14 C 286/2025 - 44

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 33 884,01 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 357,97 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 718,79 Kč zastavuje.

III. Žaloba se co do částky 27 184,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 598,70 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 140,98 Kč, úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 069,74 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,26 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 809,26 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 884,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále také jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na základě, které mu poskytla částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce úvěr spolu s úrokem v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal uhradit původní věřitelce 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku ve výši 500 Kč zaplatil původní věřitelce dne [datum]. Původní věřitelce tak vznikl nárok na zaplacení celé dlužné částky, tj. jistiny ve výši 13 069,74 Kč, úroku ve výši 439,52 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 280 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč a úhrady za splátky v hotovosti ve výši 2 314,29 Kč (tj. celkem 23 884 Kč). Poté již žalovaný nezaplatil ničeho, proto je povinen zaplatit smluvní pokuty ve výši celkem 10 000 Kč, sestávající ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (která ke dni [datum] činí 7 983,62 Kč) a smluvní pokuty za zaslané upomínky (2×750 Kč a 1 500 Kč), když žalobkyně požaduje toliko smluvní pokutu v zastropované výši. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 956,67 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 859,77 Kč od [datum] do [datum], úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny 13 069,74 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 509,26 Kč (z jistiny 13 069,74 Kč a úroku ve výši 439,52 Kč) od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství a smluvní pokuty byla ze strany původní věřitelky postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] (před jednáním) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 357,97 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 718,79 Kč s odůvodněním, že dle přepočtu činí kapitalizovaný úrok ve výši 8 % ročně z jistiny 13 069,75 Kč za období od [datum] do [datum] částku 598,70 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,26 Kč za období od [datum] do [datum] částku 1 140,98 Kč.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu tak, že její právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Informace poskytnuté žalovaným byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum] a ověřeny dle žalovaným předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu. Žalovaný v žádosti prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. V případě, že by žalovaný uvedl nepravdivé či hrubě zkreslené údaje nebo zamlčel podstatné údaje, mohl by se dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu ve výši 28 704 Kč a vyhodnotila, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 656 Kč je dostatečná.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud k projednání věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil se ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

6. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující.

7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vč. předpisu splátek soud zjistil, že byla podepsána žalovaným a zástupkyní společnosti [právnická osoba]. Předmětem smlouvy o úvěru byl závazek původní věřitelky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 1 014 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasním poplatkem za platby v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč, tj. včetně všech poplatků ve výši 17 184 Kč, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Ve smlouvě byly dále sjednány smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, za zaslání upomínek ve výši 750 Kč za každou a za zaslání oznámení o postoupení úvěru inkasnímu pracovníkovi ve výši 1 500 Kč. Dále zde byl sjednán úrok z prodlení, jímž měla být úročena jak jistina, tak i splatný nezaplacený úrok. Zápůjční úroková sazba pro úvěr se splatností 14 měsíců byla sjednána na 8 % ročně, RPSN 272,44 % ročně. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od věřitele v místě svého bydliště převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.

8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil v hotovosti dne [datum] částku 2 700 Kč, dne [datum] částku 2 700 Kč, dne [datum] částku 2 700 Kč, dne [datum] částku 2 700 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 1 500 Kč a dne [datum] částku 500 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. prohlášení o pravosti podpisu soud zjistil, že byla podepsána zástupcem původní věřitelky [právnická osoba]., a zástupcem žalobkyně. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v příloze č. [hodnota] smlouvy včetně práva na smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení.

10. V příloze č. [hodnota] seznamu pohledávek byla uvedena pohledávka za žalovaným označená číslem smlouvy [číslo smlouvy], jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného a výší pohledávky k rozhodnému dni 23 884,01 Kč.

11. Podle potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. potvrzení o příchozí platbě žalobkyně zaplatila původní věřitelce [právnická osoba]., kupní cenu ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

12. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] původní věřitelka [právnická osoba], oznámila žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] na žalobkyni.

13. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum].

14. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil údaje o žalobkyni a její právní subjektivitě.

15. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že ji sepsala zástupkyně původní věřitelky a podepsal ji žalovaný. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele [právnická osoba], jeho měsíční příjmy ze mzdy činí 41 506 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činí 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, srážky ze mzdy činí 6 552 Kč. Doložení příjmů mělo být provedeno výplatními páskami a pracovní smlouvou. Bydlí v družstevním bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilým dětem. Uvedl, že srážky ze mzdy má splaceny a dále uvedl dluh ve výši 12 000 Kč u [právnická osoba].

16. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] (resp. její první a poslední strany) soud zjistil, že žalovaný uzavřel pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba]. na dobu určitou od [datum] do [datum].

17. Z výplatní pásky za měsíc [měsíc] [rok] bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda včetně příplatku v celkové výši 41 722 Kč, přičemž ze mzdy byla žalovanému provedena srážka na exekuci ve výši 6 552 Kč. Z výplatní pásky za měsíc [měsíc] [rok] bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena čistá mzda ve výši 41 289 Kč.

18. Soud dále lustrací v systému ISAS ze dne [datum] zjistil, že proti žalovanému byla v době sjednání smlouvy, resp. krátce před jejím sjednáním u zdejšího soudu vedena 3 exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

20. Původní věřitelka společnost [právnická osoba]., a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně dalších poplatků ve výši 17 184 Kč, tj. celkovou částku 37 184 Kč, ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil původní věřitelce celkem 13 300 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě předmětné pohledávky do [datum].

21. Soud se zabýval tím, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval nejprve písemně k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což žalobkyně reagovala tím, že soudu zaslala listiny – žádost o úvěr, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Na základě těchto listinných důkazů soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala původní věřitelka tak, že žalovaný vyplnil údaje v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem ze mzdy ve výši 41 506 Kč, měsíční výdaje na bydlení a energie 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní výdaje 4 250 Kč a srážky ze mzdy 6 552 Kč, dále uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je svobodný, nemá vyživovací povinnost k nezletilým dětem, srážky ze mzdy má splaceny a uvedl dluh ve výši 12 000 Kč. Původní věřitelka ověřila údaje pouze o příjmech žalovaného pracovní smlouvou a výplatní páskou ze [měsíc] [rok], kde byl uveden příjem 41 755 Kč a srážka na exekuci 6 552 Kč, a výplatní páskou z [měsíc] [rok], kde byl uveden příjem 41 289 Kč.

22. Nic dalšího žalobkyně nedoložila, proto soud shledal, že nelze vyhovět jejímu návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, když dle judikatury Ústavního soudu i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady, zákon ponechává na úvaze soudu, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Jde o zákonem povolenou tzv. volnou úvahu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2785/07, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/2009 USn.). Soud žalobkyni při jednání vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalovaného, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně byla poučena o tom, že pokud nedoplní svá tvrzení a nenavrhne důkazy k jejich prokázání v souladu s touto výzvou, vystavuje se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tím i možnosti pro ni nepříznivého rozhodnutí ve věci. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy.

17. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „z. s. ú.“), tj. ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

23. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

29. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle odst. 2 téhož ustanovení postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

31. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. V posuzovaném případě uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

34. Soud se zabýval otázkou platnosti této úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. právní předchůdkyně žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalovaného, a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

35. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

36. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

37. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice ověřila jeho příjmy pracovní smlouvou a výplatními páskami, nicméně zcela rezignovala na ověření žalovaným uvedených informací ohledně jeho výdajů. Žalovaný uvedl, že bydlí v družstevním bytě, přičemž jeho náklady na bydlení včetně energií činí jen 2 000 Kč. Tato částka se soudu jeví jako velmi nízká, a to i s ohledem na obecně známou skutečnost, že právě v roce [rok] byla na vrcholu energetická krize, která extrémním způsobem zvýšila ceny elektřiny a plynu a zasáhla tak významným způsobem rozpočty mnoha domácností. Byť soud nevylučuje, že tato částka i přesto může odpovídat skutečnosti, žalobkyně nedoložila žádný důkaz o tom, že by její právní předchůdkyně výši těchto výdajů jakkoli ověřovala např. výpisem z účtu, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod.

38. Žalobkyně dále neprokázala, že by její právní předchůdkyně skutečně lustrovala obvyklé rejstříky, jak uvedla v doplnění žaloby, např. insolvenční rejstřík, SOLUS či centrální evidenci exekucí. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom měla být při posuzování úvěruschopnosti žalovaného obzvláště obezřetná za situace, kdy žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má dluh a jsou mu prováděny exekuční srážky. Tyto exekuční srážky ze mzdy přitom byly uvedeny i na výplatní pásce, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil. Ačkoli žalovaný uvedl, že dluh vymáhaný exekučně srážkami ze mzdy má již splacen, právní předchůdkyně žalobkyně měla za této situace k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistupovat o to pečlivěji, a ověřit si i existenci jeho dluhů případně exekucí. Soud přitom lustrací žalovaného zjistil, že v době uzavření smlouvy, resp. před jejím uzavřením, na něj byla vedena tři exekuční řízení, což by právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, pokud by lustrovala v centrální evidenci exekucí. Tato skutečnost vzbuzuje pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tím spíše měla právní předchůdkyně žalobkyně obezřetněji a důsledněji přistoupit k ověřování žalovaným uvedených údajů o jeho výdajích a dluzích.

39. Právní předchůdkyně žalobkyně však tyto skutečnosti nezjišťovala a vycházela v tomto směru pouze z údajů poskytnutých žalovaným. Tím porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

40. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Zároveň bylo prokázáno, že žalobkyni byla pohledávka včetně příslušenství postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 o. z., přičemž je nerozhodné, že pohledávka případně náleží z jiného titulu, než jak ji ve smlouvě o postoupení její účastníci právně kvalifikovali (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 31 Cdo 678/2009), tedy nikoliv ze smlouvy o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný obdržel na základě neplatné smlouvy částku 20 000 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 13 300 Kč, zbývá mu zaplatit ještě částka 6 700 Kč.

41. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud si je vědom rozsudku Nejvyššího soudu dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú.

42. Soud však v daném případě s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, v němž uvedl, že povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), má spotřebitel. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

43. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil, soud jej nemohl poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, jaké jsou jeho možnosti k vrácení zbývající části poskytnuté jistiny, neboť toto poučení se poskytuje účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci) pouze při jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu dobrodiní poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011).

44. Z těchto důvodů vycházel soud z toho, že splatnost dluhu nastala na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), za kterou soud považoval předžalobní výzvu k plnění ze dne [datum], jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne [datum], a která byla dle § 573 o. z. doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne [datum]. V této výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění do [datum]. Od následujícího dne, tj. od [datum], je žalovaný v prodlení a je proto povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

45. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.

46. Jelikož žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, soud ve výroku II. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 o. s. ř.

25. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jelikož s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, právo na smluvní poplatky, smluvní pokutu ani na smluvní úrok, a počátek prodlení soud posuzoval z hlediska obecných ustanovení o splatnosti dluhu, nikoli dle smlouvy.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., jelikož to byla žalobkyně, která zpětvzetím žaloby z procesního hlediska zavinila částečné zastavení řízení, a toto zavinění je třeba přičíst k jejímu neúspěchu, a ohledně zbytku požadovaného nároku byl převážně úspěšný žalovaný (a to i se zohledněním příslušenství). Žalovaný by tedy měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení