14 C 353/2021 - 225

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] vykonávající advokacii jako společník [Jméno advokátky B]. sídlem [Adresa advokátky B] pro zaplacení 172 791,84 Kč s příslušenstvím konečným rozsudkem takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 141 135 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 209 Kč za období od 26. 5. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 011 Kč za období od 19. 11. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 915 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení částky 31 656,84 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 182,84 Kč za období od 26. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 289 Kč za období od 19. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 185 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 118 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet ČR – Obvodního soudu pro Prahu 1, náklady státu, jejichž konkrétní výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení 172 791,84 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Tvrdí, že na části jí vlastněného pozemku par. č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (dále též „pozemek“), se nachází chodník, který je využíván jako veřejné prostranství. Mezi žalobkyní a žalovaným přitom není uzavřena žádná smlouva, která by žalovaného k užívání pozemku opravňovala. Žalobkyně požaduje uhrazení bezdůvodného obohacení za období od 8. 11. 2018 do 7. 11 2019, období od 15. 11. 2019 do 14. 11. 2020 a období od 23. 2. 2021 do 31. 12. 2021.

2. Výši bezdůvodného obohacení žalobkyně stanovila za pomoci výpočtu založeného na vynásobení výměry chodníku částku 134 Kč, která představuje cenu dle cenového věstníku Ministerstva financí za dotčená období stanovujícího částku ročního nájemného v Praze.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Namítá, že výši bezdůvodného obohacení nelze odvozovat od maximálních částek dle výměru Ministerstva financí. Dle konstantní judikatury je nutno vycházet z částek obvyklého nájemného v místě a čase. Částky dle výměru jsou přitom pouze částkami maximálními, tj. částkami, které nemůže zjištěná obvyklá cena přesáhnout. Žalovaný proto soudu předložil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. položky [č. účtu], který určil částky obvyklého nájemného za jednotlivá období pomocí metody tzv. simulovaného nájemného.

4. Žalovanýdále názoru, že by mělo dojít ke krácení částky bezdůvodného obohacení, neboť postup žalobkyně je nutno posoudit jako rozporný s dobrými mravy. Žalobkyně nabyla daný pozemek v dražbě v roce 2016. Byla tak obeznámena se stavem pozemku a musela si být vědoma, že její vlastnické právo bude významně omezeno. I přesto žalobkyně není ochotna přijmout nabídky žalované na vykoupení pozemku. Žalobkyně pozemek nabyla za cenu 238 Kč/m2. Nyní žádá odkup za cenu násobně vyšší a bezdůvodné obohacení vyčísluje na 134 Kč/m2. Žalobkyně nadto žádala o vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání pozemku využívaného jako veřejné prostranství i v dalším sporu. Lze tak usoudit, že žalobkyně nabývá pozemky spekulativně s cílem následného generování zisku v podobně bezdůvodného obohacení s tím, že pozemky odmítá prodat za cenu obvyklou. O tom svědčí i skutečnost, že žalobkyně je personálně propojena s obchodní společností [právnická osoba]., která postupuje stejným způsobem jako žalobkyně, tj. nabývá pozemky za účelem zisku bezdůvodného obohacení a odmítá pozemky odprodat za obvyklou cenu. Žalovaný byl názoru, že mu nelze vytýkat, že se neúčastnil dražby pozemku, neboť o dražbě nebyl informován.

5. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by mělo dojít ke krácení výše bezdůvodného obohacení s odkazem na korektiv dobrých mravů. Žalobkyni nelze omezovat na vlastnickém právu z důvodu, že pozemek nebyla ve veřejné dražbě. Žalovaný se dražby mohl taktéž zúčastnit. Jednalo se o veřejnou dražbou, jejíž konání se zveřejňuje. Výměra celého pozemku činí 3 420 m2, nejedná se tudíž o spekulativní nabytí pozemku. Žalobkyně celý pozemek nabyla za částku 1 100 000 Kč, nedává tudíž smyslu, že by pozemek nabyla za účelem generování částek bezdůvodného obohacení za část pozemku o výměře 435,76 m2. Žalobkyně nadto nabyla pozemek v roce 2016 a žalobu na vydání bezdůvodného obohacení podala až v roce 2021. Žalobkyně pozemek nabyla za účelem zřízení parkoviště. Za tímto účelem získala i stavební povolení. Žalobkyně dále akcentuje, že nabyla pozemek legálním způsobem. K dohodě ohledně odkupu pozemku nedošlo, neboť žalovaný nabídl odkup za částku 2 237 Kč/m2, avšak žalobkyně požaduje minimálně částku 4 300 Kč/m2, která vychází z cenové mapy. Žalovaný žalobkyni nepředložil znalecký posudek, ze kterého by mělo plynout, že obvyklá prodejní cena pozemku je 2 000 Kč/m2. Žalobkyně by nadto předtím, než by přistoupila k prodeji pozemku, požadovala, aby jí na tento byl zajištěn přístup a aby tento bylo lze zasíťovat.

6. Argumentace žalovaného stran nemravného postupu žalobkyně byla ostatně vyvrácena závěry Ústavního soudu vyjádřenými v nálezu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 2049/21.

7. Dle žalobkyně nelze při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházet ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť daný znalec vypracovává znalecké posudky pro žalovaného opakovaně. Znalec si pro posouzení vybral pouze kupní smlouvy uzavřené s žalovaným. Neurčil tak tržní hodnotu. Znalec dále pochybil, pokud nevycházel z cenové mapy. ta sice nedopadá přímo na dotčený pozemek, nicméně vztahuje se na pozemky v bezprostředním okolí a stanoví cenu 3 000 Kč/m2. Znalec měl vycházet z ceny obsažené ve věstníku Ministerstva financí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4543/2016). Závěry posudku jsou dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť sám znalec uvedl, že jeho závěr je pouze pravděpodobný. Znalec pak dle žalobkyně konečně ani nesplnil zadání. Určil totiž nájemné při zohlednění účelu nájmu. Takovým způsobem však nelze určovat bezdůvodné obohacení. Za účelem určení výše bezdůvodného obohacení je nutno vyjít z jakéhokoliv nájmu, tj. nezohledňovat účel nájmu. Z uvedeného plyne, že znalec měl v rámci porovnávací metody využít nájemní smlouvy, a to bez ohledu na to, za jakým účelem byly tyto uzavřeny.

8. Soud před samotným meritorním posouzením věci předesílá, že o základu nároku žalobkyně bylo již rozhodnuto mezitímním rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tímto rozsudkem soud rozhodl, že základ nároku žalobkyně je opodstatněný s tím, že o jeho výši a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

9. Žalovaná podala proti uvedenému rozsudku odvolání. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], mezitímní rozsudek potvrdil. Ztotožnil se s právním názorem zdejšího soudu, že je dána pasivní legitimace žalovaného a že žalobu nebylo namístě zamítnout z důvodu rozporu nároku s dobrými mravy.

10. Na základě uvedeného se soud v rámci dalšího řízení zabýval již pouze výší požadovaného nároku. Nezabýval se již opakovaně námitkami žalovaného stran nedostatku pasivní legitimace a stran nutnosti nárok žalobkyně jako celek zamítnout vzhledem k nemravnosti postupu žalobkyně.

11. Co se přitom týče výše nároku, dospěl soud pro provedeném dokazování k následujícím skutkovým závěrům.

12. Žalobkyně je vlastníkem pozemku, na kterém se nachází chodník lemující vedlejší pozemní komunikaci (informace o pozemku, ortofotomapa KN, fotografie daného chodníku a vedlejší pozemní komunikace). Z nesporných tvrzení účastníků plyne, že daný chodník měl v období od 8. 11. 2018 do 7. 11. 2019 výměru 435,75 m2, v období od 15. 11. 2019 do 14. 11. 2020 a v období od 23. 2. 2021 do 31. 12. 2021 měl chodník výměru 450 m2.

13. Žalobkyně nabyla pozemek s chodníkem dne 27. 7. 2016 udělením příklepu ve veřejné dobrovolné dražbě za cenu 1 100 000 Kč – tato cena se však týkala mimo předmětného pozemku i pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] o výměře 776 m2 (sdělení účastníků, potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby č. j. 122/[Anonymizováno], související Doklad o úhradě ceny dosažení vydražením a informace o pozemku p. č. [Anonymizováno]).

14. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k jednáním o odkupu pozemku. Právní zástupkyně žalovaného dopisem ze dne 7. 2. 2022 žalobkyni vyzvala k jednoznačnému vyjádření, zda hodlá odprodat dotčenou část pozemku, či nikoliv. Právní zástupce žalobkyně odpověděl na danou výzvu e-mailem ze dne 22. 2. 2022, ve kterém uvedl, že žalobkyně pozemek primárně odprodat nechce. Nedostala ostatně od žalovaného žádnou konkrétní nabídku. Právní zástupkyně žalovaného následně v dopise ze dne 14. 4. 2022 uvedla, že žalovaný je ochoten dotčenou část pozemku odkoupit za obvyklou cenu určenou znalecký posudkem na částku 2 237 m2. Žalobkyně byla vyzvána k poskytnutí stanoviska k uvedenému návrhu. Žalobkyně na danou nabídku nereagovala; následně dne 26. 4. 2022 její právní zástupce uvedl, že s odkazem na cenové mapy žalobkyně požaduje minimálně částku 4 300 Kč/m2 (dopis právní zástupkyně žalovaného ze dne 7. 2. 2022 a ze dne 14. 4. 2022, e-mail právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 2. 2022 a vyjádření účastníků při jednání dne 26. 4. 2022).

15. Žalobkyně mimo nynější řízení vznesla i nárok na náhradu kompenzující omezení jejích vlastnických práv v souvislosti s dalším jí vlastněným pozemkem (pozemkem parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]) (Poskytnutí informace vypracované Úřadem městské části [adresa] dne 21. 5. 2020 pod č. j. [spisová značka]).

16. Žalobkyně podala dne 28. 1. 2019 společnou žádost o vydání společného povolení pro stavební závěr novostavby parkovacích ploch umístěné na nyní posuzovaném pozemku. Její žádosti bylo vyhověno rozhodnutím Odboru výstavby Úřadu Městské části [adresa] ze dne 5. 8. 2019 (rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu Městské části [adresa] ze dne 5. 8. 2019 ze dne 5. 8. 2019, č. j. [spisová značka]). 17. [tituly před jménem] [jméno FO], znalec v oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí (dále též „znalec“), vypracoval dne 19. 4. 2024 znalecký posudek č. položky [hodnota], jehož úkolem bylo určit obvyklou cenu nájmu za užívání části daného pozemku za tři dotčená období, a to dle účelu daného zastavením pozemku. Znalec v posudku uvedl, že jde o pozemek užívaný v rámci veřejného prostoru, neboť se na jeho části nachází zpevněná komunikace. Obvyklý nájem je uvažován jako nájem z veřejně přístupného pozemku zastavěného komunikací. Znalec při vypracování posudku využil data z vlastní databáze a veřejně přístupná data. Provedl i místní šetření. Uvedl, že pozemek není dotčen cenovou mapou. V rámci vlastního posudku znalec zkonstatoval, že pro určení obvyklého nájemného je možno využít na prvním místě metodu porovnávací, tj. srovnání s dalšími známými realizovanými pronájmy obdobných, srovnatelných nemovitostí. V daném případě jde o vymezenou část pozemku, která je zastavěna zpevněnou plochou komunikace. Pro takový případ, tj. pro případ pronájmu pozemku užívaného stavbou komunikace, nebyly nalezeny porovnatelné nájemní smlouvy v potřebném počtu. Znalec proto přistoupil k určení obvyklého nájemného za pomoci využití metody tzv. simulovaného nájemného, v rámci které je nájemné určováno jako procentní podíl z obvyklé hodnoty věci. Obvyklé nájemné se na základě trvalého vyhodnocování závislosti ceny nájmu a ceny nemovité věci pohybuje přibližně v rozmezí 4% až 8% podílu její obvyklé ceny (u komerčních nemovitých věcí se může jednat až o 10 %). U pozemku zastaveného místní veřejně přístupnou komunikací se podíl s ohledem na posuzovaná období, míru návratnosti, umístění pozemku v rámci Prahy, míru rizika a způsob využití může pohybovat okolo 5 %. Při určení tohoto procentního podílu znalec dále zohlednil dlouhodobou výnosnost způsobenou dlouhodobostí umístění komunikace, stabilitu výnosu způsobenou osobou vlastníka komunikace, míru návratnosti vzhledem k předpokladu zachování hodnoty pozemku po dobu nájmu a ostatní malá rizika. Znalec zohlednil i fakt, že stejnou výši obsahuje o prováděcí vyhláška č. 441/2013 Sb. k zákonu o oceňování majetku pro oceňování pozemkové služebnosti ze simulovaného nájemného. Pro účely zjištění obvyklé kupní ceny (hodnoty) pozemku znalec využil porovnatelné pozemky zastavěné stavbami komunikací, které slouží veřejnému účelu, a to v rámci celé Prahy. Tak postupoval, neboť při takto specifickém využití ceny pozemků nevykazují podstatné rozdíly v rámci jednotlivých částí Prahy. Znalec následně pro každé ze zkoumaných období uvedl pět prodejů pozemků, které považoval za srovnatelné. Jednalo se o pozemky (částečně) zastavené komunikacemi. Tímto způsobem znalec určil pro jednotlivá období obvyklou cenu za jeden m2. Tuto vynásobil výměrou chodníku pro jednotlivá období. Tak získal obvyklou cenu pozemku zastavěného chodníkem pro jednotlivá období a z této následně vypočet obvyklé nájemné pro to které období (5 % z obvyklé ceny). Tak znalec dospěl k závěru, že obvyklé nájemné části pozemku zastaveného chodníkem činí pro období od 8. 11. 2018 do 7. 11 2019 částku 48 209 Kč, pro období od 15. 11. 2019 do 14. 11. 2020 částku 50 011 Kč a pro období od 23. 2. 2021 do 31. 12. 2021 částku 42 915 Kč. Dodal, že „obvyklý nájem je pro daný případ odhadnut s přihlédnutím k výsledkům uvedeným v rámci odhadu hodnoty porovnáním z analýzy se srovnatelnými cenami porovnatelných pozemků a výsledku odhadu vycházejícího ze simulovaného nájemného. Stanovená porovnávací hodnota pozemku a z ní určená procentuální výše simulovaného nájemného vedoucí k určení obvyklé ceny nájmu je založena na úsudku znalce. Na základě této skutečnosti je výsledek promítnutý do závěru posudku jen pravděpodobný.“ 18. [tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu zopakoval závěry znaleckého posudku. Konstatoval, že k určení obvyklého nájemného za pomoci simulovaného nájemného přistoupil, neboť nenašel ve veřejných zdrojích (registr smluv, hlídač státu, katastr nemovitostí) srovnatelné nájemní smlouvy a tyto mu nebyly poskytnuty ani žalovaným (zadavatelem). Znalec hledal srovnatelné smlouvy, tj. smlouvy s účelem umístění komunikace a jejího veřejného užívání. Využil proto smlouvy týkající se pozemků zastavěných komunikací, aby se srovnávalo srovnatelné. Smlouvy týkající se nájmů za jiným účelem nehledal; nebyl pro to důvod. Co se týče nájemních smluv, našel pouze krátkodobé nájemní smlouvy, tyto nicméně využít nejde, neboť se netýkají posuzovaného období, a nadto nelze srovnávat nájmy krátkodobé a dlouhodobé. Využil kupní smlouvy uzavírané žalovaným, neboť jiné kupní smlouvy na srovnatelné pozemky nenalezl. To, že tak učinil, nemá vliv na přesnost jeho výsledku. Dané smlouvy byly uzavřeny dobrovolně. Znalec využil smlouvy týkající se pozemků na území celé Prahy (mimo centrum), neboť v případě pozemků zastavěných komunikací nemá jejich umístění vliv na cenu. Znalec dodal, že je možné, že znalecké posudky na ocenění některých nemovitostí, jejichž prodeje využil pro určení obvyklého nájemného, zpracoval on sám. Ke konkrétnímu procentnímu vyjádření výše simulovaného nájemného ve výši 5 % dospěl na základě posouzení výnosnosti předmětného pozemku; tento neslouží k podnikání. V rámci tohoto kritéria se posuzuje, co může být nájmem dosaženo. Cenovou mapu znalec nevyužil, neboť cenová mapa se nevztahuje na pozemky zastavěné komunikací. Danou mapu nevyužívá ani v případě, když oceňuje pozemky, na které dopadá. Jeho výsledky se mnohdy od cenové mapy liší. K dotazu soudu, z jakého důvodu znalec označil závěr znaleckého posudku za pravděpodobný, [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil, že tak učinil s ohledem na to, že co se týče pětiprocentní kapitalizace, musel vycházet ze svého uvážení (výslech [tituly před jménem] [jméno FO] provedený na jednání soudu dne 20. 6. 2024).

19. Žalobkyně žalovaného vyzvala, aby vzniklé bezdůvodné obohacení vydal do 7 dnů od doručení předžalobních výzev. Tyto výzvy byly žalovanému dodány do datové schránky dne 18. 5. 2021 a dne 11. 11. 2022 (předžalobní výzvy ze dne 17. 5. 2021 a ze dne 11. 11. 2022 a související dodejky).

20. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, pročež je na tomto místě nerekapituluje. Stejně tak nerekapituluje důkazy, které byly zásadní pro základ nároku a které byly rekapitulovány v mezitímním rozsudku.

21. Další dokazování soud neprováděl, neboť měl pro rozhodnutí o výši nároku dostatek skutkových zjištění, a další dokazování by tak bylo nadbytečné a nehospodárné. Soud zejména nepřistoupil na návrh žalobkyně k zadání revizního znaleckého posudku týkajícího se určení výše obvyklého nájemného. Dospěl totiž k závěru, že pro účely řízení je namístě vyjít ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud daný posudek vyhodnotil jako adekvátní odborný podklad pro určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného. Neztotožnil se ani s námitkami žalobkyně týkajícími se tohoto posudku (k tomu podrobně vizte níže).

22. Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem.

23. Ve věci již bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu umístění žalovaným vlastněné stavby (chodníku) na pozemku žalobkyně bez právního titulu. Již na základě této skutečnosti zásadně vzniká žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného z dotčené části pozemku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat, když v případě užívání dané části pozemku žalovaným se jedná o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., dále např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1848/2016, 28 Cdo 3082/2018 či 28 Cdo 2304/2021).

24. Bylo tudíž nutno posoudit, v jaké výši tato náhrada za bezesmluvní užívání části pozemku žalobkyni náleží.

25. Nejvyšší soud se otázkou způsobu určení výše peněžité náhrady za bezesmluvní užívání zastavěného pozemku opakovaně zabýval. Z jeho rozhodovací praxe plyne, že v daném případě výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním cizí věci vznikl a jehož majetkovým vyjádřením je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání takové věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (z judikatury Nejvyššího soudu vizte např. rozsudek ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2000, rozsudek ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 33 Odo 394/2004, či rozsudek ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 412/2005).

26. Pokud přitom bylo nájemné regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5484/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1748/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009).

27. Z uvedeného předně plyne, že výši bezdůvodného obohacení nelze automaticky dovozovat s cenového věstníku Ministerstva financí, jak činí žalobkyně. Je nutno zjistit obvyklé nájemné a na jeho základě i náhradu za bezesmluvní užívání pozemku. Tato náhrada nemůže překročit cenu dle věstníku; to však neznamená, že nemůže být nižší. Slovy Nejvyššího soudu, není nikterak vyloučeno, že v konkrétním případě bude tržní hladina nájemného nižší než autoritativně stanovená cena regulovaná (rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 4543/2016).

28. Dále citovaná judikatura svědčí o tom, že pokud je pro určení výše bezdůvodného obohacení nutno vycházet z ceny užívání věci, musí jít o věc obdobnou té, jejímž užíváním došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. Srovnáním s věcí svým charakterem odlišnou by nebylo možné dospět ke správným závěrům (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1466/2013). Pokud reálně není možné v daném případě zajistit dostatečný vzorek obdobných pozemků, je na znalci, aby se s uvedenou situací po odborné stránce vypořádal, resp. na soudu, aby zmíněné faktory zohlednil ve svých úvahách (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 900/2012).

29. Právě uvedené svědčí o tom, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] plně odpovídá požadavkům právní úpravy a judikatury.

30. Znalec při zpracování znaleckého posudku zohlednil, že na pozemku se nachází komunikace (chodník), a snažil se proto nalézt nájemní smlouvy týkající se nájmů srovnatelných pozemků, tj. nájmů pozemků, na kterých se nachází komunikace. Vycházel přitom jednak z veřejných zdrojů, a jednak ze zdrojů žalovaného. Vzhledem k tomu, že takové nájemní smlouvy nenalezl (což odpovídá tomu, že trh s dlouhodobými nájmy pozemků zastavěných komunikacemi bude jistě velmi omezený), přistoupil k určení nájemného pomocí metody tzv. simulovaného nájemného určeného matematickým propočtem z obvyklé ceny pozemku.

31. Takovému postupu nelze nic vytknout. Soud přitom souhlasí i se znalcem určenou procentní výší propočtu, tj. s tím, že znalec určil obvyklé nájemné jako 5 % z obvyklé ceny pozemku. Znalec k tomuto postupu v písemném vyhotovení znaleckého posudku a při výslechu osvětlil, že při určení procentního podílu vycházel z odborného posouzení účelu využití pozemku (využití jako chodník pro veřejnost), dlouhodobosti a stability výnosnosti (způsobených jednak dlouhodobostí umístění stavby, a jednak osobou vlastnící chodník), míry návratnosti a umístění pozemku v rámci Prahy. Uvedený závěr soud považuje za logický a přezkoumatelný a ve shodě se znalcem poukazuje i na skutečnost, že podle § 39 odst. 2 vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku, se roční užitek práva stavby bez zřízené stavby určí ve výši obvyklého nájemného z pozemku, ke kterému je zřízeno právo stavby. Nelze-li obvyklé nájemné z pozemku objektivně zjistit, stanoví se roční užitek z ceny pozemku, určené podle § 4, ve výši 5 %. I v takových případech tedy oceňovací předpisy využívají při určení obvyklého nájemného v případech využití metody simulovaného nájemného procentní podíl z ceny pozemku ve výši 5 %.

32. Právě uvedené svědčí i o nedůvodnosti námitek žalobkyně stran toho, že znalec neměl zohledňovat účel nájmu, tedy skutečnost, že se jedná o pozemek zastavěný chodníkem. Žalobkyně byla názoru, že znalec měl vyjít z jakýchkoliv nájemních smluv, tj. z nájemních smluv týkajících se nájmů realizovaných i za jiným účelem, než za účelem využití pozemku pro umístění a užívání pozemní komunikace.

33. Znalec postupoval správně, zohlednil-li, že daný pozemek je v posuzované části zastavěn chodníkem a odvozoval-li výši obvyklého nájemného od této skutečnosti, resp. hledal srovnatelné případy, kdy byl pronajímán pozemek zastavěný komunikací za účelem jeho dalšího využívání jako komunikace. Jedině takový postup povede k určení obvyklého nájemného za předmětnou část pozemku. K jeho určení je totiž nutno vycházet ze srovnatelných případů. Jak uvedl znalec při výslechu, nelze srovnávat nesrovnatelné. Je přitom zřejmé, že pokud by znalec měl vycházet z nájemních smluv týkajících se jakýchkoliv nemovitých věcí, jeho odpovědi by byly pro nynější řízení nevyužitelné. Nájemné za stavební pozemek, nájemné za pozemek zastavěný například budovou nákupního centra, nájemné za louku a nájemné za pozemek zastavěný veřejně přístupnou komunikací se budou lišit, a to významným způsobem. Určení obvyklé ceny tímto způsobem by bylo jednak prakticky nemožné (na základě jakých kritérií by znalec hledal srovnávací vzorky a kolik by jich potřeboval), a jednak by nevypovídalo nic o tom, o jakou hodnotu se žalovaný bezdůvodně obohacuje bezesmluvním užíváním konkrétního pozemku. To stejné platí, pokud by znalec vycházel ze smluv týkajících se sice nemovitých věcí zastavěných komunikací, avšak určených k jinému účelu, než právě umístění a využívání této komunikace. Ani v takovém případě by nebylo z daných zjištění určit, o jakou hodnotu se žalovaný obohacuje, pokud má na pozemku žalobkyně umístěnu stavbu veřejně přístupného chodníku. V případě jiných účelových určení nájmů by se mohlo jednat například o nájemní vztahy týkající se pozemků s komunikacemi, které nejsou určeny pro veřejné užívání. Takové pozemky lze, na rozdíl od nyní posuzované části pozemku, využít k rozličným a ekonomicky značně výnosným činnostem. V případě nyní posuzované části pozemku tomu tak však není. Veřejně přístupnou komunikaci (která je nadto stavbou vlastněnou osobou odlišnou od vlastníka pozemku) nelze svévolně odstranit. Stejně tak není ani možno veřejnosti zamezit v přístupu na tuto komunikaci. Při určení obvyklého nájemného je nutno tuto skutečnost reflektovat. Dodat lze, že pokud se na pozemku nachází veřejně přístupná komunikace, nelze ani prakticky pozemek dlouhodobě pronajmout za jiným účelem, než právě za účelem umístění dané komunikace a jejího užívání. Pokud soud odhlédne například od krátkodobých pronájmů takových pozemků (za účelem umístění například stánku apod.), které pro účely určení obvyklého nájemného v nyní posuzovaném případě pro nesrovnatelnost využít nelze, je nutno uzavřít, že jiný účel nájmu, než znalcem zohledněný, ani nelze předpokládat.

34. Soud nevstoupil ani na tvrzení žalobkyně, že by zde byly důvody pochybovat o (ne)podjatosti [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tento znalec má často zpracovávat znalecké posudky pro žalovaného. Skutečnost, že znalec případně zpracovává znalecké posudky pro jednoho zadavatele, nemůže sama o sobě zakládat důvod pochybovat o jeho podjatosti. Znalec má zákonem uloženou povinnost vykonávat znaleckou činnosti s odbornou péčí, nezávisle a nestranně (§ 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb.). Žalobkyně neuvedla krom obecného tvrzení o časté spolupráci [tituly před jménem] [jméno FO] s žalovaným žádné skutečnosti vzbuzující pochybnost o jeho podjatosti. To stejné platí i pro žalobkyní akcentovanou skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] snad zpracovával znalecké posudky týkající se některých pozemků, jejichž prodej [tituly před jménem] [jméno FO] využil při porovnání.

35. Znalecký posudek nediskvalifikuje ani to, že snad znalec při výběru srovnatelných prodejů vycházel ze smluv, které na jedné straně uzavřel žalovaný, tj. [adresa]. Znalec v tomto ohledu k dotazu soudu vysvětlil, že uvedená skutečnost neměla vliv na přesnost výsledku jeho znaleckého zkoumání. Jednalo se o smlouvy uzavřené dobrovolně. Soud se s uvedeným posouzením ztotožňuje a dodává, že v případě tak atypických transakcí jako je právě nákup a prodej pozemků zastavěných komunikací využívanou pro veřejné účely na území [Anonymizováno] lze očekávat, že tyto budou nezřídka kdy realizovány právě žalovaným, tj. [Anonymizováno]. To samo o sobě nemá vliv na výsledky znaleckého zkoumání [tituly před jménem] [jméno FO].

36. Znalec nepochybil ani v souvislosti s tím, že při svém posouzení nevyšel z cenové mapy. Tzv. cenová mapa se vztahuje na stavební pozemky, a má nadto informativní charakter. Její využití na zkoumaný pozemek tudíž není namístě, resp. nelze vycházet ze skutečnosti, že na případně blízko se nacházející pozemky cenová mapa dopadá. V tomto ohledu soud odkazuje i na vysvětlení [tituly před jménem] [jméno FO], který v tomto ohledu uvedl, že cenovou mapu nevyužívá ani při oceňování pozemků, na které mapa přímo dopadá. Jeho výsledky se přitom mnohdy od částek uvedených v cenové mapě liší. Nelze ani pominout, že podle bodu 3.6 vyhlášky Hlavního města Prahy č. 32/1998 Sb., o cenové mapě stavebních pozemků „[p]ozemky, které jsou v katastru nemovitostí vedeny jako ostatní plochy a skutečně slouží k provozu drah (např. železničních, tramvajových), dále dálnice a silnice, místní a účelové komunikace, chodníky a parkové cesty, parkoviště a ostatní veřejná prostranství (např. zeleň v zástavbě), plochy letišť a přístavů, popřípadě pozemky k takovým účelům určené (vydaným územním rozhodnutím nebo stavebním povolením), se neoceňují podle cenové mapy.“ 37. Stejně tak nelze znalci vytýkat, že pro stanovení obvyklého nájemného nevyužil cenový věstník Ministerstva financí. Jak již bylo výše uvedeno, tento věstník je pro posuzovanou věc relevantní potud, že výše bezdůvodného obohacení nesmí přesáhnout věstníkem stanovenou maximální částku. Nic dalšího již z něj však vyvozovat nelze. Není možno automaticky převzít věstníkovou cenu a tuto považovat za obvyklé nájemné. Pokud přitom žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4543/2016, závěry uvedeného rozhodnutí jsou právě s uvedeným v souladu. Dodat lze, že od nyní projednávané věci se závěry odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu liší v tom, že žalovaný v nynějším řízení rozporoval skutečnost, že obvyklá cena by odpovídala věstníkové ceně a v tomto ohledu soudu doložil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO].

38. Konečně se soud s žalobkyní neztotožnil ani v názoru, že posudek [tituly před jménem] [jméno FO] by měl být nepřezkoumatelný. Žalobkyně tento závěr odvozovala od skutečnosti, že znalec v posudku svoje závěry označil „pouze“ za pravděpodobné. Znalec tak učinil, neboť bylo nutno využít metodu simulovaného nájemného, v rámci které znalec aplikoval dle svých odborných znalostí míru propočtu kupní ceny na nájem ve výši 5 %. Jelikož danou procentní hodnotu musel znalec určit nikoliv na základě „tvrdých“ dat, nýbrž na základě svých odborných znalostí, označil určené nájemné za pravděpodobné. Soud na uvedeném postupu neshledává nic, co by činilo závěry znalce nepřezkoumatelnými. Sluší se dodat, že znalecké posudky z oborů ekonomika odvětví ceny a odhady vždy představují pouze kvalifikovaný odhad.

39. Soud tak uzavírá, že jako adekvátní skutkový podklad využil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalecký posudek uvedeného znalce poskytuje odborný skutkový základ pro určení výše bezdůvodného obohacení, neboť se v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí soudů zabývá výší obvyklého nájemného týkajícího se dotčené části pozemku v rozhodných obdobích a toto určuje pomocí metody simulovaného nájemného (o využitelnosti této metody svědčí například i závěry Městského soudu v Praze vyjádřené v rozsudku ze dne 8. 6. 2023, č. j. 16 Co 329/2022-596). Znalecký posudek je plně přezkoumatelný, dostatečně odůvodněný a přesvědčivý. Znalec přitom závěry znaleckého posudku erudovaně a pregnantně vysvětlil, doplnil a obhájil v rámci výslechu. Při tomto výslechu znalec zodpověděl s vysokou mírou přesvědčivosti i dotazy právního zástupce žalobkyně. Z uvedeného důvodu soud nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku týkajícího se totožné otázky, jak navrhovala žalobkyně.

40. Vzhledem k právě uvedenému soud posoudil jako oprávněný nárok žalobkyně na uhrazení částky 141 135 Kč odpovídající částkám určeným [tituly před jménem] [jméno FO].

41. Soud přitom nepřisvědčil žalovanému, že uvedenou částku by bylo namístě dále krátit s ohledem na nutnost aplikace doktríny dobrých mravů.

42. Žalovaný v tomto ohledu tvrdil, že žalobkyně nabyla pozemek spekulativně za účelem tvorby zisku v podobě náhrad za bezesmluvní užívání pozemku. O tom dle žalovaného svědčí, že pozemek nabyla za nízkou cenu a nyní žádá tomu neodpovídající bezdůvodné obohacení a pozemek odmítá odprodat za cenu obvyklou. Žalovaný dále poukazoval na to, že žalobkyně tak postupovala i v jiných případech a stejně tak činila i s ní spojená obchodní společnost [právnická osoba].

43. Soud už v mezitímním rozsudku uvedl, že právě zmíněné skutečnosti nemohou vést k úplnému odepření nároku žalobkyně.

44. O tom svědčí závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. III. ÚS 2049/21 (na jejichž citaci obsaženou v mezitímním rozsudku soud pro stručnost odkazuje). V tomto nálezu nicméně současně Ústavní soud nevyloučil, že případné okolnosti svědčící o nemravnosti jednání ochuzeného mohou vést k redukci, tj. snížení, náhrady za bezesmluvní užívání.

45. Takové okolnosti nicméně soud v projednávané věci neshledal.

46. Tvrdí-li žalovaný, že žalobkyně pozemek nabyla „spekulativně“, tedy že pozemek pořizovala vědoma si existujícího omezení a s vidinou, že tento bude nadále využívat pouze za účelem generování zisku v podobě bezdůvodného obohacení, takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování.

47. Žalobkyně pozemek nabyla již v roce 2016, avšak žalobou se začala bezdůvodného obohacení domáhat až v roce 2021. Nelze v tomto ohledu přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně nenabyla pozemek, který by byl v celé výměře zastavěn komunikací, pročež by nebylo myslitelné žádné jiné využití pozemku, kromě právě zisku bezdůvodného obohacení spojeného s danou komunikací. Pozemek, o který se v nyní projednávané věci jedná, má výměru 3 420 m2. Z této výměry je pouze cca 450 m2 zastavěno chodníkem. Není tudíž pravděpodobné, že žalobkyně pozemek nabyla za účelem generování zisku tvořeného umístěním chodníku na části pozemku. O jisté nelogičnosti konstrukce žalovaného svědčí i to, že žalobkyně pozemek nabyla za cena cca 900 000 Kč. Návratnost její investice by tedy při zohlednění průměrné roční výše bezdůvodného obohacení (cca 50 000 Kč) činila 18 let. O tom, že žalobkyně pozemek nenabyla za „spekulativním“ účelem svědčí dále i žalobkyní doložená skutečnost, že žalobkyně na pozemku plánovala postavit parkoviště, k čemuž si už obstarala i příslušné veřejnoprávní povolení.

48. Za uvedeného stavu nelze přistoupit k aplikaci (výjimečné) doktríny odepření práva z důvodu jeho výkonu v rozporu s dobrými mravy. K takovému závěru nevede ani skutečnost, že žalobkyně nyní odmítá pozemek, resp. jeho část, prodat za žalovaným nabídnutou cenu. Ačkoliv je tato cena násobně vyšší, než pořizovací cena pozemku, nelze žalobkyni ve své podstatě nutit, aby se zbavila svého vlastnického práva za tím účelem, aby její jednání nebylo posouzeno jako nemravné. V tomto ohledu lze ostatně připomenout, že je to žalovaný, jehož stavba se bez prvního titulu nachází na cizím pozemku.

49. Přehlédnout nelze ani fakt, že pokud by skutečně mělo být úmyslem žalobkyně spekulativně pozemek nabýt a tento využít k co možná maximálnímu zisku, nemělo by smyslu, aby si žalobkyně (celý) pozemek nadále ponechávala s myšlenkou, že namísto prodeje (části) pozemku se ziskem v řádu vyšších statisíců bude nadále inkasovat roční náhradu ve výši 50 000 Kč. Pokud přitom žalobkyně odmítá žalovaným nabízenou cenu, lze ve shodě s žalobkyní akcentovat, že žalovaný ani netvrdil, že by žalobkyni poskytl znalecký posudek, který měl danou cenu stanovit. Nadto, i kdyby tak žalovaný učinil, soud opět opakuje, že jen na základě neochoty žalobkyně zbavit se vlastnického práva, nelze dospět k závěru, že žalobkyně vykonává svá práva v rozporu s dobrými mravy. Zásadní se jeví i to, že žalovaný nabízí výkup pouze části dotčeného pozemku. To může návazně pro žalobkyni způsobovat související obtíže a neochotu pozemek prodat (nutnost zasíťování nové vzniklého pozemku, přístup k němu atd.).

50. V neposlední řadě soud zdůrazňuje, že žalobkyně nabyla pozemek zcela v souladu s právními předpisy, a to udělením příklepu ve veřejné dražbě. Žalovanému přitom nic nebránilo, aby se dané dražby taktéž zúčastnil. Žalovaný, stejně jako žalobkyně, má aktivně hájit svá práva a zabývat se osudem svého majetku.

51. Soud tak shrnuje, že v projednávané věci neshledal takové okolnosti, které by jej vedly k závěru, že je nutno nárok žalobkyně částečně odmítnout s odkazem na doktrínu zákazu výkonu práv v rozporu s dobrými mravy.

52. Vzhledem k právě uvedenému soud posoudil jako oprávněný nárok žalobkyně na uhrazení částky 141 135 Kč (součet znalcem určených částek obvyklého nájemného za daná období, tj. 48 209 Kč + 50 011 Kč + 42 915 Kč). Z jednotlivých soudem přiznaných částek má žalobkyně taktéž právo na úrok z prodlení v zákonný výši, a to ode dnů následujících po uplynutí lhůty 7 dnů stanovených předžalobními výzvami ze dne 17. 2021 a ze dne 11. 11. 2022, resp. ode dne následujícího po dni, kdy bylo žalovanému doručeno rozšíření žaloby ze dne 22. 2. 2024. Výrokem I tohoto rozsudku proto soud žalovaného zavázal k úhradě dané částky se specifikovaným příslušenstvím.

53. Ve zbytku, tj. co se týče částky 31 656,84 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 182,84 Kč za období od 26. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 289 Kč za období od 19. 11. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 185 Kč za období od 1. 3. 2024 do zaplacení, naopak žaloba důvodná není. Soud proto žalobu v daném rozsahu výrokem II rozsudku zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně sice byla ve věci úspěšná pouze částečně. Jelikož však rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, soud přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení.

55. Náklady celkově činí 118 965 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 935 Kč a dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), složená z těchto položek: - odměna za 4 úkony právní služby učiněné ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby ze dne 14. 11. 2022 a sepis vyjádření ze dne 20. 2. 2023) při tarifní hodnotě 60 300 Kč, tj. celkově 14 160 Kč (3 540 Kč * 4); - odměna za 10 úkonů právní služby učiněných ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (příprava a převzetí zastoupení, sepis výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby ze dne 8. 11. 2021, sepis vyjádření ze dne 8. 2. 2022, sepis vyjádření ze dne 25. 4. 2022, účast na jednání dne 26. 4. 2022, sepis vyjádření ze dne 26. 5. 1011, sepis vyjádření ze dne 25. 10. 2022, účast na jednání dne 8. 11. 2022 a sepis vyjádření ze dne 20. 2. 2023) při tarifní hodnotě 58 391,84 Kč, tj. celkově 34 600 Kč (3 460 Kč * 10); - odměna za 5 úkonů právní služby učiněných ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (účast na jednání dne 13. 4. 2023, sepis vyjádření k odvolání ze dne 25. 7. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 1. 2024, sepis vyjádření ze dne 22. 2. 2024 a sepis vyjádření ze dne 7. 3. 2024) při tarifní hodnotě 118 691,84 Kč, tj. celkově 29 300 Kč (5 860 Kč * 5); - odměna za 3,5 úkonů právní služby učiněných ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] (účast na jednání dne 16. 5. 2024, sepis vyjádření ze dne 3. 6. 2024, účast na jednání dne 20. 6. 2024 a účast na vyhlášení rozsudku dne 26. 6. 2024 – odměny) při tarifní hodnotě 172 791,84 Kč, tj. celkově 28 070 Kč (8 020 Kč * 3,5) a - 23 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 6 900 Kč.

56. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů související se sepisem vyjádření ze dne 31. 7. 2023 a současně ani částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Podání právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 7. 2023 totiž obsahuje doplnění vyjádření k odvolání žalovaného, které mohlo být zahrnuto již v samotném vyjádření k tomuto odvolání ze dne 25. 7. 2023. Co se pak týče daně z přidané hodnoty, právní zástupce žalobkyně ([Jméno advokáta]) není plátcem této daně a není ani společníkem advokátní kanceláře, která by byla plátcem daně. Není proto namístě žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení přiznat jí požadovanou částku odpovídající dani z přidané hodnoty. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyni před vyhlášením rozsudku zastupoval advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty ([tituly před jménem] [jméno FO]). Jelikož rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je konstitutivní povahy, je třeba ve vztahu k náhradě za daň z přidané hodnoty považovat zdanitelné plnění spočívající v poskytnutí právní služby zástupce žalobkyně žalobkyni za uskutečněné až v okamžiku rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení (rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 17 Co 120/2021-35).

57. Konečně pak ve vztahu k výroku IV rozsudku soud konstatuje, že bylo třeba, co do základu, rozhodnout o náhradě nákladů řízení na straně státu, který bude platit znalečné (pro [tituly před jménem] [jméno FO]). Soud o těchto nákladech rozhodl podle § 148 o. s. ř. tak, že jejich náhradu uložil podle výsledků řízení žalovanému. Protože přesná výše těchto nákladů nebyla v době vyhlášení tohoto rozsudku známa, soud vydal pouze mezitimní rozhodnutí s tím, že výše částky bude konkretizována rozhodnutím, které soud vydá v návaznosti na zaplacení očekávaných nákladů (§ 152 odst. 2 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

58. Pro úplnost soud dodává, že při určení subjektu povinného k úhradě nákladů placených státem zohlednil v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích výsledek řízení. Jak přitom uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 92/08, „pojem výsledku řízení […] není totožný s pojmem úspěchu ve věci […]. Pojetí ztotožňující výsledek řízení s úspěchem ve věci je příliš zužující, a to i ve sporných věcech. Výsledek řízení totiž ve skutečnosti odkazuje k osobě toho účastníka, který by byl povinen k náhradě nákladů řízení druhé procesní straně. Stát má tedy právo na náhradu nákladů řízení „podle jeho výsledků“ proti tomu účastníku, který by byl povinen nahradit náklady druhému účastníku. Ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak odkazuje nejenom na kritérium úspěchu ve věci, ale též na ostatní ustanovení upravující rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 až § 146 o. s. ř.).“ Ačkoliv tedy žalobkyně v nynější věci byla úspěšná jen částečně, je nutno zohlednit, že bylo namístě aplikovat § 142 odst. 3 in fine o. s. ř. a přiznat žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, což vede k závěru, že žalovaný je povinen uhradit veškeré náklady placené státem.

59. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I, III a IV podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (resp. od právní moci usnesení o nákladech státu). Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení