14 C 336/2021-62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Lebedou, Ph.D., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 56 687 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku ve výši 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům 56 687 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě návrhu právního předchůdce žalobců - pana [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce], [datum narození], zemř. [datum], naposledy bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ Navrhovatel“), jakožto fyzické osoby - spotřebitele, bylo dne [datum] zahájeno řízení před finančním arbitrem, vedené pod spis. zn. FA/SR/ZP [číslo]. Předmětem řízení, vedeného proti společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Instituce“) o určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a vydání bezdůvodného z ní v celkové výši 40 129,91 Kč s příslušenstvím. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo], kterým finanční arbitr nárok žalobců zamítl. Žalobci podali proti nálezu námitky. Námitky finanční arbitr rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl. Rozhodnutím o námitkách bylo řízení před finančním arbitrem pravomocně skončeno. Řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum], tedy více jak 38 měsíců. Žalobci uzavírají, že ze spisu FA/SR/ZP [číslo] jednoznačně vyplývá, že finanční arbitr nevydal nález v zákonných lhůtách a došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. FA/SR/ZP [číslo] zákonnou lhůtu ani pro vydání rozhodnutí o námitkách dle §16 ZFA a řízení o námitkách tak zatížil nesprávným úředním postupem. Žalobci vyzvali žalovaného dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Následujícího dne bylo žalobcům doručeno vyrozumění žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o přijetí žádosti. Žádné stanovisko žalovaného v předmětné věci nebylo žalobcům do podání žaloby doručeno.

2. Žalovaná uvádí, že žalobou uplatňovaný nárok neuznává. Žalovaná je přesvědčena, že pro účely rozhodování o nároku žalobců na zaplacení nemajetkové újmy v penězích je nutné uvedené řízení rozděLIT: a) na část, která probíhala s právním předchůdcem žalobců (ve které finanční arbitr vydal jak nález, tak rozhodnutí o námitkách, které byly později zrušeny v přezkumném řízení), tj. řízení v délce cca 20 měsíců ve dvou instancích, o němž žalobci nevěděli, b) na samotné přezkumné řízení, které je svou povahou mimořádným řízením a které by nenastalo, kdy ze strany právních zástupců původního navrhovatel bylo postupováno v řízení řádně, řízení v délce cca 5 měsíců, v jehož průběhu žalobci zjistili existenci řízení, a c) na část, která probíhala se žalobci, tj. řízení v délce cca 10,5 měsíce ve dvou instancích. Celková doba řízení, jak ji mohli žalobci vnímat, pak byla zcela přiměřená. Žalovaná zdůrazňuje, že finanční arbitr nebyl informován o úmrtí původního účastníka řízení, ba naopak právní zástupce jeho jménem dále v řízení jednal a činil procesní úkony, a to včetně podaných námitek a přijmutí plnění určeného původnímu účastníkovi řízení. Jak je uvedeno výše, původní účastník řízení zemřel dne [datum], kdy o úmrtí byl finanční arbitr informován dne [datum] Institucí, přičemž až dne [datum] žalobci sdělili, že chtějí pokračovat v řízení. Těchto více jak 12 měsíců je tak zcela zapříčiněno chováním žalobců, resp. jejich právního zástupce, a nemůže tak jít k tíži žalované. Žalovaná podotýká, že v době, kdy se žalobci o řízení dozvěděli, již toto řízení bylo fakticky ukončeno a úhrada v řízení požadovaná byla vyplacena Institucí právnímu zástupci jejich předchůdce. Pocit nejistoty ve výsledek řízení tak byl minimální a další řízení ztratilo svůj význam, o čemž svědčí i přerušení řízení za účelem smírného jednání mezi žalobci a Institucí, jak vyplývá z vývoje řízení výše, i to, že Instituce opětovně částky uhradila, čímž opět snížila pocit nejistoty žalobců. Žalovaná uvádí, že s ohledem na sdílenou újmu by byla namístě výrazná redukce nároků právě s ohledem na sdílenou újmu žalobců, jež jsou spojení právním nástupnictví do původního nároku jejich předchůdce.

3. Ze spisu finančního arbitra (FA) č.j. FA/SR/ZP [číslo] soud zjistil následující průběh řízení: Řízení bylo zahájeno dne [datum]. Navrhovatel se domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, a to ve výši 60 306 Kč a příslušenství ve výši zákonného úroku z prodlení ode dne marného uplynutí termínu stanoveného v příslušné výzvě Instituci do zaplacení. [datum] Návrh vykazoval nedostatky. FA vyzval Navrhovatele k jejich odstranění. [datum] Navrhovatel odstranil vady návrhu pouze částečně s tím, že některé podklady nemá k dispozici nebo je FA pro rozhodnutí nepotřebuje. [datum] FA oznámil zahájení řízení Instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. [datum] Instituce požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a FA tomuto vyhověl. [datum] Instituce předložila vyjádření a podklady. [datum] Instituce zcela odmítla nárok Navrhovatele a vznesla námitku promlčení. [datum] FA posoudil shromážděné podklady a vyzval Navrhovatele a Instituci, aby se dne [datum] seznámili s podklady pro vydání rozhodnutí. FA dále vyzval Navrhovatele, aby doložil, že na pojistném zaplatil 200 650,00 Kč, jak tvrdí v návrhu. [datum] Navrhovatel požádal FA o zaslání spisové dokumentace a FA mu vyhověl. [datum] Instituce se seznámila s podklady. [datum] Navrhovatel předložil FA vyjádření ke shromážděným podkladům, doplnil svou argumentaci a vznesl námitku promlčení nároků Instituce. Dále rozšířil návrh na zahájení řízení, když požadoval zaplacení částky 79 656,00 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 60 306,00 Kč ode dne [datum] do zaplacení. [datum] FA seznámil Instituci s nově předloženými podklady a vyzval ji k vysvětlení rozporu mezi výší celkově zaplaceného pojistného tvrzenou Navrhovatelem (200 650,00 Kč) a tvrzenou Institucí (200 000,00 Kč). [datum] FA seznámil Navrhovatele s podklady Instituce a vyzval ho k doložení úhrady částky 650,00 Kč Instituci. Současně vyzval Instituci, aby se vyjádřila k námitce promlčení. [datum] Navrhovatel potvrdil vyjádření Instituce, že částku 650,00 Kč neuhradil. [datum] FA sdělil prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum] [datum] Instituce se vyjádřila k námitce promlčení vznesené Navrhovatelem. [datum] FA sdělil prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum] [datum] FA vydal nález, ve kterém uložil Instituci povinnost zaplatit Navrhovateli 26 843,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části pak návrh Navrhovatele zamítl. [datum] Ze strany Instituce i Navrhovatele byly podány námitky. [datum] FA vyzval Instituci i Navrhovatele k vyjádření se k námitkám protistrany. [datum] Navrhovatel sdělil, že se k námitkám nebude vyjadřovat. [datum] Instituce se vyjádřila k námitkám Navrhovatele. [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách, ve kterém námitky obou stran zamítl. [datum] Instituce zaslala FA podnět k zahájení přezkumného řízení, protože Navrhovatel zemřel ještě před vydáním nálezu ([datum]). [datum] Kancelář FA navštívil jeden z právních nástupců Navrhovatele (tedy pan [celé jméno žalobce] mladší) a sdělil, že o řízení, ani o předmětu řízení nevěděl a nemá zájem vést případné soudní řízení s Institucí. K výplatě plnění na základě rozhodnutí FA sdělil, že nic neobdržel a nebyl kontaktován právním zástupcem Navrhovatele (svého zemřelého otce), který měl dle Instituce plnění obdržet. [datum] FA vydal usnesení o zahájení přezkumného řízení. Dále vyzval zástupce Navrhovatele, aby sdělil a doložil, komu vyplatil plnění, které Instituce zaplatila dle nálezu. [datum] Zástupce Navrhovatele požádal o prodloužení lhůty a FA mu vyhověl. [datum] Zástupce Navrhovatele opět požádal o prodloužení lhůty a FA mu vyhověl. [datum] Zástupce Navrhovatele opět požádal o prodloužení lhůty. FA mu opět vyhověl a sdělil, že další prodloužení již nebude možné bez sdělení objektivního důvodu. [datum] Zástupce Navrhovatele sdělil FA, že finanční prostředky vrátí Instituci. [datum] Právní nástupci Navrhovatele sdělili, že si přejí pokračovat v řízení. [datum] Instituce sdělila, že částku zaplacenou dle nálezu neobdržela. [datum] Instituce potvrdila obdržení částky od zástupce Navrhovatele. [datum] FA vydal rozhodnutí o přezkumném řízení, kterým zrušil nález o námitkách. Věc vrátil FA jako orgánu I. stupně. [datum] Instituce předložila FA vyjádření k rozhodnutí, ve kterém nesouhlasí s pokračováním řízení s Právními nástupci Navrhovatele. [datum] FA vyzval Právní nástupce Navrhovatele, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. [datum] Právní nástupci Navrhovatele předložili vyjádření ke shromážděným podkladům, ve kterém odkazovali na vyjádření Navrhovatele ze dne [datum]. Dále rozšířili návrh o 100 000,00 Kč a i nadále požadovali zaplacení 179 656,00 Kč s příslušenstvím. [datum] FA vyzval instituci k opětovnému zvážení smírného řešení sporu, a to zejména s ohledem na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 21 C 80/2019, ve kterém soud potvrdil neplatnost smlouvy o investičním životním pojištění a ve kterém instituce vzala svoji žalobu podanou proti vyhovujícímu výroku nálezu a proti navazujícímu výroku o uložení pokuty podle zákona o finančním arbitrovi zpět. [datum] Instituce se vyjádřila k vyjádření Právních nástupců Navrhovatele ke shromážděným podkladům, sdělila finančnímu arbitrovi, že nesouhlasí s tvrzením Právních nástupců Navrhovatele o způsobu započtení pohledávek a uplatnila námitku započtení svého nároku ve výši 140 344 Kč oproti nároku Navrhovatele, resp. Právních nástupců Navrhovatele. [datum] Instituce požádala o prodloužení lhůty za účelem smírného řešení. [datum] FA vyzval Instituci, aby doložila, že s Právními nástupci Žadatele zahájila jednání o smírném řešení. [datum] Instituce předložila FA výzvu ke smírnému řešení sporu zaslanou protistraně. [datum] FA vyzval Právní nástupce Navrhovatele, aby potvrdili jednání o smírném řešení. [datum] Instituce sdělila FA, že protistrana na nabídku smíru nereagovala a proto Instituce uhradila na účet Zástupce částku dle nepravomocného a později zrušeného nálezu ve výši 32 789,84 Kč [datum] Právní nástupci Navrhovatele informovali finančního arbitra o přijaté platbě od Instituce výši 32 789,84 Kč a upravili svůj návrh tak, že požadovali zaplacení částky 26 866,16 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 60 306,00 Kč od [datum] do [datum] a z částky 26 866,16 Kč do zaplacení. [datum] FA vyzval Instituci, aby doložila úhradu Právním nástupcům Navrhovatele na zbývající částku, která jim byla ze strany FA přiznána na základě předběžného právního posouzení včetně zákonného úroku z prodlení. [datum] Instituce doložila výplatu zbývající částky 31,37 Kč Právním nástupcům Navrhovatele, [datum] byla výplata právními nástupci Navrhovatele potvrzena. [datum] FA vydal nález, kterým návrh zcela zamítl. Finanční arbitr nemohl Právním nástupcům Navrhovatele v souvislosti s Pojistnou smlouvou nálezem přiznat žádné plnění s ohledem na skutečnost, že instituce Právním nástupcům Navrhovatele vydala ještě před vydáním nálezu bezdůvodné obohacení z Pojistné smlouvy, které byla povinna vydat. [datum] Právní nástupci Navrhovatele podali proti nálezu námitky. [datum] Instituce se k námitkám na základě výzvy FA vyjádřila. [datum] FA vyzval Právní nástupce Navrhovatele, aby vysvětlili rozpor mezi požadovaným nárokem v řízení o návrhu před vydáním nálezu finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] – [anonymizováno], a nárokem požadovaným v podaných námitkách proti nálezu a případně vzali návrh v části zpět. [datum] Právní nástupci Navrhovatele se vyjádřili a rekapitulovali svůj nárok tak, že požadovali, aby finanční arbitr rozhodnutím o námitkách rozhodl o nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 40 129,91 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50% z částky 40 129,91 Kč od [datum] do zaplacení. [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách, kterým námitky Právních nástupců Navrhovatele zamítl a nález potvrdil.

4. Z výzvy ze dne [datum] adresované Ministerstvu financí soud zjistil, že žalobci se na ministerstvo obrátili s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra v řízení FA/SR/ZP [číslo]. Žalobci kompenzaci vyčíslili na částku 56 687 Kč Částku požadovali zaplatit do 30 dnů od doručení výzvy Ministerstvu financí. Dopisem ze dne [datum], který adresovalo ministerstvo financí žalobcům (právnímu zástupci), ministerstvo sdělili, že si vyžádá stanovisko FA a nárok projedná.

5. Z provedených důkazů, které soud hodnotil dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud zjistil tento skutkový stav: U finančního arbitra bylo zahájeno řízení na základě podaného návrhu navrhovatele jako spotřebitele proti [právnická osoba], jako instituci dne [datum]. Z provedených důkazů vyplynulo, že dne [datum] Instituce předložila vyjádření a podklady. Finanční arbitr měl tedy shromážděné veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí. Dne [datum] vydal finanční arbitr ve věci nález, proti kterému Instituce i Navrhovatel podali námitky. Dne [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách, ve kterém námitky obou stran zamítl. Dne [datum] Instituce zaslala FA podnět k zahájení přezkumného řízení, protože Navrhovatel zemřel ještě před vydáním nálezu ([datum]). Dne [datum] Právní nástupci Navrhovatele sdělili, že si přejí pokračovat v řízení. Dne [datum] FA vydal rozhodnutí o přezkumném řízení, kterým zrušil nález o námitkách. Věc vrátil FA jako orgánu I. stupně. Dne [datum] FA vydal nález, kterým návrh zcela zamítl. Dne [datum] FA vydal rozhodnutí o námitkách, kterým námitky Právních nástupců Navrhovatele zamítl a nález potvrdil. Řízení před finančním arbitrem skončilo dne [datum] rozhodnutím finančního arbitra o námitkách proti jeho nálezu. Blíže k průběhu řízení soud odkazuje na zjištění plynoucí ze spisu FA uvedené výše. Žalobci se obrátil na žalovanou s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem finančního arbitra. Žalovaná žádost přijala, ale do podání žaloby o ní nerozhodla.

6. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Dle § 1 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.“ 7. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk.:„ Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.“ 8. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk.:„ Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 9. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ 11. Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění“.

12. Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ 13. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ 14. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ 15. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2439/2012:„ Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení je nárokem osobní povahy, který je spojen pouze s tou osobou, která byla účastníkem takového řízení. Lze sice připustit, aby takovou újmu na sebe vztáhl i právní nástupce původního účastníka; musí jít ovšem o právního nástupce univerzálního, který právě z důvodu univerzálního právního nástupnictví sám vstoupil do (nepřiměřeně dlouhého) řízení, a sám tak převzal alespoň část újmy utrpěné původním účastníkem, jenž přestal existovat, a tudíž sám satisfakci za tuto újmu nemůže vymáhat. Výše zadostiučinění ovšem nemusí dosahovat stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení.“ 16. K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie.

17. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ 18. Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv.

19. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy.

20. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu -nepřiměřenou délku řízení.

21. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce.

22. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. Celková délka řízení byla 38 měsíců, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [datum] a konečné rozhodnutí vydáno dne [datum]. S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. [ulice] důvodem je skutečnost, že finanční arbitr v řízení neověřil, zda jedná stále s navrhovatelem, který však v průběhu řízení zemřel. Dané mohl finanční arbitr ověřit, neboť jako správní orgán má přístup do příslušné databáze. Ostatně finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak šlo spíše o složitější případ s ohledem na posouzení neplatnosti smlouvy.

24. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobce je tak presumován.

25. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobců. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobců, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobců, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny.

26. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem, když měl rozhodnout do 90 dnů ode dne, kdy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což finanční arbitr v dané věci neučinil. Navíc jak již bylo uvedeno výše, způsobil tím, že vydal rozhodnutí vůči osobě zemřelé, důvod přezkumného řízení.

27. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání cca 38 měsíců došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. Finanční arbitr měl nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni [datum], kdy Instituce předložila vyjádření a podklady.

28. Nesprávný úřední postup je dán, rovněž újma je dána na straně žalobců, a to dle čl. 6 Úmluvy. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobce uplatňoval částku 40 129,91 Kč s příslušenstvím, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobcům mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. 30 Cdo 1907/2018:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobci náleží.

29. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první dva roky řízení by přiznal částku 15 000 Kč, resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v prvních dvou letech je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Zde soud však odkazuje na výše uvedený rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2439/2012, když žalobci vstoupili do řízení až [datum] a z pohledu soudu dřívější újmu do doby vstupu do řízení nepociťovali. Žalobci však vstoupili do řízení, které ve své celé délce bylo nepřiměřeně dlouhé a alespoň část újmy utrpěné původním účastníkem, jenž přestal existovat, a tudíž sám satisfakci za tuto újmu nemůže vymáhat, na sebe vztáhli. Výše zadostiučinění ovšem nedosahuje stejné výše, jaké by dosahovalo v případě odškodnění původního účastníka řízení. Soud vycházel právě z částky 15 000 Kč za rok řízení od jejich vstupu do řízení do skončení řízení, kdy však přiznal již plnou částku za rok řízení ve výši 15 000 Kč. V této částce je zakomponována již částka za újmu původního navrhovatele a zohledňuje i skutečnost, že po vstupu žalobců do řízení by byla újmu žalobců nižší obdobně jako v případě nového nového řízení, kde se uplatní redukce 50% v prvních dvou letech. Soud v dané věci zvažoval i další redukci/navýšení, zejména kritérium složitosti řízení. Ve shodě rozhodnutími Městského soudu v Praze, ve kterých byla obdobným způsobem, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, snížena základní částka odškodnění ve vztahu k tomuto kritériu (rozsudek ze dne 27. 5. 2021, č.j. 20 Co 154/2021-81, ze dne 24.6.2020, č.j. 68 Co 98/2020-67, ze dne 2.3.2021, č.j. 16 Co 402/2020-75), soud konstatuje, že by bylo na místě snížit základní částku odškodnění pro věcnou a procesní složitost řízení u finančního arbitra o 30 %, a to s ohledem na charakter daného řízení ovládaného zásadou vyšetřovací, jehož předmětem bylo posouzení otázky platnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění a s ním související otázky vydání bezdůvodného obohacení, včetně řešení otázky promlčení. Procesní složitost se projevovala zejména v potřebě shromáždění velkého množství podkladů pro rozhodnutí od obou stran řízení s tím, že veškerá podání a podklady, které finančnímu arbitrovi byly jednou ze stran doručeny, musely být doručeny druhé straně k vyjádření. Oproti tomu bylo však nutné zohlednit i tu skutečnost, že finanční arbitr, jak v případě vydání nálezu, tak v případě rozhodnutí o námitkách proti nálezu, překročil zákonné lhůty, a to nikoliv zanedbatelným způsobem, a proto by soud i tuto skutečnost promítl do modifikace základní částky odškodnění jejím zvýšením o 10 % a stejně o další 20 % by navýšil tuto částku o pochybení finančního arbitra, když jednal dále s původním navrhovatelem. Soud tedy k modifikaci § 31a odst. 3 OdpŠk nepřistoupil neboť při komplexním pohledu na věc, zejména zohlednění celého řízení – újmy původního navrhovatele, rozhodování žalobců, zda do řízení vstoupí, pochybení finančního arbitra a otázky složitosti věci má za to, že důvody pro snížení základní částky a pro její zvýšení se navzájem kompenzují a není důvodu provést jakékoliv vychýlení.

30. Zároveň přiznal soud žalobcům i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy uplynula žalované lhůta k plnění stanovená ve výzvě žalobců. Ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Tento svůj závěr opřel o to, že žalobní nárok žalobců, co do základu, byl po právu a výše sice závisela na úvaze soudu, avšak žalobci s ohledem na vyčíslení dle Stanoviska mají předběžnou představu o výši svého nároku. Pokud žalují částku vyšší, soud se přiklonil k tomu, že využil ustanovení § 150 o.s.ř a náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to i s ohledem na skutečnost, že žalovali plnou újmu za osobu zemřelou, kterou však nemohli pociťovat stejně intenzivně jako původní navrhovatel, a toto jim bylo známo, neboť svůj vstup do řízení si delší dobu rozmýšleli.