14 C 416/2021 - 124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudcem Mgr. Annou Vrdlovcovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovaným: 1. [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] za kterého jedná [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] 2. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba o určení, že žalovaný 1) je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [jméno FO] a části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v rozsahu parcely pozemkového katastru PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [jméno FO], se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 45 254 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 2).

Odůvodnění

1. Žalobce se v řízení domáhal určení, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] je vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [jméno FO] a části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v rozsahu parcely pozemkového katastru PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa], obec [jméno FO], dosud v katastru nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], obec [jméno FO] (dále jen „předmětné pozemky“) svědčící žalovanému 2), a to s právem hospodaření pro žalovaného 1). Žalobce je v přesvědčení, že skutečným vlastníkem uvedených nemovitých věcí není žalovaný 2), nýbrž žalovaný 1), pro něhož se ve smyslu § 18 odst. 1 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi (dále jen „ZMV“) domáhá určení jeho vlastnictví.

2. Žalobce uvedl, že předmětné pozemky byly původním církevním majetkem, přičemž byly v původním pozemkovém katastru (PK) vedeny na knihovní vložce č. [hodnota] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] jako vlastníka, která byla právním předchůdcem žalobce. Pozemky tak tvořily původní církevní majetek ve smyslu § 2 písm. a) ZMV. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] má svůj původ v pozemku PK č. [hodnota], pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v rozsahu odpovídajícím parcele PK č. [hodnota], v níž má ve své převážné části svůj původ a pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] má původ v parcele PK č. [hodnota]. Všechny pozemky byly právnímu předchůdci žalobce odejmuty rozhodnutím z [datum], č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a přiděleny [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO]; pozemky byly zapsány do knihovní vložky č. [hodnota]. Žalovaný 2) je v katastru nemovitostí veden jako vlastník všech předmětných pozemků, přičemž své vlastnické právo měl nabýt ex lege na základě zák. č. 172/1992 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „ZPO“), přičemž žalovaný 2) pro sebe uvedené pozemky ohlásil s tím, že je jejich vlastníkem dle § 2 ZPO, tj. jedná se o historický majetek obce. Žalobce však tvrdí, že se jedná o historický majetek církve, tudíž žalovaný 2) nemohl splnit podmínky přechodu majetku dle jím citovaného ust. § 2 ZPO. Žalobce je nadto přesvědčen, že žalovanému 2) nesvědčí, resp. nesvědčily ani podmínky stanovené v § 1 odst. 1 ZPO.

3. Žalovaný 1) žalobní nárok odmítl, neboť dle jeho přesvědčení žalovaný 2) nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům zcela v souladu s podmínkami stanovenými v ZPO. Nadto se zcela ztotožnil s argumentací předestřenou v řízení žalovaným 2).

4. Žalovaný 2) žalobní nárok také odmítl, neboť je přesvědčený o tom, že je řádným vlastníkem předmětných pozemků, neboť na něj vlastnictví přešlo v souladu s ustanovením ZPO. Zároveň však uvedl, že dle jeho mínění s ohledem na uplynutí času došlo i k mimořádnému vydržení předmětných pozemků. Poukázal na skutečnost, že žalobce po dobu více než [Anonymizováno] let nesporoval vlastnictví žalovaného 2) ani jeho dobrou víru ve své vlastnictví. Přechod předmětných pozemků ohlašoval v roce [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], avšak příslušný byl již spis skartován. S ohledem na plynutím času zásadně zhoršenou důkazní situaci se žalovaný 2) v řízení soustředil především na splnění podmínek mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o.z. Žalovaný 2) uvedl, že se držby předmětných pozemků chopil přinejmenším v roce [Anonymizováno], kdy ohlásil jejich přechod a kdy je též pronajal. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl částečně zasažen stavbou [právnická osoba], resp. přilehlé obslužné komunikace. Zároveň již od úpravy územním plánem z roku [Anonymizováno] byl součástí komunikace, územním plánem z roku [Anonymizováno] pak bylo změněno využití na izolační zeleň. Žalovaný 2) vyloučil úmyslnou chybu (nepoctivý úmysl) při ohlašování pozemků na straně zaměstnanců [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [jméno FO].

5. Žalobce se námitce mimořádného vydržení bránil především tím, že na straně žalovaného 2) scházela při ohlašování pozemků jakákoli dobrá víra, že by předmětné pozemky tvořily historický majetek obce. Žalovaný 2) tak na sebe ohlásil majetek státu neoprávněně, když věděl (kopie příslušné knihovní vložky přikládal k ohlášení podaném ke katastrálnímu úřadu v roce [Anonymizováno]), že uvedené pozemky byly zapsány na vložce č. [hodnota] svědčící [Anonymizováno] státu. I přes tuto svou zřejmou vědomost žalovaný 2) pozemky ohlásil jako svůj historický majetek, což svědčí o jeho nepoctivém úmyslu. V takové situaci nelze dle mínění žalobce žalovanému 2) přiznat dobrodinní mimořádného vydržení. Dále pak žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný 2) byl účastníkem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn [spisová značka].

6. Soud věc projednal při jednáních konaných dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], při nichž provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci. Zároveň soud vyšel z nesporného tvrzení, že v současné době jsou předmětné pozemky v KN evidovány pro žalovaného č. [hodnota] coby vlastníka (srov. § 120 odst. 2 o.s.ř.).

7. Z výpisu z Rejstříku evidovaných právnických osob soud zjistil, že žalobce je evidován jako církevní právnická osoba od [datum], přičemž jejím zřizovatelem je [Anonymizováno] [Anonymizováno] (listina A/1 přílohové obálky žalobce). Sloučením církevních právnických osob, a to [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] – [adresa] zanikly slučované církevní právnické osoby bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou osobu, tj. žalobce (viz Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob z [datum] – listina A/5 přílohové obálky žalobce).

8. Pozemky PK (mj.) č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly svěřeny do správy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s účinností k [datum], přičemž předchozím vlastníkem byla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] (srov. Rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] – [Anonymizováno] z [datum], č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] – listina A/4 přílohové obálky žalobce). Pozemky PK [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly z knihovní vložky č. [hodnota] vedené pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] odepsány dne [datum] na základě rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] – [Anonymizováno] z [datum], č. [hodnota].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a přepsány do vložky č. [hodnota] (knihovní vložka č. [hodnota] PK - listina C přílohové obálky žalobce). Tytéž pozemky byly přepsány do knihovní vložky č. [hodnota] dne [datum] na základě rozhodnutí [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] – [Anonymizováno] z [datum], č. [hodnota].[Anonymizováno]/[Anonymizováno], vložka č. [hodnota] byla vedena od [datum] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž předchozím vlastníkem pozemků v této knihovní vložce byla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] (knihovní vložka č. [hodnota] PK – listina D přílohové obálky žalobce).

9. Pozemek parc. č. (KN) [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [jméno FO] – [adresa] byl součástí původního pozemku PK č. [hodnota], pozemek parc. č. (KN) [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k.ú. [jméno FO] – [adresa] byl ve své převážné části součástí pozemku PK č. [hodnota], dále byl (ve výrazně menším rozsahu) součástí pozemku PK č. [hodnota], pozemek parc. č. (KN) [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl součástí pozemku PK č. [hodnota] (srov. kopie katastrálních map doplněných zákresem parcel PK – listiny B/1, B/2 a B/3 přílohové obálky žalobce).

10. Žalovaný 2) požádal dne [datum] o provedení zápisu do katastru nemovitostí ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přičemž uvedl, že je jejich vlastníkem dle § 2 ZPO, a to ke dni účinnosti cit. zák.; listinu podepsal [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí odboru obecního majetku. K návrhu byl připojen výpis z knihovní vložky PK č. [hodnota] a geometrický plán č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum], kterým byl z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (původní výměra [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 orná půda a [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 ostatní plocha) oddělen mj. pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, přičemž původ tohoto pozemku je v parcele PK č. [hodnota] a [Anonymizováno]; dále byl dělen též pozemek parc. č. [hodnota], a to na pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dále bylo přílohou oznámení o uplatnění vlastnického práva pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [jméno FO] z [datum], v níž žalovaný 2) adresátovi oznámil, že je vlastníkem pozemků mj. parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], avšak mezi původními parcelami PK nebyly uvedeny parcely PK [Anonymizováno], [Anonymizováno] (srov. Návrh na zápis do katastru nemovitostí záznamem z [datum], vč. příloh - složka listin označená písmenem E přílohové obálky žalobce).

11. Žalovaný 2) požádal dne [datum] o provedení zápisu do katastru nemovitostí ve vztahu k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], přičemž uvedl, že je jejich vlastníkem dle § 2 ZPO, a to ke dni účinnosti cit. zák.; listinu podepsal [tituly před jménem] [jméno FO], vedoucí odboru obecního majetku. K návrhu byl připojen výpis z knihovní vložky PK č. [hodnota] a geometrický plán č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum], kterým byl z pozemku parc. č. [hodnota] (původní výměra [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 orná půda) oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda (původ v PK [Anonymizováno]), a dále pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Dále bylo přílohou oznámení o uplatnění vlastnického práva pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [jméno FO] z [datum], v níž žalovaný 2) adresátovi oznámil, že je vlastníkem pozemků mj. parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno]1 (srov. Návrh na zápis do katastru nemovitostí záznamem z [datum], vč. příloh - složka listin označená písmenem E přílohové obálky žalobce). Zároveň [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] nedisponuje dalšími listinami či součástmi spisů, které by byly k návrhům vedeny (srov. sdělení z [datum] na čl. 99 spisu).

12. K dotazu právního zástupce žalobce Katastrální úřad [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] dne [datum] sdělil, že listina o převodu parc. KN [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na žalovaného 2) nebyla nalezena. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] vznikl zápisem zbytku geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] z parcely [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a to pod [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (sdělení KN ze dne [datum] - listina označená písmenem F, přílohové obálky žalobce). Z geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum] označeného jako [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] soud zjistil, že z pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, orná půda, přičemž pův. pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl veden na LV č. [hodnota] (geometrický plán označený [Anonymizováno]/[Anonymizováno] - listina označená písmenem H příloh žalobce).

13. Žalobcem označené pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jsou v katastru nemovitostí evidovány na LV č. [hodnota] pro vlastníka žalovaného 2), tak tomu bylo i k datu [datum] a též k datu rozhodnutí soudu, přičemž dle části E vzniklo vlastnické právo ze zákona č. 172/1991 Sb. (srov. výpis z KN pro LV č. [hodnota], k.ú. [jméno FO] – [adresa] k [datum], k [datum] – listina A/2 přílohové obálky žalobce a nesporná tvrzení účastníků).

14. Všechny předmětné pozemky byly předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž se tamní žalobce – [jméno FO], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. jako právní nástupce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. domáhal vůči žalovanému 2) – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] určení, že je vlastníkem mj. předmětných pozemků. Žaloba byla zamítnuta, přičemž soud měl za prokázané, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno].[Anonymizováno]. svědčilo právo správy k předmětným pozemkům, avšak právní předchůdci žalovaného 2) na nich hospodařili a využívali pozemky k tomuto účelu. Žalovaný v rámci nalézacího řízení založil podání, v němž uvedl, že i k předmětným pozemkům se stal vlastníkem na základě § 2 ZPO, přičemž k důkazu označil mj. knihovní vložky PK č. [hodnota] a [Anonymizováno] pro k.ú. [adresa] a srovnávací tabulku parcel PK a KN (podání žalovaného v řízení sp. zn. [spisová značka] a srovnávací tabulka – přílohy C a F přílohové obálky II žalobce). Řízení bylo pravomocně skončeno potvrzením rozsudku zdejšího soudu z [datum], a to ke dni [datum] (srov. rozsudek zdejšího soudu č.j. [spisová značka], rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] č.j. [spisová značka] a usnesení [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.j. [spisová značka]).

15. Žalovaný 2) [datum] pronajal společnosti [právnická osoba] nemovitosti vymezené v příloze č. [hodnota] smlouvy k užívání pro zemědělské využití za stanovené nájemné, a to na dobu určitou do [datum]. Příloha [Anonymizováno] obsahuje seznam pozemků určených pro nájemní smlouvu a zahrnuje v k.ú. [adresa] mj. pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]„část, díl 1“, orná půda, výměra cca [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2 a parc. č. [hodnota] „část“, orná půda, výměra [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2; závěrem přílohy je poznámka, že „u pozemků označených částí ještě nejsou vyhotoveny geometrické plány“ (viz Smlouva o nájmu a správě nemovitostí pro zemědělské využití - listina 1 příloh žalovaného 2/).

16. Ohledně užívání pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] soud zjistil, že již v územním plánu z roku [Anonymizováno] sloužil částečně jako součást výstavby [právnická osoba] a v roce [Anonymizováno] na něm bylo umístěno staveniště [právnická osoba] (srov. výřez ÚP z roku [Anonymizováno] – na čl. 67, ověřeno z [Anonymizováno]. [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], ortofotomapa z roku [Anonymizováno] – listina č. 5 příloh žalovaného 2/). Investorem stavby části [právnická osoba], propojení dálnice [Anonymizováno] na [Anonymizováno] komunikační síť u [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl podnik [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] (srov. rozhodnutí o umístění stavby z [datum], č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] – listina č. 3 příloh žalovaného 2/). V územním plánu z roku [Anonymizováno] byl pozemek veden v ploše orná půda a v roce [Anonymizováno] se se na něm nenacházely stromy či keře, jednalo se pravděpodobně o pole nebo planinu (srov. výřez ÚP z roku [Anonymizováno] – listina L příloh žalobce, ortofoto snímek z roku [Anonymizováno] – listina K příloh žalobce). V územním plánu z roku [Anonymizováno] byl pozemek umístěn částečně v ploše izolační zeleň a částečně veřejné vybavení bez určení funkce (srov. výřez ÚP z roku [Anonymizováno] – listina č. 6 příloh žalovaného 2/). Dle aktuálního ortofoto snímku je pozemek zarostlý zřejmě jednotlivými stromy či keři (srov. ortofoto snímek – listina K příloh II žalobce).

17. Ze svědeckých výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [Anonymizováno] soud zjistil, že oba působili v [Anonymizováno]. letech jako zaměstnanci [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO], přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] byl vedoucím Odboru obecního majetku v letech [Anonymizováno] – [Anonymizováno], v té době [tituly před jménem] [adresa] byl jeho podřízeným a vedl Oddělení geodetických činností. [tituly před jménem] [adresa] posléze nahradil [tituly před jménem] [jméno FO] ve vedení celého odboru a působil zde až do roku [Anonymizováno]. Jejich odbor se zabýval mj. agendou přechodu vlastnictví podle ZPO a dále správou majetku, který již žalovaný 2) měl ve svém vlastnictví. Oba svědci shodně popsali způsob, kterým probíhala činnost jejich odboru, resp. oddělení při zpracovávání ohlášení přechodu majetku na obec dle ZPO, která probíhala kontinuálně po dlouhou dobu (ještě i po roce [Anonymizováno]), přičemž si však nevybavili cokoliv konkrétního ve vztahu k pozemkům v k.ú. [adresa]. [tituly před jménem] [adresa] popsal obtíže při identifikaci pozemků na základě evidence v PK a průniků do KN evidence, v počátku jejich činnosti nebyly mapy digitalizovány, jednalo se o skutečně velké množství pozemků, činnost probíhala ve spolupráci s katastrem nemovitostí, který úřadu poskytoval podklady z PK evidence. Svědek [adresa] uvedl, že při ohlašování majetku ve smyslu § 2 ZPO docházelo k prověření celé PK vložky, přičemž se zkoumalo, zda se jednalo o historický majetek obce či nikoliv a zda byla i v roce [Anonymizováno] ve vlastnictví státu. Oba svědci shodně uvedli, že jejich činnost probíhala bez postranních úmyslů a nevnímali žádný zájem kohokoliv na výsledcích jejich činnosti. Dále oba uvedli, že si nejsou vědomi nějaké chyby při ohlašování přechodu pozemků na žalovaného 2), jež by byla výsledkem jejich činnosti; svědek [adresa] měl povědomí o tom, že proběhly nějaké soudní spory, vč. sporu se společností [jméno FO], avšak to nepovažuje za důsledek chyby v jejich činnosti.

18. Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je statutárním orgánem společnosti [právnická osoba]. od roku [Anonymizováno]. Uvedená společnost vykonává správu nemovitostí pro žalovaného 2) již od počátku své existence. Svědek se nemohl vyjádřit konkrétně k předmětným pozemkům, avšak popsal činnost jeho společnosti při spolupráci s oddělením vedeným [tituly před jménem] [jméno FO], resp. [tituly před jménem] [Anonymizováno]. V případě agendy přechodu majetku na obec zajišťovali pro toto oddělení některé podklady z PK evidence a dále informace z terénu, vč. příp. geodetického zaměření či orientačního zaměření. Svědek popsal obtíže při identifikaci PK a KN parcel shodně s předchozími svědky, uvedl, že v případě, že zjištění o nevhodnosti konkrétního pozemku k přechodu na obec, s touto informací věc předávali oddělení geodetických činností. Následně pak společnost [Anonymizováno] měla za úkol správu nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 2), přičemž svědek uvedl, že nebylo rozhodně v jejich zájmu spravovat nemovitosti, které by žalovanému 2) nepatřily; zároveň však poznamenal, že potíž byla v tom, že žalovaný 2) v cca polovině [Anonymizováno]. let přesně nevěděl, jaký je rozsah jeho majetku. Konečně svědek uvedl, že v průběhu tohoto soudního řízení byla jeho společnost kontaktována žalovaným 2), zda disponuje informacemi k předmětným pozemkům, dále mu byla dána k nahlédnutí nájemní smlouva z [datum]; svědek v archivu společnosti žádné informace nenalezl, neboť neměli ve správě pozemky zemědělského charakteru. Svědek uvedl, že tuto konkrétní smlouvu neuzavírala (neměla v gesci) společnost [Anonymizováno], v obecnosti ale uvedl, že označení pronajímaných pozemků slovy „část“ bez přesného geometrického určení bylo zcela běžnou praxí dané doby, kdy přesnější zaměření neprobíhalo. Označení „část“ bylo obvykle dáno tím, že nájemník nemohl provozovat zamýšlenou činnost na celém pozemku, proto měl zájem pouze o jeho část, která se určila dohodou obvykle v terénu (např. nebyly pronajaty remízky, lesíky či jiné části pozemků nevyužitelné k zemědělské činnosti).

19. Dále byl soud v řízení upozorněn na rozsudek z [datum] Okresního soudu [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], č.j. [spisová značka], v němž byla obdobná žaloba církevní právnické osoby zamítnuta právě s poukazem na institut mimořádného vydržení, na jehož základě žalovaný 2) – i v tamním řízení [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] naplnilo podmínky pro mimořádné vydržení. Uvedený rozsudek byl napaden odvoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto (srov. cit. rozsudek – listina č. 2 přílohové obálky žalovaného 2/ a výpis z databáze InfoSoud). Krajský soud [Anonymizováno] [adresa] pak rozhodl rozsudkem z [datum], č.j. [spisová značka] tak, že potvrdil rozsudek Okresního soudu [Anonymizováno] [jméno FO], který ve sporu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (žalobce) a města [jméno FO] (žalovaný) neshledal podmínky pro mimořádné vydržení nemovitosti, neboť byl prokázán nepoctivý úmysl žalovaného (srov. cit. rozsudek – listina J příloh II žalobce). Konečně byl soud upozorněn na rozsudek Obvodního soudu [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno][Anonymizováno](sp. zn. [spisová značka]), který obdobnou žalobu zamítl taktéž z důvodu naplnění podmínek mimořádného vydržení ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO]; písemné vyhotovení rozsudku nebylo v době rozhodování zdejšího soudu k dispozici.

20. Takto provedené dokazování měl soud za dostatečné pro své rozhodnutí a ostatní dokazování již neprováděl. Především soud neshledal důvodným důkazní návrh žalobce, aby byl vypracován znalecký posudek k zjištění tvaru pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k [datum], z něhož by mělo být dovozeno, zda byly uvedené pozemky vskutku pronajaty nájemní smlouvou. Soud takový návrh považoval za nadbytečný, neboť měl užívání žalovaným 2) za prokázané z již provedených důkazů. S ohledem na rozsah právního posouzení věci soud uvádí pro přehlednost jednotlivé skutkové závěry v návaznosti na posuzovanou právní otázku.

21. Předně soud zdůrazňuje, že žalobce se určení domáhá s odkazem na speciální ustanovení § 18 ZMV, který právě tento typ určovací žaloby předpokládá. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila „na základě teleologicky opodstatněné analogie (motivované snahou poskytnout církevním právnickým osobám efektivní prostředek pro odklizení překážek bránících uplatnění nároku na vydání majetku, který z právního hlediska nadále náleží státu, i tam, kde protiprávnost nespočívá v porušení zákonné blokace historického majetku církví, ale v jeho chybné evidenci coby vlastnictví veřejnoprávních korporací na základě tvrzeného, avšak dle zákona neproběhnuvšího přechodu) umožňuje církevním právnickým osobám ve sporech vedených podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. namítat nejen porušení § 29 zákona č. 229/1991 Sb. a § 3 zákona č. 92/1991 Sb., nýbrž i zpochybnit existenci předpokladů přechodu majetku na obce dle zákona č. 172/1991 Sb.“ (viz rozhodnutí NS 28 Cdo 3197/2018 – podtržení doplněno zdejším soudem nebo obdobně 28 Cdo 4751/2017 a další).

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je registrovanou církví a právním nástupcem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] (srov. bod 7). Právní předchůdce žalobce byl vlastníkem pozemků PK č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (srov. bod 8 shora, zejm. knihovní vložku č. [hodnota] PK evidence), které mu byly odebrány bez náhrady rozhodnutím z [datum] rozhodnutím [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] (srov. bod 8 shora). Pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, mají svůj původ (v převážné části v případě pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) v pozemcích PK č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (srov. bod 9 shora). Pro pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl žalovaný 2) veden jako jejich vlastník v katastru nemovitostí na základě ohlášení z [datum], přičemž uvedené pozemky na sebe ohlásil dle § 2 ZPO, tj. jako tvz. historický majetek obce.

23. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. a) ZMV, tedy registrovanou církví, jejímuž právnímu předchůdci byly bez náhrady odebrány v rozhodném období nemovitosti. Zároveň bylo prokázáno, že odňaté pozemky jsou nyní vlastnicky zapsány v katastru nemovitostí pro žalovaného 2), tudíž se žalobce nemohl domáhat jejich vydání přímo, nýbrž musel uplatnit právě žalobu na určení vlastnického práva žalovaného 1) ve smyslu § 18 ZMV.

24. V této souvislosti soud uvádí, že není důvodná námitka žalovaného 2), že právo na podání této žaloby je promlčeno. Námitce soud nemohl přitakat, neboť se již touto otázkou zabývala judikatura Nejvyššího soudu, která se ustálila v opačném názoru, a to že „z všeobecně přijímaného závěru o nepromlčitelnosti vlastnického práva pak nepochybně vyplývá, že v situaci, kdy zde není žádné jiné právní úpravy, reglementující lhůtu k uplatnění žaloby o určení vlastnického práva státu v režimu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. – uvedený zákon lhůtu k podání žaloby dle § 18 odst. 1 nestanoví, upravuje toliko následnou lhůtu pro uplatnění výzvy k vydání věci, jež počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo určeno vlastnické právo státu – nelze zahájení řízení dle § 18 odst. 1 zákona č. 418/2012 Sb. nikterak časově limitovat, a to ani na základě obecné úpravy promlčení.“ (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 390/2021).

25. Poněvadž tak bylo v řízení uzavřeno, že předmětné pozemky byly historickým majetkem církve, byly založeny podmínky pro úspěšnost žaloby ve smyslu § 18 ZMV. Bylo tak třeba, aby se soud zabýval tím, zda pozemky přešly na žalovaného 2) v rozporu s ustanoveními § 1 či § 2 ZPO. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce (řádného) nabytí vlastnictví předmětných pozemků tíží žalované, zejm. z podstaty věci žalovaného 2); k tomu srov. rozhodnutí NS 28 Cdo 3197/2018.

26. Žalovaný 2) v řízení tvrdil, že na něj předmětné pozemky řádně přešly v souladu s ust. ZPO, nicméně s ohledem na dobu uplynuvší od rozhodných skutečností a s tím související omezené důkazní možnosti, zaměřil svou argumentaci především k námitce splnění podmínek mimořádného vydržení.

27. Možnost vydržení vlastnického práva obcí k pozemkům vyjádřil Nejvyšší soud v již cit. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 390/2021, kde výslovně uvedl – poté co dovodil nepromlčitelnost práva na podání žaloby dle § 18 ZMV – že „plynutí času by však z hlediska úspěšnosti žaloby uplatněné v režimu ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. – mohlo mít význam v případě vydržení vlastnického práva oprávněným držitelem sporné věci.“ Lze tak shrnout, že v případě, že pozemky přešly dle ust. ZPO na obec řádně, pak náleží tyto pozemky obci a vlastnictví obce k nim nelze nijak zpochybnit, a to ani následnými blokačními ustanoveními, ani vydáním restitučního zákona (viz rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4946/2015) a jejich přechod zpět na stát tak není možný. Pokud by však k přechodu na obec došlo v rozporu se ZPO, pak je nutné zkoumat, zda zde nedošlo k vydržení ze strany obce, vč. podmínek tzv. mimořádného vydržení.

28. Jak bylo shora uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že předmětné pozemky tvořily historický majetek církví, čímž je per se vyloučena možnost jejich platného přechodu na obec ve smyslu § 2 ZPO. Nelze však vyloučit možnost platného přechodu za podmínek stanovených § 1 ZPO, tj. že se jednalo o pozemky, k nimž k [datum] příslušelo právo hospodaření národnímu výboru obce a ten s nimi fakticky hospodařil k datu [datum].

29. Soud se však v řízení musel zabývat především tvrzeními žalovaného 2) směřujících k tomu, že předmětné pozemky řádně nabyl (přinejmenším) na základě mimořádného vydržení.

30. Podle § 1095 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) platí, že „Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.“ V přechodných ustanovení pak § 3066 stanoví, že „Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.“ 31. Pojmem „držba v nikoliv nepoctivém úmyslu“ se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí 22 Cdo 3387/2021 a dospěl k následujícímu závěru: „Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.“ Nejvyšší soud tak pojem „držba v nikoliv nepoctivém úmyslu“ jednoznačně odlišuje od pravé držby, řádné i poctivé držby, přičemž jí přisuzuje v podstatě minimální možnou kvalitu. Držiteli postačí „držba v přesvědčení, že jí nepůsobí újmu jinému“. Zároveň Nejvyšší soud v rozhodnutí 22 Cdo 2307/2022 uzavřel, že „Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1140 o.z.), nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o.s.ř.).“ Z cit. rozhodnutí je tak zřejmé, že nepoctivý úmysl brání (mimořádnému) vydržení pouze tehdy, byl-li tu při uchopení držby, pokud by snad držitel později v průběhu držby zjistil, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá tato vědomost bez dalšího za následek zánik kvalifikované držby, tj. držby v nikoliv nepoctivém úmyslu.

32. Soud v řízení z dokazování zjistil, že k pozemkům parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo do katastru nemovitostí vlastnické právo zapsáno na základě ohlášení provedeného [datum], které žalovaný 2), resp. [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] učinil s odkazem na § 2 ZPO, tedy že se jedná o historický majetek obce. V řízení však bylo prokázáno, že se historicky, tj. k datu [datum], resp. [datum] jednalo o majetek právního předchůdce žalobce, tj. majetek církevní. Ze struktury zápisů v knihovní vložce č. [hodnota] PK evidence se lze domnívat (nikoliv mít za prokázané – sic!), že při činnosti oddělení geodetických činností došlo k přehlédnutí v tom směru, že celá knihovní vložka byla do [datum] vedena pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], po tomto datu (soud připomíná, že obce přestaly jako subjekty práva existovat k [datum]) byla celá vložka přepsána na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako vlastníka. Předmětné pozemky PK [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] však byly do knihovní vložky č. [hodnota] připsány až ke dni [datum], tj. poté, co již byla vložka vlastněna státem (srov. bod 8 shora). Takto vzniklou chybu lze považovat za (naneštěstí) poplatnou podmínkám, v nichž probíhala činnost [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] v období [Anonymizováno]. let [Anonymizováno]. století v dané agendě (k tomu srov. výpovědi všech slyšených svědků – body 17 a 18 shora). Z výpovědí svědků pak nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo zištným či nekalým důvodům, které by vylučovaly domněnku o omylu při činnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO]; ostatně, jak bylo prokázáno, všechny předmětné pozemky dosud tvoří obecní majetek, což vylučuje byť jen úvahy o tom, že by je pro sebe obec ohlásila s vidinou zištného převodu na 3. osobu.

33. Dále bylo ve vztahu k těmto pozemkům prokázáno, že byly – a to ještě před jejich geometrickým oddělením z původních parcel – pronajaty 3. osobě k zemědělským účelům, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu [Anonymizováno] let (srov. bod 15 shora). Taktéž bylo prokázáno, že pronajaty byly pouze části pozemků, z nichž byly předmětné pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] odděleny (srov. geometrické plány přiložené k návrhu na zápis do KN z [datum]); porovnáním výměry pronajatých pozemků a předmětných pozemků po oddělení nelze jednoznačně uzavřít, že celé pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v jejich dnešních hranicích byly předmětem nájmu. Ze skutečnosti, že žalovaný 2) pozemky pronajal ještě před tím, než jejich přechod do svého vlastnictví ohlásil katastru nemovitostí, tj. nebyl zapsán jako jejich vlastník, nelze dovozovat ničeho. Přechod vlastnictví byl v ZPO konstruován ex lege, tj. vlastnictví přešlo účinností tohoto zákona, ohlášení a následný zápis v katastru nemovitostí tedy mělo pouze deklaratorní charakter. Uzavření nájemní smlouvy tak prokazuje přesvědčení žalovaného 2), že je oprávněn s pozemky nakládat jako jejich vlastník.

34. Soud v této souvislosti a k námitkám žalobce, že v řízení musí být prokázána držba celého pozemku žalovaným 2) a její uchopení, uvádí, že se jedná o dokazování dějů, jež se odehrály před cca [Anonymizováno] lety. Je tak zřejmé, že žalovaný 2) se potýká s obtížemi k prokazování takových skutečností, logicky může jen obtížně disponovat přímými důkazy či snad jejich nadbytkem, neboť s ohledem na plynutí času již pravděpodobně listinné důkazy podlehly skartaci či nejsou k dispozici svědci. Nejvyšší soud pak v obdobné situaci aproboval závěry soudů nižších stupňů, které se při prokazování podmínek přechodu majetku na obec spokojily s nepřímými důkazy (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 291/2022); tyto závěry nepochybně dopadají i na situaci prokazování okolností držby práva. Na okraj pak soud připomíná, že je třeba mít na paměti i to, že v období [Anonymizováno]. let docházelo k ohromným majetkovým přesunům, jednak ze státu na [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO], dále k restitucím a také v rámci privatizace. V rámci těchto dispozic se měnil vlastník u tisíců nemovitostí, to vše při přechodu z PK evidence na evidenci KN. Soud tak považuje za velmi výstižné vyjádření svědka [jméno FO], že v dané době „město úplně přesně nevědělo, jaký majetek vlastní“.

35. Stejně tak bylo v řízení prokázáno, že v roce [Anonymizováno], kdy došlo k ohlášení pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na žalovaného 2), došlo k pochybení ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO], který uvedené pozemky považoval za historický majetek obce, a proto ohlásil jejich přechod dle § 2 ZPO. Nicméně z výslechu žádného ze svědků nevyplynulo, že by svědci či jiné úřední osoby měly ve vztahu k těmto konkrétním pozemkům nějaký „nekalý“ zájem na jejich ohlášení pro žalovaného 2). To pak neplyne ani z následně vedených soudních sporů o určení vlastnictví 3. osoby k mj. těmto pozemkům (věc vedená pod sp. zn. [spisová značka]). Podání žalovaného 2) v tomto řízení je třeba vnímat optikou bránění zájmů žalovaného 2) v řízení, tedy žalovaný 2) nepochybně uplatnil veškeré námitky, které mohly v řízení podpořit jeho procesní stanovisko, vč. námitky vydržení. Stejně tak je nerozhodné, že z listin, které žalovaný 2) v tehdejším řízení založil (vložka č. [hodnota] PK evidence), mohl nabýt vědomost o tom, že se nejednalo o jeho historický majetek. Dle cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž tato pouhá (zde potenciální) vědomost o tom, že by nemělo jít o jeho vlastnictví, nemá za následek ztrátu jeho kvalifikované držby (srov. op. cit. rozhodnutí NS 22 Cdo 2307/2022).

36. Žalobce svá tvrzení o nepoctivém úmyslu žalovaného 2) stavěl do roviny toho, že ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] mělo dojít v rámci jeho činnosti k zanedbání dostatečné pečlivosti či profesionality a tím muselo být všem zúčastněným zřejmé, že se žalovaný 2) obohacuje na úkor státu. Této konstrukci však nelze s ohledem na cit. výklad zastávaný Nejvyšším soudem, kdy tedy „nepoctivý úmysl“ musí být vždy úmyslem, nadto hraničícím s amorálností, přisvědčit. I kdyby byla prokázána značná míra ditelantství v činnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO], tak by nezaložila držbu v nepoctivém úmyslu. Jak však bylo již uvedeno shora, z dokazování má soud za to, že došlo k obyčejné chybě, která je velmi pochopitelná s ohledem na dobu a materiální a technické podmínky, s nimiž [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. pracoval. Soud pak nemohl přisvědčit argumentaci žalobce, že [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. [jméno FO] měl v době ohlášení pozemků vědět, že na sebe ohlašuje pozemky, které nejsou jeho historickým majetkem, což svědčí o jeho nepřímém úmyslu, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1241/2022. Předně soud uvádí, že skutkové okolnosti odkazovaného případu, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru o nepřímém úmyslu, jsou odlišné od nyní projednávané věci, a to především v osobách účastníků. V tamní věci se jednalo o spor vlastníků sousedících nemovitostí, oproti zdejší věci, v níž žalovaný 2) je vlastníkem stovek až tisíců nemovitostí, přičemž okolnosti nabývání majetku obcí, jak na ně již bylo poukázáno, jsou též výrazně odlišné od nabytí jediné nemovitosti jednotlivcem. Dovozovat nepoctivost úmyslu v dané situaci ze zjištění, že pracovníci [Anonymizováno] by při řádném výkonu své činnosti „měli a mohli vědět“, že ohlašují nesprávné pozemky, dle soudu není možné, neboť zde není dán jakýkoliv vztah k „nepoctivosti“ takového nepřímého úmyslu. Argumentace důvodovou zprávou k § 1095 o.z. pak též není na místě, neboť posuzovaný skutkový stav nelze dle výsledků dokazování považovat za „podezřelý majetkový stav… z [Anonymizováno]. let [Anonymizováno] století“. Ostatně to měl být případně žalobce, kdo měl takové okolnosti soudu předestřít v rámci své povinnosti tvrzení, jejíž břemeno jej k této otázce tíží.

37. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný 2) pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] držel nejméně od roku [Anonymizováno], a to v nikoliv nepoctivém úmyslu, a tedy je dle § 1095 o.z. vydržel.

38. Ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se soudu nepodařilo zjistit, kdy přesně bylo v katastru nemovitostí vyznačeno vlastnické právo pro žalovaného 2), ani na základě jakého právního titulu (srov. bod 12 shora). Nicméně uvedený pozemek byl pro žalovaného 2) zapsán nejpozději ke dni [datum] (srov. výpis z KN k tomuto datu). Zároveň bylo prokázáno, že uvedený pozemek dle ortofotomap byl součástí staveniště při výstavbě [právnická osoba], která probíhala již od [Anonymizováno]. let [Anonymizováno]. století, následně byl od roku [Anonymizováno] pozemek v územním plánu veden v ploše izolační zeleň. S ohledem na skutečnost, že pozemek tvoří pruh přiléhající k frekventované silnici, je držba a užití pozemku k tomuto účelu nejen žádoucí ale i nad míru pravděpodobné, byť bylo prokázáno, že ještě v roce [Anonymizováno] se zde nacházelo spíše pole či planina; soud ostatně nesdílí přesvědčení žalobce, že by izolační zeleň musely nutně tvořit pouze vzrostlé stromy apod.. Nicméně v následném období již byl pozemek podél silnice porostlý stromy či keři. Jak je obecně známo, izolační zeleň spravuje a udržuje právě žalovaný 2). Výkon držby, resp. práva pro sebe, žalovaným 2) pak soud dovozuje i z jeho účasti v řízení před zdejším soudem pod sp.zn. [spisová značka], kde žalovaný 2) své, byť možná domnělé vlastnictví, úspěšně bránil vůči jiným osobám.

39. Žalobce pak ve vztahu k tomuto pozemku neuvedl žádná tvrzení směřující k nepoctivému úmyslu žalovaného 2). Soud tedy uzavřel, že žalovaný 2) v řízení prokázal držbu uvedeného pozemku trvající více než 20 let před podáním žaloby a zároveň v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno (byť byl žalobce řádně poučen), že by se žalovaný 2) chopil držby v nepoctivém úmyslu.

40. Soud tak v řízení dospěl k závěru, že žalovaný 2) všechny pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, vydržel za podmínek stanovených v § 1095 o.z. Jak pak plyne z cit. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, (tvrzený) skutečný vlastník se důsledkům mimořádného vydržení může bránit pouze podáním žaloby vlastnické či určovací, resp. ve specifických poměrech projednávané věci žalobou ve smyslu § 18 ZMV. To však žalobce v projednávané věci neučinil, ač měl tuto právní cestu otevřenou přinejmenším v letech [Anonymizováno] až [Anonymizováno], kdy mimořádné vydržení nemohlo nastat s ohledem na § 3066 o.z.; k mimořádnému vydržení ze strany žalovaného 2) tedy došlo. Z tohoto důvodu tak soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný 2) je řádným vlastníkem pozemků, což vylučuje vlastnictví žalovaného 1) a tedy důvodnost žaloby.

41. Na okraj pak soud uvádí, že se seznámil s rozhodnutími jiných soudů (zejm. Okresní soud [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Obvodní soud [Anonymizováno] [jméno FO][Anonymizováno][Anonymizováno] či Krajský soud [Anonymizováno] [adresa]), které hodnotily v obdobných případech podmínky mimořádného vydržení. Soud shodně jako tyto soudy dospěl k závěru, že pro případ přechodu majetku na obce je nutno zkoumat též možnost mimořádného vydržení, jak ostatně dovodil i Nejvyšší soud. Zároveň se však při posouzení její důvodnosti jedná o otázku zejména skutkovou, soud tak vycházel především ze zjištění, která byla učiněna v tomto řízení. Obdobně pak nelze souhlasit s žalobcem, že by důsledky mimořádného vydržení měly být považovány za „dobrodinní“; nabytí vlastnictví v důsledku (mimořádného) vydržení je jeden ze zákonných způsobů nabytí vlastnického práva způsobeného uplynutím dostatečně dlouhé doby, po níž držitel s věcí nakládá jako s vlastní při splnění zákonných podmínek. Nejde o způsob, jenž by podléhal jakémukoli uvážení rozhodujícího orgánu (soudu).

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Každý z žalovaných uplatňoval v řízení své samostatné právo, tedy v řízení netvořili procesní společenství, proto jim soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení samostatně.

43. Žalovanému 1), který byl v řízení zastoupen obecným zmocněncem, soud přiznal náhradu ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb.. Soud náhradu přiznal za celkem 9 úkonů v řízení ve smyslu § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) cit. vyhlášky, tj. vyjádření z [datum] a dále za přípravu k jednání a účast na jednání dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud nemohl přiznat náhradu v souvislosti s jednáním dne [datum], neboť tohoto jednání se obecný zmocněnec nezúčastnil.

44. Náhrada nákladů žalovaného 2) pak sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření z [datum], z [datum], z [datum] a [datum], dále z účastni na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 400 Kč ve výši 7 854 Kč. Celkem tak soud žalovanému 2) přiznal odměnu ve výši 45 254 Kč. Pro úplnost pak soud dodává, že soud s ohledem na průběh řízení a zejména dosud se živě vyvíjející judikaturu k otázkám aplikace § 1095 o.z. a souvisejícím otázkám, soud považuje spor za skutkově i právně značně obtížný. Z tohoto důvodu pak i zastoupení advokátem považuje za účelné a shledal důvody pro odchýlení se od rozhodnutí Nejvyššího soud pod sp.zn. 28 Cdo 3197/2018.