14 C 354/2025 - 29

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zaplacení 45 856,05 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 856,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 107 246,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 61 800,44 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 45 316,05 Kč od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení z částky 45 856,05 Kč od [datum] do [datum] ve výši 11 % ročně, od [datum] do [datum] ve výši 10,5 % ročně a od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 962,08 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 856,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka [právnická osoba], (dále také jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně se sjednaným úrokem ve výši 14,9 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 1 064 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na jistinu uhradil pouze 4 683,95 Kč. Dle sazebníku poplatků, který byl součástí smlouvy, vyúčtovala původní věřitelka žalovanému poplatky za zaslání upomínky ve výši 500 Kč a za zaslání výpisu z úvěrového účtu ve výši 2x20 Kč, tj. celkem 540 Kč. Ke dni [datum] vystavila původní věřitelka tzv. historický výpis. Podle něj činila k tomuto datu dlužná jistina 45 316,05 Kč, poplatky 540 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru za období od [datum] do [datum] ve výši 5 233,49 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení za období od prvního dne prodlení do [datum] ve výši 2 812,62 Kč. Původní věřitelka uplatnila tento nárok v rozhodčím řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Následně byla podle tohoto rozhodčího nálezu vedena exekuce u Exekutorského úřadu [adresa] – východ pod sp. zn. [spisová značka], která byla na základě souhlasu oprávněné dne [datum] zastavena. V exekučním řízení nebylo vymoženo ničeho. Původní věřitelka postoupila pohledávku na společnost [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Téhož dne postoupila společnost [právnická osoba], pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně provedla přepočet požadovaných úroků z úvěru a zákonného úroku z prodlení ke dni [datum], a proto podanou žalobou požaduje zaplacení jistiny ve výši 45 316,05 Kč, poplatků ve výši 540 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 107 246,29 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku ve výši 5 233,49 Kč za období od [datum] do [datum] dle historického výpisu a z kapitalizovaného úroku ve výši 102 012,80 Kč za období od [datum] do [datum] v sazbě 14,9 % ročně), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 61 800,44 Kč (sestávajícího z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 051,93 Kč za období do [datum] a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 59 748,51 Kč za období od [datum] do [datum]), úroku z úvěru ve výši 14,9 % ročně z částky 45 316,05 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky 45 856,05 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá. Za účelem projednání a rozhodnutí věci soud nařídil jednání, ke kterému se dostavili žalobkyně i žalovaný. Žalovaný nárok žalobkyně výslovně nesporoval, uvedl jen, že úvěr si bral společně s manželkou, která už zemřela, a dále uvedl, že by chtěl pohledávku platit ve splátkách. Soud při jednání provedl listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že ji podepsali žalovaný a [jméno FO] jako klienti a zástupkyně [právnická osoba] (ředitelka pobočky a bankovní poradkyně). Předmětem smlouvy o úvěru byl závazek [právnická osoba]., poskytnout klientům úvěr ve výši 50 000 Kč a závazek klientů tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 14,9 % ročně. Pohledávka měla být vedena pod číslem účtu [č. účtu] jako tzv. [název]. Klienti se zavázali uhradit jistinu úvěru v 71 měsíčních anuitních splátkách po 1 064 Kč. Pro případ prodlení s jakýmkoli závazkem ze smlouvy bylo sjednáno právo banky na úroky z prodlení. Žádné zajištění úvěru nebylo sjednáno. Klienti byli ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky a příloha ohledně cen a poplatků. V přehledu poplatků spojených s úvěrem byl sjednán poplatek za zaslání upomínky při neprovedení splátky úvěru ve výši 500 Kč. Listina je parafována žalovaným, [jméno FO] a zástupkyněmi [právnická osoba]. Z úvěrových podmínek účinných ke dni [datum] bylo zjištěno, že podrobněji upravovaly podmínky úvěru. Bylo zde sjednáno, že v případě prodlení, je klient povinen zaplatit bance úroky z prodlení z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. Za případ porušení smlouvy se považuje prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vzniklého na základě smlouvy nebo nezajištění dostatečných prostředků na účtu k úhradě platby splatné podle smlouvy. V případě porušení smlouvy je banka oprávněna prohlásit veškeré peněžité závazky ze smlouvy za okamžité splatné nebo splatné ve lhůtě, kterou banka stanoví. Dále zde bylo sjednáno, že spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR podle řádu tohoto soudu třemi rozhodci ustanovenými v souladu s řádem tohoto soudu. Z všeobecných obchodních podmínek účinných ke dni [datum] soud zjistil, že stanovily základní pravidla obchodních vztahů mezi bankou a klienty. Bylo zde mj. sjednáno, že klient je povinen platit bance ceny za poskytované služby v souladu se sazebníkem. Dále zde bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta je banka oprávněna účtovat sankční úroky, zejména úroky z prodlení. Ze sazebníku poplatků soud zjistil ceny poplatků za služby poskytované bankou. Z interního účetního dokladu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný čerpal dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč. Doklad je podepsán žalovaným a zástupci [právnická osoba]. Výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne [datum] vyzvala [právnická osoba] žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] do [datum] z důvodu prodlení s úhradou splatných závazků vůči bance. Podle dodejky byla výzva doručena žalovanému dne [datum]. Ze specifikace úroku z úvěru ode dne čerpání úvěru do vydání historického výpisu ([datum]) soud zjistil výpočet kapitalizovaného úroku z úvěru od [datum] do [datum] v sazbě 14,9 % ročně. Za toto období činí výše kapitalizovaného úroku 5 233,49 Kč. Ze specifikace zákonného úroku z prodlení od prvého dne prodlení do vydání historického výpisu (dne [datum]) soud zjistil výpočet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], tedy jak z dlužných splátek před zesplatněním úvěru, tak i z celkové dlužné částky po zesplatnění úvěru. Za toto období činí výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 051,93 Kč. Z historického výpisu ze dne [datum] soud zjistil, že se jedná o dokument banky, v němž jsou specifikovány transakce a další údaje spojené s předmětným úvěrem. Je zde uvedeno čerpání úvěru ve výši 50 000 Kč ke dni [datum] a jednotlivé splátky úvěru, poslední ke dni [datum] ve výši 1 064 Kč. Zůstatek úvěru ke dni [datum] činil 45 316,05 Kč, splatné úroky z úvěru 5 233,49 Kč, pokuta (úroky) z prodlení 2 812,62 Kč, úvěrové poplatky 540 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne [datum] vč. příloh a dodatků soud zjistil, že byla podepsána zástupcem původní věřitelky [právnická osoba]., a zástupcem společnosti [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v příloze č. [hodnota] smlouvy včetně příslušenství. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy a dodatku soud zjistil, že byla podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba], a zástupcem žalobkyně. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek uvedených v příloze č. [hodnota] smlouvy včetně příslušenství. V příloze č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek (seznamu pohledávek) je uvedena pohledávka za žalovaným označená číslem účtu [číslo účtu], jménem a příjmením žalovaného a výší jistiny 45 316,05 Kč. Příloha je podepsána zástupcem postupitele i postupníka s úředně ověřenými podpisy[Anonymizováno] Rozhodčím nálezem rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], byla žalovanému a [jméno FO] uložena povinnost zaplatit původní věřitelce [právnická osoba], společně a nerozdílně částku 53 902,16 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru. Z rozhodčího nálezu bylo dále zjištěno, že původní věřitelka podala žalobu rozhodci dne [datum]. Rozhodce prohlásil, že byl jmenován v souladu s rozhodčí doložkou a rozhodnutím představenstva [právnická osoba] Rozhodčí nález nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nařízena exekuce proti povinným žalovanému a [jméno FO] podle rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] k uspokojení pohledávky oprávněné [právnická osoba], a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [právnická osoba] [adresa], který vedl exekuci pod sp. zn. [spisová značka]. Z hromadného souhlasu žalobkyně se zastavením exekuce ze dne [datum] včetně přílohy soud zjistil, že žalobkyně na základě výzvy exekutora souhlasila se zastavením exekuce vedené u exekutora pod sp. zn. [spisová značka] Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky 45 316,05 Kč s příslušenstvím, která k tomuto dni činila celkem 214 605,59 Kč, a to do [datum] Podle podacího lístku byla předžalobní výzva zaslána žalovanému dne [datum]. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitelka [právnická osoba], na straně jedné a žalovaný a manželka žalovaného [jméno FO] na straně druhé jakožto klienti, podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jim byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný spolu s manželkou [jméno FO] se zavázali společně a nerozdílně tuto částku vrátit i s úrokem ve výši 14,9 % ročně v 71 pravidelných měsíčních splátkách po 1 064 Kč. Na jistinu však byla uhrazena pouze částka 4 683,95 Kč. Z důvodu prodlení se splácením původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Následně již nebylo uhrazeno ničeho. Dne [datum] podala původní věřitelka žalobu k rozhodci prostřednictvím [právnická osoba]. Rozhodnutím představenstva společnosti byl jmenován rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO], který dne [datum] uložil rozhodčím nálezem žalovanému a jeho manželce povinnost zaplatit původní věřitelce pohledávku ze smlouvy o úvěru. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla následně od [datum] vedena exekuce na majetek povinných (žalovaného a jeho manželky) exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Exekuce byla v roce [rok] zastavena na základě souhlasu žalobkyně (oprávněné) ze dne [datum]. V průběhu exekučního řízení nebylo vymoženo ničeho. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě předmětné pohledávky. Na věc soud aplikoval právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tj. ke dni [datum], tedy ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády. Podle § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 odst. 1 z. s. ú. tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství. Podle § 2 písm. a) z. s. ú. pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným a spoludlužnicí [jméno FO] byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák. ve spojení s § 1 odst. 1 a § 2 z. s. ú. Žalovanému a spoludlužnici byly na základě této smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázali dlužníci vrátit společně a nerozdílně spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,9 % ročně v měsíčních splátkách po 1 064 Kč. Na jistinu úvěru bylo uhrazeno jen 4 683,95 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne [datum] a dále již nebylo hrazeno ničeho. Dlužníci svou povinnost ze smlouvy porušili tím, že přestali hradit sjednané splátky, resp. nezajistili dostatek peněžních prostředků na účtu pro inkaso splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu se smluvními ujednáními, a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu v dodatečné lhůtě do [datum]. Žalovaný ani jeho spoludlužnice však již neuhradili ničeho. Neuhrazená jistina tedy činí 45 316,05 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit sjednané poplatky dle sazebníku za upomínku ve výši 500 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zaslala, a dále 2 x 20 Kč za výpis z účtu. Nárok na tyto poplatky vyplývá se smluvních ujednání – přehledu poplatků, resp. ze sazebníku poplatků a všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o úvěru. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením nejprve jednotlivých splátek a následně od [datum] i celého zesplatněného úvěru, vznikla mu dále povinnost zaplatil úrok z prodlení až do úplného zaplacení podle § 517 odst. 1, 2 obč. zák. i podle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši stanovené § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do [datum], a to jak z jistiny 45 316,05 Kč, tak i ze smluvních poplatků 540 Kč, které žalovaný rovněž neuhradil. Úrok z prodlení je tedy stanoven z částky 45 856,05 Kč. Žalobkyně úrok z prodlení částečně kapitalizovala (vyčíslila) za období do [datum] (do lhůty k plnění dle předžalobní výzvy) na částku 61 800,44 Kč. Zesplatnění úvěru nemá vliv na povinnost hradit smluvní úrok. Tato povinnost trvá až do zaplacení jistiny úvěru. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3764/2016, po zesplatnění úvěru z nesplacené jistiny věřiteli náleží obchodní úrok (jakožto odměna za poskytnuté peněžní prostředky, které dlužník v dohodnuté době nevrátil) až do jejího vrácení a v případě prodlení dlužníka též úrok z prodlení (jakožto sankce za prodlení s úhradou peněžitého závazku). Z tohoto důvodu má tedy žalobkyně nárok i na smluvní úrok ve výši 14,9 % ročně z jistiny úvěru 45 316,05 Kč od čerpání úvěru až do úplného zaplacení. Žalobkyně smluvní úrok částečně kapitalizovala (vyčíslila) za období od čerpání úvěru [datum] do [datum] (do lhůty k plnění dle předžalobní výzvy) na částku 107 246,29 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství (smluvního úroku a úroku z prodlení) byla postoupena na žalobkyni dne [datum] podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, postupně dvěma smlouvami o postoupení pohledávek uzavřených dne [datum] mezi [právnická osoba], a [právnická osoba], a mezi [právnická osoba], a žalobkyní. Předmětná pohledávka ze smlouvy o úvěru byla jednoznačně specifikována v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně je rovněž oprávněna domáhat se úhrady pohledávky ze smlouvy o úvěru toliko po žalovaném jakožto jednom ze spoludlužníků v souladu s § 511 odst. 1 obč. zák., neboť ve smlouvě o úvěru bylo dohodnuto, že žalovaný a jeho manželka [jméno FO] mají vůči věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně. Z tohoto důvodu je tedy nerozhodné, že spoludlužnice [jméno FO] již zemřela, neboť žalobkyně může požadovat úhradu celého dluhu pouze po žalovaném. Dále se soud zabýval tím, že předmětná pohledávka byla v minulosti přiznána rozhodčím nálezem. Rozhodčí nález, kterým byla přiznána pohledávka témuž věřiteli z téže smlouvy vůči témuž dlužníku, by mohl představovat překážku věci pravomocně rozhodnuté dle § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a § 159a odst. 2 o. s. ř. Překážka věci pravomocně je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro kterou soud musí dle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. V daném případě však soud dospěl k závěru, že rozhodčí nález sp. zn. [spisová značka] překážku věci rozhodnuté nepředstavuje. Tento rozhodčí nález byl vydán netransparentně určeným rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jmenován rozhodnutím představenstva [právnická osoba], tedy soukromou právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. V rozhodčí doložce, která byla součástí úvěrové smlouvy, nebyl tento rozhodce „ad hoc“ dohodnut. Byl zde odkaz na Rozhodčí soud, který sice je stálým rozhodčím soudem, avšak ten uvedeného rozhodce v rozporu s tuto doložkou nejmenoval, nýbrž jej jmenovala soukromá rozhodčí společnost netransparentním způsobem, který žalovaný nemohl nikterak ovlivnit. Obdobně jak judikoval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, takto určený rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Proto je tento rozhodčí nález také nezpůsobilým exekučním titulem a exekuce vedená podle něj tak byla se souhlasem žalobkyně coby oprávněné zastavena. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4460/2014, nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc. Z uvedených důvodů soud neshledal, že by rozhodčí nález představoval překážku věci pravomocně rozhodnuté. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena v roce [rok], považuje soud za vhodné vyjádřit se alespoň obecně k otázce promlčení, ačkoli žalovaný tuto námitku nevznesl. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 7. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18, v němž uvedl, že pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před [datum] (tzn. před vydáním sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce), činili tak v období neustálené změny judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám a aplikuje se na ně ustanovení o stavění promlčecí lhůty. Protiústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu a nemůže s ním být spjato stavění promlčecích lhůt nejen v rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu. V daném případě byla pohledávka z úvěrové smlouvy zesplatněna ke dni [datum] výzvou právní předchůdkyně žalobkyně. Ta uplatnila pohledávku ze smlouvy u rozhodce dne [datum], tedy ještě před zmíněným datem [datum]. Tím tedy došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty dle § 403 obch. zák. Rozhodčí nález nabyl vykonatelnosti dne [datum] a exekuce byla nařízena [datum]. Exekuce byla zastavena až na základě souhlasu žalobkyně ze dne [datum]. Po celou dobu exekučního řízení promlčecí lhůta neběžela. Žaloba v této věci byla podána dne [datum], tedy pohledávka promlčena nebyla. Soud zvažoval i to, zda je třeba zasáhnout z hlediska splnění povinnosti poskytovatele úvěru (tj. [právnická osoba].) prověřit schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) úvěr splatit. V době uzavření úvěrové smlouvy byl účinný zákon č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, který tuto povinnost poskytovateli úvěru neukládal. Ústavní soud se v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zabýval neplatností úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy v intencích exekučního řízení, kdy dospěl k závěru, že je třeba zkoumat, za jakých konkrétních okolností byla úvěrová smlouva uzavřena. Ústavní soud v tomto nálezu zdůraznil, že nelze připustit, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V daném případě však úvěrová smlouva neobsahuje taková smluvní ujednání, která Ústavní soud ve své judikatuře v tomto kontextu považuje za rozporná s dobrými mravy. Ochrana spotřebitele skrze prověřování jeho úvěruschopnosti má chránit spotřebitele i společnost před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet, a že tedy bude zisku dosaženo právě uplatněním sankčních ujednání v úvěrové smlouvě. V této souvislosti Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11, 26. 1. 2012 uvedl, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. V této věci však byl v úvěrové smlouvě, na základě které byla poskytnuta pouze částka 50 000 Kč, sjednán úrok toliko ve výši 14,9 % ročně a pro případ prodlení zákonný úrok z prodlení. Úvěr nebyl nikterak zajištěn, nebyly zde sjednány žádné smluvní pokuty pro případ prodlení ani žádné nepřiměřené poplatky. V této souvislosti tedy soud neshledal důvody, jež by vzbuzovaly pochybnosti o platnosti úvěrové smlouvy z hlediska dobrých mravů. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. V řízení byla plně úspěšná žalobkyně, soud jí proto přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 142a o. s. ř. plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 20 962,08 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 835 Kč a z nákladů právního zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum] (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení tvoří mimosmluvní odměna za 4 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podaná žaloba, účast na jednání; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t.] po 2 940 Kč vypočtená z tarifní hodnoty 45 856,05 Kč podle § 7 bodu 5. za použití § 8 odst. 1 a. t., 4 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a. t.), cestovné za cestu osobním vozem ze sídla zástupce žalobkyně v [adresa] a zpět ve výši 1 632,48 Kč při spotřebě paliva 7,5 l/100 km, ujeté vzdálenosti 192 km, základní náhradě 5,90 Kč za 1 km jízdy a ceně benzinu 34,7 Kč/l (dle vyhlášky č. 573/2005 Sb.), náhrada za 6 půlhodin času promeškaného při této cestě po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 a. t.) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (bez cestovného) ve výši 3 036,61 Kč. Tímto výpočtem vychází částka 20 964,08 Kč, avšak žalobkyně vyúčtovala na nákladech řízení toliko 20 962,08 Kč, proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení dle jejího vyúčtování. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Z citovaného ustanovení vyplývá, že lhůtu k plnění soud stanoví zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výjimečných případech je možné, aby soud určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž důvody pro takové rozhodnutí se zpravidla odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5844/2017). Žalovaný uvedl, že by s ohledem na své majetkové poměry mohl pohledávku splácet ve splátkách po 500 Kč. Žalobkyně byla ochotna přistoupit na splátkový kalendář, avšak ve splátkách zhruba po 8 200 Kč. Po zvážení okolností případu dospěl soud k závěru, že povolení splátek není v daném případě namístě. Žalovaný svou povinnost hradit předmětnou pohledávku dlouhodobě neplnil, k vymožení pohledávky byla vedena i exekuce více než 13 let, v rámci které nebylo vymoženo ničeho. S ohledem na výši dluhu včetně příslušenství, které za tak dlouhou dobu narostlo na téměř 200 000 Kč, jsou splátky po 500 Kč tak nízké, že by jejich povolením došlo k významnému prodloužení doby splácení a žalobkyně by tak byla neúměrně znevýhodněna. Žalovaný by na druhou stranu nebyl schopen hradit splátky vyšší, proto by postrádalo svůj účel, pokud by byly povoleny splátky vyšší dle návrhu žalobkyně, když by je žalovaný nebyl schopen plnit a stejně by tak záhy došlo k zesplatnění celé částky. Proto soud stanovil lhůtu k plnění základní třídenní. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení