14 C 265/2020-123

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Vladimíry Fikkerové a přísedících Ivety Marešové a Hany Král Vávrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecnou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro 132.052,70 Kč / doplacení mzdy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 100.052,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 100.052,70 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 47.224 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 132.052,70 Kč s příslušenstvím představující v částce 32.000 Kč neprávem odňaté osobní ohodnocení za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 a v částce 100.053 Kč odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku Skutkově uváděla, že byla u žalované zaměstnána v období od 3. 1. 2005 do 30. 3. 2020 jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec], přičemž pracovní poměr skončil výpovědí zaměstnavatele ze dne 30. 3. 2020 z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce. V průběhu trvání pracovního poměru u žalované obdržela žalobkyně od starosty listinu označenou jako„ Snížení osobního příplatku“ ze dne 24. 8. 2014, kterou jí byl osobní příplatek s účinností od 1. 9. 2017 snížen z částky 3.000 Kč na 1.000 Kč„ v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.“ Od 1. 1. 2019 byl pak žalobkyni přiznán osobní příplatek ve výši 1.500 Kč a od 1. 11. 2019 opět v původní výši 3.000 Kč. Postup žalované při snížení osobního příplatku byl protiprávní, neboť jeho změna může být provedena pouze ze zákonných důvodů, tj. po vyhodnocení zákonných kritérií dle § 131 zákoníku práce. Odebrání osobního příplatku není možné aplikovat jako sankci při domnělém či skutečném porušení povinností zaměstnance, žalobkyni nemohl být osobní příplatek platně snížen, neboť žalovaná jako zaměstnavatel neučinila žádné konkrétní závěry o podstatné změně v množství či kvalitě práce žalobkyně. [příjmení] 32.000 Kč odpovídá odebranému osobnímu příplatku ve výši 2.000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018. Při ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované bylo žalobkyni vyplaceno odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, žalobkyně však má za to, že jí náleží další odstupné ve výši dalšího trojnásobku průměrného měsíčního výdělku podle § 13 odst. 2 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávných celků, neboť vykonávala správní činnosti. Žalobkyně vykonávala práci dle pracovní smlouvy jako„ referent státní správy a samosprávy“, většinu svého pracovního poměru pracovala jako jediný zaměstnanec obce na obecním úřadu, vykonávala prakticky všechny činnosti obecního úřadu a podílela se tak na výkonu správních činností ve smyslu zákona o úřednících, přičemž pro posouzení postavení žalobkyně jako úředníka je zásadně povaha přidělované práce, která v případě žalobkyně odpovídá definici úředníka územně samosprávného celku dle § 2 odst. 4 zákona o úřednících. Žalobkyně sice neabsolvovala žádné povinné školení pro úředníky, avšak odpovědnost za to nese žalovaná, která byla povinna vzdělávání žalobkyně jako úředníka zajistit. [příjmení] 100.053 Kč představuje trojnásobek průměrného výdělku vypočteného z průměrného výdělku za první čtvrtletí roku 2000.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobkyně nebyla zaměstnána dle zákona o úřednících územních samosprávných celků. Žalobkyně v roce 2004 požádala u žalované o místo účetní a na základě své žádosti byla přijata jako účetní. Podle katalogu prací v pracovní smlouvě měla žalobkyně na starosti agendu v rámci samostatné působnosti obce, přípravu rozpočtu obce, sledování a rozpis ukazatelů státního rozpočtu, mzdové regulace, přípravu návrhů rozpočtu obce, sledování a kontrolu rozpočtu obce, sledování dotačních titulů, prostředků, kontrolu, čerpání a užití dotací usměrňování obce na úseku financování. Žalobkyně nebyla přijata v souladu a na základě příslušných ustanovení zákona o úřednících, nevyplývalo to z pracovní smlouvy, obsah její agendy směřoval pouze k výkonu finanční správy. Žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru neprodělala jediné povinné školení dle zákona o úřednících územních samosprávných celků, nevykonávala jakoukoliv správní činnost ve smyslu zákona o úřednících, ke správním činnostem a rozhodnutím pouze připravovala podklady, žádnou odpovědnost za ně nenesla, vykonávala servisní a pomocné práce. Tomu, že žalobkyně nevykonávala správní činnosti, nasvědčuje i skutečnost, že po ukončení pracovního poměru byla její práce nahrazena prací externí účetní společnosti. Pokud jde osobní příplatek, žalobkyně žalované zavdala důvod k jeho snížení, neboť podstatně porušila své povinnosti při práci s ceninami, když sama sobě vyplatila neoprávněnou částku.

3. Mezi účastníky bylo nesporné: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec] na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2005. Pracovní poměr skončil k datu 31. 5. 2020 výpovědí žalované jako zaměstnavatele ze dne 30. 3. 2020 z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Do 31. 8. 2017 pobírala žalobkyně osobní příplatek ve výši 3.000 Kč měsíčně. S účinností od 1. 9. 2017 byl žalobkyni osobní příplatek snížen listinou označenou jako„ snížení osobního příplatku“ ze dne 24. 8. 2017 na částku 1.000 Kč měsíčně, v této výši jej pobírala až do 31. 12. 2018. Od 1. 1. 2019 byl osobní příplatek žalobkyni navýšen na částku 1.500 Kč měsíčně a od 1. 11. 2019 na částku 3.000 Kč měsíčně. Při skončení pracovního poměru, tj. ve výplatě za měsíc květen 2020, obdržela žalobkyně odstupně ve výši trojnásobku průměrného výdělku v částce 100. 053 Kč (průměrný hodinový výdělek činil 191,76 Kč na hodinu). Dopisem ze dne 1. 6. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 32.000 Kč jako dluhu na osobním příplatku. Dopisem ze dne 1. 5. 2020 upozornila žalobkyně žalovanou na svůj nárok na vyplacení šestinásobku průměrného výdělku při skončení pracovního poměru s odkazem na zákon o úřednících. Dopisem ze dne 3. 6. 2020 reagovala žalovaná na upozornění žalobkyně negativně.

4. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 3. 1. 2005 mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a žalobkyní jako zaměstnancem soud zjistil, žalobkyně byla u žalované pracovně zařazena jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec] s tím, že rozsah a pracovní náplň žalobkyně určuje vedoucí pracovník a že žalobkyně bude dále vykonávat činnost dle katalogu prací, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 330/2003 Sb., a to zajišťování ucelených agend v rámci samostatné působnosti obce, přípravu ucelených částí rozpočtu obce včetně kontrolní činnosti, rozpis ukazatelů státního rozpočtu, sledování čerpání, plnění závazných ukazatelů a dodržování mzdové regulace, příprava návrhů rozpočtu obce, zdrojů příjmů a zaměření výdajů, rozpis, kontrola a sledování plnění rozpočtu, zajišťování rozpočtových změn, zajišťování agendy správy dotací, kontrola čerpání a užití dotací, metodické usměrňování obce na úseku financování.

5. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že žalobkyně obdržela výpověď z pracovního poměru u žalované pro nadbytečnost podle § 52 písm. c) Zákoníku práce.

6. Mezi účastníky bylo sporné, zda byl na straně žalobkyně důvod pro snížení osobního příplatku.

7. Žalobkyně uváděla, že rozhodnutí o snížení osobního příplatku nevyšlo z hodnocení kvality a kvantity práce žalobkyně, ale bylo aplikováno jako sankce v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinností vyplývajících z pracovních předpisů. [příjmení] toho žalobkyně žádné pracovní povinnosti neporušila. K prokázání svých tvrzení navrhovala důkaz upozorněním na možnost výpovědi ze dne 23. 8. 2017, snížením osobního příplatku ze dne 24. 8. 2017, dopisem žalobkyně – námitkami ze dne 29. 8. 2017, stanoviskem žalované ze dne 4. 9. 2017, dopisem žalobkyně ze dne 12. 9. 2017, výzvou k úhradě ze dne 1. 6. 2020 a stanoviskem žalované ze dne 3. 7. 2020.

8. Žalovaná uváděla, že důvodem pro snížení osobního příplatku bylo zaúčtování a vyplacení peněz za zakoupení baterie do soukromého telefonu žalobkyně. K prokázání svých tvrzení navrhovala výslech starosty žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a platové výměry žalobkyně za rok 2018 a 2019.

9. Z upozornění na možnost výpovědi ze dne 23. 8. 2017 soud zjistil, že starosta žalované upozornil žalobkyni na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 4. 8. 2017 zaúčtovala a sama si na vrub zaměstnavatele vyplatila částku 850 Kč za výměnu baterie do soukromého telefonu a následně výdajový doklad předložila spolu s ostatními účetními doklady starostovi k podpisu.

10. Ze snížení osobního příplatku ze dne 24. 8. 2017 soud zjistil, že starosta žalované snížil osobní příplatek žalobkyně s účinností od 1. 9. 2017 na částku 1.000 Kč s tím, že ke snížení osobního příplatku došlo v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů.

11. Z platových výměrů žalobkyně soud zjistil, že s účinností od 1. 1. 2018 pobírala žalobkyně osobní příplatek ve výši 1.000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2019 ve výši 1.500 Kč měsíčně a od 1. 11. 2019 ve výši 3.000 Kč měsíčně.

12. Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně vznesla námitky proti snížení osobního příplatku.

13. Z dopisu žalované ze dne 4. 9. 2017 soud zjistil, že starosta žalované setrval na rozhodnutí o snížení osobního příplatku žalobkyně. Na tento dopis reagovala žalobkyně dopisem ze dne 12. 9. 2017, v němž vzniklou situaci označila za politováníhodné nedorozumění.

14. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k doplacení neoprávněně sníženého osobního příplatku za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 v celkové výši 32.000 Kč Tento dopis zároveň obsahoval právní rozbor odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se odebrání či snížení osobního příplatku.

15. Z výslechu starosty žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že důvodem pro odnětí osobního příplatku žalobkyni byl konflikt kvůli proplacení opravy baterie mobilního telefonu žalobkyně z obecních prostředků. Žalobkyně po tomto konfliktu obdržela vytýkací dopis, na který reagovala tím, že svůj mobilní telefon potřebovala k výkonu práce kvůli internetovému bankovnictví.

16. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že svůj mobilní telefon používala k internetovému bankovnictví týkajícího se žalované, chodily na něj autorizační SMS. V době dovolené starosty musela koupit novou baterii do svého mobilního telefonu, doklad o koupi baterie zaúčtovala a připravila výdajový doklad k podpisu starostovi, případ nebyl účetně uzavřen. Tato skutečnost byla důvodem konfliktu se starostou, dostala kvůli tomu písemné upozornění na možnost výpovědi pro porušení povinností vyplývajících z pracovních předpisů a osobní příplatek jí byl snížen na částku 1.000 Kč měsíčně.

17. Mezi účastníky bylo sporné, zda žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru u žalované byla úředníkem ve smyslu zákona o úřednících územních samosprávných celků, tedy zda byla zaměstnancem podílejícím se na výkonu správních činností zařazeným do obecního úřadu, jaký byl sjednaný druh její práce a jaké práce fakticky vykonávala.

18. Žalobkyně uvedla, že vykonávala podle pracovní smlouvy práci jako referent státní správy a samosprávy, v bodě 3 pracovní smlouvy měla výslovně uvedeno, že součástí její pracovní náplně je mimo jiné zajišťování ucelených agend v rámci samostatné působnosti obce. Žalobkyně většinu svého pracovního poměru pracovala jako jediný zaměstnanec obecního úřadu, vykonávala prakticky všechny činnosti obecního úřadu. Žalobkyně zpracovávala účetnictví žalované a vedla evidenci majetku a v převážném rozsahu se podílela na výkonu správních činností, tj. obhospodařovala podatelnu a datovou schránku, vedla evidenci majetku, vedla evidenci obyvatel, zpracovávala volební seznamy, zajišťovala přípravu voleb, vyřizovala správní řízení a připravovala správní rozhodnutí týkající se např. agendy užívání místních komunikací, trvalých pobytů, ochrany přírody, prováděla legalizaci podpisů a vidimaci listin, zpracovávala rozpočet obce, zajišťovala agendu poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zajišťovala archivaci a skartaci dokumentů obce, připravovala věcné podklady k ostatním správním činnostem obce. Pokud jde o správní rozhodování, žalobkyně skutečně nebyla pod rozhodnutími podepsána, ale její činnost nespočívala pouze v přípravě podkladů k rozhodnutí starostovi, žalobkyně vedla celé správní řízení v elektronické spisové agendě KEO4, starosta připravené rozhodnutí pouze podepsal. Podle Metodického doporučení Ministerstva vnitra ČR je úředníkem zaměstnanec, který se za splnění ostatních podmínek podílí na výkonu správních činností bez ohledu na to, jaký podíl z jeho pracovní náplně výkon správních činností představuje, na správním rozhodování se tedy podílí nejen osoba, která podepisuje správní rozhodnutí, ale i osoba, která se podílí na správním řízením předcházejícím vydání správního rozhodnutí, jakož i na vyhotovení správního rozhodnutí. Žalobkyně se na výkonu správních činností podílela i v případě ověřování podpisů a listin, neboť dle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů, je působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona výkonem přenesené působnosti. Ohledně této činnosti také žalobkyně skutečně složila zkoušku dle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o ověřování. Žalobkyně dále zajišťovala styk obce s veřejností v rámci úředních hodin, což je také výkonem správní činnosti obce. Starosta žalované nechal pro žalobkyni vyrobit vizitky, na nichž byla označena jako úřednice. Tomu, že žalobkyně nepracovala pouze jako účetní, nasvědčuje i to, že externí účetní firma převzala práci žalobkyně jen co do části týkající se účetnictví, ostatní práce převzala současná zaměstnankyně žalované paní [příjmení], která byla přijata jako referent státní správy podle zákona o úřednících od 1. 11. 2019, do té doby veškeré činnosti u žalované vykonávala žalobkyně sama. K prokázání svých tvrzení navrhovala žalobkyně k důkazu správní rozhodnutí vyřizovaná žalobkyní, [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], výslech starosty Ing. [jméno] [příjmení], výslech žalobkyně, dopisy ze dne 19. 8. 2019 a 22. 8. 2018, zápis z řádného zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne 10. 3. 2020, pracovní smlouvu, pracovní náplň paní [příjmení] a rozhodnutí [spisová značka].

19. Žalovaná uváděla, že žalobkyně nevykonávala žádnou z činností agendy správních činností ve smyslu důvodové zprávy k zákonu o úřednících územních samosprávných celků, tj. správní rozhodování, správní kontrolu, dozor nebo dohled, přípravu návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti správních úřadů, přípravu návrhů koncepcí a programů, vytváření a vedení informačních systémů ve veřejné správě, správu rozpočtu územního samosprávného celku, krizové řízení a plánování, ochranu utajovaných skutečností, zabezpečování obrany státu, poskytování darů a dotací, poskytování informací podle zvláštního právního předpisu a další činnosti vyplývajících ze zvláštních zákonů a přípravu a vypracování věcných podkladů k ostatním správním činnostem. Žalobkyně nesestavovala rozpočet obce, pouze spravovala účetní program, tj. zajišťovala fakturační činnost, výpisy z účtu, čímž zajišťovala podklady pro sestavení jednotlivých řádků a paragrafů příslušného rozpočtu. Žalobkyně rovněž nevydávala rozhodnutí, pouze zajišťovala došlé listiny vlastním vzorem, rozhodnutí následně zpracovával starosta obce jako osoba odpovědná. K prokázání svých tvrzení navrhovala žalovaná důkaz žádostí žalobkyně o místo účetní ze dne 7. 12. 2004, přehledem průběhu zaměstnání žalobkyně ze dne 3. 1. 2005.

20. Z výslechu starosty žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně byla přijata do zaměstnání jako referent státní správy a samosprávy. Žalobkyně nebyla přijata jako úředník podle zákona o úřednících územních samosprávných celků, nebylo vyhlášeno výběrové řízení na úředníka podle zákona o úřednících, žalobkyně také nesložila zkoušku odborné způsobilosti. Žalobkyně vykonávala především práci účetní. V oblasti agendy voleb dělala žalobkyně přípravné práce (např. stáhla seznam voličů), v oblasti agendy rozpočtu připravila starostovi účetní podklady a předala mu tabulku s údaji zřejmými z účetnictví, v žádném případě rozpočet netvořila, v agendě správních řízení připravovala podklady, sama nemohla nic podepisovat, nenesla žádnou odpovědnost (žalobkyně měla k dispozici vzory přímo z obecního úřadu nebo jiného úřadu, do vzoru vyplnila údaje, které byly doloženy, a výrokovou zprávu podle vzoru, starosta vše zkontroloval, případně upravil a podepsal), rovněž v oblasti agendy poskytování informací připravovala podklady pro odpověď. Žalobkyně výlučně dělala legalizaci podpisů a legalizaci a vidimaci listin, zajišťovala archivaci a skartaci, zajišťovala administraci úřední desky. Současná zaměstnankyně paní [příjmení] je již úředníkem podle zákona o úřednících, která může správní činnosti vykonávat.

21. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že byla do pracovního poměru přijata na základě žádosti z prosince 2004, na základě veřejné výzvy ani výběrového řízení přijata nebyla. Přibližně polovinu pracovní doby se žalobkyně zabývala účetnictvím. Pokud jde o správní řízení, podílela se např. na správních řízení ve věci zrušení trvalých pobytů, připravovala správní rozhodnutí týkající se místních komunikací, povolení kácení stromů, povolení výherních hracích přístrojů (zaevidovala žádosti do elektronické podatelny, v programu vytvořila záhlaví, vlastní text zpracovala sama a předložila to k podpisu starostovi), jednalo se tak o osm až deset rozhodnutí ročně. Od roku 2007 po složení zkoušky jako jediná prováděla legalizaci podpisů a listin. Dále připravovala rozpočet obce tak, že sestavila celý rozpočet s výjimkou investic do excelové tabulky, kterou zaslala starostovi k doplnění. V agendě poskytování informací připravila podklady a většinou i odpověď a předložila to starostovi. Dále zajišťovala podatelnu, datovou schránku, vedla evidenci majetku, obyvatel, připravovala volební seznamy, dělala archivaci a skartaci dokumentů, spolu se starostou zajišťovala úřední hodiny, zpracovávala statistické výkazy. Doplnění kvalifikace pro úředníka složením odborné zkoušky žalobkyni nikdo po dobu trvání pracovního poměru nenabídl, musel by ji přihlásit zaměstnavatel, který by školení také musel zaplatit.

22. Z dopisu žalobkyně ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou na skutečnost, že jí v případě skončení pracovního poměru náleží kromě odstupného ve výši trojnásobného průměrného výdělku dle § 67 odst. 1 písm. c) Zákoníku práce další odstupné ve výši trojnásobného průměrného měsíčního výdělku podle zákona o úřednících.

23. Z dopisu ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaná nárok žalobkyně na další odstupné podle zákona o úřednících neuznala s odůvodněním, že žalobkyně nebyla podle pracovní smlouvy zařazena k výkonu správních činností podle zákona o úřednících.

24. Z vizitek soud zjistil, že žalobkyně byla na vizitce Obce a [stát. instituce] označena jako úřednice.

25. Z výplatních lístků žalobkyně za měsíc duben a květen 2020 soud zjistil, že průměrný hodinový výdělek žalobkyně činil 191,76 Kč a že v květnu bylo žalobkyni vyplaceno odstupné ve výši 100.053 Kč.

26. Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 12. 2004 soud zjistil, že žalobkyně projevila u žalované zájem o místo účetní.

27. Z průběhu zaměstnání pro výpočet započitatelné praxe soud zjistil, že žalobkyně od 1. 11. 1985 do 31. 7. 1991 pracovala jako referentka u Západočeských papíren a [příjmení] [jméno], od 1. 9. 1991 do 28. 2. 1995 v samosprávě u [územní celek], od 1. 3. 1995 do 31. 10. 1995 ve [právnická osoba] spol. s.r.o. jako referentka, od 1. 11. 1995 do 31. 12. 2000 u společnosti [právnická osoba] jako asistentka, od 1. 2. 2001 do 31. 12. 2003 u společnosti [právnická osoba] jako účetní a od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 u [právnická osoba] výplně jako referentka.

28. Z osvědčení vydaného dne 12. 1. 2007 Městským úřadem Ostrov soud zjistil, že žalobkyně složila zkoušku podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o ověřování.

29. Z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 15. 3. 2019, č. j. [spisová značka] 2019 ze dne 1. 4. 2019 a [číslo jednací] ze dne 1. 4. 2019 o povolení kácení stromů, z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 19. 7. 2019 a [číslo jednací] ze dne 1. 7. 2019 a [číslo jednací] o zrušení o místu trvalého pobytu soud zjistil, že rozhodnutí byla vydána starostou žalované, jméno a příjmení žalobkyně bylo v záhlaví uvedeno v kolonce„ Vyřizuje“.

30. Z dopisu ze dne 19. 8. 2019 a 22. 8. 2018 soud zjistil, že starosta obce za žalovanou poskytoval informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v záhlaví v kolonce„ Vyřizuje“ bylo uvedeno jméno a příjmení žalobkyně.

31. Z hlášenky volného pracovního místa ze dne 3. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná u Úřadu práce České republiky hlásila volné pracovní místo pro referenta společné správy a samosprávy s nástupem od 1. 10. 2019.

32. Z veřejné výzvy k přihlášení zájemců o uzavření pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaná vyhlásila veřejnou výzvu na obsazení pracovního místa úředník obecního úřadu, druh práce: referent společné správy a samosprávy.

33. Z přihlášky do výběrového řízení ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že do výběrového řízení na pozici úředníka obecního úřadu se přihlásila [jméno] [příjmení].

34. Z vyhodnocení veřejné výzvy ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byla vybrána jako nejvhodnější uchazečka.

35. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena dne 1. 11. 2019 mezi žalovanou jako zaměstnavatelem a [jméno] [příjmení] jako zaměstnancem v souladu se zákonem o úřednících s tím, že [jméno] [příjmení] byla přijata jako referent společné státní správy a samosprávy s místem výkonu práce na [stát. instituce].

36. Z pracovní náplně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že má sjednaný v pracovní smlouvě druh práce jako referent společné státní správy a samosprávy, kvalifikačním předpokladem je střední vzdělání s maturitní zkouškou, a dalším požadovaným vzděláním je zkouška ze zvláštní odborné způsobilosti podle zákona o úřednících a zkouška z vidimace a legalizace dokumentů. Do její pracovní činnosti náleží komplexní zajišťování spisové služby; předarchivní péče; příprava skartačního řízení; zajišťování chodu podatelny a výpravny; zajišťování chodu elektronické podatelny; provádění doručování a úkonů prostřednictvím datových schránek; podávání informací občanům při vyřizování jejich záležitostí o příslušnosti úřadů a orgánů obcí; zajišťování pokladních služeb; provádění úkonů ke zjištění výpočtu a placení daní; vyměřování správních a jiných poplatků; vyřizování správních případů (správní řízení); zajišťování odborných agend v úseku místních poplatků a v úseku odpadového a bytového hospodářství; zpracování návrhů obecně závazných vyhlášek; vidimace a legalizace dokladů a úředních listin; provádění dílčích prací na úseku občanských průkazů; provádění změn v úředních dokladech; služby CzechPoint.

37. Z rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2020, č. j. [spisová značka] soud zjistil, že bylo vydáno starostou obce ve věci úpravy připojení k místní komunikaci, v záhlaví v kolonce„ Vyřizuje“ byla uvedena [jméno] [příjmení].

38. Ze zápisu z řádného zasedání Zastupitelstva [územní celek] dne 10. 3. 2020 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o snížení počtu zaměstnanců obecního úřadu ze dvou na jednoho z důvodu finančních úspor.

39. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána jako referent státní správy a samosprávy s místem výkonu práce v obci [obec] na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2005. Pracovní náplní žalobkyně dle pracovní smlouvy byly činnosti dle katalogu prací, který tvoří přílohu nařízení vlády č. 330/2003 Sb., a to zajišťování ucelených agend v rámci samostatné působnosti obce, příprava ucelených částí rozpočtu obce včetně kontrolní činnosti, rozpis ukazatelů státního rozpočtu, sledování čerpání, plnění závazných ukazatelů a dodržování mzdové regulace, příprava návrhů rozpočtu obce, zdrojů příjmů a zaměření výdajů, rozpis, kontrola a sledování plnění rozpočtu, zajišťování rozpočtových změn, zajišťování agendy správy dotací, kontrola čerpání a užití dotací, metodické usměrňování obce na úseku financování. Až do 31. 10. 2019 pracovala žalobkyně u žalované jako jediný zaměstnanec, od 1. 11. 2019 byla na základě veřejné výzvy na obsazení pracovního místa úředníka a výběrového řízení podle zákona o úřednících územních samosprávných celků přijata do pracovního poměru u žalované jako referent společné státní správy a samosprávy [jméno] [příjmení]. Žalobkyně zpracovávala účetnictví žalované (cca 50 % pracovní doby), vedla evidenci majetku, obhospodařovala podatelnu a datovou schránku, vedla evidenci obyvatel, připravovala volební seznamy, vedla elektronickou spisovou agendu správních řízení, připravovala podklady pro rozhodnutí ve správních řízeních týkajících se trvalých pobytů, ochrany přírody a připravovala tato rozhodnutí dle vzorů (8 až 10 rozhodnutí ročně, žalobkyně byla uvedena v záhlaví pod kolonkou„ Vyřizuje“), prováděla legalizaci podpisů a vidimaci listin, připravovala podklady pro zpracování rozpočtu obce, připravovala podklady pro starostu v agendě poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zajišťovala archivaci a připravovala skartaci dokumentů obce, zajišťovala administraci úřední desky. Žalobkyně nesložila odbornou zkoušku úředníka dle zákona o úřednících územních samosprávných celků, složila ale v roce 2007 zkoušku, na základě které byla oprávněna provádět ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a ověřování pravosti podpisu. Dne 23. 8. 2017 obdržela žalobkyně [příjmení] na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kterého se žalobkyně měla dopustit tím, že dne 4. 8. 2017 zaúčtovala a sama si na vrub zaměstnavatele vyplatila částku 850 Kč za výměnu baterie do soukromého telefonu a následně výdajový doklad předložila spolu s ostatními účetními doklady starostovi k podpisu. Listinou označenou jako Snížení osobního příplatku ze dne 24. 8. 2017 byl žalobkyni s účinností od 1. 9. 2017 snížen osobní příplatek z částky 3.000 Kč na částku 1.000 Kč měsíčně s tím, že ke snížení osobního příplatku došlo v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů. Osobní příplatek ve snížené výši 1.000 Kč pobírala žalobkyně do 31. 12. 2018, od 1. 1. 2019 jí byl osobní příplatek navýšen na 1.500 Kč a od 1. 11. 2019 na částku 3.000 Kč. Pracovní poměr žalobkyně skončil k datu 31. 5. 2020 výpovědí žalované jako zaměstnavatele ze dne 30. 3. 2020 z důvodu nadbytečnosti podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Při skončení pracovního poměru, tj. ve výplatě za měsíc květen 2020, obdržela žalobkyně odstupně ve výši trojnásobku průměrného výdělku v částce 100. 053 Kč (průměrný hodinový výdělek činil 191,76 Kč na hodinu). Dopisem ze dne 1. 6. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 32.000 Kč jako dluhu na osobním příplatku za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018. Dopisem ze dne 1. 5. 2020 upozornila žalobkyně žalovanou na svůj nárok na vyplacení šestinásobku průměrného výdělku při skončení pracovního poměru s odkazem na zákon o úřednících.

40. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

41. Podle ust. § 33 odst. 1 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

42. Podle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změněn jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

43. Podle ust. § 131 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.

44. Podle ust. § 67 odst. 1 písm. c), 4 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodu z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

45. Podle ust. 13 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávních celků (dále jen„ zákona o úřednících“) úředníkovi, s nímž územní samosprávný celek rozváže pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, vedle odstupného podle § 67 a 68 zákoníku práce náleží další odstupné ve výši a za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 4. Další odstupné náleží úředníkovi, který ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil stanovený počet let trvání pracovního poměru. Výše dalšího odstupného činí trojnásobek průměrného měsíčního výdělku úředníka, který ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil nejméně 15 let trvání pracovního poměru.

46. Podle ust. § 2 odst. 3 a 4 zákona o úřednících se správními činnostmi pro účely tohoto zákona rozumí plnění úkolů v samostatné nebo přenesené působnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů. Úředníkem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec územního samosprávného celku podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu.

47. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně byla od 3. 1. 2005 u žalované zaměstnána jako referentka státní správy a samosprávy a že její pracovní poměr skončil na základě výpovědi žalované jako zaměstnavatele dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost Žalobkyně se přitom podanou žalobou vůči žalované domáhá jednak nároku na doplacení osobního příplatku za období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 a jednak nároku na další odstupné dle ust. § 13 zákona o úřednících.

48. Pokud jde o osobní příplatek, bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyni byl přiznán osobní příplatek podle ust. § 131 zákoníku práce ve výši 3.000 Kč měsíčně a že v období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 jí byl snížen na částku 1.000 Kč měsíčně. Je pravdou, že osobní příplatek je obecně nenárokovou složkou platu, pokud je však osobní příplatek zaměstnanci přiznán, stává se složkou nárokovou a k jeho snížení či odnětí může v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz rozsudek sp. zn. 21 Cdo 1752/2013) dojít pouze tehdy, došlo-li v předpokladech a podmínkách uvedených v ust. § 131 odst. 1 a 2 zákoníku práce, za nichž byl osobní příplatek zaměstnanci přiznán, k takové změně, která odůvodňuje jeho další poskytování v menším rozsahu nebo která vyžaduje jeho odnětí. Znamená to, že ke snížení či odnětí osobního příplatku může dojít pouze za situace, že zaměstnanec přestane dosahovat velmi dobrých pracovních výsledků nebo přestane plnit větší rozsahu pracovních úkolů. Žalobkyni však byl osobní příplatek snížen v souvislosti s upozorněním na možnost výpovědi pro porušení povinnosti vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, jak vyplývá z listiny ze dne 24. 8. 2017 označené jako„ Snížení osobního příplatku“, která měla vazbu na listinu označenou jako„ Upozornění na možnost výpovědi“ ze dne 23. 8. 2017. V upozornění na možnost výpovědi bylo žalobkyně vytýkáno porušení povinností vyplývající z právních předpisů, kterého se měla dopustit tím, že zaúčtovala a sama si na vrub zaměstnavatele vyplatila částku 850 Kč za výměnu baterie do soukromého mobilního telefonu a výdajový doklad předložila starostovi k podpisu. Bez ohledu na to, zda se žalobkyně nějakého porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů ve vztahu k zaměstnavateli dopustila, byl postup žalované jako zaměstnavatele spočívající v odnětí osobního příplatku žalobkyni nesprávný, neboť odebrání osobního příplatku není možné aplikovat jako sankci při domnělém či skutečném porušení povinností zaměstnance, pokud se porušení povinností neprojeví na výsledcích práce zaměstnance posuzovaných podle množství a kvality (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 832/2012, 21 Cdo 1752/2013). Jelikož žalovaná nezaložila své rozhodnutí o snížení osobního příplatku na zhodnocení kvantity a kvality práce vykonávané žalobkyní, bylo její rozhodnutí v rozporu s právem, a soud žalobě co do částky 32.000 Kč představující rozdíl mezi osobním příplatkem 3.000 Kč, na který žalobkyni vznikl nárok, a osobním příplatkem 1.000 Kč, který byl žalobkyni v období od 1. 9. 2017 do 31. 12. 2018 skutečně vyplácen (16 x [číslo]) ve výroku I. rozsudku vyhověl. Současně přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyně dovozovala splatnost jednotlivých osobních příplatků s odkazem na ust. § 141 zákoníku práce od konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za nějž nárok vznikl, a žalovaná tak bylo v prodlení vždy od 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž měl být osobní příplatek vyplacen.

49. Jiná situace nastala u nároku žalobkyně na další odstupné podle zákona o úřednících. V řízení nebylo tvrzeno, že by žalobkyně byla do pracovního poměru přijata postupem podle zákona o úřednících, tedy že by žalobkyně byla přijata do pracovního poměru na základě veřejné výzvy podle § 6 či na základě výběrového řízení dle § 7. Pro posouzení toho, zda žalobkyně byla po dobu trvání pracovního poměru u žalované úředníkem, bylo dle ust. § 2 odst. 4 zákona o úřednících určující, zda se fakticky podílela na výkonu správních činností a zda je vykonávala v převážném rozsahu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5063/2017, sp. zn. 21 Cdo 4041/2018). Pod správní činnosti ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona o úřednících je možno podřadit plnění úkolů v oblasti veřejné správy (státní správy a samosprávy), tj. činnosti vykonávané na podkladě a v mezích veřejného práva v obecném (veřejném) zájmu, jež představují přímý nebo nepřímý výkon moci spojený s odpovědností konajícího správního orgánu a osob do něj zařazených za dosažení sledovaného výsledku. Podle důvodové zprávy k zákonu o úřednících je správní činností zejména správní rozhodování, správní kontrola, dozor nebo dohled, příprava návrhů právních předpisů a zajišťování právní činnosti správních úřadů, příprava návrhů koncepcí a programů, vytváření a vedení informačních systémů ve veřejné správě, statistika, správa rozpočtu územního samosprávného celku, krizové řízení a plánování, ochrana utajovaných skutečností, zabezpečování obrany státu, poskytování darů a dotací, poskytování informací podle zvláštního právního předpisu a další činnosti vyplývající ze zvláštních zákonů a příprava a další činnosti vyplývající ze zvláštních zákonů a příprava a vypracování věcných podkladů k ostatním správním činnostem. Zpravidla se jedná o činnosti, pro které musí zaměstnanec splňovat zvláštní odbornou způsobilost. Naopak za správní činnosti nelze považovat pomocné, servisní nebo manuální práce (tzv. obslužné činnosti) a jejich řízení, popřípadě další činnosti, při jejichž výkonu zaměstnanec nenese odpovědnost za výsledek při plnění úkolů v oblasti samostatné a přenesené působnosti územního samosprávného celku.

50. Z výslechu žalobkyně a starosty bylo zjištěno, jaká byla faktická pracovní náplň žalované, přičemž se nelze ztotožnit se stanoviskem žalované, že žalobkyně pracovala jako účetní, neboť žalobkyně vykonávala řadu činností, které přímo s účetnictvím žalované nesouvisely, avšak dle názoru soudu většinu těchto činností nelze s určitostí za výkon správních činností obecního úřadu považovat. To se týká především právě vedení účetnictví a dále pak vedení evidence majetku a obyvatel, přípravy volebních seznamů, archivace a přípravy skartace dokumentů a listin, administrace úřední desky. Soud za správní činnost nepovažuje rovněž činnost žalobkyně v rámci agendy týkající se rozpočtu obce, kdy žalobkyně pouze spravovala účetní program a starostovi obce připravovala podklady z účetnictví pro sestavení rozpočtu, samotný rozpočet sestavoval starosta obce, pouze starosta byl osobou odpovědnou za výsledek. To samé platí i u činností žalobkyně v rámci agendy poskytování informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, kdy žalobkyně připravila starostovi podklady. Uvedené činnosti vykonávané žalobkyní je nepochybně nutné považovat za práce pomocné a nikoli za výkon správních činností. Stejně tak nelze považovat za výkon správních činností skutečnost, že žalobkyně„ zajišťovala úřední hodiny“, neboť úřední hodiny udávaly, kdy je úřad otevřený (termín úřední hodiny nelze v žádném případě ztotožňovat s tím, že na úřadě je přítomný úředník podle zákona o úřednících), a na straně žalobkyně to neznamenalo nic jiného, než že byla na úřadě přítomna v rámci své pracovní doby. Pokud jde o správní řízení, má soud za prokázané, že žalobkyně připravovala podklady pro rozhodnutí starosty a dále že v agendě trvalých pobytů a ochrany přírody podle již existujících vzorů připravovala rozhodnutí starostovi ke kontrole a k podpisu. V Metodickém doporučení Ministerstva vnitra ČR k činnosti územních samosprávných celků je uváděno, že v případě správní činnosti spočívající ve správním rozhodování se na výkonu správní činnosti jako úředník podílí nejen osoba, která rozhodnutí podepisuje, ale i osoba, která se podílí na správním řízení předcházejícím vydání správního rozhodnutí, jakož i na vyhotovení správního rozhodnutí. Soud nesdílí právní závěry žalobkyně vyplývající z Metodického doporučení a zdůrazňuje že pouze soud je oprávněn aplikovat a závazně vykládat právní předpisy a současně odkazuje na shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (viz bod 49). Soud si je vědom velmi tenké hraniční linie při vymezení a odlišení, kdy se osoba jako úředník podílí na výkonu správních činností při správním rozhodování a kdy se již jedná o servisní a pomocné práce. Podle názoru soudu nelze možné pokládat za podíl na výkonu na správním rozhodování postup zaměstnance, který v počítačovém programu sestaví záhlaví rozhodnutí a další obsah rozhodnutí vyplní dle vzoru rozhodnutí, který má na úřadě k dispozici. Svojí povahou se nepochybně jedná o práci pomocnou, servisní, odpovídající pozici administrativního pracovníka (např. soudní zapisovatelka). Hraničním ukazatelem mezi shora uvedenými pojmy je míra odpovědnosti, jakož i míra samostatné činnosti zaměstnance při výkonu té které činnosti. Za podílení se na správním řízení přecházejícím vydání rozhodnutí a podílení se na vyhotovení správního rozhodnutí je nutné pokládat takový soubor činností, který zaměstnanec vykonává samostatně, s určitou vlastní invencí a především s odpovědností za jejich správnost. Při přijetí názoru prezentovaného žalobkyní by musel soud dospět k závěru, že např. zapisovatelka soudu, která podle ustáleného vzoru připraví pro soudce či vyššího soudního úředníka koncept rozhodnutí usnesení, se podílí na rozhodovací činnosti soudce a tedy je soudcem (úředníkem). S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně se jako úředník na správním rozhodování nepodílela, její činnost byla pomocného charakteru, žádnou odpovědnost za výsledek nenesla, tuto nesl pouze starosta obce. [příjmení] toho žalobkyně ani neměla složenou zkoušku odborné způsobilosti, která je dle vyhlášky č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, při správním rozhodování požadována, na druhou stranu nesložení zkoušky odborné způsobilosti nelze klást k tíži žalobkyně, tuto je povinen zaměstnanci zajistit zaměstnavatel. I kdyby však činnost žalobkyně v oblasti správního rozhodování bylo možné považovat za správní činnost dle zákona o úřednících, je nutné přihlédnout k tomu, že žalobkyně se měla podílet cca na 8 – 10 rozhodnutích za rok, tedy že se tedy zcela evidentně jednalo o agendu, kterou vykonávala ve zcela minimálním rozsahu, což má v souladu s judikaturou výrazný vliv na vyhodnocení toho, zda žalobkyně byla úředníkem podle zákona o úřednicích.

51. Jedinou agendu v rámci pracovní náplně žalobkyně, kterou lze považovat za výkon správní činnosti, je agenda ověřování podpisů a listin, kterou u žalované vykonávala výlučně žalobkyně, neboť se podle ust. § 1 odst. 2 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování, jedná o výkon přenesené působnosti obce. Nicméně s ohledem na to, že tuto správní činnost nevykonávala žalobkyně v převážném rozsahu (soud tak usuzuje na základě toho, že účetnictví zabíralo žalobkyni cca 50 % z vykonávané práce a žalobkyně zajišťovala řadu dalších agend jako např. datovou schránku, podatelnu, evidenci majetku, osob, úřední desku apod.), nelze s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5063/2017 uzavřít, že by bylo možné žalobkyni považovat za úředníka dle zákona o úřednících.

52. Jelikož nebylo prokázáno, že by žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru u žalované byla úředníkem, tedy zaměstnancem podílejícím se na výkonu správních činností zařazeným do obecního úřadu, který správní činnosti vykonával v převážném rozsahu, soud žalobu na zaplacení dalšího odstupného podle ust. § 13 zákona o úřednících zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nároky na náhradu nákladů řízení v částce 47.224 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 132.052,70 Kč sestávající z částky 6.420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6.420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 9. 2020, z částky 6.420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 14. 1. 2021, z částky 6.420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 1. 4. 2021, z částky 6.420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 4. 2021, z částky 12.840 Kč (2 x 6.420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 5. 2021, z částky 12.840 Kč (2 x 6.420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 6. 2021 a z částky 12.840 Kč (2 x 6.420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 11. 2021 včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1.725,76 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2021 náhrada 431,44 Kč za 40 ujetých km v částce 231,44 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 4. 5. 2021 náhrada 431,44 Kč za 40 ujetých km v částce 231,44 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 6. 2021 náhrada 431,44 Kč za 40 ujetých km v částce 231,44 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 11. 2021 náhrada 431,44 Kč za 40 ujetých km v částce 231,44 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 75.645,76 Kč ve výši 15.885,61 Kč a dále parkovné ze dne 29. 6. 2021 dle 13 odst. 1 a. t. v částce 95 Kč.

Poučení