14 C 424/2019- 213

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa], [obec] zastoupená: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [PSČ], [obec] vypořádání jmění manželů takto:

Výrok

I. Řízení se co do návrhu na vypořádání podílů účastníků ve společnostech [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa], spol. s r.o. v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], zastavuje.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů se žalované přikazuje -) obchodní podíl ve společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba], -) povinnost k úhradě závazku účastníků vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], bytem [adresa].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku 475 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Účastníci jsou povinni nahradit státu na nákladech řízení částku 4 184,75 Kč každý z nich, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobce je povinen nahradit České republice 15 000 Kč na soudním poplatku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal vypořádání společného jmění manželů se žalovanou s tím, že manželství účastníků trvalo od 26.1.1985 do 20.11.2019. Předmětem vypořádání učinil podíly ve společnostech [anonymizováno] služby [právnická osoba], [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa], spol. s r.o. v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], účty u bank [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a dále své vnosy do společného jmění manželů a náklady ze společného jmění manželů, vynaložené na oddělený majetek žalované. Rovněž žádal vypořádat hodnotu automobilu Volvo. Za své vnosy do společného jmění manželů žalobce označil částku 232 000 Kč, kterou získal prodejem pozemků ve výlučném vlastnictví roku 2014, dále 180 000 Kč z dědictví po [jméno] [příjmení], které byly použity na zakoupení automobilu Opel Astra a 200 000 Kč z dědictví po svém otci z roku 1994, které byly investovány do zakoupení bytu účastníků na adrese [ulice a číslo] ve [obec], tento byt byl prodán a účastníci zakoupili dům [adresa] ve [obec]. Soud by měl vzít v úvahu použití výlučných prostředků ve prospěch společného jmění buď formou vnosu, nebo uplatnit disparitu podílů dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1486/2019, popř. 22 Cdo 6109/2017. Disparita se pak může vztahovat na všechny položky společného jmění, nebo jen na některé z nich - rozsudek Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2914/99. Naopak náklady ze společného jmění manželů na oddělený majetek žalované pak spatřoval žalobce v platbách na daně a různé nedoplatky ve spojení s podnikáním žalované, celkově se jednalo o částku 807 431 Kč. Dále bylo ze společného jmění manželů uhrazeno 3 985 000 Kč na dluh, který nebyl součástí společného jmění manželů. Jednalo se o dluh z trestné činnosti žalované, která byla odsouzena k zaplacení 3 020 287,60 Kč v rámci trestního řízení, kde poškozeným byla společnost [právnická osoba] a obžalovanou žalovaná. Žalovaná v rámci svého podnikání jako účetní způsobila poškozenému tuto škodu, na jejíž úhradu byly použity prostředky, které si žalovaná půjčila od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně na úhradu tohoto dluhu byl prodán dům ve společném jmění manželů. Tento dům nebyl prodán dobrovolně, ale muselo k němu dojít na úhradu dluhu, který vznikl trestnou činností žalované. Žalovaná si nejprve sama půjčovala peníze od MUDr. [příjmení], a když je včas nevrátila, došlo k uzavření smlouvy, na níž jsou uvedeni oba účastníci, pak však uzavřela žalovaná ještě další smlouvu sama. Dluh ze smlouvy by však nikdy nevznikl, kdyby nedošlo k trestné činnosti žalované. Tyto skutečnosti žalovaná přiznala i v řízení o rozvod manželství, uvedla, že se všichni dohodli, že jí se splácením škody pomůžou, nyní z této pomoci těží a tvrdí, že je závazek společný. Notářský zápis ohledně půjčky od [jméno] [příjmení] se nezakládá na pravdě, jednalo se o dluh z trestné činnosti. Zpronevěra žalované je popsána v rozsudku 1T 68/2015. Ohledně neplatnosti notářského zápisu pak účastníci podávali žalobu, ta byla zmítnuta, následně pak podali i trestní oznámení na [jméno] [příjmení] pro vydírání. Stejně tak vznikl dluh u [příjmení] školy AAA ve výši 150 000 Kč, který byl uhrazen žalovanou ze společných prostředků účastníků v roce 2016. Dluhy z trestné činnosti nejsou součástí společného jmění účastníků (rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka [obec] 23 Co 606/2014) a to, co na ně bylo zaplaceno, by mělo být z jedné poloviny uhrazeno žalobci zpět, neboť žalobce byl zatížen nedobrovolně, bez jeho vůle. I zadlužení společného jmění manželů může být důvodem pro uplatnění disparity podílů podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 5384/2015. Požadavek žalované na to, aby žalobce uhradil polovinu zůstatku dluhu u MUDr. [příjmení], je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná také výlučně sama spotřebovala částku 248 000 Kč, kterou získala prodejem společného vozidla [jméno] jejich synovi. Není pravda, že by žalobce do společného rozpočtu nepřispíval, byl vždy zaměstnán. Jak byly spotřebovány prostředky z trestné činnosti, není žalobci známo, ale v době, kdy se na zpronevěru přišlo, už na účtech nebyly, žalovaná je buď použila pro svou osobní potřebu, nebo je někde uschovala. Pokud vozidlo Volvo bylo ke dni zániku manželství majetkem leasingové společnosti, je třeba dle rozsudku NS 22 Cdo 2545/2003 vypořádat majetkovou hodnotu, kterou toto vozidlo představuje, pokud bylo součástí podnikání, tak v rámci podniku. Dále je třeba vypořádat kladnou hodnotu podniku žalované, která byla stanovena znaleckým posudkem a pokud žalovaná tvrdí, že hodnota podniku byla zvýšena tím, že si vzala od společnosti jako soukromá osoba bezúročné půjčky, pak toto ze znaleckého posudku nevyplývá.

2. Žalovaná nesouhlasila s tvrzeními žalobce a uvedla, že závazek vůči MUDr. [jméno] [příjmení] patřil do společného jmění manželů, neboť vydlužitelé na smlouvě o půjčce ze dne [datum] byli oba účastníci, nejednalo se tedy o náklady vynaložené na její výlučný dluh. Touto půjčkou měl být uhrazen jiný dluh, který vznikl na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z důvodu zápůjčky ve výši 3 700 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Závazek, o němž žalobce hovoří, byl několikrát smluvně modifikován a účastníkem těchto smluv byl vždy i žalobce, tedy o závazku věděl. Zůstatek na půjčce vůči MUDr. [příjmení] byl ke dni zániku manželství 1 176 000 Kč a žalovaná jej žádá vypořádat. Pokud požaduje žalobce úhradu dluhů, které vznikly z podnikání žalované, pak takový postup nelze použít, neboť by součástí společného jmění byla dle žalobce pouze aktiva a pasiva nikoliv. Z výnosů podnikání žalované byla financována domácnost, žalovaný během manželství zpravidla nepracoval, pokud ano, byly jeho výdělky zanedbatelné. Žalovaná z trestné činnosti zahrnovala rodinu blahobytem, který spotřebovával i žalobce. I v trestním rozsudku je uvedeno, že zpronevěřené peníze byly užity na chod domácnosti, např. drahé zahraniční dovolené. V trestním rozsudku je také uvedeno, že z pozemků, které žalobce prodal, byly peníze převedeny na účet syna. Závazky vůči společnosti [právnická osoba] pocházely z podnikání, stejně jako zisk, který byl pro spotřebu rodiny využíván. [příjmení] [jméno] skutečně prodala synovi, částečně šlo o směnu za jiné vozidlo pro žalobce, zbytek prostředků byl v rámci SJM spotřebován. Vnosy žalobce do SJM byly spotřebovány v rámci hospodaření, za 180 000 Kč nebyl pořízen automobil Opel Astra, ten byl pořizován na úvěr a ze zpronevěřených prostředků, které šly z účtu žalované. Stejně tak byly zužitkovány prostředky z dědictví po otci ve výši 200 000 Kč, když byt účastníků byl hrazen z půjčky od otce žalované. I kdyby však šlo o vnos, pak za něj byl zakoupen byt, za něj dům a ten byl prodán před zánikem SJM, takže takový vnos nelze vypořádat. K vypořádání tedy zůstává pouze dluh vůči MUDr. [příjmení] a podnik žalované včetně vozidla Volvo v hodnotě 950 000 Kč, který byl oceněn znaleckým posudkem, jehož nepřezkoumatelnost žalovaná namítla až v závěrečném návrhu. Součástí podniku jsou i pohledávka za žalovanou ve výši 300 000 Kč, což byly bezúročné půjčky, které žalovaná čerpala na domácnost a tím zvýšila hodnotu podniku, jedná se však také o společný závazek, který je třeba vypořádat. Součástí podniku je také vozidlo Volvo, ačkoliv to z posudku nevyplývá. Použití disparity podílů by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná po celou dobu manželství přispívala k obživě rodiny, k níž žalobce přispíval pouze minimálně, ačkoliv si celá rodina žila nadstandardně.

3. Žalobce vzal během řízení žalobu zpět co do návrhu na vypořádání podílů účastníků ve společnostech [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], [právnická osoba] v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa], spol. s r.o. v likvidaci, [IČO], sídlem [adresa], soud tedy postupoval dle ust. § 96 odst.2 o.s.ř. a řízení v tomto rozsahu zastavil, neboť podle shodného tvrzení účastníků nemá tento majetek žádnou hodnotu.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu:

5. Manželství účastníků trvalo od 26.1.1985 do 20.11.2019 (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.11.2019, č.j. 7C 222/2018 – 17). 6. [právnická osoba] k době zániku společného jmění manželů nevedla pro účastníky žádný účet, [právnická osoba] a [právnická osoba] také ne, účty, jejichž čísla žalobce v žalobě uvedl a žádal jejich vypořádání byly zrušeny, včetně účtů, které původně vedla [právnická osoba] (zjištěno ze zpráv jednotlivých institucí).

7. Žalovaná je jediným společníkem ve společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba], jednatelem je Ing. [jméno] [příjmení] (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Živnostenské oprávnění pro žalovanou bylo zrušeno ke dni [datum] (zjištěno z rozhodnutí Městského úřadu Vysoké Mýto č.j. 29/ 2016 OŽÚ/Un/5)

8. Žalobce se stal dědicem po svém strýci [jméno] [příjmení] a nabyl polovinu pohledávky vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 1 375 Kč celkem, zbytek dědictví spočívající v nemovitostech nabyli [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8.9.2009, sp.zn. 27D 1150/2008). Žalobce prodal ornou půdu v [obec] společnosti [právnická osoba] za cenu 316 000 Kč a 116 000 Kč (zjištěno z kupních smluv ze dne 30.4.2014).

9. Účastníci prodali své nemovitosti – dům [adresa] s pozemky ve [obec] manželům [příjmení] za 3 985 000 Kč (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 21.3.2017).

10. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že žalovaná měla na starosti veškeré finance, on ani neměl účet. K půjčce od MUDr. [příjmení] ho žalovaná přemluvila, byl psychicky na dně a ani nevěděl, co podepisuje. MUDr. [příjmení] tehdy donesla peníze v hotovosti v tašce, bylo to přes tři miliony, pak občas volala, žalovaná to nechtěla brát. Dozvěděl se také, že žalovaná dluží něco plavecké škole, to se pak nevyšetřovalo, uhrazeno to bylo ze společných peněz. Jako rodina nežili nadstandardně, žalovaná však utratila třeba 3 000 Kč za holiče. Asi dvakrát byli na dražší dovolené, žalovaná říkala, že si na to vydělala. Měli dvě auta na leasing, na jedno přispíval on. Když se žalovaná s dcerou odstěhovala, dávala mu jen 300 Kč týdně. Od pana [příjmení] si nic nepůjčovali, smlouvu, kde je to uvedeno, jim vnutili. O trestné činnosti žalované se dozvěděl ten den, kdy jí vyslýchali v kanceláři. 11. [jméno] [celé jméno žalobce], syn účastníků jako svědek vypověděl, že byl jednatelem společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba], když to žalovaná kvůli trestnímu stíhání nemohla dělat, přesto všechno zařizovala žalovaná. Žalobce dostal nějaké peníze od svého bratra, co se s nimi stalo, to on neví. Pak se prodávalo pole žalobce, dost narychlo, v době, kdy se řešila trestná činnost žalované. Peníze za pole došly na účet svědka, ten je přeposlal na jiný svůj účet, kam měla přístup žalovaná. O její trestné činnosti se žalobce dozvěděl, když se vrátila od pana [příjmení], uvedla, že si brala peníze bokem a provalilo se to. Jejich tehdejší úroveň byla normální, měli dvě auta na leasing, matka svědkovi hradila studium. Na dovolenou jezdili jednou za rok do apartmánu, to mohlo být za 10 000 Kč. Rodiče byli na Kubě a jezdili lyžovat do Itálie. Ví také o tom, že byl nějaký problém v plavecké škole, tam musela žalovaná hradit 100 až 150 tisíc korun. Žalovaná také prodala auto bratrovi svědka, peníze přišly na firemní účet, ale nepatřily tam. Svědek dal žalované generální plnou moc ohledně společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba], zjistil pak, že mu žalovaná ohledně společnosti neříká pravdu, pohádali se, byla u toho policie. [příjmení] pak už nechtěl být jednatelem. 12. [jméno] [celé jméno žalobce], syn účastníků uvedl, že životní styl jejich rodiny byl průměrný, na dovolenou jezdili jednou za dva roky do apartmánu bez jídla. Svědek žil od roku 2010 ve vlastní domácnosti. V roce 2014 mu otec zaslal nějaké peníze z prodeje polí, použil to jako zálohu na koupi domu (bylo to asi 50 000 Kč), pak si bral hypotéku na zbytek, dům je jeho. Zálohu pak otci vrátil. Žalovaná mu prodala automobil Mercedes za 248 000 Kč, poslal to na účet do [právnická osoba] Ví o tom, že žalovaná způsobila nějakou škodu, prodali kvůli tomu dům a půjčovali si u [anonymizováno] [příjmení] pak volala jemu a chtěla peníze, nebo aby na ni přepsal svůj dům, ohlásil to i na policii.

13. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce uvedl, že dědili se žalobcem dvakrát, z dědictví po otci mu dával 200 000 Kč v hotovosti, žalobce to chtěl použít na byt. Z dědictví po strýci mu dával 180 000 Kč, chtěl si kupovat auto, říkal mu pak, že to na to skutečně použil.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že převzala po otci [právnická osoba] škola, žalovaná tam dělala účetní. Zjistila, že si žalovaná odeslala nějaké peníze, z nichž po odečtení její odměny zbylo asi 110 000 Kč, které pak vrátila, domluvili se na tom u mediátora. 15. [jméno] [celé jméno žalobce] koupil od žalované automobil Mercedes Benz za 248 000 Kč, zaplatil z účtu na účet společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba] a daroval žalobci automobil Ford Focus (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 29.12.2017 a z darovací smlouvy ze dne 29.12.2017 a výpisu z účtu).

16. Dne 29.7.2015 potvrdila žalovaná, že si od MUDr. [příjmení] zapůjčila 140 000 Kč (zjištěno z potvrzení), dne [datum] byly podepsány smlouvy o půjčce, podle kterých si žalovaná půjčila od MUDr. [příjmení] 3 020 000 Kč a 486 000 Kč, vráceno mělo být 31.10.2016, půjčka byla bezúročná (zjištěno ze smluv o půjčce). Dne 28.6.2016 si žalovaná půjčila 80 000 Kč od MUDr. [příjmení] s tím, že je vrátí do [datum] (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce).

17. Dne 24.10.2016 uzavřeli oba účastníci jako vydlužitelé a MUDr. [jméno] [příjmení] jako zapůjčitel smlouvu o zápůjčce, podle které si žalovaná zapůjčila celkem 3 726 000 Kč a vydlužitel se zavazuje splácet tuto zápůjčku ve splátkách po 10 000 Kč s úrokem 0,05% p.a. Vydlužitelé se zavázali, že pokud dojde k prodeji jejich nemovitostí, zavazují se zaplatit kupní cenu zapůjčiteli, a to po odečtení dalších plateb pro pohledávky vůči žalované. Smlouvu podepsali oba účastníci, jejich podpisy byly ověřeny (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Do zániku společného jmění manželů bylo MUDr. [příjmení] zaplaceno 2 546 000 Kč, zbývalo doplatit 1 180 000 Kč, k datu rozhodnutí soudu pak zbývalo k doplacení 1 090 000 Kč MUDr. [příjmení] také uvedla, že veškeré dokumenty, které k případu má, již soudu zaslala. Z jejího vyjádření vyplývá, že za dlužníky považuje oba účastníky. (zjištěno z výpočtu MUDr. [příjmení]).

18. Dne 2.4.2014 uzavřeli oba účastníci dohodu o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu vůči [jméno] [příjmení] pro dluh ve výši 3 700 000 Kč, který měl vzniknout zápůjčkou (zjištěno z notářského zápisu Mgr. [jméno] [příjmení] č.j. NZ 157/2014).

19. Dne 5.4.2014 byly na účet [jméno] [celé jméno žalobce] připsány částky 116 000 Kč a 316 000 Kč od [právnická osoba], z tohoto účtu pak byly prostředky zaslány na účet [jméno] [celé jméno žalobce] u [příjmení] [příjmení] [jméno]. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] u [příjmení] bank AG využívala žalovaná, mezi účty [jméno] [celé jméno žalobce] probíhaly četné transakce, často byly připsány peníze a následně vybrány v bankomatu (zjištěno z výpisů z účtů).

20. Oba účastníci podali dne 22.4.2014 žalobu na určení neplatnosti dohody ze dne 2.4.2014 o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu a uznání dluhu s tím, že tuto dohodu uzavřeli po předchozím psychologickém nátlaku – zastrašování skupinou tří mužů. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 10.9.2014, kde soud konstatoval, že ve věci není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti notářského zápisu. Pokud by notářský zápis neměl oporu v hmotném právu, byl by to důvod pro zastavení exekuce. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích tento rozsudek svým rozsudkem ze dne 26.1.2015 potvrdil, k názoru okresního soudu o nedostatku právního zájmu na určení neplatnosti se přiklonil. (zjištěno ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn. 5C 74/2014)

21. Dne 16.12.2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalované pro trestný čin zpronevěry, poškozeným byla společnost [právnická osoba] V odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání je uvedeno, že žalovaná nejprve souhlasila s tím, že podepíše notářský zápis spolu s manželem, kde se zavážou zaplatit způsobenou škodu, nebyl na ni činěn žádný nátlak a uvedla, že závazek bude splacen z prodeje polí žalobce. K prodeji skutečně došlo, ale peníze byly poukázány na účet [jméno] [celé jméno žalobce] a na závazek vůči poškozenému nebylo uhrazeno nic. V rámci prověřování pak bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila od roku 2014 za zájezdy 917 188 Kč, zakoupila tři automobily ([příjmení] [příjmení], Volvo a [jméno] [příjmení]), částečně na úvěr (zjištěno z usnesení Policie České republiky č.j. KRPE-30584-107/TČ-2014-171181). Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25.6.2015 byla žalovaná shledána vinnou, že jako externí účetní neoprávněně převáděla finanční prostředky společnosti [právnická osoba] na své podnikatelské účty a způsobila tím škodu nejméně 3 020 287,60 Kč, dopustila se tím zločinu zpronevěry a byla odsouzena k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem a k povinnosti zaplatit poškozenému náhradu škody. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že poškozený na žalovanou nevyvíjel nátlak, dobrovolně s manželem podepsali notářský zápis. Od roku 2009 utratila žalovaná značné prostředky za zájezdy a automobily a od srpna 2008 do prosince 2010 částku 42 902 Kč za kadeřnické služby. (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 1T 68/2015). Trestní řízení bylo iniciováno v návaznosti na trestní oznámení účastníků, které podali na [jméno] [příjmení], který je měl přinutit podepsat notářský zápis. Během tohoto trestního řízení byly zajištěny nemovitosti a finanční prostředky, bylo zjištěno, že automobily byly nakupovány částečně z úvěrů se zajišťovacím převodem práva. Bylo zjišťováno, jaké dovolené účastníci platili. Žalovaná využívala všech opravných prostředků proti rozhodnutím v trestním řízení, všechny její opravné prostředky včetně odvolání do rozsudku byly zamítnuty. Žalobce ve věci nevypovídal.

22. Automobil [příjmení] [příjmení] byl zakoupen u [právnická osoba] za doplatek 220 000 Kč dne 26.4.2010, peníze poukázány z účtu žalované u [právnická osoba] ve výši 210 000 Kč dne 20.4.2010. Automobil byl prodán dne 5.11.2012 [jméno] [příjmení] za 258 000 Kč (zjištěno z faktury [číslo] výpisu z účtu, kupní smlouvy, faktury [číslo] příjmového dokladu). Automobil Volvo XC 60 byl pořízen za prostředky z úvěru ve výši 542 400 od [anonymizováno] leasing [právnická osoba], spláceno bylo od roku 2015 do 8.2.2020 (zjištěno z vyjádření věřitele). Dne 25.10.2017 byla na vozidle provedena oprava za 72 179 Kč (zjištěno z faktury [číslo]) a dne 27.3.2018 byla provedena oprava za 20 301 Kč (zjištěno z faktury č. 2018). Automobil Volvo byl evidován jako vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], provozovatelem byla žalovaná (zjištěno z technického průkazu). Účastníci při jednání dne 17.9.2020 učinili nesporným, že hodnota tohoto automobilu je 300 000 Kč.

23. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], [číslo] soud zjistil, že hodnota obchodního podílu žalované ve společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba] činí 650 000 Kč. Podnik byl dle zjištění znalce tvořen oběžnými aktivy bez cizích zdrojů, tedy skutečně hotovými penězi, které znalec ocenil v nominální hodnotě. K ocenění znalec použil kombinovanou metodu, když zohlednil skutečnost, že výnosová hodnota je mimořádně snadno ovlivnitelná rozhodnutím jednatele či vlastníka. Účastníci nežádali výslech znalce a proti jeho posudku nevznesli námitky, kromě námitky v závěrečném návrhu žalované.

24. Základ daně, který žalovaná přiznávala v letech 2004 – 2018 se pohyboval od cca 150 000 Kč do cca 720 000 Kč (zjištění z přiznání k dani z příjmů) .Ze společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba] pobíral žalobce v letech 2004 – 2014 minimální mzdu, v letech 2015 – 2019 mzdu ve výši cca 17 000 Kč (zjištěno ze mzdových listů). U [právnická osoba] v.m. s.r.o. pobíral v roce 2018 žalobce mzdu cca 17 000 Kč (zjištěno z výplatních lístků). Žalovaný byl po většinu doby zaměstnán, v letech 2005 – 2008 pečoval o dítě (zjištěno z osobního listu důchodového pojištění).

25. Proti žalobkyni byly vedeny daňové exekuce v roce 2015 v celkové výši 807 430 Kč (zjištěno z exekučních příkazů). Oba účastníci byli v roce 2015 povinni uhradit [jméno] [příjmení] nálady řízení ve výši 100 787 Kč a 71 682 Kč a náklady exekuce, které byly uhrazeny (zjištěno z příkazu k úhradě nákladů exekuce a exekučního příkazu JUDr. [jméno] [příjmení], sp.zn. 103 Ex 09775/15).

26. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce vždy na 100 000 Kč, a to od společnosti Účetní služby [právnická osoba] ve dnech 18.12.2018, 31.5.2019 a 1.9.2019 (zjištěno ze smluv o zápůjčce), podepsané žalovanou a jednatelem [právnická osoba]. [jméno] [příjmení].

27. Podle ust. § 710 o.z. jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

28. Podle ust. § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

29. Podle ust. § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

30. Podle ust. § 742 odst.1 o.z. Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

31. Podle ust. § 742 odst.2 o.z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

32. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 20.4.2016, sp.zn. 22 Cdo 5384/2015 uvádí: s ohledem na konkrétní okolnosti určitého případu nelze obecně vyloučit ani možnost přikázat celý zůstatek společného dluhu účastníků (včetně jeho příslušenství) k úhradě každému z nich rovným dílem (např. došlo-li zaviněním obou účastníků k vyššímu nárůstu dluhu a nelze odhadnout, jak dále poroste a kdy bude splacen). Případné zavinění jednoho z účastníků na nadměrném zadlužení společného jmění manželů by se mělo odrazit v rozhodnutí soudu vyjádřením tomu odpovídající nerovnosti podílů účastníků na vypořádávaném společném jmění manželů. Důvodem pro disparitu přitom nemá být bez dalšího zadlužení společného jmění manželů jedním z manželů, nýbrž takové zadlužení by mělo být doprovázeno„ lehkomyslností přebírání závazků“ či„ nehospodárností“.

33. Dále Nejvyšší soud ČR v jiném rozsudku, ze dne 24.2.2005, sp.zn. 22 Cdo 2545/2003 uvádí: Nelze pominout, že věc, jež slouží jen podnikání jednoho z manželů, slouží i k vytváření dalších výnosů, kterými je BSM účastníků obohacováno, jsou-li tyto výnosy použity ke společným účelům (např. příspěvek na společnou domácnost, pořízení věcí sloužících oběma manželům, zaplacení dovolené atp.). Stejně tak by nemělo být přehlíženo, že cena věcí sloužící podnikání se jejím používáním (i vytvářením výnosů, jež patří do BSM) snižuje. Podnikání je tedy nutno chápat jako činnost, z níž výnosy náleží oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot náležejících do BSM. Potom ovšem nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel.

34. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2005, sp.zn. 22 Cdo 1052/2004 jestliže podnikající manžel uzavře za trvání manželství leasingovou smlouvu, jejímž předmětem je věc, kterou užívá k podnikání a k níž nabude vlastnictví až po zániku manželství, je zřejmé, že ke dni zániku BSM nejde o věc v jeho vlastnictví. Proto tato věc nemůže být v rámci řízení o vypořádání BSM přikázána některému z manželů. Lze jen uvažovat o tom, nakolik je podnikající manžel (pokud předmět leasingu slouží jen jeho podnikání) povinen vrátit do BSM, co bylo ze společného vynaloženo na splátky leasingové společnosti, které lze považovat i za splátky kupní ceny. Z leasingové smlouvy ovšem podnikajícímu manželovi vzniká majetkové právo ve vztahu k leasingové společnosti a je významné, jaká je jeho hodnota. Z výše uvedených výkladů stran povinnosti podnikajícího manžela vrátit do BSM, co bylo vynaloženo na jeho podnikání, pak logicky vyplývá, že tato hodnota by měla být zahrnuta do aktiv jeho podnikání, jež jsou určující pro stanovení výsledné částky, kterou by do BSM měl vrátit (nahradit). Přitom nelze uvažovat o tom, že by tato hodnota měla být dána výší dosud zaplacených leasingových splátek. Předmětem leasingu je totiž věc, která slouží k podnikání a (jak již bylo výše vyloženo), výnosy z něho jsou majetkem společným, přičemž při tomto podnikání dochází také k opotřebení této věci. I pro stanovení hodnoty tohoto majetkového práva je namístě jeho ocenění znalcem z oboru ekonomiky, oceňování podniků, ke dni zániku BSM a takto zjištěná cena pak přestavuje výši prostředků vynaložených ze společného na oddělený majetek podnikajícího manžela.

35. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2016, sp.zn. 22 Cdo 3371/2015 je-li předmětem SJM (s výjimkami uvedenými v zákoně) vše, co nabyl jeden z manželů za trvání manželství, patří do SJM i prostředky průběžně získané podnikajícím manželem z jeho podnikání. Tyto prostředky ovšem musí podnikající manžel alespoň zčásti vložit zpět do podnikání (nákup materiálu, výplata mezd apod.). Pokud podnik nebyl vytvářen i vynaložením vlastních prostředků podnikajícího manžela, je třeba vyjít z toho, že byl vytvořen ze společných prostředků a že podnikající manžel je povinen nahradit, co bylo na jeho podnik vynaloženo ze společných prostředků (byť získaných jeho podnikáním). Vzhledem k dynamické povaze podnikatelské činnosti lze tuto vynaloženou částku určit zpravidla podle ceny podniku ke dni zániku SJM.

36. Podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 26.2.2015, sp.zn. 23 Co 606/2014 povinnost nahradit škodu z titulu protiprávního jednání povinného je dluhem, který nespadá v režimu z. č. 89/2012 Sb. do SJM. Pro vymožení takové pohledávky tudíž nemůže být nařízen dle § 262a odst. 2 o.s.ř. ve znění do 30. 6. 2015, výkon rozhodnutí přikázáním jiné pohledávky vůči manželu povinného. V odůvodnění se dále uvádí: Součástí SJM jsou tak dluhy za trvání manželství převzaté, nikoliv jakékoliv dluhy vzniklé za trvání manželství. Spojení„ převzaté dluhy“ směřuje k závěru, že je k nabytí dluhu nezbytné vlastní volné jednání dlužníků (manželů), resp. dlužníka (jednoho z manželů). Nepůjde o dluhy, které jednoho z manželů zatíží nedobrovolně proti jeho vůli či bez jeho vůle. Převzetí by tak v zásadě mělo být založeno na smluvním základě, spíše výjimečně též jednostranným jednáním. Do SJM tedy bez dalšího nebudou patřit např. dluhy ze závazků vzniklých za trvání manželství rozhodnutím soudu či jiného orgánu, např. zaplacení pokuty, placení penále, za pozdní placení daní, apod. Nepůjde ani o dluhy vznikající ze závazku z porušení právní povinnosti, tedy např. povinnost nahradit škodu. Patřit sem nebude ani úhrada dluhů vzniklých přímo ze zákona (např. daně) či povinností vzniklých na základě zákonem předvídatelné události (např. vznik povinnosti platit výživné). Tento závěr lze dovodit z komentářové literatury, z díla JUDr. Jiří Spáčil a kol.: Občanský zákoník II., Rodinné právo, prvé vydání 2014, C.H.Beck, komentář k § 710.

37. Soud tedy zařadil do společného jmění jako aktiva podíl ve společnosti [anonymizováno] služby [právnická osoba] v hodnotě 650 000 Kč a hodnotu automobilu Volvo ve výši 300 000 Kč, přičemž na hodnotě tohoto automobilu se účastníci shodli a na předmětu vypořádání rovněž. Soud nerozhodoval o účtech žalované u peněžních ústavů, protože v době zániku společného jmění manželů již tyto účty neexistovaly. Do pasiv společného jmění manželů soud zařadil dluh vůči MUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] ve výši ke dni vypořádání 1 090 000 Kč, ke dni zániku společného jmění manželů pak činil tento dluh 1 180 000 Kč. Soud nezařadil do společného jmění manželů zápůjčky žalované od její vlastní společnosti.

38. Mezi účastníky bylo sporné, jakým způsobem by mělo dojít k vypořádání, když žalobce požadoval vypořádat plnění za platby na dluh vůči MUDr. [příjmení], který nepovažoval za součást společného jmění manželů, a naopak žalovaná požadovala, aby byl dluh přikázán jí, ale aby bylo zohledněno, že na ni přejde povinnost jej uhradit a tato skutečnost se promítla do výše vypořádacího podílu, neboť dluh součástí společného jmění manželů je. Žalobce případně poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích sp.zn. 23 Co 606/2014 a soud má za to, že původní povinnost žalované k náhradě škody společnosti [právnická osoba] skutečně součástí společného jmění manželů nebyla, neboť se jednalo o škodu způsobenou trestnou činností žalované. Tento původní závazek však byl nahrazen závazkem novým, a to smlouvou o zápůjčce mezi oběma účastníky a MUDr. [příjmení]. Této smlouvě pak předcházelo jednání účastníků, kterým podepsali notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a uznání dluhu. Notářský zápis neodpovídal skutečnosti – měl se týkat neexistující půjčky od [jméno] [příjmení], na tom se účastníci shodli. I toto právní jednání však žalobce učinil s vědomím, že řeší dluh žalované z trestné činnosti a dal tím najevo, že se na takovém řešení podílet chce a chce tedy převzít i závazek. Stejně tak dobrovolně podepsal smlouvu o zápůjčce a byl si vědom toho, že na dluh z trestné činnosti bude nutné prodat majetek ve společném jmění manželů. Není tedy pravda, že by se jednalo o dluh, který nebyl převzat oběma manžely, naopak žalobce dluh převzal s vědomím, o jaký dluh se jedná a jak dojde k jeho uspokojení. Nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela nějakou další smlouvu po uzavření zmíněné smlouvy o zápůjčce. Soud nepřistoupil k výslechu MUDr. [příjmení] ohledně nějaké další smlouvy, neboť ta jednoznačně uvedla, že veškeré smluvní podklady soudu zaslala. Dluh tedy je součástí společného jmění manželů a to, co na něj bylo před zánikem manželství vynaloženo, nelze zohlednit jako náklady ze společného jmění na oddělený majetek jednoho z manželů. Soud tedy k zaplaceným částkám nepřihlédl.

39. Dále soud nepřihlédl ani k tomu, že během trvání společného jmění manželů bylo z důvodu podnikání žalované nutno hradit nedoplatky na daních a přeplatek ze strany [příjmení] školy. Jak je výše uvedeno v odstavci 35 odůvodnění, podnikání jednoho z manželů je dynamický proces, během kterého dochází k tvorbě zisku, stejně tak ale je nutné hradit závazky, které z podnikání vzniknou. Pokud má však ke dni zániku společného jmění manželů podnik kladnou hodnotu, je třeba ji vypořádat. Dluhy na daních a převody peněz od klientů žalované do jejího podnikání a zase zpět jsou všechno součásti fungujícího podnikání a nelze je jednotlivě zúčtovat, takový postup by nemohl vést k jednoznačnému výsledku. Podnikatelská činnost žalované byla ke dni zániku společného jmění kladná, soud tedy přihlédl k této kladné položce a tu také vypořádal jako celek. K předešlým pohybům ať v kladném nebo záporném smyslu není možné přihlížet. Co se týče ocenění podnikatelské činnosti žalované, tedy jejího podílu ve společnosti Účetní služby [právnická osoba], vycházel soud z ocenění, které provedl znalec ve svém posudku. Žalovaná závěry tohoto posudku zpochybnila až ve svém závěrečném návrhu, výslech znalce nepožadovala, k jeho závěru původně žádné námitky neměla. Nyní namítá, že je třeba zohlednit skutečnost, že cena obchodního podílu byla navýšena bezúročnými půjčkami, které jí společnost poskytla. S ohledem na personální provázanost žalované a společnosti Účetní služby [právnická osoba] má soud takovou námitku za účelovou, neboť znalec ve svém posudku jasně stanovil hodnotu obchodního podílu a přesuny hotovosti mezi společností a žalovanou jako fyzickou osobou byly zcela v dispozici žalované. I když je na smlouvách o zápůjčce podepsán formální jednatel společnosti, společníkem zůstává výhradně žalovaná. O tom, jakým způsobem probíhalo podnikání společnosti v době, kdy byl jednatelem syn účastníků, vypovídal [jméno] [celé jméno žalobce]. Uvedl, že do chodu společnosti nezasahoval, všechno řídila žalovaná. Soud nemá důvod předpokládat, že tímto způsobem nefunguje podnikání žalované i nyní. Žalovanou uvedené zápůjčky proto nebyly v ceně obchodního podílu zohledněny a nebyly ani zahrnuty do společného jmění manželů, neboť se jednalo o závazky, které převzala výlučně žalovaná a ve výši, kterou nelze podřadit pod obstarávání běžných potřeb rodiny. Žalovaná ani netvrdila, že by tyto závazky převzala se souhlasem žalobce.

40. Obchodní podíl má tedy hodnotu 650 000 Kč, automobil Volvo 300 000 Kč. Automobil se stal vlastnictvím žalované až po zániku společného jmění manželů (na tom se účastníci shodli), přesto je třeba jej vypořádat, viz odst. 34 odůvodnění. Zároveň však soud nezohledňuje splátky na automobil po zániku manželství, neboť ty jsou zohledněny již v ceně automobilu, žalovaná předtím nebyla vlastníkem automobilu, tento nebyl součástí společného jmění manželů, nemohla tedy vynaložit ze svých prostředků cokoli na majetek, který by součástí společného jmění byl. Do společného jmění náležela pouze majetková hodnota spočívající v právu na převod vlastnictví k automobilu.

41. Žalobce požadoval vypořádání vnosů ze svého majetku na majetek ve společném jmění manželů. Přes poučení soudem však neprokázal, že by skutečně jeho oddělené finanční prostředky byly využity na společný majetek. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] vypovídal pouze obecně, že mu žalobce říkal, že chce peníze použít na byt nebo automobil, nic konkrétního však prokázáno nebylo. Platba za prodaná pole v době řešení škody z trestné činnosti žalované pak proběhla původně na účet jednoho se synů účastníků, následně byly peníze odčerpány, na úhradu škody však použity nebyly. Není tedy možné nyní zjistit, zda a co bylo za tyto peníze pořízeno, zda byly vynaloženy ve prospěch společného jmění manželů. Pokud pak byly peníze poskytnuty na hodnoty, které ke dni zániku společného jmění manželů již neexistovaly a prostředky za ně získané byly spotřebovány, není ani z tohoto hlediska možné ke vnosům přihlédnout.

42. Žalobce také namítal, že žalovaná výlučně sama spotřebovala prostředky z prodeje automobilu Mercedes Ani toto své tvrzení však neprokázal, automobil byl prodán ještě za existence společného jmění manželů, prostředky byly spotřebovány, nebylo prokázáno jak a vypořádat je již proto nelze.

43. Při vypořádání však soud shledal podmínky pro disparitu podílů účastníků na vypořádávaném společném jmění a to ve vztahu k zůstatku dluhu u MUDr. [příjmení]. I když tento dluh je součástí společného jmění manželů, lze přisvědčit tomu, že na jeho existenci se převážnou měrou podílela trestná činnost žalované. Ačkoliv se jedná o dluh ze smlouvy o zápůjčce, nebylo by potřebné zápůjčku čerpat, pokud by nedošlo ke škodě, kterou žalovaná způsobila. Taková okolnost odůvodňuje výjimečné užití disparity podílů a přikázání zůstatku dluhu pouze žalované, aniž by tento dluh byl zohledněn ve vypořádacím podílu. Soud přihlédl i k tomu, že z výnosů podnikání byly hrazeny potřeby celé domácnosti, a to i z prostředků, získaných trestnou činností. Alespoň částečně tedy byly tyto zpronevěřené prostředky spotřebovány i žalobcem a dětmi účastníků, proto nebyly zohledněny platby na dluh za dobu trvání společného jmění. Po zániku manželství, soužití účastníků i jejich společného jmění je však opodstatněné, aby zbytek neuhrazeného dluhu nesla pouze žalovaná.

44. Soud tedy vypořádal aktiva jednou polovinou mezi účastníky – žalovaná nabyla hodnoty ve výši 950 000 Kč (obchodní podíl a automobil) a je povinna z této hodnoty jednu polovinu, tedy 475 000 Kč vyplatit žalobci na vypořádacím podílu. Lhůtu k vyplacení vypořádacího podílu soud stanovil na 3 měsíce, neboť se jedná vyšší částku a žalovaná by měla mít reálnou možnost si ji opatřit. Pasivum společného jmění soud přikázal k úhradě žalované, a to z důvodů, které jsou uvedeny výše a vedly k určení disparity podílů.

45. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř. a nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků. I když bylo rozhodnuto o disparitě podílů v neprospěch žalované, žalobci nebylo vyhověno co do započítání vnosů a nezařazení dluhu vůči MUDr. [příjmení] do společného jmění. Žalované nebylo vyhověno co do zohlednění zůstatku dluhu vůči MUDr. [příjmení] a nebyly zohledněny její námitky do určení hodnoty obchodního podílu. Lze tedy uzavřít, že úspěch účastníků je shodný a není na místě, aby byla přiznána některému z nich náhrada nákladů řízení.

46. O nákladech řízení státu soud rozhodl dle ust. § 148 odst.1 o.s.ř. a uložil každému z účastníků, aby je nahradili rovným dílem, neboť jejich úspěch ve věci byl shodný. Náklady státu jsou tvořeny znalečným a svědečným v celkové výši 8 369,50 Kč.

47. Soud také rozhodl o povinnosti žalobce doplatit na soudním poplatku částku 15 000 Kč, neboť předmětem vypořádání byl obchodní podíl a podle položky 6 bod 2 sazebníku poplatků se zvyšuje soudní poplatek za každý obchodní závod ve vypořádání společného jmění manželů o 15 000 Kč. Žalobce zaplatil poplatek pouze ve výši 2 000 Kč, proto mu byl tímto výrokem soudní poplatek doměřen dle ust. § 4 odst.1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích

Poučení