14 C 288/2022-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 343 785 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 299 422 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co se týče částky 44 363 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 26 922,50 Kč, a to do tří od právní moci toho rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, soudní poplatek ve výši 3 438 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná uhradila 343 785 Kč, z čehož 58 694,50 Kč představuje žalovanou doposud neproplacenou náhradu za vytrpěné bolesti (bolestné), 277 766 Kč představuje žalovanou doposud neproplacenou náhradu za ztížení společenského uplatnění a 7 324 Kč představuje žalovanou doposud neproplacenou část nákladů, které žalobkyně vynaložila na pořízení znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně]. Žalobkyně pak rovněž požadovala, aby jí žalovaná uhradila úrok z prodlení v zákonné výši z dané částky od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni, ve kterém měla žalovanou částku nejpozději zaplatiti dle předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum]) do zaplacení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] došlo na silnici II. třídy [číslo] v km 12,121 mimo uzavřenou část obce Přešťovice, ve směru jízdy [okres] – [obec], okr. [obec] k dopravní nehodě osobního vozidla Škoda Fabia, [registrační značka], který řídila řidička [jméno] [příjmení], [datum narození]. K dopravní nehodě došlo tak, že řidička nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat, v důsledku čehož na zledovatělé vozovce ve smyku přejela s vozidlem vlevo mimo komunikaci, kde došlo ke střetu pravého boku a střešní části vozidla s pevnou překážkou –vzrostlým stromem. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění řidičky [jméno] [příjmení], která následně svým zraněním dne [datum] podlehla v [nemocnice]. Došlo pak i k těžkému zranění žalobkyně, která byla spolujezdkyní sedící na předním sedadle vozidla. Žalobkyně byla transportována rychlou záchrannou službou do [nemocnice] v [obec], kde byla hospitalizována. Odběr krve u řidičky nezjistil přítomnost alkoholu v krvi. Žalobkyně byla v době dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem. [ulice] závada, jako příčina dopravní nehody, nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna.

3. Na základě usnesení policejního orgánu došlo k odložení věci z podezření ze spáchání těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měla dopustit řidička [jméno] [příjmení], neboť trestní stíhání je nepřípustné proti tomu, kdo zemřel. Nicméně na základě uvedeného usnesení bylo konstatováno, že řidička [jméno] [příjmení] způsobila uvedenou dopravní nehodu a svým jednáním tak naplnila znaky skutkové podstaty těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.

4. Žalobkyni byla při dopravní nehodě vozidla Škoda Fabia, [registrační značka], způsobena vážná újma na zdraví. Předmětné vozidlo bylo pojištěno pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované.

5. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] uplatnila u žalované nároky vzniklé jí v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Konkrétně po žalované požadovala, aby jí uhradila nárok na odškodnění za vytrpěnou bolest ve výši 152 197,50 Kč, nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 927 469 Kč a náklady za zpracování znaleckého posudku (znalečné) ve výši 14 649 Kč. Výše odškodnění byla určena na základě znaleckého posudku [celé jméno svědkyně] zpracovaného na základě Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále též„ Metodika“). S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni již před uvedeným uplatněním vyplatila odškodnění za vytrpěnou bolest ve výši 93 503 Kč, žalobkyně požadovala po žalované doplacení bolestného ve výši 58 694,50 Kč a dalších nároků vypočtených dle znaleckého posudku (tedy ztížení společenského uplatnění + náklady za znalecký posudek MUDr. [celé jméno svědkyně]).

6. Žalovaná žalobkyni vyplatila pojistné plnění ve výši 657 028 Kč představující odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 649 703Kč (z žalobkyní požadovaných 927 469 Kč) a nákladů za znalecký posudek ve výši 7 325 Kč (z žalobkyní požadovaných 14 649 Kč). Z požadovaného doplatku bolestného ve výši 58 694,50 Kč žalovaná neuhradila ničeho.

7. Žalobkyně nesouhlasila s důvody, které žalovanou vedly ke krácení požadovaného pojistného plnění. Lékaři žalované, kteří posuzovali znalecký posudek MUDr. [celé jméno svědkyně], nejsou znalci a žalobkyni osobně nevyšetřili. S žalovanou nelze souhlasit v tom, že některé hendikepy by nebylo možno hodnotit opakovaně ve více položkách Metodiky. Hendikepy se prolínají ve více oblastech života. Žalobkyně dále tvrdila, že posudkoví lékaři žalované příliš bazírovali na lékařských zprávách, které však nejsou plně vypovídající o potížích žalobkyně v běžném životě.

8. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení rozdílu mezi výší bolestného a ztížení společenského uplatnění stanovenou dle znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně] a již uhrazenými částkami ze strany žalované, tedy částky ve výši 58 694,50 Kč za bolestné, částky ve výši 277 766 Kč za ztížení společenského uplatnění a doplatku znalečného ve výši 7 324 Kč – celkem tedy částky ve výši 343 784,50 Kč, zaokrouhleno na 343 785 Kč.

9. Žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení uvedené částky do [datum] předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaná však z uvedené částky již ničeho neuhradila. Z toho důvodu se žalobkyně domáhala i úroku z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího, tedy ode dne [datum], do zaplacení.

10. Žalovaná s žalobou nesouhlasila.

11. Označila za nesporné, že došlo k dopravní nehodě tak, jak daný skutkový děj popsala žalobkyně v žalobě. Nesporovala ani to, že dopravní nehoda byla způsobena tím, že řidička [jméno] [příjmení] nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které bylo možno předvídat. Žalovaná označila za nesporné i to, že při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění žalobkyně, a to, že dané vozidlo bylo u žalované pojištěno pro případ odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla.

12. Žalovaná žalobkyni v souvislosti s danou dopravní nehodou již vyplatila částku ve výši 1 116 639 Kč. Spornými však zůstávají některé položky bolestného a některé položky ztížení společenského uplatnění dle znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně]. Co se týče bolestného, žalovaná nesouhlasí s odškodňováním lékařských zákroků; tyto nepůsobí bolest v míře srovnatelné s traumaticky navozeným bezvědomím či traumatickým průnikem cizího tělesa do organismu a setrvávání v něm. K zaváděním různých přístrojů dochází v době, kdy je poškozený buď v bezvědomí, nebo prožívá bolest podstatně silnější. Žalovaná neodškodnila ani položku S 552 (aplikace léků) a položku S [číslo] (analogie pro celkovou anestezii), neboť tyto jsou součástí běžného ošetření a jsou součástí základních položek v hodnocení. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 217/2021-248. Žalovaná neodškodnila ani položku bolestného S 238 spočívající ve zlomenině hrudního obratle Th11, neboť tato není zaznamenána v lékařské dokumentaci. Obratel Th11 je naopak základem operační fixace při stabilizaci zlomeniny Th12. Co se pak týče ztížení společenského uplatnění, žalovaná nesouhlasila s odškodněním oddílu D2 dle znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně], neboť hendikepy uplatněné v daném oddílu byly opakovaně hodnoceny položkami D4, D6 a D9. Znalkyně u položek D210, D220 a D230 uvedla v poznámce vždy„ bolest v zádech“. Žalovaná je názoru, že podřazení bolesti v zádech pod dané položky je nesmyslné; toto neodpovídá popisu jednotlivých položek. Bolest v zádech je možno podřadit pod domény D4, D6 a D9 – jejich odškodnění žalovaná od počátku akceptovala. Daný hendikep nelze hodnotit duplicitně. Žalovaná dále nesouhlasila ani s odškodněním položek D475 a D660. Co se týče položky D 475 (řízení), žalovaná uvedla, že z lékařské dokumentace neplyne, že by žalobkyně nebyla schopna řídit auto; její potíže se projeví až po ujetí 10 km. Položka D660 (pomoc druhým) pak neodpovídá diagnóze a je uvedena pouze hypoteticky.

13. Žalovaná pak namítla i nepřezkoumatelnost znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně]. Dle žalované v posudku absentuje popis postupu znalce při analýze dat a výsledky analýzy dat. Závěry znalkyně jsou pouze převzaty z lékařské dokumentace a jsou velmi kusé. Pokud soud nepřistoupí ke zpracování revizního znaleckého posudku měl by dle názoru žalované výši odškodnění dle žalované určit sám; Metodika není pro soud závazná.

14. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

15. Z provedených důkazů a z nesporných tvrzení účastníků zjistil soud následující skutkový stav:

16. Dne [datum] v 11.30 hodin na pozemní komunikaci II. třídy [číslo] v katastru obce Přešťovice, ve směru jízdy od obce Kbelnice na obec Dobev, okres [okres], došlo k dopravní nehodě osobního automobilu [příjmení] [jméno] 5J, [registrační značka], který řídila [jméno] [příjmení] (dále též„ řidička“). Řidička při projíždění pravotočivé zatáčky nepřizpůsobila rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, v důsledku čehož na zledovatělé vozovce ve smyku přejela s vozidlem vlevo mimo komunikaci, kde došlo ke střetu pravého boku a střešní části vozidla s pevnou překážkou v podobě vzrostlého stromu. Příčinou vzniku nehodového děje byly jiné skutečnosti, a nikoliv technický stav vozidla. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidičky, která dne [datum] zemřela v nemocnici [obec]. Dále došlo ke zranění žalobkyně, která seděla na předním sedadle spolujezdce (a byla připoutána bezpečnostním pásem). Žalobkyně byla transportována do nemocnice rychlou záchrannou službou. Zranění žalobkyně si vyžádalo hospitalizaci žalobkyně na oddělení traumatologie [nemocnice] v době od [datum] do [datum]. U řidičky nebyla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Orgány činné v trestním řízení dopěly k závěru, že řidička popsaným jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Vzhledem k tomu, že řidička zemřela, orgány činné v trestním řízení danou věc odložily s odůvodněním, že trestní stíhání toho, kdo zemřel, je nepřípustné. (důkaz: usnesení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka]; přípis Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [spisová značka])

17. Vozidlo [příjmení] [jméno] 5J, [registrační značka] bylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla u žalované. (nesporná tvrzení účastníků)

18. Dne [datum] žalovaná žalobkyni uhradila v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou náhradu za vytrpěnou bolest (bolestné) ve výši 93 503 Kč (důkaz: informace o úhradě ze dne [datum])

19. Za účelem stanovení výše peněžité náhrady za ublížení na zdraví žalobkyně byl dle [datum] [celé jméno svědkyně], znalkyní v odvětví urgentní medicína a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (dále též„ znalkyně“), vypracován znalecký posudek [číslo] 2022 (dále též„ znalecký posudek“), který posoudil zdravotní stav žalobkyně dle Metodiky. Znalkyně posoudila lékařskou dokumentaci, žalobkyni osobně vyšetřila a dospěla mj. k tomu, že žalobkyni záda bolí (cca obden užívá brufen), má problém se zády o něco opřít (tlačí ji v zádech kov). Žalobkyně nevydrží stát ani sedět, práce v předklonu jí dělá problém, věci ze země zvedá z podřepu, z postele stává přes bok. Nemůže nosit nic těžkého, nosí jen lehký batoh, nesnese jednostrannou zátěž. Před dopravní nehodou se žalobkyně se zády neléčila. Žalobkyně má řidičský průkaz, ale má psychický blok a neřídí; bojí se i jako spolujezdec. Před nehodou žalobkyně často jezdila na kole, praktikovala turistiku, plavala, hrála tenis. Nyní už toto nelze. Na kole ujede max. 10 km po rovině Vadí jí otřesy. Při cestě MHD nevydrží déle sedět. Úklid žalobkyně zvládá na etapy, po 30 minutách si musí dát pauzu. Problém jí dělá i žehlení, práce i v lehkém předklonu jí dělá problém. Znalkyně posoudila bolestné celkově na 446 bodů (152 197,50 Kč), z toho 110 body ohodnotila kompresní zlomeninu obratle Th12, 50 body ohodnotila zlomeninu obratle Th10 a dalšími 50 body zlomeninu obratle Th11. Za operační ránu zad znalkyně přiznala žalobkyni 45 bodů. Znalkyně pak ohodnotila i položky S 552, S [číslo] a T 173. V rámci položky S 552 znalkyně ohodnotila zavedení periferního katetru k aplikaci léků 101 body; v rámci položky S [číslo] znalkyně ohodnotila analogii pro celkovou anestezii 20 body a v rámci položky T 173 pak znalkyně ohodnotila zavedení orotracheální intubace k umělé plicní ventilaci pře celkové anestezii 100 body. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění pak znalkyně ohodnotila na 927 469 Kč (výchozí částka 14 244 400 Kč, součet korigovaných procent 5,4259259259 %). V rámci výpočtu znalkyně ohodnotila mj. položky D210 (provádění jednotlivých úkolů), D220 (provádění mnohočetných úkolů) a D230 (vykonávání běžné denní povinnosti). U všech těchto položek znalkyně uvedla, že tyto byly zohledněny s ohledem na bolest zad. Znalkyně pak dále považovala za adekvátní zohlednit položku D475 (řízení) a položku D660 (pomoc druhým). V případě položky řízení znalkyně uvedla, že tato byla ohodnocena, neboť kolo je problém, od nehody má blok řídit auto; v případě položky pomoc druhým pak znalkyně uvedla, že tato byla ohodnocena, neboť fyzická péče je problém, problematická bude péče o malé dítě. (důkaz: znalecký posudek [celé jméno svědkyně] ze dne [datum], [číslo] 2022)

20. Znalkyně za znalecký posudek žalobkyni vyúčtovala částku 14 649 Kč (důkaz: faktura č. F/ 2022 ze dne [datum])

21. Žalobkyně se na žalovanou obrátila dopisem ze dne [datum] s tím, aby jí vyplatila peněžitou náhradu za ublížení na zdraví dle znaleckého posudku. Jelikož již bylo žalobkyni na bolestném vyplaceno 93 503 Kč, požadovala žalobkyně doplatek na bolestním ve výši 58 694,50 Kč. Dále pak požadovala náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 927 469 Kč a taktéž částku 14 649 Kč, kterou vynaložila na znalecký posudek. (dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum])

22. Žalovaná v reakci na daný dopis žalobkyni dne [datum] vyplatila 657 028 Kč. Uvedla, že doplatek bolestného neposkytla, neboť neakceptovala ohodnocení položek týkajících se léčení a ani ohodnocení za zlomeninu obratle Th11, neboť tato není zaznamenána v lékařské dokumentaci; obratel byl naopak využit pro operační fixaci zlomeniny Th12. Co se pak týče ztížení společenského uplatnění, žalovaná odečetla celý oddíl D2, neboť dané hendikepy byly opakovaně hodnoceny v položkách 4, 6 a 9. Žalovaná neuznala ani položku řízení, neboť potíže jsou uvedeny až po ujetí 10 km a taktéž ani položku pomoc druhým, neboť dané potíže jsou uvedeny pouze hypoteticky a neodpovídají lékařské dokumentaci. Žalovaná pak proplatila žalobkyni pouze půlku částky za znalecký posudek (žalovaná z daného znaleckého posudku akceptovala pouze odškodnění ztížení společenského uplatnění, nikoliv však již odškodnění bolestného). (důkaz: informace o výplatě ze dne [datum])

23. Žalobkyně s takovým posouzením nesouhlasila a zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne [datum], kterou žalovanou vyzvala k úhradě doplatku na bolestném, ztížení společenského uplatnění a druhé půlky úhrady za znalecký posudek. Žalobkyně proto žalovanou vyzvala, aby jí do [datum] uhradila 343 785 Kč (důkaz: předžalobní výzva ze dne [datum])

24. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala přípisem ze dne [datum], ve kterém uvedla, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná měla za to, že není dáno odůvodnění dalšího samostatného hodnocení analogií za léčení (anestezie, zavedení katetru k aplikaci léků). Tyto nelze posuzovat automaticky za samostatně působící bolest v míře srovnatelné s traumatickým navozením bezvědomí či traumatickým průnikem cizího tělesa do organismu a setrvání v něm. Dané zákroky se dějí, když je pacient v bezvědomí, nebo prožívá podstatně silnější bolest. Pokud jde o operační rány, ty byly odškodněny. Žalovaná setrvala i na tom, že zlomenina Th11 není uvedena v lékařské dokumentaci, naopak daný obratel je základem operační fixace při stabilizaci zlomeniny Th12. Žalovaná setrvala i na odečtení oddílu D2 a položek D475 a D660. (důkaz: přípis žalované ze dne [datum] nazvaný Uhrazené nároky poškozené [celé jméno žalobkyně])

25. Žalobkyně během výslechu uvedla, že před nehodou pracovala jako dělnice ve fabrice, při této práci bylo nutno se ohýbat až k zemi. V práci dala výpověď, jelikož kvůli zádům už nemohla práci vykonávat, a i z toho důvodu, že v dané práci předtím pracovala se zesnulou [jméno] [příjmení]. [příjmení] jí pořád bolí. Bolest jí vadí i při vstávání, bolest pociťuje neustále. Před nehodou neměla se zády žádný problém. Po cca 30 minutách sezení či chůze cítí píchání v zádech. Neohne až k zemi, před nehodou toho byla schopna. Musí se ohýbat opatrně. V zádech cítí při ohýbání tah. Bolest v zádech a doporučení lékaře jí brání v tom, aby nosila těžší závaží na zádech, či aby vykonávala některé domácí práce např. mytí oken. Pomáhá jí matka, či přítel. Co se týče např. vytírání a vysávání, to za ni dělá přítel, ona dělá jen lehčí domácí práce, např. utírá prach. Před nehodou prováděla všechny domácí práce. Před nehodou rekreačně sportovala, plavala, jezdila na kole, chodila na túry. Po nehodě na kole ujede jen kratší trasu, do kopce nemůže jezdit vůbec, po delší trase cítí v zádech pnutí. Plavat pak může také jen v omezeném rozsahu. Na túry již nechodí, chodí pouze na procházky. Problémy se zády jsou nejhorší ráno, přes den vykonává jen běžné aktivity např. procházky se psem. Nyní pracuje jako jeřábnice, zaměstnání jí umožňuje střídat sezení a stání. Při práci může i chodit. Před že před nehodou řídila auto. Po nehodě auto neřídí, má strach, bojí se i jako spolujezdec. U lékaře, co se týče řešení strachu z řízení, nebyla. Před nehodou o nikoho nepečovala. Nyní pečuje o své rodiče a to např. tak, že jim obstará menší nákup, zařídí něco na úřadě, či pomůže s internetem. Cca obden musí kvůli bolesti zad užívat ibubrufen. Od nehody cítí jisté psychické nepohodlí, užívá volně dostupné doplňky stravy. Výpověď v práci dala v lednu roku 2022. Po nehodě byla v pracovní neschopnosti poté dala výpověď. Do práce jako dělnice v automobilce se po nehodě již nevrátila. Po operaci se její stav do jisté míry zlepšil, tento nicméně není stejný s tím, jak tomu bylo před nehodou. Od konce roku 2021 do nynější doby se její zdravotní stav nezměnil, tento je stejný. (důkaz: výslech žalobkyně u jednání soudu dne [datum]) 26. [celé jméno svědkyně], matka žalobkyně, během výslechu uvedla, že žalobkyně před nehodou vykonávala práci, při které musela zvedat těžká břemena, což nyní již nemůže, nyní vykonává jen lehké práce. Žalobkyně má se zády problém, nemůže se ohnout, nemůže např. umývat okna, či vytírat podlahu. Před nehodou neměla žádné problémy se zády. Při stání a sezení žalobkyni po chvíli bolí záda. S nošením věcí žalobkyni pomáhá přítel. Před nehodou žalobkyně sportovala, nyní již nemůže. Před nehodou žalobkyně auto řídila (dojížděly spolu do zaměstnaní), nyní již ne. Neví, že by se žalobkyně o někoho v současné době starala. (důkaz: výslech [celé jméno svědkyně] u jednání soudu dne [datum]) 27. [celé jméno svědka], partner žalobkyně, během výslechu uvedl, že před nehodou žalobkyně pracovala na výstupní kontrole ve fabrice, nyní pracuje jako jeřábnice. V předchozím zaměstnání skončila, protože to zdravotně nebyla schopna zvládnout. Byla celý den na nohách, musela zvedat těžké krabice. Po nehodě má žalobkyně problém se zády, vadí jí delší sezení, záda jí i bolí. Má psychické problémy, co se týče řízení auta, neřídí a jako spolujezdec se bojí. Po nehodě nevykonává žádný sport, nejezdí ani na kole. Poslední rok žalobkyně nevykonávala žádné sportovní aktivity. Před nehodou se se zády neléčila. Neví o tom, že by měla nějaký problém s předkláněním. K zavazování bot si sedá. Po nehodě žalobkyně nenosí žádná těžší břemena, max. lehký batoh. To platí i pro nákupy ty nosí buď on, nebo jedou autem a on nákup vynosí. Co se týče vysávání a vytírání, to dělá on. Před nehodou žalobkyně auto bez problému řídila, nyní neřídí vůbec. Před nehodou žalobkyně o nikoho nepečovala. O nikoho nepečuje ani nyní. (důkaz: výslech [celé jméno svědka] u jednání soudu dne [datum]) 28. [celé jméno svědkyně], znalkyně, během výslechu uvedla, že došlo ke zlomenině Th11, to plyne z lékařské dokumentace uvedené na str. 4 a 10 znaleckého posudku. Obratel Th11 byl využit při operaci k fixaci, neboť jeho tělo zůstalo pevné, zlomená byla pouze horní krycí ploténka Th11. K zavedení žilního katetru došlo hned po nehodě, když na místo dojela rychlá záchranná služba. Žalobkyně je bolestí v zádech omezená v položkách D210, D220 i D230. Znalkyně uvedla, že za jednotlivým úkolem si lze představit např. čištění zubů a za mnohočetným úkolem např. vaření. Dodává, že žalobkyně nemá problém v tom si úkoly naplánovat, má však problém tyto provést. Není v rozporu s Metodikou, to že některé hendikepy jsou hodnoceny duplicitně v různých položkách. K závěru, že žalobkyně se bojí řídit auto, není nutné potvrzení lékaře, pokud se jí v autě zabila kamarádka, toto je zřejmé. To, že žalobkyně zatím dítě nemá, nevadí, hodnotí se ztráta potenciálu, daná položka je navíc obecná, týká se pomoci komukoli, např. rodičům. Co se týče data ustálení zdravotního stavu znalkyně uvedla, že vycházela ze zprávy uvedené na str. 9 jejího posudku. Z této plyne, že již nebyla navrhována další cvičení či rehabilitace. (důkaz: výslech [celé jméno svědkyně] u jednání soudu dne [datum])

29. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

30. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též„ OZ“) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. Podle § 2957 OZ: Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

32. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dle též„ zákon o pojištění odpovědnosti“) se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

33. Podle § 41 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též„ vyhláška č. 503/2020 Sb.“), posudek obsahuje popis postupu znalce při analýze dat a výsledky analýzy dat.

34. Podle § 42 vyhlášky č. 503/2020 Sb.: Znalecký posudek musí úplně a srozumitelně zachytit postup, kterým znalec zpracoval znalecký posudek, včetně použitých metod a odůvodnění jejich použití. Použitou metodou se rozumí též použitý postup.

35. Aplikací daných právních norem na zjištěný skutkový stav dospěl soud k následujícím závěrům:

36. Soud v prvé řadě uvádí, že v projednávaném případě je dána pasivní věcná legitimace žalované. K poranění žalobkyně totiž došlo v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, což ostatně účastníci nečinili sporným. Nárok proti žalované je pak odvozen od ustanovení § 6 zákona o pojištění odpovědnosti, neboť automobil, který dopravní nehodu způsobil, byl pojištěn u žalované (což žalovaná taktéž nečinila sporným).

37. Mezi účastníky bylo však sporné to, v jaké výši má být žalobkyni poskytnuto odškodnění za újmu na zdraví způsobenou jí při předmětné dopravní nehodě (bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění).

38. Soud se na prvním místě zabýval bolestným, tj. peněžitou náhradou vyvažující vytrpěné bolesti.

39. Soud v obecné rovině uvádí, že smyslem náhrady za bolest je odškodnit vedle samotného bolestivého stavu i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí OZ), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Výkladem § 2958 OZ nelze dovodit, že pojem bolest má být chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Odškodněním bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Nelze také oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí, stresu a obtíží spojených s léčením. [jméno] takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou přiměřenou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 2957 OZ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).

40. Podrobněji Nejvyšší soud rozvedl otázku stanovení přiměřeného zadostiučinění za vytrpěnou bolest v rozsudku ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020. Podle tohoto rozhodnutí je úlohou soudu, aby obecnou právní úpravu naplnil svou úvahou. Ta však nemůže být nepodložená a libovolná, nýbrž musí být odůvodněna tak, aby bylo zřejmé, z jakých východisek soud vyšel a jaká kritéria použil. Jen tak lze vyhovět požadavkům přiměřenosti náhrady, legitimního očekávání účastníků a předvídatelnosti soudních rozhodnutí, jak je formuluje ustanovení § 13 OZ a ve své ustálené judikatuře dovozuje Ústavní soud (viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3500/18, body [číslo], nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 387/18, (N 138/90 SbNU 259), bod 19, nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 727/11, (N 209/63 SbNU 431), a nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 947/09, (N 56/56 SbNU 593)).

41. Za účelem stanovení přiměřené náhrady soudní praxe od roku 2014 využívá k výkladu § 2958 OZ nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány pod [číslo] 2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Ostatně i důvodová zpráva k § 2958 OZ připouští, aby si soudní praxe vytvořila vlastní podrobnější pravidla, kterými eliminuje dopady odstranění relativně exaktního podzákonného předpisu. Metodika pro oblast odčinění bolestí zčásti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém užitý vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví.

42. Podkladem pro stanovení výše náhrady za bolest je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (viz vyhláška č. 505/2020 Sb.; do [datum] odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, viz vyhláška č. 123/2015 Sb., zrušená ustanovením § 49 bodu 11 zákona č. 254/2019 Sb.). Pouze v jednoduchých případech se lze spokojit s odborným vyjádřením lékaře. Účelem posudku znalce, který disponuje příslušnou specializací, osvědčil k tomu potřebné znalosti a byl pro uvedený obor zapsán do seznamu znalců, je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující příslušný odborný lékařský závěr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017, publikované pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).

43. Přehled bolesti je obsahem části B Metodiky a skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi těmito položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, která činí jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok (vznikla bolest). Tím soud vyčíslí základní náhradu, kterou do výsledné podoby zpravidla upraví snížením či zvýšením (modifikací) podle konkrétních okolností případu s využitím zákonem stanovených (§ 2957 OZ) a soudní praxí dovozených hledisek. Zaokrouhlení alespoň na celé koruny se provede ve vztahu k výsledné částce, nikoliv k hodnotě jednoho bodu. Znalci nepřísluší, aby sám určil výši bolestného, neboť to je úkolem soudu. To však současně neznamená, že by posudek, v němž je částka odškodnění nadbytečně uvedena, byl jen z tohoto důvodu vadný a pro účely soudního řízení nepoužitelný (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, uveřejněný pod [číslo] 2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

44. K tomu lze doplnit, že z povahy věci (doporučujícího charakteru Metodiky) není soudce povinen použít právě tuto metodu výkladu. Může zvolit a odůvodnit jinou, nicméně rozhodne-li se postupovat podle Metodiky, měl by jí doporučená pravidla respektovat (případně odůvodnit, v čem a proč se od ní odchyluje), aby tato pomůcka neztratila svůj význam pro sjednocování soudní i mimosoudní praxe, neboť výstupy z jednotlivých řízení, v nichž by s Metodikou bylo nakládáno odlišně, by nebyly vzájemně porovnatelné a vedly by k neodůvodněným rozdílům ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020).

45. Tento přístup je již aprobován i judikaturou trestních senátů Nejvyššího soudu v rámci tzv. adhezního řízení. Například podle usnesení ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016, publikovaného v časopise Trestněprávní revue [číslo] byl tento systém vypracován za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví. Postup popsaný v Metodice má naplnit zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá OZ) i požadavek legitimního očekávání (§ 13 OZ). Není důvod se od této judikatury odchylovat ani v občanskoprávních sporech, jde totiž o výklad téhož ustanovení občanského zákoníku jako v adhezním řízení před trestními soudy (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021).

46. Závěry znalce však nelze převzít mechanicky. Takový postup je nesprávným použitím této Metodiky soudem a vede k nesprávné aplikaci § 2958 OZ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2843/2020). Způsob použití Metodiky znalcem je tedy součástí právního posouzení věci, a proto jeho konečné posouzení přísluší soudu.

47. Soud zohlednil citovaná obecná východiska a dospěl k závěru, že při určení výše peněžité náhrady při ublížení na zdraví žalobkyně je namístě vycházet právě z již několikrát odkazované Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, neboť soud neshledal důvodu pro odlišný postup. Metodika je pro určení výše náhrady za poškození zdraví široce využívána, a soud je tak názoru, že její využití vede k nastolení a zachování jednotného rozhodování a k odstranění neodůvodněných rozdílů ve výši odškodnění ve skutkově srovnatelných případech.

48. Jako podklad pro stanovení výše náhrady za bolest dle dané Metodiky pak soud využil znalecký posudek [celé jméno svědkyně], jehož závěry považuje za plně přezkoumatelné, podrobné, srozumitelné, a tvořící tak adekvátní skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o poškození zdraví žalobkyně. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že znalecký posudek by měl být nepřezkoumatelný, neboť v něm má absentovat popis postupu znalkyně při analýze dat a výsledky analýzy dat. Ze znaleckého posudku zřetelně plyne, že znalkyně zohlednila osobní vyšetření žalobkyně a lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu žalobkyně a z těchto dovodila, které položky bolestného dle metodiky je namístě ohodnotit, jaký počet bodů je těmto nutno přisoudit a kolik bodů celkově odpovídá všem poraněním žalobkyně. Co se pak týče ztížení společenského uplatnění, znalkyně opět na základě dat vyplynuvších z vyšetření žalobkyně a lékařských zpráv dovodila, které položky dle Metodiky byly ublížením na zdraví žalobkyně dotčeny. U každé položky pak znalkyně v poznámce vysvětlila, z jakého důvodu tuto posoudila jako dotčenou zraněními žalobkyně. Znalkyně pak u jednotlivých položek pomocí výpočtu provedeného v počítačovém rozhraní pro výpočet ztížení společenského uplatnění uvedla celkovou procentní výši obtíží, ze které pak určila souhrnné procentní vyjádření ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Znalkyně tedy splnila požadavky na znalecký posudek vyplývající z vyhlášky č. 503/2020 Sb. a její posudek je plně přezkoumatelný a jako takový představuje adekvátní odborný skutkový základ pro rozhodnutí soudu.

49. Soud tedy vyšel ze znaleckého posudku a posoudil, jak znalkyně aplikovala v nynější věci Metodiku (což náleží do právního posouzení soudu), přičemž dospěl k následujícím závěrům.

50. Co se týče položky S 238 (zlomenina obratle Th11), tuto soud považuje za oprávněně uplatněnou. Žalovaná uvádí, že tato neplyne z lékařské dokumentace. Znalkyně nicméně při výslechu uvedla, že tomu tak není a odkázala na příslušné pasáže lékařské dokumentace, ze kterých plyne, že došlo i ke zlomenině tohoto obratle. Soud se v tomto se znalkyní zcela ztotožňuje a odkazuje na stranu 4 a stranu 10 znaleckého posudku, resp. na lékařské zprávy uvedené na těchto stranách posudku, ze kterých zřetelně plyne, že u žalobkyně byla diagnostikována mj. právě i zlomenina hrudního obratle Th11. Z propouštěcí zprávy z traumatologie [nemocnice] plyne, že během radiologického vyšetření bylo podezření na prolomení horní krycí ploténky obratle Th11. To se potvrdilo na CT, jak je uvedeno v závěrech konzilia ze dne [datum], dle kterých byla na CT zjištěna fraktura Th10 a Th11, typ A1. To stejné, tedy, že došlo mj. i k fraktuře Th11, je pak uvedeno v lékařské zprávě [právnická osoba] ze dne [datum]. Ohledně tvrzení žalované, že daný obratel Th11 byl využit k fixaci při operaci zlomeniny obratle Th12, pak soud odkazuje na vyjádření znalkyně, která v tomto ohledu vysvětlila, že byla zlomena pouze horní destička obratle Th11, jeho tělo zůstalo pevné, a proto bylo tento obratel možno využít při fixaci obratle Th12. Soud proto shrnuje, že bylo namístě odškodnit i bolestné související se zlomeninou hrudního obratle Th11. Dle Metodiky je přitom za zlomeninu hrudního obratle bez dislokace nutno přiznat 50 bodů.

51. Jinak je tomu však co se týče položek bolestného za lékařské zákroky. Znalkyně v posudku přiznala bodové hodnocení zákrokům spočívajícím v lékařských postupech, a to analogicky podle odpovídajících položek dle Metodiky. Konkrétně znalkyně 10 body ohodnotila zavedení periferního žilního katetru k aplikaci léků, a to analogicky jako položku S 552 odpovídající dle Metodiky poranění povrchní žíly předloktí. Dále pak znalkyně 20 body ohodnotila celkovou anestezii, a to jako položku S [číslo] odpovídající lehkému otřesu mozku. Konečně pak znalkyně 100 body analogicky ohodnotila zavedení orotracheální intubace k umělé plicní ventilaci při celkové anestezii jako položku T 173 odpovídající cizímu tělesu v průdušnici.

52. Žalovaná tyto odmítá odškodnit. Tvrdí, že terapeutické postupy související s léčením nespadají pod položky bolestného – nejde o poškození zdraví při nehodě, nýbrž se jedná o lékařské postupy. Na podporu tohoto názoru žalovaná odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 15 Co 217/2021-248.

53. Ve vztahu k těmto položkám vycházel soud z recentního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, č. j. 25 Cdo 455/2022-281, který se zabýval právě otázkou odškodňování terapeutických zákroků (a který zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 15 Co 217/2021-248, na který se odvolávala žalovaná).

54. Nejvyšší soud v daném rozhodnutí uvedl, že podle„ Metodiky může bolest vznikat jak při samotné škodní události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Posuzující lékař vychází ze zdravotnické dokumentace a hodnotí samostatně každý bolestivý stav, který je v příčinné souvislosti se škodní událostí, přičemž pouze první operace u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu se hodnotí jako otevřená rána (součást bolesti utrpěné při škodní události). Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu (viz preambule Metodiky, bod VI. Hodnocení bolesti). Zde je třeba zdůraznit, že samostatně se nehodnotí jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají do lidského organismu), ale pouze další invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní zákroky vyšší intenzity. Rozhodně se tedy neodškodňuje„ každý řez skalpelem či průnik lékařského nástroje do těla pacienta“. Ostatně to by v praxi zpravidla nebylo ani možné, neboť zdravotní dokumentace často ani všechny tyto úkony nezaznamenává.“ 55. Nejvyšší soud proto věc uzavřel s tím, že„ hodnocení primárních zranění podle Metodiky zahrnuje i bolesti spojené s první operací u zlomenin a uzavřených poranění kostí či jiných systémů organismu. Případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu. Takto samostatně se odškodňují jen operace a svou intenzitou s nimi srovnatelné invazivní zákroky. (…) V ostatních případech jsou běžné zdravotnické zákroky obvykle spojené s léčením primárního zranění zahrnuty v příslušné položce tomuto zranění odpovídající a samostatně se neodškodňují.“ 56. Z uvedeného zřetelně plyne, že nelze přisvědčit žalované v tom, že žádné lékařské zákroky související s léčením primárního poškození zdraví nelze hodnotit dle Metodiky samostatně a přiznat jim určité bodové ohodnocení.

57. Nejvyšší soud totiž dospěl k jednoznačnému závěru, že lékařské zákroky je za splnění určitých podmínek nutno odškodnit samostatně. Takto samostatně odškodňovány mají být případné další operace či jiné obdobné invazivní zákroky. Samostatně se naopak nemají hodnotit jakékoli invazivní zákroky (tj. zákroky, při nichž zdravotnické nástroje a přístroje pronikají do lidského organismu), ale pouze invazivní zákroky obdobné operacím, tedy invazivní zákroky vyšší intenzity. Samostatně se pak nehodnotí ani bolesti spojené s první operací, neboť tyto jsou zahrnuty pod hodnocení primárních poranění podle Metodiky.

58. Žalobkyně požaduje bolestné za zavedení žilního katetru pro aplikací léků, za intubaci během operace zad a za celkovou anestezii provedenou během operace zad.

59. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zřetelně plyne, že požadavku na samostatné odškodnění intubace a celkové anestezie, které byly provedeny při operačním řešení fraktury obratle, nelze vyhovět. Jedné se totiž o bolestivé stavy spojené s první operací žalobkyně, kteréžto nejsou odškodňovány samostatně, nýbrž byly odškodněny v rámci odškodnění primárních zranění, v případě žalobkyně tudíž tyto byly odškodněny v rámci bolestného přiznaného jí za zlomeniny hrudích obratlů a taktéž v rámci bolestného přiznaného žalobkyni za operační ránu zad. Požadavku na jejich samostatné odškodnění tak nelze vyhovět.

60. Stejně tak nelze vyhovět požadavku žalobkyně na odškodnění bolestného spojeného se zavedením žilního katetru k aplikaci léků. Tento zákrok sice nelze bez dalšího hodnotit jako bolest přímo spojenou s operací (znalkyně k dotazu soudu sdělila, že k zavedení katetru došlo ihned poté, co na místo dopravní nehody přijela rychlá záchranná služba), soud není nicméně názoru, že v případě daného zákroku by se jednalo o invazivní zákrok vyšší intenzity, resp. o invazivní zákrok obdobný operacím (kteréžto mají být odškodňovány samostatně). Soud si je vědom, že i zavedení žilního katetru je spojeno s určitou dávkou bolesti a nepohodlí. Je však názoru, že se jedná o běžný zdravotnický zákrok obvykle spojený s léčením primárního zranění, a jako takový se tento neodškodňuje samostatně, nýbrž je tento odškodňován v rámci příslušné položky týkající se primárního zranění.

61. Soud tedy shrnuje, že žalobkyni mělo být nad rámec žalobkyní uznaného bolestného přiznáno ještě bolestné za zlomeninu hrudního obratle Th11, tj. 50 bodů. Celkově mělo být tedy bolestné ohodnoceno 316 body (446 bodů mínus 130 bodů za léčebné zákroky).

62. Podle Metodiky se hodnota bodu odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest.

63. Při hodnotě jednoho bodu v částce 341,25 Kč, mělo být žalobkyni žalovanou vyplaceno na bolestném celkově 107 835 Kč.

64. Jelikož již žalobkyni bylo vyplaceno 93 503 Kč, zbývá k úhradě 14 332 Kč.

65. Jelikož pak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na proplacení bolestného uplatněný u žalované na základě znaleckého posudku MUDr. [celé jméno svědkyně] byl (částečně) důvodný, vyhověl pak i souvisejícímu požadavku žalobkyně na uhrazení zbývající části ceny za daný znalecký posudek ve výši 7 324 Kč (znalkyně za znalecký posudek účtovala 14 649 Kč, 7 325 Kč již bylo žalovanou uhrazeno, zbývá tudíž uhradit 7 324 Kč).

66. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

67. I v souvislosti s tuto součástí peněžité náhrady za poškození zdraví, soud odkazuje na výše uvedené obecné závěry týkající se využitelnosti Metodiky a dodává, že i v případě odškodnění za ztížení společenského uplatnění soud vycházel (za účelem dodržení zásady právní jistoty a předvídatelnosti a rovného odškodnění srovnatelných situací) z pravidel nastavených Metodikou a ze závěrů znaleckého posudku. Ostatně, soud neshledal důvodu postupovat jiným způsobem.

68. Soud se tedy zabýval tím, zda postupovala žalovaná správně, rozhodla-li se neodškodnit některé položky dle znaleckého posudku.

69. Spornými se mezi účastníky stalo to, zda je namístě v rámci ztížení společenského uplatnění odškodnit položky D210, D220, D230, D475 a D660.

70. Soud se na prvním místě zabýval položkami D210 (provádění jednotlivého úkonu), D220 (provádění mnohočetných úkonů) a D230 (vykonávání běžné denní povinnosti).

71. Znalkyně daným položkám přiznala určitou váhu vedoucí k jejich odškodnění s poukazem na to, že žalobkyně má bolesti zad.

72. Žalovaná s odškodněním těchto položek nesouhlasí. Uvádí, že bolest v zádech nespadá pod dané položky a dodává, že odškodněním těchto položek by došlo k duplicitnímu odškodnění daného hendikepu, neboť tento byl odškodněny již v rámci položek patřících do domén D4, D6 a D9.

73. Soud posoudil oprávněnost odškodnění daných položek optikou východisek Metodiky a vycházel pak i z třístupňové Klasifikace upravené podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health: ICF) pro účely Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu, [webová adresa] (dále též„ Klasifikace“).

74. Položka D210 (provádění jednotlivého úkonu) je v Klasifikaci definována následovně: Provádět jednoduché nebo složité a koordinované výkony, vztahující se k mentálním i fyzickým složkám jednoho úkolu, jako je započetí úkolu, organizování času, prostoru a materiálu pro úkol, měřit, provádět, kompletovat a udržet úkol. Mentální i fyzické předpoklady se na výsledku hodnocení podílejí každý zhruba 50:50, nehodnotí se řešení úkolů uvedených v d 230.

75. Položka D220 (Provádění mnohočetných úkolů) je pak Klasifikací definována následovně: Provádět jednoduché nebo složité a koordinované akce jako složky mnohočetných, integrovaných a složitých úkolů, postupně nebo současně. Mentální i fyzické předpoklady se na výsledku hodnocení podílejí každý zhruba 50:50, nehodnotí se řešení úkolů uvedených v d 230.

76. Konečně, položka D230 (vykonávání běžné denní povinnosti) je pak popsána Klasifikací následovně: Vykonávat jednoduché nebo složité povinnosti a koordinované akce plánovitě, řídit a kompletovat požadavky procedur nebo povinností ze dne na den, jako je odhadování času a vytváření plánů pro jednotlivé aktivity v průběhu dne. Jde o mentální i fyzické předpoklady pro plánování rutinních úkolů a řízení času během dne. Schopnost uvědomit si je, naplánovat a provést se hodnotí každá zhruba jednou třetinou.

77. Soud nesouhlasí s žalovanou, že obtíže žalobkyně nelze pod dané položky podřadit. Žalobkyně má bolesti zad. Nedokáže se bez problémů sehnout, nemůže nosit těžší břemena, nesnese jednostrannou zátěž, nevydrží bez potíží delší dobu sedět nebo stát. To plyne jednak ze znaleckého posudku, a jednak z výslechu žalobkyně, její matky a jejího přítele. Ostatně, žalovaná přítomnost těchto fyziologických potíží žalobkyně nerozporuje.

78. Jak přitom uvedla znalkyně, popsané obtíže zcela zřejmě zasahují do schopností dle položek D210, D220 a D230 – žalobkyně nemá obtíže s mentálními předpoklady daných činností, má však fyzické obtíže úkoly či běžné denní povinnosti provést. Fyzická omezení žalobkyně přitom zcela jistě omezují schopnost žalobkyně provádět běžné denní povinnosti, provádět mnohočetné i jednoduché úkoly. Soud znovu akcentuje, že žalobkyně má obtíže delší dobu sedět či stát, nemůže se bez obtíží sehnout, z postele vstává přes bok, nemůže nosit těžší břemena a vykonávat fyzicky náročnější práce. Je nesporné, že tyto hendikepy ovlivňují schopnost žalobkyně provádět výše citované činnosti dle položek D210, D220 a D230.

79. Přisvědčit pak nelze tvrzení žalované, že odškodnění dané domény D2 jako celku by mělo být vyloučeno tím, že bolestivost zad žalobkyně byla zohledněna v jiných doménách, například v doménách D4, D6 a D9. [příjmení] žalobkyně se zády (jejichž přítomnost žalovaná jakkoli nezpochybňuje) totiž žalobkyně omezují v mnoha činnostech (stání, sezení, chůze, shýbání se aj.) a tyto se zcela jistě propisují do více domén, tj. do více oblastí života žalobkyně. Jinými slovy, to, že žalobkyně je bolestí v zádech omezena například při udržení pozice těla (D415), či v položce rekreace a volný čas (položka D920), neznamená, že žalobkyně danou bolestí není omezena ani v doméně týkající se všeobecných úkolů a požadavků (D2). Opačný přístup by ignoroval, že jeden hendikep osobu omezuje nezřídka kdy v různých oblastech života a neodpovídal by spravedlivému přístupu k věci. Naopak, je cílem Metodiky, resp. cílem odškodnění ztížení společenského uplatnění, aby bylo odškodněno postižení všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit. Dodat lze, že pod položky domény D2 spadá široké množství různorodých úkolů a činností (viz výše citovaný popis položek D210, D220 a D230). Spadají sem tudíž i jiné činnosti než ty, na které poukazuje žalovaná, a které byly odškodněny v jiných položkách (nákup, vaření, domácí práce, stěhování věcí, nošení těžkých břemen aj.).

80. Soud je tedy názoru, že v rámci ztížení společenského uplatnění měl být odškodněn i zásah zranění žalobkyně do položek D210, D220 a D230. Pro úplnost v tomto ohledu soud dodává, že co se týče hodnocení omezení výkonu a kapacity u těchto položek, přidržel se hodnocení znalkyně (které není jako medicínský laik oprávněn věcně přezkoumávat, a které nadto nebylo žalovanou jakkoli zpochybněno), která dospěla k závěru, že obtíže korigované vahami činí v případě v položek D210 a D230 0,40 % a v případě položky D220 pak tyto činí 0,56 %.

81. Jako další se pak soud zabýval položkou D475 (řízení).

82. Znalkyně určila obtíže žalobkyně korigované vahami v této oblasti na 0,13 % s odkazem na to, že kolo je problém, od nehody má blok řídit auto.

83. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by se měla daná položka odškodnit. Tvrdí, že potíže se projeví až po 10 km a že psychické problémy s řízením automobilu neplynou z lékařských zpráv.

84. Soud žalované nepřisvědčil. Daná položka zohledňuje schopnost kontrolovat nebo řídit pohybující se dopravní prostředek či zvíře, cestovat podle vlastního záměru nebo mít vlastní způsob přesunu, jako je auto, bicykl, člun nebo zvířetem tažený vůz. Aktivní využití dopravních prostředků bez ohledu na předchozí zapojení – jde o hodnocení ztráty potenciálu.

85. Bylo prokázáno (závěry znalkyně a výslechem žalobkyně), že fyzický stav žalobkyně jí neumožňuje ujet na kole delší vzdálenost, než 10 km (žalobkyni vadí otřesy a pozice těla na kole). Již tato skutečnost sama o sobě postačí k závěru, že došlo k zásahu do schopnosti dle dané položky. Nadto, provedeným dokazováním (výslechem žalobkyně, její matky a jejího přítele) bylo prokázáno i to, že žalobkyně má psychický blok řídit automobil, a dochází tak k dalšímu zásahu do její schopnosti dle položky D475. Pokud přitom žalovaná v tomto ohledu namítala, že daný psychický blok neplyne z lékařské dokumentace, soud v tomto ohledu předně odkazuje na lékařskou zprávu [právnická osoba] ze dne [datum], ve které je uvedeno, že v případě žalobkyně je nutné psychologické vyšetření, neboť je u ní zřejmá posttraumatická stresová porucha, neboť při autonehodě zemřela její kamarádka, [jméno] [příjmení]. Soud pak dále uvádí, že jenom skutečnost, že žalobkyně se s daným psychickým problémem neléči u lékaře, nýbrž se snaží tento zvládat sama za pomoci volně dostupných doplňků stravy, nemůže vést k tomu, že by jí mělo být odepřeno odškodnění daného omezení. Soud nemá pochyby o tom, že pokud došlo při dopravní nehodě automobilu k těžkému poranění žalobkyně a k úmrtí její kamarádky, jsou zcela uvěřitelná tvrzení žalobkyně, znalkyně a dvou svědků, kteří potvrdili, že žalobkyně od nehody nemůže řídit automobil. Soud tedy uzavírá, že bylo namístě odškodnit v rámci ztížení společenského uplatnění i položku D475 řízení. Co se pak týče stanovení procentní výše obtíží korigovaných vahami dané položky, i zde se soud přidržel posouzení znalkyně, která omezení kapacity i výkonu v dané položce ohodnotila na 14,50 %, což žalovaná ostatně ani nikterak nezpochybnila.

86. Za oprávněně uplatněnou pak soud hodnotí i položku D660 (pomoc druhým). Ztotožňuje se se znalkyní v tom, že daná položka jistě zohledňuje i ztrátu potenciálu. Jak v tomto ohledu uvádí Metodika, při určování peněžitého odškodnění je nutno vycházet ze základního ohodnocení nemateriální újmy při trvalých zdravotních následcích (zejména odčinění morální újmy vzniklé zásahem do tělesné integrity, frustrace z trvalého poškození či ztráty tělesných orgánů, stresu a vypětí z překonávání nastalých obtíží, pozbytí ztráty životních příležitostí a možností, včetně abstraktní ztráty možností pracovního uplatnění a zapojení se do dalších životních činností) a dospět tak k proporcionálnímu vyjádřením ztráty průměrného potenciálu pro určitý typ postižení. Soud proto nepovažuje za nesprávné, pokud znalkyně v dané položce zohlednila mj. i skutečnost, že žalobkyně bude mít z důvodu jejího zranění problém s péčí o malé dítě. Dodat lze, že daná položka je obecná, a týká se tak i péče o jiné osoby než o potomky. Žalobkyně přitom při výslechu uvedla, že občas pomáhá svým starším rodičům. I v tomto ohledu je však žalobkyně z důvodu jejího postižení omezena. Nemůže například rodičům pomoci s těžším nákupem, s namáhavými domácími pracemi atd. Soud je tedy názoru, že žalovaná měla odškodnit i tuto položku. Co se pak týče stanovení procentní výše obtíží korigovaných vahami dané položky, i v případě této položky se soud přidržel posouzení znalkyně, která omezení kapacity i výkonu v dané položce ohodnotila na 14,50 %, což žalovaná ani v tomto případě nikterak nezpochybnila.

87. Pro úplnost pak soud dodává, že se zabýval i datem, kdy došlo ke ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Ztotožnil se přitom se znalkyní v tom, že tímto datem byl den [datum]. To lze bezpečně dovodit z lékařské zprávy [nemocnice], a.s. ze dne [datum], ze které plyne, že při lékařském vyšetření provedeném daného dne již žalobkyni nebyla navrhována další cvičení či rehabilitace. Znalkyně pak dodala, že v případě zranění zad ustálení zdravotního stavu trvá cca rok (k dopravní nehodě došlo dne [datum]).

88. Soud tak uzavírá, že po zhodnocení závěrů znalkyně optikou pravidel nastavených Metodikou a po vypořádání námitek žalované dospěl k tomu, že znalkyně postupovala správně, určila-li výši celkového procentního omezení žalobkyně (vyřazení ze společenského uplatnění) na 5,4259259259 %.

89. Při výchozí rámcové částce ve výši 14 244 400 Kč a při zohlednění navýšení o 20 % kvůli věku žalobkyně (se kterým se soud bez dalšího ztotožňuje, neboť je názoru, že věk představuje relevantní kritérium, ke kterému je namístě při určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění přihlédnout) tak činí peněžitá náhrada za ztížení společenského uplatnění žalobkyně zaokrouhlená na celé koruny 927 469 Kč.

90. Žalovaná žalobkyni z uvedené částky již uhradila 649 703 Kč. Zbývá tak uhradit 277 766 Kč.

91. Soud tedy uzavírá, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 299 422 Kč (14 332 Kč na bolestném, 7 324 Kč za znalecký posudek a 277 766 Kč na ztížení společenského uplatnění).

92. Výrokem I tohoto rozsudku proto soud rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit 299 422 Kč. Soud pak žalobkyni přiznal i právo na uhrazení souvisejícího úroku z prodlení z dané částky v zákonné výši jdoucího ode dne [datum], tedy ode dne následujícího po dni, který žalobkyně určila jako nejzazší den pro uhrazení dané částky v předžalobní výzvě. Ve zbytku, tj. co se týče částky 44 363 Kč a souvisejícího úroku z prodlení v zákonné výši, soud žalobu zamítl (výrok II).

93. Výrok III rozsudku se pak opírá o § 142 odst. 3 in fine o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V nynější věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, její neúspěch je však v poměru k jejímu úspěchu nutno hodnotit spíše jako nepatrný (žalobkyně byla v řízení při zohlednění předmětu řízení a jí přiznané částky a souvisejícího kapitalizovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku úspěšná z 87 %) a dále je nutno zohlednit, že rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku týkajícím se určení výše bolestného a výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Soud proto přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to v částce 26 922,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz právní větu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2022:„ Ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.“) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 6 úkonů dle § 11 odst. 1 a. t. (1. příprava a převzetí zastoupení; 2. předžalobní výzva se základním právním a skutkovým rozborem věci; 3. sepis žaloby; 4. účast na jednání soudu dne [datum]; 5. doplnění důkazních návrhů a tvrzení ze dne [datum]; 6. účast na jednání soudu dne [datum]), tj. 18 600 Kč a z částky 1 550 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), celkově tedy 20 150 Kč, a to včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 2 100 Kč. K daným částkám pak soud připočetl i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 250 Kč, tj. 4 672,50 Kč.

94. Co se pak týče výroku IV rozsudku, tento vychází z § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ zákon o soudních poplatcích“), dle kterého v případech, kdy je navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích), je tedy nutno přistoupit k přenesení poplatkové povinnosti na žalovanou, která je tak povinna uhradit na soudním poplatku 3 438 Kč (položka 3 písm. b) Sazebníku soudních poplatků).

95. Konečně pak ve vztahu k výroku V rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který bude platit znalečné (za výslech [celé jméno svědkyně]) a případně i svědečné (za výslech [celé jméno svědka]). Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků řízení žalované. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

96. Pro úplnost soud dodává, že při přenesení poplatkové povinnosti i při určení subjektu povinného k úhradě nákladů placených státem zohlednil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích výsledek řízení. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 92/08,„ pojem výsledku řízení (…) není totožný s pojmem úspěchu ve věci (…). Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení„ podle jeho výsledků“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o. s. ř.)“ Ačkoliv tedy žalobkyně v nynější věci byla úspěšná jen částečně (konkrétně byla úspěšná z 87 %), je nutno zohlednit, že bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 in fine o. s. ř. a přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, což vede k závěru, že žalovaná je povinna uhradit celý soudní poplatek a veškeré náklady placené státem.

97. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III, IV a V podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení