14 C 265/2022 - 43

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] vykonávajícím advokacii jako společník Advokátní kancelář [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 192 150 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení 192 150 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce na žalované domáhal podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též„ [příjmení]“) odčinění nemateriální újmy a náhrady škody.

2. Žalobce za odpovědností titul označil nezákonné rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (dále též„ prvostupňové rozhodnutí o přestupku“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též„ zákon o provozu na pozemních komunikacích“) a byla mu uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí, a nezákonné rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan (dále též„ rozhodnutí o odvolání“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí o přestupku.

3. Žalobce dodal, že prvostupňové rozhodnutí o přestupku bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan Městský úřad Roudnice nad Labem následně přestupkové řízení zastavil. Ještě předtím, konkrétně dne [datum], bylo daným úřadem rozhodnuto o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu řízení motorových vozidel.

4. Výkonem odkazovaných nezákonných správních rozhodnutí spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v období nejméně od [datum] (datum právní moci prvostupňového rozhodnutí o přestupku) do [datum] (datum upuštění od výkonu zbytku trestu) a odstraňováním následků daných nezákonných rozhodnutí byla žalobci způsobena škoda a nemajetková újma.

5. Škoda je tvořena částkou 2 000 Kč, kterou žalobce uhradil dne [datum] za dopravně psychologické vyšetření, jehož absolvování je podmínkou vrácení řidičského oprávnění, částkou 400 Kč, kterou žalobce uhradil dne [datum] za lékařské vyšetření, jehož absolvování je podmínkou vrácení řidičského oprávnění, a částkou 750 Kč odpovídající poměrné části ceny žalobcem zakoupené dálniční známky, kterou nemohl 6 měsíců využívat. Celková částka škody tak činí 3 150 Kč.

6. Žalobci pak vznikla i nemajetková újma. Ztráta řidičského oprávnění (na dobu 189 dní) zasáhla do možnosti volnočasových aktivit žalobce a i do jeho osobního a rodinného života, neboť došlo ke ztížení a omezení kontaktu mezi žalobcem a jeho přítelkyní. Žalobce byl pak dále z důvodu ztráty řidičského oprávnění odmítnut jako uchazeč o zaměstnaní u několika zaměstnavatelů. Životní úroveň žalobce tak klesla, což mělo spolu se zkomplikováním osobního a rodinného života negativní vliv na psychiku žalobce. Žalobce danou nemajetkovou újmu vyčíslil na 1 000 Kč za každý den neoprávněně uloženého zákazu řízení, tj. celkově na 189 000 Kč.

7. Žalobce doručil žalované dne [datum] žádost o náhradu újmy podle [příjmení]. Žalovaná však tuto do dne podání žaloby nevyřídila.

8. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci 192 150 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucí ode dne [datum] (tj. ode dne následujícího po dni, kdy žalované uplynula šestiměsíční lhůta k vyřízení žádosti žalobce o odškodnění) do zaplacení.

9. Žalovaná nárok žalobce neuznala.

10. Uvedla, že v projednávané věci je skutečně dána existence nezákonného rozhodnutí, a to konkrétně rozhodnutí o odvolání, tj. rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan, které bylo jako pravomocné zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále též„ rozsudek KS“).

11. Žaloba však ani přes tuto skutečnost nebyla podána po právu.

12. Co se týče škody, žalovaná uvedla, že částka 2 400 Kč za lékařské a dopravně psychologické vyšetření nebyla vynaložena účelně a v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Dané náklady totiž byly žalobcem vynaloženy až poté, co bylo rozhodnutí o odvolání pravomocně zrušeno rozsudkem KS. Od této chvíle bylo na danou situaci nutno hledět tak, jako by žalobce řidičské oprávnění z důvodu uloženého trestu zákazu činnosti vůbec nepozbyl. Pro vrácení řidičského oprávnění postačilo předložit příslušnému orgánu rozsudek KS. Žalobce tudíž dané náklady vynaložil zcela zbytečně. K poměrné části nákladu na dálniční známku žalovaná uvedla, že dálniční známka se váže k automobilu, a nikoliv k řidiči. Auto opatřené předmětnou dálniční známkou tak mohlo být nadále využíváno v silničním provozu.

13. Nárok na nemajetkovou újmu označila žalovaná za promlčený. Podle § 32 odst. 3 [příjmení] se daný nárok promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle § 32 odst. 1 [příjmení] pak platí, že je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Rozsudek KS byl žalobci doručen dne [datum], toho dne také nabyl právní moci. Tohoto dne tak žalobce věděl, že trest zákazu řízení vykonal na základě rozhodnutí, které nabylo právní moci, avšak bylo následně zrušeno pro nezákonnost. Věděl tak o způsobené újmě. Tohoto dne tudíž začala žalobci běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Žalobce však daný nárok předběžně uplatnil u žalované až dne [datum]. Promlčecí lhůta by pak uplynula, i kdyby tato započala běžet až dnem doručení rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan, žalobci.

14. Žalovaná pak dodala, že nárok žalobce na nemajetkovou újmu nadto není po právu i z toho důvodu, že žalobce se protiprávního jednání dopustil. Soud není vázán rozhodnutím o zastavení přestupkového řízení. Je tedy oprávněn posoudit si danou otázku samostatně. Možnost náhrady újmy je vyloučena v případech, kdy je sice přestupkové řízení zastaveno, avšak je zjištěno, že žalobce se přestupku dopustil. Nárok na náhradu škody je třeba odvozovat od jednání, pro které je obviněný stíhán, a v tomto směru musí být potvrzeno, že se stíhaná osoba tohoto jednání nedopustila, resp. nepodařilo se prokázat, že by se ho dopustila. Odškodnění v jiné situaci by bylo rozporné s dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti.

15. Co se týče skutkového stavu, soud učinil následující zjištění.

16. Ze správního spisu Městského úřadu Roudnice nad Labem sp. zn. [číslo] [rok] a ze správního spisu Krajského úřadu Ústeckého kraje sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti: Městský úřad Roudnice nad Labem (dále též„ správní orgán I. stupně“) vydal dne [datum] příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v 09:58 hodin řídil osobní automobil značky Renault, [registrační značka], na dálnici D8 ve směru jízdy od [obec] na [obec], přičemž v prostoru 32. km dálnice byla danému vozidla naměřena rychlost 215 km/h (při zvážení odchylky byla nejnižší naměřená rychlost 208 km/h), a to v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/h. Za spáchání daného přestupku správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Příkaz byl žalobci doručen dne [datum], když si žalobce osobně zásilku obsahující příkaz vyzvedl na poště. Žalobce doručil dne [datum] správnímu orgánu I. stupně odpor proti uvedenému příkazu. Odpor byl odeslán dne [datum]. Správní orgán I. stupně přípisem ze dne [datum] oznámil žalobci nařízení jednání a k tomuto jednání jej předvolal. Žalobce udělil k zastupování v přestupkovém řízení plnou moc [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. [jméno] [celé jméno žalobce] pak k jednání za jeho osobu v daném přestupkovém řízení dále zmocnil [jméno] [příjmení], [datum narození], Husovo nám. 7, [PSČ] [obec]. Ve věci daného přestupku proběhlo dne [datum] ústní jednání, kterého se zúčastnil [jméno] [příjmení]. Ten se vyjádřil tak, že žalobci se nezdála naměřená rychlost, neboť tato je vyšší, než konstrukční rychlost auta. Žalobce si byl vědom, že nejede asi 130 km/h, ale on sám nemá vysvětlení pro hodnotu, která tam byla zobrazena. Dne [datum] vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. [spisová značka] (prvostupňové rozhodnutí o přestupku), kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v 09:58 hodin řídil osobní automobil značky Renault, [registrační značka], na dálnici D8 ve směru jízdy od [obec] na [obec], přičemž v prostoru 32. km dálnice byla danému vozidla naměřena rychlost 215 km/h (při zvážení odchylky byla nejnižší naměřená rychlost 208 km/h), a to v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 130 km/h. Za spáchání přestupku správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců s účinností od nabytí právní moci daného rozhodnutí Uvedené prvostupňové rozhodnutí o přestupku bylo doručováno jak přímo žalobci, tak i jeho zmocněnci [jméno] [celé jméno žalobce], a to prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalobce zásilku převzal. Zásilka doručená zmocněnci se vrátila správnímu orgánu I. stupně s tím, že adresa pobytu zmocněnce je adresou Magistrátu města Brna. Dne [datum] bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno blanketní odvolání podané žalobcem k poštovní přepravě dne [datum]. Výzva k doplnění odvolání (ze dne [datum]) byla opět doručována jak žalobci, tak jeho zmocněnci, a to opět prostřednictvím držitele poštovní licence. V případě zmocněnce se zásilka vrátila správnímu orgánu I. stupně; v případě žalobce byla zásilka po uplynutí úložní doby vložena do poštovní schránky žalobce. Odvolání nebylo doplněno a bylo dne [anonymizována dvě slova] [rok] postoupeno odvolacímu orgánu, tj. Krajskému úřadu Ústeckého kraje (dále též„ odvolací správní orgán“) k rozhodnutí. Spisový materiál a odvolání byly odvolacímu správnímu orgánu doručeny dne [datum]. Odvolací správní orgán odvolání zamítl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan, které nabylo právní moci dne [datum] (rozhodnutí o odvolání). Uvedl, že správní orgán I. stupně sice pochybil, doručoval-li zmocněnci žalobce prostřednictvím provozovatele poštovní licence, a nikoliv do datové schránky; tato vada však byla zhojena, neboť zásilky byly doručovány i přímo žalobci a ten se s jejich obsahem seznámil. Rozhodnutí o odvolání si žalobce v úložní době nevyzvedl. Zásilka obsahující danou písemnost mu byla následně vložena do poštovní schránky. Dne [datum] doručil žalobce správnímu orgánu I. stupně žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], řízení o této žádosti zastavil. Podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne [datum] se žalobce proti tomuto usnesení odvolal. Odvolací správní orgán odvolání vyhověl a usnesení správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Ten následně rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], návrhu žalobce na upuštění od výkonu zbytu trestu zákazu řízení vyhověl. Žalobce se vzdal práva na odvolání proti uvedenému rozhodnutí. Rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (rozsudek KS), Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu o odvolání (tj. rozhodnutí Krajského úřadu pro Ústecký kraj ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan). Krajský soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k procesním vadám, pro které bylo namístě rozhodnutí o odvolání zrušit. Uvedené vady soud spatřoval v tom, že výzva k odstranění vad odvolání nebyla materiálně doručena žalobci ani jeho zmocněnci, a v tom, že správní orgán I. stupně doplnil do spisu podklad (kartu vozidla) a nedal žalobci možnost se s tímto podkladem rozhodnutí seznámit a k tomuto se vyjádřit. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí o odvolání a uložil odvolacímu správnímu orgánu, aby o odvolání rozhodl znovu, a to poté, co bude zmocněnec žalobce jednak vyzván k doplnění odvolání, a jednak k seznámení se s kartou vozidla a bude mu umožněno se k této vyjádřit. Odvolací správní orgán v reakci na rozsudek KS rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Pan, prvostupňové rozhodnutí o přestupku zrušil s tím, aby správní orgán I. stupně odstranil vady vytknuté mu správním soudem. Přípisem ze dne [datum] se správní orgán I. stupně žalobce dotázal, kdo je osobou oprávněnou k jeho zastupování. Žalobce si zásilku převzal, na tuto však nereagoval. Správní orgán I. stupně následně dne [datum rozhodnutí] vydal rozhodnutí č. j. [spisová značka], kterým řízení o předmětném přestupku zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty.

17. Ze soudního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce podal proti rozhodnutí o odvolání žalobu dne [datum].

18. Žalobce uhradil dne [datum] částku 400 Kč za lékařské vyšetření pro získání řidičského průkazu skupiny B. Dne [datum] žalobce uhradil 2 000 Kč za„ DPV“. Automobil [registrační značka] měl pro období od [datum] do [datum] uhrazenu roční dálniční známku za cenu 1 500 Kč (příjmový pokladní doklad vystavený Hornickou nemocnicí a poliklinikou spol. s r.o. dne [datum], příjmový pokladní doklad [číslo] na„ DVS“, potvrzení o úhradě časového poplatku Státnímu fondu dopravní infrastruktury)

19. Žalobce dne [datum] doručil žalované dopis ze dne [datum], kterým žádal o odškodnění škody a nemateriální újmy podle [příjmení], které mu měly být způsobeny výkonem nezákonně uloženého trestu zákazu řízení. Žalobce požadoval odškodnění 3 150 Kč jako škody tvořené náklady na lékařské a dopravně psychologické vyšetření a náklady na poměrnou část ceny dálniční známky. Dále pak požadoval odčinění nemajetkové újmy ve výši 1 000 Kč za každý den odnětí řidičského oprávnění. (dopis žalobce nazvaný Žádost o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem opatřený podacím razítkem žalované, přípis žalované ze dne [datum] nazvaný Vyrozumění o přijetí)

20. Žalovaná přípisem ze dne [datum] žádost žalobce o odčinění újmy odmítla, což odůvodnila obdobně jako ve vyjádření k žalobě. (přípis žalované ze dne [datum] nazvaný Vyjádření k žádosti)

21. Řidičský průkaz byl žalobci vrácen dne [datum], kdy si jej osobně vyzvedl na Městském úřadu [obec] (přípis Městského úřadu Bílina ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací])

22. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje 23. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci.

24. Soud proto neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení dané věci, a provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud zejména neprovedl výslech přítelkyně žalobce, jehož provedení navrhovala žalovaná. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na odčinění nemajetkové újmy, kterého se měl daný výslech týkat, je promlčen, bylo by provedení daného výslechu zcela nadbytečné.

25. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ([příjmení]).

26. Dle § 1 odst. 1 ZOŠ.: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Podle § 5 písm. a) [příjmení]: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

28. Podle § 7 odst. 1 [příjmení]: Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1 [příjmení]: Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 32 odst. 1 ZOŠ: Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

31. Podle § 32 odst. 3 in principio ZOŠ: Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

32. Podle § 35 odst. 1 [příjmení]: Promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

33. Soud se předně zabýval tím, je-li dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí, či nesprávném úředním postupu.

34. Z provedeného dokazování plyne, a účastníci to ani nečiní sporným, že rozsudkem KS došlo ke zrušení rozhodnutí odvolacího správního orgánu o odvolání. Došlo tedy ke zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost, a odpovědnostní titul spočívající v existenci nezákonného rozhodnutí je tak dán.

35. Žalobce se domáhá, aby mu žalovaná uhradila v souvislosti s tímto odpovědnostním titulem jednak škodu a jednak nemajetkovou újmu.

36. Žalovaná namítá, co se týče nemajetkové újmy, promlčení daného nároku.

37. Soud žalované přisvědčil.

38. Žalobce žádá o odškodnění nemajetkové újmy (spojené s důsledky odnětí řidičského oprávnění), je tak nutno na věc aplikovat § 32 odst. 3 [příjmení], podle kterého se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

39. Odborná literatura k danému ustanovení uvádí, že„ nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. (…) Počátek běhu šestiměsíční subjektivní lhůty se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, nikoliv od vědomosti o samotné okolnosti tento důsledek vyvolávající. (…) sama skutečnost, že poškozený pociťuje například určité negativní důsledky trestního stíhání i po jeho skončení, nepředstavuje další konkrétní nemajetkovou újmu, se kterou by bylo možno spojit běh subjektivní promlčecí lhůty.„ Objektivizace“ újmy rovněž není skutečností, se kterou by zákon běh subjektivní promlčecí lhůty spojoval (rozsudek NS ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011).“ ([příjmení], [jméno]. § 32 (Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 384, marg. [číslo]).

40. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá odčinění nemajetkové újmy z titulu existence nezákonného rozhodnutí, je nutno na jeho případ dále aplikovat i § 32 odst. 1 [příjmení], podle kterého platí, že je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. To plyne z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dle které není rozumného důvodu pro stanovení různého počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty u nároku na náhradu škody podle § 32 odst. 1 [příjmení] a nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 [příjmení] (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 962/2012, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. [číslo], či ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2485/2013). V tomto ohledu viz i odbornou literaturu:„ Je-li předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy zrušení, změna či popření následků nezákonného rozhodnutí, počíná v souladu s § 32 odst. 1 větou druhou běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci zrušovací rozhodnutí (NS 30 Cdo 2371/2009 a NS 30 Cdo 962/2012).“ ([příjmení], [jméno], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2023 [číslo]). ASPI_ID KO82_1998CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]), či:„ v případě nezákonného rozhodnutí se i v tomto případě uplatní kumulativní podmínka vyplývající z § 8, tj. pravomocné zrušení rozhodnutí pro nezákonnost“ ([příjmení], [jméno]. § 32 (Promlčení náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 384, marg. [číslo]).

41. Odkázat lze dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012, ve kterém Nejvyšší soud taktéž dovodil, že vzhledem k tomu, že podmínkou pro uplatnění práva na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, za kterou odpovídá stát v režimu [příjmení], je zrušení rozhodnutí, které ke vzniku nemajetkové újmy vedlo, pro nezákonnost a teprve tímto okamžikem je naplněn odpovědnostní titul státu, počíná subjektivní promlčecí doba běžet až ode dne právní moci kasačního rozhodnutí, tedy obdobně jako u nároku na náhradu škody podle § 32 odst. 1 [příjmení].

42. Aplikací daných pravidel na projednávaný případ nelze jinak, než dospět k závěru, že nárok žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy je promlčen.

43. Rozsudek KS nabyl právní moci ve čtvrtek dne [datum], šestiměsíční promlčecí lhůta tak započala běžet v pátek dne [datum] a skončila v pondělí dne [datum] ([datum] byla sobota).

44. Žalobce však nárok na odškodnění uplatnil u žalované až dne [datum], žalobu pak podal dne [datum]. Z toho zřetelně plyne, že nárok na odčinění nemajetkové újmy byl již v době jeho uplatnění u žalované promlčen. Předběžné projednání tak nemohlo vést ke stavění (již uplynulé) promlčecí lhůty.

45. Dodat pak lze, že v projednávaném případě nejde o situaci, kdy by se žalobce o tom, že došlo k nemajetkové újmě, tj., o tom, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky, dozvěděl až poté, co rozsudek KS nabyl právní moci. Žalobce tvrdí, že nemajetková újma mu vznikala každý den, kdy nemohl (z důvodu nezákonných rozhodnutí) řídit motorová vozidla. Jde tedy o trvající nemajetkovou újmu, o jejímž vzniku se poškozený dozvídá každý den. Promlčecí lhůta by tudíž (nebylo-li by nutno na věc aplikovat § 32 odst. 1 [příjmení]) počínala plynout od každého dne (a pro každý den), ve kterém žalobce svou újmu pociťoval. Vzhledem k nutnosti aplikace § 32 odst. 1 [příjmení] se však pro veškerou újmu vzniklou do dne právní moci rozsudku KS rozběhla promlčecí lhůta až dnem následujícím po dni, ve kterém nabyl rozsudek KS právní moci.

46. Soud přitom nepřehlédl, že v případech, kdy kasačním rozhodnutím nebyl odstraněn stav, který navodilo zrušené rozhodnutí a který poškozenému působil pokračující, trvající nemajetkovou újmu, přičemž k odstranění tohoto stavu bylo potřeba učinit další právní i faktické kroky, jež nebyly výlučně v dispozici poškozeného, je třeba uzavřít, že újma poškozeného pokračovala i poté, co bylo rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v době od právní moci kasačního rozhodnutí se pak promlčuje po jednotlivých dnech, ve kterých se poškozený o existenci své újmy dozvídá, a to v šestiměsíční promlčecí lhůtě (§ 32 odst. 3 [příjmení]). Promlčecí doba v případě dané části nároku tak počíná běžet od každého dne (a pro každý den), ve kterém poškozený svou újmu pociťoval (viz již odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012). Soud však není názoru, že v nyní projednávané věci by bylo namístě citovaný judikaturní závěr aplikovat. Žalobci sice vznikala nemajetková újma i po právní moci zrušujícího rozsudku KS, neboť neměl nadále k dispozici svůj řidičský průkaz. Nejednalo se však o stav, k jehož odstranění by bylo potřeba učinit další právní i faktické kroky, jež nebyly výlučně v dispozici žalobce. Právní mocí rozsudku KS pozbylo prvostupňové rozhodnutí o přestupku právní moci. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v daném okamžiku pozbyl účinnosti, neboť tento byl uložen s účinností od nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí o přestupku s tím, že žalobce měl řidičský průkaz odevzdat příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností do 5 pracovních dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o přestupku. Žalobci tudíž nic nebránilo v tom, aby bezodkladně po nabytí právní moci rozsudku KS požadoval vrácení řidičského průkazu; jeho žádosti přitom mělo být bez dalšího vyhověno, neboť zde nebyl důvod k dalšímu zadržování řidičského oprávnění žalobce (speciální úprava rozhodování o žádosti o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o provozu na pozemních komunikacích se na nynější případ neaplikuje, neboť ta nedopadá na situace, kdy dojde z důvodu kasačního zásahu správního soudu k pozbytí právní moci rozhodnutí, kterým byl uložen trest zákazu řízení). Dodat pak pro úplnost lze, že soud ověřil, že řidičské oprávnění bylo žalobci vráceno dne [datum], kdy si jej osobně vyzvedl na Městském úřadu [obec]. Nejpozději v tomto okamžiku již žalobci přestala vznikat jakákoliv nemajetková újma. Žalobce však svůj nárok na odčinění nemajetkové újmy uplatnil u žalované až dne [datum] a u soudu pak až dne [datum], jak již bylo uvedeno.

47. Soud tedy shrnuje, že nároku žalobce na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu nelze vyhovět, neboť tento je promlčen.

48. Důvodný pak není ani nárok žalobce na odškodnění (materiální) škody.

49. Žalobce žádá, aby mu žalovaná uhradila 2 400 Kč, které tvrzeně vynaložil na dopravně psychologické vyšetření a na lékařské vyšetření, jejichž absolvování mělo být podmínkou vrácení řidičského oprávnění.

50. Soud však není názoru, že v případě daných výdajů by bylo lze dospět k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi jejich vynaložením a existencí nezákonného rozhodnutí. Žalobce dle svých tvrzení daná vyšetření absolvoval dne [datum] a dne [datum]. Jak již přitom bylo výše opakovaně uvedeno, dne [datum] nabyl právní moci rozsudek KS, kterým bylo odstraněno pravomocné rozhodnutí, kterým byl zákaz řízení žalobci uložen. Žalobci měl být na základě této skutečnosti řidičský průkaz vrácen. Absolvování lékařského vyšetření či dopravně psychologického vyšetření přitom nebylo podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění žalobci. Absolvování daných vyšetření by bylo podmínkou vrácení řidičského oprávnění, bylo-li by namístě rozhodovat o vrácení řidičského oprávnění podle § 102 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Taktomu ovšem v nyní projednávané věci nebylo. Soud v tomto ohledu dodává, že vnímá, že k provedení daných vyšetření žalobce zřejmě přistoupil, neboť ve stejném časovém rámci kromě vydání kasačního rozhodnutí (tj. rozsudku KS) probíhalo i řízení o jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu (pro vrácení řidičského oprávnění po vyhovění této žádosti by pak výsledky daných vyšetření byly potřebné). Soud je však názoru, že jde plně k tíži žalobce, pokud tento absolvoval daná vyšetření a postupoval dále co se týče jeho žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu, pokud byl současně seznámen (resp. měl ze strany svého zmocněnce v soudním řízení správním být seznámen) s tím, že zde není žádný pravomocně uložený trest, od jehož výkonu by bylo lze upustit. Dodat lze, že na danou skutečnost (tj. na fakt, že dne [datum] došlo k odklizení trestu zákazu řízení) měl jistě správně reagovat i správní orgán I. stupně. To, že tak neučinil a nadále pokračoval v řízení o žalobcově žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu a následně v tomto rozhodl, však nic nemění na tom, že i žalobce si měl být vědom skutečnosti, že jím vynakládané finanční prostředky na lékařské vyšetření a na dopravně psychologické vyšetření jsou vynakládány zbytečně. Je tak nutno uzavřít, že to nebylo nezákonné rozhodnutí, co zapříčinilo vznik daných nákladů. Chybí tak jeden ze základních předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, tj. příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a škodou.

51. Žalobce se dále domáhal náhrady škody spočívající v poměrné části ceny uhrazené za dálniční známku. Ani zde však soud neshledává splnění podmínek pro vznik odpovědnosti žalované. Dálniční známka se váže k vozidlu, nikoliv k řidiči. Prvostupňovým rozhodnutím o přestupku přitom nebylo zakázáno, aby byl předmětný automobil (ke kterému se dálniční známka váže) využíván. Zákaz řízení se týkal žalobce, nikoliv jeho automobilu. Dálniční známka tudíž mohla být i v době uděleného zákazu řízení využívána – automobil mohl nadále jezdit po dálnici, žalobce mohl automobil pronajmout, využívat jej jako spolujezdec atd. Nejde tak o marně vynaložený náklad, který by mohl představovat škodu podle [příjmení].

52. Soud tedy shrnuje, že žalobnímu nároku žalobce nebylo lze (a to ani částečně) vyhovět.

53. Nad rámec věci pak soud dodává, že i kdyby nebylo namístě žalobu zamítnout z výše popsaných důvodů, bylo by nutno postupoval podle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3005/14, dle kterých nelze pod rozsah ochrany poskytované jednotlivci ústavně zaručeným právem na náhradu škody podle [příjmení] podřadit situace, kdy účastník přestupkového řízení zvolí procesní strategii založenou na obstrukčním jednání a toto jeho jednání má za důsledek uplynutí prekluzivní lhůty k projednání přestupku. V tomto ohledu soud nepřehlédl, že jednání žalobce v posuzovaném přestupkovém řízení nese některé znaky typické právě pro takové obstrukční jednání zacílené na prodlužování řízení a jeho znepřehledňování s cílem, že správní orgán se dopustí v řízení procesních vad a dojde k marnému uplynutí prekluzívní lhůty pro rozhodnutí o přestupku. Soud na tomto místě akcentuje, že žalobce podal odpor proti příkazu posledního dne lhůty. Následně si zvolil obecného zmocněnce s bydlištěm na ohlašovně Magistrátu města Brna (který měl nicméně datovou schránku, což správní orgán I. stupně nesprávně nezohlednil). Tento obecný zmocněnec si pak zvolil dalšího zmocněnce, kterýžto měl rovněž bydliště na ohlašovně městského úřadu. Blanketní odvolání žalobce zaslal správnímu orgánu I. stupně předposlední den lhůty. Zásilku obsahující výzvu k doplnění odvolání zaslanou na adresu, na které byl předtím kontaktní a kterou sám ve svých podáních označoval za svoji adresu, si žalobce v úložní lhůtě nevyzvedl. Tato mu byla vložena do domovní schránky. Žalobce však na danou výzvu nereagoval. Stejně tak si žalobce nevyzvedl zásilku obsahující rozhodnutí o odvolání. Následně se proti uvedenému rozhodnutí bránil správní žalobou, kterou podal poslední den lhůty k jejímu podání. Popsané jednání dle názoru soudu svědčí o obstrukčním charakteru jednání žalobce v přestupkovém řízení. Toto jednání pak (spolu) zapříčinilo uplynutí prekluzivní lhůty, což vedlo k nemožnosti meritorního projednání přestupku a k zániku odpovědnosti žalobce za daný přestupek. Dle odkazovaného nálezu Ústavního soudu přitom takové jednání nespadá pod rozsah ochrany poskytované jednotlivci ústavně zaručeným právem na náhradu škody podle [příjmení]. Dodat lze, že postup správních orgánů naopak nebyl stižen nedůvodnými a nepřiměřenými průtahy. Spis byl správnímu orgánu I. stupně doručen dne [datum]. Dne [datum] byl vydán příkaz. Dne [datum] byl správnímu orgánu I. stupně doručen odpor žalobce. Toho stejného dne správní orgán vydal oznámení o nařízení jednání a předvolání na [datum]. Dne [datum] proběhlo ústní jednání a toho stejného dne bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o přestupku. Dne [datum] bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odvolání žalobce. Toho stejného dne správní orgán vydal výzvu k odstranění vad odvolání. Následně dne [datum] (po vrácení doručenek a uplynutí stanovené lhůty k doplnění odvolání) byl spis předložen odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí o odvolání. Odvolací správní orgán spis obdržel dne [datum]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o odvolání. Rozsudek KS, kterým došlo ke zrušení rozhodnutí o odvolání, byl odvolacímu správnímu orgánu doručen dne [datum]. Dne [datum] odvolací správní orgán vydal rozhodnutí, kterým zrušil prvostupňové rozhodnutí o přestupku. Dne [datum] správní orgán I. stupně vyzval žalobce, aby sdělil, kdo je oprávněn za něj jednat. Žalobce na danou výzvu nereagoval. Správní orgán následně dne [datum] řízení zastavil.

54. Konečně pak soud nemůže nezmínit ani skutečnost, že i kdyby neplatily veškeré výše uvedené závěry, nebylo by žalobě možno bez dalšího vyhovět. Bylo by naopak na žalobci, aby prokázal existenci příčinné souvislosti mezi jím tvrzenou újmou a nezákonným rozhodnutím. [příjmení] by přitom prokázat existenci takových okolností, které vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly. Jinými slovy, žalobce by musel prokázat, že zde byly takové okolnosti, které znemožňovaly vydat rozhodnutí, kterým byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. V tomto ohledu viz odbornou literaturu:„ V některých případech je však podle výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu třeba zohlednit konečný výsledek řízení, a to především tam, kde škodu představuje přímo uložená povinnost (například uložení pokuty či odnětí věci). Jde o situace, kdy se zrušené rozhodnutí přes jeho nezákonnost ve výsledku ukáže být po věcné stránce správným – pokud bylo takové rozhodnutí zrušeno, ale jeho výrok byl totožný s výrokem konečného rozhodnutí ve věci. Například ve věci rozhodnuté rozsudkem NS 25 Cdo 917/2007 bylo nejprve rozhodnutí městského úřadu o odebrání týraných zvířat zrušeno jako nezákonné z důvodu nedostatečného odůvodnění, nezahájeného správního řízení a nepříslušnosti městského úřadu. Již věcně i místně příslušným úřadem pak bylo opět rozhodnuto o odebrání zvířat. V takovém případě pak žalobci nemohla vzniknout škoda spočívající ve snížení jeho majetkového stavu o hodnotu těchto zvířat, neboť jejich odebrání bylo posléze příslušným úřadem legalizováno. Snížení majetkového stavu odnětím věci na základě rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, nepředstavuje odškodnitelnou újmu, která by byla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, jestliže později vydané rozhodnutí obsahující tentýž výrok pro nezákonnost změněno ani zrušeno nebylo (NS 25 Cdo 917/2007).“ ([jméno], [jméno]. a) Pokračování řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. In: [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], marg. [číslo]).„ (…) Ne vždy nastane taková situace, aby v pokračujícím řízení bylo vydáno rozhodnutí, které buď potvrdí nezákonnost dřívějšího rozhodnutí, nebo jeho vydání„ legitimizuje“. Příklad: V rámci stavebního řízení bylo vydáno nezákonné stavební povolení. Dříve však, než bylo stavební povolení zrušeno, došlo k realizaci stavby a její kolaudaci. [ulice] úřad, který měl nově o vydání zrušeného stavebního povolení rozhodnout, stavební řízení zastavil, neboť již nebylo jakou stavbu povolovat. V takové situaci je na poškozeném, aby existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou újmou prokázal. [příjmení] přitom muset prokázat existenci takových okolností, které vydání nezákonného rozhodnutí vylučovaly. V posledně uvedeném příkladu by musel poškozený prokázat, že zde byly takové okolnosti, které neumožňovaly v žádném případě stavební povolení vydat.“ ([jméno], [jméno]. c) [příjmení] s příčinnou souvislostí. In: [jméno], [jméno]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], marg. [číslo]).

55. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu zamítl v celém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (1. vyjádření k žalobě ze dne [datum]; 2. příprava na jednání dne [datum]; 4. účast na jednání konaném dne [datum]).

57. Určená náhrada nákladů řízení je splatná v obecné třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).