14 C 49/2016-375

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] [anonymizováno 6 slov], [IČO], sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení částky 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 494 972,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14.2.2016 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 402 116 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedl k tomu, že byl žalován v roce 1999 [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno], a to nejprve o zaplacení částky 989 437,36 Kč s příslušenstvím, což bylo následně rozšířeno na částku 2 494 972,11 Kč s příslušenstvím. Spor se řešil u KS v Brně pod sp. zn. 42Cm 369/99. Žalobce, coby subjekt transformovaný ze [anonymizována dvě slova] [obec] (takto zněla i původní firma žalobce v devadesátých letech), byl v uvedené kauze žalován z úvěrové smlouvy, kterou měl uzavřít s [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] (žalobce uvedenou pohledávku popíral s tím, že jeho jménem smlouvu uzavřela neoprávněná osoba). Z [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] následně přešla vymáhaná pohledávka na společnost se sídlem v Lucemburském velkovévodství - [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] (k takovému postupu a převodu pohledávek na tohoto žalobce došlo v řadě dalších soudních sporů, neboť šlo o jednu z pohledávek odprodaných v devadesátých letech z [banka] [anonymizováno] vymáhacím společnostem, a to přes mezikroky, kdy tyto pohledávky držela [ulice] [anonymizována dvě slova], následně [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] a společnost [právnická osoba]). Vývoj soudního sporu byl takový, že prvním rozsudkem prvostupňového soudu bylo žalobě vyhověno, následoval potvrzující rozsudek odvolacího soudu - Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363. Zde bylo rozhodnuto tak, že bylo žalobci konkrétně uloženo zaplatit protistraně částku 1 907 332,18 Kč s úrokem ve výši 4,8% p.a. z částky 969 000 Kč za dobu od 29.6.2004 do 30.6.2004, s úrokem 5,1% p. a. z téže částky za dobu od 29.6.2004 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Navíc bylo žalobci uloženo zaplatit protistraně i 240 078,13 Kč na nákladech řízení a dále částku 1 669,90 Kč na nákladech státu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem doručení, tj. dne 4.2.2009. Na základě shora uvedeného rozsudku uhradil žalobce dne 5.2.2009 protistraně (spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova]) na její účet (tuzemský účet č. [bankovní účet]) částku celkem 2 494 972,11 Kč. Žalobce tak činil na základě pravomocného rozsudku, když v případě nezaplacení na jeho základě proti němu mohla být bez dalšího vedena exekuce, popř. event.. na něj mohl být podán i návrh na konkurz. Pokud jde o reálnost vymáhání pohledávky silou, vychází žalobce z toho, že v průběhu uvedeného soudního sporu proti němu protistrana podala konkurzní návrh - KS Brno [spisová značka] - v roce 2008 pravomocně zamítnuto pro bezdůvodnost). Vzhledem k tomu, že žalobce pravomocný rozsudek nepovažoval za právně správný, podal proti němu v zákonné lhůtě dovolání. Nejvyšší soud ČR k tomuto dovolání napadaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jak je uveden shora, a jak dle něj bylo plněno, v plném rozsahu zrušil - rozhodnutí ze dne 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009-407. Žalobce na základě tohoto zrušujícího rozhodnutí žádal spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] o vrácení plnění (Výzva z 20.1.2011). K tomu však uvedená společnost nepřistoupila, resp. toto výslovně odmítla. Ve věci samé již bylo znovu pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015, že žaloba se proti spol. [právnická osoba] v plném rozsahu zamítá a spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] bylo uloženo nahradit na nákladech řízení částku 370 524 Kč. Žalobce je i po tomto rozsudku aktuálně v problematické situaci, kdy sám podle nezákonného rozhodnutí - rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363 plnil zahraničnímu subjektu částku celkem 2 494 972,11 Kč, přičemž po zrušení uvedeného rozhodnutí mu tento subjekt uvedenou částku odmítá dobrovolně vrátit. Odmítnutí vrácení platby dle zrušeného rozsudku odůvodnila protistrana tím, že i přes zamítnutí žaloby zde je i nadále hmotněprávní nárok, který jí svědčí, a nic vracet nebude. Učinila tak i v situaci, kdy část uvedené platby (ve výši 240 078,13 Kč) byly náklady řízení, kde tato argumentace nemůže přicházet v úvahu ani teoreticky. Za situace, kdy protistrana dobrovolné plnění odmítá, neměl žalobce jinou možnost, než ve shora uvedeném řízení použít před jeho ukončením vzájemný návrh (placením dle zrušeného rozsudku se dostal do velmi procesně nepříjemné situace, kdy protistrana navrhla zastavení řízení pro chování žalovaného po podání žaloby spočívající v zaplacení, toto zpětvzetí žaloby však bylo shledáno neúčinným dle Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6.11.2012, č.j. 4 Cmo 397/2012-501). Tato kauza dosud není ukončena, když aktuálně byla vyloučena z projednávané věci k samostatnému projednání a pro věcnou příslušnost postoupena k Okresnímu soudu ve Znojmě. Vzhledem k tomu, že žalobce má vůči protistraně na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015 (zamítnutí