14 C 409/2025 - 52

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Zemanovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky 5 609,42 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 64,84 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 499,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 109,45 Kč, smluvní úrok ve výši 7 012,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 64,84 Kč, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 686,40 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované úvěr s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, prostřednictvím internetové stránky [název] v klientském profilu, kde žalovaná smlouvu odsouhlasila. Na základě žádosti žalované a jí poskytnutých údajů a dotazů do registrů CNCB, NRKI, ISIR, CEE žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřila příjmy žalované z informací poskytnutých bankou o platebním účtu a transakcích případně z žalovanou předložených výpisů z účtu a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 31 351 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet dne [datum] ve výši 5 500 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, zavázala se zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobkyně smlouvu vypověděla dne [datum], dne [datum] se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná má vůči žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 12 621,56 Kč, z toho činí jistina 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 109,45 Kč a smluvní úrok 7 012,14 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplatit úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč (jistina + tranše) od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu za prodlení ve výši 64,84 Kč jakožto smluví pokutu 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za účelem projednání věci soud nařídil jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [číslo smlouvy] soud zjistil, že je v ní uvedeno, že ji uzavřela žalobkyně jako věřitel s žalovanou jako klientem. Žalovaná je označena svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu a je zde uvedeno číslo bankovního účtu. Ve smlouvě bylo uvedeno, že její nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 37 500 Kč (kreditní rámec) jako úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně. Žalovaná měla úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, první splátka byla splatná [datum]. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do [datum]. Denní úrok byl uveden 1,066 %, RPSN 1 990,53 %. Dále byl uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. V části VIII. smlouvy bylo uvedeno, že ocitne-li se klient v prodlení, má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, smluvního úroku i po prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, a dále na zesplatnění úvěru v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splácením jedné nebo více splátek, přičemž žalobkyně předtím vyzve klienta k uhrazení dlužných splátek a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V závěru je uvedeno datum uzavření smlouvy [datum], za žalobkyni je zde podpis s tím, že bylo podepsáno elektronicky dne [datum] a u klienta je uvedeno, že bylo podepsáno dne [datum], avšak podpis žalované se zde nenachází.

6. Z listiny nazvané autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo dne [datum] autorizováno prostřednictvím služby [název] od společnosti [právnická osoba]., podle bankovního účtu žalované č. [č. účtu]. Podle výpisu [název] byla ověřena totožnost žalované, osobní údaje se shodují s údaji ve smlouvě.

7. Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně platných od [datum] jsou blíže upraveny podmínky úvěrové smlouvy. Je zde uvedeno, že žádost o poskytnutí úvěru se vyplňuje na internetové stránce společně s uvedením údajů pro posouzení úvěruschopnosti, přičemž následně se věřitel rozhodne, zda úvěr poskytne a v případě schválení úvěru zašle klientovi informace na e-mail a převede první tranši úvěru na bankovní účet klienta. Dále je zde uveden způsob výpočtu denních splátek, způsob započítávání zaplacené částky klientem. V bodu 8.4 jsou upraveny sankce za prodlení stejným způsobem, jako ve smlouvě, tj. že věřitel má nárok na úrok z prodlení, smluvní úrok a smluvní pokutu.

8. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že je zde uvedena výše splátek za období od [datum] do [datum] a z čeho se splátky skládají, pro každý den byla uvedena splátka 59,02 Kč.

9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že se jedná o automatizovaný výpis z interního systému žalobkyně, dle kterého měla žalobkyně vyplatit na účet č. [č. účtu] dne [datum] částku 5 500 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol].

10. V listině nazvané identifikované příjmy bylo uvedeno pouze to, že příjem žalované byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, a případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena 31 351 Kč. Z této listiny však soud nezjistil, zda a jak žalobkyně ověřovala příjem žalované, jedná se jen o prohlášení žalobkyně, není zřejmé, jak se k částce 31 351 Kč dospělo, když bankovní výpisy, z nichž mělo být vycházeno, žalobkyně nedoložila. Listina ani není žalovanou podepsána.

11. V listině nazvané výpis o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že žalovaná měla ověřený čistý měsíční příjem 31 351 Kč, přičemž čistý měsíční příjem uvedený žalovanou byl 20 000 Kč, měsíční náklady na půjčky jsou uvedeny ve výši 0 Kč, náklady na bydlení 7 000 Kč, nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 830 Kč, disponibilní příjem 12 100 Kč, počet členů ve společné domácnosti 3, z toho 2 s příjmem. Závěr byl takový, že posouzení úvěruschopnosti bylo úspěšné, přičemž počet doporučených prodloužení byl 0. Z této listiny není zřejmé, jak se k uvedeným částkám dospělo, zejména jak se dospělo k částce disponibilní příjem, není zde uvedeno, z jakých zdrojů bylo čerpáno. Listina není žalovanou podepsána, proto z ní nelze zjistit ani to, zda tyto údaje uvedla žalovaná.

12. V listině nazvané údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru jsou uvedeny obecně základní údaje o spotřebitelském úvěru, výše kreditního rámce 5 500 Kč, podmínky čerpání, splatnost a splátky, úrok, poplatek za tranše, případně další poplatky za volitelné služby, smluvní pokuta a další sankce pro případ prodlení. V listině nazvané souhlas se zpracováním osobních údajů je uvedeno, jaké údaje a jakým způsobem jsou zpracovávány. V listině nazvané informace pro spotřebitele včetně listiny obecné principy posuzování úvěruschopnosti jsou obecně uvedeny informace o tom, jaké požadavky musí splňovat žadatel o úvěr, jako jsou potřebné dokumenty k posouzení úvěruschopnosti, z jakých databází žalobkyně čerpá informace, jakým způsobem ověřuje příjmy a výdaje spotřebitele. Z těchto listin však soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro posouzení věci, jedná se obecná prohlášení žalobkyně, není z nich však zřejmé, jakým konkrétním způsobem byla v daném případě posuzována úvěruschopnosti žalované. Na žádné z listin není podpis žalované ani uvedení jiného způsobu, jakým se žalovaná s jejich obsahem seznámila.

13. Z e-mailové zprávy zaslané dne [datum] na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že vypovídá smlouvu o půjčce s okamžitou platností, neboť žalovaná přes předchozí upozornění neuhradila závazky po splatnosti a nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Dlužná částka činí 13 211,40 Kč a je splatná ihned v plné výši.

14. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby (předžalobní výzvy) ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne [datum].

15. Žalobkyně v žalobě dále navrhovala, aby soud učinil dotaz na banku, zda označený bankovní účet patří žalované a zda na něj byla od žalobkyně poskytnuta uvedená částka. Soud tedy banku [právnická osoba], požádal o sdělení, kdo je majitelem účtu č. [č. účtu] a zaslání výpisu z účtu za období od [datum] do [datum]. [právnická osoba], sdělila, že v uvedeném období byla majitelkou účtu č. [č. účtu] žalovaná, která byla rovněž jedinou osobou s dispozičním oprávněním. Dále banka sdělila, že dne [datum] byla na účet připsána částka ve výši 5 500 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] z účtu č. [č. účtu]. Banka soudu rovněž poskytla výpis z tohoto účtu za uvedené období.

16. Z tohoto výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne [datum] došla na tento účet platba ve výši 5 500 Kč z uvedeného účtu žalobkyně č. [č. účtu] pod VS: [var. symbol] (tj. číslo smlouvy) s označením [název].

17. Dále bylo z výpisu z účtu zjištěno, že za měsíc [měsíc] [rok] zde byly příchozí platby v celkové výši 94 865 Kč a odchozí platby v celkové výši 88 468,74 Kč, disponibilní zůstatek tedy byl 6 378,14 Kč. Je zde uvedena příchozí platba 31 307 Kč z domova pro seniory, dále jsou zde příchozí platby z [právnická osoba]., odchozí i příchozí platby na [právnická osoba], dne [datum] je uvedena příchozí platba 10 100 Kč s označením půjčka od [právnická osoba], dne [datum] příchozí platba 5 900 Kč s označením dodatečná půjčka od [právnická osoba], a dne [datum] příchozí platba 15 880 Kč s označením poskytnutí spotřebitelského úvěru u [právnická osoba]. Není zde uvedena žádná odchozí platba, kterou by bylo možné identifikovat jako platbu spojenou s bydlením, např. nájemného či zálohy na energie.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

19. Mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo smlouvy], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 500 Kč. Samotná smlouva sice nebyla žalovanou podepsána, avšak žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím [název] a následně jí zaslala na ve smlouvě uvedený bankovní účet finanční prostředky s uvedením variabilního symbolu, který odpovídá číslu smlouvy. Že se jednalo skutečně o účet žalované, a že na něj uvedená platba od žalobkyně přišla, prokazuje jak sdělení banky, tak i výpis z účtu. Soud sice má určité pochybnosti o tom, zda skutečně byla mezi účastnicemi uzavřena konkrétně tato smlouva s těmito smluvními ujednáními, zejména pokud jde o ujednání o výši úroku, výši poplatku za tranše či smluvní pokutě, pro právní posouzení věci to však není podstatné, jak bude dále uvedeno, jelikož je nepochybné, že žalovaná skutečně nějakou smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřela, a na základě té jí žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 5 500 Kč. Žalovaná však žalobkyni nezaplatila ničeho. Předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla žalované odeslána téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě předmětné pohledávky.

20. Soud se zabýval především tím, zda a jakým způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Za tím účelem žalobkyni vyzval písemně k doplnění tvrzení, jakým způsobem byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr ze smlouvy o úvěru, zejména z jakých informací a zdrojů žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů a výdajů a celkové finanční situace žalované, a dále ji vyzval, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu. Žalobkyně po této výzvě neuplatnila žádná další tvrzení ani neoznačila žádné další důkazy. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila a byly splněny podmínky pro jednání v její nepřítomnosti, soud ji nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., o tom, aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení a listinné důkazy předložila soudu s tím, že jinak se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci. Toto poučení se poskytuje účastníku (jeho zmocněnci nebo zástupci) pouze při jednání. Jestliže soud jedná v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce nebo zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu dobrodiní poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011). Soud přitom toto poučení avizoval už v písemné výzvě.

17. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

21. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti dle § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, tedy jako spotřebitel dle § 419 o. z. Zároveň se nejedná o úvěr dle § 4 z. s. ú., na který by se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahoval. Proto soud posuzoval předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

30. Soud se zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy ve smyslu § 86 a 87 z. s. ú., tedy zda poskytovatel úvěru, tj. žalobkyně, splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. žalované, a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Tato povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, ani to že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

31. Ačkoli by dlužníci obecně měli nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv, zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/201539).

32. Ochrana spotřebitele je celoevropským zájmem (srov. čl. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie) a spotřebitelské právo, ačkoli působící ve formě vnitrostátních zákonů, má svůj původ ve směrnicové úpravě na unijní úrovni. Při aplikaci právních předpisů v oblasti spotřebitelských vztahů je proto nutné na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Aplikovatelnost spotřebitelské právní úpravy tedy vede i k aplikovatelnosti čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie, který garantuje vysokou úroveň ochrany spotřebitele. I pro moc soudní z toho plyne povinnost interpretovat a aplikovat vnitrostátní právo „eurokonformním“ způsobem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1996/13, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 130/2015; nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1844/17, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 218/2017). Důležitost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele opakovaně vyzdvihl i Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu k výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, jejíž transpozicí jsou právě ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. SDEU zdůraznil, že tato povinnost má rovněž za cíl, aby poskytovatel úvěru jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní (srov. např. rozsudek ze dne 10. 6. 2021 ve věci C-303/20, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13).

33. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání posuzované smlouvy o úvěru nejednala s odbornou péčí. Nebylo prokázáno, že by při posuzování úvěruschopnosti žalované ověřovala její příjmy a výdaje. Ačkoli v předložených listinách bylo uvedeno, že příjmy ověřovala výpisem z bankovního účtu, žádný takový výpis žalobkyně nepředložila. Také není zřejmé, jaké údaje o svých příjmech a výdajích uvedla sama žalovaná. Předložené listiny nejsou žalovanou podepsány ani jinak verifikovány. V listině výpis o posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny údaje o čistém měsíčním příjmu uvedeném spotřebitelem 20 000 Kč a ověřené příjmy 31 351 Kč. Není zřejmé, proč je mezi těmito údaji takový rozdíl. Soud si opatřil sice výpis z účtu žalované, z něhož vyplynul příjem za měsíc [měsíc] 31 307 Kč, z jiných důkazů však nevyplývá, že by [právnická osoba] byl skutečně zaměstnavatelem žalované a že by se skutečně jednalo o ten ověřený příjem žalované, přičemž není zřejmé, proč by žalovaná sama uváděla částku jen 20 000 Kč. Výdaje žalované nebyly ověřeny vůbec, částka 7 000 Kč na bydlení z výpisu z účtu nevyplývá. Žalobkyně nedoložila žádný důkaz o tom, že by výši výdajů žalované jakkoli ověřovala např. výpisem z účtu, předpisem záloh na energie či vyúčtováním apod.

34. Podstatné je rovněž to, že žalovaná si evidentně před uzavřením uvěrové smlouvy brala vícero úvěrů, což žalobkyně neověřovala ani nikterak nezohlednila. Rovněž nebylo zohledněno ani to, že žalovaná finanční prostředky využívá na hazardní hry a sázky, což je rizikový faktor, který měl být při posuzování její úvěruschopnosti zohledněn.

35. Žalobkyně dále neprokázala, že by skutečně lustrovala obvyklé rejstříky, jak uvedla v žalobě, např. insolvenční rejstřík, SOLUS či centrální evidenci exekucí. S ohledem na to, jaké skutečnosti soud zjistil z výpisu z účtu žalované, tedy že čerpala i jiné úvěry a používala finanční prostředky na hazard, měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované obzvláště obezřetná, měla si ověřit i existenci jejích dluhů, případně exekucí. Uvedené skutečnosti vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, tím spíše měla žalobkyně obezřetněji a důsledněji přistoupit k ověřování údajů o jejích příjmech a výdajích, případně dluzích.

36. Žalobkyně porušila svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů, a to i včetně případných splátek dluhů, měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. S ohledem na dobu splácení úvěru je přitom namístě zohlednit i to, zda je na základě aktuální osobní, majetkové a výdělkové situace spotřebitele předpoklad, že bude mít dostatečné prostředky na splácení úvěru i do budoucna. Poskytovatel úvěru smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z. s. ú.).

37. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 z. s. ú., proto vztah mezi účastníky vypořádal podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991, 2993 o. z.). Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná obdržela na základě neplatné smlouvy částku 5 500 Kč a žalobkyni neuhradila ničeho, je povinna zaplatit žalobkyni celou jistinu 5 500 Kč. Žalobkyně však v žalobě na jistinu požadovala toliko 5 499,97 Kč, proto soud nemohl žalobní návrh překročit, a přiznal žalobkyni částku 5 499,97 Kč.

38. Pokud jde o prodlení žalované, soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud uvedl, že § 87 odst. 1 z. s. ú., lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú.

39. Jelikož smlouva je neplatná z důvodu § 87 z. s. ú., nemá žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, ale pouze na jistinu.

40. Lhůtu k plnění žalobkyni přiznaného nároku soud stanovil jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či povolení splátek.

25. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jelikož s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nevzniklo žalobkyni právo na poplatky za tranše ve výši 109,45 Kč, ani na smluvní úrok ve výši 7 012,14 Kč, ani na smluvní pokutu ve výši 64,84 Kč, a ani na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč od [datum] do zaplacení.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně úspěšná byla žalovaná (a to i se zohledněním příslušenství), měla by tedy právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Avšak v řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Soud dále rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jelikož na poplatku bylo zaplaceno více, než činila poplatková povinnost.

43. Podle § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je základem poplatku peněžní částka, která je předmětem řízení, avšak bez příslušenství, neboť to tvoří základ poplatku jen v případech, je-li samostatným předmětem řízení.

44. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nesprávně vyplnila jako jistinu částku 12 621,56 Kč a jako další nárok smluvní pokutu 64,84 Kč. Z tohoto důvodu tedy byl v aplikaci CEPR uveden předmět řízení 12 686,40 Kč a z této částky byl automaticky předepsán soudní poplatek ve výši 800 Kč. Základem poplatku je však částka 5 674,26 Kč, tj. jistina 5 499,97 Kč, poplatky 109,45 Kč a smluvní pokuta 64,84 Kč. Zbytek žalované částky, tj. 7 012,14 Kč, činí smluvní úrok, který je příslušenstvím žalované částky (§ 513 o. z.), a to není základem poplatku. Z částky 5 674,26 Kč činí soudní poplatek dle položky 2 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků 400 Kč. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 800 Kč, proto soud rozhodl o vrácení přeplatku 400 Kč.

45. Soud dále uvádí, že podle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. Jelikož předmětem řízení byla částka 5 674,26 Kč bez příslušenství, tedy nikoli částka 12 686,40 Kč, není dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání proti rozsudku přípustné.

Poučení