14 C 311/2020 - 127

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 3 646 834,40 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba se co do částky 3.555.090,40 Kč s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 4 905 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z [datum] po žalovaném domáhal úhrady částky 3 646 834,40 Kč s příslušenstvím, která dle jeho mínění představuje ekvivalent obvyklého nájemného za užívání pozemků, jež jsou ve vlastnictví žalobce, avšak žalovaný je užívá bez právního důvodu, a to za období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] včetně. Konkrétně uvedl, že je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa]. Žalovaný je pak vlastníkem stavby, která se nachází na pozemcích v jeho vlastnictví a také na pozemcích ve vlastnictví žalobce, a to parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Tyto žalobcovy pozemky jsou zastavěny stavbou vestibulu metra [adresa], dlážděných chodníků, dlážděného nástupiště a dalších obslužných staveb souvisejících s provozem žalovaného. K výzvě soudu pak žalobce doplnil konkrétní tvrzení, jakým způsobem má žalovaný ten, který pozemek užívat. Pozemky parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejsou zastavěny stavbou žalovaného, avšak částečně nad ně přesahuje nadzemní zateplení a konstrukce budovy metra, zároveň se jedná o pozemky, které vznikly oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a v důsledku tohoto oddělení jsou pro žalobce ekonomicky neupotřebitelné. Žalobce nedal souhlas s výstavbou stavby žalovaného, žalobce pozemky získal v restituci coby volnou plochu, žalovaný je poté zastavěl, tedy to byl právě žalovaný, kdo z pozemků učinil veřejná prostranství. Žalobce pak svůj nárok vyčíslil na základě znalcem určené ceny obvyklého nájemného ve výši 57,25 Kč/m2 v roce [Anonymizováno], 66,68 Kč/m2 v roce [Anonymizováno], 70,84 Kč/m2 v roce [Anonymizováno] a 78,80 Kč/m2 v roce [Anonymizováno], přičemž zohlednil plochu [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] m2, kterou mají žalovaným užívané pozemky ve vlastnictví žalobce, avšak při zohlednění plochy zabírané stánkem, který provozoval nájemce žalobce na pozemku parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

2. Žalovaný nárok žalobce odmítl. Především namítl nedostatek pasivní věcné legitimace na své straně. Uvedl konkrétně, že většinu žalobcem vlastněných pozemků je nutno považovat za veřejné prostranství (částečně i účelové komunikace). Ve smyslu konstantní judikatury pak žalovaný není povinen k vydání bezdůvodného obohacení za užívání takových pozemků, neboť náhradou je povinna obec. Žalovaný učinil nesporným, že užívá pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na kterých stojí stavba v jeho vlastnictví. Konečně pak namítl promlčení nároku za období [Anonymizováno] [Anonymizováno], neboť žaloba byla podána až [datum]. Žalovaný tak navrhl soudu, aby žalobu v převážném rozsahu zamítl.

3. Soud žalobu projednal při jednáních dne [datum], při jednání dne [datum] řízení k návrhu účastníků přerušil, neboť se účastníci pokoušeli najít komplexní způsob řešení dané situace, avšak neuspěli. Dále soud provedl důkaz místním šetřením dne [datum] a další dokazování provedl na jednáních dne [datum] a [datum]. Soud vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), a to zejména, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] jsou a v předmětném období taktéž byly ve vlastnictví žalobce. Dále účastníci učinili nesporným, že žalovaný v celém rozsahu užívá pozemky parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které jsou přímo zastavěny budovou vestibulu metra (tj. stavbou ve vlastnictví žalovaného).

4. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tak, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 91 294 Kč s příslušením (Výrok I.), žalobu co do částky 3 555 090,40Kč zamítl (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení (výrok III.).

5. K odvolání žalobce do výrok II. a III. rozhodl [Anonymizováno] soud [Anonymizováno] [Anonymizováno] usnesením čj. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že rozsudek soudu prvého stupně v napadených výrocích II. a III. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že soud se musí zabývat existencí souhlasu žalobce či jeho právního předchůdce s umístěním staveb vestibulu metra a s užíváním prostor zahrnujících některé z předmětných pozemků jako veřejného užívání.

6. Po zrušení rozsudku žalobce k písemné výzvě dle § 118 a odst. 1 a 3 (čl. 98 spisu) uvedl, že žalobce se stal vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] a vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] od kterého byl následně oddělen geometrickým plánem pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na základě darovací smlouvy ze dne [datum].

7. Po zrušení rozsudku žalovaný k písemné výzvě dle § 118 a odst. 1 a 3 (čl. 99 spisu) uvedl, že je přesvědčen, že pozemky jsou užívány v režimu veřejného prostranství, v důsledku čehož není žalovaný pasivně legitimován. Pozemky jsou přístupné neomezeného okruhu uživatelů, jsou využívány právě jako chodníky či plochy užívané k pohybu osob. Žalobce ani žalovaný nejsou oprávněny tyto pozemky vyloučit z veřejného užívání, aniž by došlo k omezení naplňování funkce veřejného prostoru. Tyto pozemky jsou součástí stavební infrastruktury a mají svou logiku při fungování prostoru. Na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází chodník, který vede podél budovy, v níž se nachází nástupiště [Anonymizováno] stanice metra. Přes tento chodník vede jiný přístup do prostor ve vlastnictví žalovaného, v nichž se nachází čerpací stanice. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je zcela zastavěn schodištěm vedoucím z ulice [Anonymizováno] na úroveň chodníku na pozemku číslo [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Tento pozemek je tak součástí schodiště spojující veřejnou komunikaci a jí lemující chodník s chodníkem vedoucí podél budovy stanice metra. Pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]se nachází mezi východem z vestibulu metra a nástupištěm autobusů. Pozemek [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tvoří jediný přístup do servisní budovy žalovaného. Výše uvedený charakter předmětných pozemků dokazuje také znění obecné vyhlášky č. 5/2011 Sb.hl.m. Prahy o místním poplatku, kdy obecně závazná vyhláška obce zakládající zpoplatnění vymezených veřejných prostranství tak jen deklaruje již existující stav. Souhlas s trvalým umístěním nemovitosti ve vlastnictví žalovaného byly udělovány s ohledem na tehdejší stavební předpisy. Je třeba minimálně tento souhlas s umístěním presumovat, neboť stát měl primární zájem na zajištění veřejné hromadné dopravy a pokud žalobce tvrdí, že v daném případě tomu tak nebylo, je žalobce povinen tuto skutečnost prokázat. Žalobce nabyl vlastnické právo v roce [Anonymizováno] s vědomím, že vlastnické právo k těmto pozemkům je omezeno veřejným přístupem či veřejným prostranstvím, a ani po nabytí vlastnického práva neučinil žádná dodatečná opatření, aby zabránil možnosti užívat tyto pozemky širokou veřejností. Tato nečinnost žalobce naplňuje znaky konkludentního věnování. K udělení konkludentního souhlasu postačuje pouhá nečinnost, jak je tomu právě v případě tohoto sporu. Vznik veřejného prostranství je tradičně spojen s tzv. věnováním veřejnému účelu tzv. Věnovacím aktem, kdy postačuje i jen konkludentně věnování. Takové věnování pak představuje právní důvod, který vylučuje vznik bezdůvodného obohacení. Žalovaný je tak přesvědčen, že žalobce nemá nárok na úhradu bezdůvodného obohacení, neboť existence aktu věnování brání nároku vlastníka na náhradu za omezení vlastnického práva, neboť omezení vlastnictví došlo v tomto případě s jeho souhlasem.

8. Po zrušení rozsudku soud žalobu projednal při jednáních dne [datum] a [datum]. U jednání dne [datum] soud poučil žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. aby doplnil tvrzení, jakým způsobem se žalobce či jeho právní předchůdce ohrazovali proti užívání předmětných pozemků žalovanou. Po tomto poučení žalobce uvedl, že o narovnání vztahů s [Anonymizováno] jedná již více než [Anonymizováno] let. Uvedl, že v roce [Anonymizováno] ředitelka žalovaného uvedla, že mají stále zájem na odkupu pozemků a v roce [Anonymizováno] generální ředitel [Anonymizováno] konstatoval, že [Anonymizováno] užívá pozemky ve vlastnictví žalobce. Dále uvedl, že rodina žalobce byla vyhnána ze svého domova, otec odsouzen k trestu odnětí svobody a konfiskaci majetku. V [Anonymizováno] letech byl majetek vrácen matce žalobce, které bylo v té době již skoro [Anonymizováno] let, a proto považuje žalobce konstrukci, o tom, že pokud se aktivně nebránila vzniku veřejného prostranství za rozpor s dobrými mravy.