žaloby) exekuční titul na částku 370 524 Kč, zjistil žalobce v době před podáním žádosti, že jeho šance získat zpět uhrazenou částku 2 494 972,11 Kč nejsou reálné. O vymožení částky 370 524 Kč se pokusil v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. [jméno], pod sp. zn. [spisová značka]. Z lustrace provedené uvedeným soudním exekutorem je jednoznačné, že spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] v ČR nevlastní žádný dohledatelný majetek (resp. nic dohledatelného postižitelného exekucí), a to na rozdíl od doby, kdy jí žalobce sám plnil - to zde měla společnost příjmy z různých řízení v řádech milionů korun, z titulu vymáhání starých dluhů [banka] [anonymizováno] (naposledy se jednalo např. o KS Ústí n. Labem - [spisová značka] -- 8, 843 316 Kč, dále, MS v Praze - [číslo jednací] - 6, 343 527,70 Kč, KS Plzeň - [insolvenční spisová značka] - 8, 565.392,90 Kč). Žalobce tvrdí, že se tak bez jakéhokoliv svého zavinění dostal do situace, kdy byl nezákonným soudním rozhodnutím (pravomocné rozhodnutí, následně zrušeno, a rozhodnuto pravomocně ve prospěch žalobce) donucen plnit protistraně (jistina, příslušenství, náklady řízení). Aktuálně je ve stavu, kdy v ČR nemůže vymoci plnění zpět (zahraniční společnost nemá v ČR exekuovatelný majetek). Pokud jde o možný majetek v zahraničí, pak žalobce nemá žádnou indicii k jeho existenci - na adrese sídla protistrana nemovitost nevlastní a ani se mu nepodařilo dohledat, že by tato vyvíjela nějakou činnost, z níž by jí plynul příjem. Na tomto místě žalobce podotýká, že původní spor vedl se subjektem navázaným na stát - [banka] [anonymizováno] [obec], [anonymizováno] a na počátku sporu neměl vůbec žádnou představu o možnosti, že ve výsledku bude podle nesprávného soudního rozhodnutí nucen plnit do zahraničí. Oficiální dokumenty k vymahatelnosti dluhu v Lucembursku se žalobce snaží získat aktuálně tak, že chce exekuovat přiznané náklady řízení ve výši 370 524 Kč (dobrovolně je protistrana neuhradila) i v této zemi, ale dosud řešil formální náležitosti i požadovanou zálohu na náklady exekuce, které mu byly vyčísleny na cca 100 tis. Kč. Je zde tedy nezákonné rozhodnutí, a to původně pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363, jehož nezákonnost byla konstatována rozhodnutím NS ČR 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009 na jehož základě žalobce plnil částku 2 494 972,11 Kč protistraně, a to v době, kdy neměl žádnou indicii o tom, že by částka byla při zvrácení pravomocného rozhodnutí zpět nevymahatelná (protistrana v dané době v ČR působila a měla exekuovatelný majetek, po změně původního pravomocného rozhodnutí o vrácení platby žádal, nicméně dobrovolně mu plněno nebylo a protistrana v současné době již v ČR exekuovatelný majetek nemá (dle rozh. NS ČR 25 Cdo 2091/2008 si lze nevymahatelnost dluhu posoudit jako předběžnou otázku), přičemž o této skutečnosti se žalobce dozvěděl v rámci exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] (Mgr. [jméno], soudní exekutor) v 07/ 2015. Ve vztahu k posouzení promlčení žalobce tvrdí, že okamžik, kdy ke škodě došlo, mu není přesně znám (kdy došlo ke změně majetkových poměrů protistrany tak, že platbu nelze získat zpět), nicméně žalobce se o škodě (nemožnosti plnění získat zpět) dozvěděl nyní v 07/ 2015 v souvislosti s exekucí, kterou proti protistraně vede, tj. jeho nárok promlčen není a nelze mu ničeho vytýkat. Za této situace má za to, že jsou dány všechny náležitosti zakládající odpovědnost státu za škodu žalobci způsobenou v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. (nezákonné rozhodnutí, existence škody, příčinná souvislost mezi škodou a nezákonným rozhodnutím). S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že v jeho případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím ve vydání nezákonného rozhodnutí, na základě něhož bylo žalobcem plněno.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13.08.2015 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 2.494.972,11 Kč. Žalovaná požadavku žalobce na náhradu škody nevyhověla, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne 30.03.2016. Žalovaná dospěla k názoru, že žaloba je nedůvodná, neboť nebyly zcela naplněny podmínky uvedené v § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Tento závěr lze podložit i konstantní judikaturou soudů, která opakovaně konstatuje, že poškozený se má předně domáhat plnění na dlužníkovi, neboť stát vystupuje v roli tzv. posledního dlužníka (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4229/2010). Jak již ze samotné žaloby vyplývá, žalobce se může nadále domáhat vydání bezdůvodného obohacení na [právnická osoba]. To, že dlužník nemá majetek na území ČR, nebrání žalobci domáhat se nároku ve státě sídla dlužníka (Luxemburg). Legislativa Evropské unie poskytuje dostatečný právní rámec k takovému postupu, letmo lze zmínit nařízení ŘIM II a Brusel I. Vzhledem k tomu, že v dané věci rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30.11.2010, č.j. 32 Cdo 2069/2009-407, kterým byla deklarována nezákonnost rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 42 Cm 369/99-264 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 4 Cmo 149/2008, žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení, neboť promlčecí doba plyne od zrušení nezákonného rozhodnutí.

3. Je nesporné, že žalobce u žalované svůj nárok na poskytnutí náhrady škody mimosoudně uplatnil dne 13.08.2015 dle zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 2 494 972,11 Kč.

4. Soud ve věci poprvé rozhodl, a to rozsudkem č.j. 14 C 49/2016 - 41 ze dne 30. 6. 2016, jímž byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení. K odvolání žalobce byl rozsudek odvolacím soudem zrušen a vrácen zdejšímu soudu k dalšímu řízení, když ohledně námitky promlčení uložil podepsanému soudu se zabývat zjištěním, kdy vědomost žalobce o ztrátě dobytnosti jeho pohledávky nastala, když vytkl soudu zdejšímu jeho původní nesprávné ztotožnění okamžiku nabytí vědomosti vzniku škody s datem zrušujícího rozhodnutí. Podruhé podepsaný soud opět žalobu zamítl (rozsudkem č.j. 14 C 49/2016-80 ze dne 2.8.2017) s tím, že nárok promlčený není, nicméně poškozený se má předně domáhat plnění zpět na dlužníkovi, neboť stát vystupuje v roli posledního dlužníka. K odvolání žalobce byl rozsudek odvolacím soudem potvrzen (rozsudkem Městského soudu v Praze 29 Co 402/2017-105 ze dne 12.4.2018). K dovolání žalobce následně Nejvyšší soud rozsudkem č.j. 30 Cdo 139/2019-127 ze dne 27.11.2019 zrušil oba rozsudky soudu nižších instancí, a věc vrátil podepsanému soudu k dalšímu řízení s tím, že je třeba vyzvat žalobce podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů o skutečnosti, že pohledávka z bezdůvodného obohacení je vůči přímému dlužníku nevymahatelná a v závislosti na reakci se má případně zabývat splněním dalších podmínek pro nástup odpovědnosti státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí.

5. Mezi účastníky nebyl sporným průběh a výsledek posuzovaného řízení, z něhož soud činí ten skutkový závěr, že žalobce byl účastníkem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 369/99, a to v pozici žalovaného. Původními rozsudky soudů I a II. stupně bylo žalobě vyhověno (rozsudek odvolacího soudu - Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363), jimiž bylo rozhodnuto tak, že žalobci bylo uloženo zaplatit protistraně částku 1.907.332,18 Kč s úrokem ve výši 4,8% p.a. z částky 969.000 Kč za dobu od 29.6.2004 do 30.6.2004, úrokem 5,1% p. a. z téže částky za dobu od 29.6.2004 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Navíc bylo žalobci uloženo zaplatit protistraně 240.078,13 Kč na nákladech řízení + dále částku 1.669,90 Kč na nákladech státu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dnem doručení, tj. dne 4.2.2009. Na základě uvedeného rozsudku uhradil žalobce dne 5.2.2009 protistraně na její účet (tuzemský účet č. [bankovní účet]) částku celkem 2.494.972.11 Kč, nicméně podal proti rozsudku, který nepovažoval za správný, v zákonné lhůtě dovolání. Nejvyšší soud ČR k tomuto dovolání napadaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, dle něhož bylo žalobcem plněno, v plném rozsahu zrušil, a to rozhodnutím ze dne 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009-407. Ve věci samé pak bylo znovu pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015, že žaloba se proti spol. [právnická osoba] v plném rozsahu zamítá.

6. Soud ze sdělení [exekutorský úřad], soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] ze dne 15.6.2015 (č.l. 14 spisu) zjistil, že obsahuje informaci, že ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [příjmení] ([příjmení]) se nepodařilo vymoci žádné částky, když ze žádostí o součinnost k bankám byl zjištěný výsledek negativní, a totéž se týká výstupů od katastru nemovitostí (povinný není vlastníkem nemovitosti), registru vozidel (negativní), elektronických rejstříků či plavebního rejstříku.

7. Z protokolu o šetření exekutora [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] se sídlem v Lucemburku ze dne 16.6.2020 se podává, že exekutor [jméno] [anonymizováno] ve věci návrhu žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] v exekučním řízení přišel na adresu [právnická osoba] Lucemburk v dobrovolné likvidaci, avšak jmenovanou společnost nenalezl a v lucemburském obchodním rejstříku zjistil, že sídlo společnosti bylo odhlášeno dne 25.3.2019.

8. Z prohlášení téže osoby - [jméno] [příjmení] [anonymizována tři slova] ze dne 2.10.2020 (č.l. 263 a 264) se podává potvrzení, že [právnická osoba] ([příjmení]) [anonymizováno] nevlastní v Lucemburském velkovévodství podle rejstříku žádné nemovitosti.

9. Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě č.j. 6 C 101/2015 bylo zjištěno, že žádost o vyznačení vykonatelnosti podle nařízení Brusel tento spis neobsahuje.

10. Ze sdělení Exekutorského úřadu ve [obec] ve věci č.j. [číslo jednací] a sloučené spisové značky [spisová značka] se podává informace Mgr. [jméno] [jméno], že Obvodní soud pro Prahu 4 pověřil soudního exekutora [jméno] k provedení exekuce podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z 15.1.2015 č.j. 4 Cmo 233/2014-693 k vymožení nesplněné povinnosti pro oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [příjmení] [příjmení]. V žádosti se uvádí, že exekuce nebyla vedena marně, protože bylo vymoženo celkem 33 202,80 Kč.

11. Ze sdělení soudního exekutora Mgr. [jméno] [jméno] na č.l. 259 ze dne 30.9.2020 ve vztahu k exekučnímu řízení [spisová značka] se podává, že se jedná o vykonatelný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci z 15.1.2015 4 Cmo 233/2014-693 ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [příjmení] ([příjmení]), a to na základě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4.10.2018 č.j. 6 C 101/2015-891, oprávněného [právnická osoba] proti [příjmení] [příjmení], když ve shora označených věcech, pokud jde o exekuci [spisová značka] bylo zahájeno návrhem ze dne 10.3.2015, doložka provedení exekuce byla vyznačena ke dni 21.5.2015, v průběhu řízení bylo vymoženo 33 202,80 Kč, v dílčích platbách dne 28.6.2016 ve výši 3 986 Kč, dne 16.5.2016 ve výši 10 000 Kč, a dne 4.11.2015 ve výši 19 216,80 Kč. Od června 2016 nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek a nebylo ničeho dalšího vymoženo. Následně bylo dne 7.6.2019 zahájeno další exekuční řízení [spisová značka]. Za trvání tohoto řízení nebylo vymoženo ničeho. Pohledávka tedy nebyla uspokojena a to ani z části. Rovněž ani z části nebyly uspokojeny náklady exekuce. Uvedená řízení jsou spojená podle § 37 odst. 3, exekučního řádu, každý z uplatňovaných nároků má však odlišné pořadí s ohledem na dobu zahájení řízení a je třeba na ně pohlížet částečně samostatně. Veškerá dosud vymožená plnění sloužila k uspokojení nároku v řízení [spisová značka] a v současné době se nejeví jako příliš pravděpodobné, že by došlo k uspokojení jak zbývající části staršího nároku, tak jakékoliv části nároku nového, jak vyplývá z předchozích zpráv o průběhu řízení.

12. Z odborného vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], Ph.D. znalce v oboru ekonomika, ceny a odhady specializace oceňování podniku a účetního poradce ze dne 20.4.2021 se k ekonomické situaci dlužníka [anonymizována tři slova]. podává k datu 13.4.2019 informace ohledně reálnosti vymožení pohledávky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a to, že společnost byla dle údajů z účetní závěrky k 31.12.2013 a z účetní závěrky k 31.12.2015 předlužená již k těmto datům sestavení účetní závěrky a společnost k těmto datům neevidovala rezervu na hrazení svého závazku vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] S ohledem na změny ve struktuře majetku, je zjevné, že došlo k významnému utlumení činnosti společnosti a ta je od 30.12.2016 v likvidaci, nemá od 25.3.2019 řádné sídlo a jmenovaný likvidátor již od ledna 2019 nepůsobí ve společnosti likvidátora. Společnost je nekontaktní a lucemburský exekutor nezjistil žádný postižitelný majetek. Lze tak učinit závěr, že je krajně nepravděpodobné, že by se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podařilo vymoci pohledávku 2 494 972,11 Kč za [právnická osoba] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

13. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce byl účastníkem řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 369/99, a to v pozici žalovaného. Původními rozsudky soudů I a II. stupně bylo žalobě vyhověno tak, že žalobci ([právnická osoba]) bylo uloženo zaplatit protistraně [právnická osoba] ([příjmení]) částku 1 907 332,18 Kč s úrokem ve výši 4,8% p.a. z částky 969 000 Kč za dobu od 29.6.2004 do 30.6.2004, úrokem 5,1% p. a. z téže částky za dobu od 29.6.2004 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Navíc bylo žalobci uloženo zaplatit protistraně 240 078,13 Kč na nákladech řízení a dále částku 1 669,90 Kč na nákladech státu. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 4.2.2009. Na základě uvedeného rozsudku uhradil žalobce dne 5.2.2009 protistraně na její účet částku celkem 2 494972.11 Kč, nicméně podal proti rozsudku,, v zákonné lhůtě dovolání. Nejvyšší soud ČR k tomuto dovolání napadaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, dle něhož bylo žalobcem plněno, v plném rozsahu zrušil, a to rozhodnutím ze dne 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009-407. Ve věci samé pak bylo znovu pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci 4 Cmo 233/2014-693 s právní mocí k 16.2.2015 a vykonatelností ke dni 20.2.2015, že žaloba se proti spol. [právnická osoba] v plném rozsahu zamítá. Žalobce vedl proti [právnická osoba] exekuční řízení, neboť v té době v ČR tato společnost fungovala a měla exekuovatelný majetek, avšak po změně pravomocného rozhodnutí když žalobce o vrácení bezdůvodného obohacení žádal, tak mu dobrovolně plněno nebylo a protistrana v následující době již v ČR exekuovatelný majetek nemá, přičemž o této skutečnosti se žalobce dozvěděl v rámci exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] Mgr. [jméno], soudní exekutorem v roce 2015. Žalobce se nemožnosti plnění získat zpět dozvěděl v červenci 2015 v souvislosti s exekucí.

14. Je zde tedy nezákonné rozhodnutí, a to původně pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363, jehož nezákonnost byla konstatována rozhodnutím Nejvyššího soudu z 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009 a na jehož základě žalobce plnil částku 2 494 972,11 Kč [právnická osoba] ([příjmení]).

15. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek, stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nezle zprostit.

17. Podle § 5 zákona číslo 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním a nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 citovaného zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Podle § 8 odst. 1 citovaného zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále uvedeno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postu rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle ust. § 26 citovaného zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

22. Podle ust. § 32 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

23. Žalobce se tedy domáhá náhrady škody z titulu jim poskytnutého plnění dne 5. 2. 2009 [právnická osoba] na základě pravomocného nezákonného rozhodnutí, které bylo později v dovolacím řízení zrušeno (30. 11. 2010). Žalobce žádal o vrácení plnění [právnická osoba] [příjmení], ta mu však plnění nevrátila. Následně bylo znovu pravomocně rozhodnuto, že se žaloba zamítá (proti žalobci - tam žalovanému) a naopak [právnická osoba] byla povinna zaplatit žalobci náklady řízení 370 524 Kč. V exekučním řízení pro vymožení této částky se žalobce dozvěděl, že [právnická osoba] je nemajetná. Bylo rovněž prokázáno, že platbu nemohl získat zpět, a to se dozvěděl v 7. měsíci roku 2015 v souvislosti se sdělením exekutora. Došlo tedy k bezdůvodnému obohacení na straně [právnická osoba], které nyní žalobce vymáhá po žalované z titulu vydání nezákonného rozhodnutí.

24. V posuzované věci jde o nezákonné rozhodnutí, a to původně pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11.12.2008 č.j. 4 Cmo 149/2008-363, jehož nezákonnost byla konstatována rozhodnutím NS ČR 30.11.2010 č.j. 32 Cdo 2069/2009 na jehož základě žalobce plnil částku 2 494 972,11 Kč protistraně, a to v době, kdy neměl žádný náznak o tom, že by částka byla při zvrácení pravomocného rozhodnutí zpět nevymahatelná. Žalobce dovozoval, že pohledávka je nevymahatelná, a to na základě jiné zkušenosti, když za týmž dlužníkem měl exekuovatelnou pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení. Nevymahatelnost prokazoval ve vztahu k vymožení nejstarší pohledávky ve výši 370 524 Kč (pohledávka nákladů řízení dle rozhodnutí VS Olomouc č.j. 4Cmo 233/2014-693). Zde žalobce usiloval o vymožení v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. [jméno], pod sp. zn. [spisová značka]. Z lustrace provedené uvedeným soudním exekutorem je jednoznačné, že spol. [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] v ČR nevlastní žádný dohledatelný majetek (resp. nic dohledatelného a postižitelného exekucí). Co do existence majetku v zahraničí, pokud jde o zemi registrace, tj. Luxembursko, pak jsou k disposici podklady k tomu, že zde dlužník [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] žádný majetek nemá, popř. že toto lze důvodně očekávat. V této zemi uvedená společnost vstoupila do likvidace (dobrovolné) a likvidátorem je od 17.1.2017 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s registrovaným sídlem [adresa], [anonymizováno], registrovaná v Luxemburku. Společnost [anonymizováno] ([příjmení]) [anonymizována dvě slova] do rejstříku k 25.3.2019 založila listinu o ukončení sídla společnosti z důvodu vypršení nájemní smlouvy. V řízení před tuzemskými soudními orgány je jí již ustanovován opatrovník, a to s ohledem na nemožnost doručovat na adresu do ciziny. Z odborného vyjádření [titul] [jméno] [příjmení], Ph.D. k ekonomické situaci přímého dlužníka – a to již k dříve do spisu doloženým dokladům ke stavu majetku přímého dlužníka (zejména ve vztahu k obsahu účetní závěrky přímého dlužníka z roku 2015 – vyplývá, že je krajně nepravděpodobné, že by byla pohledávka za přímým dlužníkem vymahatelná, přičemž přímý dlužník již v roce 2015 výrazně utlumil činnost a od roku 2016 je v likvidaci, přičemž společnost od 25.3.2019 nemá řádné sídlo a jmenovaný likvidátor od ledna 2019 nepůsobí ve společnosti likvidátora. (to vše v porovnání s tím, že žalobce nemohl přistoupit k exekuci pro absenci exekučního titulu dříve než 12.4.2019).

25. Lze tedy uzavřít, že nárok je dán, je zde nezákonné rozhodnutí, jako odpovědnostní titul, na jehož základě žalobce plnil a v rozsahu poskytnutého plnění po zrušení rozhodnutí se vrácení bezdůvodného obohacení nedomohl, neboť společnost, které se dostalo bezdůvodného obohacení je nemajetná a je zde též kauzální nexus mezi těmito atributy. Taktéž i výše částky je prokázána, a to částky, kterou žalobce zaplatil na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Žalobě bylo proto vyhověno.

26. Jde-li o výrok o náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci náleží náklady řízení a to odměna advokáta vypočtena z částky 2 494 972,11 Kč za úkony právní služby za zastupování advokátem dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb. při tarifní hodnotě dle § 8 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. 18 300 Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 24.2.2016 dle § 11 odst. 1 pism. d) vyhl. 177/1996 Sb. – žaloba, písemné podáni ze dne 11.8.2016, doplnění ze dne 19.8.2016 dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. 177/1996 Sb. – odvolání, účast na jednání před soudem dne 19.1.2017 dle § 11 odst. 1 pism. g) vyhl. 177/1996 Sb., účast na jednání před soudem dne 22.6.2017 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. 177/1996 Sb.), jednání 2.8.2017, podání z 7.9.2017, jednání 12.4.2018, dovolání, podání z 1.2.2020, jednání 25.6.2020, podání 24.9.2020, jednání 9.12.2020 a 4.5.2021; tedy 256 200 Kč za 14 úkonů. K tomu náhrada hotových výdajů 4 200 Kč (za 14 úkonů). K tomu hotové výdaje advokáta 3 853 Kč – jízdné za cestu z Olomouce do Prahy a zpět dne 19.1.2017 (vozidlem Škoda Superb [registrační značka] 14, při spotřebě dle TP 10,1 l /100 km při vzdálenosti 2 x 280 km + náhrada za promeškaný čas 1 200 Kč dne 19.1.2017 při cestě z Olomouce do Prahy a zpět – tj. 12 x 100 Kč. K tomu stravné 72 Kč. Dále hotové výdaje advokáta 3 853 Kč při jízdě z Olomouce do Prahy a zpět dne 22.6.2017. Dále náhrada za promeškaný čas 1 200 Kč dne 22.6.2017 při cestě z Olomouce do Prahy a zpět – 12 x 100 Kč a stravné 72 Kč. Náhrada hotových výdajů 3 965 Kč za jízdu Olomouc – Praha a zpět 12.4.2018 + náhrada za promeškaný čas 1 200 Kč za jízdu Olomouc - Praha a zpět a stravné 78 Kč. Náhrada hotových výdajů 4 162 Kč za jízdu Olomouc – Praha a zpět 25.6.2020 a náhrada za promeškaný čas 1 400 Kč za jízdu Olomouc - Praha a zpět dne 25.6.2020. K tomu stravné 87 Kč. Náhrada hotových výdajů 4 162 Kč za jízdu Olomouc – Praha a zpět 9.12.2020 a náhrada za promeškaný čas 1 400 Kč za jízdu Olomouc - Praha a zpět dne 9.12.2020. K tomu stravné 87 Kč. Náhrada hotových výdajů 4 019 Kč za jízdu Olomouc – Praha a zpět dne 4.5.2021 + náhrada za promeškaný čas 1 400 Kč za jízdu Olomouc - Praha a zpět dne 4.5.2021, stravné 91 Kč. Tedy za jízdné, stravné a promeškaný čas celkem – 32 303 Kč. K nákladům je nutno připočítat ještě hotové výdaje žalobce na odborné vyjádření doc. [příjmení] 10 890 Kč, překlady účetní závěrky 8 470 Kč, zprávy od exekutora z Luxemburgu ve výši 6 140 Kč + 27 974 Kč Celkem náklady řízení úspěšné strany ve sporu jsou 402 116 Kč.

Poučení