14 C 265/2013 - 322

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovanému: ; [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují: -) ložnicová skříň, -) dřevěná truhla, -) skleník -) 2 ks malá hifi věž, -) fotoaparát zn. NIKON v držení žalobkyně, -) masážní lehátko, -) koberec, -) křeslo, -) sedací souprava v držení žalobkyně, -) 4 ks kuchyňských židlí v držení žalobkyně, -) postel s matrací a dvěma nočními stolky v držení žalobkyně, -) automatická pračka zn. INDESIT v držení žalobkyně, -) lednice v držení žalobkyně, -) lednice na uskladnění vína, -) nástěnné starožitné hodiny ze začátku 20. století, -) starožitný skleník vysoký 2 m ze začátku 20. století, -) elektronika – receiver zn. SONY, -) bench lavice v posilovně, -) běžecký pás v posilovně, -) rotoped v posilovně, -) 3 ks vysokých starožitných židlí ze začátku 20. století v pracovně, -) starožitný karetní stolek v pracovně ze začátku 20. století, -) starožitný prádelník se zrcadlem ze začátku 20. století v pracovně, -) starožitný skleník s provedením v mahagonové dýze v pracovně ze začátku 20. století, -) systém centrálního zavlažování na zahradě, -) zahradní nábytek.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují: -) peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] [bankovní účet], k datu rozvodu ve výši 80 265,84 Kč, -) peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], k datu rozvodu ve výši 3 144,60 Kč, -) peněžní prostředky na účtech u [právnická osoba], a to na účtu č. [bankovní účet] k datu rozvodu ve výši 67 533,92 Kč a na účtu č. [bankovní účet] k datu rozvodu ve výši 11 064,67 Kč, -) peněžní prostředky na účtech u [název banky] [název banky], a to na účtu č. [bankovní účet] k datu rozvodu ve výši 5 623,66 Kč a na účtu č. [bankovní účet] k datu rozvodu ve výši 25 653,74 Kč, -) jídelní stůl pro 8 osob, -) 4 ks kuchyňských židlí v držení žalovaného, -) nábytek v koupelně, -) prádelník bílé barvy, -) americká lednice jednokřídlá, -) mrazicí box, -) automatická pračka zn. INDESIT v držení žalovaného, -) ložnicová postel – dvojlůžko v držení žalovaného, -) 2 ks nočních stolků v držení žalovaného, -) zdravotní matrace v držení žalovaného, -) elektronika – repro soustava zn. SONY, -) konferenční stůl v obývacím pokoji, -) sedací souprava v obývacím pokoji v držení žalovaného, -) soustava kladkových posilovacích přístrojů.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů částku 2 693,96 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů k následujícím věcem: -) pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální území], -) pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v obci [obec], [katastrální území], -) členská práva k družstevnímu bytu [číslo] v domě [číslo] v [název ulice] ulici, [obec] – [část obce], -) obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], -) [automobil značka], [registrační značka], -) fotoaparát zn. NIKON v držení žalovaného, -) bezpečnostní kamerový systém elektronický, -) kávovar zn. Saeco, -) starožitná komoda selská ze začátku 20. století, -) kuchyňská linka zhotovená na zakázku, -) vestavěná skříň na chodbě, -) barevný televizor zn. SONY, -) knihovna v pracovně, -) pracovní stůl v pracovně, -) starožitný trezor ze začátku 20. století.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náklady řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náklady řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a zaniklo dle rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2011, č. j. 13 C 254/2010-22, který nabyl právní moci dne [datum]. Ke změně či zúžení SJM nedošlo. K dohodě o vypořádání SJM nedošlo, neboť žalovaný její návrhy odmítl. Zaniklé SJM dle žalobkyně tvoří následující věci (soud v rozsudku pro přehlednost respektuje číslování věcí uvedené v žalobě): 1) rodinný dům [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v katastrálním území a obci [obec]; 2) rodinný dům [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v [katastrální území], obec Ústí nad Labem; 3) členská práva k družstevnímu bytu [číslo] v domě [číslo] v [název ulice] ulici, [obec] – [část obce]; 4) obchodní podíl žalovaného ve výši 100 % na [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] [právnická osoba], [IČO]; 5) bankovní účty žalovaného, cenné papíry a podílové listy; 6) osobní automobil [příjmení] [jméno], [registrační značka]; 7) osobní automobil [značka automobilu] [značka automobilu], RZ neví; dále věci, které má v držení žalobkyně, a to 8a) ložnicová skříň; 8b) dřevěná truhla; 8c) skleník; 8d) 2 ks malá hifi věž; 8e) fotoaparát zn. NIKON; 8f) masážní lehátko; 8g) koberec; 8h) křeslo; 8ch) sedací souprava; 8i) 4 ks kuchyňských židlí; 8j) postel s matrací a dvěma nočními stolky; 8k) automatická pračka zn. INDESIT; 8l) lednice; dále věci, které má v držení žalovaný, a to 9a) fotoaparát zn. NIKON; 9b) bezpečnostní kamerový systém elektronický (v domě [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]); 9c) jídelní stůl pro 8 osob; 9d) 4 ks kuchyňských židlí; 9e) nábytek v koupelně; 9f) prádelník bílé barvy; 9g) americká lednice jednokřídlá; 9h) kávovar zn. Saeco; 9ch) starožitná komoda selská ze začátku 20. století; 9i) lednice na uskladnění vína; 9j) mrazicí box; 9k) nástěnné starožitné hodiny ze začátku 20. století; 9l) automatická pračka zn. INDESIT; 9m) starožitný skleník vysoký 2 m ze začátku 20. století; 9n) kuchyňská linka zhotovená na zakázku (v domě [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]); 9o) ložnicová postel – dvojlůžko; 9p) 2 ks nočních stolků; 9q) vestavěná skříň (v žalobě bylo uvedeno, že se jedná o vestavěnou ložnicovou skříň, což žalobkyně na přípravném jednání opravila tak, že se správně jedná o vestavěnou skříň na chodbě v domě [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]); 9r) zdravotní matrace; 9ř) elektronika – receiver zn. SONY; 9s) elektronika – repro soustava zn. SONY; 9š) barevný televizor zn. SONY; 9t) konferenční stůl v obývacím pokoji; 9u) sedací souprava v obývacím pokoji; (pod 9v) byl uveden starožitný skleník do obývacího pokoje, kdy následně žalobkyně uvedla, že se jedná o totéž, co již bylo uvedeno pod bodem 9m), omylem ho uvedla podruhé); 9w) bench lavice v posilovně; 9x) běžecký pás v posilovně; 9y) soustava kladkových posilovacích přístrojů; 9z) rotoped v posilovně; 9ž) 3 ks vysokých starožitných židlí ze začátku 20. století v pracovně; 9aa) starožitný karetní stolek v pracovně ze začátku 20. století; 9bb) knihovna v pracovně; 9cc) pracovní stůl v pracovně; 9dd) starožitný prádelník se zrcadlem ze začátku 20. století v pracovně; 9ee) starožitný skleník s provedením v mahagonové dýze v pracovně ze začátku 20. století; 9ff) starožitný trezor ze začátku 20. století; 9g) systém centrálního zavlažování na zahradě; 9hh) zahradní nábytek.

2. K nemovitým věcem v [obec] uvedeným pod bodem 1) žalobkyně uvedla, že tyto nemovitosti zakoupili dle kupní smlouvy ze dne [datum]. Přestože je v kupní smlouvě uveden jako kupující jen žalovaný, patří tyto dle zákona do SJM, neboť je nabyli za trvání manželství. Žalovaný však bez jejího vědomí a souhlasu převedl tyto nemovitosti do [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“) a takový převod nemovitostí ze SJM je neplatný. Cena těchto nemovitostí činí dle znaleckého posudku z [datum] částku 1 650 000 Kč. K nemovitým věcem v [část obce] uvedeným pod bodem 2) žalobkyně uvedla, že i tyto zakoupili za trvání manželství, takže dle zákona patří do SJM, byť je ve smlouvě uveden jako kupující jen žalovaný a ten je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník. I tyto nemovitosti žalovaný převedl bez jejího vědomí a souhlasu do [příjmení] a takový převod ze SJM je neplatný. Cena těchto nemovitostí činí dle znaleckého posudku z [datum] částku 3 950 000 Kč. K členským právům k družstevnímu bytu pod bodem 3) žalobkyně uvedla, že tyto nabyli za trvání manželství a vzniklo tak společné členství v bytovém družstvu [název družstva] [název družstva]. K dohodě o zrušení společného členství dosud nedošlo, žalobkyně uváděla, že se zrušení společného členství domáhá samostatnou žalobou tak, aby se výlučnou členkou a nájemkyní stala ona. Členská práva k družstevnímu bytu byla oceněna znaleckým posudkem ze dne [datum] na částku 650 000 Kč. K obchodnímu podílu v [příjmení] pod bodem 4) žalobkyně uvedla, že žalovaný založil [právnická osoba] za trvání manželství dne [datum], za trvání manželství se stal jediným společníkem a jednatelem společnosti. Dne [datum], tedy tři týdny před vyhlášením rozsudku o rozvodu, žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti na svého syna z předchozího manželství [celé jméno žalovaného], [datum narození], a to bezúplatně jako dar. [ulice] podíl však patří do SJM, a proto je předmětem vypořádání. K hodnotě obchodního podílu uvedla, že tato bude muset být stanovena znalcem, proto pouze odhaduje obvyklou cenu obchodního podílu ve výši základního kapitálu, tedy ve výši 39 000 000 Kč. K bodu 5) uvedla, že předmětem SJM jsou také bankovní účty žalovaného, o kterých nezná bližší údaje, předpokládá však, že tyto má nejméně u [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] Dále má žalovaný uloženy cenné papíry a podílové listy u [název fondu] [název fondu] a [právnická osoba]. Žádala, aby soud vyžádal zprávy od všech peněžních ústavů v ČR a od uvedených společností za účelem zjištění stavů na účtech žalovaného, když ten je odmítá sdělit. Hodnotu vozu [příjmení] [jméno] pod bodem 6) odhadla na částku 180 000 Kč, tento automobil užívá ona. Hodnotu vozu [název vozidla] [název vozidla] pod bodem 7) odhadla na částku 300 000 Kč, ten užívá žalovaný. Věci ve svém držení pod bodem 8) odhadla celkem na částku 87 000 Kč, věci v držení žalovaného pod bodem 9) odhadla na částku celkem 671 000 Kč (uvedla odhadované ceny ke dni zániku SJM ke všem věcem). Žalobkyně uvedla, že hodnota jejích věcí spočívá v součtu ceny 3) členských práv k družstevnímu bytu, hodnoty 6) automobilu [název vozidla] [název vozidla] a 8) movitých věcí v jejím držení, celkem v hodnotě 917 000 Kč. Ostatní věci v držení žalovaného, včetně nemovitých věcí 1), 2) a 4) obchodního podílu v [právnická osoba] mají hodnotu celkem 45 571 000 Kč. Na vyrovnání podílů tak žalobkyně požadovala zaplatit částku 22 327 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum] tak, že činí nesporným, že manželství bylo uzavřeno [datum], bylo rozvedeno výše uvedeným rozsudkem, který nabyl právní moci dne [datum], a že ke zúžení rozsahu SJM za trvání manželství nedošlo. Uvedl však, že došlo k dohodě o budoucím vypořádání SJM. Krátce předtím, než jej žalobkyně dne [datum] natrvalo opustila, dohodli se na vypořádání SJM po rozvodu tak, že si žalobkyně ponechá předmětný družstevní byt, resp. družstevní podíl, dále peníze ve výši 2 000 000 Kč, ostatní majetek a závazky měly připadnout žalovanému. Žalovaný dne [datum] převedl na účet žalobkyně sjednanou částku 2 000 000 Kč [ulice] byt neužívá, je po celou dobu připraven poskytnout žalobkyni součinnost k převodu družstevního podílu, žalobkyně pro to však nic nekoná. Žalovaný ovšem uvedl, že tato dohoda neměla písemnou formu, a proto je neplatná. K nemovitým věcem pod body 1) a 2) uvedl, že tyto netvořily jejich SJM ke dni jeho zániku, není pravdou, že by vlastnická práva k těmto věcem převedl na [právnická osoba]. Pokud jde o 3) družstevní podíl, ten tvořil jejich SJM a souhlasí s tím, aby připadl žalobkyni. 4) obchodní podíl v [příjmení] nikdy netvořil jejich SJM a ke dni jeho zániku náležel jeho synovi [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Předmětem SJM nejsou žádné bankovní účty, cenné papíry ani podílové listy. Osobní automobily 6) a 7) nikdy netvořily jejich SJM, byly a jsou ve vlastnictví [příjmení]. Ohledně 8) věcí, které má v držení žalobkyně, souhlasil s tím, že jsou v SJM a s uvedenou cenou. Ohledně 9) věcí, které má ve svém držení, uvedl, že ne všechny byly v SJM, u některých nesouhlasil s oceněním (v podrobnostech viz dále). Dále uváděl, že věci uvedené pod body 9ř), 9w), 9x), 9z), 9ž), 9aa), 9dd), 9ee), 9g) a 9hh) sice má v držení, ale navrhuje, aby připadly žalobkyni, protože on je vlastnit nechce. Žalovaný navrhoval, aby při vypořádání byla zohledněna částka 2 000 000 Kč, kterou v roce 2009 žalobkyně odčerpala ze SJM a kterou je tak povinna nahradit, když tato částka byla vynaložena ze společného majetku na ostatní majetek žalobkyně. V závěrečné řeči žalovaný navrhoval, aby soud při vypořádání zohlednil, jak se každý z nich zasloužil o nabytí a udržení SJM, aby bylo zohledněno, že žalobkyně v roce 2009 přijala ze SJM částku 2 000 000 Kč, dále že získala bez jakéhokoliv protiplnění družstevní podíl k předmětnému bytu a tento byt následně nabyla od družstva do svého výhradního vlastnictví, a dále k tomu, že v době rozvodu manželství byly jejich děti zletilé a žalobkyně se od [datum] již o rodinu ani o společnou domácnost nestarala a o nabytí a udržení SJM se nijak nezasloužila. Proto navrhoval, aby žalobkyni nebyl přiznán vypořádací podíl (v souvislosti s návrhem, aby účastníkům byly přikázány ty věci, které mají ve svém držení). Pokud by však měl vypořádací podíl hradit, navrhuje, aby věci byly rozděleny tak, aby vypořádací podíl byl co nejnižší, požaduje jen ty věci, které uvedl v původním vyjádření k žalobě.

4. Ohledně vypořádání SJM k 6) automobilu [příjmení] [jméno] vzala žalobkyně žalobu zpět s odůvodněním, že dle žalovaného není součástí SJM a užívá ho ona. Žalovaný se zpětvzetím souhlasil. Usnesením ze dne [datum] proto bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno.

5. Účastníci se v rámci svých písemných podání a na přípravném jednání shodli na vlastnictví a ceně většiny movitých věcí. Účastníci se shodli, že v SJM byly 8a) ložnicová skříň v ceně 5 000 Kč; 8b) dřevěná truhla v ceně 3 000 Kč; 8c) skleník v ceně 6 000 Kč; 8d) 2 ks malá hifi věž v ceně 3 000 Kč; 8e) fotoaparát zn. NIKON v ceně 15 000 Kč; 8f) masážní lehátko v ceně 15 000 Kč; 8g) koberec v ceně 1 000 Kč; 8h) křeslo v ceně 1 000 Kč; 8ch) sedací souprava v ceně 10 000 Kč; 8i) 4 ks kuchyňských židlí v ceně 5 000 Kč; 8j) postel s matrací a dvěma nočními stolky v ceně 13 000 Kč; 8k) automatická pračka zn. INDESIT v ceně 3 000 Kč; 8l) lednice v ceně 7 000 Kč; 9c) jídelní stůl pro 8 osob v ceně 8 000 Kč; 9d) 4 ks kuchyňských židlí v ceně 4 000 Kč; 9e) nábytek v koupelně v ceně 3 000 Kč; 9f) prádelník bílé barvy v ceně 2 500 Kč; 9g) americká lednice jednokřídlá v ceně 12 000 Kč; 9j) mrazicí box v ceně 1 500 Kč; 9l) automatická pračka zn. INDESIT v ceně 3 000 Kč; 9m) starožitný skleník vysoký 2 m ze začátku 20. století v ceně 25 000 Kč; 9ř) elektronika – receiver zn. SONY v ceně 20 000 Kč; 9s) elektronika – repro soustava zn. SONY v ceně 8 000 Kč; 9t) konferenční stůl v obývacím pokoji v ceně 3 000 Kč; 9w) bench lavice v posilovně v ceně 3 000 Kč; 9x) běžecký pás v posilovně v ceně 14 000 Kč; 9y) soustava kladkových posilovacích přístrojů v ceně 1 500 Kč; 9z) rotoped v posilovně v ceně 1 000 Kč; 9ž) 3 ks vysokých starožitných židlí ze začátku 20. století v pracovně v ceně 30 000 Kč; 9aa) starožitný karetní stolek v pracovně ze začátku 20. století v ceně 10 000 Kč; 9dd) starožitný prádelník se zrcadlem ze začátku 20. století v pracovně v ceně 20 000 Kč; 9ee) starožitný skleník s provedením v mahagonové dýze v pracovně ze začátku 20. století v ceně 20 000 Kč; 9g) systém centrálního zavlažování na zahradě v ceně 50 000 Kč; 9hh) zahradní nábytek v ceně 10 000 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že součástí SJM byly také 9o) ložnicová postel – dvojlůžko a 9p) 2 ks nočních stolků, u těch se ale původně neshodli na ceně. Po vypracování znaleckého posudku se však účastníci shodli na tom, že ceny uvedené ve znaleckém posudku odpovídají stavu ke dni zániku a současné ceně (viz dále, odst. 64 odůvodnění rozsudku). Na jednání dne [datum] pak potvrdili, že uvedené ceny považují za odpovídající i v současnosti (s ohledem na odstup času od původních vyjádření).

6. V případě 9ch) starožitné komody selské ze začátku 20. století pak bylo mezi účastníky nesporné, že tuto žalovaný obdržel darem od své babičky paní [příjmení].

7. U zbylých movitých věcí pak bylo mezi účastníky sporné, zda byly v SJM. V případě věcí 9a) fotoaparátu zn. NIKON, 9h) kávovaru zn. Saeco, 9i) lednice na uskladnění vína, 9u) sedací soupravy v obývacím pokoji, 9bb) knihovny v pracovně, 9cc) pracovního stolu v pracovně a 9ff) starožitného trezoru ze začátku 20. století žalovaný tvrdil, že tyto nikdy netvořily jejich SJM, vždy byly ve vlastnictví [právnická osoba]. K tomu také uvedl, že příjmy rodiny pocházely ze [právnická osoba] a často se z daňových důvodů postupovalo tak, že se věci nakupovaly na společnost, i když je užívali účastníci. V případě 9b) bezpečnostního kamerového systému elektronického a 9n) kuchyňské linky zhotovené na zakázku žalovaný uváděl, že tyto pořídila [příjmení] a tyto jsou součástí domu. V případě 9q) vestavěné skříně na chodbě žalovaný uvedl, že tato je také součástí domu. V případě 9r) zdravotních matrací žalovaný uvedl, že tyto nikdy netvořily jejich SJM, byly ve vlastnictví dcer. Žalobkyně uváděla, že tyto byly součástí ložnicové postele. Pokud jde o 9š) barevný televizor zn. SONY, dle žalobkyně se jednalo o velký plazmový televizor. Žalovaný nesouhlasil, že by takový televizor byl součástí SJM. Konečně pokud jde o 9k) nástěnné starožitné hodiny ze začátku 20. století, účastníci na přípravném jednání učinili nesporným, že tyto byly součástí SJM, žalovaný uvedl, že tyto obdržel od kamaráda [jméno] [příjmení] jako splátku dluhu, který měl pan [příjmení] vůči němu jako fyzické osobě. Následně však při svém výslechu žalovaný vypověděl, že pan [příjmení] dlužil [právnická osoba] a že tyto hodiny odkoupila [právnická osoba] (viz dále).

8. Při zjišťování skutkového stavu soud především vyšel ze shodných tvrzení účastníků, jak jsou uvedena výše, dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Dokazování se tak zaměřilo převážně na zjištění, zda věci, které byly mezi účastníky sporné (včetně věcí nemovitých a obchodního podílu) spadaly do SJM ke dni jeho zániku. V rámci toho soud obstaral a provedl dle § 120 odst. 2 o.s.ř. kromě důkazů navržených účastníky i další důkazy, které považoval za potřebné ke zjištění skutkového stavu. Jednalo se zejména o výpisy a další listiny z katastru nemovitostí týkající se převodů předmětných nemovitostí před zánikem SJM a o listiny ze sbírky listin v obchodním rejstříku ohledně převodu obchodního podílu v [právnická osoba].

9. Soud také vyhověl návrhu žalobkyně a učinil dotaz na všechny banky včetně poboček zahraničních bank v ČR (které dle evidence [obec] národní banky existovaly k datu zániku SJM) ohledně existence účtů žalovaného. Pokud žalovaný namítal, že tím žalobkyně přenáší svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy na soud, s tím se soud neztotožňuje. V případě informačního deficitu, kdy účastník z objektivních důvodů nemůže uvést konkrétní skutečnosti, postačí, pokud svá tvrzení uvede alespoň obecně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4376/2016). V tomto případě žalobkyně s ohledem na bankovní tajemství nemohla sama zjistit informace o bankovních účtech žalovaného, proto bylo namístě, aby tyto informace vyžádal soud. Dotazy na banky, které žalobkyně výslovně označila, vedly ke zjištění, že žalovaný u nich skutečně bankovní účty měl, ačkoliv existenci jakýchkoliv účtů popíral. Vzhledem k tomu soud považoval za odůvodněné, aby učinil dotazy i na další banky, když nebylo vyloučeno, že žalovaný měl ještě další účty, které nebyl ochoten přiznat (což se ostatně potvrdilo).

10. Soud také vyzýval žalovaného v rámci jeho vysvětlovací povinnosti, aby doplnil tvrzení a navrhl důkazy ohledně toho, že věci nebyly v SJM (zejména pokud jde o tvrzení, že tyto měly být ve vlastnictví [příjmení]), a že prostředky na účtech a podílové listy také nebyly součástí SJM. Žalovaný namítal, že tím je porušeno jeho právo na spravedlivý proces a že soud tímto přenáší důkazní břemeno na jeho stranu. K tomu soud uvádí, že je pravdou, že důkazní břemeno ohledně rozhodných skutečností obecně tíží toho účastníka řízení, který z těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. V některých případech však strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít informace o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve sporu (je v tzv. informačním deficitu), avšak protistrana tyto informace k dispozici má. V takovém případě pokud strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň opěrné body skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany. Nesplnění této povinnosti pak bude mít za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010). V této věci tedy skutečně bylo především na žalobkyni, aby prokázala, že věci byly v SJM (zejména že je za trvání manželství účastníci nabyli). Žalovaný však u mnoha věcí namítal, že tyto nebyly v SJM, ale ve vlastnictví [příjmení]. Přitom je to právě žalovaný, kdo jako tehdejší jednatel a společník [příjmení] by měl mít informace a mohl navrhovat důkazy v tomto směru. Žalovaný jako tehdejší jednatel [příjmení] by v podstatě mohl u každé věci tvrdit, že tuto nepořizoval jako fyzická osoba, ale že jednal za [příjmení] (tedy že věc nabyla společnost). Prokázat opak by bylo pro žalobkyni prakticky nemožné – i kdyby prokázala, že věc pořizoval žalovaný (např. že věc zakoupil), nevylučovalo by to možnost, že přitom jednal jako jednatel [příjmení]. Za této situace tak bylo na žalovaném, aby v rámci vysvětlovací povinnosti prokazoval, že věci patřily [příjmení]. Pokud tedy budou zjištěny skutečnosti svědčící o tom, že jednotlivé věci byly ve vlastnictví účastníků (např. že byly v domácnosti účastníků a účastníci je užívali), a žalovaný svou vysvětlovací povinnost nesplní, bude namístě hodnotit důkazy v jeho neprospěch, tj. vycházet z toho, že tyto věci byly v SJM. Stejně tak v případě účtů a podílových listů bylo na žalovaném jako jejich majiteli, aby případně tvrdil a prokazoval skutečnosti svědčící o tom, že prostředky na účtech a podílové listy nebyly součástí SJM.

11. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

12. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2011, č. j. 13 C 254/2010-22, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství účastníků. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], tedy k tomuto datu manželství zaniklo. Manželství bylo uzavřeno dne [datum]. V rozsudku se konstatuje, že manželství je hluboce a trvale rozvrácené, manželé žijí odděleně od [datum]. Manželé se opakovaně pokoušeli manželství zachovat a soužití obnovit, to se jim nepodařilo. Shodli se na tom, že manželství nemá naději na další pokračování. Příčinu rozvratu manželství se nepodařilo jednoznačně zjistit, na tom se manželé neshodli, další dokazování v tomto směru vést nechtěli. Z manželství účastníků se narodily dvě děti, a to v té době již zletilá [jméno], [datum narození], a nezletilá [jméno], [datum narození] (V rozsudku byla zjevná chyba, kdy rok narození [jméno] byl uveden 1988. V rozsudku se však uvádí, že byla v době rozvodu nezletilá a že bylo rozhodnuto o úpravě poměrů k ní pro dobu po rozvodu. Správné datum narození pak bylo ověřeno při jejím výslechu v této věci.) V rozsudku také bylo uvedeno, že manželé jednají o uzavření dohody o vypořádání SJM, dosud k jejímu uzavření nedošlo.

13. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tímto zástupce žalobkyně navrhoval žalovanému vypořádání SJM, žádal žalovaného o doplnění informací o úvěrech, účtech, movitých věcech. Dopis byl adresován žalovanému i jeho zástupci.

14. Z výpisů z katastru nemovitostí a informací z internetové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí (vyžádaných soudem i předložených účastníky) ke stavbě [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec], bylo zjištěno, že k [datum] byli jako vlastníci evidováni manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jako nabývací titul byla uvedena kupní smlouva ze dne [datum], kolaudační rozhodnutí z [datum] a souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. K [datum] byla jako vlastník evidována [právnická osoba]. K [datum] byla jako vlastník evidována [jméno] [celé jméno svědkyně], [datum narození], nabývací titul byl uveden kupní smlouva ze dne [datum]. Bylo zapsáno věcné břemeno užívání pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě smlouvy ze dne [datum]. Bylo také evidováno zástavní právo ve prospěch [právnická osoba], pro dluh ze smlouvy o úvěru do výše 9 000 000 Kč, zapsané v roce 2014. K [datum] není z nahlížení do katastru nemovitostí patrna žádná změna. Dle informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne [datum] výše uvedené nedoznalo změny a dále byl zapsán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a zahájení exekuce.

15. Z kupní smlouvy ze dne [datum] ve spojení s prohlášením ke kupní smlouvě bez uvedeného data bylo zjištěno, že tuto kupní smlouvu uzavřeli manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávající s žalovaným jako kupujícím. Předmětem prodeje byl dům [adresa] a pozemky parc. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec]. Kupní cena byla sjednána ve výši 796 230 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že prodávající podpisem této smlouvy stvrzují, že jim byla při podpisu uhrazena celá kupní cena. Dle doložky katastrálního úřadu byl vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne [datum].

16. Z ohlášení vzniku vlastnického práva ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (za které jednal advokát [titul] [jméno] [příjmení] na základě plné moci) jako ohlašovatelé spolu s žalovaným ohlásili katastrálnímu úřadu, že došlo k obnovení vlastnického práva na původní vlastníky, tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k domu [adresa] a pozemkům parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec], když dne [datum] odstoupili od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny. O tom učinili souhlasné prohlášení, které bylo přílohou tohoto ohlášení. Navrhli, aby byl proveden záznam vlastnického práva k označeným nemovitostem ve prospěch manželů [příjmení].

17. Ze souhlasného prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (za které jednal advokát [titul] [jméno] [příjmení] na základě plné moci) jako prodávající a žalovaný jako kupující prohlásili, že dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej domu [adresa] a pozemků parc. [číslo] v obci a k.ú. [adresa], za dohodnutou cenu ve výši 796 230 Kč. Dále prohlásili, že prohlášení v kupní smlouvě o tom, že při podpisu kupní smlouvy byla prodávajícím uhrazena celá kupní cena, není v souladu se skutečným stavem, když k předání peněz při podpisu kupní smlouvy nedošlo ani zčásti, a že kupní cena dosud zaplacena nebyla, přestože prodávající poskytli kupujícímu opakovaně dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení. Dále prohlásili, že prodávající dne [datum] od kupní smlouvy odstoupili, v důsledku čehož došlo k obnovení vlastnického práva prodávajících.

18. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto udělili manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] advokátovi [titul] [jméno] [příjmení] k provedení všech právních úkonů ve věci odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi nimi a žalovaným, v níž předmětem koupě jsou stavba [adresa] a pozemky parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec].

19. Z výpisů z katastru nemovitostí a informací z internetové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí (vyžádaných soudem i předložených účastníky) ke stavbě [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], bylo zjištěno, že k [datum] byla jako vlastník evidována [právnická osoba], nabývací tituly byly uvedeny kolaudační rozhodnutí, kupní smlouva ze dne [datum] a souhlasné prohlášení o odstoupení od smlouvy ze dne [datum]. Bylo také evidováno zástavní právo ve prospěch [právnická osoba], k zajištění pohledávek dle smlouvy o úvěru ve výši 1 000 000 Kč, z roku 1999. K [datum] byla jako vlastník stále evidována [příjmení]. K [datum] byla jako vlastník evidována [jméno] [celé jméno svědkyně], [datum narození], nabývací titul byl uveden kupní smlouva ze dne [datum]. Bylo zapsáno věcné břemeno užívání pro žalovaného na základě smlouvy ze dne [datum]. Byla také evidována dvě zástavní práva, a to výše uvedené z roku 1999 a další zapsané v roce 2014 ve prospěch [právnická osoba], pro dluhy ze tří smluv o úvěru, do celkové výše 22 000 000 Kč. K [datum] není z nahlížení do katastru nemovitostí patrna žádná změna. Dle informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí ze dne [datum] výše uvedené nedoznalo změny a dále byl zapsán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a zahájení exekuce.

20. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] (jednající žalovaným) jako prodávající s žalovaným jako kupujícím. Předmětem prodeje byl dům [adresa] a pozemky parc. [číslo] vše v obci [obec], k.ú. [část obce]. Kupní cena byla sjednána ve výši 498 120 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno, že částku 200 000 Kč kupující uhradil v hotovosti při podpisu této smlouvy, zbytek se zavazuje uhradit nejpozději do jednoho měsíce od provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Dle doložky katastrálního úřadu byl vklad práva zapsán v katastru nemovitostí dne [datum].

21. Z ohlášení vzniku vlastnického práva ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto [právnická osoba] (za kterou jednal advokát [titul] [jméno] [příjmení] na základě plné moci) jako ohlašovatel spolu s žalovaným ohlásili katastrálnímu úřadu, že došlo k obnovení vlastnického práva [příjmení] k domu [adresa] a pozemkům parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], když [příjmení] dne [datum] odstoupila od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny. O tom učinili souhlasné prohlášení, které bylo přílohou tohoto ohlášení. Navrhli, aby byl proveden záznam vlastnického práva k označeným nemovitostem ve prospěch [příjmení].

22. Ze souhlasného prohlášení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto [právnická osoba] (za kterou jednal advokát [titul] [jméno] [příjmení] na základě plné moci) jako prodávající a žalovaný jako kupující prohlásili, že dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej domu [adresa] a pozemků parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], za dohodnutou cenu ve výši 498 120 Kč. Dále prohlásili, že prohlášení v kupní smlouvě o tom, že při podpisu kupní smlouvy byla uhrazena část kupní ceny ve výši 200 000 Kč, není v souladu se skutečným stavem, když k předání peněz při podpisu kupní smlouvy nedošlo ani zčásti, a že na kupní cenu dosud nic zaplaceno nebylo, přestože prodávající poskytla kupujícímu opakovaně dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení. Dále prohlásili, že prodávající dne [datum] od kupní smlouvy odstoupila, v důsledku čehož došlo k obnovení vlastnického práva prodávající.

23. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto udělila [právnická osoba] (jednající žalovaným jako jednatelem společnosti) advokátovi [titul] [jméno] [příjmení] k provedení všech právních úkonů ve věci odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [příjmení] a žalovaným, v níž předmětem koupě je stavba [adresa] a pozemky parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce].

24. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že vlastníkem domu [adresa] v obci [obec], k.ú. [část obce], byl [název družstva] [název družstva], bytové družstvo, [IČO].

25. Z dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalovaný jako nabyvatel s [jméno] [příjmení] jako převodcem. Předmětem převodu byla členská práva v bytovém družstvu [název družstva] [název družstva] spolu s právem užívat byt [číslo] v domě na ulici [adresa], [obec] – [část obce].

26. Z výpisů z obchodního rejstříku ke [právnická osoba] bylo zjištěno, že společnost vznikla [datum]. Žalovaný byl původně jedním z několika společníků, následně od [datum] byl veden jako jediný společník, a to až do [datum]. Od uvedeného data byl zapsán jako jediný společník [celé jméno žalovaného], [datum narození], a to až do [datum]. Od tohoto data byl opět zapsán jako jediný společník žalovaný, a to až do [datum], když od tohoto data byla jako jediný společník zapsána [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalovaný byl dále zapsaný jako jednatel společnosti od jejího vzniku do [datum]. K [datum] společnost vstoupila do likvidace. Dne [datum] bylo zahájeno insolvenční řízení ohledně [příjmení], dne [datum] byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek společnosti. Od [datum] do [datum] měla [právnická osoba] sídlo na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně].

27. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba]. z [datum] bylo zjištěno, že jejím jediným společníkem byla [právnická osoba], [právnická osoba]. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], [právnická osoba]. z [datum] bylo zjištěno, že jejím jediným společníkem byla společnost [právnická osoba] Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba]. z [datum] bylo zjištěno, že jejím jediným společníkem byl [titul] [jméno] [příjmení].

28. Z notářského zápisu ze dne [datum] (získaného ze sbírky listin [právnická osoba] z obchodního rejstříku) bylo zjištěno, že tímto bylo sepsáno rozhodnutí žalovaného jako jediného společníka [právnická osoba] o převodu celého jeho obchodního podílu na [celé jméno žalovaného], [datum narození].

29. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] (získané také ze sbírky listin [právnická osoba] z obchodního rejstříku) bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalovaný jako postupitel s [celé jméno žalovaného], [datum narození], jako nabyvatelem. Předmětem převodu byl celý obchodní podíl žalovaného ve výši 100 % ve [právnická osoba]. Bylo sjednáno, že obchodní podíl se převádí bezúplatně jako dar. Nabyvatel prohlásil, že přistupuje k zakladatelské listině společnosti. Žalovaný jako jednatel společnosti [příjmení] dále ve smlouvě potvrdil, že tuto listinu jménem společnosti převzal. Součástí smlouvy bylo také prohlášení o pravosti podpisů sepsané advokátem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum].

30. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl majitelem účtu [číslo] [bankovní účet], přičemž k datu rozvodu (tj. [datum]) byl na účtu zůstatek 80 265,84 Kč.

31. Ze zprávy [právnická osoba], ze dne [datum], a dále výpisů z účtů, bylo zjištěno, že žalovaný měl u této banky běžný účet č. [bankovní účet], přičemž k datu rozvodu byl na účtu zůstatek ve výši 3 144,60 Kč. Účet byl otevřen [datum]. U této banky měl další dva účty, a to termínované vklady č. ú. [bankovní účet] a č. ú. [bankovní účet], tyto však byly otevřeny až [datum], tedy po rozvodu. Žalovaný měl u této banky také úvěrový účet, č. ú. [bankovní účet]. K [datum] byl na tomto účtu zůstatek - 605 441,77 Kč (tedy záporný zůstatek).

32. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl u této banky účet č. [bankovní účet] se zůstatkem k [datum] ve výši 67 533,92 Kč (přičemž smluvní vztah trval od [datum] do [datum]) a účet č. [bankovní účet] se zůstatkem k [datum] ve výši 11 064,67 Kč (přičemž smluvní vztah trval od [datum] do [datum]).

33. Ze zpráv [název banky] [název banky] ze dne [datum] a ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl u této banky účet č. [bankovní účet] se zůstatkem k [datum] ve výši 5 623,66 Kč (tento účet byl otevřen dne [datum]) a účet č. [bankovní účet] se zůstatkem k [datum] ve výši 25 653,74 Kč.

34. Ostatní bankovní ústavy sdělily, že u nich žalovaný neměl žádný účet.

35. Ze zprávy společnosti [právnická osoba], společnosti skupiny [název skupiny], jednající na základě smlouvy o svěření některých činností souvisejících s kolektivním investováním za [právnická osoba], ze dne [datum], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o přijímání a předávání pokynů produktů [název produktu] [název produktu], na základě které žalovaný měl podílové listy v [název produktu] fondech. K [datum] byla celková hodnota investic žalovaného 43 601,49 Kč. Dále bylo sděleno, že v mezidobí došlo k odkupu všech podílových listů, smlouva žalovaného je vedena s nulovým zůstatkem.

36. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný neměl u této společnosti cenné papíry nebo podílové listy.

37. Na dotaz soudu, zda u nich měl žalovaný uloženy cenné papíry nebo podílové listy, společnost [název banky] [název banky] sdělila dne [datum], že žalovaný není jejich klientem.

38. Z fotografií předložených žalobkyní bylo zjištěno, že na jedné z nich je zachycen žalovaný s [automobilem značky], [registrační značka]. Na druhé je zachycen žalovaný s fotoaparátem, přičemž na popruhu k fotoaparátu je uvedeno Nikon D300s (žalovaný na jednání potvrdil, že označení odpovídá, jedná se o sporný fotoaparát).

39. Ze zpráv Magistrátu města Ústí nad Labem – registru vozidel bylo zjištěno, že vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], bylo evidováno od [datum] na žalobkyni. Na žalovaného nebylo evidováno k [datum] žádné vozidlo. Vozidlo [název vozidla] [název vozidla], [registrační značka], bylo v období od první registrace v ČR do [datum] evidováno na [právnická osoba].

40. Z technického průkazu k vozidlu [název vozidla] [název vozidla], [registrační značka], bylo zjištěno, že jako vlastník vozidla byla od [datum] do [datum] evidována [právnická osoba].

41. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za listopad 2009 bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný zaslal 2 000 000 Kč na účet č. § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona [číslo], s poznámkou„ převod [jméno]“. Na účtu jsou zaznamenány další výběry a došlé platby v řádech milionů Kč. Konečný zůstatek na účtu k [datum] byl 5 891 167,97 Kč.

42. Z potvrzení ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto žalobkyně uvedla, že potvrzuje, že obdržela od [právnická osoba] půjčku ve výši 229 727 Kč na zařízení obchodu se zdravou výživou, zavazuje se tuto půjčku splácet dle smlouvy o půjčce ze dne [datum].

43. Z potvrzení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedl, že potvrzuje, že jeho firma zhotovila a instalovala v roce 2010 pro [právnická osoba] systém kamerového hlídání v tehdejším sídle společnosti na adr. [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně], a v provozovně [právnická osoba] [právnická osoba] [číslo], [obec]. V roce 2012 do systému implementovali další kamerový systém v provozovně v areálu [název areálu] [obec]. Všechny práce řádně fakturovali a [právnická osoba] je průběžně hradila.

44. Z místopřísežného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedl, že kávovar typ Saeco Talea [právnická osoba] v roce 2007 řádně vyfakturoval za cenu dle ceníku.

45. Ze soupisů majetku z insolvenčního rejstříku [právnická osoba] (insolvenční řízení je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) ze dnů 24. 1. 2017 (č. l. B-5), [datum] (č. l. B-37), [datum] (č. l. B-60) a [datum] (č. l. B-95) bylo zjištěno, že do majetkové podstaty byly sepsány nemovité věci [příjmení] (stavby, pozemky), nikoliv však nemovité věci uvedené pod body 1) a 2) žaloby, a dále movité věci, převážně výrobní nástroje a strojní vybavení. Byly sepsány i dva automobily, a to [značka automobilu] a [značka automobilu]. V soupisech nejsou uvedeny žádné ze sporných movitých věcí, u kterých žalovaný tvrdí, že jsou v majetku [příjmení]. Jediná položka v soupisu, který by mohla se spornými věcmi souviset, je„ soubor kancelářského nábytku“, tento však nebyl nijak blíže konkretizován. V soupisu majetku se nacházela i pohledávka za [jméno] [příjmení] ve výši 9 353 522 Kč dle trestního rozsudku uvedeného níže.

46. Na žádost žalobkyně soud také požádal insolvenčního správce [právnická osoba] ([příjmení] – [právnická osoba]) o zaslání inventarizací majetků společnosti z jejího účetnictví. Insolvenční správce sdělil, že pro naprostou nesoučinnost dlužníka dohledal písemnou dokumentaci v prostorách v areálu [právnická osoba] a v prostorách budovy ve [obec], dokumentace v elektronické podobě dohledána nebyla. Soupis majetkové podstaty insolvenční správce pořídil z dohledaného majetku, v podstatě pouze strojů a movitého vybavení, když jiný majetek zjištěn nebyl. Veškerá dokumentace byla uložena v archivu, je možné, že tam jsou uloženy i požadované doklady. Soud tedy požádal o zaslání archivní společnost, ta soudu zaslala s ohledem na značný rozsah nejprve protokol o utřídění písemností (ze kterého lze konstatovat, že se zjevně nejedná o kompletní účetnictví) a soud následně vyžádal z archivu konkrétní dokumentaci, která by mohla souviset s předmětem řízení (tj. ve které by mohl být uveden movitý majetek společnosti). Zaslání dalších konkrétních dokumentů účastníci nepožadovali. Ze zapůjčené dokumentace byl následně proveden důkaz konkrétními důkazy, které účastníci navrhli.

47. Z faktury [jméno] [příjmení] – [příjmení] ze dne [datum] (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že touto vyúčtoval [právnická osoba] dodávku a montáž dohledového kam. systému [název kam.systému] v ceně 104 170,50 Kč včetně DPH (cena bez DPH činila 87 538 Kč).

48. Z karty majetku ze dne [datum] (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že je na ní uveden kamerový systém pod inventárním [číslo] datum zapsání [datum], s pořizovací cenou 87 538 Kč.

49. Z pohybů na účtě za období od [datum] do [datum] (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že v tomto jsou uvedeny platby dne [datum] v částce celkem 104 170,50 Kč s poznámkou kamerový systém.

50. Z přehledu dokladů (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že v tomto je uveden doklad na částku 87 538 Kč [jméno] [příjmení] – [příjmení] za kamerový systém, dále je tam uveden doklad na částku 5 453,78 Kč od FOTO Porst za objektiv.

51. Z další karty majetku ze dne [datum] (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že je na ní uveden Fotoaparát megapixel s ručně dopsaným NIKON D300S, pod inventárním [číslo] datum zapsání [datum], s pořizovací cenou 50 374,90 Kč.

52. Z karty drobného majetku z [datum] (ze zapůjčené dokumentace [právnická osoba]) bylo zjištěno, že v této je uvedena chladnička Ardo s datem pořízení [datum] a chladnička Gorenje s datem pořízení [datum].

53. Ze zprávy [právnická osoba] z [datum] bylo zjištěno, že dle této zprávy severočeská policie měla odhalit muže, který jako hlavní účetní v podniku, kde pracoval, zřejmě zpronevěřil 11 milionů korun. [příjmení] měl pracovat ve firmě jako hlavní účetní, měl mít přístup k bankovním účtům a do pokladny, peníze si měl posílat na svůj účet.

54. Z rozsudku [název soudu] ze dne 25. 9. 2013, č. j. [sp.značka], který nabyl právní moci téhož dne, bylo zjištěno, že tímto byl [titul] [jméno] [příjmení] shledán vinným, že jako zaměstnanec [příjmení] na pozici hlavního účetního s oprávněním k přístupu k bankovním účtům v období od [datum] do [datum] zneužil své znalosti přístupových kódů k internetovému bankovnictví a bez vědomí a souhlasu majitele a jednatele společnosti převedl z bankovních účtů společnosti na svůj účet neoprávněně finanční částky, které si ponechal pro svou potřebu (uvedeny konkrétní data a výše převedených částek) a způsobil tak na majetku [právnická osoba] škodu ve výši 10 956 133 Kč, a tím spáchal zvlášť závažný zločin zpronevěry. Bylo mu mj. uloženo uhradit poškozené [právnická osoba] na náhradě škody částku 9 353 522 Kč. Rozsudek byl zjednodušený, bez odůvodnění, nic dalšího z něj zjištěno nebylo.

55. Dne [datum] proběhlo místní šetření v domě na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]. Na místě byly zhlédnuty jednotlivé sporné věci. Označená lednice na víno (zn. Gorenje) se nacházela ve vestibulu, účastníci shodně uvedli, že tuto lednici měla žalobkyně v provozovně. V kuchyni byla zhlédnuta kuchyňská linka (jednalo se o kuchyňskou linku na míru včetně barového pultu uprostřed kuchyně ve stejném vzhledu) a kávovar zn. Saeco (na kávovaru byl uveden typ Talea), u kterého však žalobkyně uvedla, že se asi nejedná o kávovar uvedený v žalobě. V obývacím pokoji byly zhlédnuty nástěnné starožitné hodiny, komoda, starožitný skleník, sedací souprava a přístroj, na který byly připojeny kamery (součást bezpečnostního systému). [příjmení] plazmová televize se tam nenacházela, byl tam jiný televizor. V pracovně pak byl zhlédnut pracovní stůl, knihovna, starožitný stůl se židlemi a starožitný trezor. V horním patře na chodbě se nacházela předmětná vestavěná skříň. V ložnici byla zhlédnuta postel s nočními stolky, žalobkyně potvrdila, že se jedná o postel uvedenou v žalobě. Sporné matrace se nacházely v dětských pokojích, žalovaný k tomu uvedl, že tyto původně měli v ložnici, ale nyní jsou v ložnici nové matrace, které měl asi rok a půl. Zvenku na domě se nacházely bezpečnostní kamery, součást bezpečnostního systému. K tomu žalovaný uváděl, že se jedná o nové kamery, původní byly analogové, tyto jsou digitální, byly vyměněny po odchodu žalobkyně. Kupovala je [příjmení].

56. Ve věci byla dále vyslechnuta dcera účastníků [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Jelikož soud po seznámení se s předloženou zprávou psychologa (podle které by při konfrontaci s otcem mohlo hrozit podstatné zhoršení jejího psychického stavu) a pohovoru se svědkyní (bez přítomnosti účastníků) shledal, že by svědkyně nebyla schopna za přítomnosti žalovaného vypovídat, provedl její výslech v nepřítomnosti žalovaného. Výslechu však byl přítomen právní zástupce žalovaného a žalovaný byl po výslechu seznámen s jeho obsahem a byla mu dána možnost položit svědkyni prostřednictvím svého zástupce otázky. Soud má za to, že tento postup se nijak podstatně nedotknul práv žalovaného, a jinak by výslech nebylo možné provést.

57. Svědkyně [celé jméno žalovaného] vypověděla, že s matkou má nyní dobré vztahy, s otcem špatné. S rodiči bydlela asi do doby dvou let před rozvodem. Když se rodiče od sebe odstěhovali, ona bydlela s matkou a s otcem se vídala jednou za 14 dní. To trvalo asi do doby před 2 lety. Bydleli s rodiči na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]. Když se matka od otce odstěhovala, bydleli rok v [obec] a potom v [obec]. Když bývala s otcem, takto bylo na adrese [adresa], ale přesná data ani roky si nepamatuje. Myslí si, že otec měl celkem 2 nebo 3 společnosti, ale určitě ví o jedné, ta se jmenovala [název společnosti] O majetku společnosti jí rodiče něco říkali, ale neslučovalo se to, co jí říkal otec a matka. Nepamatuje si, že by se něco takového řešilo v době, kdy spolu všichni bydleli. Rodiče měli auta, otec měl [značka automobilu], matka měla [příjmení]. Nepamatuje si, že by se rodiče bavili o tom, komu auta patří. [značka automobilu] kupoval otec a pak ji dal matce, to bylo ještě před odchodem matky. Myslí si, že [značka automobilu] otec pořizoval až po odchodu matky. Nemyslí si, že by to bylo služební auto. Otec s ním jezdil všude, kam chtěl, bylo to prostě jeho auto. Jezdil s ním i pracovně, jiné auto neměl. [značka automobilu] se užívala také pro osobní účely. Otec i matka měli fotoaparáty, ty pořizoval otec. Otcův byl v hodnotě asi 50 000 Kč, ví to proto, že mu ho omylem rozbila, takže jí potom řekl, kolik stojí. Ten byl vyloženě otce, používal ho sám, fotoaparát měl pořád doma. Pokud jde o dům [ulice a číslo], takto byl rodinný dům, kancelář společnosti tam nebyla. Matka tam dříve měla v jedné místnosti masérnu, kde pracovala, a když se odstěhovala, tak se tam zřídila domácí posilovna. Pokud jde o bezpečnostní systém, tak kamery tam jsou. Bylo to pořízeno určitě až v době, kdy tam už matka nebydlela. Spíše si myslí, že byl pořízen až po rozvodu. Kamerový systém byl napojen na počítač v pracovně. Otec jí ukazoval záběry z kamer, až když byla starší. Pokud jde o kávovar, tak ten otec pořídil v době, kdy už s matkou nebydleli, myslí si, že to bylo asi 4 roky zpátky (tj. asi v roce 2015 vzhledem k datu výslechu). Předtím kávovar neměli. Pokud jde o lednici na víno, tak ta byla v přízemí, v kamenné místnosti, kde bylo chladno a ukládala se tam vína. Nepamatuje si, kdy byla pořízena, ale myslí si, že až po odchodu matky, protože byla moderní. Kuchyňská linka tam byla, ta tam byla vždycky, nepamatuje si, kdy byla pořízena. V době, kdy už tam matka nebyla, se tam dávaly nové spotřebiče, ale jinak kuchyňská linka zůstala stejná. Vestavěná skříň na chodbě tam byla, neví, kdy se pořizovala, co pamatuje, tak tam vždy byla. Pokud jde o ložnicovou postel, myslí si, že se po rozvodu měnila. Byla to klasická dřevěná postel s matracemi. Bydlely tam se sestrou, obě měly postele. Ona měla postel po sestře, sestra měla novou ložnici. Ohledně vlastnictví k tomu nic neví. V domě byly 4 televizory. Velká plazmová televize byla v obývacím pokoji, myslí si, že to byla zn. Philips. Tu otec kupoval až po odchodu matky. Myslí si, že to bylo ještě před rozvodem, ale jistá si tím není. Když u otce byla naposledy, tak tam ta plazmová televize ještě byla. Pokud jde o sedací soupravu, ta se asi pořizovala v době, kdy tam matka ještě byla. V pracovně byla knihovna, ta se určitě pořizovala potom, co matka odešla. Myslí si, že to bylo před rozvodem, protože pracovnu nově vybavoval po odchodu matky. V pracovně byl také pracovní stůl, který se pořizoval ještě před odchodem matky. Pokud jde o starožitný trezor, ten byl v pracovně. Neví, kdy se pořizoval, myslí si, že v době odchodu matky tam ještě nebyl, ale jistá si není. V pracovně byly také tři starožitné židle se starožitným kulatým stolem, myslí si, že tam byly již v době, kdy tam matka bydlela. Dále byl v pracovně skleník s mahagonovou deskou, byl tam ještě za matky. V prádelně byl starožitný prádelník, ten tam byl už v době, kdy tam byla matka. V obývacím pokoji byl starožitný skleník, ten tam byl odmalička. Dále v obývacím pokoji byla velká starožitná komoda, tu otec pořídil určitě až po rozvodu. Dále tam byl systém centrálního zavlažování, určitě tam nebyl v době, kdy tam byla matka, spíše byl pořízen před rozvodem. Na zahradě také měli terasu s grilem a bylo tam posezení. Pokud jde o to, kdo věci kupoval, tak si myslí, že dokud žili rodiče spolu, tak je pořizovali společně. Po odchodu matky je pořizoval otec. O vlastnictví se ale nebavili, podle otce bylo všechno jeho.

58. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že ve [právnická osoba] pracovala jako účetní asi od roku 2008 nebo 2009 do roku 2013 nebo 2014, kdy společnost skončila. Nebyla hlavní účetní, tím byl původně pan [příjmení], asi dva roky po jejím nástupu, poté byl hlavním účetním pan [příjmení]. Pracovala v provozovně firmy v areálu [název areálu]. Pokud jde o to, zda žalovaný užíval nějaký majetek společnosti, tak žalovaný měl v domě kancelář, její vybavení pořizovala společnost. Vybavení kanceláře v rodinném domě v účetnictví společnosti bylo. Osobně to viděla, u žalovaného v kanceláři byla. Nevybavuje si, že by tam bylo něco zvláštního, byl tam stůl, skříně. Žalovaný měl ve své pracovně v rodinném domě starožitný trezor, ten byl v majetku společnosti. Už si nepamatuje, kdy a kde byl pořízen. Nepamatuje si, jestli společnost nakupovala nějaké vybavení rodinného domu, ale určitě kupovala vybavení kanceláře. Nepamatuje si, jestli byl v majetku společnosti rodinný dům. Společnost vlastnila automobily, bylo tam nějaké [značka automobilu] a pak nějaké větší auto, tím se jezdilo pro zboží. Zabezpečovací systém v účetnictví byl, byl to kamerový systém na budově společnosti. Dále byl kamerový systém i na rodinném domě. Bylo to propojené, žalovaný mohl z domu sledovat pohyb na brusírně nebo pohyb kolem budov. Celý ten systém byl v účetnictví, jednalo se o jeden systém. Společnost vlastnila fotoaparáty. Bylo tam několik menších fotoaparátů, kterými se dokumentovaly zakázky. Pak tam byl jeden větší a dražší, ten měl cenu možná 30 000 Kč nebo 40 000 Kč, značku si nepamatuje. Ten se používal také na fotodokumentaci ve firmě, měl lepší zaostření. Už si nepamatuje, kdo ho používal, asi mistři nebo technologové. Určitě ne dělníci. V účetnictví bylo asi 8 lednic, byly v provozovně. V účetnictví byla i televize, ta byla na firmě v konferenční místnosti. Kuchyňská linka v účetnictví byla, ta také byla v provozovně. Ve firmě byla sedačka, byla kožená, masívní, nejprve byla ve vstupní hale, pak se dala do místnosti pro návštěvy. Ve firmě byl kávovar, byl v kuchyňce. Myslí si, že ve firmě byly 2 kávovary, kde byl druhý neví, myslí si, že v kanceláři žalovaného. Pokud jde o to, jak se označovaly zakoupené věci, tak se na ně vylepoval štítek s označením, to dělala ona nebo jiné pracovnice. Zpravidla se to dělalo při nákupu, ale někdy až dodatečně, když se při inventuře zjistilo, že označeny nejsou. Neví, jestli věci v kanceláři v rodinném domě byly označeny, ona je neoznačovala. Na inventurách movitého majetku se podílela občas. Neví, u kterých bank měla [právnická osoba], to si již nepamatuje. Nepamatuje si, jaké byly stavy na účtech společnosti. Jenom ví, že když se dělala inventura, takto odpovídalo. Je pravda, že účtárnu zasáhla povodeň. Myslí si, že bylo zasaženo papírové účetnictví, ale vedli účetnictví i elektronicky. Nepamatuje si, jestli bylo zasaženo i elektronické účetnictví. Když do [právnická osoba] nastoupila, tak patřila žalovanému. Když končila, tak firma patřila insolvenčnímu správci. Před tím myslí, že pořád patřila žalovanému. Byl tam také prokurista pan [příjmení]. Syn žalovaného [celé jméno žalovaného] mladší tam pracoval v době, kdy tam pracovala i ona. Seděl v kanceláři s panem [příjmení], ten ho zaučoval a asi dělali nějaké poptávky. [ulice] funkci tam syn žalovaného neměl. Pokud jde o pana [příjmení], ten tam musel skončit, protože zpronevěřil peníze firmy, byl za to odsouzen. Nepamatuje, si kolik zpronevěřil, mohlo to být tak 10 000 000 Kč. Takto vznikly dluhy společnosti. Pan [příjmení] to dělal tak, že hradil faktury na svůj účet. Proplácení probíhalo tak, že byla vystavena faktura, tu žalovaný podepsal a dal příkaz k platbě. Jenže pan [příjmení] to posílal na svůj účet. Ale kontrolu proplácení dělal také pan [příjmení]. Zpronevěra pana [příjmení] se projevila v účetnictví tak, že byla vedena pohledávka za panem [příjmení]. Neví, jak to bylo s vymáháním pohledávky. Neví, kdo předával účetnictví insolvenčnímu správci, v té době už tam nebyla.

59. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že v době uzavření manželství žalovaný vlastnil byt a auto, ona neměla majetek větší hodnoty. Není si vědoma, že by v průběhu manželství měl někdo z nich příjmy či získal majetek, který by neměl spadat do SJM. Účty měli každý zvlášť. Asi na podzim roku 1993 žalovaný založil společnost, která se zabývala elektroinstalacemi, tam byl spoluvlastníkem. Asi rok poté ze společnosti vystoupil a založil [právnická osoba]. Mezitím ještě založil jednu společnost, ale to bylo krátce, název si nepamatuje. Věděla, co bylo předmětem podnikání [příjmení], krátce tam pracovala. Podrobný přehled o podnikání společnosti neměla. Pokud jde o dům v [část obce], ten chtěl žalovaný původně kupovat na [příjmení], ale aby mu byl poskytnut úvěr, musel to koupit na sebe jako fyzickou osobu. Pokud jde o to, zda se něco v domácnosti nakupovalo na [právnická osoba], myslí si, že něco takového bylo, občas padly nějaké komentáře v tomto směru, ale konkrétní věci si nepamatuje. Automobil [značka automobilu] se kupoval v době, kdy se odstěhovávala, neví, jestli se kupoval na společnost. [příjmení] [příjmení] patřil původně [právnická osoba]. Když žalovanému nevyhovoval, tak ho pak užívala ona. Když se rozcházeli, tak se udělala kupní smlouva, kterou automobil koupila od [příjmení]. Fotoaparát NIKON si žalovaný také kupoval v době, kdy se odstěhovávala. Dal jí svůj předchozí fotoaparát NIKON D80 a koupil si nový. Neví, jestli fotoaparát kupoval na společnost. Používal ho např. na výletech s dětmi nebo na závodech, kde se potkali. Pokud jde o bezpečnostní systém, první byl nainstalovaný, když se poprvé nastěhovali do domu, to bylo v roce 2000 nebo 2001. Byl na domě. Neví, jestli se pořizoval ze soukromých prostředků. Viděla, že bezpečnostní systém byl napojený na firmu, ale není si jistá, jestli to byl ten původní nebo až pozdější, jestli to neviděla až po jejím odchodu, když tam přijela s dětmi. Neví, jestli je současný systém stejný, jako původní. Kávovar kupovali asi tři roky před jejich rozchodem. Koupili jej od známého žalovaného, se kterým se znal z tenisového klubu, ten měl firmu, která se zabývala prodejem kávy. Přístroj nebyl nový, ale repasovaný. Není si jistá, jestli přístroj, který viděla na místním šetření, byl ten stejný, velikostně odpovídal, ale jistá si není. Starožitnou komodu žalovaný obdržel darem od babičky. Na tu si nedělá nárok, požadovala komodu, kterou koupili společně s domem. Při místním šetření byla vedle krbu. Pokud jde o lednici na víno, která byla ve vstupní chodbě domu, tak tu měla původně v provozovně zdravé výživy. Je to v podstatě lednice na potraviny, poté ji používali na víno. Kupovali ji asi v Makru, měla ji v účetnictví. Kupovala se asi v roce 2002 nebo 2003, kupovala se přímo do té provozovny. S podnikáním skončila asi v roce 2005. Nástěnné starožitné hodiny obdrželi od přítele žalovaného, který jim dlužil peníze, jako splátku dluhu. To mohlo být někdy v roce 1997. Ohledně této půjčky nic bližšího neví. Kuchyňská linka se dělala předtím, než se nastěhovali, stejně tak vestavěná skříň na chodbě. Neví, jestli se to hradilo z majetku [právnická osoba], k takovým rozhodnutím nebývala přizvána. Postel, noční stolky a matrace kupovali také v době, kdy se nastěhovali. To vše užívali až do doby, kdy se odstěhovala. Neví o tom, že by se to někomu dávalo. Ona má z té sady šatní skříň a komodu. Jinak si myslí, že v domě zůstalo vše v podstatě tak, jako když odcházela. Pokud jde o plazmovou televizi, myslí si, že byla větší, než televize, která je tam v současnosti. Žalovaný ji kupoval v době, kdy se odstěhovávala. Myslí si, že manžel v té době říkal, že stála 100 000 Kč, ale jistá si není, u koupě nebyla. Sedací soupravu kupovali v roce 2004 nebo 2005, původně tam měli jinou. Byla u výběru. Knihovna v pracovně je koupená v IKEA, tam byl asi také koupený stůl, který tam byl nyní. Myslí si, že původně tam žalovaný měl starý nebo starožitný stůl, který někde objevil. Když odcházela, tak tam tento nový stůl nebyl. V žalobě šlo o ten původní starší stůl. Myslí si, že knihovna se kupovala krátce po nastěhování. Někdy v té době se kupoval i ten původní pracovní stůl. Trezor se kupoval někdy po nastěhování, ne hned, takové věci kupovali, když se objevily. Myslí si, že trezor je z [obec]. Neví, jestli se vybavení kanceláře kupovalo na firmu. Pokud jde o účty a cenné papíry, podrobnosti neví, věděla, že manžel šetřil do podílových fondů, několikrát to padlo, ale podrobnosti nevěděla. Mluvilo se o [název fondu] fondech, o [název banky]. Ona měla vlastní účet. Manžel měl více účtů, podrobnosti neví, neví, které byly firemní a které soukromé. [příjmení] manželových účtů neznala, on jí posílal prostředky pro rodinu na její účet. K účtům neměli navzájem podpisová práva. Na získání majetku se přímo nepodílela, starala se o rodinu. Manžel to tak chtěl, proto také ukončila provozování prodejny zdravé výživy. Poté ještě částečně dělala rehabilitační cvičení a masáže, myslí si, že z toho měla příjem méně než 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný jí před jejím odchodem posílal na domácnost asi 30 000 Kč měsíčně. Předtím to bylo méně. Neví, jaké měl žalovaný příjmy z firmy. Na zahájení provozovny jí dal peníze manžel, na žádnou půjčku si nepamatuje. Po předložení potvrzení o půjčce ze dne [datum] uvedla, že je to možné, nerozporuje to. Tuto půjčku nesplatila, [příjmení] po ní tuto půjčku nikdy nevymáhala. Pokud jde o družstevní byt, tam bydlela a bydlí její teta. Oni za ni složili členský vklad, stali se družstevníky a nechali ji tam bydlet. Pak družstvo ukončovalo činnost a žádalo družstevníky, aby si byty převedli na sebe. Proto se tedy nechala zapsat jako vlastník, to bylo někdy až po zahájení tohoto řízení. 2 000 000 Kč od žalovaného obdržela v době, když odcházela. Bylo to, aby měly s [jméno] za co žít, nebylo to myšleno jako vyrovnání. Žalovaný jí to nabídl a ona to přijala, žádná dohoda tam nebyla.

60. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že když vstupovali do manželství, měl majetek pouze on. Jednalo se o byt včetně výbavy, na které měl půjčku. Kromě [právnická osoba] byl ještě společníkem [právnická osoba] s.r.o. v rozsahu 50 %, tato společnost byla založena v roce 2000 a v roce 2003 zanikla. Pokud žalobkyně uváděla, že něco pořizoval, tak samozřejmě jako společník a jednatel společnosti [příjmení] dělal úkony on. Jako majitel společnosti měl právo rozhodnout, jak se budou věci užívat, to se týká např. i automobilů. Rodinný dům [adresa] v [část obce] koupila [právnická osoba] v roce 1996 jako ruinu. Nastěhovali se tam v roce 2000. Po nějaké době jako majitel společnosti od ní tyto nemovitosti koupil a začali je opravovat. Asi v roce 2011 [příjmení] od smlouvy odstoupila, protože nebyla zaplacena kupní cena. Jak to bylo s kupní cenou, si již nepamatuje. Uváděl, že kupní cenu nehradil, následně však tvrdil, že chtěl vrátit část kupní ceny, [příjmení] mu ale část kupní ceny nevrátila, už si nepamatuje, proč k tomu nedošlo. Neví jistě, kdo byl v té době majitelem společnosti, buď on nebo syn. K odstoupení došlo začátkem roku 2011 nebo ke konci roku 2010, bylo to před rozvodem manželství. Pokud jde o dům [adresa] v [obec] a související pozemky, podrobnosti si nepamatuje. Tvrdil, že kupní cenu mu zapůjčil prodávající [jméno] [příjmení]. Myslí si, že z toho něco vrátil. Pan [příjmení] již zemřel, dědicům nic nevracel. [značka automobilu] [značka automobilu] kupoval v [město] od ředitele [název banky] banky v březnu 2010, bylo v té době tříleté po skončení leasingu. Auto kupovala [právnická osoba], bylo to na leasing, který platila společnost. Účty měl u [název banky] banky, pak u [název banky] a Raiffeisenbank, v průběhu let také [název banky]. Tolik účtů měl proto, aby se snížilo riziko případného bankrotu bank. Příjmy ze společnosti mu chodily na hlavní účet do [název banky] [název banky], z toho posílal žalobkyni peníze na domácnost. Pokud jde o fondy, na těch byly peníze společnosti. Ty vybral v roce 2009, kdy přišla krize, a investoval je zpátky do společnosti. Fotoaparát Nikon D300 kupovala [právnická osoba] za účelem fotodokumentace, reklamací atd. Stál v setu spolu s objektivem 65 000 Kč včetně DPH. Byl pořízen asi v roce 2009. Fotoaparát Nikon D80 včetně objektivů, který dostala žalobkyně, byl také původně v majetku [příjmení]. Bezpečnostní kamerový systém, původní analogový, se dělal asi v roce 2006 nebo 2007. Dříve tam nebyl, protože ve společnosti na to nebyly peníze. Nešel rozšiřovat, proto se následně předělal na digitální systém. Už ten původní systém pořizovala [právnická osoba], protože měla sídlo v tomto domě. I ten původní byl propojený s firmou, ale obraz byl nekvalitní. Ten nový digitální také pořizovala [příjmení]. Pokud jde o kávovar, ten se kupoval od [jméno] [příjmení], ten dodával kávu i kávovary do provozovny ve [obec], do [objekt] i k nim domů, vše bylo na fakturu, takže i tento kávovar kupovala [příjmení]. [obec] na uskladnění vína žalobkyně kupovala do své provozovny, měla ji v účetnictví, ale brala si na to půjčku od [příjmení], a to i na další výbavu, kterou měla ve dvou provozovnách. Starožitné hodiny obdržel od pana [jméno] [příjmení] jako poslední splátku jeho dluhu. Dlužil ale [právnická osoba]. Když [právnická osoba] zanikla, tak část majetku odkoupila [právnická osoba]. V rámci toho [právnická osoba] odkoupila tyto hodiny i trezor. Bylo to tenkrát v účetnictví zaúčtováno jako soubor majetku [právnická osoba]. Trezor je z provozovny v [objekt], [právnická osoba] ho původně získala od [právnická osoba] [obec]. Kuchyňská linka se udělala před jejich nastěhováním někdy na začátku roku 2000 a platila to [příjmení]. Pokud jde o postel, tu pořídili v době, kdy se jim původní rozpadla. Pokud jde o matrace v ložnicové posteli, tak po odchodu žalobkyně je dal dcerám do pokojů a pořídil nové. Plazmovou televizi hradila [právnická osoba]. Kupovala se asi v roce 2006, měli ji 3 nebo 4 roky. Uhlopříčka byla 107 cm, na značku si nevzpomíná, mohla stát asi 80 000 Kč. Byly s ní problémy, několikrát se reklamovala, nakonec se vrátila a společnosti byly vráceny peníze. Další televizory, které jsou aktuálně v domě, jsou také z majetku [příjmení], jeden je ze zasedací místnosti. Sedací souprava se kupovala v roce 2009 nebo 2010. Kupovala to opět [příjmení], protože měla v domě sídlo, když se rodina odstěhovala, tak mu tam chodili i zákazníci. Vybavení pracovny kupovala [právnická osoba], jinak souhlasí s tím, co vypověděla žalobkyně. Pouze nesouhlasí s tím, že tam měl mít starožitný stůl. Nikdy tam žádný jiný stůl nebyl, i když si to přál, vždy to byl stejný stůl, který je tam i dnes. Tento psací stůl kupovala [příjmení] v IKEA v roce 2009. Pokud jde o druhou komodu, kterou uváděla při svém výslechu žalobkyně, tak tu koupila [příjmení] spolu s domem. Pokud jde o to, proč nejsou věci patřící [příjmení] v majetkové podstatě, tak insolvenční správce je nepožadoval. Žalovaný do majetkové podstaty nic nezahrnoval. Příjmy během manželství měl ze [právnická osoba], kde byl zaměstnaný. Původně měli nízké příjmy, proto byl hodně v práci, aby vydělával. Ze začátku to bylo 3 000 Kč měsíčně, ke konci asi 40 000 Kč měsíčně hrubého. Zisk ze společnosti se nikdy nevyplácel. Asi 7 let žalobkyně dostávala 30 000 Kč měsíčně, také užívala auta a mobilní telefon, za které nemusela platit. Všechno kupovala [příjmení]. Pokud jde o ty 2 000 000 Kč, které dal žalobkyni, dohoda byla taková, že jí tuto částku zaplatí jako polovinu ceny domu v [část obce], že si ona nechá byt po tetě a [příjmení] doplatí dům v [obec]. Pokud jde o účetního pana [příjmení], tak ten společnost připravil nikoliv jen o 10 000 000 Kč, ale o 21 000 000 Kč. Zpronevěry pana [příjmení] probíhaly asi od roku 2008 do roku 2014. Dělal to v podstatě tak, že před sebou tlačil faktury, tj. hradil je na svůj účet a vůči obchodním partnerům je hradil částečně a opožděně. Nepřišel na to ani auditor. Přišla na to až policie v roce 2012. [příjmení] [příjmení] tam nechal do roku 2014, chtěl od něj získat peníze zpátky. To už neměl přístup k účtům. Pan [příjmení] podepsal uznání dluhu, zavázal se ho splácet.

61. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [rok], bylo zjištěno, že tímto ocenil tržní (obvyklou) cenu rodinného domu [adresa] s st. parcelou [číslo] parcelou [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], na částku 3 950 000 Kč. Jelikož tento posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř. o tom, že si je znalec vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, nemůže soud vycházet z odborných závěrů uvedených v tomto posudku. Znaleckému posudku lze navíc vytknout, že se žádným způsobem nevypořádal se skutečností, že na předmětných nemovitých věcech vázlo zástavní právo, ačkoliv to vyplývalo z informací z katastru nemovitostí, které byly přílohou posudku. Přitom tato skutečnost jistě může mít na prodejnost nemovitostí vliv.

62. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [rok], bylo zjištěno, že tímto ocenil tržní (obvyklou) cenu rodinného domu [adresa] se st. parcelou [číslo] parcelou [číslo] v obci a k.ú. [obec] na částku 1 650 000 Kč. Tento posudek také neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř.

63. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] [rok], bylo zjištěno, že tímto ocenil tržní (obvyklou) cenu bytu [číslo] v bytovém domě [adresa], č.e. [číslo], v ulici [ulice], [obec] – [část obce] (nikoliv členských práv) na částku 650 000 Kč Ani tento posudek neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř.

64. Ve věci byl dále ustanoven znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], který vypracoval znalecký posudek na ocenění movitých věcí. Znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena uvedených věcí činila: 9a) fotoaparát zn. NIKON D300s 37 400 Kč, 9h) kávovar zn. Saeco 7 000 Kč, 9i) lednice na uskladnění vína 4 800 Kč, 9k) nástěnné starožitné hodiny 10 000 Kč, 9o) ložnicová postel – dvojlůžko 4 000 Kč, 9p) 2 ks nočních stolků 2 000 Kč, 9r) zdravotní matrace 4 800 Kč, 9u) sedací souprava v obývacím pokoji 16 000 Kč, 9bb) knihovna v pracovně 5 600 Kč, 9cc) pracovní stůl v pracovně 4 200 Kč, 9ff) starožitný trezor 25 000 Kč. Ze znaleckého posudku nebylo jasné, podle stavu k jakému dni a v ceně k jakému dni bylo ohodnocení provedeno, znalec uváděl, že se jedná o obvyklou cenu ke dni [datum]. Bylo by tedy nutné vyzvat znalce k objasnění. Jelikož však účastníci shodně uvedli, že uvedené ceny považují za odpovídající stavu ke dni zániku SJM a současným cenám, soud znalce k objasnění nevyzýval, ale vyšel z uvedených závěrů jako ze shodných tvrzení účastníků dle § 120 odst. 3 o.s.ř.

65. Pokud jde o provedené listinné důkazy, soud neshledal důvod pochybovat o jejich pravosti. Stejně tak nebyl důvod pochybovat o správnosti sdělení bank a společností ohledně účtů a podílových listů. Ostatně ani účastníci proti nim nic nenamítali. Z uvedených zjištění tak soud vychází. Pro úplnost soud uvádí, že všechny tyto důkazy byly přípustné podle § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť byly navrženy před koncentrací, poté, co byli účastníci vyzvání k navržení důkazů dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nebo za situace, kdy by soud ještě musel účastníky vyzvat k doplnění důkazů (ať už žalobkyni nebo žalovaného v rámci jeho vysvětlovací povinnosti). Potvrzení ze dne [datum] o půjčce od [právnická osoba] bylo předloženo ke zpochybnění výpovědi žalobkyně, což spadá do výjimek z koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř.

66. Pokud jde o výpovědi svědků a účastníků, ty soud obecně hodnotí jako věrohodné. Všichni vypovídali spontánně, ze způsobu výpovědi a chování vyslýchaných osob nevyplynulo nic, co by vzbuzovalo pochybnosti o pravdivosti jejich výpovědi.

67. Jako zcela věrohodnou soud hodnotí výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která nemá žádný zájem na výsledku řízení. Přitom to, co uváděla, odpovídalo tomu, o čem by jako bývalá účetní [právnická osoba] mohla vědět.

68. Pokud jde o výslech dcery účastníků [celé jméno žalovaného], tak ani ta nejevila snahu vypovídat ve prospěch některého z účastníků. Svědkyně však sama připouštěla, že si u mnoha věcí není jistá, kdy byly pořízeny, zejména zda to bylo před rozvodem nebo až poté. To lze považovat za pochopitelné. V době, kdy žalobkyně s dcerou odešla od žalovaného, bylo [jméno] 11 let, k datu rozvodu jí bylo necelých 13 let. Pro dítě v tomto věku patrně není příliš podstatné, jaký mají rodiče majetek (a komu vlastně patřil). Navíc jistě bude jako zásadnější okamžik vnímat odchod od otce, než spíše formální okamžik rozvodu rodičů. Jenže to, co uváděla, se často neshodovalo ani s tím, co v podstatě shodně uváděli účastníci. Např. uváděla, že v době odchodu žalobkyně tam trezor ještě nebyl (dle žalobkyně byl pořízen několik let po nastěhování, dle žalovaného pocházel od [právnická osoba], která zanikla v roce 2003) nebo že se měla ložnicová postel měnit po odchodu žalobkyně. Výpověď [celé jméno žalovaného] tak nelze považovat za zcela rozhodující.

69. Z výpovědi žalobkyně také nevyplynulo nic, co by zpochybňovalo její věrohodnost. Lze ale připomenout, že sama připouštěla, že u mnoha věcí neví, jestli se kupovaly tzv. na firmu.

70. Stejně tak věrohodně působil při výslechu i žalovaný. Žalovaný si však poněkud protiřečil, pokud šlo o nemovitý majetek, resp. jak to bylo se zaplacením kupní ceny. Ohledně kupní ceny na nemovitosti v [část obce] nejprve uváděl, že si již nepamatuje, jak to bylo s kupní cenou, pak ale uváděl, že kupní cenu nehradil, poté zase tvrdil, že část kupní ceny chtěl vrátit. Dále lze poukázat na to, že některá tvrzení žalovaného neodpovídala jeho následné výpovědi (pokud jde o nástěnné starožitné hodiny a zdravotní matrace).

71. Další navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost a neúčelnost. To se týká zejména důkazů směřujících ke zjištění hodnoty [právnická osoba], když soud dospěl k závěru, že obchodní podíl v této společnosti nebyl součástí SJM k datu jeho zániku (viz dále). Proto soud neprováděl další listiny z insolvenčního spisu [příjmení] předložené žalobkyní (přičemž žalobkyně sama uvedla, že postačí provést důkaz soupisy majetku), ani nevyžádal a neprováděl další dokumenty z archivu [právnická osoba], které by mohly mít význam právě jen ohledně zjištění majetku společnosti. Soud také zdůrazňuje, že žalobkyně přes výzvu neoznačila konkrétní důkazy z archivu, kterými by měl být proveden důkaz (a které by mohly mít význam vzhledem k předmětu řízení, zejména pokud jde o sporné věci). Stejně tak žalobkyně neoznačila žádné konkrétní listiny z trestního spisu [jméno] [příjmení] a ani není jasné, co ohledně SJM účastníků by z tohoto spisu mohlo být zjištěno. Předmětnou trestnou činností byla poškozena [právnická osoba], nikoliv účastníci. Na výslechu druhé dcery [jméno] žalobkyně netrvala. Pokud jde o výslech účetního [jméno] [příjmení], kterého žalobkyně požadovala vyslechnout ohledně odvodu finančních prostředků ze společnosti, takto se opět týká pouze majetku [právnická osoba]. Pokud žalobkyně v reakci na výzvu k navržení důkazů ohledně vlastnictví sporných věcí navrhla výslech [celé jméno žalovaného] a aby předložil soupis převzatého obchodního majetku včetně účetní závěrky pořízené při převodu obchodního podílu, soud má za to, že to není způsobilé sporné skutečnosti prokázat. To by zjevně mohlo prokázat pouze opak – pokud by si vzpomněl, že některé ze sporných věcí byly v majetku společnosti, příp. pokud by to bylo uvedeno v požadovaných dokumentech. Pokud by však o těchto věcech nevěděl (a v požadovaných dokumentech by nebyly uvedeny – pokud by takové dokumenty vůbec měl), neznamená to, že ve vlastnictví společnosti nebyly. Totéž lze konstatovat ohledně návrhu žalobkyně, aby byly předloženy (patrně žalovaným) důkazy z účetnictví společnosti, ve kterých je tento majetek zaznamenán (to by opět prokazovalo, že věci jsou v majetku [právnická osoba]). Navíc, jak je uvedeno výše, veškeré dostupné účetnictví se nachází v archivu, a pokud by žalovaný takové dokumenty měl, jistě by je ve vlastním zájmu sám předložil. Pokud žalobkyně navrhovala důkaz všemi listinami ze sbírky listin [právnická osoba] [právnická osoba] s tím, že v této společnosti by se mohly nacházet informace o cenných papírech a podílových listech žalovaného, tak soud nevidí žádný důvod, proč by se ve sbírce listin této společnosti měly jakékoliv informace o majetku žalovaného nacházet. Navíc sbírka listin je veřejně přístupná, žalobkyni tak nic nebránilo se s obsahem těchto listin seznámit a (pokud by tam snad takové skutečnosti opravdu byly) označit konkrétní listiny, kterými má být proveden důkaz.

72. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

73. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]. Účastníci žijí odděleně od [datum], kdy se žalobkyně odstěhovala. Z manželství se narodily dvě děti, [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození] (rozsudek o rozvodu, shodná tvrzení účastníků). V roce 1993 se žalovaný stal společníkem [právnická osoba], od roku 1995 byl jediným společníkem i jednatelem. Společnost měla od [datum] do [datum] sídlo na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]. Dne [datum] žalovaný převedl svůj podíl ve společnosti na syna [celé jméno žalovaného]. Společnost je aktuálně v konkursu (shodná tvrzení účastníků, výpovědi účastníků, výpis z obchodního rejstříku [příjmení], notářský zápis ze dne [datum], smlouva o převodu obchodního podílu ze dne [datum]). Žalovaný uzavřel dne [datum] kupní smlouvu se [právnická osoba], kterou koupil dům [adresa] a pozemky parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce]. Dne [datum] žalovaný podepsal se [právnická osoba] souhlasné prohlášení o tom, že [právnická osoba] od kupní smlouvy odstoupila z důvodu nezaplacení kupní ceny (kupní smlouva, ohlášení, souhlasné prohlášení z katastru nemovitostí). Dále žalovaný uzavřel dne [datum] kupní smlouvu s manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kterou koupil dům [adresa] a pozemky parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec]. Dne [datum] žalovaný podepsal s manžely [příjmení] souhlasné prohlášení o tom, že manželé [příjmení] od kupní smlouvy odstoupili z důvodu nezaplacení kupní ceny (kupní smlouva, ohlášení, souhlasné prohlášení z katastru nemovitostí). Dne [datum] uzavřel žalovaný s [jméno] [příjmení] dohodu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, kterou nabyl členská práva v bytovém družstvu [název družstva] [název družstva] spolu s právem užívat byt [číslo] v domě na ulici [adresa], [obec] – [část obce] (smlouva, shodná tvrzení účastníků). Bylo také prokázáno, že dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni částku 2 000 000 Kč (výpis z účtu, výpovědi účastníků). Ze zpráv bank bylo zjištěno, že k datu rozvodu měl žalovaný vedeny účty uvedené výše, dále vlastnil podílové listy dle sdělení společnosti [právnická osoba] Také především z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] a z dokumentů z účetnictví společnosti vyplynulo, že některé ze sporných věcí skutečně vlastnila [právnická osoba], i když je užívali účastníci, resp. se nacházely v jejich domě (kde však měla také sídlo společnost). Jednalo se např. o vybavení kanceláře nebo fotoaparát. Konkrétní skutkové závěry k jednotlivým sporným věcem budou v zájmu přehlednosti uvedeny až dále (v rámci posouzení, zda byly součástí SJM k datu jeho zániku). K hodnocení důkazů v tomto směru soud obecně uvádí, že (jak již bylo uvedeno výše) bylo především na žalobkyni, aby prokázala, že věci byly ve vlastnictví účastníků k datu zániku SJM. Pokud však žalovaný tvrdil, že sporné věci byly ve vlastnictví [příjmení], tak s ohledem na informační deficit žalobkyně bylo na žalovaném, aby v rámci vysvětlovací povinnosti k tomu navrhl důkazy. Pokud tedy byly prokázány skutečnosti svědčící o tom, že věci skutečně patřily účastníkům (jedná se o věci, které účastníci měli v rodinném domě nebo je soukromě užívali), a žalovaný svou vysvětlovací povinnost nesplnil, bylo namístě hodnotit výsledek dokazování v jeho neprospěch, tj. vycházet z toho, že tyto věci byly v SJM. Pokud jde o věci, u kterých se účastníci shodli na tom, že byly součástí SJM nebo na jejich ceně, soud vycházel dle § 120 odst. 3 o.s.ř. ze shodných tvrzení účastníků, jak bylo uvedeno výše (viz odst. 5 a 64 odůvodnění rozsudku).

74. Pokud jde o důkazy týkající se zpronevěry spáchané účetním [jméno] [příjmení], v tomto směru nebylo zjištěno nic, co by mělo význam pro rozhodnutí v této věci, tj. co by se týkalo majetku v SJM. Pokud žalobkyně uváděla, že není vyloučeno, že žalovaný prostřednictvím účetního vybíral částky ze společnosti, to soud považuje za pouhopouhou spekulaci, žádný důkaz, který by to byť jen naznačoval, předložen nebyl. Navíc, i kdyby to tak snad skutečně bylo, není zřejmé, jaký by to mělo mít vliv na rozhodnutí v této věci. Protiprávním jednáním účetního vznikla škoda [právnická osoba], nikoliv účastníkům.

75. K právnímu hodnocení:

76. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

77. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

78. Z citovaných ustanovení vyplývá, že jelikož k zániku SJM došlo před [datum], řídí se i vypořádání SJM dosavadními právními předpisy. Zánik společného jmění a jeho vypořádání totiž nelze od sebe oddělit. K vypořádání SJM nemůže dojít bez jeho zániku. Vypořádání SJM zaniklého před [datum] se tak řídí stejným právním režimem, jako jeho zánik (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014). Soud o vypořádání SJM tedy rozhodoval podle dosavadních předpisů, tj. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Podle dosavadních předpisů je pak třeba posuzovat i otázku, zda se věci staly součástí SJM, neboť dosavadními předpisy se řídí i vznik vlastnického práva (§ 3028 odst. 2 o. z.).

79. Nabytí účinnosti o. z. však má ten důsledek, že od [datum] stavby přestaly být samostatnou věcí a staly se součástí pozemku (§ 3054 o. z.).

80. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

81. Podle § 143 odst. 2 obč. zák. stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

82. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

83. Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

84. Podle § 40a věty první obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 145 odst. 2, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.

85. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

86. Podle § 149 odst. 2 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

87. Podle § 149 odst. 3 obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

88. Podle § 150 odst. 1 obč. zák. dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.

89. Podle § 150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud.

90. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

91. Manželství účastníků zaniklo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Tímto dnem tedy také zaniklo SJM účastníků. Pokud žalovaný tvrdil, že byla uzavřena dohoda o vypořádání, tak sám připustil, že nebyla uzavřena písemně, v každém případě tedy nebyla platně uzavřena (§ 150 odst. 1 obč. zák.). Účastníci se tak mohou domáhat, aby soud provedl vypořádání SJM.

92. Předmětem vypořádání může být pouze ten majetek, který byl v okamžiku zániku SJM jeho součástí a který existuje jako majetek společný v době vypořádání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010).

93. Jelikož řízení o vypořádání SJM je řízením, ve kterém způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (§ 149 obč. zák.), soud ohledně způsobu vypořádání není vázán návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Soud je však vázán rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání, tj. který manželé k vypořádání navrhnou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Řízení o vypořádání SJM je svou povahou tzv. iudicium duplex, ve kterém mohou navrhovat věci k vypořádání oba účastníci. Podmínkou však je, že konkrétní majetek navrhnou k vypořádání nejpozději do 3 let po zániku SJM, tj. před uplynutím lhůty podle § 150 odst. 4 obč. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tímto okamžikem totiž dojde k vypořádání ohledně toho, co nebylo navrženo k vypořádání, podle zákonné domněnky. Po uplynutí této lhůty se nelze domáhat ani vypořádání tzv. vnosů, tj. investic vynaložených ze společného majetku na oddělený majetek manžela nebo z výlučného majetku manžela na společný majetek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012).

94. Při oceňování jednotlivých věcí pro účely vypořádání SJM se zásadně vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4193/2017).

95. Podle § 144 obč. zák. platí vyvratitelná právní domněnka, že majetek nabytý manžely za trvání manželství je součástí SJM. Z toho vyplývá, že existenci výjimek podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. prokazuje ten z manželů, který tvrdí, že z nějakého důvodu se takto nabytý majetek součástí SJM nestal. Od těchto případů je však nutné odlišit tvrzení žalovaného, že vlastníkem mnoha sporných věcí byla [právnická osoba]. Podstata tohoto tvrzení totiž spočívá v tom, že žádný z manželů sporný majetek nenabyl. I kdyby sporné věci pořizoval žalovaný, tak pokud tak činil jako jednatel společnosti, tj. statutární orgán (§ 133 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), jednalo by se o jednání společnosti (§ 13 odst. 1 obchodního zákoníku) a práva a povinnosti by z toho nabývala přímo společnost. Tedy spornou byla přímo ta skutečnost, zda některý z manželů za trvání manželství sporný majetek nabyl. Důkazní břemeno v tomto směru tak bylo na žalobkyni. Avšak jak již bylo uvedeno výše, z důvodu informačního deficitu žalobkyně může v konkrétních případech nastupovat vysvětlovací povinnost žalovaného.

96. Soud se nejprve zabýval tím, jaký je rozsah vypořádávaného jmění, tj. zda majetek navržený k vypořádání byl k datu zániku SJM jeho součástí a zda jej lze v tomto řízení vypořádat. Jak je uvedeno výše, pokud jde o věci, u kterých se účastníci shodli na tom, že byly v SJM, soud vycházel ze shodných tvrzení účastníků. Ohledně ostatního soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

97. K 1) rodinnému domu [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v katastrálním území a obci [obec] a 2) rodinnému domu [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v [katastrální území], [obec]:

98. V případě předmětných nemovitostí v [obec] má soud za prokázané, že tyto nabyl žalovaný kupní smlouvou ze dne [datum] od manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (to vyplývá přímo z této smlouvy, získané od katastrálního úřadu). Nabytí vlastnického práva bylo zapsáno do katastru nemovitostí, žalovaný se tedy stal vlastníkem (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Jelikož nebylo ani tvrzeno něco jiného, staly se tím předmětné nemovitosti součástí SJM (§ 143 odst. 1 písm. a), § 144 obč. zák.). Ze souhlasného prohlášení ze dne [datum] však vyplývá, že manželé [příjmení] od kupní smlouvy odstoupili dne [datum] z důvodu nezaplacení kupní ceny, ačkoliv žalovanému poskytli dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení. I když samotné odstoupení od smlouvy předloženo nebylo, soud nemá důvod o jeho existenci pochybovat. Navíc i uvedené souhlasné prohlášení má náležitosti odstoupení od smlouvy (je v ní uvedeno, od jaké smlouvy prodávající odstupují, z jakého důvodu a je dodržena písemná forma). Prodlení se zaplacením kupní ceny je důvodem pro odstoupení od smlouvy (§ 517 odst. 1 obč. zák.), přičemž odstoupením se smlouva ruší od počátku (§ 48 odst. 2 obč. zák.). Odstoupení bylo adresováno žalovanému jako druhé smluvní straně. Z toho, že odstoupení směřuje ke zrušení smluvní vztahu mezi stranami smlouvy, vyplývá, že musí být doručeno druhé straně smlouvy, bez ohledu na to, zda v důsledku převodu vlastnictví se měla prodaná věc stát součástí SJM. Jinými slovy pokud byl druhou stranou smlouvy (kupujícím) jen jeden z manželů, je třeba odstoupení doručit jen jemu. Z důvodu odstoupení od smlouvy tak došlo ke zrušení smlouvy od počátku a vlastnické právo přešlo (zpětně) zpět na prodávající, tj. manžele [příjmení], resp. nastala taková situace, jako kdyby k uzavření kupní smlouvy nikdy nedošlo (a předmětné nemovitosti se tak nikdy nestaly součástí SJM).

99. Není tedy pravdou tvrzení v žalobě, že žalovaný před rozvodem tyto nemovitosti převedl na třetí osobu. Odstoupení je jednostranným právním úkonem prodávajícího, který nevyžaduje souhlas kupujícího. Jeho účinky nastávají doručením druhé straně (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Nehraje proto žádnou roli, že žalovaný podepsal souhlasné prohlášení, neboť to na platnost a účinky odstoupení nemá žádný vliv. Pro úplnost lze uvést, že z těchto důvodů ani nelze mít za to, že by podpis tohoto souhlasného prohlášení představoval jednání, které by vyžadovalo souhlas obou manželů dle § 145 odst. 2 obč. zák. Navíc by se jednalo jen o neplatnost relativní (§ 40a obč. zák.) a žalobkyně ani netvrdila, že by se neplatnosti tohoto úkonu vůči všem jeho účastníkům dovolala (v podrobnostech viz dále v odst. 111 a 112 odůvodnění rozsudku).

100. V podstatě to samé platí ohledně předmětných nemovitostí v [část obce]. Soud má za prokázané, že tyto žalovaný nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] od [právnická osoba] (jak vyplývá přímo z této smlouvy získané od katastrálního úřadu). I v tomto případě bylo vlastnické právo žalovaného zapsáno do katastru nemovitostí, žalovaný se tedy stal vlastníkem a předmětné nemovitosti se tím staly součástí SJM. Ze souhlasného prohlášení ze dne [datum] však vyplývá, že [právnická osoba] od kupní smlouvy odstoupila dne [datum] z důvodu nezaplacení kupní ceny, ačkoliv žalovanému poskytla dodatečnou přiměřenou lhůtu k zaplacení. Opět nebylo odstoupení od kupní smlouvy předloženo, soud však nemá důvod o jeho existenci pochybovat a i uvedené souhlasné prohlášení má samo o sobě náležitosti odstoupení od smlouvy, přičemž je uveden zákonný důvod pro odstoupení od smlouvy. Odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku, odstoupením tedy vlastnické právo přešlo (zpětně) zpět na prodávající, tj. [právnická osoba], resp. nastala taková situace, jako kdyby k uzavření kupní smlouvy nikdy nedošlo (a předmětné nemovitosti se tak nikdy nestaly součástí SJM). Nehraje žádnou roli to, že žalovaný byl v té době jednatelem [právnická osoba], neboť je třeba rozlišovat jednání společnosti (prostřednictvím svého jednatele) a žalovaného jako fyzické osoby. I v tomto případě tak bylo odstoupení jednostranným úkonem prodávajícího, který nevyžadoval souhlas druhé strany, a podpis žalovaného jako fyzické osoby na souhlasném prohlášení na platnost a účinky odstoupení nemá žádný vliv. A navíc ani v tomto případě žalobkyně netvrdila, že by se relativní neplatnosti tohoto úkonu vůči všem jeho účastníkům dovolala.

101. K výše uvedenému soud dále uvádí, že lze připustit, že výše uvedené skutečnosti ohledně odstoupení od kupních smluv se zdají být poněkud podezřelé. Jednak mělo k odstoupení dojít prakticky těsně před rozvodem – a souhlasná prohlášení a ohlášení vzniku vlastnického práva byla sepsána až po vyhlášení rozvodového rozsudku (avšak před jeho právní mocí a tedy zánikem SJM), ve stejný den, navíc jejich obsah popírá to, co bylo uvedeno v kupních smlouvách ohledně zaplacení kupní ceny. Není bez zajímavosti ani to, že i předmětné nemovitosti v [obec] měly být následně ve vlastnictví [příjmení] a poté měla nemovitosti v [obec] i [část obce] nabýt dcera účastníků [jméno] [celé jméno svědkyně]. To však samo o sobě neprokazuje, že by se jednalo o úkony fiktivní (a tedy neplatné, pokud by důvod pro odstoupení fakticky dán nebyl – § 39 obč. zák.). Není vyloučeno, že kupní smlouvy skutečně neuváděly pravdu ohledně zaplacení kupní ceny (a v případě předmětných nemovitostí v [část obce] je namístě zdůraznit, že dle kupní smlouvy neměla být kupní cena uhrazena při podpisu smlouvy v plném rozsahu, přičemž i částečné nezaplacení kupní ceny je důvodem pro odstoupení od smlouvy). V tomto směru by soud mohl pouze spekulovat, když nic dalšího nebylo zjištěno. V každém případě žalobkyně neuvedla vůbec žádná tvrzení, kterými by pravdivost uvedených souhlasných prohlášení či platnost odstoupení zpochybnila (netvrdila například, že kupní ceny byly ve skutečnosti zaplaceny). Žádné takové skutečnosti nevyplynuly ani z provedeného dokazování. Výpověď žalovaného ohledně zaplacení kupních cen za nemovitosti byla nekonzistentní, uváděl, že si podrobnosti nepamatuje. Tvrzení, že mu měl kupní cenu za nemovitosti v [obec] zapůjčit sám prodávající [jméno] [příjmení], se soudu jeví jako naprosto nelogické, a proto nevěrohodné. Soud nevidí důvod, proč by měl prodávající půjčovat kupujícímu peněžní prostředky k zakoupení věci. To je v podstatě v rozporu s ekonomickým účelem smlouvy (tj. získat peněžní prostředky za prodávanou věc). Pokud by mělo být smyslem takového jednání vyřešit situaci, kdy kupující nemá momentálně dostatečné prostředky ke koupi, lze to řešit ujednáním o splatnosti kupní ceny (ve splátkách či po určité době), nedává smysl, proč by v takovém případě prodávající uzavíral s kupujícím smlouvu o půjčce. Výpověď žalovaného tak sice dále zpochybňuje okolnosti ohledně koupě nemovitostí a následného odstoupení, to však nestačí pro závěr, zda byly nepravdivé skutečnosti uvedené v kupní smlouvě nebo v souhlasných prohlášeních.

102. Jelikož tedy nebyl tvrzen ani prokázán žádný důvod, pro který by uvedená odstoupení byla neplatná, nezbývá než vycházet z toho, že se jednalo o platné úkony. V důsledku odstoupení přešlo vlastnické právo zpět na původní vlastníky. Odstoupení působí zpětně (a navíc k odstoupení v obou případech došlo před zánikem SJM), proto nebyly předmětné nemovitosti v SJM k datu jeho zániku. Nemohou být tedy předmětem vypořádání.

103. Vzhledem k výše uvedenému se tak soud již nezabýval následným osudem předmětných nemovitostí. Lze však poukázat na to, že pokud by snad k datu zániku SJM skutečně byly jeho součástí, došlo následně k převodům vlastnictví a není vyloučeno, že nabyvatelé k nim nabyli vlastnické právo, i když je nabývali od nevlastníka (viz § 984 odst. 1 o. z.). A pokud došlo k jejich prodeji v rámci exekuce (jak je uvedeno výše, u předmětných nemovitostí bylo v roce 2019 zapsáno zahájení exekuce a exekuční příkaz k prodeji nemovitosti), tak při dražbě se vlastnické právo nabývá originárně, tj. i kdyby snad předmětné nemovitosti do té doby stále byly v SJM účastníků, exekučním prodejem by součástí SJM být přestaly. Jelikož v rámci vypořádání SJM lze vypořádat jen ten majetek, který je součástí SJM k datu vypořádání, nebylo by již možné je vypořádat. Šlo by pak k tíži obou účastníků, že se ochrany svého vlastnického práva nedomáhali.

104. K 3) členským právům k družstevnímu bytu [číslo] v domě [číslo] v [název ulice] ulici, [obec] – [část obce]:

105. Z dohody o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovaný nabyl členská práva v bytovém družstvu spolu s právem užívat předmětný byt. Tím také vzniklo společné členství manželů v družstvu dle § 703 odst. 2 obč. zák. To ostatně mezi účastníky nebylo sporné.

106. Není pochyb o tom, že pokud vznikne společné členství v bytovém družstvu, pak hodnota práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu je majetkovou hodnotou, která spadá do SJM a může být předmětem vypořádání. Společný nájem a členství v družstvu však nezanikají jako SJM zánikem manželství, ale na základě jiné právní skutečnosti (§ 705 odst. 2 obč. zák.). Proto lze o vypořádání hodnoty členského podílu rozhodnout teprve po zrušení společného členství v bytovém družstvu a společného nájmu k družstevnímu bytu. Do té doby totiž členství a nájem trvají jako společné a není zjevné, kdo se stane výlučným nájemcem, a tedy nelze ani stanovit, komu přísluší náhrada za pozbyté společné právo (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3689/2010). Z toho také vyplývá, že pokud bylo společné členství rozvedených manželů v bytovém družstvu zrušeno až po uplynutí zákonné lhůty, ve které zákon umožňuje soudní nebo smluvní vypořádání SJM (§ 150 odst. 4 obč. zák.), není možné učinit nároky z vypořádání společného členství rozvedených manželů v družstvu předmětem vypořádání SJM. V takovém případě se může manžel, který se nestal členem družstva, domáhat po zániku společného členství v družstvu na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu. Jinými slovy k vypořádání členského podílu může dojít v rámci vypořádání SJM jen v případě, že k zániku společného členství došlo nejpozději do tří let od zániku manželství. Pokud však došlo ke zrušení společného členství účastníků v bytovém družstvu po uplynutí tří let od zániku manželství, nemohla být hodnota členských práv předmětem vypořádání SJM (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 183/2014).

107. V tomto případě ke zrušení společného členství v bytovém družstvu do tří let od zániku manželství nedošlo. I když žalobkyně v žalobě uvedla, že se domáhá zrušení společného členství samostatnou žalobou, na přípravném jednání dne [datum] sdělila, že žaloba na zrušení společného členství ve skutečnosti podána nebyla. Následně na pokračování přípravného jednání dne [datum] sdělila, že byt byl s ohledem na zánik družstva převeden do osobního vlastnictví a ona je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. V každém případě pokud nedošlo ke zrušení společného členství v bytovém družstvu do tří let od zániku SJM (což nebylo ani tvrzeno), nemůže být hodnota členských práv předmětem vypořádání SJM, jak je uvedeno výše.

108. K 4) obchodnímu podílu žalovaného ve výši 100 % na [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [obec] [právnická osoba], [IČO]:

109. Z výpisů z obchodního rejstříku ke [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný byl společníkem této společnosti od jejího vzniku dne [datum], od [datum] byl společníkem jediným. [ulice] podíl ve společnosti tedy nabyl za trvání manželství. I když nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na společnosti (§ 143 odst. 2 obč. zák.), představuje obchodní podíl majetek, který se stává součástí SJM dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004). Žalovaný netvrdil žádnou z výjimek dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák., pro kterou by se obchodní podíl neměl stát součástí SJM. Soud tak vychází z toho, že obchodní podíl se stal součástí SJM (§ 144 obč. zák.).

110. Dne [datum] však žalovaný uzavřel smlouvu o převodu obchodního podílu, kterou bezúplatně převedl celý obchodní podíl ve [právnická osoba] na [celé jméno žalovaného], [datum narození] Smlouva o převodu obchodního podílu má náležitosti dle § 115 odst. 3 obchodního zákoníku, včetně určení, že se jedná o převod bezúplatný. Účinky převodu nastaly ke dni podpisu smlouvy, když zákon nic jiného nestanoví a ve smlouvě nebylo nic jiného sjednáno. Zákon upravuje pouze účinky vůči společnosti, a to dnem doručení smlouvy o převodu (§ 115 odst. 4 obchodního zákoníku) Tyto účinky nastaly také ke dni podpisu, když převzetí této smlouvy za společnost potvrdil téhož dne žalovaný jako její tehdejší jednatel. Účinky převodu tedy nastaly již ke dni [datum], bez ohledu na to, kdy byla tato skutečnost zapsána v obchodním rejstříku.

111. Jelikož byl obchodní podíl součástí SJM a jeho převod rozhodně nelze považovat za obvyklou správu majetku, byl k jeho převodu třeba souhlas obou manželů, a to pod sankcí neplatnosti dle § 145 odst. 2 obč. zák. Jedná se však o neplatnost relativní podle § 40a obč. zák., tj. pokud se druhý z manželů neplatnosti proti všem účastníkům příslušného právního úkonu nedovolá, jedná se o právní úkon platný (k těmto závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009). Relativní neplatnost nemusí být uplatněna žalobou, postačí, pokud je uplatněna mimosoudně. Aby však nastaly účinky relativní neplatnosti, musí být uplatněna vůči všem účastníkům právního úkonu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006).

112. Protože žalobkyně nedala souhlas k převodu obchodního podílu (to ani nebylo mezi účastníky sporné), byla smlouva o převodu obchodního podílu relativně neplatná dle § 145 odst. 2 a § 40a obč. zák., žalobkyně se tak mohla dovolat její neplatnosti. Žalobkyně se však relativní neplatnosti řádně nedovolala. Lze vycházet z toho, že vůči žalovanému byla neplatnost uplatněna nejpozději okamžikem doručení žaloby v této věci, když z žaloby je zřejmé, že žalobkyně s převodem nesouhlasí a požaduje obchodní podíl vypořádat jako součást SJM. Žalobkyně však neplatnost neuplatnila vůči dalšímu účastníkovi smlouvy, [celé jméno žalovaného] [datum narození] (přes výzvu soudu na přípravném jednání dle § 118a o.s.ř. to ani netvrdila). Jelikož se žalobkyně nedovolala neplatnosti vůči všem účastníkům smlouvy, považuje se smlouva o převodu obchodního podílu za platnou. Na základě této smlouvy tak došlo k platnému převodu obchodního podílu k [datum], tedy k datu zániku SJM nebyl obchodní podíl součástí SJM a nemůže být předmětem vypořádání.

113. Pro úplnost soud uvádí, že na výše uvedeném by nic nezměnilo ani to, kdyby účinky smlouvy o převodu obchodního podílu měly nastat až dodatečně (např. k datu [datum], kdy byl převod teprve zapsán do obchodního rejstříku). V takovém případě by došlo k platnému převodu po zániku SJM (když žalobkyně se neplatnosti řádně nedovolala) a obchodní podíl by k datu vypořádání SJM nebyl jeho součástí, tedy by nemohl být předmětem vypořádání. Předmětem vypořádání by v takovém případě mohla být pouze částka získaná za převod obchodního podílu (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009). Jelikož byl převod bezúplatný, nebylo by zde nic, co by mohlo být předmětem vypořádání.

114. K 5) bankovním účtům žalovaného, cenným papírům a podílovým listům:

115. Zde je v prvé řadě namístě uvést, že tyto položky soud považuje za včas uplatněné k vypořádání, i když v žalobě byly označeny pouze obecně. Nemá-li jeden z manželů objektivně možnost položky navržené k vypořádání blíže specifikovat, resp. získat potřebné informace či důkazy (např. pro existující bankovní tajemství), postačí, pokud je uvede alespoň obecněji (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4376/2016). V tomto případě žalobkyně neměla reálně možnost bližší informace zjistit, proto žádala o součinnost soud a soud také konkrétní informace vyžádal, jak je uvedeno výše. Za dané situace je třeba považovat za dostačující, pokud žalobkyně uvedla, že požaduje vypořádat účty žalovaného a jeho cenné papíry a podílové listy, které měly být vedeny u označených společností.

116. Jak je uvedeno výše, ze zpráv bank bylo zjištěno, že žalovaný byl majitelem účtu u [právnická osoba], č. ú. 27 [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 80 265,84 Kč, účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 3 144,60 Kč, účtů u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 67 533,92 Kč, a č. ú. [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 11 064,67 Kč, a účtů u [název banky] [název banky], č. ú. [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 5 623,66 Kč, a č. ú. [bankovní účet], se zůstatkem k [datum] ve výši 25 653,74 Kč.

117. Žalovaný měl k datu zániku SJM veden u [právnická osoba], také úvěrový účet, č. ú. [bankovní účet]. Soud však vychází z toho, že pokud žalobkyně uváděla, že požaduje vypořádat bankovní účty žalovaného, měla tím na mysli prostředky na účtech dle smluv o běžném účtu (§ 708 a násl. obchodního zákoníku), nikoliv případné dluhy ze smluv o úvěru (§ 497 a násl. obchodního zákoníku). I když v případě úvěrů bývají vedeny úvěrové účty, nejedná se o účty ve smyslu § 708 obchodního zákoníku. Ze žaloby nevyplývalo, že by žalobkyně požadovala vypořádat i nějaké závazky účastníků. Dluh na tomto úvěrovém účtu tedy účastníci předmětem vypořádání SJM neučinili.

118. Peněžní prostředky na běžném účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o účtu nejsou v majetku majitele účtu, nýbrž v majetku banky, zatímco majitel účtu má za bankou pohledávku. Pohledávka za bankou také není součástí SJM. Součástí SJM mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané, resp. majetková hodnota odpovídající částce uložené na účtu. Tyto peněžní prostředky (jejich majetkovou hodnotu) je namístě vypořádat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3575/2020).

119. Žalovaný ani netvrdil, že by na těchto účtech měl prostředky, které nespadaly do SJM. V rámci své vysvětlovací povinnosti neuvedl na výzvu soudu nic ohledně toho, proč by prostředky na účtech neměly spadat do SJM. Naopak sám vypověděl, že příjmy během manželství měl pouze ze [právnická osoba] (tyto tedy byly součástí SJM dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.), příjmy ze společnosti mu měly chodit na účet u [název banky] banky. Neuváděl, že by v době uzavření manželství měl mít nějaké větší finanční prostředky. Vypověděl, že na počátku manželství byly jejich příjmy nízké. Za této situace soud vychází z toho, že peněžní prostředky na těchto účtech (jejich majetková hodnota) k datu zániku SJM spadaly do SJM a je třeba je vypořádat.

120. Dále bylo ze zprávy společnosti [právnická osoba], zjištěno, že žalovaný měl podílové listy v [název fondu] fondech, přičemž k [datum] byla celková hodnota investic žalovaného 43 601,49 Kč Ani v tomto případě žalovaný přes výzvu soudu netvrdil nic ohledně toho, proč by tyto podílové listy neměly spadat do SJM. Při svém účastnickém výslechu sice žalovaný tvrdil, že ve fondech byly peníze společnosti, současně ale uváděl, že tyto během krize v roce 2009 vybral a investoval zpátky do společnosti. To se tedy zjevně netýkalo předmětných podílových listů, které žalovaný k datu zániku SJM stále vlastnil. Navíc není jasné ani to, proč by měl žalovaný vlastnit podílové listy nakoupené za peníze společnosti (proč by v takovém případě za své prostředky nenakoupila podílové listy sama společnost). Především však soud upozorňuje, že s tímto tvrzením žalovaný poprvé přišel až při své výpovědi, po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř., proto k němu soud nemohl přihlížet. Důkaz výslechem účastníků má sloužit k prokázání již dříve tvrzených skutečností, nemůže sloužit k obcházení koncentrace řízení.

121. I v tomto případě jde tak nesplnění vysvětlovací povinnosti k tíži žalovaného, proto soud vychází z toho, že tyto podílové listy byly k datu zániku SJM jeho součástí. Jelikož však dle zprávy společnosti [právnická osoba], došlo následně k odkupu všech podílových listů, tyto již nejsou součástí SJM a nelze je vypořádat. Protože to byl žalovaný, kdo s těmito podílovými listy výlučně nakládal a komu tedy vznikl v souvislosti s jejich odkupem prospěch, je namístě jejich majetkovou hodnotu (ve stavu ke dni zániku SJM, tj. v částce 43 601,49 Kč) zohlednit v rámci jeho vypořádacího podílu.

122. K 7) osobnímu automobilu [značka automobilu] [značka automobilu]:

123. Z fotografie předložené žalobkyní vyplývá, že [registrační značka] byla [číslo] [číslo]. Žalovaný předložil velký technický průkaz tohoto vozidla, podle kterého byla jako vlastník vozidla od [datum] do [datum] evidována [právnická osoba]. To potvrzuje i zpráva registru vozidel, podle které bylo vozidlo [značka automobilu] [značka automobilu], [registrační značka], k datu zániku SJM evidováno na [právnická osoba]. Soud nemá důvod o pravdivosti záznamu v registru vozidel pochybovat. Žalovaný vypověděl, že automobil kupovala [právnická osoba]. I svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že ve společnosti bylo vozidlo [značka automobilu]. Žalobkyně uvedla, že neví, jestli se tento automobil kupoval na společnost. Pouze [celé jméno žalovaného] vypověděla, že si nemyslí, že to bylo služební auto. To však dovozovala pouze z toho, že s ním žalovaný jezdil všude, jako by bylo jeho. Jednalo se tedy jen o její názor. Přitom soud nevidí nic neobvyklého na tom, že žalovaný jako vlastník a jediný společník používal auto společnosti (fakticky své služební auto) i k soukromým účelům.

124. Z výše uvedených důvodů má soud za prokázané, že vozidlo [značka automobilu] [značka automobilu], [registrační značka], nebylo v SJM účastníků k datu zániku SJM, ale že bylo ve vlastnictví [právnická osoba].

125. K 9a) fotoaparátu zn. NIKON:

126. Dle fotografie předložené žalobkyní se mělo jednat o fotoaparát NIKON D300s, přičemž žalovaný potvrdil, že se jedná o sporný fotoaparát. Nebylo tedy sporné, že tento fotoaparát existoval. Žalovaný však tvrdil a také vypovídal, že tento byl ve vlastnictví [právnická osoba], že byl zakoupen za účelem fotodokumentací. Žalobkyně uvedla, že žalovaný fotoaparát používal soukromě, např. na výletech, ale neví, jestli se kupoval na společnost. [celé jméno žalovaného] vypověděla, že fotoaparát pořizoval žalovaný, že byl vyloženě jeho, používal ho sám, fotoaparát měl pořád doma. Zde lze poukázat na to, že skutečnost, že žalovaný fotoaparát používal soukromě, nevylučuje, že byl ve skutečnosti ve vlastnictví [právnická osoba]. Navíc, jak je uvedeno výše, soud nepovažuje výpověď [celé jméno žalovaného] za zcela rozhodující. Není ani vyloučeno, že žalovaný skutečně používal fotoaparát ve společnosti, byť jej měl převážně doma, a že [celé jméno žalovaného] o tom nemusela vůbec vědět, když se s žalovaným po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti vídala jednou za 14 dnů, jak vypověděla (i žalobkyně uvedla, že tento fotoaparát žalovaný pořizoval v době, kdy se odstěhovávaly).

127. Tvrzení žalovaného podporuje výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že ve společnosti byl kromě menších fotoaparátů jeden větší a dražší, který se používal na fotodokumentaci ve firmě.

128. A především je zde karta majetku ze dne [datum], ve které je pod inventárním [číslo] uveden fotoaparát NIKON D300S s pořizovací cenou 50 374,90 Kč, který byl do majetku zapsán dne [datum]. Tato karta majetku byla získána z archivu, kam ji uložil insolvenční správce [právnická osoba], a soud nemá důvod o její pravdivosti pochybovat. Tato prokazuje, že fotoaparát NIKON D300S v majetku společnosti byl.

129. Z toho pak vyplývá i skutkový závěr. Žalovaný tvrdil, že předmětný fotoaparát byl ve vlastnictví [právnická osoba], a bylo prokázáno, že společnost fotoaparát tohoto typu vlastnila. Byť patrně nelze zcela vyloučit, že žalovaný mohl vlastnit další úplně stejný fotoaparát, není to příliš pravděpodobné, žádný důkaz tomu nenasvědčuje. Jelikož tak provedené důkazy vedou k závěru, že předmětný fotoaparát byl ve vlastnictví [právnická osoba], a žalobkyně přes výzvu soudu nenavrhla další důkazy k prokázání, že fotoaparát byl v SJM účastníků, nezbývá než konstatovat, že nebylo prokázáno, že předmětný fotoaparát byl v SJM účastníků.

130. Na uvedené závěry nemá vliv ani skutečnost, že tento fotoaparát nebyl (dosud) zapsán do majetkové podstaty [právnická osoba] v rámci insolvenčního řízení. Insolvenční správce k dotazu soudu sdělil, že soupis majetkové podstaty pro naprostou nesoučinnost dlužníka pořídil pouze z dohledaného majetku, nikoliv z dokumentace společnosti. Přitom v době zahájení insolvenčního řízení již společnost neměla sídlo na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně], insolvenční správce tedy neměl důvod tam majetek společnosti dohledávat.

131. K 9b) bezpečnostnímu kamerovému systému v domě [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]:

132. Z dokumentace [právnická osoba] získané z archivu bylo zjištěno, že v roce 2006 došlo k instalaci dohledového kamerového systému, kterou provedl [jméno] [příjmení] – [příjmení] a která mu byla uhrazena (faktura ze dne [datum], pohyby na účtě za období od [datum] do [datum], přehled dokladů, karta majetku). Z těchto dokladů však není zřejmé, kde byl tento kamerový systém instalován (zda to bylo v domě nebo v provozovně společnosti).

133. Dále bylo předloženo potvrzení [jméno] [příjmení] ze dne [datum], podle kterého jeho firma zhotovila a instalovala v roce 2010 pro [právnická osoba] systém kamerového hlídání v tehdejším sídle společnosti na adr. [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně], a v provozovně [právnická osoba] [právnická osoba] [číslo], [obec]. Pravdivost tohoto potvrzení žalobkyně nezpochybnila.

134. Žalobkyně vypověděla, že bezpečnostní systém byl nainstalovaný už v roce 2000 nebo 2001, když se poprvé nastěhovali do domu. Neví, jestli se pořizoval ze soukromých prostředků. Neví, jestli je současný systém stejný, jako původní. Potvrdila, že bezpečnostní systém byl napojený na firmu.

135. Žalovaný vypověděl, že původní kamerový systém se dělal v roce 2006 nebo 2007, následně se předělal na digitální systém. Kamerové systémy pořizovala [právnická osoba], protože měla sídlo v domě. Už i původní bezpečnostní systém byl propojený s firmou. 136. [celé jméno žalovaného] vypověděla, že bezpečnostní systém byl pořízen určitě až v době, kdy tam už žalobkyně nebydlela. To neodpovídá výpovědím účastníků (podle obou měl být první bezpečnostní systém pořízen dříve), mohlo by to však odpovídat době, kdy byl instalován nový bezpečnostní systém (tj. rok 2010 dle uvedeného potvrzení [jméno] [příjmení]).

137. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že v účetnictví byl kamerový systém, byl na budově společnosti i na rodinném domě, byl propojený a celý byl v účetnictví, jednalo se o jeden systém.

138. Výše uvedené tedy nasvědčuje tomu, že bezpečnostní systém na domě skutečně pořizovala [právnická osoba]. Kamerový systém byl v účetnictví, [jméno] [příjmení] potvrdil, že nový kamerový systém na domě v roce 2010 zhotovil pro [právnická osoba]. [jméno] [příjmení] i žalobkyně potvrdily, že kamerový systém byl propojený. I když [právnická osoba] v té době dům nevlastnila, měla tam sídlo, není tedy vyloučeno, že kamerový systém na tomto domě (který byl propojený i se systémem v dalších provozech) pořídila společnost.

139. Především však soud dospěl k závěru, že tento kamerový bezpečnostní systém není samostatnou věcí, ale součástí domu podle § 120 odst. 1 obč. zák. Podle tohoto ustanovení je součástí věci vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Předpokládá se zde určité fyzické spojení s věcí. Nehraje však roli, že součást je možné fyzicky oddělit. Naopak bude spíše pravidlem, že součást věci lze oddělit, ať už jednoduše nebo poměrně složitě (např. z automobilu lze odmontovat kola i motor). Spojení může být nejen fyzické či technické, nýbrž i funkční. Podstatné je zde to, že v případě oddělení dojde ke znehodnocení věci. Znehodnocení věcí oddělením součásti může být peněžní, funkční, estetické či jiné; znehodnocením se míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99). Typickou součástí budovy jsou např. dveře, zásuvky, vypínače nebo umyvadla.

140. Součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu a po právní stránce sdílí osud věci hlavní. Taktomu je i tehdy, jestliže se v důsledku faktického spojení stala součástí věci hlavní taková věc, která byla věcí samostatnou. Pokud se v důsledku fyzického spojení dříve samostatná věc stane součástí jiné věci hlavní, nabude vlastnictví součásti vlastník věci hlavní i tehdy, vynaložila-li náklad na zabudování nebo na pořízení součásti věci jiná osoba (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 200/2010).

141. Při místním šetření bylo zjištěno, že kamerový bezpečnostní systém je fyzicky propojen s budovou, když kamery jsou připevněny na zeď domu a z těchto dále vedou kabely do domu. Je samozřejmě s budovou propojen i funkčně, když slouží k zabezpečení budovy, což je jeho jediným účelem. Jeho oddělením by se budova nepochybně částečně znehodnotila po stránce funkční, neboť by bylo zhoršeno její zabezpečení. Bezpečnostní kamerový systém tak podle své povahy náleží k budově a nemůže být oddělen, aniž by se tím budova znehodnotila. Jednalo se tedy o součást domu (aktuálně dle o. z. jde o součást pozemku, jehož součástí je budova). Nehraje roli, kdo bezpečnostní kamerový systém pořídil. Svým zabudováním (instalací) bezpečnostní kamerový systém přestal být samostatnou věcí a nemůže být (samostatně) součástí SJM ani předmětem vypořádání. Předmětem vypořádání by mohla být pouze nemovitá věc, jejíž je součástí.

142. K 9h) kávovaru zn. Saeco:

143. K tomu žalovaný vypověděl, že kávovar se kupoval od [jméno] [příjmení], který dodával kávu i kávovary do provozovny ve [obec], do [právnická osoba] i k nim domů, a že vše, tedy i tento kávovar, kupovala [právnická osoba]. K tomu také předložil prohlášení [jméno] [příjmení], kde bylo uvedeno, že kávovar typ Saeco Talea (tj. typ, který se v domě nacházel při místním šetření) vyfakturoval v roce 2007 [právnická osoba]. Toto prohlášení žalobkyně nezpochybňovala a v podstatě to není v rozporu ani s její vlastní výpovědí, když uvedla, že kávovar kupovali asi tři roky před jejich rozchodem od známého žalovaného, kterým měl firmu, která se zabývala prodejem kávy. Jak je uvedeno výše, sama připouštěla, že nevěděla, které věci se kupovaly tzv. na firmu. Nebyla si ale jistá ani tím, zda přístroj, který byl na místním šetření, byl tím předmětným kávovarem. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že si myslí, že ve firmě byly 2 kávovary, myslí si, že jeden z nich byl v kanceláři žalovaného (která byla v rodinném domě). [celé jméno žalovaného] vypověděla, že kávovar byl pořízen až po odchodu žalobkyně, resp. po rozvodu, to je však v rozporu s tvrzením obou účastníků.

144. Provedené důkazy tak nasvědčují tomu, že předmětný kávovar byl ve vlastnictví [právnická osoba]. Žalovaný tak splnil v dostatečném rozsahu svou vysvětlovací povinnost. Žalobkyně přes výzvu soudu nenavrhla další důkazy k prokázání, že kávovar byl v SJM účastníků (a sama si ani nebyla jistá, zda se jedná o předmětný kávovar), proto soud hodnotí důkazní situaci v její neprospěch a konstatuje, že nebylo prokázáno, že byl kávovar v SJM účastníků.

145. K 9ch) starožitné komodě selské ze začátku 20. století:

146. V tomto případě bylo mezi účastníky nesporné, že tuto komodu žalovaný nabyl darem od své babičky paní [příjmení]. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. majetek získaný darem SJM netvoří, jedná se o jednu z tam uvedených výjimek. Tato komoda se tedy nestala součástí SJM, ale byla ve výlučném vlastnictví žalovaného.

147. Pokud žalobkyně až při své výpovědi uvedla, že na tuto komodu si nedělá nárok, ale že požadovala komodu, kterou koupili společně s domem a při místním šetření byla vedle krbu, k tomu soud uvádí, že ještě při přípravném jednání dne [datum] účastníci u této položky shodně uváděli, že se jedná o komodu, kterou žalovaný obdržel od babičky. Z ničeho až do výslechu žalobkyně nevyplývalo, že by se mělo jednat o jinou komodu. Do té doby nebylo žádných pochyb o tom, jakou věc v tomto případě žalobkyně uplatnila k vypořádání. Soud může rozhodovat pouze o tom, co bylo učiněno předmětem řízení, nemůže rozhodovat o jiné věci. Pro úplnost soud uvádí, že první zmínka o jiné komodě padla až při výslechu žalobkyně, po uplynutí lhůty 3 let od zániku SJM, takže by již nemohla být předmětem vypořádání.

148. K 9i) lednici na uskladnění vína:

149. Žalobkyně vypověděla, že lednici na víno měla původně v provozovně zdravé výživy. Měla ji v účetnictví, kupovala se asi v roce 2002 nebo 2003. Je to v podstatě lednice na potraviny, poté, co žalobkyně skončila s podnikáním, ji používali na víno. Dále uvedla, že na zahájení provozovny jí dal peníze manžel, na půjčku si nepamatovala. Po předložení potvrzení o půjčce ze dne [datum] ale připustila, že to možné je.

150. Žalovaný již na místním šetření potvrdil, že tuto lednici měla žalobkyně v provozovně. Následně vypověděl, že tuto lednici žalobkyně kupovala do své provozovny, měla ji v účetnictví, ale brala si na to půjčku od [příjmení].

151. Z výpovědí účastníků tak bez nejmenších pochyb vyplývá, že tato lednice spadala do SJM účastníků, neboť ji žalobkyně nabyla za trvání manželství. Nehraje roli, že na její pořízení měla poskytnout půjčku [právnická osoba]. To nic nemění na tom, že lednici nabyla žalobkyně. Pro úplnost lze uvést, že případné peněžní prostředky získané žalobkyní z půjčky byly také součástí SJM. Smlouva o půjčce nepochybně byla uzavřena se souhlasem obou manželů, když žalovaný byl v té době jednatelem [právnická osoba] [obec] tedy byla pořizována z prostředků v SJM. Nebyla ani tvrzena žádná z výjimek, pro kterou by se neměla součástí SJM stát.

152. Lednice tedy byla pořízena žalobkyní a byla součástí SJM. Nejednalo se o lednici, která by byla ve vlastnictví [právnická osoba], resp. jednou z nich (dle výpovědi [jméno] [příjmení] společnost vlastnila asi 8 lednic, takže pokud dle karty drobného majetku z [datum] měla společnost vlastnit mj. lednici stejné značky pořízenou v roce 1995, zjevně se jednalo o jinou lednici).

153. K 9k) nástěnným starožitným hodinám ze začátku 20. století:

154. V tomto případě žalovaný na přípravném jednání učinil nesporným, že tyto byly součástí SJM, uvedl, že je obdržel od kamaráda [jméno] [příjmení] jako splátku dluhu, který měl pan [příjmení] vůči němu jako fyzické osobě (což by znamenalo, že se staly součástí SJM, když se nejedná o žádnou z výjimek uvedenou v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.). Při svém účastnickém výslechu však v rozporu s tím vypověděl, že [jméno] [příjmení] dlužil [právnická osoba], a když [právnická osoba] zanikla, tak [právnická osoba] odkoupila mj. tyto hodiny. Už jen pro tento rozpor nelze jeho výpověď v tomto směru považovat za zcela věrohodnou. Žalobkyně vypověděla, že tyto hodiny obdrželi od přítele žalovaného, který jim dlužil peníze, jako splátku dluhu. Jiné důkazy, ze kterých by vyplývalo, že hodiny nabyla [právnická osoba], žalovaný přes výzvu soudu nenavrhl.

155. Jelikož tyto hodiny měli účastníci ve své domácnosti (nacházely se v domě i při místním šetření), z jejich výpovědí vyplynulo, že tyto byly získány za trvání manželství (to ani nebylo sporné), a žalovaný v tomto případě nesplnil svou vysvětlovací povinnost ohledně toho, že měly být ve vlastnictví [právnická osoba], když v tomto směru nenavrhl žádný důkaz (nehledě na to, že dle jeho původního vyjádření měly být v SJM), soud hodnotí důkazní situaci v jeho neprospěch, tedy vychází z toho, že tyto starožitné hodiny byly součástí SJM.

156. K 9n) kuchyňské lince zhotovené na zakázku a 9q) vestavěné skříni na chodbě, obojí v domě na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]:

157. V případě těchto položek soud dospěl k závěru, že se nejednalo o samostatné věci, ale o součást domu. Proto je nerozhodné, kdo je pořídil, neboť zabudováním se staly součástí domu, tedy přestaly být samostatnými věcmi a sdílejí osud věci hlavní.

158. Na místním šetření bylo zjištěno, že kuchyňská linka je tvz. na míru, tj. zhotovená přímo pro daný prostor, do kterého funkčně a esteticky zapadá, vyrobená v jednotném stylu (včetně barového pultu). Je také fyzicky spojena s domem (přinejmenším vodovod, odpady, skříňky zavěšené na zdech). Nejedná se tedy o pouhý nábytek, který by byl v podstatě volně umístěn do prostoru. Lze také uvést, že kuchyňská linka v dnešní době nepochybně představuje obvyklé vybavení rodinného domu, bez kterého by dům nemohl řádně plnit funkce, které se od něj očekávají. Jejím odstraněním by byl dům funkčně a jistě i cenově znehodnocen. Kuchyňská linka tedy v tomto případě rozhodně náleží k domu a nemůže být oddělena, aniž by se dům znehodnotil.

159. V případě vestavěné skříně na chodbě (v horním patře domu) bylo na místním šetření zjištěno, že se skutečně jedná o skříň vestavěnou, tj. přímo zabudovanou do daného prostoru, zhotovenou na míru, která k domu (do daného místa) funkčně a esteticky zapadá. Opět se nejedná pouze o nábytek, např. skříň, která by byla postavena do volného prostoru v domě. I v tomto případě vestavěná skříň náleží k domu a pokud by byla oddělena, byl by dům přinejmenším částečně funkčně i esteticky znehodnocen.

160. Z výše uvedeného vyplývá, že jak kuchyňská linka, tak vestavěná skříň byly součástí domu dle § 120 odst. 1 obč. zák., nejednalo se tedy o samostatné věci, tyto tedy nebyly součástí SJM a nemohou být předmětem vypořádání.

161. K 9r) zdravotním matracím:

162. V tomto případě žalovaný tvrdil, že zdravotní matrace nikdy nebyly součástí SJM, ale byly ve vlastnictví dcer. Na místním šetření dne [datum] ale žalovaný uvedl, že tyto matrace původně měli v ložnici, ale že asi rok a půl již má v ložnici nové matrace, nyní byly sporné matrace v pokoji dcer. Při svém účastnickém výslechu také vypověděl, že matrace, které byly v ložnicové posteli, dal po odchodu žalobkyně dcerám do pokojů a pořídil nové. Následně však v rozporu s tím na jednání dne [datum] tvrdil, že matrace kupoval pro dcery až po odchodu žalobkyně (asi ještě před rozvodem). V tomto případě soud považuje za věrohodné to, co žalovaný uvedl na místním šetření a při svém výslechu. Na místním šetření neměl žalovaný žádné pochybnosti o tom, jak to s matracemi bylo, shodně i vypovídal. Následné tvrzení, že tyto matrace kupoval pro dcery až po odchodu žalobkyně, soud považuje za účelové. Ostatně se v tomto případě mělo jednat o matrace, které byly původně v ložnicové posteli účastníků (přičemž ani nebylo sporné, že postel byla součástí SJM).

163. Žalobkyně vypověděla, že matrace kupovali spolu s postelí v době, kdy se nastěhovali. To vše užívali až do doby, kdy se odstěhovala. Neví o tom, že by se to někomu dávalo. 164. [celé jméno žalovaného] v tomto směru vypověděla, že se sestrou měly v domě obě postele, ona měla postel po sestře, ohledně vlastnictví k tomu nic neví.

165. V tomto případě soud dospěl k závěru, že tyto matrace pořídili a užívali účastníci, jak shodně vypověděli. Jedná se tedy o věc pořízenou za trvání manželství, která byla součástí SJM. Pokud žalovaný tvrdil, že matrace dal dcerám do pokojů až následně, tak s tímto tvrzením přišel až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o.s.ř., k tomuto tvrzení proto nelze přihlížet. Pro úplnost však soud uvádí, že pouhé přemístění matrací do pokojů dcer nelze považovat za darování dle § 628 obč. zák. (kterým by matrace byly převedeny ze SJM do vlastnictví dcer). Podstatnou náležitostí darovací smlouvy je také přijetí daru obdarovaným. Jelikož [celé jméno žalovaného] o ničem takovém nevěděla, je zjevné, že k uzavření darovací smlouvy nedošlo.

166. K 9š) barevnému televizoru zn. SONY:

167. K tomuto televizoru žalobkyně na přípravném jednání uvedla, že se jedná o velký plazmový televizor, není si jistá, zda se skutečně jednalo o značku Sony. Měli ještě starší televizor, který do žaloby nezahrnula. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by takový televizor byl součástí SJM.

168. Výpovědi ohledně tohoto televizoru se rozcházely. Žalobkyně vypověděla, že tuto televizi žalovaný kupoval v době, kdy se odstěhovávala. Myslí si, že byla větší, než televize, která je tam v současnosti. Žalovaný vypověděl, že plazmovou televizi hradila [právnická osoba]. Kupovala se asi v roce 2006, měli ji 3 nebo 4 roky. Na značku si nevzpomíná. Byly s ní problémy, několikrát se reklamovala, nakonec se vrátila a společnosti byly vráceny peníze. [celé jméno žalovaného] vypověděla, že velká plazmová televize byla v obývacím pokoji, myslí si, že to byla značka Philips. Tu otec kupoval až po odchodu matky, myslí si, že to bylo ještě před rozvodem, ale jistá si tím není. Když u otce byla naposledy, tak tam ta plazmová televize ještě byla. Jiný důkaz v tomto směru proveden nebyl.

169. Pokud by soud vyšel z verze žalovaného, který v tomto směru vypovídal věrohodně, znamenalo by to, že předmětný televizor k datu zániku SJM nebyl jeho součástí (i kdyby jej pořídili účastníci, nikoliv [právnická osoba], jak tvrdil žalovaný), neboť před rozvodem došlo k jeho vrácení (tj. odstoupení od smlouvy z důvodu vad) a tedy zrušení kupní smlouvy (§ 48 odst. 2 obč. zák). 170. [celé jméno žalovaného] sice vypovídala, že plazmový televizor měl žalovaný zakoupit až po odchodu matky, ale nebyla si jistá, jestli to bylo před rozvodem.

171. Lze tedy shrnout, že se nepodařilo objasnit, kdy a jak byl televizor nabyt a zda byl součástí SJM k datu jeho zániku. Není jisté, zda byl pořízen ještě za trvání manželství, případně zda nebyl pro vady vrácen. Není v podstatě ani jasné, konkrétně jaký televizor má být předmětem vypořádání, žalobkyně nebyla schopna jej blíže označit, nebyla si jistá ani značkou. Stojí proti sobě výpovědi žalobkyně a žalovaného, nelze říct, že by některá výpověď v tomto směru byla podstatně věrohodnější. Jediný další svědek si nebyl jistý, zda byl televizor pořízen za trvání SJM. Jelikož žalobkyně přes výzvu soudu nenavrhla další důkazy v tomto směru, nezbývá než konstatovat, že nebylo prokázáno, zda byl televizor součástí SJM k datu jeho zániku.

172. K 9u) sedací soupravě v obývacím pokoji:

173. V tomto případě oba účastníci vypověděli, že byla pořízena za trvání manželství, byť se rozcházeli v tom, konkrétně ve kterém roce měla být pořízena. I [celé jméno žalovaného] vypověděla, že se asi kupovala v době, kdy tam žalobkyně ještě byla. Žalovaný při své výpovědi uvedl, že sedací soupravu kupovala [příjmení], protože měla v domě sídlo, a když se rodina odstěhovala, tak mu tam chodili i zákazníci. Z žádného dalšího důkazu však nevyplývá, že sedací soupravu skutečně pořídila [příjmení]. [jméno] [příjmení] sice vypověděla, že ve firmě byla sedačka, jednalo se však o koženou masívní sedačku, která byla ve vstupní hale a pak v místnosti pro návštěvy. Jednalo se tedy zjevně o jinou sedačku, než která je předmětem řízení (a která byla viděna při místním šetření).

174. Jelikož sedací souprava byla umístěná v obývacím pokoji v rodinném domě (kde byla ještě při místním šetření), byla pořízena za trvání manželství a účastníky užívána, je namístě vycházet z toho, že také byla v SJM účastníků. Obecně není důvod, aby tato věc byla ve vlastnictví společnosti. Výpověď žalovaného soud nepovažuje za dostatečný důkaz k prokázání, že vlastníkem byla [právnická osoba]. Žalovaný přes výzvu soudu nenavrhl žádný jiný důkaz k prokázání tohoto tvrzení, soud tak konstatuje, že nesplnil svou vysvětlovací povinnost, a proto soud hodnotí důkazní situaci v jeho neprospěch a vychází z toho, že tato sedací souprava byla součástí SJM.

175. K 9bb) knihovně v pracovně, 9cc) pracovnímu stolu v pracovně a 9ff) starožitnému trezoru ze začátku 20. století:

176. Ohledně těchto věcí soud považuje za stěžejní výpověď účetní [jméno] [příjmení], která vypověděla, že vybavení kanceláře žalovaného v domě pořizovala společnost, bylo v účetnictví společnosti. Dále že žalovaný měl v pracovně v rodinném domě starožitný trezor, který byl také v majetku společnosti. Osobně to viděla, v kanceláři byla. Soud neshledal důvod o pravdivosti její výpovědi pochybovat, tato nebyla v rozporu s dalšími důkazy. Žalovaný tvrdil a vypovídal, že tyto věci kupovala [příjmení]. Žalobkyně připustila, že neví, jestli se vybavení kanceláře kupovalo na firmu. [celé jméno žalovaného] nevěděla, kdo konkrétní věci pořizoval.

177. Žalobkyně dále tvrdila, že původně tam žalovaný měl mít starožitný stůl, a když odcházela, tak tam tento nový stůl (který se v pracovně nacházel při místním šetření) nebyl, v žalobě šlo o ten původní starší stůl. To však žalovaný popíral, vypověděl, že si sice starožitný stůl přál, ale nikdy tam žádný jiný stůl nebyl, vždy to byl stejný stůl, který je tam i dnes. Z žádného jiného důkazu nevyplývá, že by tam měl být jiný stůl.

178. Každopádně ať už tam byl stůl současný či jiný, z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že vybavení kanceláře včetně trezoru pořizovala společnost, tedy byly ve vlastnictví [právnická osoba], jak tvrdil žalovaný. Nelze s naprostou jistotou uzavřít, že veškeré věci v pracovně pořizovala společnost (ostatně mezi účastníky bylo nesporné, že některé věci v pracovně, např. starožitný prádelník a skleník, byly v SJM). Je ale logické, že vybavení kanceláře jednatele hradila společnost, když v té době měla v domě sídlo. Soud tak má za prokázané, že trezor byl ve vlastnictví [právnická osoba] (to [jméno] [příjmení] jasně uvedla). Pokud jde o knihovnu a pracovní stůl, soud shledal, že žalovaný dostatečně splnil svou vysvětlovací povinnost, že provedené důkazy nasvědčují tomu, že i tyto věci byly ve vlastnictví [příjmení], a jelikož žalobkyně přes výzvu soudu nenavrhla další důkazy k prokázání, že tyto byly v SJM účastníků, soud hodnotí provedené důkazy v její neprospěch, tj. nezbývá než konstatovat, že nebylo prokázáno, že tyto byly v SJM účastníků.

179. Ani zde nemá na uvedené závěry vliv skutečnost, že tyto věci nebyly zapsány do majetkové podstaty [právnická osoba] v rámci insolvenčního řízení. Jak je uvedeno výše, insolvenční správce pořídil soupis majetkové podstaty pouze z dohledaného majetku (nikoliv z dokumentace společnosti) a v době zahájení insolvenčního řízení již neměl důvod dohledávat majetek společnosti na adrese [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně], kde již [příjmení] neměla sídlo.

180. Ke vnosu 2 000 000 Kč:

181. Jak je uvedeno výše, žalovaný navrhoval, aby žalobkyně nahradila do SJM částku 2 000 000 Kč, kterou v roce 2009 odčerpala ze SJM (jako to, co bylo ze společného majetku vynaloženo na ostatní majetek žalobkyně, jedná se tedy o vnos ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé obč. zák.). Výpisem z účtu z listopadu 2009 bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku žalobkyni zaslal, žalobkyně potvrdila, že tuto částku od žalovaného obdržela.

182. Avšak tento vnos žalovaný poprvé uplatnil ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], které bylo soudu doručeno dne [datum]. Jak je uvedeno výše, majetek včetně vnosů lze do vypořádání uplatnit nejpozději do uplynutí lhůty tří let od zániku SJM dle § 150 odst. 4 obč. zák. Jelikož byl tento vnos uplatněn až po uplynutí tří let od zániku SJM, nelze jej již v rámci vypořádání SJM zohlednit. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný se patrně o podání žaloby dozvěděl až po uplynutí této lhůty (první úkon z jeho strany je nahlížení do spisu jeho zástupcem dne [datum], žaloba mu byla doručena až dne [datum]). Je třeba vycházet z toho, že žalovaný měl možnost sám podat žalobu a domáhat se vypořádání v zákonné lhůtě, pokud tak neučinil, jde to k jeho tíži (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011).

183. Pro úplnost soud uvádí, že není ani zřejmé, zda se v tomto případě skutečně jednalo o vnos ve smyslu § 149 odst. 2 věty druhé obč. zák. Podle tohoto ustanovení je manžel povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní (tj. výlučný) majetek. Aby se jednalo o vnos, nestačí, že s určitou částkou manžel sám nakládal. Pokud za tyto finanční prostředky (které byly nepochybně součástí SJM) žalobkyně něco nakupovala za trvání manželství, staly by se takto nabyté věci také součástí SJM. Pokud tyto finance do zániku SJM neutratila, jednalo se stále o součást SJM a mohly být vypořádány jako majetek. Aby se skutečně jednalo o vnos, musela by žalobkyně tuto částku nějakým způsobem vynaložit na výlučný majetek (např. na rekonstrukci bytu, který by měla ve výlučném vlastnictví). Nic takového tvrzeno nebylo. Jelikož však případný vnos nemohl být vypořádán pro pozdní uplatnění, soud se těmito otázkami dále nezabýval a nevyzýval žalovaného k doplnění tvrzení v tomto směru.

184. Rekapitulace:

185. Soud tedy na základě výsledků provedeného dokazování shledal, že ze sporných věcí nebyly v SJM účastníků ke dni jeho zániku (resp. to nebylo prokázáno) položky 1) rodinný dům [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v katastrálním území a obci [obec], 2) rodinný dům [adresa] se st. parcelou [číslo] st. parcelou [číslo] v katastrálním území Neštěmice, obec Ústí nad Labem, 4) obchodní podíl ve [právnická osoba], 7) osobní automobil [značka automobilu] [značka automobilu], [registrační značka], 9a) fotoaparát zn. NIKON v držení žalovaného, 9h) kávovar zn. Saeco, 9ch) starožitná komoda selská ze začátku 20. století, 9š) barevný televizor zn. SONY, 9bb) knihovna v pracovně, 9cc) pracovní stůl v pracovně a 9ff) starožitný trezor ze začátku 20. století. V případě 9b) bezpečnostního kamerového systému, 9n) kuchyňské linky zhotovené na zakázku a 9q) vestavěné skříně (vše v domě [adresa svědkyně, žalovaného, svědkyně a žalobkyně]) soud shledal, že se nejednalo o samostatné věci, ale o součást domu (který navíc nebyl v SJM účastníků k datu jeho zániku), nelze je tedy vypořádat. Nelze vypořádat ani 3) členská práva k družstevnímu bytu [číslo] v domě [číslo] v [název ulice] ulici, [obec] – [část obce], když nedošlo ke zrušení společného členství v bytovém družstvu do tří let od zániku SJM. Proto soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala vypořádání SJM k těmto věcem, zamítl.

186. Jak je uvedeno výše, nelze vypořádat ani žalovaným uplatněný vnos ve výši 2 000 000 Kč. Jelikož se v tomto případě nejedná o věc navrženou k vypořádání (tento by se projevil jen ve výši vypořádacích podílů), ohledně něj soud žalobu (resp. návrh žalovaného) nezamítal (pouze jej nemohl zohlednit).

187. U zbylého sporného majetku pak bylo zjištěno, že byly součástí SJM. V rámci vypořádání SJM je tak třeba vypořádat kromě nesporných položek (viz odst. 5 odůvodnění rozsudku) také 5) bankovní účty žalovaného uvedené výše (majetkovou hodnotu prostředků na těchto účtech k datu zániku SJM, v částce celkem 193 286,43 Kč) a podílové listy v [název fondu] fondech (resp. zohlednit jejich hodnotu k datu zániku SJM ve výši 43 601,49 Kč, když tyto byly po zániku SJM odkoupeny a nelze je tak již vypořádat), 9i) lednici na uskladnění vína (v ceně 4 800 Kč dle shodného tvrzení účastníků), 9k) nástěnné starožitné hodiny ze začátku 20. století (v ceně 10 000 Kč dle shodného tvrzení účastníků), 9r) zdravotní matrace (v ceně 4 800 Kč dle shodného tvrzení účastníků) a 9u) sedací soupravu v obývacím pokoji (v ceně 16 000 Kč dle shodného tvrzení účastníků).

188. Dále je namístě uvést, že zástupce žalobkyně v závěrečné řeči uvedl, že by měly být do vypořádání SJM zahrnuty i finanční prostředky, které účetní zpronevěřil ze [právnická osoba] a byla mu uložena povinnost je nahradit. Soudu není zcela jasné, zda tím bylo myšleno, že tyto mají být zohledněny přímo v rámci vypořádání SJM nebo v souvislosti s hodnotou obchodního podílu ve [právnická osoba], který žalobkyně požadovala vypořádat. V každém případě účetní [jméno] [příjmení] způsobil škodu [právnická osoba], v trestním rozsudku mu bylo uloženo nahradit škodu [právnická osoba]. Jedná se tedy o pohledávku [právnická osoba] (je také zahrnuta do majetkové podstaty společnosti v insolvenčním řízení). Nejedná se o pohledávku účastníků, nespadá do SJM. Navíc tato pohledávka nebyla uplatněna k vypořádání do tří let od zániku SJM, proto i kdyby se snad jednalo o pohledávku spadající do SJM, nebylo by již možné ji v rámci vypořádání SJM zohlednit, jak je vysvětleno výše.

189. K vypořádání:

190. Podle § 149 odst. 2 obč. zák. se při vypořádání zásadně vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Soud v tomto případě neshledal důvod se od rovnosti podílů odchýlit. Jak vyplývá z § 149 odst. 3 obč. zák., při vypořádání SJM se přihlíží k tomu, jak se manželé zasloužili o nabytí a udržení SJM a jak se starali o rodinu a společnou domácnost. Zásluhy o nabytí majetku a péči o domácnost je třeba zásadně postavit na roveň, když vyšší míru zásluhy jednoho manžela zpravidla vyvažuje osobní péče druhého manžela o rodinu. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3843/2016).

191. I když z výpovědí účastníků vyplynulo, že jejich příjmy pocházely převážně z výdělečné činnosti žalovaného, nebylo ani tvrzeno, že by se žalobkyně do jejího odchodu od žalovaného řádně nestarala o děti a společnou domácnost. Majetek, který je předmětem vypořádání, nelze považovat za natolik značný, aby odůvodnil úvahy o disparitě podílů.

192. Pokud žalovaný uváděl, že žalobkyně se od [datum] (kdy se odstěhovala) již o rodinu a společnou domácnost nestarala a o nabytí a udržení SJM se tak ničím nezasloužila, ani v tom soud důvod pro stanovení jiných podílů nevidí. Je ostatně spíše obvyklé, že od rozvratu manželství do jeho rozvodu uplyne určitá doba, po kterou již manželé nesdílejí společnou domácnost (a proto o ni ani nepečují). Pouze v tom tedy důvod pro disparitu podílů spatřovat nelze. Navíc soud upozorňuje, že i po odchodu od žalovaného se žalobkyně starala přinejmenším o dceru [jméno] (té bylo v té době 11 let), pečovala tedy o nezletilou dceru účastníků. Žalovaný pak ani netvrdil, že by až po odchodu žalobkyně mělo dojít k podstatnému navýšení majetku v SJM.

193. Pokud žalovaný uváděl, že by v rámci stanovení podílů mělo být přihlédnuto k tomu, že žalobkyně dne [datum] přijala ze společného majetku částku 2 000 000 Kč, ani s tím se soud neztotožňuje. Jak je uvedeno výše, žalovaný tento majetek (či vnos) včas neuplatnil, proto nemohl být vypořádán. Pokud nebyl včas uplatněn, není namístě jej zohlednit ani tím, že k němu bude přihlédnuto v souvislosti se stanovením vypořádacích podílů (a tím v podstatě žalovanému kompenzovat to, že jej neuplatnil včas). Soud také připomíná, že po zaslání této částky žalobkyni v listopadu 2009 zůstala žalovanému na účtu ještě podstatně vyšší částka, téměř 6 000 000 Kč (jak vyplynulo z předloženého výpisu z účtu). I proto nelze mít za to, že by přijetím této částky byla žalobkyně na úkor žalovaného jakkoliv zvýhodněna (když podíly manželů na majetku mají být zásadně shodné).

194. Pokud dále žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně získala ze společného majetku bez jakéhokoliv protiplnění družstevní podíl (když předmětný byt následně nabyla do výhradního vlastnictví), ani v tom soud důvod pro disparitu podílů neshledává. Jak je uvedeno výše, hodnota členských práv nemohla být předmětem vypořádání SJM, když ke zrušení společného členství v bytovém družstvu nedošlo do tří let od zániku SJM. Pokud k zániku společného členství došlo až dodatečně, mohl se následně žalovaný domáhat po žalobkyni vyplacení poloviny hodnoty členského podílu. Pokud tedy členská práva nebyla součástí vypořádání SJM a žalovaný měl možnost domáhat se náhrady, není důvod uvedené skutečnosti zohledňovat v rámci stanovení výše podílů při vypořádání SJM.

195. Soud se dále zabýval tím, zda není důvodem pro disparitu podílů skutečnost, že žalovaný (bez souhlasu žalobkyně) převedl obchodní podíl na syna, tedy majetek patrně značné hodnoty vyvedl ze SJM. Ani zde však soud tento důvod neshledal. Jak je uvedeno výše, smlouva o převodu obchodního podílu byla relativně neplatná a žalobkyně se mohla dovolat její neplatnosti. Pokud by tak učinila, obchodní podíl by zůstal v SJM a mohl být vypořádán. Žalobkyně to však (řádně) neučinila, ačkoliv již při podání žaloby věděla, že k uzavření této smlouvy došlo. Jelikož se žalobkyně nedovolala relativní neplatnosti, je třeba smlouvu považovat za platnou. Je tedy i vinou žalobkyně, že obchodní podíl byl platně převeden ze SJM na třetí osobu a není již součástí SJM. Jde k tíži žalobkyně, že dostatečně nehájila svá práva. Není důvod ji proto zvýhodňovat.

196. Soud tak dospěl k závěru, že SJM je účastníků je třeba vypořádat tak, aby podíly byly stejné.

197. Jak již bylo uvedeno výše, soud je při vypořádání SJM vázán jen rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání. Ohledně způsobu vypořádání není vázán návrhem, neboť ten vyplývá z právního předpisu (§ 149 obč. zák., § 153 odst. 2 o.s.ř.). Při vypořádání SJM se obecně vychází ze zásady, že věci se mají mezi manžele rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší. Za další kritérium rozhodné pro přikázání lze považovat účelné využití věci, do jisté míry lze přihlédnout i k tomu, který z účastníků po rozvodu manželství věci užívá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1280/2011).

198. Při úvahách, jak věci mezi účastníky rozdělit, soud v prvé řadě vyšel ze shodných návrhů účastníků, když neshledal důvod těmto nevyhovět. Žalobkyni proto přikázal položky 8a) – 8l), jak účastníci shodně navrhli. Žalovanému pak přikázal položky, které požadoval dle svého vyjádření k žalobě (a žalobkyně také navrhovala, aby mu byly přikázány), a to položky 9c), 9d), 9e), 9f), 9g), 9l), 9o), 9p), 9s), 9t) a 9y). Dále soud dospěl k závěru, že žalovanému je namístě přikázat i peněžní prostředky na jeho účtech k datu zániku SJM, když s těmito účty může nakládat (a také jistě od zániku SJM nakládal) žalovaný jako majitel účtů. V rámci vypořádacího podílu žalovaného je třeba zohlednit i hodnotu podílových listů, které byly po zániku SJM odkoupeny. Dále soud shledal, že je namístě žalovanému přikázat také 9j) mrazicí box, když žalovaný uváděl, že je již nefunkční, přitom tento měl v držení žalovaný (účastníci se shodli, že byl součástí SJM k datu jeho zániku a na jeho ceně). Dále také položky 9r) zdravotní matrace a 9u) sedací soupravu v obývacím pokoji, když tyto věci žalovaný sám po zániku SJM mnoho let užíval, jistě docházelo k jejich opotřebení, proto je namístě, aby zůstaly žalovanému. Ostatní položky pak soud přikázal žalobkyni, aby došlo k rozdělení tak, aby byl vypořádací podíl co nejnižší. Žalovaný přikázání těchto věcí nepožadoval, preferoval rozdělení na shodné podíly (v tomto směru zde tedy nebyly shodné návrhy účastníků). Jedná se o věci, u kterých soud nepředpokládá, že by mohlo časem docházet k jejich významnému opotřebení (jedná se např. o elektroniku, posilovací vybavení nebo mnoho starožitností, u kterých lze očekávat, že si drží hodnotu). Nebyl žádný důvod, proč by žalobkyni nemohly být přikázány.

199. Soud neshledal důvod, proč by tyto měly být přikázány žalovanému a ten měl za ně platit vypořádací podíl, jak navrhovala žalobkyně. Smyslem vypořádání je především rozdělení majetku, který patří do SJM, nikoliv získání náhrady za tento majetek. Účastníci tak musí počítat s tím, že jim bude přikázán jakýkoliv majetek ze SJM (i když o něj případně nemají zájem).

200. Soud tedy přikázal žalobkyni následující položky: 8a) ložnicová skříň v ceně 5 000 Kč; 8b) dřevěná truhla v ceně 3 000 Kč; 8c) skleník v ceně 6 000 Kč; 8d) 2 ks malá hifi věž v ceně 3 000 Kč; 8e) fotoaparát zn. NIKON v ceně 15 000 Kč; 8f) masážní lehátko v ceně 15 000 Kč; 8g) koberec v ceně 1 000 Kč; 8h) křeslo v ceně 1 000 Kč; 8ch) sedací souprava v ceně 10 000 Kč; 8i) 4 ks kuchyňských židlí v ceně 5 000 Kč; 8j) postel s matrací a dvěma nočními stolky v ceně 13 000 Kč; 8k) automatická pračka zn. INDESIT v ceně 3 000 Kč; 8l) lednice v ceně 7 000 Kč; 9i) lednice na uskladnění vína v ceně 4 800 Kč; 9k) nástěnné starožitné hodiny ze začátku 20. století v ceně 10 000 Kč; 9m) starožitný skleník vysoký 2 m ze začátku 20. století v ceně 25 000 Kč; 9ř) elektronika – receiver zn. SONY v ceně 20 000 Kč; 9w) bench lavice v posilovně v ceně 3 000 Kč; 9x) běžecký pás v posilovně v ceně 14 000 Kč; 9z) rotoped v posilovně v ceně 1 000 Kč; 9ž) 3 ks vysokých starožitných židlí ze začátku 20. století v pracovně v ceně 30 000 Kč; 9aa) starožitný karetní stolek v pracovně ze začátku 20. století v ceně 10 000 Kč; 9dd) starožitný prádelník se zrcadlem ze začátku 20. století v pracovně v ceně 20 000 Kč; 9ee) starožitný skleník s provedením v mahagonové dýze v pracovně ze začátku 20. století v ceně 20 000 Kč; 9g) systém centrálního zavlažování na zahradě v ceně 50 000 Kč; 9hh) zahradní nábytek v ceně 10 000 Kč Celkem tedy byly žalobkyni přikázány věci v hodnotě 304 800 Kč.

201. Žalovanému soud přikázal následující položky: 9c) jídelní stůl pro 8 osob v ceně 8 000 Kč; 9d) 4 ks kuchyňských židlí v ceně 4 000 Kč; 9e) nábytek v koupelně v ceně 3 000 Kč; 9f) prádelník bílé barvy v ceně 2 500 Kč; 9g) americká lednice jednokřídlá v ceně 12 000 Kč; 9j) mrazicí box v ceně 1 500 Kč; 9l) automatická pračka zn. INDESIT v ceně 3 000 Kč; 9o) ložnicová postel – dvojlůžko v ceně 4 000 Kč; 9p) 2 ks nočních stolků v ceně 2 000 Kč; 9r) zdravotní matrace v ceně 4 800 Kč; 9s) elektronika – repro soustava zn. SONY v ceně 8 000 Kč; 9t) konferenční stůl v obývacím pokoji v ceně 3 000 Kč; 9u) sedací souprava v obývacím pokoji v ceně 16 000 Kč; 9y) soustava kladkových posilovacích přístrojů v ceně 1 500 Kč; 5) peněžní prostředky na účtech k datu zániku SJM (u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] [bankovní účet], ve výši 80 265,84 Kč, u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], ve výši 3 144,60 Kč, u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] ve výši 67 533,92 Kč, č. ú. [bankovní účet] ve výši 11 064,67 Kč, u [název banky] [název banky], č. ú. [bankovní účet] ve výši 5 623,66 Kč, č. ú. [bankovní účet] ve výši 25 653,74 Kč; celkem tedy peněžní prostředky ve výši 193 286,43 Kč) a byla zohledněna hodnota podílových listů k datu zániku SJM ve výši 43 601,49 Kč. Hodnota těchto položek činí celkem 310 187,92 Kč.

202. Hodnota podílu žalovaného je 310 187,92 Kč, hodnota podílu žalobkyně je 304 800 Kč. Rozdíl činí 5 387,92 Kč. Proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši poloviny této částky, tj. 2 693,96 Kč, tak, aby došlo k vyrovnání podílů.

203. Náhrada nákladů řízení:

204. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

205. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

206. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel především ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20. V něm Ústavní soud uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze úspěch či neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Pokud soud rozhoduje o způsobu vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. To vychází z toho, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu a úspěch nelze dovozovat jen z toho, že soud žalobě vyhoví (což bude ostatně pravidlem). Ostatní spoluvlastníky nelze sankcionovat za to, že nepodali (jako první) příslušný návrh. V řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, kteří mají shodné postavení. Co do způsobu vypořádání soud není vázán návrhem účastníků (způsob vypořádání vyplývá ze zákona), účastníci ani nemusí způsob vypořádání navrhnout. Na druhou stranu návrhy všech jednotlivých účastníků mohou mít rozumný a přesvědčivý základ. Za této situace se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby si každý z účastníků sám nesl náklady řízení.

207. Z výše uvedených závěrů lze plně vycházet i v řízení o vypořádání společného jmění manželů. I v tomto řízení se jedná o tvz. iudicium duplex, kdy oba manželé mohou podat žalobu na vypořádání a navrhovat jednotlivé položky k vypořádání a ve kterém soud co do způsobu vypořádání není vázán návrhem (viz výše). Z toho tedy vyplývá, že pokud byl předmětem sporu jen způsob vypořádání, nelze uvažovat o úspěchu ve věci. Pokud však byla sporná samotná skutečnost, zda některé věci spadají do SJM, a soud tedy žalobu v tomto rozsahu zamítá (nebo jí naopak přes nesouhlas druhého účastníka vyhoví), lze v tomto rozsahu uvažovat o úspěchu ve věci.

208. Soud tak dospěl k závěru, že při rozhodnutí o nákladech řízení nelze z výše uvedených důvodů přihlížet k těm věcem, u kterých nebylo mezi účastníky sporné, že byly součástí SJM, neboť v tomto případě soud rozhodoval jen o způsobu vypořádání a úspěch obou účastníků je třeba považovat za stejný. Soud nepřihlížel ani k členským právům k družstevnímu bytu, když jednak mezi účastníky nebylo sporné, že spadaly do SJM, jednak když důvodem zamítnutí žaloby v této části byla skutečnost, že do tří let od zániku SJM nedošlo ke zrušení společného členství v bytovém družstvu. Zrušení společného členství se mohli domáhat oba účastníci, ani jeden to však neučinil. Ani v tomto případě tedy nelze spatřovat úspěch či neúspěch na žádné straně. Konečně není důvod přihlížet ani k automobilu [příjmení] [jméno], ohledně kterého vzala žalobkyně žalobu zpět se souhlasem žalovaného (již na přípravném jednání), neboť ani ohledně tohoto automobilu nebyl mezi účastníky spor.

209. Úspěch či neúspěch je tak možné dovozovat jen pokud jde o položky, které byly mezi účastníky sporné. Přitom oba účastníci byly částečně úspěšní, jak je uvedeno výše. Úspěch však nelze přímo dovodit z hodnoty jednotlivých sporných věcí, když ta u mnoha věcí zjištěna nebyla. Jedná se např. o nemovitosti pod pol. 1) a 2), 3) obchodní podíl v [právnická osoba] nebo 7) automobil [název automobilu] [název automobilu]. Nelze vycházet jen z toho, jak hodnotu těchto věcí odhadla žalobkyně (navíc u obchodního podílu uvedla, že cena obchodního podílu bude muset být stanovena znaleckým posudkem, do žaloby pouze uvedla hodnotu jako výši základního kapitálu). Hodnota věcí je odbornou otázkou, která by musela být posouzena znalcem (§ 127 odst. 1 o.s.ř.). Výše je uvedeno, proč soud nemohl vycházet ze znaleckých posudků o ceně nemovitých věcí předložených žalobkyní, resp. z jejich odborných závěrů (viz odst. 61 – 63 odůvodnění rozsudku). Tyto posudky navíc byly zhotoveny tři roky před zahájením řízení, od kdy se ceny nemovitostí mohly změnit.

210. Vypracování znaleckých posudků jen za účelem rozhodnutí o nákladech řízení soud považuje za zcela nehospodárné. Zejména pokud jde o hodnotu obchodního podílu ve [právnická osoba], lze předpokládat, že jeho ohodnocení by bylo mimořádně nákladné a obtížné, ne-li zcela nemožné, pokud by měl být ohodnocen dle stavu k zániku SJM (když se účetnictví zcela nedochovalo). Navíc je otázkou, zda by takto určená hodnota skutečně byla odpovídající pro stanovení nákladů řízení v této věci, když od [datum] byla [právnická osoba] v konkursu, je tedy téměř jisté, že v té době (a tedy během větší části řízení) již byla hodnota obchodního podílu nulová.

211. Soud by mohl podpůrně vyjít z tarifních hodnot, které jsou pro případ, že hodnotu věci nelze zjistit nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, uvedeny v § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (podle kterého by byla stanovena odměna za zastupování v této věci). U nemovitých věcí a obchodního podílu by tak soud vycházel z hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, u movitých věcí z částky 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. To by však bylo nepřiměřené za situace, kdy by tato hodnota měla být porovnávána s hodnotou ostatních věcí (za účelem stanovení úspěchu ve věci). Je totiž prakticky jisté, že např. hodnota nemovitých věcí je podstatně vyšší, když je obecně známo, že hodnoty domů se pohybují v řádech milionů Kč. Pokud by soud vyšel z uvedených částek dle advokátního tarifu, došlo by tím k přílišnému pokřivení pohledu na úspěch jednotlivých účastníků (v neprospěch žalovaného, který byl ohledně těchto věcí úspěšný).

212. Konečně lze také poznamenat, že žalobkyně u některých sporných věcí bez součinnosti žalovaného ani nemohla vědět, jestli byly v SJM nebo ve vlastnictví DAM. Pokud žalovaný tuto součinnost přes výzvu před podáním žaloby neposkytl, nemělo by být žalobkyni dáváno k tíži, že uplatnila k vypořádání veškeré věci, které účastníci užívali.

213. Po zvážení výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nejspravedlivějším řešením je, aby si náklady řízení v této věci nesl každý z účastníků sám. Žalobkyně byla úspěšná kromě některých sporných movitých věcí také ohledně bankovních účtů v hodnotě celkem 193 286,43 Kč, podílových listů v hodnotě 43 601,49 Kč a ohledně vnosu uplatněného žalovaným ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaný byl kromě movitých věcí včetně automobilu [značka automobilu] [značka automobilu] úspěšný také ohledně nemovitých věcí a obchodního podílu. Hodnota zejména nemovitých věcí a obchodního podílu zjištěna nebyla, lze ale konstatovat, že oba účastníci byli úspěšní ohledně majetku poměrně vysoké hodnoty. Oba účastníci tedy byli v řízení částečně úspěšní, nelze říct, že by některý z nich byl podstatně úspěšnější. Proto soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

214. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát v této věci hradil znalečné v částce 1 200 Kč. Jelikož soud vyšel z toho, že úspěch účastníků v této věci byl zhruba stejný, uložil každému z nich uhradit polovinu těchto nákladů, tj. částku 600 Kč.

215. Lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu a nákladů státu soud určil třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když i vzhledem k jejich výši neshledal důvod pro stanovení jiné lhůty.

Poučení