9. Dále tak soud provedl důkaz darovacími smlouvy ze dne [datum] a [datum] mezi paní [Anonymizováno]. [Anonymizováno] (matka žalobce) a žalobcem, ve který žalobce jako obdarovaný výslovně prohlásil, že si převáděné nemovitosti (mimo jiné parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) prohlédl a že je mu znám jejich stavební stav a přejímá je ve stavu v jakém je shledal (darovací smlouvy) V dopise ze dne [datum] sdělil žalovaný žalobci, že má stále zájem na odkoupení části pozemků zastavěných stavbami a [datum] mu sdělil, že má zájem užívání pozemků v lokalitě stanice metra [adresa] dořešit. Dopisem ze dne [datum] informoval [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] odbor dopravních agend žalobce a žalovaného že „trasa metra [Anonymizováno] – stranice [adresa]“ je umístěna na pozemcích parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [adresa] v souladu s geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] a to tak, že na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je umístěno schodiště a na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je umístěna zídka. Dne [datum] sdělil Úřad [Anonymizováno] [adresa], obor výstavby žalobci, že schvaluje podmínky pro dělení pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], k.ú. [adresa], na kterých byla povolena a zkolaudována stavba [Anonymizováno]. provozního úseku trasy [Anonymizováno] – metra stavba [Anonymizováno].[Anonymizováno]. a zaslala žalovavému odsouhlasený a potvrzený situační plánek. Dne [datum] nesouhlasil [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] s předložených záměrem – oplocení uvedených pozemků. Předseda [Anonymizováno] rozhodl že rodina žalobce je povinna se kde dni [datum] vystěhovat z předmětných nemovitostí (dopis ze dne [datum], [datum], sdělení Městské části [adresa] ze dne [datum], dopis ze dne [datum], dopis ze dne [datum] a výzva předsedy [Anonymizováno] týkající se vystěhování rodiny).

10. Z hlediska hmotného práva jsou pro rozhodnutí rozhodná ustanovení § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle něhož platí, že „kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ (odst. 1) a dále, že „[b]ezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, […]“ (odst. 2). Zároveň soud zohlednil znění § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, podle něhož „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“ 11. K otázce vzniku veřejného prostranství přihlédl soud k judikatuře Nejvyššího soudu, např.22 Cdo 1400/2004 a 22 Cdo 2378/2016, který uvedl, že „ke vzniku veřejného prostranství se vyžaduje mimo jiné souhlas vlastníka pozemku s užíváním jeho pozemku či jeho části veřejností. Souhlas může být dán nejen výslovně, nýbrž i konkludentně, a to tolerováním užívání pozemku veřejností.“ Uvedl, že judikatura dříve dovodila, že souhlas vlastníka s veřejným užíváním jeho pozemku či jeho části může být dán výslovně, nebo i konkludentně. V případě konkludentního souhlasu postačuje jeho pouhá nečinnost, kdy vlastník dlouhou dobu trpí užívání jeho pozemku širokou veřejností. Jinými slovy, v případě, kdy pozemek či jeho část začne sloužit k obecnému užívání, vlastník by měl proti tomu aktivně zasáhnout. Souhlas vlastníka s užíváním pozemku či jeho části musí být dán ve vztahu k veřejnosti, tedy neomezenému okruhu osob. Na posouzení konkrétních okolností případu je, zdali vlastník trpí užívání svého pozemku neomezeným počtem osob již po dostatečně dlouhou dobu, takže lze usoudit na to, že konkludentní souhlas vlastníka byl dán.

12. K výkladu otázky náhrady za užívání pozemků charakteru veřejného prostranství se opakovaně věnoval Nejvyšší soud, který uvedl: „není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně“ (cit. dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, dále srov. např. sp.zn. 28 Cdo 561/2012, sp. zn. 28 Cdo 3382/2010, či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 a IV. ÚS 2127/12).

13. Pokud jde o výklad § 34 zákona o obcích, ten obsahuje definici pojmu veřejného užívání, přičemž tak fakticky činí demonstrativním výčtem příkladů veřejných prostranství, která mají tuto povahu, a dále uvedením obecných znaků každého veřejného prostranství. Jedná se o prostory veřejně přístupné, tj. přístupné každému bez omezení, což jinými slovy znamená, že slouží obecnému užívání. Jak uvádí komentářová literatura, „Tradičním znakem obecného užívání je, že lze užívat věci (materiální statky) způsobem, který odpovídá jejich účelovému určení, předem neomezeným okruhem uživatelů, bez ohledu na vůli vlastníků užívaných věcí. Zákonodárce zde vyjádřil to, že užívání věci jednotlivými uživateli je nezávislé na vůli vlastníka tak, že veřejné prostory jsou přístupné každému bez omezení ‚a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru‘“ (srov. Kopecký M., Průcha P., Havlan P., Janeček J., Zákon o obcích, Komentář, Wolters Kluwer, Praha, 2015, komentář k § 34).

14. Poněvadž pro posouzení charakteru pozemku jako veřejného prostranství není rozhodné vlastnictví konkrétní stavby na cizím pozemku, soud v řízení pro nadbytečnost neprováděl dokazování směřující k prokázání žalobcova tvrzení, že veškeré stavby jsou ve vlastnictví žalovaného.

15. V souladu se shora uvedenou judikaturou (bod 11 rozsudku) se soud zabýval otázkou udělení souhlasu vlastníka s veřejným užíváním jeho pozemku či jeho části. Žalobce byl poučen, aby prokázal, že jeho právní předchůdce či žalobce sám se aktivně ohrazovali proti užívání předmětných pozemků žalovaným. Žalobce u jednání dne [datum] uvedl že takovéto jednání právního předchůdce žalobce, tj. matky žalobce není žalobce schopen doložit. Žalobce prokázal, že vlastnické právo k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (tj. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) nabyl v roce [Anonymizováno] od své matky na základě darovacích smluv a dále prokázal, že v roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] jednal se žalovavým o odkupu pozemků. Z důkazů, které žalobce předložil však nebylo nikterak prokázáno, že by se žalobce od nabytí vlastnictví k uvedeným pozemkům, tj od roku [Anonymizováno], jakkoliv aktivně ohrazoval proti jejich užívání. Žalobce uvedl, že se snažil pozemky oplotit, avšak z důkazu, který soudu založil (dopis ze dne [datum]) tato skutečnost nevyplývá, neboť se týká zcela jiných pozemků, než jsou uváděny v žalobě. Dle soudu tak žalobce nikterak neprokázal, že by se on či jeho právní předchůdce, jakkoliv bránili užívání předmětných pozemků žalovavým a dle soudu tak žalobce touto dlouhodobou nečinností, tj. od roku [Anonymizováno], udělil konkludentní souhlas s veřejným užíváním jeho pozemku.

16. Pokud žalobce uvedl, že posuzovat aktivní obranu matky žalobce, která předmětné pozemky nabyla v restituci v době, kdy jí bylo téměř [Anonymizováno] let za rozpor s dobrými mravy, soud uvádí, že matka žalobce byla vlastníkem pozemků od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno], tj. [Anonymizováno] let a žalobce byl pak jejich vlastníkem od roku [Anonymizováno]. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že restituent, který nabyl pozemky v restituci není vázán předchozím souhlasem veřejného užívání, je tedy na bodu nula a od nabytí svého vlastnictví se tak může bránit veřejnému užívání svého pozemku. Doba, po kterou může být restituent nečinný však není neomezená a je potřeba se v rozumně dlouhé době začít bránit. Pokud by soud odhlédl od doby, kdy vlastníkem byla matka žalobce ([Anonymizováno]-[Anonymizováno]), je třeba tuto dobu nečinnosti počítat od nabytí vlastnictví předmětných pozemků žalobcem, tj od roku [Anonymizováno]. Jelikož žalobce neprokázal, že by se, jakkoliv bránil užívání pozemků žalovaným a současné jejich veřejnému užívání min do roku [Anonymizováno], kdy z dopisu ze dne [datum] pouze vyplývá, že žalobce jednal se žalovaným o odkupu předmětných pozemků a nesouhlasu s užíváním jako veřejného prostranství není ani zde řečeno ničeho, udělil tak žalobce konkludentní souhlas s jejich užíváním.

17. S ohledem na shora uvedené a podle uvedených východisek soud tak posoudil skutková zjištění učiněná při dokazování a místním šetření a dospěl k závěru, že jako veřejné prostranství je třeba hodnotit pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

18. Pokud jde o pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na něm se nachází chodník, který vede podél budovy, v níž se nachází nástupiště [Anonymizováno] stanice metra, zároveň se na pozemku částečně nachází schodiště vedoucí od tohoto chodníku na [adresa]. Účastníci zároveň shodně uvedli, že přes tento pozemek vede jediný přístup do prostor ve vlastnictví žalovaného (a na jeho pozemku), v nichž se nachází čerpací stanice fekální a nefekální. Uvedený chodník končí kolmo ke zdi, v níž se nachází zatarasený průchod pod tělesem kolejí. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] má rozlohu pouze [Anonymizováno] m2 a je zcela zastavěn schodištěm vedoucím z [adresa] na úroveň chodníku na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pozemek je tak součástí schodiště spojující veřejnou komunikaci a ji lemující chodník s chodníkem vedoucím podél budovy stanice metra a umožňujícím chodcům přístup k vestibulu metra, aniž by museli přecházet [adresa]; vstup na schodiště byl však v době místního šetření zatarasen.

19. Pozemek parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] se nachází mezi východem z vestibulu metra a nástupišti autobusů, přičemž pozemek žalobce nezabírá celý tento prostor, ale jeho výraznou část od okraje budovy s výstupy z metra až po cca konec vedlejší budovy servisního charakteru. Pozemek je částečně zastřešen, jsou na něm vztyčeny nosníky o půdorysu cca velikosti papíru A4, které nesou pásy střechy kolmo k budově žalovaného, mezi nosníky lze volně procházet. Pozemek je vydlážděn. S tímto pozemkem sousedí pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který přiléhá k boční stěně (servisní) budovy žalovaného a je kolmý k [adresa]. Tento pozemek je pokryt dlažbou a tvoří jediný přístup do této části (servisní) budovy žalovaného, přičemž se zde nachází toalety řidičů autobusů a byla zde i umístěna trafostanice, která však vyhořela a nyní je prostor připraven k renovaci.

20. Shora popsané pozemky soud vyhodnotil jako veřejné prostranství a jsou užívány v režimu obecného užívání. K tomuto závěru soud dospěl s ohledem na to, že jsou přístupné neomezenému okruhu uživatelů a jsou jimi užívány právě jako chodníky či plochy užívané k pohybu osob. Ani žalobce a ani žalovaný [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] nejsou oprávněni pozemky vyloučit z veřejného užívání, aniž by došlo k omezení naplňování funkce veřejného prostoru, ke kterému prostory evidentně funkčně slouží. Pozemky jsou v místě součástí stavební infrastruktury a mají svou logiku při fungování prostoru, jedná se o chodníky vedoucí různými směry a zajišťující obslužnost místa.

21. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ani umístění nosníků zastřešení části jeho rozlohy. Ostatně právě zastřešení části plochy samo o sobě zdůrazňuje charakter celého prostoru jako veřejného prostranství, který je určen k užívání coby prostor pohybu osob čekajících na spoje. Pokud by žalovaný na pozemku neměl umístěnu část stavby (nosníky), pozemek by (stále) byl celý veřejným prostranstvím. Faktické vyloučení z veřejného užívání v rozsahu nosníků tak nečiní z prostoru prostor výlučně užívaný žalovaným, který reálně nemá jakýkoliv ekonomický prospěch z vybudování/údržby a existence zastřešení. Žalovaný se tedy v tomto rozsahu, jakkoliv neobohacuje na úkor žalobce. Stejně tak je lichý argument žalobce, že žalovaný pozemek v jeho vlastnictví využívá k obsluze jím vlastněných prostor (zásobování provozoven, které žalovaný pronajímá 3. osobám). Žalovaný sice v řízení nepopřel, že by prostory uvedeným způsobem užíval, avšak toto zjištění nemůže převážit celkový charakter obecného užívání; zde je třeba opět zdůraznit, že žalovaný nemůže, jakkoliv vyloučit ostatní uživatele pozemku z užívání pozemku, byť za účelem zásobování. Totéž pak platí pro pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] sloužící též jako přístup k budově žalovaného, zejm. k toaletám využívaným řidiči autobusů.

22. Konečně soud nemohl dospět k závěru, že uvedené pozemky (především parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) užívá výlučně žalovaný, který zde zabezpečuje výkon své hlavní činnosti ([Anonymizováno] [Anonymizováno]). Je sice velmi pravděpodobné, že většina osob, které se po pozemcích pohybují, směřuje z nebo do přepravních prostor metra, avšak ostatní osoby nejsou z užívání vyloučeny; rozhodně se zde nejedná již o placený přepravní prostor, z něhož by příp. mohl žalovaný určité osoby vyloučit či mohl zde kontrolovat účel pobytu osob. Na tomto místě je třeba zdůraznit rozdíl mezi žalovaným [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], avšak osobou soukromého práva (byť vlastnicky propojenou s obcí), a obcí jakožto veřejnoprávní korporací, která zajišťuje životní podmínky pro fungování všech svých členů a veřejného prostoru.

23. Soud tak dospěl k závěru, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], byť jsou vlastněny žalobcem, tvoří veřejné prostranství. Žalobce je tímto charakterem užívání nepochybně omezen ve svém vlastnickém právu k pozemkům, přísluší mu tak za takové omezení náhrada ve smyslu § 2991 o.z., avšak touto náhradou mu není povinen žalovaný. Ve smyslu shora cit. judikatury je k náhradě za toto užívání povinna obec, jejímuž prospěchu užívání pozemků slouží. V tomto rozsahu tak soud shledal žalobu nedůvodnou.

24. Pro úplnost pak soud uvádí, že na uvedeném závěru ničeho nemění ani žalobcem poukazovaný nález Ústavního soudu z 12.8.2022, sp.zn. III. ÚS 2049/21. Nález potvrzuje, že vlastníku omezenému na vlastnickém právu jeho užíváním coby veřejného prostranství přísluší náhrada, a to ze strany obce; nález však vycházel skutkově ze situace, že obec byla vlastníkem stavby (veřejné komunikace) užívané v režimu obecného užívání. Nález však jakkoliv neřešil situaci, kdy je vlastníkem stavby v režimu obecného užívání osoba soukromého práva, tak jako ve zde projednávané věci. Tato situace je tak dosud judikatorně neřešena a zdejší soud se přiklonil k závěru, že osobou povinnou k náhradě za omezení vlastnického práva veřejným užíváním je obec, byť by stavba jako taková byla ve vlastnictví jiné osoby soukromého práva.

25. Dále se žalobce domáhal náhrady ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. O nich soud zjistil, že se nacházejí v prostoru mezi budovou žalovaného s nástupišti metra a chodníkem na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Jedná se o poměrně úzké pruhy pozemku, které jsou zarostlé neudržovanou vegetací. Žalobce o nich tvrdí, že v důsledku oddělení od jiných pozemků jsou pro svou rozlohu a umístění bezcenné. Taková tvrzení však nutno považovat za tvrzení směřující ke vzniku škody a zároveň tedy právnímu posouzení z hlediska odpovědnosti za škodu. Žalobce však žádným způsobem, i přes poučení ze strany soudu, netvrdil, jakým jednáním žalovaného měla žalobci vzniknout v souvislosti s těmito pozemky škoda. Soud tak nemohl žalobě v tomto rozsahu z důvodu neunesení břemene tvrzení vyhovět. Zároveň žalobce ani netvrdil, že žalovaný tyto pozemky využívá a jakým způsobem. Pokud žalobce zmiňoval, že nad tyto pozemky částečně zasahuje zastřešení budovy s nástupišti metra, resp. opláštění parkoviště P+R, toto tvrzení se v řízení neprokázalo. V rámci místního šetření bylo zjištěno, že část budovy žalovaného, v níž jsou nástupiště metra a na její střeše je pak umístěno parkoviště P+R zasahuje při své hraně též na pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Právě tyto úzké pruhy tohoto pozemku (bude uvedeno níže) a ve výšce parkoviště P+R pak pokrývají právě ten rozšiřující se půdorys budovy. Soud tak uzavřel, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nejsou žalovaným užívány a též žalobce netvrdil a tím spíše neprokázal, že by měl žalovaný svým jednáním způsobit vznik újmy žalobci (zřejmě spočívající ve znehodnocení pozemků). Soud tak nemohl žalobě vyhovět ani v souvislosti s těmito pozemky.

26. Výrokem tedy žalobu výrokem I. zamítl z důvodů shrnutých pod body 15–25 rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. V řízení před soudem I. stupně před podáním odvolání činí 3 705 Kč, přičemž tato částka představuje 95 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,5 % a úspěchu žalobce v rozsahu 2,5 %). Tyto náklady soud určil dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 3 900 Kč představující 300 Kč za každý z třinácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání odporu k platebnímu rozkazu, 5 x příprava k jednání, účast u ústního jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], dále pak za písemná vyjádření k výzvě soudu z [datum] a z [datum]). V řízení před odvolacím soudem a před soudem I. stupně po zrušení rozsudku rozhodl soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy tyto náklady určil dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů. Za odvolací řízení činí nárok na náhradu nákladů částku 300 Kč (vyjádření k odvolání) a v řízení před soudem I. stupně po zrušení rozsudku 3 x 300, tj. částku 900 Kč (vyjádření, 2 x účast na jednání). Celkem tak žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4 905 Kč (3705+ 300+900). O lhůtě plnění ve věci samé a ve vztahu k nákladům řízení soud rozhodl dle § 160 odst. 3 o.s.ř.

Poučení