14 C 266/2020-96

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa původní účastnice, žalobce a žalované] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1. [celé jméno původní účastnice], narozená dne [datum] bytem [adresa původní účastnice] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa původní účastnice, žalobce a žalované] obě zastoupeny advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti smlouvy a vydání věci takto:

Výrok

I. Žalovaná č. 2 je povinna vydat žalobci [osobní automobil značky název značky] [název značky] černé barvy, [registrační značka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal určení, že darovací smlouva, na základě které nabyla žalovaná č. 2 [osobní automobil značky název značky] [název značky] černé barvy, [registrační značka], je neplatná.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení v částce 13 008 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná [číslo] je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 14 161 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce vůči žalovaným domáhal určení, že darovací smlouva, na základě které nabyla žalovaná č. 2 [osobní automobil značky] [značka] černé barvy, [registrační značka], je neplatná (v žalobě bylo uvedeno„ vůči žalobci neplatná“, to však žalobce na jednání opravil), a dále se po žalované č. 2 domáhal vydání předmětného automobilu. Žalobu odůvodnil tím, že spolu s žalovanou č. 1 vlastní ve společném jmění manželů [osobní automobil značky] [značka] černé barvy, [registrační značka], když toto vozidlo nabyla žalovaná č. 2 na základě objednávky ze dne [datum] za trvání manželství. V období listopad-prosinec 2019 žalovaná převedla darovací smlouvou vozidlo na žalovanou č. 2, její matku. Smlouvu nemá žalobce k dispozici. Jelikož žalobce nedal k převodu souhlas, je tento převod neplatný. K návrhu na určení neplatnosti smlouvy žalobce uvedl, že má za to, že existuje naléhavý právní zájem na vyslovení neplatnosti právního jednání a tedy určení, že vozidlo je stále součástí společného jmění manželů. Žalobce se domnívá, že žalovaná č. 1 vozidlo vyvedla ze společného jmění manželů za účelem snížení vypořádacího podílu. Dle žalobce je naléhavý právní zájem dán tím, že je mezi účastníky sporné, kdo je vlastníkem věci, tj. kdo má věc obhospodařovat, provádět její údržbu, investovat do ní další prostředky. Bez tohoto určení by také bylo ohroženo vlastnické právo žalobce, hrozí nebezpečí, že žalovaná č. 2 předmětný automobil dále zcizí, a proto je ohroženo i právo žalobce na vypořádací podíl v následném řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť pokud by žalovaná č. 2 a zcizila, tak by se již ve společném jmění manželů nenacházelo a žalobce by nemohl vozidlo při vypořádání nárokovat a byl by tak zkrácen na svém podílu. V současnosti probíhá řízení o rozvod manželství. Odkázal na judikaturu, podle které může být dán naléhavý právní zájem i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Žalobce vyzval žalované k vydání vozidla, na tuto výzvu nereagovaly.

2. Žalované s podanou žalobou nesouhlasily. Potvrdily, že předmětné vozidlo bylo na podzim roku 2019 převedeno z žalované č. 1 na žalovanou č.

2. Učinily nesporným, že mezi žalovanými byla uzavřena darovací smlouva, kterou žalovaná č. 1 převedla na žalovanou č. 2 předmětné vozidlo. Smlouva nebyla uzavřena písemně. Avšak vozidlo se po celou dobu nacházelo ve výlučném vlastnictví žalované č. 1, nikoliv ve společném jmění manželů. Předmětné vozidlo bylo žalované č. 1 darováno žalovanou č. 2 k jejím narozeninám, aby měla vlastní vozidlo a mohla jej bez omezení užívat. Stalo se to poté, co žalovaná č. 1 v březnu 2016 prodala své vozidlo [značka automobilu] z důvodu očekávaného narození dítěte s žalobcem, za účelem získání prostředků pro zakoupení základní výbavy pro dítě. Žalobce vlastnil vozidlo [značka automobilu], které však následně nechtěl žalované č. 1 půjčovat. Darování vozidla bylo plánováno po delší dobu, výběr vozidla byl konzultován s příbuznými. I žalobci bylo zřejmé, že vozidlo má být darováno žalované č. 1, když žalobce měl vlastní vozidlo. Poukázaly na to, že nebyl doložen souhlas žalobce s koupí vozidla. Žalovaná č. 2 vozidlo zakoupila ze svých výlučných prostředků a následně darovala žalované č.

1. Cenu vozidla uhradila žalovaná č. 2 tak, že zálohu ve výši 10 000 Kč uhradila dne [datum], ve dnech [datum] a [datum] pak vozidlo doplatila zčásti v hotovosti, zčásti bankovním převodem. Vozidlo bylo dne [datum] předáno 1. žalované, která taktéž po celou dobu byla v technickém průkazu vedena jako jediný vlastník a provozovatel vozidla, pouze na žalovanou č. 1 bylo vedeno povinné pojištění i garanční prohlídky či opravy, které hradila žalovaná č. 1 nebo žalovaná č.

2. Následně bylo vozidlo převedeno zpět na žalovanou č. 2, neboť provoz vozidla již nebyl ve finančních možnostech žalované č.

1. Není jim známo, že by jim zástupce žalobce zaslal předžalobní výzvu. Namítly, že neshledávají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, takové určení nevyřeší právní vztahy mezi účastníky, nevyřeší, kdo je vlastníkem. Žalobce se navíc domáhá vydání automobilu, tedy může žalovat na plnění.

3. Žalobce s vyjádřením žalovaných nesouhlasil. Poukázal na to, že z hlediska vlastnictví je bezpředmětné, že v kupní smlouvě či technickém průkazu je uvedena pouze žalovaná č.

1. K zaplacení kupní ceny za vozidlo uvedl, že žalovaná č. 2 jim zapůjčila na koupi vozidla částku 360 000 Kč, když tuto částku převedla na účet prodejce, a zbytek kupní ceny zaplatil žalobce – dne [datum] zaplatil zálohu ve výši 10 000 Kč na účet prodejce, dne [datum] zaplatil doplatek kupní ceny ve výši 34 287 Kč na účet prodejce. Žalobce následně platil pojištění vozidla. Žalobce také od [datum] začal dle ústní smlouvy o zápůjčce žalované č. 2 splácet zápůjčku částkou 3 000 Kč měsíčně, a to až do [datum], kdy jej žalované na základě lsti a křivého obvinění dostaly z domu.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z oddacího listu vystaveného matričním úřadem [okres] bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná č. 1 uzavřeli manželství dne [datum].

6. Ze závazné objednávky automobilu č. [číslo objednávky] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v této je jako prodávající označena [právnická osoba] [právnická osoba] a jako kupující žalovaná č.

1. Předmět koupě je model [značka automobilu ] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], barva metalická – Phantom Black. Celková kupní cena je uvedena 389 890,01 Kč. Kupní cena měla být uhrazena v hotovosti nebo na účet č. [bankovní účet]. Objednávka odkazuje na všeobecné podmínky prodeje, výslovně upozorňuje na sjednání výhrady vlastnického práva. Uvádí se v ní, že prodávající se zavazuje převést vlastnické právo k předmětu koupě na kupujícího po úplné úhradě kupní ceny. Předložená kopie objednávky je podepsaná jen za [právnická osoba] [právnická osoba], není podepsaná žalovanou č. 1, mohlo se však jednat o stejnopis pro žalovanou č. 1 (který si již nepodepsala). Obsah této objednávky odpovídá i dalším důkazům a žalované proti tomuto důkazu nic nenamítaly. Proto soud neshledává důvod o pravosti důkazu pochybovat.

7. Ze zálohové faktury ze dne [datum] č. [číslo faktury] bylo zjištěno, že v této je jako prodávající/zhotovitel označena [právnická osoba] [právnická osoba] a jako kupující/objednatel žalovaná č.

1. Číslo účtu prodávajícího je [bankovní účet] s poznámkou„ změna účtu!“. Předmět fakturace je [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], metalická – [příjmení] [příjmení]. Faktura je vystavena na částku 394 287 Kč. Oproti objednávce je zde navíc [anonymizováno] položka„ OE ocel disk & NOKIAN W+“ s cenou 14 397 Kč.

8. Z faktury ze dne [datum] [číslo] bylo zjištěno, že v této je jako prodávající/zhotovitel označena [právnická osoba] [právnická osoba] a jako kupující/objednatel žalovaná [číslo]. Předmět fakturace je [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], metalická – [příjmení] [příjmení]. I v této faktuře je uvedena položka„ OE ocel disk & NOKIAN W+“ s cenou 14 397 Kč. Celková cena vozu po slevě je uvedena 404 287,02 Kč. Ve faktuře jsou také uvedeny zaplacené zálohy, a to 10 000 Kč s datem [datum] a 394 287 Kč s datem [datum]. Po započtení záloh tedy není žádný doplatek, celkem k úhradě je uvedeno 0 Kč.

9. Z předávacího protokolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že dle tohoto dodavatel [právnická osoba] předal žalované [číslo] označené jako„ konečný příjemce“ automobil [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu] [značka automobilu], barva metalická – Phantom Black, v ceně 404 287,02 Kč.

10. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že v tomto byl vyznačen výběr částky 10 000 Kč z bankomatu dne [datum] s ručně připsanou poznámkou„ záloha na [značka automobilu]“, platba částky 360 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne [datum] s ručně připsanou poznámkou„ [značka automobilu] automobil“ a výběr částky 40 000 Kč dne [datum] s ručně psanou poznámkou„ [značka automobilu] hotovost placeno za auto“. Ve výpise jsou i další výběry vyšších částek – 30 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum]. Mezi [datum] a [datum] na účet nepřišla žádná platba.

11. Z potvrzení [právnická osoba], o provedené platbě bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaná č. 2, zaplacena částka 360 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

12. Z předložené části technického průkazu vozidla [registrační značka] bylo zjištěno, že vozidlo bylo poprvé registrováno [datum], jako první vlastník byla zapsána žalovaná č. 1, a to až do [datum], od tohoto data je jako vlastník evidovaná žalovaná č. 2.

13. Ze záznamu o požadavcích a potřebách klienta pro potřeby pojištění ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto je jako pojišťovací zprostředkovatel uvedena [právnická osoba] [právnická osoba] a jako klient žalovaná č. 1, přičemž měla zájem o povinné ručení a havarijní pojištění.

14. Ze zakázkového listu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v této je jako zákazník označena žalovaná č. 1, předmětem zakázky je garanční prohlídka vozidla [registrační značka] po 1. roce provozu.

15. Z faktury vystavené společností [právnická osoba] jako dodavatelem dne [datum] bylo zjištěno, že v této je jako odběratel označena žalovaná č. 1, předmětem fakturace je roční prohlídka vozidla [registrační značka], faktura je na částku 4 447 Kč.

16. Z faktury vystavené společností [právnická osoba] jako dodavatelem dne [datum] bylo zjištěno, že v této je jako odběratel označena žalovaná č. 1, předmětem fakturace jsou práce na vozidle [registrační značka], evidentně oprava (výměna víka, lakování dveří apod.). Faktura je na částku 35 002 Kč. Číslo účtu dodavatele je [bankovní účet].

17. Z faktury vystavené společností [právnická osoba] jako dodavatelem dne [datum] bylo zjištěno, že v této je jako odběratel označena žalovaná [číslo] předmětem fakturace je roční prohlídka vozidla [registrační značka], faktura je na částku 5 828 Kč.

18. Ze stvrzenky pro zákazníka (předložené žalovanými) bylo zjištěno, že dne [datum] byla společnosti [právnická osoba] zaplacena částka 5 828 Kč.

19. Z potvrzení [právnická osoba], o provedené platbě bylo zjištěno, že dne [datum] byla z účtu žalované [číslo] zaplacena částka 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ spoluúčast [značka automobilu]“.

20. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalovaná č. 1 prodala [značka automobilu], r.v. 2006, [registrační značka], za částku 40 000 Kč.

21. Z výpisu z účtu žalobce [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla z toho účtu zaplacena částka 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet] (s poznámkou„ záloha [značka automobilu]“), dne [datum] byla zaplacena částka 34 287 Kč na účet č. [bankovní účet] (s poznámkou„ platba [značka automobilu]“). Ve výpisu jsou dále uvedeny platby částek 3 002 Kč 3 003 Kč s poznámkou„ pojistka [značka automobilu]“ ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Dle tohoto výpisu také žalovaný hradil trvalým příkazem částku 3 000 Kč měsíčně na účet č. [bankovní účet] (tj. účet žalované č. 2) s poznámkou„ splátka [značka automobilu]“, a to od [datum] do [datum].

22. Z protokolu o jednání zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2020 ve věci sp. zn. [spisová značka], o stanovení výživného na manželku mezi žalovanou č. 1 a žalobcem, bylo zjištěno, že tam žalobce (resp. jeho zástupce) uváděl, že žalovaná č. 1 výlučně užívá auto ve společném jmění manželů. Žalovaná č. 1 (resp. její zástupkyně) k tomu uvedla, že auto bylo žalované č. 1 darováno matkou, není tudíž ve společném jmění manželů. Posléze došlo k převodu zpět na matku, vzhledem k vysokým nákladům na provoz. Zástupce žalobce uvedl, že matka žalované č. 1 jí nikdy auto nedarovala, auto bylo ve společném jmění manželů, tak byla i uzavřena kupní smlouva. Matka pouze pomohla zčásti finančně částkou 360 000 Kč, což jí asi rok spláceli částkou 3 000 Kč měsíčně. Celkově auto stálo asi 400 000 Kč, zbytek doplatil žalobce.

23. Z e-mailové výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že v této zástupce žalobce vyzýval žalované, aby doložily dokumenty ohledně přepisu předmětného vozidla z žalované č. 1 na žalovanou č.

2. Uvedl, že k přepisu došlo nezákonně, jeho klient k přepisu nedal souhlas. Požadoval, aby žalovaná č. 2 přepsala vozidlo na žalobce nebo za něj vyplatila kupní cenu žalobci. Požadoval sdělení stanoviska do [datum] s tím, že jinak bude postupovat soudní cestou. Výzva byla zaslána předchozí zástupkyni žalovaných [příjmení] [příjmení] (e-mail [email]) a kopie žalobci (e-mail [email]). Tento e-mail byl vytištěn z e-mailové schránky zástupce žalobce.

24. Dále byla předložena výzva shodného znění se stejnými adresáty. Dle žalobce se jednalo o tento e-mail, který došel žalobci. Odesílatel je uveden zástupce žalobce, jsou uvedeni stejní adresáti. Není uveden název e-mailové schránky, ze které byl e-mail vytištěn, ani její majitel. Byl však vytištěn ze stránek [webová adresa] (kde má e-mailovou schránku žalobce).

25. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedla, že je babičkou žalované č.

1. Její dcera chtěla žalované č. 1 udělat radost a plánovala jí v roce 2016 k svátku a narozeninám, které má v listopadu, dát hodnotný dárek. Nové auto vybrala její dcera mj. proto, že chtěla žalované č. 1 ulehčit péči o novorozené dítě, např. dojíždění k lékařům nebo obstarávání nákupů.

26. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedla, že je sestra žalované č.

2. Ohledně [značka automobilu] [značka automobilu] čestně sděluje, že žalovaná č. 2 jí povídala o tom, že chce své dceři koupit k narozeninám nový vůz.

27. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v tomto uvedl, že jeho dcera šetřila na nový vůz delší dobu a měla v plánu jej zakoupit své dceři jako dárek k narozeninám a svátku. Několikrát se jim o tom svěřovala na rodinných návštěvách, na které jezdila i rodina její vnučky, o tom věděl i její manžel. Nový vůz si vnučka sama vybrala tak, aby splňoval její požadavky, zejména velký kufr.

28. Nic podstatného nebylo zjištěno z potvrzení o přijatém trestním oznámení ze dne [datum] (kde mělo jít o nedodržení usnesení Krajského soudu [obec] o nařízení předběžného opatření ve věci péče o nezl. [celé jméno žalobce] žalovanou č. 1), z usnesení o zahájení trestního stíhání žalovaných ze dne [datum] (kdy žalovaná č. 1 byla obviněna ze spáchání přečinu křivého obvinění a žalovaná č. 2 byla obviněna ze spáchání přečinu křivé výpovědi) a z trestního příkazu zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (který byl vydán proti žalovaným pro přečiny uvedené v usnesení ze dne [datum]; tento není pravomocný, dle žalobce žalované podaly odpor). Při zachování presumpce neviny soud nemůže z těchto listin činit žádné závěry. V těchto ani nejsou uvedeny žádné skutečnosti, které by se týkaly předmětu sporu v této věci. Nanejvýš tak lze ze skutečností uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání dovodit, že již od roku 2018 jsou vztahy mezi účastníky konfliktní. Pokud žalobce uváděl, že tyto listiny předkládá k dokreslení věrohodnosti žalovaných, k tomu soud pro úplnost konstatuje, že k prokázání tvrzení účastníků slouží dokazování (§ 120 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“). Z tohoto pohledu tedy otázka věrohodnosti účastníků jako taková nemá význam, rozhodující pro zjištění skutkového stavu je výsledek dokazování. Výslech žalovaných jako důkaz – k jehož hodnocení by otázka jejich věrohodnosti mohla mít význam – v této věci proveden nebyl.

29. Soud neprovedl další navržené důkazy pro nadbytečnost. Žalobce požadoval vyžádat výpis z evidence vozidel k předmětnému automobilu, na tomto důkazu však sám ani netrval, když to podstatné bylo zjištěno z velkého technického průkazu. Žalované navrhovaly výpis z evidence ohledně vozidla [značka automobilu] [značka automobilu], jehož vlastníkem je žalovaný, to však soud považuje vzhledem k ostatním důkazům za nepodstatné, navíc žalovaný nerozporoval, že vlastnil toto vozidlo. Soud neprovedl ani navržený důkaz výslechem žalovaných, když shledal, že provedenými důkazy bylo vše podstatné spolehlivě zjištěno. Totéž platí ohledně výslechu osob, jejichž čestná prohlášení byla předložena (jejich výslech ale žalované navrhovaly jen pro případ, že by soud vyslýchal žalované).

30. Soud dále žádal [právnická osoba] [právnická osoba], o sdělení informací ohledně prodeje vozidla a zaplacení kupní ceny, ovšem neúspěšně. Na výzvu zaslanou do datové schránky společnost nereagovala (do datové schránky se nepřihlásila) a poštou se výzvu doručit nepodařilo, když na adrese svého sídla dle obchodního rejstříku je neznámá.

31. Soud žalovaným na jednání neposkytl lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů, o kterou žádaly. Z § 118b odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na § 114c odst. 4 o.s.ř. vyplývá, že účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání zásadně do skončení prvního jednání, lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů lze poskytnout jen z důležitých důvodů. Taktéž platí, že jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů (§ 119 odst. 1 o.s.ř.). Soud shledal, že takový důležitý důvod pro poskytnutí lhůty (a v závislosti na tom nutně k odročení jednání) nebyl dán. Za takový důležitý důvod soud nepovažuje neúčast žalovaných na jednání. Soud poukazuje na to, že na jednání se neobjevila žádná nová tvrzení ani nebyly předloženy žádné podstatné nové důkazy. Poslední písemné vyjádření žalovaného spolu s důkazy bylo ze dne [datum] a žalované na ně reagovaly vyjádřením ze dne [datum]. Žalované tedy měly dostatek času, aby se k věci vyjádřily, reagovaly na tvrzení žalovaného, předložily svá tvrzení nebo navrhly důkazy. Za této situace by poskytnutí lhůty vedlo k nedůvodnému oddálení rozhodnutí, když ve věci bylo možné rozhodnout.

32. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

33. Žalobce a žalovaná č. 1 jsou manželé, manželství bylo uzavřeno dne [datum] (oddací list, shodná tvrzení). Mezi žalovanými byla na konci roku 2019 uzavřena darovací smlouva, kterou žalovaná č. 1 převedla na žalovanou č. 2 předmětný automobil (shodná tvrzení účastníků).

34. Pokud jde o nabytí předmětného [značka automobilu] [značka automobilu] černé barvy, [registrační značka], žalovanou č. 1, má soud za prokázané, že tento zakoupila žalovaná č. 1 v říjnu 2016 od [právnická osoba] [právnická osoba]. To zcela jasně vyplývá z předložených listin vyhotovených touto společností (objednávka ze dne [datum], zálohová faktura ze dne [datum], faktura ze dne [datum], předávací protokol ze dne [datum]). Z těchto vyplynulo, že [právnická osoba] [právnická osoba]. vystupovala jako prodávající, zatímco žalovaná č. 1 byla označovaná jako kupující, příp. objednatel nebo konečný příjemce. Tyto listiny ani náznakem nenasvědčují tomu, že by kupujícím byl někdo jiný. To, že předmětný automobil nabyla žalovaná č. 1 přímo od prodejce, prokazuje i zápis v technickém průkazu, podle kterého byla jako vlastník při první registraci vozidla zapsaná žalovaná č.

1. Tyto důkazy tedy prokazují, že předmětný automobil nabyla žalovaná č. 1 kupní smlouvou od prodejce, a vyvracejí tak tvrzení žalovaných, že automobil měla zakoupit žalovaná č. 2 a následně jej darovat žalované č. 1.

35. Závěru, že žalovaná č. 1 nabyla automobil kupní smlouvou, nikoliv darem od žalované [číslo] pak nasvědčuje i skutečnost, že část kupní ceny hradil žalobce, resp. že byla hrazena z jeho účtu. Pokud jde o zaplacení kupní ceny, má soud za prokázané, že celková kupní cena ve výši 404 287 Kč (pozn. rozdíl oproti ceně 389 890 Kč uvedené v objednávce je dán tím, že následně přibyla položka„ OE ocel disk & NOKIAN W+“ s cenou 14 397 Kč – patrně další sada kol) byla zaplacena tak, že žalobce uhradil dne [datum] částku 10 000 Kč na účet [právnická osoba] [právnická osoba]. [číslo] (účet uvedený v objednávce), částku 360 000 Kč uhradila žalovaná č. 2 dne [datum] na nový účet [právnická osoba] [právnická osoba]. č. [bankovní účet] (účet uvedený v zálohové faktuře) a zbývající částku 34 287 Kč uhradil žalobce dne [datum] na účet [právnická osoba] [právnická osoba]. To, že žalobce tyto částky hradil, jasně prokazuje výpis z jeho účtu. Oproti tomu pokud žalované tvrdily, že tyto částky hradila žalovaná č. 2, to provedené důkazy neprokazují. Žalované tvrdily, že žalovaná č. 2 uhradila částku 10 000 Kč dne [datum] a doplatek kupní ceny dne [datum], v tom odkazovaly na výpis z účtu žalované č. 2, ve kterém jsou zaznamenány výběry částky 10 000 Kč dne [datum] a částky 40 000 Kč dne [datum]. Jednalo se tedy o výběry hotovosti, z výpisu nevyplývá, na co byly vybrané peněžní prostředky použity (ručně psané poznámky k těmto výběrům samozřejmě nic neprokazují, ty mohly být připojeny kdykoliv). Ovšem ve faktuře [právnická osoba] [právnická osoba]. ze dne [datum] je uvedena první záloha 10 000 Kč s datem [datum], ačkoliv žalovanými označený výběr je až z následujícího dne. To tedy odpovídá tomu, že první zálohu hradil žalovaný (žalovaný platil dne [datum], rozdíl jednoho dne bude patrně dán dobou nutnou k připsání platby příjemci, případně datem zaúčtování; každopádně záloha zjevně nebyla zaplacena po [datum]). Pokud pak jde o doplatek kupní ceny, soud musí konstatovat, že nedává žádný smysl, proč by žalovaná č. 2 uhradila částku 360 000 Kč převodem na účet a zbylých 34 287 Kč uhradila o 4 dny později v hotovosti – soud připomíná, že v mezidobí na účet žalované č. 2 žádné peněžní prostředky nedošly, takže nedostatek prostředků na účtu nemohl být důvodem pro takový postup. Zálohová faktura také byla vystavena na celou částku. I bez dalšího se tedy jedná o značně pochybné tvrzení. Ovšem výpis z účtu žalobce jasně prokazuje, že částku 34 287 Kč uhradil žalobce již [datum], tedy před uvedeným výběrem (rozdíl mezi datem platby a datem zálohy uvedeným na faktuře opět může být dán okamžikem připsání platby, příp. datem zaúčtování platby společností).

36. Lze konstatovat, že výše uvedená zjištění nasvědčují verzi žalobce, že částka 360 000 Kč zaplacená žalovanou č. 2 představovala půjčku, když zbylou část kupní ceny žalovaná č. 2 nehradila, ale hradil ji žalobce. Tomu odpovídá i skutečnost, že žalobce splácel žalované č. 2 téměř dva roky částku 3 000 Kč měsíčně, navíc s poznámkou„ splátka [značka automobilu]“. Žalované poukazovaly na to, že popis platby zadaný žalobcem nemohly ovlivnit, což je sice pravda, na druhou stranu ovšem z ničeho nevyplývá, že by se kdykoliv dříve proti tomuto popisu plateb jakkoliv vymezily, pokud podle nich nebyl pravdivý. Žalované k tomu dále uváděly, že žalovaná č. 2 manželům finančně vypomáhala a že jim i zapůjčila finanční prostředky. Žalované však neuvádějí žádný konkrétní závazek, který tedy dle nich žalobce těmito splátkami hradil.

37. Každopádně lze konstatovat, že pro rozhodnutí ve věci není zcela zásadní, kdo kupní cenu hradil nebo zda se v případě částky 360 000 Kč jednalo o půjčku (viz dále). Ovšem i tyto skutečnosti potvrzují, že žalovaná č. 1 a nabyla kupní smlouvou, a vyvracejí tvrzení žalovaných, že se mělo jednat o dar od žalované č. 2.

38. Pokud žalované uváděly, že žalobce měl vlastní [automobil značky], a že tedy předmětný automobil měl sloužit žalované [číslo] takto nijak nevyvrací výše uvedená zjištění. Stejně tak nemá velký význam, kdo hradil opravy či byl pojistníkem (tím spíše když žalobce doložil, že i on pojistné hradil, a když společné jmění manželů žalobce a žalované č. 1 stále trvá, tedy případné platby zjevně šly z prostředků ve společném jmění manželů). To nemůže nic změnit na tom, jak byl automobil zakoupen.

39. Na výše uvedených skutkových závěrech pak nic nemění ani předložená čestná prohlášení příbuzných žalovaných. Ta hovoří pouze o prezentovaných úmyslech žalovaných, neuvádí nic konkrétního ohledně samotného pořízení vozidla. Nejsou tak způsobilá zpochybnit jasné skutečnosti vyplývající z předložených dokladů ohledně prodeje vozidla. Tedy ať už byly úmysly žalovaných ohledně pořízení vozidla jakékoliv, z předložených listinných důkazů je nepochybné, že vozidlo ve skutečnosti nabyla žalovaná č. 1 od prodejce kupní smlouvou.

40. Mezi účastníky také bylo sporné, zda byla žalovaným, resp. jejich zástupkyni, doručena e-mailová výzva ze dne [datum]. Soud shledal, že tato zjevně byla doručena, když žalobce předložil nejen výzvu odeslanou z e-mailové schránky jeho zástupce, ale i tento e-mail ze své e-mailové schránky, kam mu tento e-mail byl v kopii zaslán. Tedy k odeslání této zprávy evidentně došlo a tato se musela dostat do dispoziční sféry zástupkyně žalovaných. Ovšem doručení této výzvy není pro věc samou nijak významné.

41. Po právní stránce soud dospěl k následujícím závěrům:

42. Pokud jde o návrh na určení neplatnosti darovací smlouvy, soud se nejprve zabýval tím, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Zásadně není dán naléhavý právní zájem na určení, pokud je již možno žalovat na splnění povinnosti. I v takovém případě však naléhavý právní zájem na určení může být dán, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků. Žaloba o určení zpravidla není opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je právní vztah nebo právo. Pokud lze žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4880/2010). Soud dospěl k závěru, že v tomto případě není na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Určení neplatnosti smlouvy zjevně nevytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků, neboť takové určení neposkytne závaznou odpověď na otázku, kdo je vlastníkem předmětného automobilu, což je nepochybně v dané věci to podstatné (uvádí to i sám žalobce). Jedná se tak jen o předběžnou otázku pro posouzení vlastnictví vozidla. Mohl by být naléhavý právní zájem na určení vlastnictví vozidla, toho se však žalobce nedomáhal. Navíc žalobce již žaluje na plnění, když se domáhá vydání předmětného automobilu. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy tedy není dán, proto se dle § 80 o.s.ř. nelze požadovaného určení domáhat a nezbývá, než žalobu v této části zamítnout. Na tom nic nemění ani skutečnost, že otázka platnosti smlouvy byla jednou z předběžných otázek při rozhodování o druhém žalobním návrhu, tedy že se jí soud i tak zabýval. To nemá žádný vliv na závěr, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, a že proto nelze návrhu na určení vyhovět (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 366/99).

43. Při posuzování návrhu na vydání předmětného automobilu soud vycházel především z těchto zákonných ustanovení:

44. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

45. Podle § 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.

46. Podle § 713 odst. 2 o. z. povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

47. Podle § 714 odst. 1 věty první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého.

48. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

49. Jak je uvedeno výše, žalovaná č. 1 nabyla předmětný automobil od prodejce [právnická osoba] kupní smlouvou dle § 2079 o. z. Tím se tento automobil stal součástí společného jmění manželů dle § 709 odst. 1 o. z., když v tomto případě se nejedná o žádnou z výjimek tam uvedených. Tvrzení žalovaných, že automobil žalované č. 1 darovala žalovaná č. 2 (jednalo by se o výjimku dle § 709 odst. 1 písm. b) o. z.), bylo vyvráceno.

50. Nehraje roli, kdo hradil kupní cenu za vozidlo. Jelikož při koupi vzniká kupujícímu závazek zaplatit kupní cenu, tj. poskytnout peníze jako věc druhově určenou a zastupitelnou (§ 499 o. z.), nelze uzavření kupní smlouvy považovat za jednání vztahující se k výlučnému vlastnictví manžela (§ 709 odst. 1 písm. d) o. z.). Při uzavření kupní smlouvy je totiž zcela nerozhodné, z jakých prostředků bude kupní cena uhrazena. I kdyby měl jeden z manželů v úmyslu hradit kupní cenu ze svých výlučných prostředků (a skutečně to i učinil), stále by kupní smlouvu z těchto důvodů nebylo možné považovat za právní jednání vztahující se k jeho výlučnému vlastnictví (oproti např. prodeji či směně, ve kterých jde o individuálně určené věci). Dochází zde tedy k podstatné změně oproti předchozí právní úpravě, kdy bylo podstatné to, za jaký majetek byla věc nabyta (§ 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku).

51. Samozřejmě v této věci žalované ani netvrdily, že by automobil byl zakoupen z výlučných prostředků žalované č. 1, tvrdily, že jej uhradila žalovaná č.

2. Avšak bylo prokázáno, že i žalobce část kupní ceny hradil (ať již ze svých výlučných prostředků či prostředků ve společném jmění manželů), takže se rozhodně nemohlo jednat o věc nabytou z výlučných prostředků jen jednoho manžela (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1841/2011). Pokud by částka 360 000 Kč zaplacená žalovanou č. 2 měla představovat půjčku, jak tvrdil žalobce, tak i takto získané prostředky by představovaly součást společného jmění manželů dle § 709 odst. 1 o. z. (a i tomu odpovídající dluh by byl součástí společného jmění manželů dle § 710 o. z.), na výše uvedené závěry by to tedy nemělo žádný vliv. A i kdyby kupní cenu hradila výlučně žalovaná č. 2, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že automobil nabyla žalovaná č. 1 kupní smlouvou.

52. Pokud žalované namítaly, že nebyl doložen souhlas žalobce s koupí vozidla, k tomu soud v prvé řadě uvádí, že žalobce s koupí nepochybně souhlasil, když ze svého účtu hradil část kupní ceny. Avšak i kdyby tomu tak nebylo, tak by sice uzavření kupní smlouvy žalovanou č. 1 bez souhlasu žalobce (jako manžela) bylo v rozporu s § 714 odst. 1 o. z., když se zjevně nejedná o běžnou záležitost, ovšem dle § 714 odst. 2 o. z. s tím následkem, že by se žalobce mohl dovolat neplatnosti takového jednání. Jedná se tedy o neplatnost relativní a pokud se žalobce neplatnosti nedovolá, je třeba na takové právní jednání hledět jako na platné (§ 586 odst. 1, 2 o. z.). Jelikož se žalobce neplatnosti kupní smlouvy nedovolává, případná absence jeho souhlasu nemá vliv.

53. Předmětný automobil tedy byl ve společném jmění manželů žalobce a žalované č.

1. Za této situace nebyla žalovaná č. 1 oprávněna bez souhlasu žalobce darovat automobil žalované č.

2. Automobil je věc značné hodnoty, takže jeho darování nelze považovat za běžnou záležitost (žalované ani netvrdily, že by se v poměrech žalobce a žalované č. 1 mělo jednat o záležitost běžnou; naopak z toho, co uváděly o poměrech manželů, je zjevné, že se o běžnou záležitost rozhodně nejednalo). V tomto případě se žalovaný neplatnosti dovolal. Nehraje roli, zda tak učinil před podáním žaloby (jak namítaly žalované), neboť se každopádně neplatnosti dovolal nejpozději podáním žaloby v této věci. Darovací smlouva tedy byla neplatná dle § 714 odst. 2 o. z. a na žalovanou č. 2 na základě neplatné darovací smlouvy vlastnické právo nepřešlo (dle § 1099 o. z.).

54. Předmětný automobil tak zůstal ve společném jmění manželů žalobce a žalované č.

1. Žalobce jako jeden z vlastníků se proto může domáhat ochrany vlastnického práva, mj. vydání věci po tom, kdo ji neoprávněně zadržuje dle § 1040 odst. 1 o. z. Nehraje roli, že žalobce je jen jedním z vlastníků věci (ve společném jmění manželů), neboť ochrany vlastnického práva vůči neoprávněným zásahům třetích osob se může domáhat i jen jeden z manželů, a to i tehdy, jestliže s tím druhý manžel nesouhlasí. Je tomu tak proto, že oběma manželům náleží vlastnické právo k celé věci. Jestliže se jeden z manželů domáhá ochrany vlastnického práva k věci ve společném jmění manželů, nijak tím druhého manžela neomezuje, naopak brání společný majetek proti zásahům třetích osob (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3745/2009).

55. Žalobce se tedy důvodně domáhá po žalované č. 2 vydání předmětného automobilu, který žalovaná č. 2 neprávem zadržuje. V tomto směru soud poukazuje na to, že žalovaná č. 2 potvrdila, že došlo k uzavření darovací smlouvy a že se považuje za vlastníka, na druhou stranu nic netvrdila v tom směru, že by snad předmětný automobil z nějakého důvodu vydat nemohla (např. že by jej následně dále převedla). Proto je namístě vycházet z toho, že je to právě žalovaná č. 2, kdo vozidlo neprávem drží a koho tedy stíhá povinnost předmětný automobil vydat.

56. Vzhledem k výše uvedenému soud žalované [číslo] uložil povinnost vydat žalobci předmětný automobil (výrok I. rozsudku). Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal určení neplatnosti darovací smlouvy, pak soud zamítl (výrok II. rozsudku) pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

58. Ve vztahu k žalované č. 1 se žalobce domáhal jen určení neplatnosti smlouvy, když vydání předmětného automobilu se domáhal (jen) po žalované č.

