14 C 349/2008- 858

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudkyní JUDr. Ivou Kaňákovou ve věci žalobce [název žalobkyně], sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], zastoupeného Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], proti žalovaným 1. [titul] [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované] [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa], právně zastoupen JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], o zaplacení částky 539 720 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 539 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky za dobu od 1. 12. 2007 do 31. 12. 2007 a dále s úrokem z prodlení za dobu od 1. 1. 2008 do zaplacení s tím, že v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení bude roční výše úroku z prodlení odpovídat v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace [obec] národní banky vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku 172 692,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

III. Na náhradu nákladů řízení jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 406 338,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V rozsahu plnění jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného.

Odůvodnění

Žalobou doručenou tomuto soudu dne 15. 1. 2008 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 510 447 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že 2. žalovaný způsobil dopravní nehodu dne 16. 9. 2006 v 10.10 hodin na 146. kilometru dálnice D1 ve směru na [obec] a to osobním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], jehož vlastníkem je 1. žalovaná. K předmětnému osobnímu automobilu, které dopravní nehodu způsobilo, nebylo v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. sjednáno pojištění. Žalobce vyplatil poškozenému vlastníku vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], náklady na opravu vozidla ve výši 461.443 Kč, poškozené řidičce vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [jméno] [příjmení], náhradu za bolestné včetně poplatku za lékařský posudek ve výši 2 600 Kč a dále žalobce refundoval [právnická osoba] vyplacené plnění spolu s poplatkem za zpracování ve výši 46 404 Kč. Žalovaní k žalobě uvedli, že žalobou uplatněný nárok neuznávají. Jako důvod uvedli, že nebylo rozhodnuto o tom, kdo vznik pojistné události zavinil, když tvrzení účastníků nehody jsou odlišná. Dále uvedli, že v době nehody pojištění vozidla ve vlastnictví 1. žalované trvalo. Podáním ze dne 31. 10. 2008 požádal žalobce o rozšíření žaloby na částku 539 720 Kč. Toto odůvodnil tím, že v souvislosti se škodnou událostí ze dne 16. 9. 2006 byly z garančního fondu spravovaného žalobcem, kromě plnění popsaných v žalobě, uhrazeny rovněž náklady právního zastoupení žalobce při úkonech směřujících k uplatnění jejího postižního nároku (§ 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb.). Právnímu zástupci poměřenému uplatněním práva žalobce na náhradu plnění poskytnutých z garančního fondu zaplatil žalobce částku 29 273 Kč Celkem tedy z garančního fondu žalobce zaplatil částku 539 720 Kč. Soud usnesením ze dne 5. 11. 2012 připustil rozšíření žaloby tak, jak je obsaženo v podání žalobce ze dne 31. 10. 2008. Soud ve věci již jednou rozhodl, a ro rozsudkem ze dne 23. března 2016, č.j. 14 C 349/2008-374, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovaným uložil i povinnost zaplatit žalobci i státu náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2017, č.j. [číslo jednací] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z účastnického výslechu 1. žalované soud zjistil, že je vlastníkem vozidla [značka automobilu], který byl účasten na dopravní nehodě. Druhý žalovaný si v době, kdy mezi žalovanými byl partnerský vztah, půjčoval vozidlo, protože jiné vozidlo žalovaní neměli. Dále uvedla, že byla přesvědčena, že vozidlo je pojištěno, a to i v době nehody, když její bratr platil pojistné, někdy možná i z jejího účtu, ale po nehodě mu pojišťovna pojistné vrátila s vysvětlením, že se jednalo o systémovou chybu a pojištění již dávno zaniklo. První žalovaná se nezajímala, zda pojištění trvá či nikoli. Z účastnického výslechu 2. žalovaného soud zjistil, že k průběhu nehody uvedl, že přijel ke stojícímu vozidlu, které stálo v levém pruhu dálnice, prostě ho tam nečekal a neubrzdil to. Před nárazem byl pravý pruh zaplněn pomaleji jedoucími vozidly, jejich rychlost 2. žalovaný odhadl na 60 km/h. Nevybavuje si, jak dlouho před nehodou jel v levém jízdním pruhu. Vozidlo [anonymizováno] spatřil na cca 200 až 300 metrů, nejprve sundal nohu z plynu, nedošlo mu, že vozidlo před ním stojí, protože nemělo rozsvíceno žádná brzdová světla. Když mu docvaklo, že vozidlo stojí, začal intenzívně brzdit, ale nedobrzdil a do vozidla před ním narazil. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], bratra 1. žalované, soud zjistil, že 1. žalovaná byla uvedena v kupní smlouvě, jako kupující vozidla, cenu za něj však platil svědek. Pojištění vozidla bylo uzavřeno rovněž na 1. žalovanou, neboť to bylo výhodnější. V době dopravní nehody řídil vozidlo 2. žalovaný, kterému svědek vozidlo půjčil. Pojistné platil svědek, když mu 1. žalovaná složenky od pojišťovny, které byly adresovány jí, předávala. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne 18. 2. 2013, soud zjistil, že v době nehody řídila vozidlo [anonymizováno], na dálnici D1 směrem na [obec] jí vběhl do jízdní dráhy pes, začala brzdit, potom si vybavuje náraz a otočení vozidla. Stalo se to na 145 km dálnice. Uvedla, že při jízdě je zvyklá sledovat i vzdálenost vozidel za sebou a ví, že v jízdě nikoho neomezovala. Z další svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], dřívějším příjmením [příjmení], ze dne 20. 3. 2018, soud zjistil, že pokud byla svědkyni předestřena výpověď, kterou učinila při jednání dne 18. 2. 2013, svědkyně uvedla, že si vybavuje pouze okamžik nárazu, při kterém se vozidlo otočilo a ona viděla, jak na vozidlo jedou další vozy, které se autu naštěstí vyhnuly a k dalšímu nárazu už nedošlo. Myslí si, že pes vyběhl z pravé strany vozovky, vozidlo, které svědkyně řídila, jelo v levém pruhu a psa vnímala z pravé strany vozovky. Již si nevybavuje, kam pes utekl. Na vozidle fungovala brzdová světla, svědkyně to kontrolovala. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne 18. 2. 2013, soud zjistil, že v době dopravní nehody seděl vedle své manželky, která vozidlo řídila, jako spolujezdec vpravo vepředu. Ví, že do jízdní dráhy vozidla vběhl pes, pak brzdili a zastavovali, psovi se vyhnuli. Pak přišla rána, která vozidlo otočila do protisměru. Z další svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] ze dne 5. 3. 2018 soud zjistil, že pokud byla svědkovi předestřena jeho výpověď, kterou učinil při jednání dne 18. 2. 2013, svědek uvedl, že s paní [příjmení] jeli na svatbu, ve vozovce byl pes, dobržďovali a potom došlo k nehodě. [příjmení] se stala v roce 2006 či v roce 2007, takže si již na další podrobnosti nepamatuje. Ve vozidle, ve kterém svědek s paní [příjmení] jeli, fungovala brzdová světla, bylo to nové auto. Po zastavení či zpomalení vozidla pustili výstražnou světelnou signalizaci. Pes se ocitl v jízdním pruhu, ve kterém vozidlo řízené paní [příjmení] jelo. Ze Znaleckého posudku [číslo] který na základě objednávky 2. žalovaného zpracoval znalecký ústav [právnická osoba] dne 18. 6. 2010, vyplynulo, že nelze zcela vyloučit ani možnost uvedenou ve výpovědi řidičky vozidla [anonymizováno], že se provedeným manévrem snažila zabránit srážce se psem, který se pohyboval napříč jízdními pruhy dálnice D1 ve směru zprava doleva, i když se tato část výpovědi jeví znaleckému ústavu nepříliš pravděpodobná. Dalším ze závěrů znaleckého posudku je, že řidič – 2. žalovaný – mohl zabránit dopravní nehodě v případě, že by reagoval na manévr před ním jedoucího vozidla [anonymizováno] již ve vzdálenosti cca 94 až 103 m před místem srážky. Další závěr znaleckého posudku je, že brzdění vozidla [anonymizováno] bylo značně intenzívní a neodpovídá zpomalení vozidla před zařazením se z levého do pravého pruhu, například za účelem následného sjetí z dálnice. Způsob brzdění z rychlosti 120 km/h do zastavení odpovídá spíše nouzovému brzdění řidičky. Jako nejpravděpodobnější variantou se jeví, že vozidlo [anonymizováno] v okamžiku střetu již stálo. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], který znalecký posudek zpracovával, soud zjistil, že způsob brzdění řidičky vozidla [anonymizováno] odpovídá spíše intenzivnímu nouzovému brzdění, důvod brzdění kvůli přecházení psa přes vozovku se však svědkovi jeví jako nepravděpodobný. Dále svědek uvedlo, že vozidlo [anonymizováno] vzhledem k brzdným stopám v okamžiku středu stálo a bylo vyloučeno, že v době středu mělo nějakou dopřednou zbytkovou rychlost. Z listin společnosti [pojišťovna], soud zjistil, že tato společnost zaslala dne 19. 7. 2006 1. žalované upomínku na zaplacení dlužného pojistného k pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla značky [anonymizováno] [číslo], [registrační značka] s upozorněním, že v případě nezaplacení dlužného pojistného zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k zaplacení dlužného pojistného. Upomínka byla 1. žalované zaslána doporučenou poštou na dodejku dne 20. 7. 2006, dne 21. 7. 2006 jí byla zásilka uložena na poště, 1. žalovaná si zásilku ve stanovené úložní době nevyzvedla. Pojištění z pojistné smlouvy – pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] zaniklo pro nezaplacení pojistného dne 9. 9. 2006. Pojistná smlouva byla uzavřena mezi pojišťovnou a 1. žalovanou. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že pojistné na vozidlo [anonymizováno] zaniklo ke dni 8. 9. 2006 ve 23:59 hodin pro neplacení pojistného. Již dříve byla 1. žalované zaslána upomínka k placení dlužného pojistného, kterou převzala dne 3. 5. 2006. Z vyjádření České pošty, s.p. soud zjistil, že doporučená zásilka R [číslo] pro 1. žalovanou byla uložena po neúspěšném pokusu o doručení listovní doručovatelkou dne 21. 7. 2006. Zásilka byla uložena na poště do 7. 8. 2006. [příjmení] [obec a číslo] zásilku, kterou si 1. žalovaná nevyzvedla, vrátila dne 8. 8. 2006 zpět odesílateli. Z Přestupkového spisu [stát. instituce] Dálniční oddělení [obec] [číslo jednací], ze správního spisu [stát. instituce] [číslo jednací] a ze spisu Krajského úřadu Kraje [obec] [číslo jednací] soud zjistil, že rozhodnutím [stát. instituce], odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 23. 2. 2007, č.j. [spisová značka] [číslo] 2006 byl 2. žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) a i) a přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Na základě odvolání 2. žalovaného Krajský úřad Kraje [obec] rozhodnutím ze dne 7. 5. 2007, [číslo jednací], sp. zn. PS [číslo] [rok] [spisová značka] napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání [stát. instituce]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 5. 2007. Odvolací orgán zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť odůvodnění jeho rozhodnutí není v souladu s ustanovením § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. V odůvodnění správní orgán I. stupně neuvedl podklady, ze kterých při rozhodování vycházel. Hodnocení, ke kterému správní orgán I. stupně dospěl, je velmi obecné, bez konkrétního posouzení nehodového děje a jednání obou řidičů, kteří měli na dopravní nehodě účast. Napadené rozhodnutí je s ohledem na nedostatky odůvodnění nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Dne 19. 9. 2007 vydal [stát. instituce] rozhodnutí o zastavení řízení č.j. [spisová značka] [číslo] 2006, kterým řízení zastavil podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť odpovědnost za přestupek zanikla. Správní orgán konstatoval, že řízení muselo být zastaveno, neboť dne 16. 9. 2007 uběhl rok od spáchání údajného přestupku 2. žalovaného, tedy odpovědnost za přestupek tímto dnem zanikla. Ze Znaleckého posudku [číslo] ze dne 31. 1. 2019, který zpracoval znalecký ústav [anonymizováno] – znalecký ústav s.r.o., [IČO], soud zjistil, že z technického hlediska lze konstatovat, že řidičkou [anonymizováno] popisovaná příčina prudkého brzdění v podobě pohybujícího se psa na vozovce dálnice je technicky možná a reálná. K výpovědi 2. žalovaného, který uvedl, že přijel ke stojícímu vozidlu, které stálo v levém jízdním pruhu dálnice, nebylo osvětlené, se toto jeví jako technicky nepřijatelné, protože [anonymizováno] nepochybně narazila ještě do jedoucího [anonymizováno]. K další argumentaci, když 2. žalovaný uváděl, že se pohyboval za [anonymizováno] ve vzdálenosti cca 100 metrů a pokud má současně platit, že se obě vozidla pohybovala před počátkem nehodového děje přibližně stejnou rychlostí jízdy, pak je tato část výpovědi o vzdálenosti 100 metrů mezi vozidly jako technicky zcela nepřijatelná, protože při stejných výchozích rychlostech jízdy mohl být jejich podélný rozestup maximálně kolem 20 metrů. Výpověď řidičky [příjmení] ze dne 16. 9. 2006, kde mimo jiné uvedla, že z pravé strany vyběhl do jízdní dráhy pes, začala intenzívně brzdit, náhle ucítila silnou ránu zezadu a v okamžiku nárazu s vozidlem ještě pomalu jela, se znaleckému ústavu jeví jako technicky přijatelná a reálná. Ani další výpovědi řidičky [příjmení], kde s nepodstatnými technickými odlišnostmi vypověděla v podstatě totéž, se nejeví znaleckému ústavu jako technicky nepřijatelné. Výpověď spolujezdce v [příjmení] [příjmení], který uváděl z technického pohledu základní popis dění kolem průběhu nehodového děje podobně jako řidička [příjmení], se rovněž znaleckému ústavu nejeví jako technicky nepřijatelná. Ke znaleckému posudku [právnická osoba] znalecký ústav uvedl, že společnost [právnická osoba] dospěla k nereálným parametrům střetu a následně se přiklonila k názoru, že v době nárazu [anonymizováno] již [anonymizováno] stálo. Z tohoto technicky nepřijatelného předpokladu střetu [anonymizováno] se stojícím [anonymizováno] pak odvíjeli i alternativy zabránění střetu [anonymizováno] pouze se stojící překážkou bez řešení podstatné skutečnosti, zda řidič [anonymizováno] dodržel bezpečnou podélnou vzdálenost za [anonymizováno]. Se závěry společnosti [právnická osoba] se nemůže znalecký ústav ztotožnit. Znalecký ústav dospěl k závěru, že jako technická příčina střetu vozidel se jeví nedostatečná podélná vzdálenost tatry za [anonymizováno] na počátku nehodového děje, která mohla být maximálně asi 20 metrů. Ze stop [anonymizováno] je zřejmé, že řidička [příjmení] při brzdění neměnila směr jízdy, pouze brzdila. Vozidlo [anonymizováno] před střetem nestálo, [anonymizováno] narazila ještě do pohybujícího se [anonymizováno]. Na vozidle [anonymizováno] zřejmě po celou dobu brzdění až do střetu s [anonymizováno] svítila minimálně brzdová světla, což muselo být pro řidiče [anonymizováno] dobře viditelné i za denního světla dopoledne. Pokud by 2. žalovaný jako řidič [anonymizováno] jel s podélnou vzdáleností mezi vozidly dokonce na úrovni 100 metrů, jak sám uváděl, byla by taková vzdálenost z technického hlediska dostatečná a bezpečná. Ve skutečnosti však takový rozestup 100 metrů mezi vozidly, pokud by měla jet za sebou na počátku nehodového děje srovnatelnou rychlostí jízdy, je technicky vyloučen. Vozidlo [anonymizováno] nestálo, [anonymizováno] narazila ještě do pohybujícího se [anonymizováno], na kterém musela svítit minimálně brzdová světla. Řidičkou [anonymizováno] popisovaná příčina prudkého brzdění v podobě pohybujícího se psa na vozovce dálnice je technicky možná a reálná. Jestliže se na vozovce nacházel pes střední velikosti (o hmotnosti 20 až 30 kg), který může značně poškodit automobil, se kterým se střetne a potažmo v důsledku takového střetu může ohrozit posádku daného vozidla a případně i vozidla okolní, lze z technického hlediska náhlé snížení rychlosti jízdy nebo i zastavení z důvodu odvrácení střetu se psem chápat jako nutnost k odvrácení tohoto hrozícího nebezpečí. Intenzita zjevného nouzového brzdění [značka automobilu] rozhodně neodpovídá běžnému zpomalování řidičů před sjezdem z dálnice, který se navíc nacházel až o několik stovek metrů dále, takže tento důvod zpomalování v daném místě dálnice nepřipadá v úvahu. Z výslechu zástupce znaleckého ústavu [anonymizováno] – znalecký ústav s.r.o. Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že vzdálenost 20 metrů mezi vozidly [anonymizováno] a [anonymizováno] na počátku nehodového děje vyplývá z celkového řešení nehodového děje a časoprostorových souvislostí. Zástupce znaleckého ústavu rovněž podrobně popsal, jak byla určena rychlost obou vozidel na počátku nehodového děje. Dále zástupce znaleckého ústavu podrobně popsal, jak dospěl k závěru, že nehodě šlo zabránit bezpečným podélným rozestupem mezi vozidly 50 – 67 metrů. Ze Znaleckého posudku [číslo] ze dne 20. 2. 2021, který zpracoval znalec [celé jméno znalce], soud zjistil, že vozidlo [anonymizována tři slova], [registrační značka], rok výroby 2005, [příjmení]: [anonymizováno], které je předmětem posouzení, není vozidlo deklarovaného [příjmení] a jedná se s největší pravděpodobností o vozidlo pocházející z trestné činnosti, které bylo dne 21. 5. 2005 legalizováno uvedením do provozu v ČR. [ulice] cena vozidla platná od 1. 9. 2004 do 1. 3. 2005 byla 1 554 230 Kč. Obvyklá cena vozidla před dopravní nehodou byla 1 709 650 Kč Cena vozidla po poškození je 600 000 Kč. Z výslechu znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že znalec odkázal na závěry svého znaleckého posudku a podrobně znovu popsal, jak dospěl k ceně vozidla. Z Revizního znaleckého posudku z oboru Doprava [číslo] ze dne 28. 4. 2022, který zpracoval znalecký ústav [název znalkyně], Fakulta [anonymizováno], Ústav soudního znalectví v [anonymizováno], soud zjistil, že závěry znaleckého posudku [právnická osoba] nelze vzhledem ke vstupním pochybením považovat za využitelné. Rovněž závěry znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] nelze vzhledem ke vstupním pochybením považovat za využitelné. Znalecký ústav dospěl k závěru, že bezprostřední příčinou dopravní nehody byla okolnost, že řidič automobilu Tatra nerozpoznal změnu v jízdě [značka automobilu], který intenzivně zpomalil anebo či současně nezohlednil všechny parametry pro určení bezpečného odstupu mezi vozidly. Rozhledové pole mezi automobily nebylo omezeno pevnou ani pohyblivou překážkou. Z analýzy nehodového děje přichází v úvahu technicky přijatelná varianta s počátečním rozestupem automobilů 35 resp. 39 metrů. Bezpečnou vzdálenost mezi vozidly volí a udržuje řidič zadního vozidla, ten musí zohlednit minimálně své řidičské schopnosti, technický stav a konstrukční provedení svého vozidla. Znalecký ústav uvedl, že ze spisového materiálu nevyplývají žádné okolnosti, které by neumožňovaly řidiči [značka automobilu] správně zvolit bezpečný odstup. Z výslechu zástupců znaleckého ústavu [název znalkyně], [anonymizována dvě slova], Ústav soudního znalectví v [anonymizováno] do. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. a Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. soud zjistil, že jednání řidičky [anonymizováno] paní [příjmení] bylo standardní a intenzívní brzdění bylo adekvátním. Vozidlo [anonymizováno] jelo za vozidlem [anonymizováno] ve vzdálenosti 35 – 39 metrů, zástupci znaleckého ústavu podrobně popsali, jak k této vzdálenosti dospěli. Dále podrobně popsali, jak došli k pravděpodobnostnímu ději. Z výše uvedených provedených důkazů soud zjistil následující skutkový děj: Dne 16. 9. 2006 v cca 10.10 hodin došlo na 146. kilometru dálnice D1 ve směru na [obec] k dopravní nehodě vozidla [anonymizováno], [registrační značka] s vozidlem [anonymizováno], [registrační značka]. V době dopravní nehody řídil vozidlo [anonymizováno] 2. žalovaný, vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla byla 1. žalovaná. Vozidlo [anonymizováno] řídila [jméno] [příjmení], [datum narození] a provozovatelem tohoto vozidla byl [jméno] [příjmení], [datum narození]. Při nehodě došlo k lehkému zranění [jméno] [příjmení], která byla převezena vozidlem [příjmení] záchranné služby do nemocnice v [obec] a po ošetření byla propuštěna. Na vozidle [anonymizováno] byla způsobena škoda, jejíž rozsah vyplývá ze Zápisů o poškození ze dne 21. 9. 2006 a 10. 10. 2006 a z fotodokumentace tohoto vozidla, která byla pořízena na místě dopravní nehody a následně při prohlídce vozidla technikem. Vozidlo [anonymizováno] nebylo v době dopravní nehody pojištěno pro případ způsobení škody jeho provozem, a to v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v rozhodném znění, tedy ke dni vzniku škodní události (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Poškozeným tak vznikl nárok na plnění z garančního fondu spravovaného žalobcem dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. a žalobce byl povinen toto plnění poškozeným poskytnout. Žalobce z garančního fondu poskytl celkové plnění ve výši 539 720 Kč, a to: 461 443 Kč bylo vyplaceno poškozenému vlastníkovi vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [jméno] [příjmení], jako věcná škoda na tomto vozidle; 2 400 Kč bylo vyplaceno poškozené řidičce vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] za bolestné, když lékař její zranění ohodnotil 20 body po 120 Kč za 1 bod a byly jí též proplaceny náklady vynaložené na lékařský posudek ve výši 200 Kč; 46 404 Kč bylo vyplaceno [právnická osoba] jako poplatek za zpracování škodné události, když výše poplatku za zpracování vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pojišťovnami oprávněnými k provozování pojištění odpovědnosti – výše poplatku činí vždy 10% z celkového plnění, minimálně však 2 500 Kč a maximálně 50 000 Kč; 29 273 Kč za náklady žalobce na uplatnění postižního práva dle § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. Podle § 813 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, (dále jen„ občanský zákoník“) jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše plnění, které u pojistitel poskytl. Z citovaného ustanovení vyplývá, že uvedené právo si i po přechodu z poškozeného na pojistitele zachovává povahu práva na náhradu škody, což je významné pro další právní úvahy soudu. Soud zkoumal, v jakém rozsahu odpovídají žalovaní za škodu způsobenou poškozenému žalobci. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti (dále jen„ pojistná smlouva“) je povinen vlastník nebo spoluvlastník (dále jen„ vlastník“) tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že škoda vznikla na vozidle [anonymizováno] vlastníku tohoto vozidla [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. [právnická osoba] byla pověřena žalobcem vlastní likvidací pojistné události v souladu s ustanovením § 24 odst. 10 zákona č. 168/1999 Sb. [právnická osoba] vyplatila poškozenému vlastníku vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [registrační značka], [jméno] [příjmení], náhradu za bolestné včetně poplatku za lékařský posudek ve výši 2.600 Kč. Bolestné bylo lékařem ohodnoceno 20 body po 120 Kč/bod, tedy 2.400 Kč a poplatek za lékařský posudek činil 200 Kč. V souvislosti se škodní událostí ze dne 16. 9. 2006 byly z garančního fondu spravovaného žalobcem kromě výše uvedených plnění uhrazeny rovněž náklady právního zastoupení žalobce při úkonech směřujících k uplatnění jeho postižního nároku (viz. § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb.). Právnímu zástupci pověřenému uplatněním práva žalobce na náhradu plnění poskytnutých z garančního fondu zaplatil žalobce částku 29.273 Kč. [právnická osoba] vyplacené plnění spolu s poplatkem za zpracování ve výši 46.404 Kč refundoval. Výše poplatku za zapracování vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pojišťovnami oprávněnými k provozování pojištění odpovědnosti, když výše poplatku činí vždy 10% z celkového plnění, minimálně však 2.500 Kč a maximálně 50.000 Kč. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti. Podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., v rozhodném znění, Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila. Podle ustanovení § 24 odst. 8 zákona č. 168/1999 Sb. výplatou plnění z garančního fondu vzniká žalobci nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou nepojištěným vozidlem, na náhradu toho, co za něho plnil, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou žalobcem vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému. Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že vůči pohledávce žalobce na náhradu jsou solidárními dlužníky provozovatel a vlastník vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda. Řidič je solidárním dlužníkem, pokud za tuto škodu odpovídá. V projednávané věci jsou solidárními dlužníky 1. žalovaná jako vlastník vozidla a provozovatel nepojištěného vozidla [anonymizováno], [registrační značka] a 2. žalovaný jako řidič tohoto vozidla. První žalovaná se stala vlastníkem vozidla [anonymizováno], [registrační značka] na základě kupní smlouvy, když za vozidlo byla zaplacena kupní cena a vozidlo se dostalo da faktické dispozice 1. žalované. Není rozhodné, že kupní cenu údajně zaplatil a vozidlo převzal [jméno] [příjmení]. [příjmení] škodícího vozidla je dlužníkem ve vztahu k regresnímu nároku žalobce vždy, bez ohledu na znění zákona č. 168/1999 Sb.. Povinnost žalobce poskytnout poškozeným plnění z garančního fondu nastupuje jako důsledek nesplnění zákonné povinnosti vlastníka vozidla uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Snížení prostředků garančního fondu, k němuž v důsledku poskytnutí plnění dochází, představuje škodu způsobenou poručením právní povinnosti, za kterou odpovídá vlastník škodícího vozidla. K výše uvedenému závěru dospěl i Ústavní soud, který ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 812/06 ze dne 11. 3. 2008 uvedl:„ Porušení povinnosti uzavřít zákonné smluvní pojištění je pak v prvé řadě způsobilé vyvolat nepříznivé právní účinky vůči tomu, kdo se porušení povinnosti dopustil (analogicky úpravě ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. dle nějž každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti). Touto osobou je vlastník vozidla, byť odpovědnost provozovatele tím není dotčena… Odpovědnost [obec] kanceláře pojistitelů k náhradě škody, resp. k výplatě namísto pojistitele, však dle názoru Ústavního soudu primárně vzniká jako důsledek poručení povinnosti vlastníka vozidla stanovené mu v § 4 (poznámka: nyní § 3 odst. 2) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť pokud by bylo vozidlo řádně pojištěno, k náhradě škody by byla zavázána příslušná pojišťovna, s níž vlastník vozidla (stěžovatelka) smlouvu uzavřel.“ [příjmení] právní názor vyjádřil Ústavní soud i v nálezech sp. zn. II. ÚS 561/12 ze dne 23. 8. 2012 a sp. zn. II. ÚS 1463/11 ze dne 23. 8. 2012. První žalovaná byla v době dopravní nehody i provozovatelem škodícího vozidla, měla právní i faktickou možnost s vozidlem disponovat. Právní možnost 1. žalované disponovat s vozidlem nebyla nikterak omezena, když 1. žalovaná dle kupní smlouvy nabyla škodící vozidlo do vlastnictví a jméno 1. žalované bylo uvedeno v evidenci motorových vozidel. První žalovaná měla povinnost zajistit, aby vozidlo bylo pojištěno pro odpovědnost z provozu vozidla. Faktická možnost 1. žalované disponovat s vozidlem závisela na dohodě s jejím bratrem [jméno] [příjmení], který ve svých výpovědích ze dne 16. 1. 2013 a ze dne 18. 2. 2013 uvedl, že 1. žalovaná mohla mít vozidlo k dispozici, kdykoli o to požádala. Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že žalobce má povinnost v případě, že je způsobena škoda na majetku či zdraví třetích osob (nikoli osob, které za škodu nesou odpovědnost) vozidlem, k němuž nebyla, jde-li o tuzemské vozidlo, vlastníkem či spoluvlastníkem uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti dle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., uhradit vzniklou škodu a dále má právo na náhradu toho, co plnil za osoby, jež za vznik škody nesou odpovědnost, tj. za toho, kdo odpovídá za škodu způsobenou bez pojištění odpovědnosti provozu vozidla. Za osobu bez pojištění odpovědnosti je třeba považovat nejen osobu, která za škodu odpovídá, ale též osobu, která nesplnila svoji zákonnou povinnost uzavřít pojistnou smlouvu ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., tedy vlastníka. S přihlédnutím k důvodové zprávě k zákonu č. 168/1999 Sb. je zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo, aby se pojištění vztahovalo jak na provozovatele a další osoby odpovídající podle ustanovení § 427 a násl. občanského zákoníku, tak i na osoby odpovídající za podmínek ustanovení § 420 občanského zákoníku, například řidiče vozidla, to samozřejmě za předpokladu, že se taková osoba nezprostí podle příslušných ustanovení občanského zákoníku odpovědnosti. Za osobu bez pojištění odpovědnosti je tedy nutno považovat každého, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem takového vozidla, k němuž nebyla sjednána již zmíněná pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti, vždy však vlastníka nepojištěného vozidla (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp.zn. 32 Cdo 2837/2007, nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp.zn. II.ÚS 561/12 či nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2012, sp.zn. II.ÚS 1463/11). Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 427 odst. 1 a 2 občanského zákoníku fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla. Podle § 430 odst. 1 občanského zákoníku místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Podle § 431 občanského zákoníku střetnou-li se provozy dvou a více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Odpovědnost 1. žalované je objektivní a je dána ustanoveními § 427 a § 431 občanského zákoníku. Jde o škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu motorového vozidla. Odpovědnost 2. žalovaného je dána ustanovením § 420 občanského zákoníku, neboť způsobil škodu porušením pravidel silničního provozu. Dojde-li provozem motorového vozidla ke vzniku škody, odpovídá za její vznik jednak provozovatel vozidla podle ustanovení § 430 občanského zákoníku upravujícího zvláštní odpovědnost za škodu a též řidič vozidla, jde-li o osobu od provozovatele odlišnou, podle ustanovení o obecné odpovědnosti (§ 420 občanského zákoníku). Judikatura obecných soudů dospěla k závěru, že obecně je třeba za provozovatele motorového vozidla považovat vlastníka vozidla, neboť u něj lze předpokládat možnost trvalé právní i fyzické dispozice s daným vozidlem. [příjmení], který půjčí motorové vozidlo jinému, zůstává jeho provozovatelem a v zásadě také subjektem odpovědným za škodu vyvolanou zvláštní povahou jeho provozu. [obec] provozovatele by odpovídal ten, kdo by vozidlo použil bez vědomí nebo proti vůli provozovatele (tedy sám řidič), ledaže provozovatel užití vozidla svou nedbalostí umožnil, neboť v takovém případě provozovatel za vzniklou škodu odpovídá společně s řidičem (srovnej rozhodnutí zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 70/1969). Ve smyslu ustanovení § 431 občanského zákoníku není ze skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování sporu o tom, že k posuzované dopravní nehodě došlo střetem provozu dvou vozidel, když náraz dobržďujícího, tedy jedoucího vozidla, do vozidla i krátkodobě zastaveného, střetem provozů je (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky s. zn. 25 Cdo 3925/2013). Citované zákonné ustanovení na danou věc proto dopadá, a to při zachování principů objektivní odpovědnosti provozovatelů, když není rozhodné, který z nich střet případně zavinil, rozhodná je jen účast provozovatelů na vzniku škody, která závisí na zhodnocení všech objektivních skutečností, jež byly hlavní příčinou nebo jednotlivými příčinami vzniku škody. Z hledisek zákonné úpravy objektivní odpovědnosti provozovatelů na střetu provozů jsou pak předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu redukovány na existenci střetu, vznik škody a příčinnou souvislost škody se střetem provozů, která vyjadřuje míru účasti na způsobené škodě, tedy okolnost, bez níž by ke škodě nedošlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 974/2002, a sp. zn. 25 Cdo 566/2006). V posuzované věci bylo soudem po skutkové stránce zjištěno, že 2. žalovaný dne 16. 9. 2006 způsobil jako řidič motorového vozidla, k němuž nebylo sjednáno tzv. povinné smluvní pojištění odpovědnosti, dopravní nehodu, při níž byla způsobena na majetku třetí osoby škoda, na jejíž náhradu žalobce vynaložil z garančního fondu částku 539 720 Kč. Provozovatelem vozidla, které způsobilo dopravní nehodu, v důsledku které vznikla škoda a zároveň jeho vlastníkem byla dle provedených důkazů v době nehody 1. žalovaná. První žalovaná uzavřela kupní smlouvu na předmětné vozidlo a zároveň i pojistnou smlouvu k tomuto vozidlu. Tato je za škodu odpovědná podle § 427 občanského zákoníku. Jedná se ve smyslu § 428 občanského zákoníku o odpovědnost objektivní, škoda byla vyvolána provozem vozidla a 1. žalovaná se jí dle § 428 občanského zákoníku nemůže zprostit. Bez ohledu na osobu provozovatele je tudíž pasívní věcná legitimace 1.žalované důsledkem skutečnosti, že v době škodní události byla vlastníkem škodícího vozidla. V této souvislosti je třeba podotknout, že 1. žalovaná odpovídá za škodu nejen jako vlastník škodícího vozidla, ale také jako jeho provozovatel. Provozovatelem vozidla se v souladu s § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění, rozumí vlastník vozidla nebo osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. Za provozovatele je třeba předpokládat toho, kdo má právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem. Provozovatelem vozidla je i v případě dočasného poskytnutí vozidla jiné osobě ten, kdo takové vozidlo půjčil – viz. Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], M., [příjmení], M.: Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, C.H.Beck, str. [číslo]). Faktická možnost 1.žalované disponovat s vozidlem závisela pouze na dohodě s jejím bratrem [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] i 2. žalovaného před soudem dne 16. 1. 2013, resp. 18. 2. 2013 vyplývá, že 1. žalovaná mohla mít vozidlo k dispozici kdykoli o to požádala. Provozovatelem vozidla byla tedy 1. žalovaná, nikoli její bratr [jméno] [příjmení]. Jako provozovatel i vlastník je 1. žalovaná zapsána i v pojistné smlouvě na předmětné vozidlo [číslo]. První žalovaná byla v době dopravní nehody i provozovatelem škodícího vozidla, měla právní i faktickou možnost s vozidlem disponovat. Právní možnost 1. žalované disponovat s vozidlem nebyla nikterak omezena, když 1. žalovaná dle kupní smlouvy nabyla škodící vozidlo do vlastnictví a jméno 1. žalované bylo uvedeno v evidenci motorových vozidel. První žalovaná měla povinnost zajistit, aby vozidlo bylo pojištěno pro odpovědnost z provozu vozidla. Faktická možnost 1. žalované disponovat s vozidlem závisela na dohodě s jejím bratrem [jméno] [příjmení], který ve svých výpovědích ze dne 16. 1. 2013 a ze dne 18. 2. 2013 uvedl, že 1. žalovaná mohla mít vozidlo k dispozici, kdykoli o to požádala. Navíc soud konstatuje, že důvody, které vedly sourozence [příjmení] k tomu, že kupní smlouvu na automobil uzavřela 1. žalovaná a tato byla zároveň zapsána do příslušné evidence, nemohou jít k tíži žalobce. Toto vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 603/2005. Podle tohoto usnesení:„ Stěžovatel si musí uvědomit, že žaloba byla vůči němu podána jako subjektu, který byl v příslušných evidenčních seznamech veden jako provozovatel vozidla, z jehož provozu vznikla škoda. Jestliže v současné době tvrdí, že toto vozidlo v minulosti prodal, bylo též jeho povinností zajistit, aby již nadále takto označen nemohl být. Je notorietou, že v souvislosti se změnou právní úpravy tzv. povinného ručení (správně pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel) byla vedena mediální kampaň, v níž byly zdůrazňovány negativní důsledky podobných pochybení a opomenutí. Jestliže stěžovatel tyto důsledky nerespektoval, nemůže se dovolávat důsledků svého opomenutí.“. Druhý žalovaný odpovídá za škodu podle § 420 občanského zákoníku, neboť způsobil škodu porušením pravidel silničního provozu. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Oba žalovaní v průběhu řízení namítali, že za vznik dopravní nehody dne 16. 9. 2006 nejsou odpovědní. Uváděli, že dopravní nehodu zavinila řidička vozidla [anonymizováno] [registrační značka] [jméno] [příjmení] tím, že prudce zabrzdila a zůstala stát v levém jízdním pruhu dálnice. Podle § 18 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. nesmí řidič snížit náhle rychlost jízdy nebo náhle zastavit, pokud to nevyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle § 31 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. je-li nutné ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích upozornit na hrozící nebezpečí, zejména v případech, kdy je nutné náhle snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo, dává řidič světelné výstražné znamení zapnutím světelného výstražného zařízení. Soud podrobně zkoumal průběh dopravní nehody a nechal v tomto směru vypracovat znalecký posudek a i revizní znalecký posudek. Soud především vycházel z revizního znaleckého posudku, když tento konstatoval, že závěry znaleckých posudků společnosti [právnická osoba] a znaleckého ústavu [právnická osoba] nejsou použitelné. V revizním znaleckém posudku, který zpracoval znalecký ústav [obec] vysoké učení technické, Fakulta [anonymizováno], ústav soudního znalectví v dopravě, znalecký ústav dospěl k závěru, že počáteční vzdálenost mezi automobily byla 35, resp. 39 metrů. Bezprostřední příčinou dopravní nehody byla okolnost, že řidič [značka automobilu] nerozpoznal změnu v jízdě [značka automobilu], který intenzívně zpomalil anebo či současně nezohlednil všechny parametry pro určení bezpečného odstupu mezi vozidly. Zástupci znaleckého ústavu v rámci svého výslechu uvedli, že rozhledové pole mezi automobily nebylo omezeno pevnou ani pohyblivou překážkou. Dále znalecký ústav dospěl k závěru, že řidič [značka automobilu] mohl nehodě zabránit, pokud by bezodkladně rozpoznal intenzívní brzdění automobilu před sebou a započal rovněž intenzívně brzdit. Bezpečnou vzdálenost mezi vozidly volí a udržuje řidič zadního vozidla, ten musí zohlednit své řidičské schopnosti a technický stav či konstrukční provedení svého vozidla. Dále znalecký ústav dospěl závěru, že řidička [značka automobilu] nemohla nehodě zabránit, protože intenzívním brzděním odvracela dopravní situaci, kterou vyhodnotila jako vysoce rizikovou. Geometrická konfigurace místa nehody (levý pruh dálnice) neumožňovala jednoznačně zabránit střetu s potenciálně nebezpečným objektem jinak, než intenzivním brzděním. Řidička [značka automobilu] nemohla nehodu odvrátit označením svého automobilu, protože ke střetu automobilů došlo velice pravděpodobně těsně před ukončením krizového intenzivního brzdění či méně pravděpodobně těsně po jeho ukončení. Řidič [značka automobilu] opakovaně uvedl (16. 9. 2006 a 14. 2. 2007), že brzdění [značka automobilu] sledoval. Tedy mezi hypotetickým zastavením [značka automobilu] a střetem s [značka automobilu] by uplynuly nízké jednotky sekund. Z technického pohledu zpracovatelů posudku je důležité, že se [značka automobilu] v průběhu intenzivního brzdění s ničím nestřetl (zpomalil pouze brzděním), a tedy tím neomezil možnost řidiče [anonymizováno] řešit situaci, tak jak je v technické rovině vnímají zpracovatelé posudku v logice § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. – vzdálenost mezi vozidly. Z technického pohledu zpracovatelů posudku je důležité, že mezi automobily [anonymizováno] a [anonymizováno] nebyla pohyblivá překážka (například jiné vozidlo), která by omezila možnosti řidiče [anonymizováno], tak jak je v technické rovině vnímají zpracovatelé posudku v logice § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. - rychlost jízdy. Obecně, pokud na dálnici dojde k situaci, kdy do dráhy automobilu vběhne zvíře, pak je adekvátní reakcí intenzivní brzdění za současného držení směru jízdy. Řidička [anonymizováno] vyřešila vzniklou situaci brzděním. Pes či jakýkoliv objekt na vozovce anebo závada vlastní vozovky se může vyskytovat v libovolném pruhu. Je tedy prokázáno, že by k náhlému snížení rychlosti jízdy vozidla [anonymizováno] došlo ze zákonem respektovaného důvodu, když toto náhlé snížení rychlosti vyžadovala bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, jak má na mysli ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., a tudíž je namístě závěr, že řidička [anonymizováno] zákaz uvedený v ustanovení § 18 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. neporušila. Lze tedy uzavřít, že řidička [anonymizováno] za způsobenou škodu neodpovídá. Soud dospěl k závěru, že výlučným viníkem dopravní nehody ze dne 16. 9. 2006 je 2. žalovaný, který si při jízdě v levém jízdním pruhu dálnice neponechal bezpečnou vzdálenost od před ním jedoucího vozidla [značka automobilu] [registrační značka] a dostatečně včas nezareagoval na intenzívní brzdění tohoto vozidla. Tímto jednáním 2. žalovaný porušil ustanovení § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), § 18 odst. 1 a § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění účinném k datu 16. 9. 2006. Druhý žalovaný tak odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti dle § 420 občanského zákoníku. Porušením zákona č. 361/2000 Sb. 2. žalovaným v souvislosti s výše uvedenou dopravní nehodou bylo konstatováno rozhodnutím [stát. instituce], odbor dopravy a silničního hospodářství, č.j. DOP/28227/2006 [číslo] 2006 ze dne 23. 2. 2007. K odvolání 2. žalovaného bylo toto rozhodnutí odvolacím orgánem zrušeno pro nedostatky v odůvodnění a věc byla vrácena k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně však již v zákonem stanovené lhůtě nestačil učinit nové meritorní rozhodnutí a z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní lhůty muselo být přestupkové řízení zastaveno. Obranu žalovaných, že na 2. žalovaném nebylo možné požadovat, aby způsob reakce řidičky před ním jedoucího vozidla předpokládal, soud neshledal důvodnou. Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním. Je tedy zásadně povinností řidiče vozidla jedoucího za jiným vozidlem ponechat si takovou vzdálenost, která mu dovolí včas zastavit. Důvod náhlého snížení rychlosti nebo úplného zastavení vozidla jedoucího před ním přitom není ve vztahu k této jeho povinnosti relevantní. Druhý žalovaný si v rozporu s výše uvedeným ustanovením dostatečnou vzdálenost neponechal, narazil do před ním jedoucího vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Druhý žalovaný proto odpovídá za vzniklou škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Jedná se o odpovědnost za škodu způsobenou porušením právní povinnosti, kde se zavinění předpokládá. V řízení nebylo prokázáno, že by 2. žalovaný škodu nezavinil. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve věci porušení předpisů 2. žalovaným bylo sice odvolacím orgánem zrušeno, ale pouze kvůli nedostatkům odůvodnění. Z rozhodnutí odvolacího orgánu nelze dovodit jakékoli pochybnosti o vině 2. žalovaného. Následně muselo být řízení zastaveno pro uplynutí zákone stanovené prekluzivní lhůty. K tvrzení žalovaných uvedeném v jejich vyjádření ze dne 1. 12. 2012, že 2. žalovaný jako řidič nemohl předpokládat, že by vozidlo [anonymizováno], do něhož zezadu narazil, udělalo takový manévr a dále, že 2. žalovaný neměl možnost středu zabránit ani při vynaložení veškerého možného úsilí, které lze objektivně očekávat, soud uvádí, že tato tvrzení žalovaných se v řízení neprokázala. Ze správních spisů soud zjistil, že ve své výpovědi, kterou 2. žalovaný učinil cca 2 hodiny po nehodě, uvedl, že jel v levém jízdním pruhu rychlostí asi 110 km za hodinu. Náhle vozidlo, které jelo před ním ve vzdálenosti asi 100 metrů, začalo brzdit. Druhý žalovaný začal také okamžitě brzdit, a když zjistil, že vozidlo před ním pouze nepřibrzďuje, ale zastavuje, tak prudce sešlápl brzdový pedál, vozidlo začalo brzdit smykem, ale stejně vozidlo nemohl ubrzdit, a když viděl, že to neubrzdí, strhl řízené doleva do středového dělícího pásu a narazil do vozidla před ním. To, že vozidlo nedobrzdil, je dáno dle názoru 2. žalovaného rozdílnou technickou kvalitou vozidel. Toto vše je uvedeno v protokolu o podání vysvětlení 2. žalovaným ze dne 16. 9. 2006. Podobně 2. žalovaný vypovídal v rámci řízení o přestupku, pouze s tím rozdílem, že po zaregistrování brzdného manévru vozidla [anonymizováno] dal nejprve nohu z plynu a až po té začal brzdit. Toto vyplývá z protokolu o projednávání přestupku ze dne 14. 2. 2007. V rámci účastnického výslechu před soudem dne 18. 2. 2013 vypovídal 2. žalovaný o průběhu dopravní nehody podstatně odlišně. Uvedl, že vozidlo [anonymizováno] stálo již v okamžiku, když ho spatřil a protože bylo špatně viditelné, nestačil včas zareagovat. Soud má za to, že v tomto směru je výpověď 2. žalovaného učiněná v rámci jeho účastnického výslechu motivována snahou vyhnout se odpovědnosti za způsobenou škodu a nepovažuje ji v tomto směru za věrohodnou. Z výpovědí 2. žalovaného před Policií ČR dne 16. 9. 2006 a před správním orgánem dne 14. 2. 2007 žalovaný shodně uváděl, že viděl, jak vozidlo [anonymizováno] začalo brzdit, on na to reagoval zpomalením, ne však tak intenzívním, aby se vyhnul střetu. V souladu s ustanovením § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. měl 2.žalovaný povinnost ponechat si za vozidlem [anonymizováno] takovou vzdálenost, která by mu dovolila včas zastavit. Protože si 2. žalovaný v rozporu s ustanovením § 19 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za vozidlem [anonymizováno] neponechal a narazil do něj, odpovídá podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku za vzniklou škodu. Kdyby si žalovaný dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za vozidlem [anonymizováno] ponechal, ke střetu by nedošlo. Toto vyplývá i z Revizního znaleckého posudku, který zpracoval znalecký ústav [název znalkyně], Fakulta [anonymizována dvě slova] soudního znalectví v dopravě. K žalovaným namítanému spoluzavinění řidičky vozidla [anonymizováno] soud uvádí následující. Řidička vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] a její spolujezdec [jméno] [příjmení] oba shodně uvedli, že náhlé brzdění bylo reakcí na psa, který vběhl do jízdní dráhy vozidla [anonymizováno]. V řízení nebylo prokázáno, že by řidička [anonymizováno] zabrzdila s cílem odbočit na výjezd z dálnice, jak uváděli žalovaní. Z Revizního znaleckého posudku vyplývá, že bezprostřední příčinou dopravní nehody byla okolnost, že řidič [značka automobilu] nerozpoznal změnu v jízdě [značka automobilu], který intenzívně zpomalil anebo či současně nezohlednil všechny parametry pro určení bezpečného odstupu mezi vozidly. Rozhledové pole mezi automobily nebylo omezeno pevnou ani pohyblivou překážkou. Znalecký ústav uvedl, že ze spisového materiálu nevyplývají žádné okolnosti, které by neumožňovaly řidiči automobilu Tatra správně zvolit bezpečný odstup. Znalecký ústav [obec] vysoké učení technické, Fakulta dopravní, ústav soudního znalectví v dopravě, ve svém revizním znaleckém posudku podrobně analyzoval průběh dopravní nehody. Podle zástupců znaleckého ústavu, který zpracoval revizní znalecký posudek, doc. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. a Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. kteří byli slyšeni při jednání před soudem, jednání řidičky [anonymizováno] paní [příjmení] bylo standardní a intenzívní brzdění bylo adekvátní. Vozidlo [anonymizováno] jeho za vozidlem [anonymizováno] ve vzdálenosti 35 až 39 metrů, tedy v nikoli bezpečné vzdálenosti. Z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by řidička [anonymizováno] zabrzdila bezdůvodně. Navíc svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je zvyklá sledovat vzdálenost vozidel i za sebou a ví, že nikoho v jízdě neomezovala. Soud dospěl k závěru, že jedinou relevantní příčinou dopravní nehody byl provoz vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. První žalovaná tak nese plnou odpovědnost, přičemž se této své odpovědnosti nemůže zprostit, neboť škoda byla způsobena okolnostmi, jež mají původ v provozu. Spoluzavinění řidičky [anonymizováno] na dopravní nehodě nebylo v řízení prokázáno a žalovaní v tomto směru ke svému skutkovému tvrzení neunesli důkazní břemeno. Rovněž další námitku žalovaných o neprůkaznosti výše způsobené škody soud neshledal důvodnou. Dle ustálené judikatury je skutečnou škodou na věci újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození a zásadně přicházejí v úvahu dva způsoby určení výše peněžní náhrady za způsobenou škodu. Buď porovnáním ceny obvyklé, jakou měla věc před poškozením, s obvyklou cenou po poškození, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby věc byla uvedena do stavu před poškozením, když způsob, jakým poškozený věcí naloží, se do rozsahu náhrady promítat nemůže. Jestliže ovšem nechá vozidlo opravit, může výši škody vyčíslit cenou opravy s případným odečtením částky připadající na zhodnocení vozidla, které však nastupuje zcela výjimečně. V řízení bylo prokázáno, že výše škody na vozidle [značka automobilu] nebyla stanovena na základě faktury za opravu, ale na základě rozpočtu. To je prokázáno listinami„ Kalkulace škody ze dne 15. 5. 2007“ a„ Výpočet výše plnění ze dne 15. 5. 2007“). Tyto listiny byly sestaveny v obecně uznávaném systému [anonymizováno] [právnická osoba] lze navíc stěží podezírat ze snahy zaplatit poškozenému více, než kolik činí skutečná škoda. Žalovaní přitom v průběhu řízení neuvedli, které konkrétní položky byly do kalkulace škody zahrnuty neoprávněně, a ke svému obecnému tvrzení žádné důkazy nenavrhli. Rozsah poškození vozidla je prokázán zápisy o poškození vozidla ze dne 21. 9. 2006 a 10. 10. 2006 a fotodokumentací vozidla pořízené na místě dopravní nehody a následně při prohlídce vozidla technikem. Těmito listinami byl v řízení veden důkaz. Výše škody na vozidle [značka automobilu], [registrační značka] ve výši 461 443 Kč se sestává z nákladů na opravu kalkulovaných rozpočtem ve všeobecně uznávaném systému [anonymizováno] – 427.005,30 Kč a znehodnocení vozidla v důsledku opravy – 34 437,12 Kč, kalkulovaného na základě tzv. Znaleckého standardu č. I/ 2005. Toto je prokázáno listinami Kalkulace škody [číslo] ze dne 15. 5. 2007 a listinou Výpočet výše plnění ze dne 15. 5. 2007. Každý rozpočet je z logiky věci vždy odhadem nákladů potřebných k provedení opravy. To ale neznamená, že takto stanovená škoda není skutečnou škodou, nebo že skutečnou škodu lze stanovit pouze na základě faktury za opravu. Argumentace žalovaných nemá v tomto směru oporu ani v zákoně ani v judikatuře. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČSR, sp., zn. 1 Cz 47/83 ze dne 29. 12. 1983, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek [číslo] výše škody na věci nemusí být prokázána vyúčtováním její opravy; lze vycházet z ceny věci v době poškození a z rozsahu poškození. V rozsudku Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 1 Cz 82/88 ze dne 30. 11. 1988, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek [číslo] je uvedeno:„ není rozhodné, zda poškozená věc, jejíž uvedení do původního stavu je možné, je skutečně opravovaná, či zda je oprava dokončena. Tvrdit, že při stanovení peněžité náhrady nelze vycházet z nákladů na uvedení do původního stavu, jestliže věc není skutečně zcela opravena, by znamenalo činit výši škody závislou na zcela nahodilých okolnostech, které jsou pro ni právně nerozhodné. Z hlediska rozsahu není způsobená škoda v jiné výši pro případ, že je poškozená věc opravována, a v jiné výši pro případ, že opravována není.“. Znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] ze dne 20. 2. 2021, [číslo] vzal soud za prokázané, že obvyklá cena vozidla před dopravní nehodou byla 1 709 650 Kč a cena vozidla po poškození je 600 000 Kč. Škoda na vozidle dle tohoto znaleckého posudku tak byla dokonce vyšší, než škoda, kterou žalobce zaplatil z garančního fondu poškozenému vlastníkovi vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení]. Pokud se týká bolestného [jméno] [příjmení], toto je prokázáno listinou„ Hodnocení bolestného“ ze dne 8. 3. 2007, která byla v řízení čtena jako důkaz. Bolestné bylo lékařem ohodnoceno 20 body po 120 Kč/bod, tedy na částku 2 400 Kč. Poplatek za lékařský posudek činil 200 Kč, to je prokázáno příjmovým pokladním dokladem. Poškozené [jméno] [příjmení] proto bylo z garančního fondu žalobce z titulu náhrady bolestného poskytnuto plnění ve výši 2 600 Kč. Pokud se týká poplatku za zpracování škodné události, jeho výše vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pojišťovnami oprávněnými k provozování pojištění odpovědnosti. Předmětnou smlouvou pod názvem Pracovní směrnice č. N01/2000/013 byl v řízení veden důkaz. Z čl. 3 odst. 3.1 předmětné smlouvy vyplývá, že výše poplatku činí vždy 10% z celkového plnění, minimálně však 2.500 Kč a maximálně 50.000 Kč. V daném případě bylo z garančního fondu poskytnuto plnění ve výši 464.043 Kč (škoda na vozidle [anonymizováno] 461.443 Kč a bolestné [jméno] [příjmení] 2.600 Kč), výše poplatku za zpracování tedy činila 46.404 Kč. Poplatek za zpracování představuje náklady na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Na náhradu předmětných nákladů má žalobce právo v souladu s ustanovením § 24 odst. 9 věty první zákona č. 168/1999 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vyplatil [právnická osoba] částku 539 720 Kč za vzniklou škodu způsobenou jednáním obou žalovaných, proto soud tuto částku žalobci přiznal v plném rozsahu. V řízení bylo prokázáno, že vlastníkem a současně provozovatelem osobního automobilu značky Tatra 613, [registrační značka] byla v době dopravní nehody 1. žalovaná. Jako provozovatelka vozidla byla rovněž zapsána v příslušném registru vozidel. Odpovědnost 1. žalované jako provozovatele za způsobenou škodu je objektivní a vzhledem k tomu, že škoda byla vyvolána provozem nepojištěného vozidla, nemůže se jí zprostit (viz. § 428 občanského zákoníku). Pojištění vozidla vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobce byl podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. povinen poskytnout náhradu škody poškozenému. Žalobce takové plnění prokazatelně poskytl, a má tedy podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. právo, aby mu za škodu odpovědná osoba, tedy žalovaní, poskytli to, co za ně plnil. Žalobce má tedy právo na náhradu toho, co za žalované v souvislosti s likvidací škody hradil. Žalobce má také právo na náhradu nákladů, které vzniknou v souvislosti s tím, že likvidací škody byla pověřena jiná osoba podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Tento výklad rozhodného znění zákona [číslo] Sb. je možné podpořit i novelizovaným znění, v němž byl tento výkladový problém odstraněn tím, že bylo zdůrazněno, že náklady na jinou osobu pověřenou kanceláří jsou součástí toto, co Kancelář plnila za osobu odpovědnou za škodu (§ 24 odst. 8 novelizovaného znění zákona č. 168/1999 Sb.). Žalobce tak má právo i na toto plnění od žalovaných, přitom maximální výše poplatku za zpracování ve výši 50.000 Kč vyplývá ze smlouvy mezi žalobcem a pojišťovnami oprávněnými k provozování pojištění odpovědnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce má nárok na zaplacení částky 539 720 Kč žalovanými. Žalovaní byli vyzváni k zaplacení výše uvedené částky dopisem ze dne 7. 11. 2007, tuto částku však žalobci nezaplatili. Podle § 517 odst. 1,2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení; jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v rozhodném znění. V kontextu tohoto ustanovení přiznal soud žalobci nárok na úrok z prodlení tak, jak je uvedeno pod bodem I. výroku rozsudku. Počátek prodlení je stanoven jako den následující po marném uplynutí lhůty obsažené ve výzvě k zaplacení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci úspěšnému žalobci přiznal soud na náhradu nákladů řízení celkově částku 406 338,70 Kč. Výše uvedená celková částka se sestává a): z částky 242.577,70 Kč za náklady řízení před soudem I. stupně před zrušujícím usnesením odvolacího soudu. Tuto částku tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 20.420 Kč a za rozšíření žaloby ve výši 1.170 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení žalobce podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 167.360 Kč za 16 úkonů právní služby po 10.460 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne 21. 2. 2011, 3. 10. 2012, 5. 11. 2012, 16. 1. 2013, 18. 2. 2013, 3. 4. 2013, 19. 6. 2013, 16. 9. 2013, 16. 10. 2013, 6. 1. 2014, 10. 3. 2014 a 16. 3. 2016, sepis vyjádření dne 31. 5. 2013 a 31. 3. 2015), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1966 Sb. ve výši 4.800 Kč za 16 úkonů právní služby po 300 Kč, z náhrady jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění, ve výši 5.674,50 Kč, podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z náhrady za promeškaný čas ve výši 4.800 Kč za 48 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 21. 2. 2011, 3. 10. 2012, 5. 11. 2012, 16. 1. 2013, 18. 2. 2013, 3. 4. 2013, 19. 6. 2013, 16. 9. 2013, 16. 10. 2013, 6. 1. 2014, 10. 3. 2014 a 16. 3. 2014 a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 38.353,20 Kč. Náhrada jízdních výdajů v celkové výši 5.674,50 Kč v sobě zahrnuje: a) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 21. 2. 2011 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,8 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 377/2010 Sb. Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované [anonymizováno] za 1 km 2,40 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, celkem 75 km x 6,10 Kč, tedy 457,50 Kč, b) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět ve dnech 3. 10. 2012 a 5. 11. 2012 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 429/2011 Sb. 34,70 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,61 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, celkem 75 km x 6,31 Kč/km x 2 cesty, tedy 946,50 Kč, c) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět ve dnech 16. 1. 2013, 18. 2. 2013, 3. 4. 2013, 19. 6. 2013, 16. 9. 2013 a 16. 10. 2013 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 472/2012 Sb. 36,50 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,75 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,60 Kč, celkem 75 km x 6,35 Kč/km x 6 cest, tedy 2.857,50 Kč, d) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět ve dnech 6. 1. 2014 a 10. 3. 2014 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 435/2013 Sb. 36,00 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,71 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč, celkem 75 km x 6,41 Kč/km x 2 cesty, tedy 961,50 Kč, e) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 16. 3. 2016 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. 29,50 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,22 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,80 Kč, celkem 75 km x 6,02 Kč/km, tedy 451,50 Kč. b) z částky 26.959 Kč za náklady řízení před odvolacím soudem. Tuto částku tvoří odměna advokáta za právní zastoupení žalobce podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 10 460 Kč (vyjádření ze dne 31. 8. 2016 k odvolání žalovaných, účast na jednání před Městským soudem v Praze dne 6. 2. 2017), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1966 Sb. ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč, z náhrady jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění, ve výši 360 Kč, podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět dne 6. 21. 2017 a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 4 679 Kč. Náhrada jízdních výdajů v celkové výši 360 Kč v sobě zahrnuje cestu na jednání z [obec] k Městskému soudu v Praze a zpět dne 6. 2. 2017 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, celkem 60 km x 6 Kč, tedy 360 Kč. c) z částky 136 802 Kč za náklady řízení před soudem I. stupně po vrácení věci odvolacím soudem. Tuto částku tvoří odměna advokáta za právní zastoupení žalobce podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 10 úkonů právní služby po 10 460 Kč (účast na jednání před soudem dne 20. 9. 2017, 5. 3. 2018, 20. 3. 2018, 22. 5. 2019, sepis vyjádření ze dne 7. 4. 2021 ke znaleckému posudku Ing. [celé jméno znalce], účast na jednání před soudem dne 21. 5. 2021, sepis vyjádření ze dne 14. 6. 2022 k reviznímu znaleckému posudku ze dne 28. 4. 2022, účast na jednání před soudem dne 22. 7. 2022, vyjádření ze dne 17. 11. 2022 k odvolání 2. žalovaného proti usnesení soudu I. stupně, kterým bylo znaleckému ústavu přiznáno znalečné, účast na jednání před soudem dne 18. 11. 2022), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1966 Sb. ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 300 Kč, z náhrady jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v rozhodném znění, ve výši 2 660 Kč, podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z náhrady za promeškaný čas ve výši 2 800 Kč za 28 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět ve dnech 20. 9. 2017, 5. 3. 2018, 20. 3. 2018, 22. 5. 2019, 21. 5. 2021, 22. 7. 2022 a 18. 11. 2022 a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z 21% DPH ve výši 23 743 Kč. Náhrada jízdních výdajů v celkové výši 2 660 Kč v sobě zahrnuje: a) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 20. 9. 2017 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. 28,60 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,10 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, celkem 60 km x 6 Kč, tedy 360 Kč. b) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 5. 3. 2018 a dne 20. 3. 2018 [značka automobilu], RZ 1 SJ [číslo], spotřeba PHM 7,53 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. 29,80 Kč/litr (nafta), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2,20 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4 Kč, celkem 120 km x 6,20 Kč, tedy 744 Kč, c) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 22. 5. 2019 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 5,10 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. 37,10 Kč/litr ([příjmení]), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 1,89 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč, celkem 60 km x 6 Kč/km, tedy 360 Kč, d) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět dne 21. 5. 2021 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 5,10 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 31,50 Kč/litr ([příjmení]), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 1,60 Kč, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, celkem 60 km x 6 Kč/km, tedy 360 Kč, e) cesta na jednání z [obec] k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a zpět ve dnech 22. 7. 2022 a 18. 11. 2022 [značka automobilu], [registrační značka], spotřeba PHM 5,10 litru [číslo] km, průměrná cena PHM dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 44,50 Kč/litr ([příjmení]), sazba náhrady za spotřebované PHM za 1 km 2, 2695 Kč, sazba základní náhrady za 1 km 4,70 Kč, celkem 120 km x 6,97 Kč/km, tedy 836 Kč. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud ve věci neúspěšným žalovaným uložil v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř. společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 částku 172 692,39 Kč za náklady, které vznikly státu. Tato částka se sestává: a) z částky 1 580 Kč. Jedná se o svědečné, které bylo přiznáno svědku [jméno] [příjmení] za podání jeho svědecké výpovědi dne 16. 1. 2013, b) z částky 55 387,50 Kč za odměnu znaleckému ústavu [anonymizováno] – znalecký ústav s.r.o. za zpracování znaleckého posudku [číslo] ze dne 31. 1 2019 a za účast zástupce znaleckého ústavu na jednání před soudem dne 22. 5. 2019, když tato odměna byla znaleckému ústavu přiznána usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2020, č.j. 53 Co 390/2020-644, c) z částky 25 690 Kč za odměnu znalce [celé jméno znalce] za zpracování znaleckého posudku [číslo] ze dne 20. 2. 2021 a za účast znalce na jednání před soudem dne 21. 5. 2021, když tato odměna byla znalci přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. srpna 2022, č.j. 14 C 349/2008-811, d) z částky 90 034,89 Kč za odměnu znaleckému ústavu [název znalkyně], Fakulta [anonymizováno], Ústav soudního znalectví v [anonymizováno], za zpracování znaleckého posudku [číslo] ze dne 28. 4. 2022 a za účast zástupců znaleckého ústavu na jednání před soudem dne 22. 7. 2022, když tato odměna byla znaleckému ústavu přiznána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. srpna 2022, č.j. 14 C 349/2008-813. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.