14 C 328/2019-263

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Dušákové a přísedících Jiřího Kvapila a Josefa Kolína ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [celé jméno žalobce] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 6. 2019, jež byla žalobci doručena dne 21. 6. 2019, je neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 47 432 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalované 31. 10. 2019, určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 6. 2019, jež byla doručena žalobci dne 21. 6. 2019, je neplatná. Tvrdil, že byl u žalované zaměstnán od 1. 12. 2018 v pracovním poměru na dobu neurčitou, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2018 na pracovní pozici obchodně ekonomický ředitel. Žalobce od 1. 12. 2018 vykonával pro žalovanou práci dle pracovní smlouvy a zajišťoval zejména nákup a prodej léčiv, včetně smluvní agendy s výrobci a dodavateli léčiv a vedení distribučního skladu léčiv. Dne 21. 6. 2019 převzal žalobce do vlastních rukou výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 6. 2019, kterou žalovaná chtěla rozvázat s žalobcem pracovní poměr dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr na základě výpovědi měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne 31. 8. 2019. Žalovaná výpověď odůvodnila tím, že žalobce se stal pro žalovanou nadbytečným v příčinné souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele ze dne 14. 6. 2019, o organizační změně, spočívající ve snížení stavu zaměstnanců společnosti za účelem zvýšení efektivnosti práce, přičemž žalovaná zrušila pracovní místo obchodně ekonomického ředitele. Žalobce s výpovědí nesouhlasil a dopisem ze dne 24. 6. 2019, doručeným žalované dne 26. 6. 2019, sdělil, že výpověď považuje za neplatnou a současně trval na tom, aby ho žalovaná nadále zaměstnávala. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 8. 7. 2019, ve kterém uvedla, že výpověď byla udělena v souladu s platnými právními předpisy, že žalobcův pracovní poměr skončí ke dni 31. 8. 2019 a že po uplynutí výpovědní doby nebude žalobci přidělovat práci. Žalobce považoval výpověď za neplatnou pro nenaplnění výpovědního důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Tvrdil, že žalobce nebyl seznámen s rozhodnutím žalované o organizační změně, výpověď na toto rozhodnutí jen odkazovala s uvedením data jeho vydání a účinnosti. Ve výpovědi samotné nebyly uvedeny žádné reálné důvody, žalovaná pouze odcitovala příslušné ustanovení zákoníku práce s uvedením, že se žalobce stal nadbytečným z důvodu snížení stavu zaměstnanců společnosti za účelem zvýšení efektivnosti práce. Žalobce byl přesvědčen o tom, že ve výpovědi je nezbytné její důvody konkretizovat. V daném případě výpověď žádné skutkové důvody neobsahovala, žalovaná uvedla jen zákonný důvod výpovědi uvedený v zákoníku práce. Již proto žalobce považoval výpověď za neplatnou. Další důvod neplatnosti spatřoval žalobce ve skutečnosti, že nebyly v jeho případě naplněny hmotněprávní podmínky k dání výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se zaměstnanec stane pro zaměstnavatele nadbytečný tehdy, pokud nemá zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně – možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě; jestliže se však z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným (z hlediska své věcné náplně) druh práce propouštěného zaměstnance sjednaný pracovní smlouvou, nemůže být jiná okolnost spočívající například pouze v jiném organizačním uspořádání zaměstnavatele, anebo v rozhodnutí zaměstnavatele o nahrazení části činnosti zaměstnance, vykonávajícího dohodnutý druh práce, činností jiných (nově přijatých nebo stávajících) zaměstnanců, podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí. Jak žalobce uvedl, spočívala náplň práce vykonávané žalobcem pro žalovanou na základě pracovní smlouvy především v zajišťování nákupu a prodeje léčiv (včetně jednání s výrobci a dodavateli léčiv), řízení skladu zboží - léčiv a řízení logistiky zásobování. Již s ohledem na předmět podnikání žalované, dle výpisu z obchodního rejstříku„ provozování lékárenské péče v nestátním zdravotnickém zařízení“, a ze samotné podstaty podnikání žalované bylo vyloučeno, aby se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným zaměstnancem. Žalovaná provozuje síť 15 lékáren. Provoz lékáren vždy spočívá v nákupu léčiv od distribučních společností, popřípadě výrobců léčiv, a následně v prodeji těchto léčiv zákazníkům. V případě provozu sítě lékáren je pak nezbytné v mezidobí mezi prodejem a nákupem léčiv, aby provozovatel lékárenské sítě měl nakoupená léčiva uskladněna a aby v případě potřeby těmito léčivy zásoboval jednotlivé lékárny. Žalovaná tak vždy k provozu svého podnikání musela jednat se svými obchodními partnery na straně nákupu léčiv, musela řídit uskladnění nakoupených léčiv a koordinovat zásobování svých lékáren takto uskladněnými léčivy. Všechny tyto činnosti vykonával žalobce pro žalovanou na základě pracovní smlouvy. Žalobce se tedy nemohl pro žalovanou stát nadbytečným zaměstnancem z hlediska faktické náplně své práce, když žalovaná nepřestala nakupovat léčiva, nezrušila ani svůj sklad léčiv nebo některou z lékáren a ani jinak neomezila svůj provoz. Žalobce tvrdil, že jím vykonávanou náplň práce žalovaná delegovala na jiné zaměstnance, a to jak na zaměstnance žalovanou zaměstnávané v době vypovězení pracovního poměru žalobce, tak na zaměstnance žalovanou přijatých do pracovněprávního vztahu po udělení výpovědi žalobci. Žalobce učinil závěr, že organizační změna, kterou žalovaná odůvodnila výpověď, představovala toliko účelové a fiktivní opatření, jehož cílem bylo zbavit se žalobce jako„ nepohodlného“ zaměstnance. Stav nadbytečnosti zaměstnance jako jeden ze zákonem stanovených předpokladů výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce nebyl naplněn. Žalobce se pro žalovanou nestal nadbytečným, výpověď proto považoval za neplatnou. Žalobce byl přesvědčen o tom, že jeho pracovní poměr trval i po 31. 12. 2018, žalobce neměl vůli pracovní poměr ukončit a tvrdil, že se žalovanou se o skončení pracovního poměru ke dni 31. 12. 2018 nedohodl.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že žalobce vykonával pro žalovanou práci na pozici obchodně ekonomického ředitele, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2018 s datem nástupu do práce 1. 12. 2018. V době ještě před uzavřením pracovní smlouvy spolu účastníci jednali v tom smyslu, že žalobce bude pro žalovanou vykonávat činnost v postavení člena představenstva žalované s tím, že jmenováním do funkce člena představenstva pracovní poměr zanikne a po jmenování členem představenstva bude žalobce u žalované působit nadále jen jako člen představenstva. Na základě rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady žalované byl žalobce dne 6. 12. 2018, tedy v době trvání pracovního poměru, zvolen členem představenstva žalované s účinností ke dni 1. 1. 2019. Současně bylo schváleno znění smlouvy o výkonu funkce člena představenstva, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 31. 12. 2018 a jejíž účinnost byla stanovena k 1. 1. 2019. Žalovaná tvrdila, že uzavřela se žalobcem písemnou dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31. 12. 2018, písemné vyhotovení dohody se však nedochovalo. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou však ke dni 31. 12. 2018 skončil v každém případě, a to konkludentní dohodou. Žalovaná tvrdila, že k 1. 1. 2019 došlo i fakticky k překlopení pracovního poměru žalobce do výkonu funkce člena představenstva, s čímž obě strany souhlasily. Náplň žalobcovy činnosti na pozici obchodně ekonomického ředitele se shodovala s náplní činnosti, kterou žalobce vykovával ve funkci člena představenstva žalované. Po vzniku funkce v představenstvu již nebyla žalobci vyplácena mzda ani jiné plnění dle pracovní smlouvy nebo dle pracovněprávních předpisů, žalobci byla vyplácena pouze odměna za výkon funkce a další plnění z titulu výkonu funkce člena představenstva. Žalobce také nevystupoval navenek vůči třetím osobám po 1. 1. 2019 jako obchodně ekonomický ředitel, ale jako člen představenstva žalované. Skončení žalobcova pracovního poměru ke dni 31. 12. 2018 považovala žalovaná za platné, a to ať již na základě písemné dohody o rozvázání pracovního poměru, nebo na základě konkludentně uzavřené dohody o rozvázání pracovního poměru. Po skončení pracovního poměru vystavila žalovaná potvrzení o zaměstnání - zápočtový list - datovaný 31. 12. 2018, ve kterém byl uveden údaj o skončení pracovního poměru k 31. 12. 2018, přičemž dne 31. 1. 2019 žalobce tento zápočtový list převzal, podepsal jej a ukončení pracovního poměru k tomuto datu nikdy nijak nezpochybnil. Žalobce byl se skončením pracovního poměru k 31. 12. 2018 nejen srozuměn, ale i s ním souhlasil. Pokud by pracovní poměr ke dni dání výpovědi ze dne 20. 6. 2019 neexistoval, pak by se žalobce nemohl domáhat určení neplatnosti výpovědi dle § 72 zákoníku práce. Jednalo by se o žalobu podle § 80 občanského soudního řádu, kdy by žalobce musel tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi. Žalovaná tvrdila, že pokud pracovní poměr žalobce ke dni 20. 6.2019 existoval, pak výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 29. 8. 2018 byla platná, neboť byly naplněny veškeré materiální a formální požadavky pro platné skončení pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce. V textu výpovědi byl jednoznačně specifikován výpovědní důvod včetně skutkového vymezení nezaměnitelným způsobem. Žalobce byl s rozhodnutím o organizační změně opakovaně seznámen, a to naposledy právě v textu výpovědi při jejím předání, v němž je přímo obsaženo i shrnutí organizačního rozhodnutí zaměstnavatele (zrušení pracovní pozice obchodně ekonomický ředitel s účinností k 1. 9. 2019). Výpověď z pracovního poměru byla žalobci řádně doručena. Materiální podmínky výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce pak spočívaly v existenci platného a účinného rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, nadbytečnosti žalobce jako zaměstnance na pozici obchodně ekonomického ředitele a existenci příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance. Žalovaná přijala dne 14. 6. 2019 rozhodnutí o organizační změně spočívající ve snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, která by odpovídala skutečným potřebám zaměstnavatele a jeho snaze o co nejvyšší efektivnost činnosti i nákladů společnost. Žalobce se stal v souvislosti s tímto rozhodnutím nadbytečným, k čemuž došlo v příčinné souvislosti s rozhodnutím o organizační změně. Pozice obchodně ekonomický ředitel byla zrušena, a rozhodnutí o organizační změně tak bylo naplněno; v důsledku toho nemohla žalovaná žalobci, který by ke dni nabytí účinnosti organizační změny měl sjednán druh práce obchodně ekonomický ředitel, přidělovat práci dle pracovní smlouvy. Žalobce se stal pro žalovanou nadbytečným. Zároveň nebyl přijat nový zaměstnanec, a to ani na pozici obchodně ekonomický ředitel, neboť tato pozice byla právě v rámci organizační změny zrušena, ani nedošlo k distribuci náplně práce spojené s touto pozicí na jiného zaměstnance, když tato činnost byla nadále vykonávána v rámci obchodního vedení společnosti členy představenstva.

3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti:

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaná je obchodní společností, která byla do obchodního rejstříku zapsána dne 9. 1. 2008. Jediným akcionářem je [právnická osoba] holding Královéhradeckého kraje a.s., [IČO]. V době od 17. 1. 2019 do 3. 10. 2019 byl žalobce zapsán jako člen představenstva. Žalovaná měla zapsány následující předměty podnikání: -) provozování lékárenské péče v nestátním zdravotnickém zařízení, -) činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, -) výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, -) prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin.

5. Z pracovní smlouvy ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnancem žalované. Bylo smluveno, že od 1. 12. 2018 bude žalobce vykonávat pracovní činnost na pozici obchodně ekonomického ředitele. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, bez zkušební doby. Ze mzdového výměru soud zjistil, že s účinnosti od 1. 12. 2018 byla žalobci stanovena mzda.

6. Z obsahu pracovní náplně pro pozici obchodně ekonomického ředitele bylo zjištěno, že žalobce měl vykonávat následující činnosti: -) jednání jménem společnosti navenek při jednání se třetími osobami v případě pověření, -) řádné obchodní vedení společnosti v souladu s právním a interními předpisy, -) celkový plynulý chod společnosti a vede í běžných záležitostí společnosti včetně zajištění, aby byl provoz společnosti v souladu s řádnými postupy, pokud jde o finanční a personální aspekty společnosti, -) zajištění řádného vedení účetnictví a výkazů společnosti, -) zajištění vypracování řádných a mimořádných účetních závěrek, -) zajištění zpracování a podání daňových přiznání společnosti, -) řádnou archivaci všech důležitých písemností a dokladů v souladu s právními předpisy a stanovami společnosti, -) komunikaci s příslušnými správními a jinými orgány a zajištění, aby byly dodržovány požadavky a povinnosti uložené společnosti těmito orgány, -) vypracování zpráv o činnosti a výsledcích hospodaření společnosti, -) plnění dalších povinností stanovených příslušnými právními předpisy nebo interními předpisy.

7. Ze zápisu ze 77. zasedání dozorčí rady [právnická osoba] holding Královéhradeckého kraje a.s. ze dne 22. 11. 2018 bylo zjištěno, že dozorčí rada souhlasila k 1. 1. 2019 s volbou žalobce do představenstva žalované společnosti a s uzavřením smlouvy o výkonu funkce mezi žalobcem a žalovanou.

8. Z výpisu usnesení z 218. zasedání představenství [právnická osoba] holding Královéhradeckého kraje a.s. konaného dne 6. 12. 2018 bylo zjištěno, že do představenstva žalované společnosti byl s účinností k 1. 1. 2019 zvolen žalobce. Představenstvo schválilo uzavření smlouvy o výkonu funkce mezi žalovanou a žalobcem.

9. Z potvrzení při změně zaměstnání ze dne 31. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že žalobce byl u žalované zaměstnán od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 a vykonával práci obchodně ekonomického ředitele. Potvrzení žalobce podepsal.

10. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 15. 1. 2019 byl na označený účet poukázán doplatek mzdy ve výši 41 051 Kč.

11. Ze smlouvy o výkonu funkce člena představenstva mezi žalobce a žalovanou ze dne 31. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobce jako člen představenstva odpovídal zejména za následující: -) jednání jménem společnosti navenek při jednání se třetími osobami v případě pověření, -) řádné obchodní vedení společnosti v souladu s právním a interními předpisy, -) celkový plynulý chod společnosti a vede í běžných záležitostí společnosti včetně zajištění, aby byl provoz společnosti v souladu s řádnými postupy, pokud jde o finanční a personální aspekty společnosti, -) zajištění řádného vedení účetnictví a výkazů společnosti, -) zajištění vypracování řádných a mimořádných účetních závěrek, -) zajištění zpracování a podání daňových přiznání společnosti, -) řádnou archivaci všech důležitých písemností a dokladů v souladu s právními předpisy a stanovami společnosti, -) komunikaci s příslušnými správními a jinými orgány a zajištění, aby byly dodržovány požadavky a povinnosti uložené společnosti těmito orgány, -) vypracování zpráv o činnosti a výsledcích hospodaření společnosti, -) plnění dalších povinností stanovených příslušnými právními předpisy nebo interními předpisy. Žalobci náležela odměna člena představenstva. Doba trvání smlouvy byla vymezena (mimo jiné) odvoláním z funkce představenstva.

12. Z výpisu usnesení z 227. zasedání představenstva [právnická osoba] holding Královéhradeckého kraje a.s. konaného dne 29. 5. 2019 bylo zjištěno, že představenstvo s účinností k 31. 5. 2019 odvolalo žalobce z představenstva žalované společnosti.

13. Z rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2019, o organizační změně, bylo zjištěno, že organizační změna spočívala ve snížení stavu zaměstnanců společnosti za účelem zvýšení efektivnosti, organizace a přidělování práce, když tato organizační změna spočívala konkrétně ve zrušení pracovního místa (pozice) obchodně ekonomický ředitel. Tato pozice byla vytvořena ad hod mimo organizační strukturu společnosti v souvislosti s aktuální situací a potřebami společnosti v rámci celkového fungování společnosti. V době vydání rozhodnutí ze dne 14. 6. 2019 byla pozice obchodně ekonomického ředitele pro žalovanou společnost fakticky i formálně nepotřebná, byla proto zrušena. Bylo rozhodnuto, že pracovní náplň odpovídající této pozici nebude začleněna do pracovní náplně jiné pozice ani rozdělena mezi pracovní náplň na jiných pozicích.

14. Ze zápisu z jednání představenstva žalované společnosti ze dne 14. 6. 2019 bylo zjištěno, že mezi přítomnými byl evidován žalobce, odvolaný člen představenstva žalované. Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], předseda představenstva žalované, seznámil přítomné se záměrem provést organizační změnu žalované společnosti k 1. 9. 2019, spočívající ve snížení stavu zaměstnanců společnosti za účelem zvýšení efektivnosti práce, když tato organizační změna spočívala ve zrušení pracovního místa (pozice) obchodně ekonomický ředitel.

15. Z dopisu ze dne 20. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu žalobcovy nadbytečnosti, jež nastala v příčinné souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele ze dne 14. 6. 2019, o organizační změně, spočívající ve snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, tzn. z důvodu zrušení pracovního místa (pozice) obchodně ekonomického ředitele, odpovídající druhu práce vykonávané žalobcem dle pracovní smlouvy. Výpověď byla žalobci doručena dne 21. 6. 2019.

16. Ze záznamu o předání výpovědi ze dne 20. 5. 2019 bylo zjištěno, že v kanceláři žalobce došlo k předání výpovědi předsedou představenstva žalované, panem [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení]. Žalobce byl informován o tom, že od 24. 6. 2019 nebude žalobci přidělována práce a z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele žalobce nebude docházet na pracoviště. Žalobce byl vyzván k vrácení svěřených věcí.

17. Z dopisu ze dne 24. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že dne 21. 6. 2019 obdržel výpověď z pracovního poměru. Žalobce označil výpověď za neplatnou s tím, že výpovědní důvod považuje na neoprávněný. Žalobce měl za to, že jeho pracovní poměr nadále trvá, žádal, aby byl nadále zaměstnáván a aby mu byla poskytována náhrada mzdy.

18. Z podacího lístku a z dodejky soud zjistil, že žalobcův dopis byl žalované doručen dne 26. 6. 2019.

19. Z dopisu ze dne 8. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila doručení žalobcova dopisu ze dne 24. 6. 2019. Žalovaná uvedla, že výpověď byla dána v souladu s platnými právními předpisy a trvala na skončení pracovního poměru ke dni 31. 8. 2019.

20. Z organizačních řádů žalované bylo zjištěno následující: -) z verze 3. 1. bylo zjištěno, že ke dni 1. 4. 2016 v organizační struktuře žalované společnosti neexistovala pozice obchodně ekonomického ředitele, -) z verze 3. 2. bylo zjištěno, že ke dni 1. 12. 2018 v organizační struktuře žalované společnosti existovala pozice obchodně ekonomického ředitele, -) z verze 3. 3. bylo zjištěno, že ke dni 1. 9. 2019 v organizační struktuře žalované společnosti neexistovala pozice obchodně ekonomického ředitele.

21. Z potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že žalobce byl u žalované zaměstnán od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019. Žalobce potvrzení podepsal.

22. Z potvrzení při změně zaměstnání ze dne 30. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že žalobce byl u žalované zaměstnán od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019 a vykonával práci obchodně ekonomického ředitele.

23. Z evidenčního listu důchodového pojištěno ze dne 13. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná v roce 2019 vyplnila dobu průběhu pojištění od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019. Žalobce evidenční list potvrdil podpisem dne 18. 9. 2019.

24. Výslechem žalobce bylo zjištěno, že neměl vůli ukončit pracovní poměr k 31. 12. 2018 a byl přesvědčen o tom, že pracovní poměr trval dál i v době, kdy byl členem představenstva. U předcházejícího zaměstnavatele bylo obvyklé, že členové představenstva měli i pracovní smlouvy, na základě kterých pro zaměstnavatele pracovali. Žalobce podepsal potvrzení při změně zaměstnání (zápočtový list) s vymezením doby trvání zaměstnání do 31. 12. 2018. Obsahu zápočtového listu žalobce nevěnoval takovou pozornost, listinu podepsal s přesvědčením, že jeho pracovní poměr u žalované nadále trvá, a to i v době, kdy byl členem představenstva žalované. Před nástupem do pracovního poměru u žalované kvůli jistotě zaměstnání měl žalobce požadavek, aby pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a aby nebyla sjednána zkušební doba. Tomuto požadavku žalovaná vyhověla a žalobce byl zaměstnán u žalované od 1. 12. 2018 na pozici obchodně ekonomického ředitele. Pracovní smlouva byla uzavřena v srpnu 2018 a bylo dohodnuto s Mgr. [jméno] [příjmení], že žalobce bude do žalované společnosti docházet a že se bude seznamovat s činností společnosti. Po té, co se žalobce stal členem představenstva, tak po pracovní stránce z hlediska pracovní náplně se pro žalobce nic nezměnilo. Jako člen představenstva žalobce dál souběžně vykonával pracovní činnosti, jako za trvání pracovního poměru. Navíc se účastnil jedenkrát měsíčně zasedání představenstva a pro zasedání představenstva připravoval agendu, kterou měl na starost, tedy zprávy o výsledcích hospodaření společnosti.

25. Výslechem Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], předsedy představenstva žalované, bylo zjištěno, že před příchodem žalobce vykonávali statutární zástupci činnosti středního managementu, aniž by měli zavřené pracovní smlouvy. Přibližně v červnu 2018 žalovaná potřebovala doplnit tým a jako vhodná osoba byl vytipován žalobce, který byl tehdy zaměstnán u jiného zaměstnavatele. [příjmení] měl žalobce jistotu dalšího pracovního poměru, tak žalovaná uzavřela se žalobcem pracovní smlouvu už v srpnu 2018 a nestandardně na dobu neurčitou a bez zkušební doby. Žalobce nastoupil výkon práce 1. 12. 2018, předtím pracoval pro žalovanou na základě dohody o provedení práce a seznamoval se s chodem žalované společnosti. Pro žalobce byla vytvořena pozice obchodně ekonomického ředitele, která dříve v žalované společnosti neexistovala. Žalobce s uzavřením pracovního poměru se žalovanou váhal, neboť měl dobré zaměstnání. Předseda představenstva proto žalobci nabídl, že se může stát i členem představenstva. Žalobce byl zvolen do představenstva a žalobcův pracovní poměr skončil dohodou k 31. 12. 2018. Ukončení pracovního poměru proběhlo tak, že pověřená zaměstnankyně vytiskla ze systému šablonu dohody o ukončení pracovního poměru, byly tam doplněné příslušné údaje žalobce a žalované, a pověřená zaměstnankyně zajistila podpis dohody. Žalobce a předseda představenstva podepsali dohodu o skončení pracovního poměru v podstatě současně, seděli přitom spolu v kanceláři. Dohodu o ukončení pracovního poměru převzala účetní, která vyplnila zápočtový list. Dohoda o ukončení pracovního poměru se nedochovala, a to ani v elektronické podobě v systému žalované společnosti. Poté, co byl žalobce odvolán z představenstva, sdělil předsedovi představenstva, že trvá jeho pracovní poměr na základě pracovní smlouvy. Žalovaná proto z opatrnosti dala žalobci výpověď z pracovního poměru. Žalobce byl přítomen jednání představenstva společnosti 14. 6. 2019, na kterém byl seznámen s organizačním opatřením žalované, na základě kterého byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru. S organizační změnou byl žalobce seznámen osobně předsedou představenstva při předání výpovědi. Vysvětloval žalobci, že jeho místo je zrušeno a že bylo vytvořeno účelově jen pro jeho osobu. Poté, co žalobce se stal členem představenstva, si práci organizoval samostatně. Dříve neměl rozhodovací pravomoci, ale jinak jeho pracovní náplň jako obchodně ekonomického ředitele a člena představenstva byla stejná. Rozdíl byl v pravomocech. Poté, co se žalobce stal členem představenstva, měl již pravomoc nařizovat podřízeným osobám a rozhodovat samostatně. Členové představenstva do společnosti docházejí, ale nemají pevnou pracovní dobu. Členové představenstva vykonávají zároveň činnosti manažera dopravy nebo manažera nákupu. V době, kdy žalobce pracoval na základě pracovní smlouvy, dodržoval pracovní dobu dle pracovní smlouvy. Členové představenstva nemají pracovní dobu upravenou pracovní smlouvou a nemusí pracovní dobu vykazovat. Práci žalobce si mezi sebou rozdělili členové představenstva, další zaměstnance nepřibírali.

26. Výslechem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], člena představenstva žalované, bylo zjištěno, že v roce 2018 působil jako člen dozorčí rady Zdravotního holdingu [územní celek] a.s. Od 1. 1. 2019 bylo třeba doplnit do představenstva dva členy, když v představenstvu zůstal jen předseda Mgr. [jméno] [příjmení]. Jako budoucí člen představenstva byl vytipován žalobce. Žalobce měl určité podmínky, jelikož pracoval 20 let u jiné farmaceutické společnosti a chtěl mít záruku, že se situace nezmění a že bude mít jistotu pro případ, kdyby členství v představenstvu nakonec nevyšlo. Proto se žalobcem uzavřela žalovaná nestandartní pracovní smlouvu a tato nestandardnost spočívala v tom, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou bez zkušební doby. Pracovní smlouva se žalobcem byla uzavřena už v srpnu 2018 s tím, že účinnou se stane od 1. 12. 2018. Žalobce byl od 1. 1. 2019 zvolen do představenstva a následně byla uzavřena smlouva o výkonu funkce člena představenstva. Pro žalovanou bylo charakteristické, že neměla v té době střední management a činnost středního managementu vykonávali členové představenstva. Členové představenstva byli tři a měli rozdělené pole působnosti. Na jaře 2019 probíhalo vyhodnocování uskutečněných změn, bylo zjevné, že v prvním čtvrtletí roku 2019 nepřinesly změny takové výhody, jak bylo uvažováno. Jako člen představenstva žalobce k 31. 5. 2019 skončil. Představenstvo projednalo i organizační změnu spočívající ve zrušení pozice obchodně ekonomického ředitele. Tato funkce byla vytvořena pro žalobce, aby se seznamoval s chodem žalované společnosti a následně mohl přejít do představenstva. Ke dni 31. 12. 2018 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dohoda o skončení pracovního poměru, tato dohoda byla podepsána, čímž si personalistka byla jistá. Dohoda se však v dokumentech žalované nedohledala. V zápočtovém listu bylo jasně uvedeno, že pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil ke dni 31. 12. 2018. Účetní žalované by si nedovolila vyplnit zápočtový list bez podkladů pro vypsání příslušných údajů. Zápočtový list žalobce podepsal, přičemž zápočtový list měl další vazby na zdravotní a sociální pojištění. Další postup žalovaná konzultovala s advokátní kanceláří, obdrželi informaci o tom, že judikatura je rozdílná a že bude jednodušší znovu dát žalobci výpověď pro nadbytečnost. To se pak stalo a žalobce byl o výpovědi informován na jednání představenstva 14. 6. 2019. V období od 1. 1. 2019 až do současné doby do žalované společnosti nebyl přijat na pracovní smlouvu nebo na dohodu nikdo, kdo by byl označen jako obchodně ekonomický ředitel, a ani nikdo, kdo by činnosti obchodního manažera vykonával. Náplň obchodně ekonomické činnosti vykonávají členové představenstva.

27. Z dalších provedených důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci. Další důkazy soud neprovedl, neboť skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

28. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že ke dni dání výpovědi ze dne 20. 6. 2019 doručené dne 21. 6. 2019 trval mezi žalobcem a žalovanou pracovní poměr na dobu neurčitou, žalobce byl zaměstnán na pozici obchodně ekonomického ředitele. Žalovaná dne 20. 6. 2019 dala žalobci platnou výpověď z pracovního poměru, neboť žalobce se pro žalovanou stal nadbytečným v důsledku organizační změny spočívající ve zrušení pracovního místa obchodně ekonomického ředitele, kterou žalobce v pracovním poměru vykonával. Mezi žalobcovou nadbytečností a přijatou organizační změnou je příčinná souvislost. Výpověď byla žalobci doručena dne 21. 6. 2019 a žalobcův pracovní poměr skončil dnem 31. 8. 2019. Žalobce podal včas žalobu u soudu, kterou se domáhal určení neplatnosti výpovědi.

29. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Právní poměry účastníků řízení byly posouzeny podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP).

30. V projednávané věc bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli pracovní smlouvu na dobu neurčitou ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 ZP, na základě které žalobce od 1. 12. 2018 pracoval na pozici obchodně ekonomického ředitele. S účinností od 1. 1. 2019 byl žalobce zvolen do představenstva žalované. Z popisu činností přináležejících pozici obchodně ekonomického ředitele při porovnání s popisem kompetencí žalobce v postavení člena představenstva bylo zjištěno, že popis činností se shodoval. Stal-li se tedy žalobce od 1. 1. 2019 členem představenstva žalované, pak nadále vykovával popsané činnosti z důvodu výkonu funkce člena představenstva, když výkon stejných činností v pracovněprávním vztahu nepřicházel v úvahu. Žalovaná tvrdila, že existovala písemná dohoda o skončení pracovního poměru ke dni 31. 12. 2018, která se však nedochovala. Podle obsahu potvrzení při změně zaměstnání ze dne 31. 12. 2018 oba účastníci svými podpisy potvrdili délku trvání zaměstnání v době od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018. Zjištění o existenci dohody o skončení pracovního poměru učinil soud i z výpovědi předsedy představenstva a člena představenstva žalované společnosti. Na základě uvedeného soud měl za prokázané, že pracovní poměr skončil ke dni 31. 12. 2018. Neplatnost rozvázání pracovního poměru touto dohodou nebyla v zákonné lhůtě uplatněna ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce žalobou u soudu, pracovní poměr tudíž skončil (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3250/2012 ze dne 14. 11. 2013).

31. Od 1. 1. 2019 vykonával žalobce činnost jako člen představenstva žalované, tedy nikoliv v postavení zaměstnance závislého na zaměstnavateli a za mzdu (§ 2 odst. 1, 2 ZP). Žalobce od ledna 2019 působil ve vedení žalované. Za vedení společnosti lze považovat organizování a řízení běžné podnikatelské činnosti společnosti, zejména rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, zda je vykonává samo představenstvo společnosti či samostatně představenstvem pověřený člen představenstva anebo třetí osoba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 27 Cdo 4344/2017 ze dne 30. 9. 2019). Z uvedeného vyplývá, že činnosti, které žalobce vykonával, lze v této konkrétní věci podřadit pod kategorii obchodního vedení společnosti z titulu výkonu činnosti člena představenstva žalované společnosti.

32. Bylo zjištěno, že po odvolání žalobce z představenstva se žalovaná vůči žalobci nadále chovala jako k zaměstnanci. Žalobce sám projevil vůli v pracovněprávním vztahu pokračovat, z čehož lze usuzovat na konkludentní dohodu účastníků o tom, že se po 1. 6. 2019 obnovil pracovněprávní vztah žalobce a žalované, když žalobce neměl vůli pracovní poměr se žalovanou ukončit (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu 27 Cdo 4344/2017 ze dne 30. 9. 2019). Ve výpovědi z pracovního poměru žalovaná na žalobcovu adresu uváděla, že je stále v pracovním poměru, že je povinen řádně plnit povinnosti z pracovního poměru a že žalobce pobírá mzdu. Pro dobu trvání pracovního poměru od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2018 pak žalovaná vystavila potvrzení o trvání zaměstnání (zápočtový list) i evidenční list důchodového pojištění. Soud měl za prokázané, že ke dni dání výpovědi ze dne 20. 6. 2019, doručené žalobci dne 21. 6. 2019, trval mezi žalobcem a žalovanou pracovní poměr na dobu neurčitou (§ 39 odst. 1 ZP).

33. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) ZP - pracovní poměr měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dnem 31. 8. 2019 (§ 51 odst. 1, 2 ZP). Poté, co žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, oznámil bez zbytečného odkladu písemně žalované, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala (§ 69 odst. 1 ZP).

34. Dne 31. 10. 2019 podal žalobce u soudu žalobu, tj. ve dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 ZP, a domáhal se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.

35. Podle ustanovení § 52 písm. c) ZP může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď tehdy, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

36. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu patří k předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) ZP skutečnost, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným.

37. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaná učinila dne 14. 6. 2019 rozhodnutí o organizační změně, jež spočívala ve snížení stavu zaměstnanců s účinností od 1. 9. 2019 - žalobcovo pracovní místo bylo zrušeno. Předpokládané a organizační změnou stanovené snížení stavu zaměstnanců mělo nastat 31. 8. 2019. K uvedenému datu uplynuta výpovědní doba a žalobcův pracovní poměr skončil. Žalobcova nadbytečnost tak byla v přímé příčinné souvislosti s rozhodnutím žalovaného o organizační změně. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí žalované přezkoumávat.

38. Tím, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost, využila zákonné možnosti regulovat počet svých zaměstnanců tak, aby odpovídal potřebám žalované. Soud zároveň vzal v úvahu i skutečnost, že místo obchodně ekonomického ředitele bylo vytvořena mimo organizační strukturu žalované společnosti právě pro žalobce, a to pro mezidobí, než bude jmenován do představenstva žalované. Výpovědní důvod byl formulován dostatečně určitě a soud neshledal výpověď neplatnou pro neurčitost.

39. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

40. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 137 odst. 1, § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, ve smyslu kterých soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které žalobce vynaložil. Náklady řízení byly tvořeny odměnou advokáta, při stanovení výše odměny soud postupoval vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 9 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 2 500 Kč. Advokát poskytl následující úkony právní služby: 1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – vyjádření ze dne 17. 1. 2020, 3 – vyjádření ze dne 7. 5. 2020, 4 – účast na jednání před soudem dne 22. 7. 2020, 5 – vyjádření ze dne17. 8. 2020, 6 – vyjádření ze dne 3. 9. 2020, 7 – účast na jednání před soudem dne 21. 9. 2020, 8, 9 – účast na jednání před soudem dne 9. 12. 2020 (dvě započaté dvouhodiny), 10 – vyjádření ze dne 1. 2. 2021, 11, 12 – účast na jednání před soudem dne 24. 2. 2021 (dvě započaté dvouhodiny), 13 – závěrečný návrh ze dne 24. 3. 2021, 14 – účast na jednání před soudem 7. 4. 2021, ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).

41. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).

42. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení