14 C 318/2021 - 201

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 89 755 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Uvedla, že jejím předmětem podnikání je nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, provádění dobrovolných dražeb movitých věcí, restaurování děl z oboru výtvarných umění a dále zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, zastavárenská činnost a maloobchod s použitým zbožím. Tuto činnost žalobkyně provozuje [Anonymizováno] [Anonymizováno] provozovnách – aukčních galeriích, a to na adresách [adresa]. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum] byl počínaje dnem [datum] zakázán maloobchodní prodej, prodej a poskytování služeb v těchto provozovnách. Žalobkyně byla proto nucena dané provozovny uzavřít, a to až do dne [datum]. Žalobkyni tudíž bylo znemožněno v daných provozovnách podnikat. I nadále však musela nést náklady spojené s užíváním těchto provozoven, čímž jí vznikla škoda v podobě takto vynaložených nákladů.

2. Žalobkyně proto po žalované požaduje náhradu skutečné škody (v podobě marně vynaložených nákladů), která jí vznikla tím, že byla po dobu od [datum] do [datum] povinna hradit v předmětných provozovnách nájemné, fixní náklady na služby a na připojení k internetu, přičemž jí bylo mimořádnými opatřeními zakázáno mít tyto provozovny otevřeny a provozovat v nich svoji podnikatelskou činnost.

3. Žalobkyně konkrétně žádá o úhrady nájemného, fixních nákladů na služby a nákladů na připojení k internetu uhrazených v daném období v předmětných provozovnách. Dané částky celkově činí [částka].

4. Žalobkyně u žalované, jakožto příslušného orgánu dle § 9 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „pandemický zákon“), uplatnila nárok na danou škodu, a to dopisem ze dne [datum]. Žalovaná jí dopisem ze dne [datum] sdělila, že pandemický zákon neumožňuje náhradu ušlého zisku či provozních nákladů. S tím však žalobkyně nesouhlasí, provozní náklady nejsou vyloučeny z povinnosti náhrady škody podle pandemického zákona. Nárok žalobkyně nepředstavuje ušlý zisk, nýbrž jde o skutečnou škodu. Žalobkyně se nedomáhá náhrady očekáváného budoucího prospěchu, ale náhrady nákladů již vynaložených v souvislosti s danými provozovnami.

5. Kromě vlastní náhrady škody (ve výši [částka]) se pak žalobkyně domáhá i přiznání úroku z prodlení z žalované částky.

6. Žalovaná nárok neuznává. Je názoru, že nevznikl předpoklad existence skutečné škody a předpoklad příčinné souvislosti mezi škodou a mimořádnými protipandemickými opatřeními.

7. Náklady, které žalobkyně požaduje nahradit jako škodu, bylo nutno běžně a pravidelně vynakládat i před škodní událostí v souvislosti s vlastním podnikáním žalobkyně. Tyto tudíž nelze označit za skutečnou škodu. Náklady na nájemné a související služby a na pevný internet dle žalované nelze označit za marně vynaložené. Provozovny žalobkyně jsou stále na místě, žalobkyně zde má uložen svůj majetek, a tedy provozovny užívá, a to i po dobu, kdy byl jejich provoz omezen či zakázán. Prostory provozoven mohly být využity i jiným způsobem, než pouze jako prodejní a nákupní místa (prodejny použitého zboží). Mohly tedy sloužit, a to i v době jejich uzavření pro veřejnost, k provádění či zajištění dalších činností či služeb v rámci podnikání žalobkyně – restaurování děl a předmětů, činnosti v souvislosti s provozováním elektronických aukcí (které v rozhodné době nadále probíhaly), mohly být využívány nadále (nově) jako prostory skladové, provozní, mohly i sloužit jako kanceláře, sami členové společnosti, zaměstnanci, nebyli nijak omezeni v možnosti prostory provozoven využívat i po dobu jejich uzavření pro veřejnost, a tedy tam vykonávat dosavadní, příp. některé další (nové) činností, a využít i veškeré zázemí daných prostor, zařízení kanceláří a prostor, pracovní pomůcky apod.

8. Žalobkyně tak oproti úhradám ze smluvních vztahů nadále odebírala po celé sledované období za své úhrady nákladů protiplnění dle uzavřených smluv, byť je nemusela využívat zcela, ale jen ve sníženém rozsahu. Jediné, co se žalobkyni v souvislosti s pandemickými opatřeními nedostávalo či dostávalo v omezené míře, byl zisk ke krytí těchto nákladů. Podle pandemického zákona však ušlý zisk odškodnit nelze, a konstrukcí, kterou použila žalovaná také nelze zákonnou nemožnost odškodnění ušlého zisku ani obcházet. Žalovaná pak dodává, že po celou dobu účinnosti protipandemických opatření nebylo žalobkyni zabráněno provozovat její podnikatelskou činnost prostřednictvím internetových stránek.

9. Žalovaná v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém Městský soud v Praze jako soud odvolací uvedl následující: „Nicméně soud I. stupně správně uvedl, že vyplacené mzdy zaměstnanců, povinné odvody za zaměstnance a náklady spojené s provozem provozovny nelze vůbec kvalifikovat jako škodu, když šlo o náklady spojené se žalobcovým podnikáním, které by žalobci vznikly i pokud by žádné mimořádné opatření vydáno nebylo“.

10. Žalovaná je dále názoru, že tvrzená škoda není vázána na mimořádná opatření (není zde kauzální nexus). Smluvní vztahy (nájem a využívání internetu), od nichž žalobkyně odvíjí požadovanou náhradu škody, jsou dvoustrannými právními jednáními, na jejichž obsahu se strany shodly. Pandemická opatření přitom nebyla důvodem povinnosti žalobkyně uhradit závazky vyplývající z daných smluvních vztahů ani důvodem jejich sjednání. I pokud se žalobkyni během období epidemie COVID nedostavily očekávané příjmy pro pokrytí těchto nákladů, není možné vznik těchto smluvních závazků spojovat s existencí mimořádných opatření dle pandemického zákona.

11. Jmenovitě k nákladům na energie a služby (zejména připojení k internetu) pak žalovaná konstatuje, že možnost využívání těchto služeb nebyla žádným mimořádným opatřením omezena či jinak dotčena, škoda v souvislosti se vznikem nákladů na tyto služby nevznikla, takto tvrzený nárok není po právu. Využití internetu a energií či dalších služeb je pro účely podnikání širší než žalobou poukazované omezení vyplývající z předmětných mimořádných opatření (viz např. probíhající internetové aukce, které žalobkyně pořádala i v průběhu platnosti omezení daných mimořádnými opatřeními). Nadto, pokud nebyly energie a služby (např. internet) využívány zaměstnanci žalobkyně v místě samotných provozoven, pak tato skutečnost nesouvisí s mimořádnými opatřeními, jelikož přístup zaměstnanců do provozoven žalobkyně omezen nebyl a není tak dána příčinná souvislost. K nájmu týkajícímu se provozovny na [adresa] pak žalovaná akcentovala, že tento zahrnoval i nájem skladu a parkovacího místa. Odpovídající části nájemného nelze považovat za škodu; využití těchto nebylo omezeno vůbec. To stejné pak platí i pro úhrady za služby s nájmem spojené (internet, recepce, ostraha objektu, odvoz odpadu, úklid společných prostor).

12. Žalobkyně v reakci na podání žalované zopakovala, že mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví jí bylo zakázáno provozovat v jejích provozovnách podnikatelskou činnost v souladu se sjednaným účelem nájmu. Žalobkyně dané provozovny využívala výhradně za účelem osobního styku se zákazníky, pro příjem zboží do aukce a pro jeho následný výdej a pro fyzickou prezentaci obrazů. Tato činnost byla žalobkyni na základě mimořádných opatření zcela znemožněna. Tvrzení žalované, že provozovny mohly sloužit k restaurování děl či k jiným činnostem, je zcela nesmyslné. Žalobkyně ve svých provozovnách neprovádí restaurování děl, když tyto provozovny nejsou k takové činnosti vůbec uzpůsobeny. Naopak, provozovny jsou výhradně uzpůsobeny k tomu, aby sloužily k osobnímu styku se zákazníky, což bylo žalobkyni z důvodu mimořádných opatření znemožněno. Po žalobkyni pak nelze spravedlivě požadovat, aby své provozovny nákladně upravovala tak, aby je mohla dočasně užívat i jiným způsobem v době, kdy byla mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví účinná. Nelze současně odhlédnout od skutečnosti, že jiný způsob užívání provozoven by byl v rozporu s uzavřenými nájemními smlouvami, když účelem nájmu provozovny v [Anonymizováno] je prodejna-galerie, účelem nájmu v provozovně [Anonymizováno] je provozování galerie, oceňování a prodej umění, obrazů, starožitností a cenností, a účelem nájmu v provozovně [Anonymizováno] je provozování podnikatelské činnosti žalobkyně. Nelze souhlasit s tím, že by mezi vznikem škody a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví nebyla příčinná souvislost. Žalobkyně byla povinna provozovny na základě předmětných mimořádných opatření uzavřít, a bylo jí tak zcela znemožněno tyto provozovny po danou dobu užívat v souladu se sjednaným účelem nájmu. Byla však nadále povinna hradit náklady s těmito provozovnami spojené, čímž jí vznikla škoda v podobě takto vynaložených nákladů. Tyto byly vynaloženy marně. Jak je zjevné z obsahu předmětných mimořádných opatření, bylo jimi žalobkyni zcela zakázáno provozovny užívat v souladu s jejich sjednaným účelem nájmu. Vzhledem k tomu je nerozhodné, že provozovny byly po danou dobu stále na místě, či že v nich měla žalobkyně umístěn některý svůj majetek, když účel nájmu byl provozování podnikatelské činnost žalobkyně, což bylo žalobci zakázáno právě mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví. Žalobkyně pak dodala, že její nárok není nárokem na náhradu ušlého zisku, nýbrž nárokem na náhradu skutečně škody. Jde o skutečné snížení majetku žalobce, nikoliv ztrátu očekávaného příjmu. Odkaz žalované na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] není dle žalobkyně případný, neboť v něm byla posuzována odlišná skutková situace. Nárok v dané věci totiž nebyl uplatňován podle pandemického zákona. Soudy v dané věci dospěly k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť uplatněný nárok nelze odškodnit podle zákona č. 82/1998 Sb. ani podle zákona č. 240/2000 Sb. Závěry daného rozhodnutí tudíž nelze aplikovat na projednávanou věc. Pokud jde o náklady na připojení k internetu, jednalo na náklady na pevný internet v daných provozovnách užívaný v souvislosti s poskytováním služeb zákazníkům v těchto provozovnách. Vzhledem k tomu, že tyto provozovny nemohly být užívány v souladu se sjednaným účelem nájmu, nemohl být žalobkyní využíván ani pevný internet v těchto provozovnách.

13. Žalobkyně pak dále tvrdí, že skutečnost, že v rozhodné době provozovala i svoji další podnikatelkou činnost v podobě internetových aukcí, která není realizována v jejích provozovnách, nemá s nárokem uplatněným žalobou jakoukoliv souvislost. Provozovny slouží k osobnímu styku se zákazníky, zejména k převzetí a vydání zboží. K tomu nemohlo z důvodu mimořádných opatření docházet. Pakliže provozovny musely být uzavřeny, žalobkyně nemohla další zboží do aukcí přebírat. Pokud žalovaná uvádí, že v rozhodném období probíhaly internetové aukce, je z data jejich zahájení ([datum]) zjevné, že tyto byly započaty v době předcházející rozhodnému období uplatněnému touto žalobou, a tedy nemají s touto věcí žádnou souvislost.

14. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

15. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně má v nájmu prostory v budově č.p. [adresa]. Nájemce přenechal žalobkyni do nájmu prostory sloužící k podnikání umístěné v zadním traktu dané budovy a parkovací stání, konkrétně administrativní plochy v 1. PP a 1 NP o výměře 465,2 m2 a parkovací stání č. [hodnota]. Žalobkyně prohlásila, že dané prostory a parkovací stání budou sloužit k podnikání žalobkyně v rámci její podnikatelské činnosti. Z dodatku č. [hodnota] k této smlouvě a jeho přílohy č. [hodnota] pak soud zjistil, že součástí daných prostor jsou i skladovací prostory.

16. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně si pronajala prostory v budově na adrese [adresa] o výměře 38 m2 sestávající z prodejní místnosti o výměře 25 m2 v prvním nadzemním podlaží a souvisejícího příslušenství (WC, kuchyňka) o výměře 13 m2. Strany si sjednaly, že žalobkyně bude prostory užívat ke své podnikatelské činnosti, kterou je provozování galerie, oceňování a prodej umění, obrazů, starožitností a cenností a k činnostem a službám s tímto souvisejícím. Pronajímatel prohlásil, že předmět nájmu je podle svého stavebně-technického určení vhodný pro smluvený účel nájmu.

17. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně si pronajala prostory prodejny v 1. NP o celkové výměře 21 m2 v budově na adrese [adresa]. Byl sjednáno že předmětné nebytové prostory budou využity jako prodejna – galerie.

18. Z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR [č. účtu]-2/MIN/KAN soud zjistil, že toto opatření s účinností od [datum] omezilo činnosti obchodní a výrobní provozovny, provozovny služeb nebo provozu obchodního centra tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v maloobchodních prodejnách zboží a služeb a provozovnách těchto služeb. Toto mimořádné opatření dále omezilo provoz galerií, výstavních prostor tak, že zakázalo návštěvy a prohlídky veřejnosti.

19. Z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR [č. účtu]-6/MIN/KAN soud zjistil, že toto opatření s účinností od [datum] omezilo činnosti obchodní a výrobní provozovny, provozovny služeb nebo provozu obchodního centra tak, že se zakazuje přítomnost veřejnosti v maloobchodních prodejnách zboží a služeb a provozovnách těchto služeb. Toto mimořádné opatření dále omezilo provoz galerií, výstavních prostor tak, že zakázalo návštěvy a prohlídky veřejnosti.

20. Ze seznamu aukcí žalobkyně získaného z www.aukcni-galerie.cz soud zjistil, že v rozhodném období (od [datum] do [datum]) probíhaly elektronické aukce pořádané žalobkyní.

21. Z přípisu Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne [datum], č. j. MPO 4504/23/32200, soud zjistil, že žalobkyně od Ministerstva průmyslu a obchodu obdržela dotace související s pandemií nemoci COVID-19 v celkové výši [částka] (dne [datum] žalobkyně obdržela [částka] v rámci programu Gastro – UP; v rámci programu Nájemné pak žalobkyně obdržela dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]).

22. Zjištěný skutkový stav posoudil soud následovně:

23. Podle 9 pandemického zákona: (1) Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám (dále jen „poškozený“) během stavu pandemické pohotovosti v příčinné souvislosti s a) mimořádnými opatřeními podle § 2 odst. 2, nebo b) mimořádnými opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jejichž účelem je zvládání epidemie COVID-19. (2) Podle odstavce 1 se hradí skutečná škoda. Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků. Škodu stát nehradí, prokáže-li, že si ji poškozený způsobil sám. (3) Nárok na náhradu škody podle odstavce 1 může poškozený uplatnit u Ministerstva financí, a to ve lhůtě do 12 měsíců od okamžiku, kdy se o škodě dozvěděl, nejdéle do 3 let od vzniku škody, jinak právo na náhradu škody zaniká. V žádosti se uvede totožnost poškozeného, důvody vzniku nároku a jeho výše a důkazy, které prokazují vznik nároku, příčinnou souvislost, výši nároku, včetně skutečností podle odstavce 4, a počátek plynutí doby, ve které právo zaniká. (4) Škoda se hradí v rozsahu, v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možné předejít nebo zabránit. Výše náhrady škody se dále snižuje o výši dotací a jiných podpor, poskytnutých ke zmírnění dopadů epidemie COVID-19, nebo dopadů mimořádných opatření uvedených v odstavci 1. (5) Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. (6) Je-li pro posouzení nároku na náhradu škody nezbytné zohlednit okolnosti, k nimž má v rámci své činnosti přístup jiný orgán veřejné moci, poskytne tento orgán veřejné moci Ministerstvu financí, popřípadě soudu nezbytnou součinnost.

24. Není sporu o tom, že žalobkyně byla adresátem několika mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví, která v rozhodné době zakázala přítomnost veřejnosti v provozovnách žalobkyně (viz výše citovaná opatření č. j. MZDR [č. účtu]-2/MIN/KAN, č. j. MZDR [č. účtu]-6/MIN/KAN).

25. Žalobkyně požaduje postupem podle § 9 pandemického zákona náhradu škody spočívající v jí tvrzeně uhrazených částkách za nájemné, za související fixní náklady a za pevné připojení k internetu v daných provozovnách.

26. Dle žalobkyně se jedná o marně vynaložené náklady. Žalobkyně tvrdí, že nemohla kvůli mimořádným opatřením v daných provozovnách vykonávat svoji podnikatelskou činnost v souladu se sjednaným účelem nájmu, neboť provozovny využívala výhradně za účelem osobního styku se zákazníky, pro příjem zboží do aukce a pro jeho následný výdej a pro fyzickou prezentaci obrazů. Tyto činnosti jí byly kvůli mimořádným opatřením zcela znemožněny.

27. Žalovaná s takovým posouzením věci nesouhlasí. Dle jejího názoru v projednávané věci nejsou dány podmínky pro nastoupení její odpovědnosti, neboť zde není skutečná škoda způsobená mimořádnými opatřeními. Žalovaná je přesvědčena, že žalobkyně ve skutečnosti požaduje ušlý zisk (jehož náhrada není podle pandemického zákona možná), a nikoliv skutečnou škodu. Náklady vynaložené žalobkyní na pronájem provozoven, související služby a pevný internet nadto nebyly dle žalované vynaloženy marně.

28. Soud předesílá, že žalobkyně se žalobou nedomáhá náhrady ušlého zisku. Žalobkyně zřetelně požaduje náhradu skutečné škody, a to ve formě marně vynaložených nákladů. Žalobkyně nepožaduje náhradu v budoucnu nenastalého rozmnožení svých majetkových hodnot, nýbrž se domáhá uhrazení částek, které již (marně) vynaložila. Ostatně, tento závěr byl již vysloven Nejvyšším soudem (srov. bod 30 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

29. Soud se však ztotožňuje s žalovanou v tom, že náklady vynaložené žalobkyní na pronájem provozoven, na služby související s nájmem těchto provozoven a na pevný internet v provozovnách nelze považovat za skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s předmětnými mimořádnými opatřeními.

30. Soud předně odkazuje na názor vyslovený v rozsudku Městského soudu Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém se soud taktéž zabýval požadavkem na náhradu škody tvrzeně vzniklé z důvodu omezení podnikání v provozovně žalobce zapříčiněného mimořádnými protipandemickými opatřeními.

31. V odkazovaném rozsudku přitom městský soud aproboval názor Obvodního soudu pro [adresa], který v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], uzavřel, že vyplacené mzdy zaměstnanců, povinné odvody za zaměstnance a náklady spojené s provozem provozovny (elektřina, plyn, vodné, stočné aj.) nelze vůbec kvalifikovat jako škodu, když šlo o náklady spojené se žalobcovým podnikáním, které by žalobci vznikly, i pokud by žádné mimořádné opatření vydáno nebylo.

32. Uvedený závěr je nutno vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Tento je totiž zcela jistě platný obecně, a není tak rozhodné, že byl vysloven na podkladu věci posuzované optikou zákona č. 82/1998 Sb. a zákona č. 240/2000 Sb. Zásadní naopak je, že se jednalo o věc skutkově obdobnou té nyní posuzované. Ve věci sp. zn. [spisová značka] soudy posuzovaly situaci podnikatele, jehož podnikatelská činnost prováděná v jeho provozovně byla omezena mimořádnými protipandemickými opatřeními vydávanými Ministerstvem zdravotnictví. Městský soud v této situaci explicitně přijal závěr, že náklady spojené s provozem provozoven, které byly uzavřeny z důvodu protipandemických opatření, není možno kvalifikovat jako škodu (zapříčiněnou mimořádnými opatřeními), neboť tyto by vznikly, i pokud by žádná mimořádná opatření vydána nebyla.

33. Nyní rozhodující soud se s uvedeným závěrem Městského soudu v Praze plně ztotožňuje. Žalobkyně jí způsobenou škodu spatřuje v tom, že uhradila nájemné, související služby a platby za internet ve svých 3 provozovnách. Je nicméně zřejmé, že žalobkyně byla povinna dané platby hradil dlouhodobě, a to zcela bez ohledu na to, zda byly její provozovny přístupné veřejnosti, či nikoliv. Dané náklady by tudíž vznikly, i pokud by předmětná mimořádná opatření nebyla vydána.

34. Soud pak dodává, že žalobkyně dané platby považuje za škodu, neboť tyto byly dle jejího názoru vynaloženy marně.

35. Soud v obecné rovině přitakává žalobkyni, že marně vynaložené náklady je možno za splnění určitých podmínek považovat za skutečnou škodu. Musí se však jednat o náklady skutečně marně vynaložené, tj. náklady vynaložené (zcela) zbytečně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

36. Tak tomu však v případě nyní projednávané věci není.

37. Mimořádná opatření znemožnila přítomnost veřejnosti v provozovnách žalobkyně; to soud (a ostatně ani žalovaná) jakkoli nerozporuje. Žalobkyně tedy nemohla v provozovnách například pořádat veřejné „sálové“ aukce a vykonávat další součásti své podnikatelské činnosti založené na osobní přítomnosti zákazníků v provozovnách (např. přímý prodej zboží zákazníkům, prezentace obrazů potenciálním zákazníkům).

38. V jiném využití, než ve využití spojeném s osobní přítomností zákazníků uvnitř provozoven, však mimořádná opatření žalobkyni nikterak nelimitovala.

39. Žalobkyně tudíž dané provozovny mohla využívat mnoha dalšími způsoby souladnými s povahou daných prostor, s účelem nájmu sjednaným v jednotlivých nájemních smlouvách (k tomu viz dále) a s předmětem podnikání žalobkyně.

40. Žalobkyně mohla provozovny využívat například pro příjem předmětů do aukcí; tento totiž nemusel nutně probíhat osobním předáním předmětů uvnitř provozovny. Bylo možno tyto přijímat například pomocí poštovních či kurýrních služeb, či pomocí předání „přes okýnko“ (tímto způsobem svoji podnikatelskou činnost upravilo v době pandemie mnoho podnikatelů). To stejné pak platí i pro vydávání předmětů vydražených v aukcích. Žalobkyně pak mohla převzaté zboží i oceňovat a provádět s ním další činnosti předcházející jeho prodeji či přidání do aukce (nafocení, vytvoření popisu atd.). [adresa] pak v provozovnách mohlo být skladováno; tak tomu ostatně jistě i bylo (z nájemní smlouvy týkající se provozovny na [adresa] v tomto ohledu plyne, že předmětem nájmu na dané adrese byl mj. i sklad).

41. Dále mohly být provozovny využívány i jako prostory pro výkon kancelářské a administrativní činnosti potřebné pro podnikání žalobkyně (z nájemní smlouvy k provozovně v [adresa] plyne, že pronajaty byly mj. administrativní prostory).

42. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně v rozhodné době pořádala internetové aukce, mohly být provozovny využity jako zázemí pro tyto aukce (nafocení předmětů, jejich přidaní do aukce, spravování jednotlivých aukcí, následná expedice vydraženého zboží atd.). Soud na tomto místě dodává, že si je vědom, že žalobkyně tvrdí, že elektronické aukce v daných provozovnách neprováděla. To, zda tak ve skutečnosti činila, či nikoliv, však není podstatné, neboť je zřejmé, že tak činit mohla (stejnou optikou je nutno hodnotit i tvrzení žalobkyně, že dané provozovny využívala výhradně za účelem osobního styku se zákazníky, pro osobní příjem zboží do aukce a pro jeho následný osobní výdej a pro fyzickou prezentaci obrazů). Soud v tomto ohledu, tedy k otázce, zda žalobkyně provozovny v daném období fakticky využívala, či nikoliv, odkazuje i na § 9 odst. 2 a 4 pandemického zákona, dle kterých se škoda nehradí, pokud si ji poškozený způsobil sám, a pokud se škoda hradí, tak jen v rozsahu, v němž nebyl poškozený schopen této předejít. Pokud by tedy žalobkyně provozovny v rozhodném období vůbec nevyužívala, ač tak nepochybně činit mohla, sama by ve své podstatě způsobila neúčelnost plateb vynaložených za tyto provozovny. Tuto skutečnost by bylo nutno dát k tíži žalobkyně.

43. Soud pak v neposlední řadě akcentuje i to, že žalobkyně má v provozovně na adrese [adresa] umístěno své sídlo. I tento způsob využití dané provozovny (který nebyl mimořádnými opatřeními dotčen) je nutno zohlednit. Zohlednit je pak nutno i to, že zaměstnanci žalobkyně nebyli na základě předmětných mimořádných opatřeních (na základě kterých žalobkyně dovozuje vznik škody) jakkoli omezeni v přístupu a využití daných provozoven. To stejné pak platí i pro jednatele a společníka žalobkyně. Tyto osoby přitom jistě mohly využívat právě například i parkovací místo u provozovny v [adresa], pevné připojení k internetu a služby spojené s nájmem (recepce, ostraha objektu, odvoz odpadu, úklid společných prostor).

44. Výše uvedené možnosti využití provozoven žalobkyně přitom nejsou v rozporu s účelem nájmu sjednaným v nájemních smlouvách. V nájemních smlouvách bylo sjednáno, že účelem nájmu bude: prodejna-galerie (provozovna [adresa]); provozování galerie, oceňování a prodej umění, obrazů, starožitností a cenností a činnosti a služby s tímto související (provozovna Palackého) a provozování podnikatelské činnosti žalobkyně (provozovna Opletalova). Pod uvedená vymezení jistě spadá široké množství činností, které lze při podnikatelské činnosti žalobkyně vykonávat a není k nim nutná přítomnost zákazníků v provozovně. Opětovně lze odkázat na možnost příjmu a výdeje galerijního zboží (jeho balení, skladování, oceňování, nafocení, odesílání atd.), výkonu činností souvisejících s elektronickými aukcemi či na možnost vykonávat veškeré související (např. administrativní) činnosti. Akcentovat lze, že dle nájemních smluv mohla žalobkyně v provozovně na [adresa] vykonávat jakoukoli součást své podnikatelskou činnosti; v provozovně na [adresa] pak byla žalobkyně oprávněna vykonávat veškeré činnosti a služby související se sjednaným účelem nájmu (kterým bylo provozování galerie, oceňování a prodej umění, obrazů, starožitností a cenností). Pro úplnost soud dodává, že k výše popsaným činnostem (administrativní využití, příjem zboží atp.) by nebylo nutno provozovny žalobkyně nákladným způsobem upravovat. Ostatně, některé činnosti žalobkyně v daných provozovnách jistě vykonávala (případně vykonávat mohla) i před jejich uzavřením z důvodu mimořádných opatření (příjem zboží, jeho ocenění, nafocení, skladování atd.).

45. Z uvedeného plyne, že náklady, které žalobkyně vynaložila na nájem a související služby (mj. i za pevný internet), nelze hodnotit jako marně vynaložené. Nejedená se tedy o skutečnou škodu, kterou jedinou lze nahradit podle pandemického zákona. Soud v tomto ohledu dodává, že nezpochybňuje, že na základě mimořádných opatření bylo podnikání žalobkyně ovlivněno. Tuto skutečnost se soud nesnaží jakkoli zlehčovat. Je však názoru, že v nynější věci nelze dojít k závěru o existenci škody ve formě marně vynaložených nákladů zapříčiněné předmětnými mimořádnými opatřeními. Dodat lze, že „újmu“ žalobkyně by bylo lze spatřovat v tom, že případně nemohla v rozhodném období uskutečnit obchody, které by uskutečnila s klienty, kteří by přišli do jejich provozoven. V takovém případě by se však jednalo o ušlý zisk. Náhrada ušlého zisku je však z pandemického zákona výslovně vyloučena (v tomto ohledu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 20/21, ve kterém byl aprobován závěr o nemožnosti domáhat se ušlého zisku na základě pandemického zákona; z odkazovaného nálezu přitom dále plyne to, že § 9 pandemického zákona nemá sloužit k sanování ekonomické neaktivity v době trvání mimořádných opatření – k tomu stát zavedl i řadu veřejných podpor právě za účelem zmírnění ekonomických dopadů pandemie, a tedy je zřejmé, že nezůstal lhostejný ani k neblahému stavu ekonomické reality v průběhu pandemie – v tomto ohledu soud připomíná, že žalobkyně na základě dotačních programů, ač za předchozí období, obdržela za účelem sanace dopadů pandemie a mimořádných opatření, co se týče dotací poskytovaných Ministerstvem průmyslu a obchodu, celkově částku [částka]; v období, kterého se týká nynější žaloba, pak žalobkyně o žádné dotace nepožádala).

46. Nad rámec věci pak soud připomíná i jistá specifika nynější věci, ve které je posuzována tvrzená škoda, která měla žalobkyni vzniknout v souvislosti mimořádnými opatřeními vydanými za cílem potlačení celosvětové pandemie onemocnění COVID-19. Jak přitom v tomto ohledu výstižně poznamenal Ústavní soud, ačkoliv „současnou krizi vyplývající z pandemie nelze obecně považovat za srovnatelnou s válečným stavem, i zde platí, že v kvalifikovaně krizových situacích je naopak třeba zvýšeného důrazu na solidaritu mezi jednotlivci a státem, jak ostatně Ústavní soud vyzdvihl již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/20, neboť v nich jasně vysvítá propojení a vzájemná podmíněnost ekonomických poměrů jednotlivců a ekonomických možností státu. Je-li takovou tragickou událostí celostátního rozsahu, jakou je válečný stav, silná přírodní katastrofa velkých rozměrů či celosvětová pandemie, jakou svět zažívá v posledních dvou letech, citelně zasažena ekonomická sféra v soukromém sektoru a veřejný sektor se současně musí potýkat s objemnými nečekanými výdaji na zvládání takové mimořádné situace, je výrazně negativně ovlivněna příjmová i výdajová stránka veřejných rozpočtů a nutně tak vzniká potřeba distribuovat ekonomická břemena, která z této mimořádné situace vznikla. […] Ústavní soud připomíná, že stát nenese přímou právní odpovědnost za výkon veřejné moci, odehrává-li se secundum [tituly před jménem] intra constitutionem ac legem ani v případech, kdy jde o výkon veřejné moci, jehož podoba závisí v převážné míře na politické vůli zákonodárce (např. konstrukce a výše daní, zákaz kouření na určitých místech atd.) a jednotlivec, kterého tento výkon postihne, nemůže úspěšně před Ústavním soudem argumentovat tím, že danou záležitost bylo možno řešit i jiným způsobem, pro něj méně omezujícím. O to méně ji může nést v případě takového výkonu veřejné moci v mezích ústavnosti a zákonnosti, který reaguje na okolnosti vyšší moci, na něž veřejná moc reagovat musí a u nějž jsou možnosti této reakce do značné míry omezené a předurčené podobou této vyšší moci. S tím musí být srozuměn i každý jednotlivec pod jeho mocí.“ (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

47. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobu je namístě v plném rozsahu zamítnout (výrok I tohoto rozsudku).

48. Výrok II tohoto rozsudku se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož ve věci zcela uspěla žalovaná, soud jí přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Nezastoupené žalované přísluší pouze paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za úkon. Soud přiznal žalované náhradu za 10 úkonů, a to za: 1. vyjádření k žalobě ze dne [datum], 2. vyjádření k odvolání ze dne [datum], 3. dovolání ze dne [datum], 4. příprava účasti na jednání dne [datum], 5. účast na jednání dne [datum], 6. vyjádření ze dne [datum], 7. písemné podání ze dne [datum], 8. vyjádření ze dne [datum], 9. příprava na jednání dne [datum] a 10. účast na jednání dne [datum]. Žalované tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

49. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků II podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení