14 C 336/2019-197

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro určení dědického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození] je dědičkou veškerého majetku po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], a to na základě závěti sepsané dne 16. 5. 2000 formou notářského zápisu č.j. NZ 116/2000 sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], náhradu nákladů řízení v částce 65 622,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je dědičkou veškerého majetku po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum], a to na základě závěti ze dne [datum], vyhotovené formou notářského zápisu NZ [anonymizováno] 2000 sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení]. Uvedla, že usnesením č. j. 15 D 1059/2019-36 ze dne 4. 10. 2019, vydaným notářem Mgr. [jméno] [příjmení], jako soudním komisařem, bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení, uplatnila své dědické právo proti žalované žalobou, kterou se bude domáhat určení toho, že je dědičkou zůstavitelky. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně je neteří paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum]. Dne [datum] pořídila zůstavitelka závěť ve formě notářského zápisu NZ [anonymizováno] 2000 sepsanou notářkou JUDr. [jméno] [příjmení], přičemž touto závětí ustanovila zůstavitelka žalobkyni jedinou dědičkou veškerého majetku. Zůstavitelka neměla žádné děti a v den sepsání závěti již byla vdova. Bydlela v domově důchodců, nejprve od roku 1997 v Petřvaldíku, kde se seznámila s žalovanou, která zde pracovala. Po smrti manžela se u zůstavitelky začala projevovat demence, přičemž v roce 2003 se již nebyla schopna ani sama podepsat. Téhož roku byl posuzován její zdravotní stav. Bylo zjištěno, že zůstavitelka potřebuje být neustále pod dohledem jiné osoby, aby se nestala nebezpečnou sobě nebo svému okolí. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a byl ji ustanoven opatrovník, pan [jméno] [příjmení], který byl švagrem zůstavitelky a otcem žalobkyně. Dne [datum], když pan [jméno] [příjmení] přišel zaplatit pobyt zůstavitelky v domově důchodců v Příboře, našel na nočním stolku zůstavitelky obálku s nadpisem„ Závěť p. [příjmení]“, ve které byla uložena fotokopie opisu notářského zápisu [spisová značka], který měl být pořízen zůstavitelkou dne [datum] v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] ve [část obce] – [část obce]. Dle této závěti měla být jedinou dědičkou veškerého majetku zůstavitelky ustanovena žalovaná. Vzhledem k tomu, že v roce 2004 již nebyla zůstavitelka schopna se sama podepsat, byla již zcela dezorientovaná a neměla vůbec žádnou představu o tom, jaký majetek vlastní a ani nebyla schopna chápat smysl právních jednání, podal její opatrovník trestní oznámení na Policii ČR, neboť byl přesvědčen o tom, že osoba, která pořídila závěť u notářky JUDr. [jméno] [příjmení], nebyla ve skutečnosti zůstavitelka, ale někdo jiný, kdo zneužil její občanský průkaz. Usnesením [číslo jednací] ze dne 1. 7. 2019 Policie ČR věc odložila, a to z důvodu, že trestní stíhání žalované bylo nepřípustné, neboť již bylo promlčeno. V rámci tohoto vyšetřování zajistily orgány činné v trestním řízení zdravotní dokumentaci zůstavitelky a zajistily rovněž vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ze závěru tohoto znaleckého posudku ze dne [datum] vyplynulo, že zůstavitelka trpěla již od roku 2002 jasnými známkami syndromu demence, která byla již v roce 2002 středně těžká. V době podpisu druhé závěti, tj. k [datum] byla zůstavitelka postižena vaskulární demencí, kdy byly její kognitivní schopnosti, zejména schopnosti úsudku a rozpoznávacích funkcí podstatně sníženy. Narušena byla orientace, paměť, pozornost, myšlení, soudnost, intelekt, vůle, schopnost činit rozhodnutí, plánovat svou činnost a případně plány realizovat. Porucha měla být zjevná i pro okolí. Zůstavitelka byla lehce ovlivnitelná a manipulovatelná prakticky kýmkoliv, kdo její poruchu pozoroval a jejího stavu chtěl nějakým způsobem využít. Zůstavitelka nebyla v době podpisu závěti schopna samostatného úsudku ve věcech běžného života a finančních a majetkových záležitostí, nebyla si vědoma následků spojených s podpisem závěti. Dne [datum] zůstavitelka zemřela. Dne [datum] proběhlo u notáře Mgr. [jméno] [příjmení] pozůstalostní jednání, kterého se zúčastnila žalobkyně i zástupce žalované. Zástupce žalované zde uznal platnost i pravost závěti ze dne [datum]. Žalobkyní byla platnost i pravost této závěti ze dne [datum] zpochybněna. Žalovaná v rámci policejního vyšetřování na úřední záznam o podání vysvětlení vypověděla, že schůzku s notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] domluvila ona, že ji a zůstavitelku k ní dopravil její známý [jméno] [příjmení], a že tam spolu s JUDr. [příjmení] závěť sepsaly, že zůstavitelka byla při smyslech, že byla v té době ještě v pořádku, normálně se pohybovala a občanský průkaz měla u sebe. Uvedla, že ji zůstavitelka měla ráda, a že se o ni vlastní rodina nestarala. Ve své druhé výpovědi uvedla, že s manžely [příjmení] měla skvělý vztah, a že ji brali jako dceru a chtěli jí darovat pole a pozemky. Uvedla dále, že při sepisování závěti byla přítomna ona, zůstavitelka, notářka a zapisovatelka. Měla sedět s nimi spolu v jedné místnosti, a že viděla zůstavitelku, jak závěť podepisuje. Dále uvedla, že zůstavitelka byla ve výborném stavu i po duševní stránce. Pan [příjmení] [příjmení] byl vyslýchán policejním orgánem jako svědek a po poučení uvedl, že si už moc nevzpomíná, ale že je možné, že žalovanou se zůstavitelkou k notářce do [část obce] vezl, ale že se jednání nezúčastnil. Není pravdou, že by žalovaná měla s manžely [příjmení] takový skvělý vztah, jak uvádí. Není dále pravdou, že by byla zůstavitelka v té době na tom psychicky i fyzicky tak dobře a navíc se nezakládá na pravdě, že by jí její rodina nenavštěvovala. Tyto skutečnosti může dosvědčit opatrovník zůstavitelky pan [jméno] [příjmení] a jeho manželka, kteří zůstavitelku navštěvovali pravidelně.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že v době sepsání závěti byla zůstavitelka plně způsobilá k právnímu jednání, když závěť sepsala formou notářského zápisu před notářkou JUDr. [jméno] [příjmení] v notářské kanceláři ve [obec]. Notářka, která sepisovala notářský zápis závěti, byla povinna zjišťovat identitu osoby pořizující poslední vůli, tak ověřovala podpis této osoby. Nelze tedy vůbec uvažovat o tom, že by zůstavitelka nebyla přítomna při pořízení notářského zápisu nebo že by došlo ke zneužití jejího občanského průkazu. Při sepisu závěti byla přítomna žalovaná na výslovné přání zůstavitelky a [jméno] [příjmení], která žalované pomáhala se sjednáním schůzky u notáře. Žalovanou se zůstavitelkou k notářce vezl autem [jméno] [příjmení]. V době sepsání závěti nebyla zůstavitelka omezena ani zbavena způsobilosti k právnímu jednání. K tomu došlo až rozsudkem ze dne [datum], tedy 9 let po sepsání závěti. Zůstavitelka byla bezdětná, vdova, žila v domově důchodců v Petřvaldíku od roku 1997. Od této doby si vybudovala s žalovanou přátelský, velmi blízký až rodinný vztah. Žalovaná byla se zůstavitelkou v denním kontaktu, a to i v době, kdy byla zůstavitelka přemístěna do domova důchodců v Příboře. I z obsahu závěti vyplývá, že žalovaná se o zůstavitelku řádně starala, když naopak její synovec [jméno] [příjmení] či její další rodina, kterým za života darovala svůj rodinný dům s pozemky, se o ni nezajímali. Žalovaná popřela, že by se měla dopustit trestné činnosti, když nebyla trestně stíhána, nebyla ani soudem uznána vinnou ze spáchání trestného činu. Žalovaná odmítá, že by se dopustila takového jednání, v důsledku kterého by byla zpochybněna její dědická způsobilost.

3. Z provedených důkazů má soud prokázáno, že:

4. Usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vydaným notářem Mgr. [jméno] [příjmení] jako soudním komisařem, bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení uplatnila své dědické právo proti žalované žalobou, kterou se bude domáhat určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba ke zdejšímu soudu byla podána dne [datum].

5. Dne [datum] zemřel manžel zůstavitelky [jméno] [příjmení] bez zanechání závěti. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] nabyla dědictví v čisté hodnotě 100 068,50 Kč po zemřelém manželovi [jméno] [příjmení]. V rámci dědického řízení po manželovi nebyla zůstavitelka nikým zastoupena. Na znaleckém posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kterým byla v rámci tohoto řízení zjištěna cena nemovitých věcí v k. ú. [obec], je rukou tužkou napsána poznámka –„ přímo na dceru [jméno] [příjmení] bude závěť sepsaná s manželkou“ (z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka]).

6. Dne [datum] sepsala zůstavitelka [jméno] [příjmení] v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] notářský zápis závěti, kterou ustanovila dědičkou veškerého svého majetku svou neteř [jméno] [příjmení], [datum narození]. Notářský zápis je podepsán zůstavitelkou, opatřen razítkem notářky a notářkou (ze závěti ze dne [datum]).

7. Lékařskou zprávou ze dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], praktický lékař, potvrdil, že zdravotní stav zůstavitelky je přiměřený věku včetně počínajících známek senilní demence a tato je schopna pobytu v zařízení s pečovatelskou službou (z lékařské zprávy).

8. Dne [datum] podala zůstavitelka formou vyplněného formuláře Okresnímu úřadu v [obec] Žádost o umístění do ústavu sociální péče z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu. V žádosti uvedla osobu, která má být informována o jejím vážném onemocnění nebo úmrtí, a to [jméno] [příjmení]. Žádost je podepsána zůstavitelkou tiskacím písmem (z žádosti č.l. 17).

9. Dne [datum] zůstavitelka rovněž tiskacím písmem podepsala„ Prohlášení důchodce“ o seznámení se s pravidly pro výplatu důchodu (z prohlášení – č.l. 16). Ošetřující lékař MUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] potvrdil, že zůstavitelka vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu již není schopna podpisu (z potvrzení ze dne [datum] – na č.l. 14).

10. Dne [datum] byl v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] sepsán notářský zápis závěti, na základě které byla ustanovena dědičkou veškerého majetku zůstavitelky žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození], s dovětkem, že tato se o ni vzorně stará, pomáhá jí, pravidelně ji navštěvuje na rozdíl od synovce [jméno] [příjmení] a další rodiny, kterým za života darovala rodinný dům v [obec] s pozemky. Současně uvedla, že nemá žádné děti a je to její první závěť. Notářský zápis je opatřen podpisem„ [jméno] [příjmení]“, razítkem notářky a notářkou (ze závěti ze dne [datum]).

11. Soud provedl důkaz listinou - znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, která ambulantní formou dne [datum] vyšetřila zůstavitelku. Z něho má soud prokázáno, že v roce 1999 zůstavitelka prodělala centrální mozkovou příhodu. Ještě v roce 2000 byla posuzovaná bez poruchy psychických funkcí. V roce 2002 je u ní diagnostikována demence při generalizované arterioskleróze. Při vlastním psychiatrickém vyšetření byla zůstavitelka při vědomí a v tupé euforické náladě. Orientaci nelze zjistit, pravděpodobně je všemi směry dezorientovaná, nevyhoví jednoduché výzvě, neodpoví na žádný dotaz, vede tichou a nesrozumitelnou samomluvu. Není tak dostatek informací o vývoji duševního onemocnění posuzované v posledních letech. Duševní porucha, kterou vyšetřovaná trpí, není přechodného rázu, jedná se o poruchu trvalého charakteru léčebně neovlivnitelnou, o těžkou vaskulární demenci. Tato porucha se projevuje velmi podstatným úbytkem duševních funkcí v porovnání s původním stavem, jako např. orientace paměti, pozornosti, intelektu, myšlení, soudnosti, vůle, schopnosti činit rozhodnutí, plánovat činnost a případně plány realizovat. Tyto duševní funkce jsou zcela vymizelé (ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ze dne [datum]).

12. Stejně tak znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně pro základní obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne [datum] bylo prokázáno, že od roku 2000 se u zůstavitelky manifestovaly první příznaky demence, zapomínala, stále něco hledala, v otevřeném domově důchodců se neadaptovala a utíkala. Od roku 2003 je obyvatelkou domova důchodců v Příboře, kdy od začátku pobytu jsou u ní popisovány zjevné symptomy progradující demence. Diagnóza ke dni vyšetření zní: hluboká demence smíšené etiologie (cévní a degenerativní), stav po mozkové příhodě v roce 1999. Imobilita, inkontinence. Od posledního podaného znaleckého posudku v roce 2013 se duševní porucha posuzované prohloubila, demence progradovala, v současné době se jedná o hluboký, globální defekt všech kognitivních funkcí s imobilitou a inkontinencí. Znalkyně uvedla, že posuzovaná není schopna samostatné existence, její volní a rozpoznávací schopnosti jsou zcela vymizelé. Posuzovaná nekomunikovala, na dotazy nereagovala, nebylo možné zjistit osobu, ke které chová důvěru, není schopna projevit přání ohledně způsobu svého života (ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]).

13. Z úředního záznamu Policie ČR ze dne [datum] soud zjistil, že jedinou písemností založenou v domově důchodců ve složce zůstavitelky je prohlášení důchodce ze dne [datum], jiný dokument podepsaný zůstavitelkou ve složce není.

14. Z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z listiny vyhotovené tímto soudem o jmenování opatrovníka ze dne [datum], byl jmenován opatrovníkem zůstavitelky její švagr [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]. Tímtéž rozsudkem byla zůstavitelka omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádná právní jednání, vyjma jednání při běžných záležitostech každodenního života (z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z listiny o jmenování opatrovníka ze dne [datum]).

15. Dne [datum] podal opatrovník zůstavitelky trestní oznámení na Policii ČR ve [část obce] [část obce] pro podezření ze spáchání trestného činu dle ust. § 209 odst. 4 písm. d) TZ a dalších. Usnesením ze dne [datum] Policie ČR odložila věc podezření ze spáchání přečinu lichvy, kterého se měla dopustit žalovaná tím, že mohla dne [datum], při sepisování závěti vedené pod č.j. N90/2004 u notářky JUDr. [příjmení] ve [část obce] [část obce], zneužít aktuálně špatného zdravotního stavu a rozumové slabosti zůstavitelky, která v té době prokazatelně trpěla známkami syndromu středně těžké demence vaskulárního charakteru, kdy její kognitivní schopnosti byly podstatně sníženy, nebyla schopna samostatného úsudku ve věcech běžného života a majetkových záležitostí, nebyla si vědoma následků spojených s podpisem závěti o jejímž obsahu zcela jistě neměla potuchy, což bylo zjevné i pro okolí, přesto zůstavitelka tímto zápisem žalované odkázala v případě své smrti veškerý svůj movitý i nemovitý majetek v hodnotě převyšujícím částku 500 000 Kč. K odložení věci došlo z toho důvodu, že trestní stíhání je nepřípustné, neboť bylo promlčeno. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že provedeným prověřováním byly policií zjištěny skutečnosti, na základě kterých vzniklo podezření ze spáchání trestného činu lichvy a zároveň je dostatečně odůvodněn závěr, že se ho mohla dopustit konkrétní osoba. Poněvadž je uvedený trestný čin promlčen, nebylo možné postupovat podle § 160 odst. 1 TZ a bylo rozhodnuto o odložení věci (z usnesení P ČR ze dne [datum]).

16. Dne [datum] zůstavitelka paní [jméno] [příjmení] zemřela.

17. Na základě zdravotní dokumentace zůstavitelky uložené v domově důchodců v Příboře byl dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], soudní znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie, v rámci policejního šetření vypracován znalecký posudek. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku vyplývá, že nepříznivý stav zůstavitelky se vyvíjel postupně minimálně od roku 1999, kdy prodělala cévní mozkovou příhodu, která ještě tehdy nezanechala pro okolí viditelné následky. CT vyšetření mozku z této hospitalizace však již dokumentuje atrofii, která je pro syndrom demence typická. Hodnocené období je do [datum], kdy došlo k podpisu závěti. Je to tři roky poté, co je v lékařské dokumentaci záznam o známkách demence, kterých si v roce 2001 všiml i personál domova důchodců. Znalkyně tak zcela jednoznačně uvedla, že zůstavitelka dne [datum] mohla na příkaz či výzvu neohrabaně podepsat závěť, ale o jejím obsahu neměla potuchy, nevěděla, co podepisuje. Zůstavitelka tak nebyla v době podpisu schopna projevit svou vůli a nebyla právně způsobilá. K datu [datum] je možné u zůstavitelky diagnostikovat demenci středně těžkou (z policejního spisu - ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]).

18. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce], znalce v oboru písmoznalectví, nebylo možné rozhodnout, zda podpis zůstavitelky [jméno] [příjmení] zemřelé dne [datum], na originálu notářského zápisu závěti NZ 84/ [rok] ze dne [datum], je pravým vlastnoručním podpisem zůstavitelky, nebo zda se jedná o padělek. Znalec uvedl, že absence dostatečného množství druhově odpovídajících ukázek z doby vyhotovení sporného podpisu neumožňuje ověřit podobu kurzivní varianty v dané době, tedy v době, kdy byla dominantně používána varianta hůlková (ze závěrů znaleckého posudku [celé jméno znalce]).

19. Znaleckým posudkem [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne [datum], bylo prokázáno, že ke dni [datum] trpěla zůstavitelka duševní poruchou – středně těžkou demencí cévní etiologie, která se projevovala narušením kognitivních funkcí, závislostí na péči druhé osoby, zvýšenou sugestibilitou, důvěřivostí a lehkou manipulovatelností, V důsledku čehož měla zůstavitelka v době sepisu závěti v roce 2004 podstatně sníženy své rozpoznávací a ovládací schopnosti. Znalec vyšel ze zjištění, že první psychické potíže u zůstavitelky jsou zmíněny od konce roku 2000. Omezení svéprávnosti v roce 2013 (po 9 letech) od předmětného právního jednání nelze, dle znalce, jakkoliv významově vztahovat k jejímu právnímu jednání v roce 2004. Projevy středně těžké demence jsou dle ZP lehce zachytitelné i pro jedince bez uceleného odborného vzdělání, prakticky po pár minutách rozhovoru s postiženou osobou. Znalec uzavřel, že zůstavitelka k předmětnému právnímu jednání nebyla psychicky způsobilá, měla podstatně sníženy rozpoznávací a ovládací schopnosti, tíže její duševní poruchy jí znemožňovala dostatečně pochopit význam a domyslet důsledky svého právního jednání (konkrétně schopnost chápat podstatu poslední vůle a jejich následků, schopnost vybavit si podstatu a rozsah majetku a schopnost vybavit si jména blízkých příbuzných a jejich nároků atd.). V důsledku duševní poruchy měla zůstavitelka neopominutelně změněno přirozené cítění, což mělo podstatný vliv na její rozhodování. Zůstavitelka tak nebyla v době sepisu závěti v roce 2004 pro svou duševní poruchu schopna chápat smysl a obsah závěti. Pokud jde o znalecký posudek vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] v rámci trestního řízení, znalec nenalezl nic, co by stran jeho kvality neodpovídalo běžným znaleckým standardům. Závěry tohoto posudku pak hodnotí jako přezkoumatelné a zcela se s ním ztotožňuje. Při vypracování znaleckého posudku znalec vycházel z dostupné zdravotní dokumentace zůstavitelky a z listin, které jsou obsahem soudního spisu. Znalecký posudek pak vypracoval na základě standardních vyšetřovacích postupů, avšak pro nemožnost provést klinické psychiatrické vyšetření posuzované čerpal znalec pouze z výše uvedených zdrojů. Biologický charakter zkoumaného objektu z povahy věci pak vylučuje vyslovení absolutně jednoznačných závěrů o etiopatogenezi zjištěných nálezů (ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum]).

20. Svědkyně [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované], [datum narození], uvedla, že pracovala na Obecním úřadu v Petřvaldu, kde asi v roce 1998 přijímala žalovanou do pracovního poměru v Domově s pečovatelskou službou v Petřvaldíku. Žalovaná zde pracovala jako pečovatelka. V té době nebyly v žádném rodinném vztahu, znaly se od vidění. Asi před 8 lety svědkyně uzavřela sňatek se synovcem žalované. [příjmení] [jméno] [příjmení] s jejím manželem do DPS přijímala a na oba si vzpomíná, když často do DPS jezdívala za jinými klienty. V podnájmu v tomto objektu bydlel i syn svědkyně [jméno] [příjmení]. [příjmení] [příjmení] byla drobné postavy, působila vždy dobře, byla vždy dobře naladěna, v průběhu doby svědkyně nezaznamenala žádné změny jejího psychického stavu. DPS funguje jako takové sociální ubytování, kde klienti se mohou zcela svobodně pohybovat, dům opustit, přijímat návštěvy a o tomto nejsou vedeny žádné záznamy. Zůstavitelka požádala svědkyni, aby jí domluvila schůzku s nějakým notářem za účelem sepisu závěti. Podrobnosti svědkyně nezná. Se zaměstnankyní notářské kanceláře ve [část obce] – [část obce] domluvila zůstavitelce schůzku. Pokud jde o vztah mezi žalovanou a pí. [příjmení], svědkyně se vyjádřila tak, že to byl vztah matky a dcery. [příjmení] [příjmení] se svědkyni hodně svěřovala a povídala jí o svých rodinných vztazích. Svědkyně uvedla, že rodinné příslušníky paní [příjmení] neznala, neboť je v domově nikdy neviděla, takže tam asi moc nechodili. [příjmení] [příjmení] jí řekla, že se k ní začali hlásit až po smrti manžela a velmi ji mrzelo, že dům, který někomu darovali s manželem, nemůže navštívit, že ji tam její příbuzní nevezmou, aby se na dům mohla podívat. Oproti tomu jí žalovaná hodně pomáhala, jezdila s ní do nemocnice ve [část obce] [část obce] v době, kdy tam byl hospitalizovaný její manžel. Zůstavitelka se tak na žalovanou hodně upjala a řekla svědkyni, že by jí chtěla něco odkázat. Svědkyně jela s žalovanou, zůstavitelkou a řidičem, který se jmenoval [jméno], autem k notářce do [část obce] [část obce] za účelem sepisu závěti. Svědkyně byla u notářky [příjmení] v době, kdy měla být učiněna závěť, ale seděla na chodbě a vevnitř byla pouze paní [příjmení] a paní žalovaná. Svědkyně uvedla, že když jeli do notářské kanceláře sepisovat závěť, zůstavitelka byla úplně v pohodě, a potom všechny zvala na oběd. Svědkyně uvedla, že celý život pracovala s lidmi, na OÚ jsem dělala i matrikářku, jezdila za lidmi domů, ověřovala podpisy na listinách, na kupních smlouvách, na dokumentech, kdy lidé rozhodovali o svém majetku. Uvedla tedy, že dokáže poznat, zda je člověk při smyslech, zda ví, co činí při takových úkonech. Potvrdila, že paní [příjmení] v roce 2004, kdy došlo k sepisu závěti, byla zcela při smyslech, zcela v pohodě a věděla, co činí (z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované]).

21. Svědek [jméno] [příjmení], [datum narození], nepotvrdil výpověď svědkyně [celé jméno žalované], když uvedl, že bydlel v DPS v Petřvaldíku od roku 2000 a znal zůstavitelku zběžně. Věděl, že se přátelila s žalovanou, která tam dělala ošetřovatelku. Žalovaná měla auto zn. Opel, se kterým ji svědek asi 20 let vozil, protože ona neřídila. Uvedl, že obě vezl jednou asi k soudu do [obec], k nějakému jednání. Byl to jediný případ, kdy vezl zůstavitelku a nikoho dalšího do auta nepřibíral, jela pouze žalovaná a zůstavitelka (z výslechu svědka [jméno] [příjmení]).

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], je příbuznou zůstavitelky. Její matka byla neteří zůstavitelky a svědkyně jí a jejímu manželovi říkala teto a strejdo. Svědkyně uvedla, že žalovanou poznala u příležitosti oslav narozenin zůstavitelky v DPS v Petřvaldíku, kdy byla svědkem jejího nevhodného chování k manželovi zůstavitelky. S rodiči i sama často zůstavitelku navštěvovala u příležitosti jejich narozenin, svátků apod. Pokud jde o žalovanou, nelíbilo se jí, že oslovovala tetu„ [příjmení] [příjmení]“, z čehož usoudila, že nemohly být v kamarádském vztahu. Velmi ji tedy překvapilo, že žalované následně teta odkázala veškerý majetek. Pan [příjmení] [příjmení] posílal zůstavitelce částku přes 1 000 Kč měsíčně, protože ona s manželem mu darovali rodinný dům v [obec]. Když manžel zůstavitelky v roce 2000 zemřel, otec svědkyně pomáhal vyřizovat veškerou pozůstalost a listiny s tím spojené. Domluvil se se švagrem paní [příjmení], [jméno] [příjmení], na tom, že majetek bude převeden na jeho dceru [jméno]. V tomto smyslu byla sepsána závěť a uložena u notářky. Od roku 2000 se zdravotní stav zůstavitelky zhoršoval, byla vystrašená, trpěla neurózou, nevyspala se, v noci seděla v křesle, kdy na ní svítilo pouliční světlo a ona se bála, že jí tam někdo svítí. V důsledku toho byla celá pokroucená. Příbuzní jí vozili vitamíny a ovoce. Rodiče svědkyně si vzali zůstavitelku k sobě domů na Vánoce v roce 2000, avšak nemohli si ji vzít natrvalo, jelikož jednak bydlí v bytě bez výtahu a rovněž jejich zdravotní stav jim to nedovolil. Následně došlo k několika událostem týkajícím se zůstavitelky a žalované. V roce 2003 došlo k přestěhování zůstavitelky bez toho, aby o tom byla rodina informována a při té příležitosti se jí ztratily nějaké věci. Personál DPS často nesouhlasil s tím, aby si rodina brala zůstavitelku na návštěvy domů. Zůstavitelka v té době byla nejistá, vystrašená, její psychický stav nebyl dobrý. Při nějaké příležitosti ukazovala svědkyni vkladní knížku, kde bylo zřejmé, že 20 000 Kč darovala [jméno] na svatbu a 10 000 Kč půjčila žalované na zuby. Matce svědkyně řekla, že žalovaná slíbila, že jí peníze vrátí. Nikdo však nevěděl, že by k vrácení peněz došlo. Druhá vkladní knížka se ztratila úplně. Svědkyně uvedla, že teta měla ze žalované strach a zejména neměla dobrý pocit z toho, že se žalovaná nevhodně chovala k jejímu manželovi. Z toho důvodu se oba přestěhovali do [obec], kde následně pan [příjmení] zemřel. Teta se potom chtěla zpátky stěhovat do Petřvaldíku. Zvláštní podle svědkyně bylo, že zůstavitelku převezli do Příbora v roce 2003, závěť byla sepsána v roce 2004 a pan [jméno] [příjmení] ji objevil u sociální pracovnice na stole až v roce 2016. Jelikož rodina byla se zůstavitelkou v kontaktu, znala její zdravotní stav, a tudíž ví, že zůstavitelka v době sepsání závěti nemohla posoudit, co sepisuje, její psychický stav jí to nedovoloval (z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]).

23. Notářka JUDr. [jméno] [příjmení], slyšena jako svědkyně, uvedla, že jako notářka působí od 1993, účastníky řízení nezná, na tuto konkrétní závěť si nepamatuje. Obecně probíhá jednání o sepisu závěti tak, že klient se objedná osobně nebo telefonicky, dostaví se na sjednaný termín. U notářského zápisu je notář a tajemnice a většinou vyzve klienta, aby na papír napsal, co komu chce odkázat, resp. tuto informaci sděluje klientovi předem telefonicky, aby byl na sepis závěti připraven. U sepisu závěti musí být klient sám. Pokud přijde s doprovodem, ten musí počkat na chodbě. Klient sdělí notáři, jaké je jeho přání, proč se rozhodl odkázat svůj majetek určité osobě. V případě, že má podezření, že klientův psychický stav neumožnuje učinit takovéto právní jednání, ověřuje notář otázkami, zda klient má občanský průkaz, kdy se narodil, jestli má děti atd….a zejména, proč se takto rozhodl. Notářce byla předložena kopie závěti ze spisu. K tomu notářka uvedla, že klientka musela mít sebou nějaké usnesení – rozhodnutí v dědickém řízení po svém manželovi, poněvadž z toho notářka vycházela. Pokud je v dokumentu údaj o tom, že se jedná o první závěť klientky, notářka vycházela z informací poskytnutých klientkou. Tuto informaci nijak neověřovala. Originál závěti zůstává v notářské kanceláři, opis se vydává na žádost klienta a tento opis klient nepodepisuje. Notářka uvedla, že nikdy v její praxi se jí nestalo, že by klient přišel s občanským průkazem, na kterém by si nebyl podobný. Starý člověk si je většinou podobný, notář ověřuje platnost OP. Stav klienta, který se dostaví do notářské kanceláře, posuzuje notář a zaměstnankyně kanceláře. Pokud přijde klient zmatený, u kterého je podezření, že není schopen posoudit následky svého jednání, notář úkon neprovede a požaduje, aby předložil lékařské osvědčení. Notářka vyloučila možnost, že by podpis na závěti, který byl učiněn v její kanceláři, nebyl podpisem zůstavitelky. Pokud se připravovala na soudní jednání, měla k dispozici podepsaný originál notářského zápisu, ze kterého je zřejmé, že zůstavitelka se začala podepisovat tiskacím písmem, ale opravila ji, aby se podepsala psacím písmem, tak jak je zvyklá. Pokud jde o prohlášení zůstavitelky, týkající se důvodů, proč odkazuje majetek právě této osobě, pak se jedná o prohlášení zůstavitelky- informace, na které se ptám klientů, např. kdo se o ně stará, kdo je navštěvuje (z výpovědi notářky JUDr. [jméno] [příjmení]).

24. Svědek [jméno] [příjmení], švagr zůstavitelky, bratr jejího manžela, uvedl, že celý život měli velice dobré vztahy. Když si v 50-tých letech brala jeho bratra, starala se o něj, prakticky ho vychovávala, když jeho rodiče byli zaneprázdněni. [příjmení] se navštěvovali se zůstavitelkou i bratrem, pomáhali si s výstavbou svých domů. V době, kdy zůstavitelka požádala o přestěhování do domova důchodců v Petřvaldíku, byli oba manželé ještě čilí, soběstační, ale bratr svědka měl dlouhodobé avantýry s ženami, a z toho důvodu se zůstavitelka rozhodla pro přestěhování do domova důchodců. Svědkovi řekli, že mají jakousi dohodu, kterou však svědkův bratr porušuje a švagrová z toho je nešťastná. Manžel zůstavitelky si zval cizí ženy i domů. Pokud jde o avantýry se ženami, o těchto svědek věděl přímo od manžela zůstavitelky, když takto věděl o každé ženské, kterou měl, včetně žalované. Zůstavitelka se to dozvěděla tak, že to bylo veřejné tajemství. V DPS v Petřvaldíku pracovala žalovaná a i s ní manžel zůstavitelky opět navázal intimní vztah. Dokonce si od svědka půjčil 500 Kč, že ji za to platí. [příjmení] proto požádala o přeložení do DD ve Frenštátě, kdy jediným důvodem byl vztah jejího manžela s žalovanou. V den, kdy se stěhovali do Frenštátu, dostal bratr ledvinový záchvat, jako několikrát předtím, a v následujících dnech zemřel v nemocnici ve [část obce] [část obce]. Poté se zůstavitelka chtěla přestěhovat zpět do DPS v Petřvaldíku, jelikož tam měla přítelkyně a ve Frenštátě nikoho neznala. Bylo velmi obtížné zařídit toto stěhování zpět, ale svědkovi se to podařilo vyřídit [datum]. Po smrti manžela zůstavitelky se svědek účastnil dědického řízení u notářky JUDr. [příjmení] a zařizoval a platil bratrův pohřeb. Svědkovi je známo, že zůstavitelka sepsala u notářky závěť, ve které odkázala veškerý majetek svědkově dceři - žalobkyni. Nejprve nabízela, že majetek převede na svědka, ale on to odmítl. Při sepsání této závěti v roce 2000 byl svědek vykázán na chodbu a notářka sepisovala závěť pouze za přítomnosti zůstavitelky. Nebyl mu vydán ani opis této závěti. Žalobkyni měla zůstavitelka ráda, měly dobré vztahy. Žalobkyně bydlela v [obec], ale v případě, že přijela na návštěvu domů, z 90% navštívila i zůstavitelku v DD, což znamená 4x-5x za rok. Manželem žalobkyně byl neurolog MUDr. [příjmení], který zůstavitelku vyšetřoval a sdělil rodině, že tato trpí alzheimerovou chorobou - demencí a má šanci dožít se v tomto stavu vysokého věku. Do roku 2005 žalovaná zůstavitelku navštěvovala často, asi tak jako svědek, což svědek zjistil z knihy návštěv. Potom už to bylo omezeně a posledních 10 let zůstavitelku nenavštívila vůbec. V Petřvaldíku, kde se v roce 2000 zůstavitelka zpět přestěhovala, pracovala stále jako uklízečka žalovaná, a svědek uvedl, že ví, že ji zůstavitelka neměla ráda, jelikož věděla o vztahu s jejím manželem. Dále svědek uvedl, že žalovaná po zůstavitelce pořád něco chtěla, povlečení, ručníky, halenky a peníze, a nebo jiné věci, a je mu známo, že zůstavitelka ji dala 10 000 Kč na zuby. Zůstavitelka v té době již byla dementní a nedokázala se žalované ubránit. Svědek nabyl dojmu, že z ní měla strach. Žalovaná zajištovala pro babičky z domova nákupy a ty svědkovi řekly, že drobné nevracela. Někdy v roce 2001 až 2002 po smrti její přítelkyně [jméno] mu zůstavitelka řekla, že postrádá dvě vkladní knížky. Na otázku svědka žalovaná uvedla, že má tyto vkladní knížky doma. Svědek trval na tom, aby je vydala zůstavitelce, což se potom stalo. Po přestěhování z Frenštátu zpět do Petřvaldíku zjistil pan [příjmení] (manžel neteře zůstavitelky), že se ztratila vzduchovka manžela zůstavitelky a nějaké kazety. Žalovaná panu [příjmení] opět řekla, že je má doma a následně tyto věci vrátila. V roce 2002 oslovil svědka správce DPS v Petřvaldíku pan [příjmení] a požádal ho, aby zůstavitelku přestěhoval do nějakého jiného ústavu, že jim z domova utíká. S panem [příjmení] svědek neměl dobré vztahy. Následně v květnu 2003, bez vědomí rodiny, byla zůstavitelka přestěhována do DD v Příboře. Za dobu pobytu zůstavitelky v Petřvaldíku, ji svědek navštěvoval každý týden, pomáhal jí, bral ji např. k zubaři, k příbuzným na návštěvu. Poté, co byla přestěhována do Příbora, za ní jezdil 2x-3x do měsíce. Důkaz o tom, že zůstavitelku často navštěvoval, stejně jako žalobkyně a další členové rodiny, byl v záznamech v knize návštěv, která je však skartována. V letech 2004 2005 se její zdravotní stav zhoršoval, když nejprve při jedné z návštěv nepoznala manželku svědka a později nepoznala ani svědka. S žalovanou mluvil svědek velice málo. V roce 2013 byla zůstavitelka zbavena svéprávnosti, na návrh svědka, který jej podal na radu sociální pracovnice paní [příjmení], která se velmi divila, že je švagrem zůstavitelky, když jí žalovaná tvrdila, že zůstavitelka nikoho nemá. Svědek nevěděl, že bych měl podat návrh na opatrovnictví a zbavení svéprávnosti, když na to jej až později upozornila paní [příjmení] [jméno] druhé závěti sepsané v roce 2004 se svědek dozvěděl tak, že [datum] přišel zaplatit pobyt zůstavitelky v DD, když mu byl vyplácen její důchod jako opatrovníkovi. Na stole sociální pracovnice paní [příjmení] uviděl obálku nadepsanou„ závěť paní [příjmení]“ a na to mu paní [jméno] řekla, že tu byla žalovaná, nechala zde tu obálku a ptala se, jak to, že je vybraná vkladní knížka. Vkladní knížku vzal svědek, aby zapsal úroky, ale na poště se dozvěděl, že s vkladní knížkou nemůže nakládat, když druhou majitelkou je žalovaná. Obsah závěti si přečetl a její obsah jej ranil, když rozhodně není pravdou, že zůstavitelka byla v dobrém duševním stavu v době podpisu závěti, když v té době trpěla demencí, není pravdou, že se o ni rodina nestarala a nikdo ji nenavštěvoval. Rozhodně není pravdou, že měla žalovanou jako své dítě. V letech 2003 2004 se zdravotní stav zůstavitelky zhoršoval, hlavně po psychické stránce, bála se, myslela, že ji někdo svítí do oken, spala v křesle (z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]).

25. Svědek [jméno] [příjmení], který v letech 1996 [číslo] pracoval v DPS v Petřvaldíku jako domovník, uvedl, že manželé [příjmení] znal, byli to hodní lidé, pomáhal jim se stěhováním. [příjmení] [příjmení] na jeho žádost pomáhal instalovat jeho satelit. O klienty DPS bylo postaráno a byla jim poskytována péče pečovatelky ve všední dny do 15:00 hodin, v sobotu a v neděli nikoliv. V tuto dobu se museli postarat jejich rodinní příslušníci, pokud se klienti nemohli postarat sami o sebe. Svědek uvedl, že manželé [příjmení] navštěvovali jejich rodinní příslušníci a starali se o ně. [příjmení] [příjmení] volal svědek záchranku v době jejich stěhování do Frenštátu, kdy pan [příjmení] na tom nebyl zdravotně dobře a paní [příjmení] později stěhoval do Příbora, kdy ona plakala, nechtěla se tam odstěhovat a plakala i žalovaná. Mám za to, že žalovaná měla stejný vztah ke všem klientům domova. Pokud jde o psychický stav paní [příjmení], svědek uvedl, že po celou dobu, kdy byla klientkou DPS, byla orientována, byla na tom psychicky dobře, i když ke konci měla problém najít svůj pokoj. Pokud jde o svědka, poznala jej vždycky, neměl pocit, že by měla nějaký problém. Zůstavitelka si svědkovi nikdy nestěžovala, že by se někoho nebo něčeho bála (z výslechu svědka [jméno] [příjmení]).

26. Svědkyně [jméno] [příjmení], která pracovala jako zdravotní sestra v DD v Příboře od roku 1993 do roku 2018, zůstavitelku znala. Pokud jde o její psychický stav v době, kdy byla do DD v Příboře převezena, byla hodná, tichá, nevyžadovala žádnou péči, neměla žádné požadavky. Ke konci byla dezorientována, každému říkala [jméno], nebyla soběstačná (z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]).

27. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], pečovatelky v DD v Příboře soud neučinil žádná zjištění, neboť tato si na stav zůstavitelky v době jejího pobytu v tomto zařízení nevzpomíná.

28. Svědkyně [jméno] [příjmení], v období od [datum] do [datum] zdravotní sestra v DD v Příboře, uvedla, že zůstavitelku znala a vybavuje si ji naprosto přesně. Do DD byla přijata v roce 2003, kdy již v té době byla totálně dementní. Obývala pokoj v přízemí z důvodu pádu či útěku. Byla to velmi hodná paní, ale absolutně nevěděla, co dělá, neustále si pro sebe šuškala něco pod nosem, zaměstnanci ji museli vodit za ruku, byla hrozně vděčná a hodná. Nebyla schopná souvislého myšlení či hovoru, mnohdy odpovídala na něco jiného, než na co byla tázána. Nikdy na nic nestěžovala a neměla žádný zdravotní problém. To, že zůstavitelka byla dementní, bylo zjevné na první pohled, a to po celou dobu pobytu v DD. DD nebyl uzavřeným oddělením, ze kterého by se klienti nemohli dostat na vycházku, ale na klienty typu zůstavitelky bylo třeba dávat pozor. Svědkyně si nevzpomíná, že by zůstavitelka navázala s někým kamarádský vztah, každého oslovovala [jméno], v důsledku svého psychického stavu nebyla ani schopna navazovat kamarádské vztahy. Žalovanou svědkyně nezná, ale ví, že často telefonovala do DD a vyptávala se na zdravotní stav zůstavitelky. Sociální pracovnice paní [příjmení] však zdůrazňovala, že žalovaná, která není rodinným příslušníkem, nemá žádné informace dostávat. Svědkyně dále uvedla, že za svého působení v DD neviděla, že by za zůstavitelkou kdokoliv přišel. Zůstavitelka sama ven nechodila, nebyla toho schopna, museli ji vodit do jídelny za ruku, dát ji do ruky lžičku a zpočátku se sama najedla. Potom se její zdravotní stav ještě zhoršil, samostatně se ani nenajedla, byla přestěhována do prvního patra a jídlo jí bylo nošeno na pokoj a byla krmena. Byla to velmi tichá paní, nedávala o sobě vědět. Byla psychiatricky vyšetřena při svém nástupu do DD, dále již vyšetřována nebyla. Podnět ke zbavení svéprávnosti těchto lidí na základě psychiatrického vyšetření dávala jejich rodina, na popud sociální pracovnice, která jim toto sdělila (z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]).

29. Svědkyně [jméno] [příjmení], působila od [datum] do roku 2016 v DD v Příboře, nejprve jako zdravotní sestra, později jako vedoucí zdravotního úseku. Zůstavitelku znala. Uvedla, že od počátku byla zůstavitelka dezorientovaná v místě, čase, osobách, ale jinak byla naprosto zdravá a nebrala žádné léky. Měla v pořádku nohy, ale absolutně jí nefungovala hlava. Tato klientka nebyla absolutně schopna samostatně opustit DD, nebyla schopna samostatného života, potřebovala neustálou asistenci, musela být stále pod dohledem. Její duševní stav byl patrný na první pohled. Svědkyně nikdy neviděla, že by zůstavitelku někdo navštěvoval. Žalovanou nezná (z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]).

30. Svědkyně [jméno] [příjmení], která od roku 1976 do roku 2013 působila v DD v Příboře jako zdravotní sestra, uvedla, že zůstavitelku znala a vzpomněla si, že byla dezorientovaná, vodili ji za ruku do jídelny nebo kdekoliv, nebyla schopna samostatného života, mohla se pohybovat pouze pod dozorem. Pokud šla mimo budovu např. do zahrady či do altánu, vždy to muselo být za asistence ošetřovatelky. Svědkyně si nepamatuje, že by zůstavitelku někdo někam odvezl. Na první pohled byl patrný její nedobrý psychický stav. Žalovanou nezná (z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]).

31. Svědkyně [jméno] [příjmení], působila v DD v Příboře od roku 1995 jako zdravotní sestra, od roku 2003 jako vrchní sestra do roku 2005. Na zůstavitelku si příliš nevzpomíná. K listině na čl. 16 – (prohlášení důchodce o seznámení se s pravidly pro výplatu důchodu), potvrdila, že tuto listinu podepsala s tím, že kdysi používali tyto formuláře a kdy MUDr. [příjmení] si vyžádal její podpis na této listině (z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]).

32. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph. D., bývalý manžel žalobkyně, uvedl, že působí jako lékař v oboru neurologie a jeho specializací je problém s demencí. Sňatek s žalobkyní uzavřeli v roce 2001 a v rámci udržovaní rodinných vztahů navštěvovali členy rodiny. Takto opakovaně viděl pratetu manželky [jméno] [příjmení]. V době okolo Vánoc v roce 2001 nepoznávala lidi, projevovala poruchu rozpoznávání osob a kognitivních funkcí, nebyla schopna pochopit, z jakého důvodu ji svědek, jako manžel neteře, navštívil. Další kontakt se zůstavitelkou byl v roce 2004, okolo narozenin bývalé manželky, kdy jí bylo 30 let. V té době zůstavitelka jevila známky demence, nebyla schopna poznávat lidi, ale nejednalo o alzheimerovu chorobu, podle svědka trpěla cévní demencí. Stav při této nemoci může být krátkodobě stabilizovaný a poté může dojít k výraznému zhoršení. V roce 2004 zůstavitelku vyšetřoval, dělali test [právnická osoba], jehož součástí je i zkoumání grafické výbavy pacienta, kdy zůstavitelka měla nakreslit obrazce a napsat část textu. Tyto úkoly však nebyla schopna splnit, nebyla schopna grafického projevu a ani její vyjadřování nebylo zcela v pořádku. [příjmení] s demencí obecně nejsou schopny samostatně fungovat, vyžadují péči. Zůstavitelka nebyla schopna samostatně fungovat, samostatně se pohybovala, byla však zcela závislá na péči okolí. Svědek uvedl, že obecně člověk, který trpí demencí, je lehce ovlivnitelný lidmi, kteří o něj pečují. Takový člověk splní to, co mu druhý člověk řekne. V letech 2005 2006 zůstavitelku svědek navštěvoval v domově pro seniory v [obec], Petřvaldíku nebo v Příboře. V té době zůstavitelka nepoznávala osoby, své okolí a vykazovala známky středně těžké a až těžké demence. Při návštěvě zůstavitelky si svědek všiml, že hygienicky to tam nebylo úplně v pořádku, ale pokud jde o její rozpoložení, z počátku byla živější, byla společenská, nastavena pozitivně, když jsme přišli na návštěvu, snažila se komunikovat, bylo to pro ni rozptýlení, sociální interakce, snažila se zapojit do hovoru. Obsahově bylo zřejmé, že je narušená. Později v roce 2005 se špatně hýbala a byla apatická. V době pořízení závěti v roce 2004 muselo být zjevné v kontaktu se zůstavitelkou, že tato není orientována, že vykazuje známky toho, že není duševně v pořádku, její úsudek je narušen, nerozpoznává situaci nepoznává osoby atd.. Tento stav musel být zřejmý po několika minutách jednání se zůstavitelkou. Svědek nedisponuje žádnou zdravotní dokumentací týkající se stavu zůstavitelky. S bývalou ženou žil v [obec] a pro její tetu se snažil zprostředkovat vyšetření v NJ nebo [obec]. Také se snažil pro ni sehnat nadstandartní léky. Ze strany svědka se tak nejednalo systematickou léčbu.

33. Svědkyně [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), je zaměstnankyní DD v Příboře od roku 2000 dosud. O zůstavitelce uvedla, že to byla milá paní, sedávala na chodbě. Chodila za ní na návštěvu nějaká kamarádka. Z rodinných příslušníků u zůstavitelky nikoho neviděla. Vzpomíná si, že v případě, že v DD byly jakékoliv aktivity, museli tuto paní na aktivity vodit a bylo to z toho důvodu, že by netrefila zpět na pokoj (z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]).

34. Svědkyně [jméno] [příjmení], pracovala v DD v Příboře od roku 2009 do roku 2015. Na zůstavitelku si vzpomíná, v době jejího působení v DD byla tato paní imobilní, upoutána na lůžko, pokud se pohybovala po domově, bylo to v křesle, do kterého ji museli vysadit. Nebyla komunikativní, odpovídala ano, ne. Byla schopna vzpomenout na rodinu, ale nedokázala odpovědět na otázku, jaký je den nebo na počasí, nebyla orientována. V žádném případě nebyla schopna cokoliv napsat, pokud bylo třeba jejího souhlasu či podpisu, většinou byla schopna odsouhlasit, na co byla tázána a byla schopna i opatřit listinu podpisem. V roce 2013 byla řešena otázka omezení způsobilosti zůstavitelky. Pokud jde o její návštěvy, svědkyně uvedla, že ji navštívil švagr s manželkou a jednou i žalovaná. K listině na čl. 16 spisu svědkyně uvedla, že se jedná o potvrzení lékaře, že klientka není schopna podpisu. Obecně v případě, že je potřeba nějakou listinu podepsat, vždycky nejprve (i když jde takovéto potvrzení) je pokus o podpis přímo klientem. Pokud klient není schopen podpisu, podepíšou listinu dva svědci, přičemž s obsahem listiny je klient vždy seznámen. Omezení způsobilosti u klientů se obecně řeší v okamžiku, kdy klient není schopen pochopit obsah listiny, se kterým je zaměstnanci DD seznámen (z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]).

35. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], lékařka v oboru psychiatrie, zejména gerontopsychiatrie, od roku 2021 již nepůsobí jako soudní znalec. Svědkyně zpracovávala v [číslo] pro účely policejního šetření ZP o zdravotním stavu, zejména psychickém stavu zůstavitelky. Vycházela zejména ze zdravotní dokumentace této pacientky, kdy v době zpracování posudku pacientka nebyla schopna navázat se mnou kontakt, nekomunikovala. Rovněž vycházela z posudku MUDr. [příjmení] z roku 2013, která v tomto posudku konstatovala u pacientky těžkou demenci. Na základě výsledků šetření v roce 2004 pacientka nebyla schopna sepsat závěť, když byla ve stavu středně těžké demence. S ohledem na zkušenosti a znalosti svědkyně v oboru gerontopsychiatrie však svědkyně byla schopna dospět k závěru, že pacientka v roce 2004 byla prakticky nepoužitelná pro běžný život, nebyla schopna řešit nějaké smlouvy, zavazovat se atd…, nedovedla nakládat s majetkem. Z dokumentace, kterou měla svědkyně k dispozici, vyplývalo, že v roce 2003 nebyla schopna podpisu. Jedním ze znaků středně těžké demence je stav, kdy pacientka má snížené až vymizelé ovládací a rozpoznávací schopnosti. Pokud ze zdravotní dokumentace – z listin z roku 2002, 2003 -listiny zpracované zdravotní posudkovou komisí, vyplývá, že u pacientky se projevují známky sklerotické demence, pak svědkyně uvádí, že toto je velmi široký pojem. Sklerotická demence znamená, že pacientka má poruchy paměti, kognitivních funkcí, atd. Tyto zprávy zpracovával praktický lékař, tedy nikoli odborník na demence a nikoli psychiatr, a pokud i tento lékař uvedl, že pacientka není schopna podpisu a nerozumí běžným věcem, pak je to nepochybně známka toho, že pacientka trpěla středně těžkou demencí. Ze zdravotní dokumentace svědkyně zjistila, že v roce 1999 byla zůstavitelka stižená první mozkovou cévní příhodou, v roce 2002 pacientka nebyla schopna podpisu, a v roce 2013 byla diagnostikována těžká vaskulární demence. Z těchto údajů je zřejmé, že docházelo k progresi psychiatrického onemocnění. Ze zdravotní dokumentace nevyplývalo, že by pacientka byla podrobena psychiatrickému vyšetření před rokem 2004. Dále uvedla, že pacientka, která se celý život byla zvyklá podepisovat, tak i když je stižená středně těžkou demencí, je schopna se na příkaz podepsat. Není však schopna chápat smysl listiny, kterou podepisuje. V žádném případě není schopna nadiktovat obsah závěti. Znakem středně těžké demence je mimo jiné i skutečnost, že takovouto osobu je nutné vodit do pokoje, který by jinak nenašla. Je rovněž schopna zopakovat krátkou větu např. všechno odkazuji někomu…… atd. Pokud jde o to, zda laik může poznat na člověku jeho postižení středně těžkou demencí, pak při krátkodobém kontaktu to laik poznat nemusí. Je to otázka erudice, zkušeností. Toto mnohdy může poznat jenom zkušený psychiatr. Mnohdy ani rodinní příslušní nepoznají, že člověk je dementní, jelikož si to ani nechtějí připustit (z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]).

36. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu: závěť sepsaná formou notářského zápisu v notářské kanceláři JUDr. [jméno] [příjmení] ve [část obce] - [část obce] dne [datum] je neplatným právním jednáním, neboť byla učiněna v duševní poruše zůstavitelky, jejíž ovládací a rozpoznávací schopnosti byly dlouhodobě, i ke dni sepsání závěti, podstatně sníženy. V řízení byla prokázána existence závěti ze dne [datum] sepsané formou notářského zápisu notářky JUDr. [jméno] [příjmení], podle které je jedinou univerzální dědičkou majetku zůstavitelky žalobkyně.

37. Soud v souladu s ust. § 3069 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), postupoval podle občanského zákoníku platného v den smrti zůstavitelky, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění jeho pozdějších změn.

38. Podle § 38 odst. 1) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen obč. zák.), neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Podle odst. 2) je rovněž neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

39. Dle § 461 odst. 1 obč. zák. dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Dle § 461 odst. 2 obč. zák. nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona.

40. Dle § 476 odst. 1 obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Dle § 476 odst. 2 obč. zák. v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

41. Dle § 476d odst. 1 obč. zák. zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.

42. Dle § 873 obč. zák. při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.

43. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dne [datum] zůstavitelka [jméno] [příjmení] pořídila závěť o svém majetku formou notářského zápisu NZ 116/ 2000 sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec]. V této závěti ustanovila jedinou dědičkou veškerého svého majetku žalobkyni. Dne [datum] byla tato závěť nahrazena novou závětí, pořízenou ve formě notářského zápisu [spisová značka], sepsanou JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou ve [obec]. V této druhé závěti ustanovila zůstavitelka jedinou dědičkou veškerého svého majetku žalovanou, která byla zaměstnaná v domově důchodců, kde zůstavitelka do své smrti pobývala. Zůstavitelka byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem ze dne [datum] a dne [datum] zemřela. Žalobkyně se domáhá ve smyslu § 170 odst. 1 z. ř. s., včas podanou žalobou určení, že žalobkyně je dědičkou veškerého majetku po zesnulé [jméno] [příjmení], když sporuje závěť pořízenou zůstavitelkou v roce 2004.

44. Soud tak postupoval v tomto sporu o dědické právo podle § 170 z. ř. s., podle kterého vedl rozsáhlé důkazní řízení o skutečnostech, které byly mezi účastníky sporné. Šlo zejména o tvrzení žalobkyně, že 1) buďto závěť byla zůstavitelkou sepsána v době, kdy tato byla ve špatném zdravotním stavu, dezorientovaná, neměla žádnou představu o tom, jaký majetek vlastní, nebyla vůbec schopna chápat smysl právních jednání. V době pořízení této druhé závěti trpěla zůstavitelka vaskulární demencí, kdy byly její kognitivní schopnosti, zejména schopnosti úsudku a rozpoznávacích funkcí podstatně sníženy. Jednalo se o trvalou poruchu terapeuticky neovlivnitelnou. Narušena byla orientace, paměť, pozornost, myšlení, soudnost, intelekt, vůle, schopnost činit rozhodnutí, plánovat svou činnost a plány realizovat. Zůstavitelka byla lehce ovlivnitelná a manipulovatelná kýmkoli, kdo její poruchu pozoroval a chtěl jejího stavu využít. Žalobkyně dále tvrdila, 2) že závěť mohla být pořízena u notářky JUDr. [příjmení] osobou, která zneužila občanský průkaz zůstavitelky. Žalovaná tato tvrzení rozporovala.

45. Občanský zákoník stanoví neplatnost právního jednání i pro případy, kdy vůli projevuje osoba neschopná právně jednat. Právní praxe však tyto případy posuzuje jako jednání absolutně neplatné (negotium nullum). Schopnost právně jednat nemá osoba jednající v duševní poruše, která ji činí k určitému právnímu jednání neschopnou. V případě jednání v duševní poruše předpokládá zákon duševní (mentální) anomálii nebo přechodný stav duševní poruchy, přičemž její lékařská kvalifikace je irelevantní. Rozhodující není intenzita duševní odchylky, nýbrž narušení svobody při tvorbě vůle. Lékařské označení duševní poruchy je vedlejší; rozhodující jsou její účinky, které v okamžiku projevu vůle vylučují rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Nevyžaduje se, aby osoba byla v době právního jednání soudně zbavena svéprávnosti nebo aby v ní byla omezena. Musí však být bezpečně zjištěno, že jednající nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout. [příjmení] výrokem o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nenastává vždy rozhodující změna v posuzování např. platnosti učiněných právních úkonů; ty mohou být neplatné již z toho důvodu, že byly učiněny v duševní poruše, která činí osobu k tomuto právnímu úkonu neschopnou (§ 38 odst. 2 obč. zák.), aniž by bylo třeba, aby tato osoba byla zbavena způsobilosti k právním úkonům (srovnej II.ÚS 3040/16).

46. V této souvislosti soud vycházel např. z rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 1560/2011 o tom, že je nesprávné zaujímat závěr o neplatnosti právního úkonu již nežijící osoby z důvodu, že tato ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou, na základě pravděpodobnosti. Soud vycházel z premisy, že závěť (testament) je výlučně osobní, bezpodmínečný, formální, jednostranný, neadresovaný a kdykoliv odvolatelný právní úkon, kterým člověk (pořizovatel závěti) disponuje se svým majetkem (pořizuje o něm) pro případ smrti. U závěti musí být naplněny obecné pojmové znaky právního úkonu (§ 34 a násl. obč. zák.). K tomu, aby závěť mohla vyvolat požadované právní účinky, je třeba, aby byly splněny také kvalitativní podmínky tohoto právního úkonu, tedy obecné náležitosti subjektu, vůle, projevu vůle, poměru vůle a projevu a náležitosti předmětu, jakož i zvláštní náležitosti stanovené v § 476 až 480. Závěť tak podléhá obecným požadavkům kladeným na každé právní jednání dle občanského zákoníku. Je třeba zdůraznit především požadavek existence vážné zůstavitelčiny vůle (§ 35) prosté omylu, vyjádřené určitě a srozumitelně (§ 37). Takové právní jednání musí být zůstavitelkou učiněno osobně a svobodně, jednající nesmí být právnímu úkonu přinucena hrozbou tělesného a duševního násilí, ani lstí, nesmí být ani nijak ovlivňována jinou osobou. Závěť musí vyhovovat obecným požadavkům kladeným na každé právní jednání, musí svým obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonům (§ 39).

47. Sporná závěť byla pořízena formou notářského zápisu. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu je veřejnou listinou (§ 6 notářského řádu), a proto ten, kdo popírá právní úkon obsažený v notářském zápisu, musí u soudu prokázat opak. Notářský zápis o závěti poskytuje spolehlivý důkaz o osobě pořizovatele a o době jejího zřízení. Při sepisování notářského zápisu je třeba, aby se notář určitým způsobem přesvědčil o tom, zda je pořizovatel závěti v takovém stavu, ve kterém je schopen takového právního jednání, zda vnímá, ví, o čem se mluví a je schopen srozumitelně projevit svoji vůli. Pokud notář dospěje k závěru, že pořizovatel závěti není k takovémuto právnímu jednání způsobilý, postupuje podle § 53 a § 55 notářského řádu, a odmítne provedení úkonu nebo odstoupí od smlouvy uzavřené s tím, kdo si sepsání závěti objednal, jestliže by právní jednání odporovalo zákonu, který vyžaduje způsobilost k právnímu jednání účastníka. V daném případě notářka neodmítla závěť formou notářského zápisu sepsat, proto soud předpokládá, že osoba, která se dostavila k sepsání závěti, se neprojevovala tak, že by vzbuzovala pochybnosti o tom, že není schopna posoudit následky tohoto svého jednání nebo že by k sepsání závěti byla někým nucena. Pozice žalované, jako závětní dědičky, tak v řízení o dědické právo je velmi silná. Soud provedl k návrhu žalobkyně v řízení řadu důkazů, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech.

48. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] [celé jméno žalované], která je v příbuzenském vztahu s žalovanou a která měla zprostředkovat sepsání závěti u notářky a dopravu zůstavitelky k notářce, pak tato je zcela osamocená a liší se diametrálně od výpovědí výše uvedených svědkyň, ošetřovatelek v domově důchodců a je s nimi v rozporu. Tyto rozpory spočívají mimo jiné i v tom, že zatím co schůzka u notáře se uskutečnila v květnu 2004, zůstavitelka byla převezena do domova důchodců v Příboře v květnu 2003, přičemž sama svědkyně uvedla, že v domově důchodců v Příboře nikdy nebyla. Nemohla ani zůstavitelku ani náhodně potkat, neboť zůstavitelka sama domov důchodců nikdy neopouštěla, jelikož toho nebyla schopná. Tvrzení této svědkyně je rovněž v rozporu s výpovědí žalované učiněné na Policii ČR, která zde uvedla, že schůzku s notářkou domluvila sama, neboť ji o to měla požádat zůstavitelka při její návštěvě v domově důchodců v Příboře, a že tuto notářku vybrala náhodně prostřednictvím internetu. Rovněž je zřejmě nepravdivé tvrzení svědkyně o tom, že se zůstavitelkou jezdila do nemocnice ve [obec] v době, kdy tam byl hospitalizován její manžel. Manžel zůstavitelky, jak bylo prokázáno, byl převezen do nemocnice ve [obec] [datum] a následující den tj. [datum] zemřel. U notářky při sepsání závěti měla být přítomna podle svědkyně žalovaná se zůstavitelkou a svědkyně měla čekat na chodbě. Žalovaná však tvrdí, že byla se zůstavitelkou v době sepisu závěti v jedné místnosti a viděla, jak zůstavitelka závěť podepisuje. Toto je v rozporu s výpovědí notářky [příjmení], která uvedla, že v místnosti s pořizovatelem závěti je vždy pouze notář a tajemnice. Výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] pak nepotvrdil ani svědek [příjmení], který uvedl, že pouze v jednom případě vezl zůstavitelku autem z Petřvaldíku do [obec], kdy vezl pouze zůstavitelku a paní [celé jméno žalované] a nikoho jiného do auta nepřibírali. Oproti tomu svědkyně [příjmení] [jméno] tvrdila, že jela k notářce se zůstavitelkou a žalovanou. Pouze a jedině tato svědkyně tvrdila o zůstavitelce, že byla v době sepsání závěti plně při smyslech a v pohodě. Soud proto hodnotil výpověď této svědkyně pro uvedené rozpory jako značně nevěrohodnou.

49. S výpovědí svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované] jsou v příkrém rozporu výpovědi zdravotních sester a ošetřovatelek, které o zůstavitelku v domově důchodců pečovaly ([jméno] Špaňhelová, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]). Těmito bylo v řízení prokázáno, že v době přijetí zůstavitelky do DD v Příboře v roce 2003 byla tato zcela dementní, všude ji museli vodit, odpovídala na něco jiného, než byla tázána, byla dezorientovaná v místě i čase, pokud byly v DD jakékoli aktivity, museli zůstavitelku vodit, nebyla schopna trefit na pokoj. Její demence byla patrná na první pohled. Tyto skutečnosti potvrdil rovněž svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl v té době manželem žalobkyně a působí jako lékař se specializací v oboru neurologie, problémy s demencí. Tento svědek měl možnost zůstavitelku vidět, mluvit s ní a hodnotit její psychický stav v letech 2001 až 2006. Dokonce podrobil zůstavitelku v roce 2004 testu [právnická osoba], na základě kterého zjistil, že zůstavitelka v té době již nebyla schopna grafického projevu a ani její vyjadřování nebylo v pořádku. Zůstavitelka nebyla schopna samostatně fungovat, byla lehce ovlivnitelná. Svědek uvedl, že v roce 2004 muselo být zjevné při kontaktu se zůstavitelkou, že tato není orientována, vykazuje známky duševního onemocnění, nepoznává osoby, nerozpoznává situaci.

50. S výpověďmi těchto svědků zcela korespondují provedené listinné důkazy, zejména lékařské zprávy a skutečnost, že zůstavitelce byl v roce 2001 vyřízen příspěvek pro bezmocnost na základě lékařského vyšetření se závěrem, že u zůstavitelky došlo ke ztrátě soběstačnosti, která odpovídá převážné bezmocnosti podle ust. § 70 odst. 1 písm. b) zák. č. 100/1998 Sb. Rovněž s tímto korespondují závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], který byl zpracován v rámci šetření policie ČR a v tomto řízení byl použit jako důkaz listinou. Na základě tohoto posudku a provedených výslechů svědků dospěl policejní orgán k závěru, že žalovanou byl spáchán přečin lichvy dle ust. § 218 TZ, neboť žalovaná zneužila rozumové slabosti zůstavitelky a dala sobě slíbit plnění, jehož hodnota byla k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Trestní stíhání žalované však muselo být odloženo z důvodu jeho promlčení.

51. Rovněž byl proveden důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], švagra zůstavitelky. Tento svědek ještě za života zůstavitelky oznámil Policii ČR, že se dle jeho názoru stal trestný čin, a to poté, co našel fotokopii závěti na nočním stolku zůstavitelky, která již v té době byla těžce dementní. Stalo se tak 14 let po sepsání této závěti. Svědek měl podezření, že někdo zneužil občanský průkaz zůstavitelky, který v době jejího pobytu v DD v Příboře byl umístěn v jejím nočním stolku. Dle názoru svědka se tímto občanským průkazem legitimovala notářce osoba, která se vydávala za zůstavitelku u jednání o pořízení závěti. K tomuto přesvědčení ho kromě vlastní zkušenosti se zůstavitelkou vedl i fakt uvedený v záznamu o vyšetření zůstavitelky z roku 2002, že se těžko podepisuje a dále v záznamu z vyšetření v roce 2003, kde je konstatováno, že zůstavitelka již není schopna podpisu. Jeden z jejích posledních podpisů je podpis na listině ze dne [datum], což je žádost o umístnění do domova důchodců ze dne [datum] – prohlášení důchodce, na kterých je zřejmé, že se jedná o podpisy učiněné pouze hůlkovým písmem. Naproti tomu je v závěti z roku 2004 zůstavitelka podepsána psacím písmem.

52. Soud provedl důkaz písmoznaleckým posudkem [celé jméno znalce], který však konstatoval, že nelze rozhodnout, zda podpis na závěti je pravým podpisem zůstavitelky, neboť znalci chyběl dostatek srovnávacího materiálu - podpisů zůstavitelky na jiných listinách opatřených plus mínus v době pořízení závěti. Tato skutečnost je zcela v souladu s výše uvedenými zjištěními, když v době sepsání závěti zůstavitelka nebyla podpisu schopna a proto žádný takový srovnávací materiál nemůže existovat. Jediným podpisem z této doby je podpis na listině - kopii potvrzení o převzetí vkladní knížky ze dne [datum], která je součástí policejního spisu a kterou do spisu založila sama žalovaná a tvrdila o podpisu na této listině, že je pravým podpisem zůstavitelky, když zůstavitelka jí tuto listinu měla sama předat. Tento podpis však znalec vyhodnotil jako problematický z hlediska jeho pravosti.

53. Soud dále provedl důkaz znaleckým posudkem [celé jméno znalce] znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož závěr je zcela kategorický, kdy uvádí, že zůstavitelka nebyla v době podpisu závěti pro svou duševní poruchu schopna chápat její smysl a obsah. Zvýšená sugestibilita, ovlivnitelnost a manipulovatelnost je charakteristická pro cévní demenci, kterou zůstavitelka v době sepisu závěti trpěla. Znalec při vypracování posudku vycházel z veškeré dostupné dokumentace, soudního spisu, policejního spisu, jehož obsahem jsou i znalecké posudky výše uvedené. Rovněž se zabýval závěry posudku MUDr. [příjmení], se kterými se zcela ztotožnil.

54. Na základě výše uvedených skutkových a právních závěrů tak soud žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození] je dědičkou veškerého majetku po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], a to na základě závěti sepsané dne 16. 5. 2000 formou notářského zápisu č.j. NZ 116/2000 sepsaného notářkou JUDr. [jméno] [příjmení].

55. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 65 622,97 Kč. Soud vycházel z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT). Náhrada přiznaná žalobkyni tak sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, z odměny advokáta za 15 úkonů právní pomoci po 2 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu dne [datum] od 9, [číslo] hodin, dne [datum] od 8, [číslo] hodin, dne [datum] od 8,30 - 9,45 hodin, dne [datum] od 12, [číslo] hodin, dne [datum] od 12, [číslo] hodin, dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], zadání otázek pro znalce ze dne [datum]) 15 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, tj. celkem 4 500 Kč, cestovní náhradu za 3 x cestu [obec] – [obec] a zpět ve dnech [datum], [datum], [datum], tj. celkem 3 x 92 km osobním vozidlem BMW FX2 reg. zn. 1 TN [číslo] o průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km nafty za cenu 31,80 Kč/1l, sazba základní náhrady 4,20 Kč km, tj. celkem 3 x 526,80 = 1 580,50 Kč, cestovní náhradu za 2 x cestu [obec] – [obec] a zpět ve dnech [datum] a [datum], tj. 2 x 92 km osobním vozidlem BMW FX2 reg. zn. 1 TN [číslo] o průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km nafty za cenu 27,20 Kč/1l, sazba základní náhrady 4,40 Kč km, tj. celkem 2 x 524,90 = 1 049,80 Kč, cestovní náhradu za cestu [obec] – [obec] a zpět dne [datum], tj. celkem 92 km osobním vozidlem BMW FX2 reg. zn. 1 TN [číslo] o průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km nafty za cenu 36,10 Kč/1l, sazba základní náhrady 4,70 Kč km, tj. celkem 591,80 Kč, náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 24 půlhodin po 100 Kč, tj. 2 400 Kč a 21 % DPH z částky 47 623,48 Kč, tj. 10 000,97 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za složenou zálohu na znalecký posudek v částce 6 000 Kč. Soud tedy přiznal úspěšné žalobkyni celkem na nákladech řízení částku 65 622,97 Kč.

56. Soud při rozhodování o náhradě nákladů mezi účastníky nezohlednil tvrzení žalované o tom, že by mělo být rozhodnuto disparitně ve prospěch žalované, když, dle jejího mínění náklady spočívající ve vyplaceném znalečném za zpracování písmoznaleckého posudku byly vynaloženy zbytečně. Soud na návrh žalobkyně zadal vypracování písmoznaleckého posudku s ohledem na skutková tvrzení žalobkyně, která považuje závěť za neplatnou ze dvou výše uvedených důvodů. Soud se tedy zabýval zjištěním, zda podpis na závěti je či není pravým podpisem zůstavitelky, tedy že listinu podepsala či nepodepsala jiná osoba při zneužití osobních dokladů zůstavitelky, a teprve potom, co bylo prokázáno, že neexistuje potřebný srovnávací materiál z daného období pro posouzení pravosti podpisu, přichází na řadu důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, kterým mělo být prokázáno, že zůstavitelka byla či nebyla způsobilá učinit toto právní jednání s ohledem na svůj zdravotní stav.