14 C 39/2020

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evženií Vodovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] trvale bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] trvale bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] trvale bytem [adresa žalované] oba zastoupení advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že [osobní údaje žalobce], bytem [adresa žalobce], je spoluvlastníkem podílu ve výši id 1/2 k pozemku parc. č. st. 22 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – objekt k bydlení v katastrálním území Luníkov, obec Žižice, zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 15 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalovaným domáhal, aby soud určil, že je spoluvlastníkem pozemku p. č. st. 22, jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. Luníkov (dále jen„ nemovitost“) se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné poloviny s odůvodněním, že žalobce a jeho syn [jméno] [celé jméno žalobce] byli v minulosti spoluvlastníky nemovitosti (každý jedné poloviny). Synův podíl byl posléze v exekuční dražbě prodán žalovanému 1., jenž žalobci nabídl odkoupení svého podílu za kupní cenu 200 000 Kč, kterou bude žalobce splácet v měsíčních splátkách po 3 500 Kč. Dne [datum] žalovaný 1. přinesl žalobci k podpisu předem připravené listiny. Žalobce není odborníkem na nemovitosti (na rozdíl od žalovaného 1.), není dobrý čtenář a má problémy se zrakem, proto požádal žalovaného 1., aby mu listiny přečetl. Žalovaný je interpretoval tak, že žalovaný 1. svůj podíl prodává žalobci a nikoliv naopak, jak je ve skutečnosti uvedeno ve smlouvě o koupi nemovité věci ze dne [datum]. Žalobce žalovanému 1. důvěřoval a listiny předložené žalovaným 1. podepsal a nechal se jím i zavézt na poštu k ověření podpisu. V polovině května 2020 byla žalobci doručena výzva k vyklizení, ve které se uvádělo, že na základě smlouvy o finančním leasingu (o které žalobce nevěděl, že ji mezi listinami podepsal) nevyužil možnosti vyzvat žalovaného 1. k prodeji nemovitosti do vlastnictví žalobce. Žalobce má za to, že byl žalovaným 1. podveden, neboť se domníval, že kupuje jeho spoluvlastnický podíl a ne naopak. Byl na něj také vytvářen nepřípustný nátlak, neboť mu žalovaný 1. vyhrožoval nastěhováním skinheadů do nemovitosti a on měl strach o své zdraví. Obě smlouvy jsou podle žalobce absolutně neplatné podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), neboť jednání žalovaného 1. se zjevně příčilo dobrým mravům, a bylo v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, jelikož žalovaný 1. manipuloval s vůlí žalobce, která nebyla vážná a svobodná. Žalobce se dopisem ze dne [datum] dovolal neplatnosti obou smluv, neboť byl uveden v omyl a došlo ke zneužití jeho tísně, nezkušenosti a snížené gramotnosti. [příjmení] dopisem též od smluv odstoupil, neboť žalovaný 1. mu kupní cenu nezaplatil. Žalobce jednal vždy s žalovaným 1., a nikdy s [jméno] [příjmení]. Podpis žalobce na příjmovém dokladu se mohl vyskytnout jedině tak, že mu jej dal žalovaný 1. k podpisu mezi ostatními listinami, aniž by si jej měl možnost prohlédnout. Oznámení o vkladovém řízení žalobce obdržel, ale nevěnoval mu pozornost, neboť se domníval, že se týká převodu spoluvlastnického podílu na něj. Smlouvy žalobce neměl možnost si předem prohlédnout a smlouvu o finančním leasingu ani neměl k dispozici. Obdržel pouze číslo účtu s variabilním symbolem, které předal svému vnukovi, aby na něj splácel kupní cenu. Žalobce hradí jen složenky, které mu přijdou domů, a není si vědom, že by mu přišla složenka k zaplacení daně z nabytí nemovitosti. O povinnosti podat k ní přiznání ani neví. Svým sousedům nedal kontakt na žalovaného 1. jako nového vlastníka nemovitosti. S účinky ke dni [datum] byla jako vlastník nemovitosti zapsána v katastru nemovitostí žalovaná 2. na základě kupní smlouvy z téhož dne. Tento převod považuje žalobce za účelový, neboť k němu došlo krátce poté, co žalovaný 1. obdržel dopis obsahující námitku neplatnosti smluv a odstoupení. Žalovaná 2. nebyla při nabytí nemovitosti v dobré víře, a proto na ni nemohlo být vlastnické právo převedeno podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná 2. měla být podle judikatury Nejvyššího soudu zvýšeně obezřetná, pokud existovaly skutečnosti objektivně znejišťující knihovní stav. Přesto si nemovitost ani neprohlédla. Žalobce navrhl, aby soud žalované 2. uložil vysvětlovací povinnost ohledně okolností, které se týkají uzavření kupní smlouvy k nemovitosti s žalovaným 1. Popřel, že žalovaná 2. zaplatila kupní cenu z vlastních finančních prostředků.

2. Žalovaný 1. navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se nejprve snažil žalobce přesvědčit ke společnému užívání nemovitosti, což ale po technické stránce nebylo možné. Jelikož žalobce ani jeho rodina nedisponovali dostatečným finančním obnosem, žalobce nabídl žalovanému 1. ke koupi svůj spoluvlastnický podíl s tím, že nemovitost bude nadále užívat za symbolické nájemné, a pokud se jeho situace za pár let zlepší, odkoupí jej zpět. Smlouvy o koupi nemovitosti a finančním leasingu dostal žalobce s předstihem k dispozici dne [datum] O den později došlo k vlastnímu podpisu a jeho ověření na poště. Kupní cenu 200 000 Kč žalovaný 1. uhradil žalobci při podpisu v hotovosti za přítomnosti [jméno] [příjmení]. Její přijetí žalobce potvrdil podpisem příjmového pokladního dokladu. Žalobci muselo být zřejmé, jak bylo s jeho podílem naloženo, i z oznámení katastrálního úřadu, které mu bylo doručováno do vlastních rukou. Žalovaný 1. jej neuvedl v omyl ani do stavu tísně. Žalobce měl čas se s textem smluv seznámit a konzultovat je s členy své rodiny. Jsou jednoduše koncipovány a označení smluvních stran je zřetelné na titulní straně. [jméno] si byl vědom, co činí, o čemž svědčí i to, že po celou dobu užívání řádně hradil nájemné pod variabilním symbolem dle smlouvy o leasingu, navíc prostřednictvím třetí osoby [jméno] [celé jméno žalobce]. Pokud by si žalobce skutečně myslel, že podíl kupuje, musel by zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí. I sousedé žalobce věděli, že vlastníkem je žalovaný 1., neboť se s žalobcem znali, ale přesto požádali v listopadu 2018 o souhlas s provedením stavby žalovaného 1. V březnu 2020 žalovaný 1. sám telefonicky kontaktoval žalobce, aby jej upozornil na končící lhůtu k odkoupení nemovitosti podle smlouvy o leasingu, na což mu žalobce sdělil, že si toho je vědom. Poté již žalobci dne [datum] zaslal výzvu k vyklizení. Žalobce reagoval telefonátem [jméno] [příjmení], s nímž proběhla domluva o podmínkách vyklizení, mj. o tom, že žalovaný 1. zajistí žalobci nájemní bydlení a zaplatí kauci a provizi realitní kanceláři. Celou věc pak žalovaný 1. svěřil k dořešení [jméno] [příjmení], který zajistil pro žalobce nabídku nájemního bydlení a hodlal jej odvézt na prohlídku. To ale žalobce odmítl s tím, že se stěhovat nebude. Žalovaný 1. posléze u zdejšího soudu podal žalobu na vyklizení žalobce. Námitky žalobce proti oběma smlouvám jsou účelové.

3. Žalovaná 2. rovněž navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že vlastnické právo k nemovitosti nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným 1. dne [datum] s právními účinky vkladu k témuž dni, zatímco žaloba byla žalobcem podána až [datum]. V průběhu kontraktačního procesu a vkladového řízení (které bylo skončeno dne [datum]) nevěděla o tom, že žalobce zpochybňuje vlastnické právo žalovaného 1. Ten ji pouze informoval, že žalobce užívá nemovitost bez právního důvodu a žalovaný 1. podal žalobu na jeho vyklizení. Ke dni uzavření smlouvy nebyla v katastru zapsána žádná poznámka spornosti nebo zahájeného řízení o určení vlastnického práva k nemovitosti. Žalobce ani nepodal návrh na předběžné opatření, které by žalovanému 1. zakázalo nakládat s nemovitostí. Žalovaná 2. tedy byla v dobré víře a podle § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nabyla od žalovaného 1. vlastnické právo k nemovitosti, i kdyby žalovaný 1. nebyl vlastníkem. Žalobce nepřednesl žádná tvrzení o objektivních skutečnostech, které by měly znejistit důvěru žalované 2. v zapsaný stav.

4. Dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný 1. je společníkem dvou společností, jejichž předmětem činnosti je pronájem nemovitostí. Je též jednatelem jedné z nich (viz výpisy z obchodního rejstříku).

6. Ve smlouvě o koupi nemovité věci ze dne [datum] je na titulní straně tučným písmem označen žalobce jako prodávající a žalovaný 1., jako kupující. Žalobce se v ní zavázal odevzdat žalovanému 1. spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny k pozemku p. č. st. 22, jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. Luníkov a umožnit mu k němu nabýt vlastnické právo, zatímco žalovaný 1. se zavázal jej převzít a zaplatit kupní cenu 200 000 Kč. Žalobce se zavázal předmět koupě protokolárně předat žalovanému 1. do 5 dnů od uzavření. Pod smlouvou jsou oba účastníci podepsáni a jejich podpisy jsou úředně ověřeny (žalobcův dne [datum] na poště ve [obec]).

7. Ve smlouvě o finančním leasingu z téhož dne je žalobce označen jako nájemce a žalovaný 1. jako pronajímatel. Žalovaný 1. se jí zavázal přenechat žalobci k užívání nemovitost, za což se žalobce zavázal platit nájemné 3 500 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání dvou let ode dne, kdy nastanou právní účinky vkladu vlastnického práva žalovaného 1. na základě výše uvedené smlouvy o koupi. V čl. 9 bylo dále sjednáno, že žalobce je oprávněn žádat prodej nemovitosti od žalovaného 1. Výzvu k prodeji byl žalobce oprávněn učinit do dne splatnosti poslední splátky nájemného. Kupní smlouva bude uzavřena s kupní cenou 300 000 Kč. I pod touto smlouvou jsou oba účastníci podepsáni a podpis žalobce je úředně ověřen ke stejnému dni na stejném místě. Přílohou této smlouvy byl protokol o stavu nemovitosti a předávací protokol, v němž je žalovaný 1. označen jako pronajímatel a žalobce jako nájemce, a který obsahuje např. soupis místností, příslušenství, stavy měřidel vody apod. I ten je oběma účastníky podepsán.

8. Příjmový pokladní doklad ze dne [datum] uvádí, že žalovaný 1. uhradil žalobci kupní cenu 200 000 Kč podle výše uvedené smlouvy o koupi. Je podepsán úředně ověřeným podpisem žalobce. Export transakční historie dále dokládá, že žalobce pravidelně měsíčně platil žalovanému 1. platby 3 500 Kč (jsou označeny variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o finančním leasingu) v období od dubna 2018 do května 2020.

9. Dne [datum] udělil Městský úřad Slaný souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru [jméno] a [jméno] [příjmení]. Konkrétně šlo o stavební úpravy rodinného domu [adresa] v obci Luníkov. Jako účastník je v souhlasu označen žalovaný 1.

10. Žalovaný 1. byl ke dni [datum] v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti (viz výpis z katastru z tohoto dne). Řízení o vkladu vlastnického práva žalovaného 1., který je nabyl od žalobce, bylo zahájeno dne [datum] (viz informace o řízení ze stejného dne). Výpis z katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum] dokládá totéž a navíc z něj plyne, že vlastnické právo žalovaného 1. bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu od [datum] a usnesení soudního exekutora o udělení příklepu s právními účinky od [datum].

11. Výzvou ze dne [datum] žalovaný 1. vyzval žalobce k vyklizení nemovitosti do 15 dnů, neboť smlouvy o finančním leasingu, na základě které nemovitost užíval, ke dni [datum] zanikla uplynutím sjednané doby určité. Upozornil, že podle čl. 9 odst. 2 této smlouvy byl žalobce oprávněn vyzvat žalovaného 1. ke koupi nemovitosti do svého vlastnictví do dne splatnosti poslední splátky nájemného ([datum]), čehož ale žalobce nevyužil. Mezi účastníky je nesporné, že výzva byla žalobci doručena.

12. Dopisem ze dne [datum], který si žalovaný 1. osobně převzal dne [datum], žalobce (prostřednictvím svého zástupce) namítl neplatnost obou smluv a současně od nich odstoupil. Důvody uváděl shodné jako v žalobě.

13. Dne [datum] podepsali žalovaný 1. jako prodávající a žalovaná 2. jako kupující smlouvu o koupi, jejímž předmětem byla nemovitost. Kupní cena byla sjednána na 500 000 Kč. V čl. 2 žalovaný 1. mj. prohlásil, že jeho vlastnické právo k nemovitosti není zpochybňováno žádnou třetí osobou. Výpis z účtu žalované 2. prokazuje, že dne [datum] celou kupní cenu žalovanému 1. zaplatila.

14. Podle výpisu z katastru nemovitostí byla ke dni [datum] zapsána jako vlastník nemovitosti žalovaná 2., a to na základě výše uvedené kupní smlouvy s právními účinky zápisu od [datum]. Zápis byl proveden dne [datum]. [příjmení] stav trval ke dni [datum] (viz výpis z katastru k tomuto dni).

15. Svědkyně [jméno] [příjmení] (družka žalobce, která s ním už 17 let bydlí) vypověděla, že žalovanou 2. nezná. Žalovaná 2. se svědkyni nepokoušela kontaktovat, ani se o nemovitost nestará.

16. Žalobce tvrdil, že žalovaná 2. nebyla k okamžiku podání návrhu na zápis svého vlastnického práva k nemovitosti v dobré víře. Je třeba říci, že podle judikatury Nejvyššího soudu (se kterou byl žalobce v průběhu řízení soudem seznámen) leží břemeno důkazní a břemeno tvrzení, na tom, kdo tvrdí, že nabyvatel nejednal v dobré víře (viz rozsudek ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 221/2021), mj. zejména proto, že dobrá víra jednajícího se podle § 7 občanského zákoníku presumuje (platí vyvratitelná domněnka dobré víry). V tomto případě tedy obě břemena leží na žalobci. Ten přitom ani přes odpovídající poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nepřednesl žádná konkrétní tvrzení zpochybňující dobrou víru žalované 2., ani její neexistenci neprokázal.

17. Je pravdou, že z judikatury Nejvyššího soudu (mj. i z výše citovaného rozsudku) plyne, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 zákona č 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o.z.“) je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou„ investigativní“ aktivitu požadovat.

18. V projednávané věci žalobce zpochybňoval dobrou víru žalované 2. v podstatě pouze tvrzením o údajné účelovosti převodu nemovitosti, která podle něj vyplývá z toho, že kupní smlouva byla mezi žalovanými uzavřena krátce poté, co žalovanému 1. doručil předžalobní výzvu v této věci. Žalobce však, přestože jej tížilo důkazní břemeno (viz výše) neprokázal, že by o tom žalovaná 2. vůbec věděla. Naopak, jeho předžalobní výzva byla doručována toliko žalovanému 1 (a nikoliv žalované 2.), která navíc byla prohlášením žalovaného 1. v kupní smlouvě ujištěna, že jeho vlastnické právo nikdo nezpochybňuje. V katastru nemovitostí nebyla zapsána poznámka spornosti ani jiný údaj zavdávající pochybnosti o vlastnickém právu žalovaného 1. a žalobce ani nepodal návrh na předběžné opatření, kterým by žalovanému 1. bylo znemožněno nakládání s nemovitostí. Za takové situace, kdy žalované 2. nebyly známy žádné skutečnosti, které by objektivně znejišťovaly knihovní stav, nebyla žalovaná 2. – plně v souladu s výše citovanou judikaturou – povinna činit žádné aktivní kroky k ověření souladu zapsaného stavu se stavem skutečným. Nebyla tedy ani povinna si nemovitost před koupí prohlížet. Skutečnosti nastalé po době podání návrhu na zápis vlastnického práva žalované 2. do katastru nemovitostí (zda se o nemovitost stará nebo kontaktovala žalobce), nejsou z hlediska hodnocení její dobré víry rozhodné (viz § 984 odst. 1 část věty druhé za středníkem o.z.).

19. Na místě nebylo ani uložení tzv. vysvětlovací povinnosti žalovaným. Ta podle judikatury, kterou sám žalobce cituje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, zvýraznění doplněno soudem), nastupuje jen v případě, že„ strana zatížená důkazním břemenem objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň ‚opěrné body‘ skutkového stavu a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany.“ Žalobce byl k vyklizení nemovitosti žalovaným 1. vyzván již dopisem z [datum] (který mu byl dle vlastních tvrzení doručen v půlce května). Od té doby mohl učinit kroky k narušení dobré víry žalované 2., čehož však nevyužil. Zejména mohl podat návrh na zápis poznámky spornosti ve smyslu § 986 o.z. či návrh na vydání předběžného opatření zakazujícího žalovanému 1. nakládat s nemovitostí (což se do katastru nemovitostí rovněž zapisuje, viz § 23 odst. 1 písm. i) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, dále jen„ katastrální zákon“). Obojím by předešel svému případnému pozdějšímu informačnímu deficitu. Soud připomíná zásadu vigilantibus iura (práva patří bdělým): měl-li žalobce za to, že je zde rozpor mezi skutečným a zapsaným stavem, bylo primárně na něm, aby byl aktivní a chránil se před případným převodem vlastnického práva k nemovitosti na třetí osobu.

20. Lze tedy shrnout, že žalobce nevyvrátil dobrou víru žalované 2. v zapsaný stav ke dni podání návrhu na zápis svého vlastnického práva k nemovitosti.

21. Soud neprovedl důkaz účastnickou výpovědí žalobce. Jedná o subsidiární důkazní prostředek, který lze nařídit jen, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Ke skutečnosti, že si žalovaná 2. nebyla nemovitost prohlédnout, již byl žalobcem navržen výslech svědkyně [příjmení], který ji prokázal, a proto nebylo možné k ní vyslýchat i žalobce. K okolnostem převodu nemovitosti mezi žalovanými pak žalobce svědčit nemohl, neboť sám uvedl, že mu nejsou známy (jde tedy o nezpůsobilý důkaz). Podmíněný důkazní návrh, tj. vyslýchat žalobce pokud se prokáže, že žalovaná 2. nebyla v dobré víře, je nepřípustný (§ 41a odst. 2 o. s. ř.), a proto k němu nelze přihlížet (§ 41a odst. 3 o. s. ř.) [obec] víra žalované 2. navíc vyvrácena nebyla.

22. Soud si dále nevyžádal ani neprovedl důkaz pracovními smlouvami žalované 2., potvrzeními o jejích příjmech a výpisy ze všech jejích účtů a účtů žalovaného 1. Žalobce nepřednesl žádné jasné tvrzení, k němuž by tyto důkazy měl soud provést, neboť toliko hypoteticky spekuloval, že by žalovaný 1. mohl finanční prostředky k zaplacení kupní ceny žalované 2. poskytnout před uzavřením kupní smlouvy, anebo je žalované 2. mohl po zaplacení vrátit. Nedostatek řádného tvrzení nelze nahrazovat důkazními návrhy.

23. Podle § 984 odst. 1 o.z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

24. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobce prokázal, že má na určení spoluvlastnického práva k nemovitosti naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.). V této souvislosti je třeba rozlišit mezi oběma žalovanými. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu obecně plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (viz např. usnesení ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2446/2007). Judikatura však také dále dovodila, že naléhavý právní zájem nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (viz např. rozsudek ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 30 Cdo 620/2008). V projednávané věci byla ještě před podáním žaloby (s právními účinky od [datum]) jako vlastník celé nemovitosti (a tedy i spoluvlastnického podílu, jehož určení se žalobce domáhá) v katastru nemovitostí zapsána pouze žalovaná 2., a nikoliv žalovaný 1. Žalobce proto nemá na určení vlastnického práva vůči žalovanému 1. naléhavý právní zájem. Z toho důvodu je třeba žalobu ve vztahu k žalovanému 1. zamítnout. Naopak ve vztahu k žalované 2. soud na základě výše citované judikatury dospěl k závěru o existenci naléhavého právního zájmu žalobce, neboť ten tvrdí, že je skutečným spoluvlastníkem nemovitosti v rozporu se zápisem v katastru nemovitostí, podle nějž je vlastníkem celé nemovitosti žalovaná 2.

25. Výše citovaný § 984 odst. 1 o.z. upravuje tzv. zásadu materiální publicity veřejných seznamů, která umožňuje, aby při splnění zákonem stanovených podmínek došlo k nabytí věcného práva od neoprávněného (viz již citovaný rozsudek sp. zn. 24 Cdo 221/2021). Mezi tyto kumulativní podmínky patří, že nabyvatel nabyde (1) věcné právo, (2) v dobré víře (posuzované ke dni podání návrhu na zápis), (3) za úplatu a (4) od osoby zapsané k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. V projednávané věci je podstatné, že při splnění těchto podmínek se žalovaná 2. stala vlastníkem nemovitosti bez ohledu na to, zda žalovanému 1. skutečně svědčilo vlastnické právo k nemovitosti. Jinými slovy v takovém případě již nemá smysl se zabývat tvrzeními žalobce o tom, že kupní smlouva mezi jím a žalovaným 1. byla neplatná, popř. zanikla odstoupením, v důsledku čehož žalovaný 1. nebyl skutečným vlastníkem.

26. Soud přitom má všechny čtyři podmínky podle § 984 odst. 1 o.z. za splněné. Žalovaná 2. nabyla vlastnické právo k nemovitosti, tj. věcné právo od žalovaného 1., který byl zapsán v katastru nemovitostí (jenž je veřejným seznamem, § 1 odst. 1 katastrálního zákona) jako vlastník (první a čtvrtá podmínka). Ke dni podání návrhu na zápis svého vlastnického práva ([datum]) byla žalovaná 2. v dobré víře v to, že žalovaný 1. je skutečně vlastníkem (druhá podmínka). Konečně převod vlastnického práva se uskutečnil na základě kupní smlouvy za kupní cenu 500 000 Kč, tedy za úplatu (třetí podmínka).

27. Lze tedy shrnout, že i kdyby žalovaný 1. nebyl skutečným vlastníkem nemovitosti, stala se jím v souladu s § 984 odst. 1 o.z. žalovaná 2. Žalobce proto není spoluvlastníkem nemovitosti s podílem o velikosti jedné poloviny. Z toho důvodu soud žalobu jako nedůvodnou prvním výrokem zamítl i ve vztahu k žalované 2.

28. Druhým výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli ve věci plně úspěšní, mají proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za čtyři samostatné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě u každého z žalovaných – obojí učinila zástupkyně žalovaných samostatně, neboť zastoupení žalované 2. převzala až v průběhu řízení) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“) po 1 500 Kč a tři společné úkony právní služby pro dva účastníky (účast na dvou jednáních a vyjádření z [datum]) po 2 400 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu a § 12 odst. 4 advokátního tarifu (tj. za sníženou odměnu o 20 %), to vše podle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4. advokátního tarifu; a paušální náhrada hotových výdajů za sedm úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková výše náhrady nákladů řízení žalovaných tak činí 15 300 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Soud při určení tarifní hodnoty vyšel § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť hodnotu spoluvlastnického podílu k nemovitosti lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (bylo by nutné provést další dokazování např. znaleckým posudkem a o kupní smlouvu mezi žalobcem a žalovaným 1. se nelze opřít, neboť vypovídá toliko o tržní hodnotě v okamžiku jejího uzavření). Soud žalovaným dále nepřiznal odměnu advokáta a související paušální náhradu za vyjádření z [datum], neboť se nejednalo o podání ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), ale jen o vyjádření k procesnímu postupu soudu (nesouhlas s účastnickým výslechem žalovaných). Za každý ze společných úkonů právní služby pak náleží pouze jediná paušální náhrada podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 173/2016).

Poučení