14 C 279/2021-84

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci žalobci: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] ; b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: ; 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalované] ; 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalované] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení existence služebnosti k pozemku, takto:

Výrok

I. Žaloba, že se určuje, že žalobci jako spoluvlastníci pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] vše v katastrálním území [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště] jsou oprávněnými ze služebnosti stezky, která zatěžuje pozemek parcelního čísla [číslo] v katastrálním území [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 44 553 Kč k rukám právního zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou domáhali, aby soud určil, že žalobci jako spoluvlastníci pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo] vše v katastrálním území [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště] jsou oprávněnými ze služebnosti stezky, která zatěžuje pozemek parcelního čísla [číslo] v katastrálním území [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště]. Žalobci odůvodnili žalobu tím, že jsou spoluvlastníky pozemků parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo], jehož součástí je stavba ev. [číslo] vše v katastrálním území [část obce], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště]. Žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parcelního čísla [číslo] v katastrálním území [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště]. Uvedený pozemek je nezastavěný, je na něm umístěna trvale otevřená brána, přes kterou se prochází na pozemky žalobců. Žalobci nabyli své pozemky vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 19. 12. 2019 s právními účinky vkladu ke dni 27. 11. 2019. Současně s vlastnictvím svých pozemků nabyli žalobci po svých právních předchůdcích právo ke služebnosti stezky k pozemku, a to ve prospěch pozemků žalobců. Podle informací žalobců předmětná služebnost existuje a je využívána v dobré víře od nepaměti, a to žalovanými a před nimi jejich právními předchůdci. K tomu žalobci získali čestná prohlášení o existenci a užívání předmětné služebnosti od předchozích vlastníků pozemků žalobců, a to od manželů [příjmení], kteří byli právními předchůdci žalobců a pozemky, které nyní vlastní žalobci, vlastnili v období od 2. 10. 1991 až do 16. 8. 2015, a dále od právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení], která pozemky žalobců vlastnila od 17. 8. 2015 do 26. 11. 2019. Předmětná služebnost tedy existuje již nejméně 30 let a je využívána nerušeně s vědomím vlastníků služebného pozemku. Současně zajišťuje jediný přístup k pozemkům žalobců. Vzhledem k tomu, že žalobci plánují provést rekonstrukci stávající stavby na pozemcích žalobců, tak je ze strany stavebního úřadu po žalobcích požadováno, aby doložili existenci věcného práva opravňujícího je k přístupu ke svým pozemkům žalobců. Rovněž banka, která má rekonstrukci financovat, tak vznesla obdobný požadavek. Žalobci požádali žalované o odkup pozemku nebo případné smluvní zřízení služebnosti jako věcného práva, které by mohlo být zapsáno do katastru nemovitostí, avšak žalovaní odmítají svůj pozemek prodat nebo jej zatížit věcným právem. Protože nedošlo mezi žalobci a žalovanými k mimosoudní dohodě, nezbývá žalobcům než, aby se žalobou domáhali určení stávající předmětné služebnosti, kterou dle jejich názoru nabyli mimořádným vydržením ve smyslu ust. § 1095 a § 3066 občanského zákoníku. Žalobci uvedli, že mají naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby ve smyslu ust. § 80 písm. c) o.s.ř., neboť k ochraně jejich práva je tento postup nezbytný. Rovněž je nezbytné zapsat věcné právo do katastru nemovitostí, aby mohli žalobci realizovat svůj záměr ohledně rekonstrukce jejich stavby.

2. Žalované navrhly zamítnutí žaloby. Žalované uvedly, že na jejich pozemku je postavena brána zajišťující průchod přes jejich pozemek k pozemkům žalovaných, avšak tuto bránu někdo na jejich pozemku postavil bez jejich souhlasu, bez platného stavebního povolení či ohlášky, přestože brána má zděný základ, zabudovaný do země, bránu potáhl ostnatým drátem a tuto uzavřel řetězem a visacím zámkem. Žalované se tak na svůj pozemek nedostanou a v situaci, kdy druhá žalovaná potřebovala opravit střechu svojí garáže na vedlejším pozemku parc. [číslo] tak jí nezbývalo než se jako zloděj vloupat přes ostnatý drát na svůj vlastní pozemek, ze kterého následně získala přístup k místu opravy další svojí nemovitosti. Žalované neví, kdo a kdy bránu postavil a nemají proto koho vyzvat k jejímu odstranění. Žalované se domnívají, že branka a plot byli postaveny právními předchůdci žalobců, tedy předchozími vlastníky pozemku parc. [číslo] to ve spolupráci s dalšími zahrádkáři, kteří přes jejich pozemek chodí ke svým zahrádkám. Odstranit stavbu na svoje náklady žalované odmítají, neboť by následně neměly po kom takto vynaložené náklady požadovat, neboť se ke stavbě plotu a branky nikdo nepřiznal, V minulosti žalované řetěz na bráně na svém pozemku opakovaně přestřihly, aby se byly schopny na svůj pozemek dostat, ovšem řetěz byl vždy vyměněn a brána opět uzamčena. Není pravdou, že by byla služebnost na pozemku užívána nerušeně s vědomím žalovaných. Žalované o užívání jejich pozemku věděly a toto trpěly, ale nikoliv proto, že by jim to nevadilo, ale zejména proto, že neměly koho konkrétního z užívání jejich pozemku vypudit a odstranit nelegální stavbu na svém pozemku, která jim reálně znemožňuje svůj pozemek užívat. Pozemek žalovaných je daleko od jejich bydliště, a proto nemají potřebu jej často navštěvovat, přičemž je obtížné občasným průchozím lidem zakazovat, aby po jejich pozemku chodili, respektive, aby jinak užívali jako vlastní a nezahrazovali jej bránou a plotem. Z této jejich nečinnosti však v žádném případě nelze dovozovat, že žalované souhlasí s tím, aby se jejich pozemek stal ve své podstatě veřejnou cestou pro vybranou skupinu chatařů a zahrádkářů, mezi nimiž jsou i žalobci, kteří přes tento pozemek chodí ke svým zahradám a chatám. Jejich pozemek je navíc určený ke stavbě garáže, což zcela jasně vyplývá jak z tvaru a umístnění pozemku, který bezprostředně navazuje na řadu garáží, kterou má garáž, případně postavená na tomto pozemku zakončovat, tak z platného územního plánu [města], který plochu, na které se jejich pozemek nachází označuje jako„ DG“, tedy plochu pro hromadné garáže. Na výstavbu garáže na jejich pozemku bylo v minulosti vydáno stavební povolení, které původní vlastník nevyužil. Žalované mají záměr na svůj pozemek rozšířit garáž ve vlastnictví druhé žalované, která se nachází na bezprostředně sousedícím pozemku parc. [číslo] což již před podáním žaloby avizovaly žalobcům. Pokud by bylo žalobě vyhověno, tak bude ve značné míře omezeno vlastnické právo žalovaných, které nejen, že budou povinny strpět služebnost stezky přes svůj pozemek, ale zejména nebudou oprávněny na svém pozemku garáž již nikdy vystavět. V původním plánu [města] se počítalo s tím, že přístup na pozemky parc. [číslo] další bude zajištěn skrze pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví [města] s účelem využití jako ostatní komunikace, avšak z pravé strany tohoto pozemku okolo pozemku parc. [číslo] kde je postavena garáž, okolo které je volný přístup na pozemek parc. [číslo] – zahrada, ze které je pohodlný přístup jak na pozemky žalobců, tak k pozemkům dalších zahrádkářů. V minulosti však tuto variantu zahrádkáři nevyužívali a začali chodit přes jejich pozemek, neboť tato cesta byla o něco málo kratší, čímž si ušetřili cestu a založili tradici chození přes jejich pozemek, který si následně i oplotili a přehradili brankou. Skutečnost, že žalobci hodlají provést rekonstrukci chaty, kterou zakoupili bez zajištění přístupu k veřejné cestě, nemá na věc žádný relevantní vliv. Žalobci si měli možnost si nemovité věci před jejich nákupem důkladně prohlédnout a posoudit jejich faktické i právní vady. Pokud nemovitosti zakoupili bez přístupu k veřejné cestě za sníženou cenu, způsobenou touto právní vadou, nemohou se spoléhat na to, že k jejich výzvě žalované svůj pozemek prodají, anebo zřídí věcné břemeno. Uvedené bylo žalovanými v minulosti žalobcům sděleno a v dobré víře jim bylo nabídnuto, že žalobcům umožní užívání pozemku obligační formou na smluvním základě, tedy bez zápisu takového práva do katastru nemovitostí. Tato nabídka byla motivována také tím, že žalované hodlají svůj pozemek využít k rozšíření garáže ze sousedního pozemku, což by při existenci věcně právního omezení jejich pozemku služebností nebylo možné. Tato nabídka žalovaných byla žalobci odmítnuta, protože sveřepě trvali na tom, aby měli ke svým nemovitostem přístup zajištěn věcně právně, neboť bez toho nejsou schopni získat úvěr na rekonstrukci svých nemovitých věcí. Pro mimořádné vydržení vlastnického práva je nezbytné splnění dvou podmínek. Jednak je třeba, aby oprávněná osoba užívala v dobré víře věc po dobu dvojnásobně dlouhou, než které je zapotřebí k vydržení vlastnického práva. Druhou podmínkou je, že držitel nemá nepoctivý úmysl. Žalované jsou přesvědčeny o tom, že žalobci a jejich právní předchůdci nemohli mít poctivý úmysl při užívání jejich pozemku, neboť jak právní předchůdci žalobců (původní vlastníci pozemku parc. [číslo]), tak žalobci ví, že jejich pozemek není vlastnictvím žalobců a ani se nejedná o veřejnou komunikaci, rovněž je jim známo, že pozemek žalovaných není zatížen věcným břemenem v jejich prospěch a přesto jej takto využívají. Právní předchůdci žalobců s největší pravděpodobností pozemek žalovaných zahradili plotem s ostnatým drátem a brankou na řetěz, od kterého neposkytli žalovaným klíč a fakticky tak žalované z jejich pozemku vypudili. V tomto případě, kdy si nevlastník pozemku a domněle oprávněný z neexistujícího věcného břemene svévolně zabere cizí pozemek a přehradí ho plotem a brankou a následně po několikerém odmítnutí vlastníků pozemku těmto vyhrožuje„ řešením věci právní cestou“ a„ vysouzením“ pozemku, pak nemůže být o nepoctivém úmyslu žalobců sebemenších pochyb.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 11. 2021 [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [obec] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobci jsou na základě kupní smlouvy ze dne 19. 11. 2019 vlastníky formou společného jmění manželů pozemků parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [část obce] č. e. [anonymizováno] (rod. rekr.), a to od 27. 11. 2019.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29.11.2021 [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], [obec] soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalované jsou mimo jiné spoluvlastníky, každá s podílem id. , pozemku parc. [číslo] což je pozemek, který je předmětem tohoto řízení.

6. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 13. 9. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že k pozemkům parc. [číslo] se chodilo přes pozemek parc. [číslo] to od 80. let minulého století, přičemž procházejícím nebylo nikým bráněno, naopak průchod byl vlastníky pozemku parc. [číslo] vědomě trpěn. Totožné soud zjistil a vzal za prokázáno z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 13.9.2021 a obdobně i z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 31.5.2021. Vzhledem k tomu, že se jednalo o čestné prohlášení, které bylo evidentně sepsané jinou (nezjištěnou) osobou než výše uvedenými a podepsanými osobami (jednalo se typově o jakýsi„ vzor“), tak soud přistoupil v průběhu řízení k tomu, že tyto podepsané osoby byly následně předvolané k jednání, aby ve věci vypovídaly jako svědci k tomu, aby blíže vysvětlily skutečnosti uvedené v čestných prohlášeních. Uvedený důkazní návrh na výslech těchto osob jako svědků učinil v průběhu řízení u prvního jednání dne 25. 4. 2023 právní zástupce žalovaných.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí evidovaný k datu 1. 11. 2019 [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] – vlastníkem [jméno] [příjmení], na základě smlouvy kupní ze dne 11. 8. 2015, právní účinky k zápisu ke dni 17. 8. 2015 soud zjistil a vzal za prokázáno, že [jméno] [příjmení] byla ke dni 1. 11. 2019 výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] to od 17. 8. 2015.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí evidovaný k datu 1. 8. 2015 [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] – vlastníkem [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno], a to na základě smlouvy kupní ze dne 8. 6. 1999, právní účinky vkladu ke dni 9. 6. 1999 a kupní smlouvy ze dne 2. 10. 1991 soud zjistil a vzal za prokázáno, že manželé [příjmení] byli vlastníky pozemků parc. [číslo] to od 2. 10. 1991, resp. od 9. 6. 1999.

9. Řetězec právního nástupnictví ve vztahu k jejich nemovitostem se tak žalobcům podařilo prokázat přinejmenším do 9. 6. 1999.

10. Ze stanoviska k žádosti o prodej ze dne 3. 6. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobci se obrátili na žalované s žádostí o řešení situace přístupu na pozemky parc. [číslo] přes pozemek parc. [číslo] žalované však navrhovaly obligační řešení formou uzavření nájemní smlouvy, věcněprávní řešení odmítaly, neboť to by do budoucna vylučovalo využít parcelu [číslo] k výstavbě garáže.

11. Z fotodokumentace soud zjistil a vzal za prokázáno, že na pozemku parc. [číslo] se nachází uzamykatelná branka, s plotem, nahoře ovinutým ostnatým drátem. Na brance plotu je poštovních schránka. Na tomtéž pozemku – před brankou – se nachází poklop (jak vyplynulo z dalších důkazů, jde o poklop vodovodní šachty k chatce ve vlastnictví žalobců).

12. Z barevné fotografie, kde prosvítá i zahradní domek žalobců, soud zjistil a vzal za prokázáno totéž, co uvedeno v předchozím bodě, s tím, že branka je otevřená.

13. Z výřezu z [územního plánu města] [anonymizováno] [územní celek], regulativní část je uložena v ISASU, soud zjistil a vzal za prokázáno, že pozemek parc. [číslo] je určený k výstavbě garážových stání.

14. Z výřezu katastrální mapy (viz čl. 33 a čl. 35) soud zjistil a vzal za prokázáno, že na pozemky parc. [číslo] je možný též přístup přes pozemek [číslo].

15. Ze stanoviska k žádosti o prodej pozemku 23. 3. 2021 soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalobci se obrátili na žalované s předžalobním pokusem o řešení přístupu k jejich pozemkům parc. [číslo] přes pozemek parc. [číslo] že žalované nabídly žalobcům uzavření nájemní smlouvy. Žalované odmítly prodej pozemku a zdůraznily své vlastnické právo k pozemku jako právo absolutní.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že na pozemku parc. [číslo] se nachází branka, přes kterou se chodí k chatě a zahrádce žalobců, svědkyně byla předchozím vlastníkem chatky a zahrádky. Dále se v pozemku parc. [číslo] nachází šachta s přípojkou vody pro chatu a zahrádku. Klíče od branky dostala svědkyně od [anonymizováno], předchozích vlastníků chatky a zahrádky. Svědkyně uvedla, že příchod k chatě a zahrádce přes pozemek [číslo] byl dobře řešený, cesta byla krátká, a díky uzamykatelné brance tam nemohly cizí osoby. Dle svědkyně musela být branka postavená ještě před [anonymizováno].

17. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že se přes pozemek parc. [číslo] chodilo na základě souhlasu pana [příjmení]. Panu [příjmení] na oplátku poskytovali vodu z šachty v pozemku parc. [číslo] na stavbu garáže. V areálu zahrádkářské kolonie bylo osm zahrádek a osm rodin, které využívaly pozemek parc. [číslo] k přístupu. Svědek se dohodl s panem [příjmení], že na pozemku parc. [číslo] postaví branku. Stalo se tak společným úsilím zahrádkářů asi někdy v roce 1985. Svědek vypověděl, že nějaké konkrétní právní řešení nebylo, jen existovalo povolení chodit přes pozemek parc. [číslo] postavit si tam branku. Totéž ohledně obsahu povolení chodit přes pozemek sdělil svědek svědkyni [příjmení], když nemovitosti kupovala, a předal jí klíče od branky.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že čestné prohlášení jí k podpisu předložila žalobkyně, kterou zná od té doby, kdy se k nim do bytu dostala pod záminkou, aby si popovídaly o zahradě. Svědkyně zdůraznila, že to původně podepsat nechtěla, ale že to podepsal její manžel, který byl vstřícný, takto nakonec taky podepsala, když jí žalobkyně slíbila, že to nikde nepoužije, což ale nedodržela, protože nakonec musela přijít k soudu. Dále svědkyně k věci uvedla, že kolem garáže pana [příjmení] byl dovolen průchod do zahrádkářské osady. Pozemek, přes který se chodilo, patřil manželům [příjmení] s tím, že až se to bude řešit, tak se nějak domluví. Přes pozemek parc. [číslo] chodili zahrádkáři, někdy tudy procházely i jejich návštěvy. V pozdějších letech se měnil okruh zahrádkářů a přestával tam být takový sousedský pohodový klid, dokonce se tam začali kolem garáží stahovat bezdomovci. Svědkyně potvrdila existenci přívodu vody přes pozemek parc. [číslo]. Svědkyně potvrdila, že mezi zahrádkáři a manželi [příjmení] nebyla písemná dohoda, jen ústní souhlas, že jim to nevadí, že se chodí přes jejich pozemek parc. [číslo]. Svědkyně dále potvrdila, že branka byla postavena zhruba v roce 1985, a to na základě všeobecné shody zainteresovaných osob zahrádkářů.

19. Z kupní smlouvy ze dne 11.8.2015 mezi manželi [příjmení] a paní [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že manželé [příjmení] uzavřeli s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu dne 11. 8. 2015, na základě které došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem - pozemkům parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo], jehož součástí je stavba č. e. 548 pro rodinnou rekreaci, vše v katastrálním území [část obce], a to za kupní cenu 850 000 Kč, která byla složená do advokátní úschovy, což bylo zjištěno z listinného důkazu - smlouva o úschově peněz bez data a bez podpisu a dále z listinného důkazu z výpisu z účtu o převodu částky 850 000 Kč ze dne 13.8.2015 soud zjistil a vzal za prokázáno, že sjednaná kupní cena byla převedena na úschovní účet schovatele.

20. Z předávacího protokolu (bez data) soud zjistil a vzal za prokázáno, že soud zjistil a vzal za prokázáno, že [jméno] [příjmení] jako předávající předala žalobcům nemovitosti - pozemky parcelních čísel [číslo], [číslo] a [číslo], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno] pro rodinnou rekreaci, vše v katastrálním území [část obce].

21. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3. 11. 2008 soud zjistil a vzal za prokázáno, že předmětem byla dohoda o zřízení práva věcného břemene k pozemku ve vlastnictví [města] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], a to vzhledem k umístění vodovodní přípojky, přičemž oprávněným z věcného břemene byl [anonymizováno]. [jméno] [příjmení].

22. Z výslechu žalované [číslo] jako účastnice řízení soud zjistil a vzal za prokázáno, že tato se svým manželem dovolili zahrádkářům chodit přes parcelu [číslo] dohoda byla pouze ústní, než se vyřeší přístup jinou cestou. Jinak byl pozemek parc. [číslo] určen k zastavění garáží. K tomu ale nedošlo pro těhotenství účastnice a jiné starosti.

23. Z výslechu žalované [číslo] jako účastnice řízení soud zjistil a vzal za prokázáno, že nabyla vlastnické právo k pozemku parcela [číslo] na základě darovací smlouvy z roku 2000, a to id. a věděla, že existuje nějaká domluva ohledně průchodu přes tento pozemek s tím, že se to musí řešit. Při opravě střechy jejich garáže na vedlejším pozemku, kterou prováděla se svým partnerem, se potkala s manželi [příjmení], sdělila jim, že nemá klíče od svého pozemku, chtěla se s nimi domluvit ohledně vyřešení situace s tímto pozemkem. Žalobkyně 2. uvedla, že je výlučnou vlastnicí garáže postavené na vedlejším pozemku, garáž však výlučně užívá její otec. S otcem není 20 let v kontaktu, jen den před jednáním mu volala, zda se dostaví k soudu, což jí potvrdil.

24. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázáno, že parcela [číslo] byla určena ke stavbě garáže, ale nedošlo k ní pro pracovní vytížení svědka a jeho nemoc. Dovolil„ babkám“, co tam měly zahrádky, aby chodily přes jeho parcelu, aby to nemusely obcházet. Svědek se odvolal i na jistý soucit se staršími lidmi, když dovolil těm„ babkám“ chodit přes jeho pozemek. Svědek uvedl, že nikomu nedal souhlas ke stavbě plotu a branky. Dále svědek uvedl, že jeho souhlas s přechodem přes pozemek byl dočasný, než ho babky naštvou, a ony mu za to daly sem tam něco ze zahrádky (rajče nebo jablko).

25. Ze stavebního povolení ze dne 8.12.1983 (na čl. 45), stejná strana tohoto povolení je ještě na čl. 65 a pokračování tohoto stav. povolení je na čl. 66 – 67 soud zjistil a vzal za prokázáno, že pozemek parc. [číslo] byl určen k zastavění stavbou garáže.

26. Z výseče z výkresové části územního plánu [města] a ze strany 27 regulační části územního plánu [města] soud zjistil a vzal za prokázáno, že pozemek žalovaných je územním plánem [města] určen ke stavbě hromadných a odstavných parkovacích garáží.

27. Po provedeném dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

28. Žalobci se domáhali tzv. mimořádného vydržení práva služebnosti stezky, které by zatěžovalo pozemek parc. [číslo] bylo zřízené ve prospěch každého vlastníka pozemků parc. [číslo].

29. Jelikož podle tvrzení žalobců k nabytí práva odpovídajícího služebnosti mimořádným vydržením mělo dojít po 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení této otázky podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (srovnej § 3028 odst. 1, 2 o. z.)

30. Podle ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) platí, že pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

31. Vydržecí doba u nemovitých věcí činí 10 let (§ 1091 odst. 1 o. z.) Pro mimořádné vydržení služebnosti (což je nemovitá věc - § 498 odst. 1) tedy musí uplynout 20 let.

32. Podle ust. § 977 o. z. platí, že jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní. Toto ustanovení reprezentuje numerus clausus věcných práv, tzv. uzavřeného počtu věcněprávních vztahů. Obdobné ustanovení neobsahoval občanský zákoník z roku 1964 (dále jen„ obč. zák.“), avšak teorie i právní praxe dané východisko respektovala. Důsledkem tohoto přístupu je, že nelze jen tak jakýkoliv závazek přetavit do věcněprávní roviny.

33. Věcné právo vzniká zásadně na základě písemné smlouvy (§ 46 obč. zák., § 560 o. z.) – titulus – často ve spojení s další právní skutečností, kterou je například vklad do katastru nemovitostí - modus. Podle usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 2950/2011: Oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemenu musí být přesvědčen, že jemu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu (dříve registrace státním notářstvím), a které je časově neomezené a přechází na nového nabyvatele s přechodem či převodem vlastnictví nemovitosti, k níž se toto právo váže (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. října 2010, sp. zn. 22 Cdo 658/2010).

34. V řízení nevyšlo najevo, že by smlouva mezi právními předchůdci žalobců a žalovaných byla sjednána jako písemná, a už vůbec nebylo prokázáno, že by byly sjednány její věcněprávní účinky. Smlouva byla evidentně obligační, tj. zavazující jen jejich smluvní strany. Dokonce by bylo možno uvažovat o tom, že smlouva byla vázána pouze na konkrétní osoby zahrádkářů, kteří zde byli v době uzavření smlouvy, a pana [jméno] [příjmení], eventuálně i jeho manželky (kvůli dobrým sousedským vztahům, které jsou samozřejmě vázány na osobnost, charakter toho kterého člověka, a s úmrtím takového člověka zaniká i jeho osobní oprávnění založené zde ústní dohodou). Jak vyplynulo z výpovědi pana [příjmení], ten dovolil průchod konkrétním osobám v zájmu dobrých sousedských vztahů. Převodem zahrádky s chatkou by pak taková dohoda subjektivně zanikla. Každopádně vztah dohody erga omnes dojednán nebyl, a ani nemohl být, když nedošlo k uzavření písemné smlouvy a nebyly věcněprávní účinky ani jinak dohodnuty.

35. V řešené věci žalobci evidentně věděli, že zde existovala ústní smlouva o užívání pozemku parc. [číslo] podmíněná souhlasem pana [jméno] [příjmení], eventuálně na to navazujícím souhlasem právních nástupců po [jméno] [příjmení], tj. žalovaných. Žalobci nemůžou mít poctivý úmysl, když se teď žalobou domáhají přeměny tohoto závazkověprávního stavu v nový, věcněprávní.

36. Zásadní výklad otázky podmínek mimořádného vydržení provedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, kde uvedl (na což navazuje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022 – pozn. soudu):„ K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) tedy není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák., se tu neuplatní.

37. Při výkladu sousloví„ nepoctivý úmysl“ dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“ (srov. Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163, Bělovský, P. in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 377, Dobrovolná, E. in Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 90).

38. Samotný„ nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem.

39. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně„ vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.)

40. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud by pak mohl zpochybnit úvahy soudů nižších stupňů jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené či nebyly řádně odůvodněny.

41. V usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022, Nejvyšší soud na tato východiska navázal, když uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale mnohem benevolentněji posuzovaná„ držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“. Jde o„ jinou, novou míru kvality přesvědčení držitele, odlišnou od poctivé i nepoctivé držby“. V usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že splňuje-li držba sousedního pozemku (jeho části) požadavky kladené na poctivou držbu (§ 992 odst. 1 o. z.), resp. oprávněnou držbu podle § 130 odst. 1 obč. zák., jde v zásadě i o držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu (§ 1095 o. z.) Nesplňuje-li držba uvedené požadavky, je třeba zvážit, zda držitel jednal poctivě v obecném smyslu tohoto slova, a podle toho rozhodnout, zda jde o držbu v nepoctivém úmyslu či nikoliv.

42. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se podle § 1096 odst. 2 o. z. započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.)

43. Nejvyšší soud právní otázku nabytí práva k nemovité věci na základě institutu mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. již vyřešil v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. K těmto závěrům se Nejvyšší soud rovněž přihlásil v usnesení ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2961/2021, a v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1686/2021.

44. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) tedy není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale absence nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, se tu neuplatní.“ 45. Žalobci koupili na základě smlouvy ze dne 19. 11. 2019 pozemky parc. [číslo] ke kterým neměli přístup a ani není přístup z veřejné cesty přes jiný pozemek, k němuž by měli nějaké oprávnění. K přístupu do zahrádkářské osady, jejíž součástí pozemky žalobců jsou, je dlouhodobě užíván pozemek [číslo], který je ve vlastnictví žalovaných. Přístup přes pozemek [číslo] se děje na základě ústní dohody uzavřené toho času mezi [jméno] [příjmení] a tehdejšími zahrádkáři. Souhlas udělil [jméno] [příjmení] na dobu neurčitou a bezplatně. Užívání bylo rovněž bezplatné.

46. V řízení bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že zde existuje ústně uzavřená smlouva, na jejímž základě jejich právní předchůdci, stejně jako ostatní zahrádkáři na tomto území, měli obligační oprávnění inter partes na dobu neurčitou chodit přes pozemek parc. [číslo] ke svým chatkám a zahrádkám. Rovněž tak smlouva zahrnovala oprávnění zahrádkářů postavit si na pozemku branku a oplocení, aby se zamezilo přístupu třetích (cizích) osob. Soud v této části uvěřil spíše výpovědi svědků [příjmení] [příjmení] a paní [příjmení] ve spojení s výpovědí paní [příjmení], než svědkovi [příjmení]. Nebylo pravděpodobné, že by branka s plotem vznikly bez jeho souhlasu a už vůbec ne až v roce 2014. Oprávnění chodit přes pozemek parc. [číslo] bylo zřízeno zdarma a i trvání práva bylo bezplatné a bylo zřízeno na dobu neurčitou s tím, že doba užívání byla předem omezena tou skutečností, dokud nebude zahájena stavba plánované garáže na tomto pozemku. Takto popsaný institut naplňuje znaky výpůjčky dle § 659 občanského zákoníku z roku 1964 (platný a účinný v době uzavření smlouvy, dále jen„ obč. zák.“), nyní dle § 2193 OZ, resp. znaky výprosy dle § 2189 OZ (institut výprosy - prekaria byl judikatuře známý i za účinnosti obč. zák.)

47. Podle ust. § 993 OZ platí, že pokud se neprokáže, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

48. Soud je toho názoru, že se toto ustanovení musí aplikovat i v řešené věci. V řešené věci totiž bylo právním předchůdcům žalobců povoleno, aby dočasně či časově neomezeně v závislosti na libovůli pana [jméno] [příjmení] užívali věc, tj. pozemek parc. [číslo] za účelem přístupu k jejich chatkám a zahrádkám. Evidentně se tak jednalo o právo dočasné. Takové právo nelze proměnit ve věcné právo.

49. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2950/2011: je-li právo k cizí věci vykonáváno se souhlasem vlastníka, který může být kdykoliv odvolán, nemůže tento souhlas založit dobrou víru držitele o vzniku a existenci práva, které by mohlo mít povahu věcného břemene. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2241/2005: za právní důvod oprávněné držby práva odpovídajícího věcnému břemeni nelze považovat ústní souhlas k výkonu tohoto práva.

50. Přinejmenším z odpovědi žalovaných na žádost žalobců o součinnost k řešení přístupu na jejich pozemky parc. [číslo] jim muselo být zřejmé, že žalované existenci věcného břemene tížícího jejich nemovitost neuznávají a udělený souhlas s chůzí po pozemku nacházející se v jejich vlastnictví považují spíše za„ sousedskou výpomoc“. Žalované rovněž uvedly, že kromě ústního souhlasu jejich právního předchůdce nedisponují žalobci žádným právním důvodem, na základě kterého by byli oprávněni přechodu po pozemku parc. [číslo]. Žalobci se prostřednictvím tohoto řízení snaží proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povolenou jen výprosou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021), a proto nemohli být držiteli nikoli v nepoctivém úmyslu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, přitom vůle držet právo odpovídající služebnosti (animus) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího služebnosti, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva.

51. V neposlední řadě soud spatřuje absenci poctivého úmyslu na straně žalobců ve skutečnosti, že žalované jim nabídly možnost zřízení práva (opět jen s účinky závazkovými inter partes) přecházet přes pozemek na základě nájemní smlouvy. Místo toho se žalobci domáhají žalobou něčeho navíc, na co nemají právo. Skutečnost, že po nich vyžaduje banka či stavební úřad konkrétní právní poměr, jde k tíži žalobců. O tyto skutečnosti se měli žalobci zajímat ještě před koupí dotčených nemovitostí. Vzhledem k výše uvedenému právnímu hodnocení soud žalobu zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal plně úspěšným žalovaným plnou náhradu nákladů řízení. Při určení odměny a náhrady hotových výdajů žalovaných soud postupoval dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Konkrétní výše odměny za úkon právní služby vyplývá z ust. § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bodu 5. advokátního tarifu. Této tarifní hodnotě odpovídá odměna za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč. Výše paušální náhrady hotových výdajů je upravena v ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a činí 300 Kč/úkon. Vzhledem ke skutečnosti, že právní zástupce žalovaných zastupoval dvě osoby, náleží mu odměna snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu) Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, přičemž právní zástupce žalovaných učinil v řízení následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu – odměna ve výši 4 960 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, vyjádření ze dne 11. 3. 2022 k žalobě - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu – odměna ve výši 4 960 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, účast na jednání soudu dne 25. 4. 2023 v čase 13:00 hod. – 15:02 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – odměna ve výši 9 920 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, účast na jednání soudu dne 6. 6. 2023 v čase 9:00 hod. – 12:23 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – odměna ve výši 9 920 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, účast na jednání soudu dne 30. 6. 2023 v čase 9:00 hod. – 11:00 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – odměna ve výši 4 960 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Soud ověřil, že právní zástupce žalovaných je plátcem DPH, proto náleží dle § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení i náhrady DPH v částce 7 733 Kč Celkem náhrada nákladů řízení žalovaných činí 44 553 Kč. Částka je na základě ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu splatná k rukám právního zástupce žalovaných. Lhůta tří dnů k plnění od právní moci je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení