14 C 327/2019-103

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 143 286,57 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalované město je povinno zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 676 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 676 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 128 610,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 610,57 Kč od 9. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 62 837,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit náklady státu ve výši 16 464 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 16.9.2019 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 143 286,57 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro kat. území [obec], a to pozemku parc. [číslo] o celkové výměře 2126 m2, na předmětném pozemku se nachází pozemní komunikace – cyklostezka, která je ve vlastnictví žalované [územní celek]. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva o užívání předmětné nemovitosti, respektive spoluvlastnického podílu, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, tedy částky 75 Kč za 1 m2 od nabyti vlastnického práva příklepem dražitele ze dne 13.9.2017. S ohledem na výměru pozemku v rozsahu 2 126 m2 představuje bezdůvodné obohacení za období od 13.9.2017 do 30.6.2020 částku 143 270,40 Kč, přičemž zohledněna je pouze polovina nároku s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu v rozsahu .

3. Žalobkyně navrhla provést dokazování výpisem z katastru nemovitostí, ortofotomapou, usnesením o udělení příklepu, výzvou k vydání bezdůvodného obohacení, předžalobní výzvou, dopisy a poštovním podacím archem..

4. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu vyhověl, dne 2.10.2019 vydal platební rozkaz a žalované město zavázal k zaplacení žalované částky včetně příslušenství a uložil mu uhradit žalobkyni náklady řízení.

5. Žalovaná obec podala dne 9.10.2019 proti platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedla, že nárok není oprávněný, měla za to, že se nelze domáhat bezdůvodného obohacení v případě, kdy cyklostezka slouží veřejnému zájmu, navíc by se muselo jednat o regulované nájemné, které v roce 2017 a 2018 představovalo 20 Kč za 1 m2 a v roce 2019 22 Kč za 1 m2. Předmětná cyklostezka je občanskou vybaveností, obec k výstavbě získala stavební povolení dne 11.9.1996. Cyklostezka se nenachází na celém pozemku, výměra cyklostezky je 459 m2, obec tedy nevyužívá celý pozemek, ale jeho část v rozsahu 459 m2, navíc se jedná o tzv. stavbu cyklostezky na stavbě vodního díla – hráze, která je ve vlastnictví [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalovaná obec má za to, že žalobkyně se domáhá žalované částky duplicitně, neboť stejného nároku bezdůvodného obohacení se domáhala i po [právnická osoba] [právnická osoba]. Žalované město se odvolávalo na ústavní nález I. ÚS 581/14 ze dne 1.7.2014, dle kterého právnímu subjektu, kterému svědčí vlastnické právo veřejného statku, nemůže vzniknout povinnost plateb z titulu bezdůvodného obohacení, neboť veřejný statek slouží k užívání neurčitého počtu osob.

6. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.3.2020 bylo žalované město vyzváno podle § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřilo písemně ve věci samé, tedy k žalobě, která byla připojena.

7. Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.3.2020 obsahující výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému městu doručeno dne 5.3.2020. Žalované se na výzvu vyjádřilo v 30 denní lhůtě podáním ze dne 6.3.2020 s tím, že nárok není důvodný. Město setrvalo na námitkách uplatněných v odporu.

8. Žalobkyně se k námitkám žalovaného vyjádřila podáním ze dne 19.5.2020 a uvedla, že námitky žalovaného nejsou důvodné, na straně žalobkyně je naplněna aktivní legitimace, neboť na úkor žalobkyně dochází na straně žalovaného k obohacení užíváním cyklostezky, po [právnická osoba] [právnická osoba] se žalobkyně domáhá zcela jiného nároku, a to strpění vodního díla, je naplněna rovněž pasivní legitimace účastníka, v tomto směru odkázala na ústavní nálezy, a to zejména ústavní nález sp.zn. III. ÚS 1084/15, dále ústavní nálezy sp.zn. I. ÚS 1607/11, II. ÚS 731/10 a III. ÚS 3735/11, stejně jako na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1253/2005 a 33 Odo 396/2004 s tím, že pro daný případ není použitelný ústavní nález, kterým argumentuje žalované město, tj. rozhodnutí ze dne 1.7.2014 sp.zn. I ÚS 581/14, které dopadá na zcela jiné případy. Žalobkyně k důkazům navrhla vypracování znaleckého posudku na určení výměry cyklostezky a výše obvyklého nájemného, podle žalobkyně se nejedná o případ regulovaného nájemného, neboť cyklostezka není občanskou vybaveností, ale pozemní komunikací.

9. U prvního jednání ve věci dne 20.10.2020 žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku s tím, že žaloba je důvodná, neboť vlastníkem cyklostezky je žalované město Vratimov, stavební povolení svědčilo žalovanému, cyklostezka se nachází na pozemku žalobkyně, pozemek je užíván bez právního důvodu a obohacení odpovídá obvyklému nájemnému. Podle žalobkyně cyklostezka není součástí pozemku, trvala na své aktivní legitimaci, zpochybňovala vodní hráz jako samostatný předmět práva, navrhla vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení, zda vodní hráz je stavbou či nikoli, navrhla k důkazům svědecké výpovědi původních vlastníků pozemku – [jméno] a [jméno] [příjmení].

10. Žalovaná naopak u prvního jednání ve věci uvedla, že cyklostezka je veřejnou pozemní komunikací 4. třídy, nachází se na pozemku žalobkyně, není však samostatnou věcí, neboť je součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Podle stavebně právních předpisů je sice obec stavebníkem, dle občanskoprávních předpisů je vlastníkem cyklostezky majitel pozemku-žalobkyně. Na nájemné dopadají výnosy Ministerstva financí ohledně regulovaného nájemného, cyklostezka je občanskou vybaveností ve veřejném zájmu, s ohledem na ústavní nález ze dne 1.7.2016 sp.zn. I ÚS 581/14 nemůže být nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodný. Cyklostezka zatěžuje max. pozemku, hráz je samostatné vodní dílo, samostatnou věcí a navíc se žalobkyně domáhá stejného nároku dvakrát. K důkazům předložilo cenové věstníky Ministerstva financí č. 01/ 2017, 01/ 2018 a 01/ 2019, [územní celek] je obcí do 25 000 obyvatel. Dále žalovaná obec předložila k důkazům geometrický plán Ing. [jméno] [příjmení].

11. U jednání ze dne 20.10.2020 byli oba účastníci poučeni ve smyslu ust. § 118a ods. 1,3 o.s.ř., aby svá tvrzení doplnili a tvrzení i námitky prokázali, přičemž byli poučeni o tom, jak mají svá tvrzení doplnit.

12. Podáním ze dne 16.11.2020 žalobkyně doplnila skutková tvrzení, uvedla, že cyklostezka je samostatnou věcí, na nájemné se nevztahuje cenová regulace, cyklostezka zatěžuje pozemek ve větším rozsahu, než tvrdí žalovaná. K důkazům navrhla místní šetření, spis stavebního úřadu, znalecký posudek za účelem stanovení obvyklého nájemného, výslech původních vlastníků a znalecký posudek na stanovení výměru obestavěného pozemku. Podáním ze dne 3.12.2020 žalobkyně opětovně doplnila skutková tvrzení, odkázala na ustálenou judikaturu, zejména usnesení Ústavního soudu ze dne 25.4.2017, sp. zn. III. ÚS 1084/15.

13. U dalšího jednání ze dne 4.2.2021 byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1, 3, aby upřesnila titul žaloby, aktivní i pasivní legitimaci účastníků.

14. Žalobkyně po poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. uvedla, že žaloba je podána z titulu bezdůvodného obohacení. Žalované město užívá cizí věc bez právního důvodu. K datu podání žaloby byla žalobkyně podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec], zapsaného na [list vlastnictví]. Na předmětném pozemku se nachází pozemní komunikace – cyklostezka, která je užívána veřejností. S ohledem na aktuální judikaturu je obecní samospráva, v daném případě žalované [územní celek] povinno hradit bezdůvodné obohacení žalobkyni, jejíž majetek je užíván bez právního důvodu, a to vzhledem k tomu, že předmětná cyklostezka jako pozemní komunikace je v katastrálním území [územní celek], [územní celek] je vlastníkem této cyklostezky a cyklostezka je zanesena v pasportu místních komunikací [územní celek], z čehož je dovozována pasivní legitimace žalovaného. Podle žalobkyně se žalované město v rozhodném období obohatilo na úkor žalobkyně jakožto vlastníka pozemku. Žalobkyně nemůže řádně užívat svůj pozemek, protože pozemek je obestaven cyklostezkou. K prokázání obvyklého nájemného navrhla vypracovat znalecký posudek.

15. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31.5.2021 byl ve věci podle § 127 odst. 1 o.s.ř. ustanoven znalec doc. Ing. [celé jméno znalkyně], PhD., znalec z oboru stavebnictví, odvětví dopravní stavby, projektování stavby a údržba pozemních komunikací, dopravní inženýrství, aby za účelem řádného posouzení žaloby vyhodnotila, zda se skutečně na pozemku ve vlastnictví žalobkyně nachází cyklostezka, jaký je stavebně technický charakter cyklostezky a zejména, v jakém rozsahu je předmětný pozemek parc. [číslo] v kat. území [obec] touto cyklostezkou obestavěn.

16. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z katastru nemovitostí, ortofotomapou, kopií katastrální mapy, usnesením o příklepu, výzvou, dopisy, předžalobní výzvou, dodejkou, výměry Ministerstva financí, stavebním povolením, geometrickým plánem, stavebními spisy [stát. instituce] [část obce] sp. zn. [sp. zn.] [číslo], kolaudačním rozhodnutím, usnesením z 34. zasedání zastupitelstva, pasportem, sdělením z 21.5.2020 a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 42 C 177/2019. Dále soud prováděl dokazování čtením znaleckého posudku, a to za souhlasu obou účastníků podle § 127 odst. 1 o.s.ř.

17. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Žalobkyně spol. [právnická osoba] byla k datu podání žaloby podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 2126 m2, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Kat. pracoviště [obec], na [list vlastnictví], [územní celek], kat. území [obec], a to v rozsahu . Druhým podílovým spoluvlastníkem předmětného pozemku bylo [právnická osoba] [právnická osoba], státní podnik. Nabývacím titulem podílového spoluvlastnictví žalobkyně bylo usnesení soudního exekutora o udělení příklepu Exekutorského úřadu v [obec], JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [číslo jednací] ze dne 13.9.2017, které nabylo právní moci dne 18.10.2017 s právními účinky zápisu k 2.1.2018. Na předmětném pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] se nachází cyklostezka ve vlastnictví žalované [územní celek], touto cyklostezkou je pozemek žalobkyně obestavěn v rozsahu 797 m2. Předmětná cyklostezka se nachází v kat. území [obec], jedná se o pozemní komunikaci 4. třídy, slouží veřejnému účelu, jde o občanskou vybavenost. Za období od 13.9.2017 do 30.6.2019 představuje bezdůvodné obohacení žalovaného města částku ve výši 14 676 Kč, tj. v období od 13.9.2017 do 13.9.2018 - 365 dnů s ohledem na regulované nájemné ve výši 20 Kč za 1 m2 a obestavěnost pozemku v rozsahu 797 m2 - 15 940 Kč, v druhém období od 14.9.2018 do 31.12.2018 celkem za 108 dnů a regulovaného nájemného ve výši 20 Kč za 1 m2 při obestavěnosti pozemku ve výši 797 m2 celkem 4 717 Kč a ve třetím období od 1.1.2019 do 30.6.2019, celkem 181 dnů při ceně regulovaného nájemného 22 Kč za 1 m2 a obestavěném pozemku 797 m2 celkem 8 695 Kč, dohromady 29 352 Kč, jedna polovina představuje částku 14 676 Kč.

18. Tato skutková zjištění učinil soud v podstatě na základě všech listinných důkazů, které přečetl, tyto důkazy vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Pokud jde o rozsah obestavěnosti předmětného pozemku ve vlastnictví žalobkyně, tady soud vycházel ze znaleckého posudku, který dle závěru soudu koresponduje s geometrickým plánem, když obestavěnost pozemku dle geometrického plánu je 459 m2, s tímto závěrem znalecký posudek nepolemizuje, pouze upřesňuje, že tato výměra představuje asfaltový povrch cyklostezky, tedy to co je patrno, avšak pozemek je zastavěn v širším rozsahu odpovídající ploše zemní pláně, tedy to co je pod povrchem, proto je pozemek cyklostezkou zasažen ve větším rozsahu, jde o výměru 797 m2. Z cenových věstníků Ministerstva financí č. 01/ 2018, 01/ 2019 a 01/2020 vyplývá rozsah regulovaného nájemného stejně jako skutečnost, na jaké případy regulované nájemné dopadá.

19. Výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro kat. území [obec] prokazuje vlastnické právo žalobkyně, a to v rozsahu spoluvlastnického podílu k pozemku parc. [číslo] o výměře 2126 m2, zastavěná plocha a nádvoří.

20. Z ortofotomapy a kopie katastrální mapy je zřejmé, kde se nachází předmětný pozemek, k němuž svědčí žalobkyni podílové spoluvlastnictví.

21. Usnesení soudního exekutora o udělení příklepu je nabývacím titulem vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku parc. [číslo] původně se jednalo o dva pozemky, pozemek parc. [číslo] o výměře 2038 m2 a pozemek p. [číslo] o výměře 88 m2, následně sloučených do pozemku parc. [číslo] o výměře 2126 m2.

22. Z výzev, dopisů i předžalobní výzvy stejně jako dodejek je zřejmé, že žalobkyně se na žalované město obrátila se žádostí o vydání bezdůvodného obohacení, upozornila na možnost soudního vyřešení sporu a vymáhání pohledávky, nárok zdůvodnila. Na tyto žádosti žalované město reagovalo tak, že s tímto návrhem nesouhlasilo, neshledávalo nárok na vydání bezdůvodného obohacení důvodným a ničeho žalobkyni nezaplatilo.

23. Z cenových věstníků Ministerstva financí ze dne 29.11.2016, dne 29.11.2017 a 30.11.2018 vyplývá rozsah regulovaného nájemného u pozemku veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost a slouží zejména jako občanské vybavení pro veřejnou správu, soudy, státní zastupitelství, policii, vězeňskou službu, pro ochranu obyvatelstva, pro sport, školy, předškolní a školská zařízení, pro kulturu, pro zdravotní a sociální služby, pokud je pronájem ve veřejném zájmu a je hrazen z rozpočtu kraje nebo obce. Pro rok 2017 představovalo regulované nájemné v obcích do 25 000 obyvatel 20 Kč za 1 m2, pro rok 2018 rovněž 20 Kč za 1 m2 a pro rok 2019 22 Kč za 1 m2.

24. Ze stavebního povolení č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 11.9.1996 vyplývá, že byla povolena na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] a parc. [číslo] v kat. území [obec] – [obec] stavba cyklostezky [obec] – [označení]. Tato stavba byla následně zkolaudována kolaudačním rozhodnutím ze dne 9.7.1997 a povolena k užívání.

25. Podle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 12.9.2019 má cyklostezka výměru 459 m2.

26. Z usnesení 34. zasedání zastupitelstva [územní celek] ze dne 22.10.2002 vyplývá, že zastupitelstvo schválilo předložený návrh na zařazení komunikací na území města do kategorie místních komunikací.

27. Ze stavebního spisu [stát. instituce] [část obce], odboru dopravy a silničního hospodaření sp. zn. [spisová značka] [číslo] a [spisová značka] [číslo], je zřejmé, že nedílnou součástí spisu je projektová dokumentace stavby. Ze spisu je zřejmé, že stavba cyklostezky byla povolena, byla řádně zkolaudována s tím, že může sloužit veřejnému užívání.

28. Ke shora uvedeným skutkovým zjištěním dospěl soud na základě všech provedených důkazů, posouzením a vyhodnocením těchto důkazů, přičemž i přes rozdílná stanoviska obou účastníků, většina důkazů vzájemně koresponduje. O vlastnickém právu žalobkyně k pozemku nebylo sporu, vlastnictví rovněž nepochybně vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí a usnesení o udělení příklepu. Mezi účastníky nebylo ani sporu o tom, zda se na předmětném pozemku nachází cyklostezka či nikoli, navíc tato skutečnost jednoznačně vyplývá z předloženého geometrického plánu a zejména znaleckého posudku. Účastníci se rovněž shodli na tom, že cyklostezka je pozemní komunikací, žalované město u jednání potvrdilo, že cyklostezka je pozemní komunikací IV. třídy, že se nachází v pasportu místních komunikací žalované obce, ze stavebního povolení, kolaudačního rozhodnutí a stavebního spisu je zřejmé, že cyklostezku vystavěla [územní celek] v roce 1996, žalované tuto skutečnost nezpochybňovalo. Pokud jde o základní spornou otázku, a to rozsah zastavěnosti pozemku, tato skutečnost jednoznačně vyplývá nejen z geometrického plánu, ale zejména ze znaleckého posudku, který byl k důkazům řádně přečten za souhlasu obou účastníků. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 30.8.2021 a závěry znaleckého posudku spočívají v tom, že na pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec], zapsaném na [list vlastnictví] u kat. úřadu pro Moravskoslezský kraj, Kat. pracoviště [obec], kat. území [obec], se nachází společná stezka pro chodce a cyklisty, označená svislou dopravní značkou C9A„ stezka pro chodce a cyklisty společná“. Stezka má zpevněný povrch tvořený asfaltovým krytem o šířce 2,5 metrů lemovaných po obou stranách nezpevněnou krajnicí o šířce cca 0,25 metrů. Předmětný pozemek parc. [číslo] v kat. území [obec] je ze stavebnětechnického hlediska stezkou zastavěn v rozsahu odpovídajícím ploše zemní pláně, na němž spočívají konstrukční vrstvy vozovkového souvrství a oboustranné nezpevněné krajnice. Teoreticky byla stanovená plocha zemní pláně v rozsahu 797 m2 a byla znalcem určena orientačně výpočtem na základně plochy zpevnění v koruně stezky podle geometrického plánu a půdorysného průmětu dosahu nezpevněných krajnic a svahu těchto nezpevněných krajnic projektem předepsaného sklonu 1:

2. Podle znalce je třeba pamatovat, že konstrukce zpevnění stezky je fyzickou součástí tělesa ochranné hráze, v jejíž koruně je stezka situována. Chodci a cyklisté, pro které je stezka určena, užívají fakticky jen část koruny hráze vymezenou zpevněnou plochou stezky, tedy jen její asfaltový kryt, který je pohledově patrný a jehož výměra činí 459 m2 a byla již dříve stanovena geometrickým plánem. Skutečný zásah do pozemku je však širší a představuje rozsah zemní pláně, tj. zpevnění cyklostezky v pozemku. Mezi účastníky nebylo sporné období užívání, hodnota regulovaného nájemného vyplývá ze shora citovaných výměrů Ministerstva financí.

29. Podle § 2201 obč. zákona č. 89/2012 Sb. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

30. Podle § 2217 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

31. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

32. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Soud po zjištění skutkového stavu věci posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, nikoli však v celém rozsahu. Podle soudu žalobkyni přísluší právo na bezdůvodné obohacení, neboť jiná osoba užívala její majetek bez jakéhokoli právního důvodu, na straně tohoto subjektu tímto užíváním bez právního důvodu došlo k majetkovému obohacení na úkor žalobkyně, s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu tomuto obohacení odpovídá nájemné, v tomto konkrétním případě však nikoli obvyklé nájemné, ale nájemné regulované věstníky Ministerstva financí, neboť užívání představuje veřejný statek, pozemek je obestavěn cyklostezkou, obec pozemek využívá za účelem občanské vybavenosti nikoli pro komerční nebo podnikatelské účely, ale ve veřejném zájmu a pro neurčitý počet osob. Proto soud žalobkyni přiznal právo na bezdůvodné obohacení v rozsahu zastavěného pozemku za období, které žalobkyně požadovala, neboť po toto období byla vlastníkem pozemku a navíc v rozsahu jedné poloviny s ohledem na podílové spoluvlastnictví, když žalobkyně takový nárok v rozsahu jedné poloviny po celé řízení požadovala.

34. Žalobkyně se po žalovaném městě [obec] domáhala zaplacení žalované částky ve výši 143 286,57 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně si po celé řízení trvala na tom, že žalované město užívá její pozemek, respektive spoluvlastnický podíl žalobkyně, aniž za užívání hradí nájemné a vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva o způsobu užívání, ani o úhradě za takové užívání, má žalobkyně právo na bezdůvodné obohacení. Soud po provedeném dokazování, vyhodnocení důkazů a posouzení žaloby po právní stránce dospěl k závěru, že žalobkyni náleží bezdůvodné obohacení za užívání pozemku, neboť žalobkyně skutečně nemůže svůj podíl na pozemku řádně užívat, neboť předmětný pozemek parc. [číslo] je skutečně obestavěn cyklostezkou, za důvodný však soud považuje nárok ve výši 14 676 Kč s příslušenství, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu výrokem II. žalobu zamítl, když tento nárok nepovažoval za důvodný.

35. Po provedeném dokazování bylo v řízení třeba posoudit tři zásadní otázky, tedy to, zda vůbec žalobkyně má nárok na bezdůvodné obohacení, pokud ano, v jakém rozsahu a po jakém subjektu se tohoto nároku může domáhat, tj. je-li naplněna aktivní i pasivní legitimace účastníků.

36. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že žalobkyni svědčí nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb., žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem pozemku, který nemůže řádně užívat, neboť na pozemku se nachází cyklostezka a současně mezi vlastníkem- žalobkyní a uživatelem není uzavřena žádná smlouva, která by jejich vzájemné právní poměry řešila, proto dochází k užívání bez právního důvodu. Žalobkyně nemůže realizovat své vlastnické právo v celém rozsahu, naopak na straně uživatele dochází k majetkovému prospěchu spočívajícímu v neoprávněném užívání, tomuto majetkovému prospěchu na straně uživatele odpovídá dle ustálené judikatury nájemné. Na tomto závěru soudu nemůže nic změnit ani skutečnost, že případným uživatelem je obec, tj. subjekt na který stát delegoval část svých pravomocí, případně o objekt obecní samosprávy, respektive skutečnost, že uživatelem pozemku a cyklostezky není obec samotná, ale neurčitý počet osob. V právní vztahu obou účastníků vystupují oba subjekty rovnocenně, nejde o vztah nadřízenosti nebo podřízenosti, jedná se o soukromoprávní povahu vztahu bezdůvodného obohacení, kde obec vystupuje jako subjekt soukromého práva a přísluší jí povinnosti z tohoto vztahu vyplývající. Přiznání nároku na bezdůvodné obohacení považuje soud za spravedlivé a odpovídá zásadám spravedlivého uspořádání poměrů mezi účastníky, opačný přístup by vedl k nerovnému postavení mezi účastníky a představoval by nerovnováhu mezi vlastnickým právem žalobkyně a užíváním pozemku bez právního důvodu. Proto soud i s přihlédnutím k aktuálním nálezům Ústavního soudu shledal nárok na vydání bezdůvodného obohacení zcela po právu. Soud vycházel z ústavního nálezu ze dne 25.4.2017 sp.zn. III ÚS 1084/15, dle kterého majiteli pozemku náleží bezdůvodné obohacení pro případ, že je užíván majetek bez právního důvodu a kdy tak dochází k plnění na straně uživatele bez jakéhokoli právního důvodu. Naopak se soud nepřiklonil k původnímu nálezu Ústavního soudu ze dne 1.7.2014 sp.zn. I ÚS 581/14, neboť má za to, že dopadá na jiné -restituční nároky, je staršího data a jeho závěry byly následnou judikaturou překonány.

37. Pokud jde o pasivní legitimaci účastníků, tato byla dle soudu naplněna, dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se předmětného nároku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona může žalobce domáhat tam, kde jiná osoba užívá jeho majetek, aniž by k tomu měla právní důvod a vzhledem k majetkovému prospěchu pramenícímu z takového užívání, je povinna obohacení vydat, neboť je ze strany žalobkyně plněno něco, k čemuž není právní důvod. Toto obohacení musí vydat ten, kdo se obohatil, v daném případě obec, která je vlastníkem cyklostezky. Žalovaná nikdy nezpochybňovala výstavbu cyklostezky, tato skutečnost plyne rovněž ze stavebního povolení nebo kolaudačního rozhodnutí. Sporu nebylo ani o tom, že se cyklostezka nachází na předmětném pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost nepochybně vyplývá i ze znaleckého posudku. Sporné mezi účastníky bylo to, zda se jedná o samostatnou věc v právním slova smyslu, žalovaná v průběhu řízení namítala, že cyklostezka je nedílnou součástí pozemku a proto i cyklostezku vlastní žalobkyně. Tento názor žalovaného města však v žádném případě neobstojí, soud po provedeném dokazování má za nepochybné nejen to, že předmětný pozemek parc. [číslo] o výměře 2126 m2 je skutečně zatížen cyklostezkou, ale současně že tato cyklostezka je samostatnou věcí, ze stavebně technického hlediska i občanskoprávně byla cyklostezka vybudována, stavební povolení svědčilo stavebníkovi – obci, kolaudační rozhodnutí bylo ve prospěch obce a jedná se o stavbu ve vlastnictví [územní celek], která se nachází na pozemku jiného subjektu-žalobkyně. Jde o dvě samostatné věci v právním slova smyslu, přičemž k nabytí vlastnického práva k cyklostezce došlo originálním způsobem – vybudováním. V neposlední řadě vlastnické právo žalované obce vyplývá ze zákona o pozemních komunikacích, neboť cyklostezka je pozemní komunikace IV.třídy, které jsou ve vlastnictví obce, v jehož katastru se nacházejí.

38. Ze všech předložených listinných důkazů je zřejmé, že se žalované město k cyklostezce vždy chovalo jako vlastník. Ze zasedání zastupitelstva vyplývá, že rozhodovalo o schválení cyklostezky, respektive zařazení cyklostezky mezi pozemní komunikace. Podle zákona č. 13/1997 o pozemních komunikacích vlastníkem místní komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Je nepochybné, že komunikace se nachází v kat. území [obec], nepochybně tedy žalované město je vlastníkem předmětné komunikace. Vzhledem k tomu, že na jedné straně je vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. [číslo] na druhé straně vlastnické právo žalovaného k cyklostezce, jedná se o případ, kdy stavba se nachází na cizím pozemku, když na jedné straně svědčí vlastnické právo k pozemku žalobkyni spol. [právnická osoba] a na druhé straně svědčí vlastnické právo ke stavbě žalovanému městu [obec]. Vzhledem k tomu, že pozemek ve vlastnictví žalobkyně, respektive spoluvlastnický podíl žalobkyně nemůže řádně užívat, na svém pozemku se nemůže jako vlastník chovat, její vlastnické právo je omezeno, má dle závěru soudu nepochybně nárok na bezdůvodné obohacení, a to s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kdy v případě není-li mezi účastníky sjednána nájemní smlouva, nebo jiná užívací smlouva, která stanoví rozsah úhrad za omezení užívání, je na místě přiznat vlastníkovi bezdůvodné obohacení, které odpovídá běžnému nájemnému.

39. V daném případě se však dle závěru soudu neuplatní nárok na obvyklé nájemné, neboť v daném případě je pozemek žalobkyně užíván za účelem veřejného zájmu. Na pozemku se nachází pozemní komunikace 4. třídy - cyklostezka, jedná se o občanskou vybavenost, která je užívána neomezeným množstvím osob, jedná se o nájemné, které bude hrazeno z rozpočtu obce a v daném případě je na místě stanovit obvyklé nájemné dle výměrů Ministerstva financí, pro rok 2014 a 2018 se jedná o regulované nájemné ve výši 20 Kč za 1 m2, v případě roku 2019 se jedná o regulované nájemné ve výši 22 Kč za 1 m2. Pokud jde o rozsah výměry, soud se přiklonil k závěru znaleckého posudku, z něhož vyplývá skutečná výměra cyklostezky na pozemku parc. [číslo] rozsahu 797 m2. Proto dle závěru soudu náleží žalobkyni právo na bezdůvodné obohacení, kterého se důvodně domáhá po žalovaném městě v rozsahu regulovaného nájemného, a to za 797 m2 požadovaného období od 13.3.2017 do 30.6.2019 vše následně poděleno , neboť žalobkyně není výlučným vlastníkem celého pozemku parc. [číslo] ale pouze podílovým spoluvlastníkem v rozsahu a této poloviny nároku se po celé řízení domáhala, soud jí tedy nemohl přiznat více, než požadovala. Přiznaný nárok představuje celkem 654 dnů, v prvém období od 13.9.2017 do 13.9.2018, celkem 365 dnů, regulované nájemné ve výši 20 Kč za 1 m2 za výměru 797 m2, dohromady 15 940 Kč, druhé období 108 dnů od 14.9.2018 do 31.12.2018 celkem 108 dnů, regulované nájemné 20 Kč za 1 m2 a výměry 797 m2, celkem 15 940 děleno 365, na jeden den 43,70 Kč, pro 108 dnů celkem 4 717 Kč a třetí období od 1.1.2019 do 30.6.2019, regulované nájemné 22 Kč za 1 m2 na výměru 797 m2, celkem 17 534 Kč děleno 365, na jeden den 48 Kč za 1 m2 pro 181 dnů, dohromady 8 695 Kč, celkem 29 352 Kč, z toho jedna polovina s ohledem na rozsah podílového spoluvlastnictví v rozsahu , dohromady 14 676 Kč. V této části soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu soud nárok neshledal důvodný a žalobu zamítl.

40. Pokud jde o námitky žalovaného [územní celek], a to zejména skutečnost, že v případě nachází-li se na pozemku veřejná komunikace, respektive je-li pozemek užíván ve veřejném zájmu, není možné požadovat po žalovaném vlastníkovi nájemné, respektive bezdůvodné obohacení, soud se s tímto názorem neztotožnil, jak vyplývá shora. Naopak na danou věc aplikoval ústavní nález III. ÚS 1084/15, když nelze pominout, že vlastnické právo žalobkyně k předmětnému pozemku je zela zásadním způsobem omezeno, žalobkyně jako vlastník nemůže realizovat své vlastnické právo, došlo k výraznému zásahu do práv žalobkyně, přičemž vlastnické právo užívá zásadní právní ochranu. Mezi účastníky je zcela rovnocenný vztah, je irelevantní, zda druhým ze subjektů tohoto právního vztahu, tedy obec je veřejným subjektem, veřejnoprávní korporací, na níž stát delegoval část své veřejné moci k jejímu samosprávnému výkonu, v daném případě jako vlastník cyklostezky vystupuje zcela naroveň žalobkyni a není žádného důvodu prominout žalované obci jakékoliv úhrady za dlouhodobé užívání pozemku, který nemůže žalobkyně jako vlastník řádně užívat. Je rovněž nepodstatné, že cyklostezku obec neužívá sama, ale vybudování cyklostezky bylo ve veřejném zájmu, slouží jako občanská vybavenost ve prospěch veřejnosti. Není žádný důvod proto, aby žalobkyně pozbyla svých nároků na bezdůvodné obohacení pouze proto, že se jedná o občanskou vybavenost a že cyklostezka slouží občanům. Žalobkyně má tedy právo na náhradu nájemného, které nebylo mezi účastníky sjednáno, neboť mezi subjekty nebyla uzavřena žádná dohoda o průběžném řešení existujícího právního vztahu. Dle soudu je třeba poskytnout právní ochranu právnímu vypořádání mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby (pozemní komunikaci), pokud nebyla mezi nimi uzavřena žádná dohoda, která by takové poměry řešila. Pozemek ve vlastnictví žalobkyně je užíván bez jakéhokoliv právního titulu a žalobkyně se zcela po právu domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť dojde-li k omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu, je rozumné a spravedlivé, aby omezení vlastnického práva bylo vlastníku vykompenzováno tím subjektem, v jehož prospěch bylo k danému omezení přistoupeno. Pokud jde o konkrétní výši bezdůvodného obohacení, soud dovodil stanovení bezdůvodného obohacení v regulované ceně maximální výše, neboť nebylo sporu o tom, že obvyklé tržní nájemné v předmětné lokalitě [obec] dosahuje vyšší hodnoty, než jaká je stanovena regulací prostřednictvím Ministerstva financí.

41. Pokud jde o námitky žalovaného města ohledně nedostatku pasivní legitimace, která byla zdůvodňována tím, že cyklostezka se nenachází na pozemku parc. [číslo] ale na stavbě vodního díla, tyto námitky považuje soud za zcela právně irelevantní, neboť jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí i katastrální mapy, na předmětném pozemku parc. [číslo] se nachází nejen stavba cyklostezky, ale i stavba vodního díla – hráze, když obě tyto stavby jsou na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jde o dvě samostatné stavby, které stojí vedle sebe a existence vodního díla-hráze nemá žádný vliv na existenci cyklostezky nebo nedostatek pasivní legitimace. Nejedná se o žádnou stavbu na stavbě, ale o cyklostezku na pozemku ve vlastnictví žalobkyně a proto žalobkyni náleží poměrná část bezdůvodného obohacení, a to ve výši 14 676 Kč. S ohledem na závěry soudu pak považoval soud za zcela nepodstatné vypracování znaleckého posudku ve vztahu ke stavbě vodní hráze, výslechu původních vlastníků pozemku nebo znaleckého posudku na stanovení hodnoty nájemného.

42. Z důvodů shora uvedených soud žalobě částečně vyhověl, žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 14 676 Kč s příslušenstvím spolu se zákonným úrokem z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 9.7.2019 do zaplacení v zákonné výši 10 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

43. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a co do částky 128 610,57 Kč žalobu zamítl.

44. Žalobkyně byla procesně úspěšná pouze částečně. Její procesní úspěch představuje 10 %, v 90 % byla procesně neúspěšná, naopak žalované město bylo z 90 % procesně úspěšné, jedná se o procesní úspěch v převážném rozsahu, soud proto přiznal žalovanému právo na 100 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného představuje 7 úkonů právní pomoci podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na tarifní hodnotu 1 úkon po 6 860 Kč za převzetí věci, sepis odpor ze dne 9.10.2019, sepis vyjádření žalovaného ze dne 6.3.2020, 2 účasti u soudu ze dne 20.10.2020 a 4.2.2021, vyjádření žalovaného ke znaleckému posudku ze dne 19.10.2021, třetí účast u jednání ze dne 10.5.2020, celkem 7x 6 860 Kč, dohromady 48 020 Kč, 7 režijních paušálů po 300 Kč, celkem 2 100 Kč, náhradu za ztrátu času 6x půlhodina po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ke 3 jednáním, dohromady 600 Kč a jízdné k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 20.10.2020, 4.2.2021 a 10.5.2022 osobním motorovým vozidlem Volvo, reg. značky [číslo] [číslo] [číslo] při průměrné spotřebě 12,6 l [číslo] km, v každém případě ujeto 47,40 km tam a zpět, v případě prvého jednání ze dne 20.10.2020 - vyhl. ceny 32 Kč za litr, opotřebení 4,20 Kč, dohromady 391 Kč, a dále jízdné k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 4.2.2021, celkem ujeto 47,40 km stejným osobním motorovým vozidlem při prům. spotřebě 12,9 l [číslo] km, vyhl. ceny 27,80 Kč za litr, opotřebení 4,40 Kč, dohromady jízdné 375,50 a dále k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a zpět k jednání ze dne 10.5.2022 osobním motorovým vozidlem při vyhl. ceně 37,10 Kč, opotřebení 4,70 Kč, dohromady 445,40 + DPH ve výši 10 905,72 Kč, celkem činí náklady řízení žalovaného města 62 837,62 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III. je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

45. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně neúspěšná, v průběhu řízení vznikly náklady státu za vypracování znaleckého posudku ve výši 16 464 Kč, tyto náklady vznikly státu poté, co došlo k vyúčtování znalečného a jeho proplacení prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku, žalobkyně coby procesně neúspěšný účastník řízení je povinna hradit tyto náklady státu, neboť podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platilo, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, což u žalobkyně není naplněno. Tyto náklady řízení dle výroku IV. je žalobkyně povinna zaplatit státu do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Poučení