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 30 A 35/2017, ze dne 25. 4. 2018). První relevantní argumentaci proti napadenému rozhodnutí použil tehdejší právní zástupce žalobce, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], až v řízení před Krajským soudem. Všechny tyto skutečnosti lze hodnotit i s ohledem na zainteresované osoby jako obstrukční jednání, které nepožívá právní ochrany.

28. Podle ust. § 94 zákona č. 250/2016 Sb. platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení.

29. Správním orgánem se rozumí zásadně obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 60 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.)

30. Lhůta 60 dnů platí pro jednotlivý stupeň správního, resp. přestupkového řízení. Jak dlouho trvalo řízení před správními orgány:

31. U [obecního úřadu], odbor dopravněsprávních činností, zahájeno řízení dnem 10. 10. 2018 a skončeno vydáním rozhodnutí dne 18. 12. 2018, tj. 69 dnů.

32. Odvolací řízení zahájeno podáním odvolání dne 2. 1. 2019 a skončeno vydáním rozhodnutí dne 19. 2. 2019, právní moc dne 1. 3. 2019, tj. 48 dnů.

33. Dokončení řízení správním orgánem po zrušení krajským soudem: od 5. 5. 2021 (právní moci shora označeného rozsudku Krajského soudu) do 19. 5. 2021, tj. 14 dnů.

34. V žádné z těchto fází nedošlo k průtahům.

35. Řízení před soudem trvalo od 2. 5. 2019 do 5. 5. 2021, tj. 734 dnů. Řízení před soudem žádnou konkrétní lhůtou ohraničeno není.

36. Soud se zabýval délkou řízení jak jednotlivě, tak v souvislosti. Ze shora uvedeného vyplývá, že správní řízení v žádné fázi netrvalo nepřiměřeně dlouho. Délka trvání soudního řízení byla zcela přiměřená. Správní soud činil postupně a v krátkých lhůtách (s jedinou výjimkou) jednotlivé úkony, jak po sobě mají následovat a jak vedou v souladu s právní úpravou k rozhodnutí ve věci samé (na prvním jednání, jako v řešené věci). Dále je nutno zohlednit, že je rozhodující především celková délka řízení (nikoliv odškodňování jednotlivého průtahu) a vzhledem k tomu soud dospěl k závěru, že délka řízení byla přiměřená, jinými slovy řízení nebylo nepřiměřené dlouhé, tedy nedošlo v konkrétním případě k porušení práva na přiměřenou délku řízení, tudíž žalobce nemá právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Rovněž v tomto konkrétním případě je nutno zohlednit, že byl v období roku 2020 až do roku 2021 opakovaně vyhlašován nouzový stav z důvodu pandemie, což mělo významný vliv na veškerá soudní řízení. Je nutno uvést, že je soudu z jeho úřední činnosti známo, že nejen epidemiologická, ale především personální situace u jednotlivých soudů nebyla příznivá. I Ministerstvo spravedlnosti reagovalo na zhoršení epidemiologické situace a například od 18. 12. 2020 doporučilo (Doporučení ve vztahu k fungování soudů s ohledem na vyhlášený nouzový stav a krizová opatření přijatá Vládou České republiky ze dne 17. 12. 2020 č. j. MSP-15/2020-SDJ-SP/15), aby byla nově nařizována pouze soudní jednání, která: jsou nezbytně nutná, a to zejména s ohledem na běh prekluzivních a promlčecích lhůt nebo jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudu; nebo mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatření nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudu a dalších osob, a to zejména s přihlédnutím k nezbytnosti osobní přítomnosti účastníků a dalších osob na jednání a organizačním, materiálním personálním podmínkám jednotlivých soudů. Prodlení v soudních řízeních vzniklá v důsledku aplikace tohoto doporučení nebudou Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu jeho dohledových pravomocí považována za průtahy v řízení. Dále na jednotlivých soudech byla v souladu s tímto doporučením zavedena (podle uvážení předsedů soudů) přiměřená preventivních opatření nad rámec krizových opatření přijatých Vládou České republiky a mimořádných opatření přijatých Ministerstvem zdravotnictví.

37. Je tedy nutno přihlédnout i k tomu, že posuzované soudní řízení, a to včetně posouzení délky jeho trvání, probíhalo právě v období pandemie, což byla situace do té doby v rámci České republiky zcela nevídaná (zejména nikdy před tím neřešená) a navíc se pandemie a nejrůznější omezení z toho vyplývající neprojevila jen na území České republiky, ale i v zahraničí, tudíž celková situace spojená s pandemií byla závažná nejen na území České republiky, ale i v zahraničí. Uvedená situace se musela nutně promítnout i do případné délky trvání nejen soudních řízení, přičemž je nepochybné, že řada soudních jednání nebyla v tomto období ani nařizována a ta část soudních jednání, co již byla nařízena, musela být právě z důvodu vyhlášeného nouzového stavu odročena. Je opravdu nutno zdůraznit, že se jednalo o zcela mimořádně náročné období, proto byl opakovaně vyhlašován (prodlužován) nouzový stav na území České republiky. To, že soud zmínil, že pandemie probíhala i v zahraničí, jen podtrhuje a zdůrazňuje náročnost tohoto období i tím, že se to netýkalo pouze území našeho státu. Rovněž byla přednostně řešena (případně projednávána) soudní řízení související s nouzovým stavem, případně jiná řízení, která vyžadují bezodkladné rozhodnutí soudu.

38. Pokud se žalobce domníval, že řízení zejména před krajským soudem trvalo déle, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě, tak mohl využít účinný prostředek nápravy, jakým byl návrh dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na určení lhůty k provedení úkonu. Žádný takový návrh žalobce neučinil. Rovněž se žalobce nedotázal na stav řízení a ani na to, kdy lze očekávat nařízení soudního jednání. Těžko je pak v souladu s touto skutečností tvrzení, že žalobce měl eminentní zájem na urychleném skončení řízení, aby nebyl vystaven tlaku existence přestupkového řízení a navazujícího soudního řízení správního. Lze ještě pro úplnost doplnit, že je zcela logické, že žalobce zřejmě právě z důvodu vyhlášených nouzových stavů (právě v období března 2020 až do konce roku 2021) ani prostředky nápravy případných průtahů v řízení s ohledem na období pandemie a s ní souvisejících nouzových stavů v té době nevyužil. Navíc již v květnu 2021 bylo soudní řízení pravomocně skončeno.

39. Délka řízení jako celku nebyla nepřijatelná, když soud přihlíží ke skutečnosti, že se řízení třikrát ocitlo před správním orgánem a jednou před správním soudem. Celkovou délkou řízení nedošlo k újmě na straně žalobce.

40. Evropský soud vychází ze silné, ale vyvratitelné právní domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.)

41. Pokuta činila nejvýše 2 500 Kč dle § 125f odst. 4 + § 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., resp. po vydání rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018 jen částku 2 000 Kč. Žalobce nedoložil žádné konkrétní skutečnosti ke svým majetkovým, výdělkovým a osobním poměrům, z kterých by vyplývalo, že se pokuta výrazněji promítne do jeho finanční situace. Pouze v obecné rovině uváděl, že pro někoho se může jednat o citelnou částku, bez vztahu konkrétně k jeho osobě.

42. Důvody, v kterých soud spatřuje liknavost žalobce, či vůbec jeho neochotu věc řešit konstruktivně, soud spatřuje v těchto skutečnostech:

43. Žalobce byl pasivní po obdržení výzvy ze dne 25. 1. 2018 (č.l. 4 správního spisu) a nesdělil osobu řidiče, který měl spáchat přestupek.

44. Žalobce jakožto vlastník (provozovatel) předmětného vozidla se nedostavil k podání vysvětlení na městskou policii dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 553/1991, když byl přestupek zjištěn (viz č.l. 1 verte správního spisu).

45. Z listiny na č.l. 10 správního spisu vyplývá, že žalobce podal proti příkazu prostý odpor (jednoduchou větou), a dále se zaobíral oprávněnými úředními osobami (druhou jednoduchou větou).

46. Posléze žalobce podáním ze dne 18. 10. 2018 uplatnil obecnou námitku podjatosti (č.l. 12 správního spisu), obecně doplněnou.

47. Žalobce se nevyjádřil k podkladům správního rozhodnutí, nedostavil se k nahlížení do spisu, neomluvil se; byl pasivní (č.l. 32 správního spisu).

48. Žalobce podal blanketní odvolání (č.l. 37 správního spisu).

49. Teprve ve správní žalobě ze dne 2. 5. 2019 žalobce uvedl konkrétní argumentaci a konkrétní důvody.

50. Pokud by měl žalobce zájem na rychlém skončení věci, tedy aby nebyl vystaven jím tvrzeným negativním vlivům přestupkového řízení, postupoval by rozhodně více aktivně a kooperativně. Kdyby žalobce pociťoval v osobní sféře újmu v důsledku trvání přestupkového řízení, mohl a měl prostředky, jak tento subjektivně nekomfortní stav ukončit či jej alespoň zkrátit. To se však těžko mohlo stát, když žalobce poprvé věcně argumentoval až ve správní žalobě, kterou napadl rozhodnutí odvolacího správního orgánu. To soud vede k závěru, že žalobce nemohl pocítit žádnou nebo jen velmi malou újmu spočívající ve skutečnosti, že s ním je vedeno přestupkové řízení.

51. Argument žalobce o nejistotě jeho postavení během řízení má dvě roviny, jednak se jedná o to, zda bude žalobce shledán vinným, jednak jaký trest mu hrozí. Přinejmenším v druhé rovině však platí zásada nullum poena sine lege, takže žalobce byl od počátku seznámen se sankcí v podobě pokuty nejvýše 2 500 Kč dle § 125f odst. 4 + § 125c odst. 5 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., resp. po vydání rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018 částky 2 000 Kč.

52. Nelze přeceňovat ani srovnání přestupkového řízení s trestním řízením. Přece jenom v přestupkovém řízení v řešené věci šlo o relativně zanedbatelnou majetkovou právní sankci. V trestním řízení bývá ve hře základní lidské právo jako je osobní svoboda. Vedle toho žalobce ani netvrdil, jaké konkrétní újmy se mu mělo dostat jen tím, že s ním bylo vedeno přestupkové řízení. Žalobce jen poukazoval na objektivním právem dané povinnosti osoby, která je přestupkově stíhána, aniž by konkretizoval ve své osobě, co přesně musel strpět, resp. vytrpět.

53. Z úřední činnosti žalované a z dnes již rozsáhlé judikatury soudů v typově stejných věcech je zřejmé, že zejména [anonymizováno] [jméno] [jméno], který jménem žalobce uplatnil u žalované nárok dle žaloby, zmocněnec a [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] jsou provázané osoby, které založily svůj podnikatelský záměr na tom, že zastupují řidiče přestupce a„ obstrukčními“ či„ liknavými“ postupy dosahují pro své klienty beztrestnosti. K tomu například i rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 7. 2019, č. j. 52 A 7/2019 – 112:„ Obdobně tomu je i v daném případě, který je jedním z mnoha (soudu známo z úřední činnosti i z veřejně přístupné databáze rozhodnutí NSS), ve kterém žalobce a zástupce žalobce zastupují opakovaně řidiče přestupce a různě zvolenými postupy se snaží nabourat či mařit oprávněné uložení trestu za porušení pravidel silničního provozu, a to na bázi tzv. pojištění proti pokutám /viz opět např. rozsudek NSS ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 As 125/2018 - 32 nebo již dříve rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2016, č. j. 4 As 92/2016 - 39:„ (29) Lze přitom souhlasit s přesvědčením stěžovatele, že se mělo jednat o předem připravenou procesní strategii žalobce, resp. jeho zástupce. Nejvyšší správní soud v tomto směru odkazuje na rozsudek tohoto soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 4 As 282/2015 - 32, v němž obsáhle popsal různé, zjevně účelové procesní strategie zástupců, kteří své služby poskytují dlouhodobě a profesionálně u různých přestupců (jak ostatně nepřímo přiznává ve svém vyjádření ke kasační stížnosti i žalobce ve vztahu panu [příjmení]), jejichž jediným smyslem je dosáhnout prekluze odpovědnosti za přestupek prostřednictvím vytvoření„ procesních pastí“. Nebo například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 As 223/2017 – 36:„ Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně setkává s případy, kdy je nabízeno„ profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních předpisů“ a kde se další postup zmocněnců při jednání se správními orgány soustředí na vytváření„ procesních pastí“ za účelem znepřehlednění správního řízení a příp. dosažení prekluze odpovědnosti zmocnitelů (zejm. v době, kdy prekluzivní lhůta činila pouze 1 rok), apod.“.

54. Nejvyšší správní soud v rozsudku, sp. zn. 10 As 384/2019, ze dne 11. 2. 2020, konstatoval, že:„ Obstrukční praktiky [právnická osoba] [] dobře zná též NSS, a to z vlastní rozhodovací činnosti (také ve spojitosti s dalšími osobami, např. [anonymizována čtyři slova], apod., všechny tyto osoby jsou propojeny v osobách [jméno] a [jméno] [příjmení], jejich věci pak před soudy vesměs zastupuje nynější zástupce stěžovatelky advokát [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], respektive advokát [anonymizováno] [] [příjmení]; k příkladnému výčtu abuzivních a obstrukčních taktik ve správním řízení srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 12. 2017, čj. 10 As 20/2017-49, č. 3684/2018 Sb. NSS, věc DopisOnline; rozsudek téhož senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018-39, č. 3836/2019 Sb. NSS, bod 37; nebo rozsudky ze dne 27. 9. 2017, čj. 6 As 37/2017-31; ze dne 25. 4. 2019, čj. 10 As 328/2018-32, bod 8, a mnohé další). Jak vysvětlil rozšířený senát ve věci 4 As 113/2018, bod 37, hlavním cílem obstrukční strategie těchto osob ve správním řízení je„ zjevně zatížit správní orgán spoustou nadbytečných úkonů a následně„ čekat“ na chybu správního orgánu“.

55. Nebo dále Nejvyšší správní soud v rozsudku, sp. zn. 10 As 241/2019, ze dne 4. 12. 2019:„ NSS samozřejmě nezpochybňuje obecné právo snést v řízení před soudem ve věcech správního trestání i takové námitky skutkové či právní, které přestupce neuváděl v řízení před správními orgány (usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015-71, č. 3577/2017 Sb. NSS). Nynější věc je však dle obsahu spisu spojena s tzv. [anonymizována tři slova], tedy subjektem, o kterém je správním soudům z vlastní činnosti známo, že využívá jako hlavní procesní strategii„ obhajoby“ přestupců nejrůznější procesní obstrukce (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018-39, č. 3836/2019 Sb. NSS, bod 37). Takovouto obstrukcí se může jevit i opakované podávání neodůvodněných odvolání osobami spojenými s touto„ pojišťovnou“. Podání blanketního odvolání, většinou nikdy nedoplněného, je kombinováno s následným podáním komplexní žaloby. Takovýto postup zjevně hraničí se zneužitím práva (srov. k tomu nedávno rozsudek ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019-33, bod 18).“ 56. Či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 As 125/2018 - 32:„ Ve vztahu k danému případu a postupu„ profesionálních zástupců“ nabízejících„ pojištění proti dopravním pokutám“ musí Nejvyšší správní soud odkázat na závěry předchozích rozhodnutí stran těchto zástupců (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2018, č. j. 6 As 223/2017 – 36 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2017, č. j. 6 As 37/2017 – 31), z nichž vyplývá, že Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxe identifikoval osoby kolem pana [příjmení], které nabízejí„ profesionální pojištění ochrany před pokutami v oblasti dopravních předpisů“ a které se soustředí na vytváření„ procesních pastí“ za účelem znepřehlednění správního řízení a dosažení prekluze odpovědnosti zmocnitelů. … Jedním ze znaků těchto profesionálních zástupců je rovněž to, že v řízení před správními soudy jejich„ klienty“ zastupuje [anonymizováno] [] [anonymizováno], resp. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] (srov. rovněž přiměřeně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. Nao 324/2017 – 58). Uzavření samotné„ smlouvy o pojištění proti pokutám“ je nadto podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2017, č. j. 4 As 199/2017 – 30, možné považovat za přitěžující okolnost při ukládání sankce jako zjevný projev neúcty k pravidlům silničního provozu.“ 57. Zcela pro úplnost je nutné odkázat i na bohatou judikaturu Ústavního soudu, například nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12; shodně plenární nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12:„ Ve shodě s literaturou (Lavický, P. Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení.“ 58. Soud se shoduje s právním názorem žalované, že uplatněním práva na náhradu újmy nedochází k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití. V souvislosti s uvedeným Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 241/2019, ze dne 4. 12. 2019, konstatoval, že:„ Stěžovatel však z logiky věci ponese procesní následky spojené s tímto rozhodnutím, jelikož se vědomě rozhodl využít služeb osob, které zneužívají procesních práv k nejrůznějším procesním obstrukcím (k odpovědnosti zastoupeného za abuzivní procesní strategii zástupce přiměřeně již rozsudek ze dne 18. 3. 2015, čj. 1 As 16/2015-30, bod 32).“ 59. Výše popsaný postup ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze hodnotit jinak, než jako jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem.„ Veřejný pořádek v českém právu slouží konkretizaci hodnot právního řádu, což mu umožňuje postihovat i taková právní jednání, která jsou sice v souladu s pozitivně právní úpravou, ale odporují jejím základním ideám… Zatímco však prostřednictvím dobrých mravů inkorporuje zákonodárce do právního řádu hodnoty extralegální, které jsou charakteristické svou relativní dynamikou a proměnlivostí, je veřejný pořádek reflexí mnohem stabilnějších principů a hodnot, tj. takových, na nichž spočívá celý právní řád. Veřejný pořádek (tedy souhrn toho, na čem je třeba v demokratické společnosti bezvýjimečně trvat), představuje instrument ochrany před zneužíváním či deformacemi práva, které jsou v rozporu s jeho principy, a to napříč právními odvětvími.“ (JUDr. Christoph Dürr; Veřejný pořádek a absolutní neplatnost právního | epravo.cz EPRAVO.CZ – Váš průvodce právem - Sbírka zákonů, judikatura, právo (online). Copyright © EPRAVO.CZ, a.s. 1999 (cit. 24.09.2020). Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/verejny-poradek-a-absolutni-neplatnost-pravniho-jednani-94268.html). Výkon práv, který je v rozporu s veřejným pořádkem nemůže požívat právní ochrany.

60. Pokud by soud vyhověl žalobě v řešené věci za těch okolností, jak byly zjištěny (tj. existence podnikatelského záměru spočívajícího v profitu z prodlužování správních řízení), tak by založil zcela jasný rozpor s kautelou spravedlnosti při výkonu subjektivních práv. Žalobce či zastřešující organizace se zjevně dopouští při výkonu práv rozporu s veřejným pořádkem. Mohla by nastat situace, kdy by se zavedla poptávka po tom být stíhán v dopravním přestupkovém řízení s vidinou obohacení se o částku přesahující pokutu a náklady správního řízení oproti přiznanému odškodnění imateriální újmy. K tomuto účelu jistě zákon č. 82/1998 Sb. přijat nebyl. Tento zákon má odškodňovat újmu, která vznikne poctivé osobě, jež sama aktivně, upřímně a s čistým svědomím hájí svá práva proti státu, který mu ukřivdil. To není případ žalobce, který navzdory všemu, byl shledán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena i pokuta. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal ve sporu plně úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč podle ust. § 1 odst. 3 a), b), c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to celkem za 3 úkony po 300 Kč (písemné podání - vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem).

Poučení