2. Ve vztahu k žalované č. 1 tak byl žalobce neúspěšný, neboť žaloba na určení neplatnosti smlouvy byla zamítnuta. Proto má žalovaná č. 1 vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. V tomto směru soud nepovažuje za podstatné, co žalobce k uplatnění tohoto návrhu vedlo, když jednak tento nebyl důvodný již od počátku (naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy nebyl dán) a jednak je pro rozhodnutí o nákladech řízení podstatný úspěch ve věci, tedy výsledek řízení (přičemž soud rozhoduje podle stavu k okamžiku vyhlášení rozsudku – § 154 odst. 1 o.s.ř.).

59. Náklady žalované č. 1 tvoří odměna za zastupování advokátem stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při stanovení odměny za zastupování soud vyšel z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, když předmětem řízení ve vztahu k žalované č. 1 bylo určení neplatnosti právního jednání, přičemž hodnota automobilu, který byl předmětem tohoto právního jednání (darovací smlouvy), v řízení zjištěna nebyla (a zjišťování jeho hodnoty jen za účelem stanovení náhrady nákladů řízení by bylo nehospodárné). Z této tarifní hodnoty činí sazba mimosmluvní odměny dle § 7 advokátního tarifu 2 500 Kč. Jelikož byly úkony právní služby činěny při zastupování dvou žalovaných, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží odměna snížená o 20 %, odměna za jeden úkon tak činí 2 000 Kč. Za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě dne [datum], písemné vyjádření dne [datum], účast na jednání dne [datum] přesahujícím dvě hodiny – jedná se tedy o dva úkony) tak činí odměna celkem 10 000 Kč. Dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu dále náleží náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon, tj. za 5 úkonů 1 500 Kč. Jelikož byly úkony činěny při zastupování dvou žalovaných, byla žalované [číslo] přiznána polovina této částky, tj. 750 Kč. Dále náleží dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 2 258 Kč Náklady žalované č. 1 tedy činí celkem 13 008 Kč.

60. Ve vztahu k žalované č. 2 soud shledal, že žalobce lze považovat za zcela úspěšného. V tomto směru soud vychází ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3070/14, podle kterého pokud dojde k zamítnutí určovací žaloby v podstatě z formálních důvodů – pro nedostatek naléhavého právního zájmu, když již mohlo být žalováno na plnění – zatímco bylo vyhověno souvisejícímu návrhu na plnění, lze žalobce považovat za fakticky zcela úspěšného. Obdobná situace nastala i v této věci, kdy žaloba na určení neplatnosti darovací smlouvy byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, ovšem s návrhem na vydání věci byl žalobce úspěšný. Přitom otázka neplatnosti darovací smlouvy představovala jednu z předběžných otázek v této věci. Proto soud žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, ovšem jen v rozsahu, který odpovídá nároku na vydání věci. Jelikož návrh na určení neplatnosti smlouvy nebyl důvodný, nebylo by spravedlivé, aby náklady s jeho uplatněním nesla žalovaná č. 2 (resp. se jedná o důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by neměla být náhrada nákladů řízení v této části přiznána dle § 150 o.s.ř. – viz uvedený nález Ústavního soudu).

61. Také byly splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci dle § 142a o.s.ř., když bylo prokázáno, že žalobce (jeho zástupce) zaslal před podáním žaloby výzvu ze dne [datum] (dle tohoto ustanovení je podmínkou zaslání výzvy, není nutné prokázat její doručení). Zaslání výzvy na e-mailovou adresu zástupkyně žalovaných (která je v tomto sporu také následně zastupovala) soud z hlediska tohoto ustanovení považuje za dostatečné. Soud naopak nepovažuje za zásadní, že v této výzvě nebyl přímo vznesen požadavek na vydání automobilu, když z výzvy jasně vyplývá, že žalobce s převodem vozidla nesouhlasí, požaduje situaci nějak řešit (např.„ přepisem“ vozidla na něj) a pokud k tomu nedojde, bude dále postupovat soudní cestou. A konečně i kdyby předžalobní výzva zaslána nebyla, nebyl by to důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci. Žalovaná č. 2 totiž žalovanou povinnost ani po doručení žaloby dobrovolně nesplnila, žalobě se bránila, je tak zjevné, že předžalobní výzva by se stejně minula účinkem, a za této situace již není namístě dovozovat negativní důsledky z případného nezaslání předžalobní výzvy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013).

62. Při stanovení nákladů žalobce soud vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, když hodnota předmětného automobilu zjištěna nebyla a její zjišťování by bylo spojeno s nepoměrnými obtížemi (bylo nehospodárné), jak bylo uvedeno výše. Z toho činí sazba mimosmluvní odměny 1 500 Kč za jeden úkon. Náklady žalobce tak činí odměna za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření dne [datum], účast na jednání přesahujícím dvě hodiny – jedná se tedy o dva úkony) a poloviční odměna za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění, když předložená výzva neobsahuje skutkový a právní rozbor), tj. celkem odměna 8 250 Kč, náhrada hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 800 Kč, náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 111 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (z žaloby na vydání věci), tj. celkem 14 161 Kč.

63. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. se náhrada nákladů řízení platí k rukám zástupců.

64. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení