14 C 54/2022

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Miloslavem Holubem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 102 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 102 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. od 1.2.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,50 % p.a. z částky 150 000 Kč od 13.6.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 130 272,96 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se obrátil ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 102 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalovaná s žalobcem spolu žili ve společné domácnosti jako druh a družka. Společně se jim v roce [rok] narodila dcera [jméno]. Za trvání vztahu žalobce žalované zasílal na její bankovní účet finanční prostředky až do roku [rok]. Jejich vztah byl ukončen v [měsíc] [rok] po návratu ze společné dovolené, avšak oba spolu dále bydleli v rodinném domě, který mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví. Žalovaná v [měsíc] [rok] po hádce [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova]. Žalobce sporoval, že by účastníci společně pracovali v tzv. rodinném závodě. Žalobce dne [datum] ze svých výlučných prostředků zakoupil [značka automobilu], [registrační značka], za cenu 1 127 807 Kč (dále i„ vozidlo pořízené v roce [rok]). Ač žalobce nedal žalované písemný ani ústní souhlas s užíváním tohoto osobního automobilu, žalovaná jej svévolně užívala od [měsíc] [rok] do [datum], kdy vozidlo žalobci vydala. Z tohoto důvodu žalobce po žalované požaduje zaplacení bezdůvodného obohacení celkem ve výši 102 000 Kč, tj. ve výši 6 000 Kč za každý měsíc, kdy žalovaná vozidlo užívala. Žalovaný pak potvrdil, že od žalované obdržel dne 9. 3. 2022 platbu ve výši 24 452 Kč za havarijní pojištění a povinné ručení ohledně předmětného automobilu.

2. Žalovaná s uplatněným nárokem ani z části nesouhlasila a označila jej za rozporný s dobrými mravy. Žalovaná a žalobce žili ve společné domácnosti od roku [rok]. Z jejich vztahu se narodila dcera [jméno] narozená v roce [rok] a společně vychovávali i dceru žalované [jméno] narozenou v roce [rok]. Žalovaná popírá, že by žalobce v [měsíc] roku [rok] vykázala ze společného obydlí. Naopak podle žalované žalobce sám dobrovolně opustil společnou domácnost poté, co dne [datum] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [jméno]. Po tomto incidentu žalobce akceptoval že soužití účastníků řízení bude ukončeno. Žalovaná dále uvedla že již v minulosti docházelo ze strany žalobce k [anonymizováno] i [anonymizována dvě slova] žalované. Ohledně těchto jednání žalobce žalovaná podala 2 trestní oznámení. Pokud jde o předmětné vozidlo, žalovaná nesporuje, že vlastníkem je žalobce. Není však pravdou že žalobce vozidlo zakoupil výlučně ze svých vlastních prostředků. Za trvání vzájemného soužití oba účastníci vzájemně spolupracovali v rámci své podnikatelské činnosti. Žalovaná coby úředně oprávněný zeměměřičský inženýr dlouhodobě figurovala v podnikání žalobce jako takzvaná spolupracující osoba. Žalobce neměl dostatečnou kvalifikaci a neměl příslušné úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností, a z uvedeného důvodu veškerou odbornou činnost včetně technologií zajišťovala žalovaná. Lze tak konstatovat, že účastníci řízení společně pracovali v tzv. rodinném závodě ve smyslu § 700 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i „o. z.“). Byť žalobce v rámci daňové optimalizace převáděl na žalovanou jako na spolupracující osobu část svých daňových příjmů, žalovaná od žalobce fakticky tyto částky (podíl na zisku) nikdy neobdržela. Předmětné vozidlo [anonymizováno] zakoupené v roce [rok] tak nebylo pořízeno výlučně z prostředků žalobce, nýbrž z prostředků, které vydělali oba účastníci řízení společným podnikáním. Žalovaná dále uvedla že ještě předtím bylo v roce [rok] pořízeno jiné vozidlo totožné značky a modelu, tedy [anonymizována dvě slova], [registrační značka] (dále i„ vozidlo pořízené v roce [rok]“). Na zakoupení tohoto druhého vozidla žalovaná prokazatelně přispěla ze svých výlučných prostředků částkou ve výši 150 00 Kč. Dle dohody mezi účastníky řízení žalovaná užívala vozidlo pořízené v roce [rok] a žalobce užíval vozidlo pořízené v roce [rok]. Poté co došlo k rozchodu účastníků a k odchodu žalobce ze společné domácnosti, se účastníci v [anonymizováno] [rok] dohodli, že si auta vymění, tedy že žalovaná bude užívat vozidlo pořízené v roce [rok], neboť se jedná o plug in hybrid a žalovaná ho může nabíjet v garáži u rodinného domu, a žalobce bude užívat vozidlo pořízené v roce [rok]. Žádná úplata za užívání předmětného automobilu nebyla mezi účastníky dohodnuta a ani žalobcem požadována. Poté co byla žalovaná vyzvána k vydání vozidla, požádala žalobce aby jí vyplatil částku 150 000 Kč, kterou vynaložila na koupi automobilu pořízeného v roce [rok], aby si mohla pořídit jiný automobil, neboť bez auta s dcerami zůstat nemůže. Žalobce však do dnešního dne částku ve výši 150 000 Kč žalované neuhradil. Vzhledem ke shora uvedenému je žalovaná přesvědčena že předmětné vozidlo užívala po právu a to až do [datum], kdy vozidlo žalobci vydala. Žalobcem uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce zneužívá skutečnosti že je veden jako výlučný vlastník předmětného vozidla, ačkoli si je vědom toho, že vozidlo bylo zakoupeno z finančních prostředků které účastníci řízení vydělali společným podnikáním, a to navíc za situace kdy žalobce výlučně užívá i druhé z rodinných vozidel k jehož zakoupení žalovaná přispěla ze svých výlučných prostředků. Žalobce trval na vydání vozidla přestože věděl, že v důsledku toho zůstane žalovaná bez dopravního prostředku a bude pro ni velmi komplikované zajistit každodenní rozvoz nezletilých dcer. Žalovaná automobil žalobci odevzdala včetně zimních pneumatik, které po rozchodu účastníků zakoupila ze svých prostředků za částku 11 000 Kč, dále uhradila částku ve výši 7 876 Kč za garanční prohlídku předmětného automobilu a částku 24 452 Kč za havarijní pojištění a povinné ručení ohledně předmětného automobilu.

3. Žalovaná dále uplatnila proti žalobci vzájemný návrh na zaplacení částky 150 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobce, které vzniklo tím, že žalovaná za žalobce uhradila část kupní ceny ve výši 150 000 Kč za výše uvedené vozidlo pořízené v roce [rok]. Tato částka nebyla ze strany žalobce dosud žalované vrácena.

4. K vzájemnému návrhu žalované žalobce uvedl, že tento nárok neuznává. Byť žalobce nesporoval, že žalovaná přispěla na kupní cenu vozidla pořízeného v roce [rok] částkou 150 000 Kč, žalobce však tuto částku žalované již vrátil, a to když jí dne [datum] uhradil na účet částku 111 111 Kč a dále dne [datum] částku 111 111 Kč Celkem jí tak žalobce uhradil částku 222 222 Kč, z čehož 150 000 Kč bylo určeno k vrácení části zaplacené kupní ceny a zbývající část byla určena pro potřeby žalované. Žalovaná toho času neměla žádný vlastní příjem, byla doma s nezletilými dcerami, a všechny platby zabezpečoval žalobce. Během celého vztahu tak žalobce poukazoval žalované nemalé finanční částky. Krom shora uvedeného žalobce dále vůči nároku žalované na zaplacení částky 150 000 Kč uplatnil námitku promlčení, když k faktickému ukončení jejich vztahu došlo již v [měsíc] [rok]. Žalovaná tak mohla tento nárok poprvé uplatnit dne [datum], a proto promlčecí lhůta uplynula dne [datum].

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci.

6. Účastníci spolu žili od roku [rok] jako druh a družka, nikdy neuzavřeli manželství. Ve společné domácnosti s nimi žila dcera žalované z předchozího vztahu [jméno] narozená v roce [rok] a dále vlastní dcera účastníků řízení [jméno] narozená v roce [rok] (viz účastnické výslechy, nesporovaná účastnická tvrzení). Darovací smlouvou ze dne [datum] žalobce žalované daroval spoluvlastnický podíl o velikosti na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], [územní celek], kde se nacházela společná domácnost účastníků řízení (viz darovací smlouva na č. l. 72-73). [územní celek] je neprůjezdná, nejezdí do ní vlaky ani autobusy, s výjimkou školního autobusu, který jezdí dvakrát denně, jednou tam a jednou zpátky (viz účastnický výslech žalované).

7. Žalobce podnikal v oboru [anonymizováno] a přinejmenším v letech [rok] až [rok] byla žalovaná spolupracující osobou žalobce ve smyslu § 13 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (viz daňová přiznání účastníků na č. l. 33-61). Žalovaná má od roku [rok] živnostenské oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a od roku [rok] živnostenské oprávnění s předmětem podnikání výkon zeměměřičských činností (viz výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 125). V oboru zeměměřičství účastníci řízení podnikali společně, kdy žalovaná coby vysokoškolsky vzdělaná v tomto oboru zastřešovala podnikání po úřední stránce, neboť na rozdíl od žalobce byla úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem a disponovala tzv. kulatým razítkem (viz výpověď bratra žalované [jméno] [příjmení], výslech matky žalobce [jméno] [příjmení], výslech bratrance žalované [jméno] [příjmení], účastnická výpověď účastníků). Daňová přiznání účastníků připravoval otec žalované. Žalobce je plátcem DPH, žalovaná nikoli a fakturaci zakázek prováděli společně tak, aby to pro rodinu bylo výhodné. Část položek ze společného podnikání tak byla zahrnuta do daňového přiznání žalované (viz výpověď bratra žalované [jméno] [příjmení], výpověď spolupracovnice účastníků [jméno] [příjmení]).

8. V průběhu společného soužití účastníků řízení žalobce posílal žalované na její bankovní účet finanční částky jako příspěvky na chod domácnosti. Celkem takto žalobce uhradil žalované během let [rok] až [rok] částku 1 662 021 Kč. Během let [rok] a [rok] činily tyto částky zhruba 100 000 Kč ročně. Za rok [rok] a [rok] činily příspěvky vždy 100 000 Kč ročně. Za rok [rok] žalobce neuhradil ničeho, za rok [rok] uhradil částku 222 222 Kč, za rok [rok] uhradil částku 111 111 Kč, za rok [rok] opět neuhradil nic, přičemž za rok [rok] uhradil 200 000 Kč. Pokud tak platby za rok [rok] rozdělíme i na rok [rok], za nějž nebylo uhrazeno ničeho, stejně tak jako pokud platby za rok [rok] rozdělíme i na rok 2019, lze uzavřít, že průměrné roční platby se skutečně pohybovaly kolem 100 000 Kč (viz nesporovaná tabulka předložená žalobcem na č. l. 110). Mezi roky [rok] a [rok] žalovaná pobírala [anonymizováno] a [anonymizováno] důchod a podnikatelskou činností dosahovala měsíčního výdělku zhruba 20 000 Kč (viz účastnický výslech žalované).

9. Dne [datum] žalobce podepsal se společností [právnická osoba] závaznou objednávku nového vozu [značka automobilu] s cenou 718 445 Kč (viz závazná objednávka na č. l. 109 p. v.). Dne [datum] žalobce provedl ze svého bankovního účtu bezhotovostní platbu ve výši 318 445 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba] (viz výpis z účtu žalobce na č. l. 114). Téhož dne [datum] žalovaná provedla ze svého bankovního účtu bezhotovostní platbu ve výši 150 000 Kč ve prospěch účtu [číslo] [bankovní účet] s poznámkou:„ [celé jméno žalobce] – [anonymizována dvě slova]“ (viz výpis z účtu na č. l. 29). Mezi účastníky bylo nesporné, že touto platbou ve výši 150 000 Kč žalovaná přispěla žalobci na kupní cenu za uvedené vozidlo (viz nesporné tvrzení stran). Dne [datum] vystavila společnosti [právnická osoba] žalobci fakturu za prodej vozidla [značka automobilu] v celkové ceně 718 445 Kč (viz faktura na č. l. 109). Dne [datum] žalobce odeslal bezhotovostní platbou ze svého účtu částku 18 053 Kč s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ a dne [datum] odeslal bezhotovostní platbou částku 30 671 Kč s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ (viz výpis z účtu na č. l. 104-108). Žalobce bezhotovostními platbami ze dne [datum] a ze dne [datum] po 111 111 Kč zaplatil žalované celkem částku ve výši 222 222 Kč (viz výpis z účtu na č. l. 67-71).

10. Faktura – daňový doklad při koupi vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno], v roce [rok] byla vystavena dne [datum] na jméno žalobce, kupní cena činila 1 127 807 Kč (viz faktura na č. l. 5 p. v. a 113). V technickém průkazu tohoto vozidla je jako vlastník uveden žalobce (viz kopie technického průkazu na č. l. 9). Žalovaná v listopadu [rok] zakoupila 4 kusy zimních pneumatik v celkové částce 11 000 Kč na předmětné vozidlo [značka automobilu] pořízené v roce [rok] (viz potvrzení na č. l. 31). Žalovaná dne 2. 8. 2021 zaplatila ze svého účtu částku 7 876 Kč za garanční prohlídku předmětného vozidla [značka automobilu] pořízeného v roce [rok] (viz potvrzení o provedení platby na č. l. 30). Žalovaná dne 9. 3. 2022 uhradila žalobci částku 24 452 Kč za povinné a havarijní pojištění předmětného vozidla (viz potvrzení o provedení platby na č. l. 32). Mezi účastníky bylo nesporné, že vozidlo [značka automobilu] pořízení v roce [rok] od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] užívala žalovaná, stejně jako že vozidlo bylo v době předání osazeno zimními pneumatiky a v kufru byly uloženy letní pneumatiky. Dále bylo nesporné, že v registru motorových vozidel je zapsán jako vlastník tohoto vozidla žalobce (viz nesporné tvrzení stran). Půjčovné za vozidlo [anonymizována dvě slova] se pohybuje okolo 29 900 Kč měsíčně (viz ceník půjčovny aut na č. l. 4 p. v. – 5).

11. Účastníci řízení spolu žili jako druh a družka do [měsíc] [rok], kdy byla v bydlišti účastníků v obci [část obce] svolána žalovanou schůzka širších členů rodiny. Na této schůzce žalovaná oznámila ukončení vztahu účastníků s tím, že již nechce žít ve společné domácnosti s žalobcem. Schůzce byl krom účastníků řízení mimo jiné přítomen i bratranec žalované [jméno] [příjmení], strýc žalobce [jméno] [příjmení], bratr žalované [jméno] [příjmení]. Do této doby žalovaná užívala vozidlo pořízené v roce [rok] a žalobce vozidlo nově pořízené v roce [rok]. Po této schůzce a po odstěhování žalobce ze společného bydliště si vozidla na návrh strýce žalobce [jméno] [příjmení] vyměnili tak, že žalovaná užívala elektrické vozidlo pořízené v roce [rok], které mohla v garáži rodinného domu nabíjet, a žalobce, který se odstěhoval do panelákového bytu, užíval vozidlo pořízené v roce [rok]. Tato dohoda měla platit do vyřešení situace bez stanovení konkrétního termínu (viz výslech bratrance žalované [jméno] [příjmení], výslech strýce žalobce [jméno] [příjmení], výslech bratra žalované [jméno] [příjmení], účastnický výslech žalované).

12. Soud naopak neuvěřil části výpovědi žalobce, v níž žalobce uvedl, že žádná dohoda mezi účastníky ohledně užívání vozidel uzavřena nebyla a pokud žalobce vozidlo pořízené v roce [rok] žalované zanechal k užívání u domu v [část obce] po předmětné rodinné schůzce v [měsíc] [rok] a odjel přespat do bytu v [obec], měl v úmyslu toto vozidlo svěřit žalované k užívání jen přes jednu noc, nikoli i dále do budoucna. Tato část výpovědi žalobce je nelogická, rozporná s ostatními provedenými důkazy, žalobce při ní v jednací síni nepůsobil přesvědčivě, při odpovědích na kladené otázky uhýbal od jejich podstaty. Takto kupříkladu na dotaz, zda žalobce tehdy zvažoval, že žalovaná, která má v péči dvě nezletilé děti, nemůže zůstat na vesnici bez osobního automobilu, žalobce uvedl, že žalovaná nehradila a nehradí elektřinu a že žalovaná měla dostatek času pořídit si vlastní vůz. Nevěrohodně a nelogicky působí tvrzení žalobce, že měl v úmyslu svěřit vozidlo s hybridním pohonem žalované k užívání v [anonymizováno] [rok] jen přes jednu noc. Jen těžko si lze totiž představit, k čemu by takové vozidlo žalobci bylo, když se z rodinného domu, kde bylo možno v garáži vozidlo nabíjet, odstěhoval do panelového bytu, kde vozidlo nabíjet nelze, případně jen s velkými obtížemi. Navíc by tím žalobce ponechal svou bývalou partnerku se svou dcerou bez možnosti dopravy, což soud neshledává pravděpodobné, že by tento následek žalobce chtěl způsobit, když toho času ještě nebyly vztahy účastníků natolik vyhrocené. Naopak soud jako věrohodné, logické a vnitřně bezrozporné hodnotí výpovědi svědků, kteří se účastnili rodinné schůzky v [měsíc] [rok]. Svědkové se v podstatě všichni shodli na tom, že na schůzce se účastníci dohodli, že žalovaná bude dále, než se situace vyřeší, užívat vozidlo pořízené v roce [rok], a to právě kvůli tomu, že ona může v garáži rodinného domu vozidlo s hybridním pohonem na rozdíl od žalobce nabíjet, a žalobce bude užívat vozidlo pořízené v roce [rok]. Existenci této dohody navíc potvrdili jak svědkové z rodiny žalované, tak svědkové z rodiny žalobce, kdy dokonce tuto dohodu inicioval strýc žalobce [jméno] [příjmení] (viz účastnický výslech účastníků, výslech bratrance žalované [jméno] [příjmení], výslech strýce žalobce [jméno] [příjmení], výslech bratra žalované [jméno] [příjmení]).

13. Soud dále nevzal za prokázané tvrzení žalobce, podle něhož měl družský vztah účastníků skončit již v roce [rok]. Tato skutečnost nebyla podpořena žádným ve věci provedeným důkazem. Naopak vyslechnutí svědkové se v zásadě všichni shodli na tom, že soužití účastníků bylo skončeno až v [měsíc] [rok] (viz výslech matky žalobce [jméno] [příjmení], výslech sestry žalobce [jméno] [příjmení], výslech bratrance žalované [jméno] [příjmení], výslech strýce žalobce [jméno] [příjmení]). Byť vztah účastníků se vlivem neshod začal pravděpodobně hroutit již v roce [rok], jak potvrdil svědek [jméno] [příjmení], bratr žalované, k definitivnímu ukončení společného soužití došlo až v [měsíc] [rok] (viz výslech bratra žalované [jméno] [příjmení]). Ostatně sám žalobce ve svém účastnickém výslechu, stejně jako žalovaná, vypověděl, že konec společného soužití účastníků nastal až v [měsíc] [rok] (viz účastnický výslech žalobce).

14. Žalobce dne [datum] v emailové zprávě sdělil žalované, že předmětné vozidlo pořízené v roce [rok] nemá zimní pneumatiky, a proto si nepřeje, aby vozidlo užívala a zároveň sporoval existenci dohody mezi účastníky o užívání vozidel (viz emailová komunikace na č. l. 80-83). Po rozchodu účastníků jsou vzájemné vztahy velmi vyhrocené, kdy žalovaná žalobce viní z agresivního chování, fyzického i psychického násilí. Žalobce toto popírá a naopak žalovanou viní z toho, že neshody mezi účastníky přenáší na nezletilou dceru, která v důsledku toho přestala s žalobcem komunikovat, a dále z toho, že mu brání užívat rodinný dům, který mají účastníci ve spoluvlastnictví (viz emailová komunikace účastníků na č. l. 85, návrh dohody spoluvlastníků o užívání společné věci na č. l. 84).

15. Výzvou ze dne 3. 3. 2021 žalobce žalovanou mimo jiné vyzval k vydání předmětného vozidla pořízeného v roce [rok] (viz dopis na č. l. 79, účastnický výslech žalované). V dopise žalované ze dne 17. 3. 2021 adresované žalobci se žalovaná mimo jiné vyjádřila k žádosti žalobce o vydání předmětného vozidla [značka automobilu] pořízeného v roce [rok], a to tak, že vozidlo žalovaná užívá na základě dohody s žalobcem a dále z titulu spolupracující osoby na podnikání žalobce. Žalovaná uvedla, že bydlí s nezletilými dcerami v místě, které je hromadnou dopravou nedostupné a osobní automobil k běžnému provozu s nezletilými potřebuje. Dále žalovaná vyzvala žalobce k vrácení částky ve výši 150 000 Kč, kterou žalovaná přispěla žalobci na kupní cenu vozidla pořízeného v roce [rok], aby si z této částky nyní mohla žalovaná pořídit vlastní vozidlo (viz dopis na č. l. 79). Výzvou ze dne 23. 11. 2021 žalobce mimo jiné vyzval žalovanou k vydání předmětného vozidla [značka automobilu] a k úhradě částky 24 452 Kč představující povinné a havarijní pojištění, které žalobce uhradil za dobu, kdy vozidlo užívala žalovaná. Dále žalovanou vyzval k úhradě částky 42 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání vozidla žalovanou bez právního důvodu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] – tj. v částce 3 000 Kč měsíčně (viz výzva k úhradě na č. l. 7 p. v. – 8). V reakci na tuto výzvu žalovaná žalobci dopisem ze dne 25. 1. 2022 sdělila, že vozidlo dosud užívala po dohodě s ním. Dále se rozhodla výzvě žalobce na vydání vozidla vyhovět a vyzvala ho k převzetí vozidle dne [datum]. Stejně tak se žalovaná rozhodla vyhovět žalobci a uhradit mu shora popsanou částku ve výši 24 452 Kč. Naopak výzvu k zaplacení částky 42 000 Kč žalovaná nevyslyšela a tento nárok neakceptovala (viz dopis na č. l. 6-7). K vrácení automobilu pořízeného v roce [rok] pak došlo dne [datum] (viz nesporné tvrzení stran). Žalovaná si totiž vrácení vozidla mohla již dovolit, neboť si pořídila vlastní vozidlo z finančních prostředků, které jí půjčil její otec (viz výslech žalované). K úhradě byla žalovaná naposledy vyzvána v předžalobní výzvě ze dne [datum], v níž byla žalovaná mimo jiné vyzvána k úhradě částky 102 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání vozidla žalovanou bez právního důvodu od [anonymizováno] [rok] do [datum] – tj. v částce 6 000 Kč měsíčně (viz předžalobní upomínka na č. l. 10).

16. Soud dále provedl důkaz trestním spisem vedeným policejním orgánem pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], které bylo zahájeno na základě trestního oznámení žalované pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována tři slova] [ustanovení pr. předpisu], kterého se měl dopustit žalobce. Krom toho, že toto trestní stíhání bylo odloženo, soud z uvedeného spisu neučinil žádné v projednávané věci relevantní skutkové zjištění (viz spis policejního orgánu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]).

17. Dne 26. 10. 2020 žalovaná ke zdejšímu soudu podala návrh na úpravu poměrů k nezletilé dceři účastníků [jméno] [příjmení], v němž se domáhala, aby dcera byla svěřena do výlučné péče matky a žalobci aby bylo uloženo platit na dceru výživné (viz podaný návrh na č. l. 76-78, protokol o jednání soudu na č. l. 74-75). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nezletilá dcera účastníků řízení [jméno] svěřena do péče matky a žalobci bylo uloženo platit na výživu dcery výživné počínaje od [datum] ve výši [částka] měsíčně, a dále byl zamítnut návrh žalobce na úpravu styku s nezletilou (viz spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]).

18. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že mezi účastníky v nedávné době probíhalo či stále probíhá u zdejšího soudu dalších 6 soudních řízení, a to neskončené řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům v k. ú. [obec] a [část obce] u [obec] ([spisová značka]), neskončené řízení o určení vlastnického práva, v němž se žalobce domáhá určení svého výlučného vlastnického práva k pozemkům v k. ú. [obec] z důvodu vrácení daru pro nevděk ([spisová značka]), řízení o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci obrany proti domácímu násilí, které bylo pravomocně zamítnuto ([spisová značka]), neskončené řízení o žalobě žalobce na zaplacení částky 64 000 Kč z důvodu náhrady za nemožnost užívat nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků ([spisová značka]), neskončené řízení na ochranu vlastnického práva žalobce, kde žádá uložení povinnosti žalované zdržet se rušení práva žalobce spočívající ve znemožňování přístupu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] u [obec] ([spisová značka]), neskončené řízení o žalobě na vydání věci, kterou se žalobce domáhá vydání zeměměřičského náčiní v celkové pořizovací ceně 325 127 Kč ([spisová značka]).

19. Pokud jde o shora uvedené řízení sp. zn. [spisová značka], dne [datum rozhodnutí] byla u zdejšího soudu podána žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] orná půda, p. [číslo] orná půda, a st. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], vedený [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobní návrh žalobce odůvodnil tím, že výzvou ze dne [datum] odstoupil pro nevděk žalované od shora uvedené darovací smlouvy [datum]. Nevděk žalované je pak mimo jiné spatřován v tom, že žalovaná proti žalovanému podala trestní oznámení za [anonymizována dvě slova], že žalovaná proti vůli žalobce užívala jeho vozidlo [značka automobilu] pořízené v roce [rok], že žalovaná zadržuje žalovaného totální stanici [anonymizována dvě slova] – [anonymizováno], včetně stativu, hranolu a tyčky, čímž brání žalobci vykonávat jeho profesní činnosti, že žalovaná brání žalobci od [měsíc] [rok] v užívání pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] a k. ú. [část obce] u [obec], zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [anonymizována dvě slova] v [obec], který je ve vlastnictví žalobce a je na něj vstup pouze přes pozemky ve vlastnictví účastníků. Toto řízení nebylo dosud skončeno (viz spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], podání žalované ze dne [datum] na č. l. 115-121).

20. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu videonahrávkami konfliktních jednání mezi žalobcem a žalovanou pořízenými žalobcem bez souhlasu žalované. V rámci přípravy jednání soud videonahrávky zhlédl a neshledal, že by na nich byly zaznamenány žádné skutečnosti, které by měly jakýkoli význam pro rozhodnutí v této věci. Soud tak konstatuje, že tento důkazní návrh zamítl jednak pro nezpůsobilost prokázat ve věci podstatná tvrzení žalobce a současně proto, že videonahrávky byly zjevně pořízeny přes výslovný nesouhlas žalované, jak vyplývá ze samotných nahrávek. S ohledem na již uvedené a judikaturní závěry Ústavního soudu prezentované v nálezu sp. zn. II. ÚS 1774/14 lze uzavřít, že v daném případě se jedná o neospravedlnitelný zásah do práva žalované na soukromí, a tyto důkazy tak nelze v tomto řízení provést.

21. Zamítnut byl také návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, který by specifikoval výši případného bezdůvodného obohacení, a to pro nadbytečnost. Soud totiž, jak bude dále blíže popsáno, neshledal základ nároku na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný žalobcem za důvodný, a proto by bylo nadbytečné dále dokazovat výši bezdůvodného obohacení.

22. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že účastníci řízení spolu žili jako druh a družka od roku [rok] do [měsíc] [rok]. V roce [rok] se jim narodila dcera [jméno] a ve společné domácnosti s nimi žila i dcera žalované [jméno] narozená v roce [rok]. Oba účastníci podnikali živnostenským způsobem jako osoby samostatně výdělečně činné, a to zejména v oboru zeměměřičství. Při výkonu této podnikatelské činnosti spolu spolupracovali, a to formou spolupracující osoby, kdy žalovaná jako spolupracující osoba spolupracovala na podnikání žalobce. Tímto způsobem mezi ně měly být děleny příjmy a výdaje. Žalovaná vedle toho byla po určitou část společného soužití na mateřské dovolené s nezletilou dcerou. Jelikož příjem žalobce převyšoval příjem žalované, zasílal žalobce po celou dobu společného soužití žalované na její bankovní účet finanční částky jako příspěvky na chod domácnosti. Celkově tímto způsobem žalobce žalované poukázal během let [rok] až [rok] částku 1 662 021 Kč. Během let [rok] a [rok] činily tyto částky zhruba 100 000 Kč ročně. V roce [rok] žalobce svým jménem zakoupil [značka automobilu], [registrační značka] za celkovou cenu 718 445 Kč. Na úhradě kupní ceny se podílela krom žalobce i žalovaná, a to když přímo na bankovní účet prodávajícího uhradila částku 150 000 Kč. V [měsíc] [rok] žalobce svým jménem zakoupil vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], s hybridním pohonem za kupní cenu ve výši 1 127 807 Kč. Kupní cena byla uhrazena z výlučných prostředků žalobce. Do [měsíc] [rok] žalovaná převážně užívala vozidlo pořízené v roce [rok] a žalobce užíval vozidlo pořízené v roce [rok], které bylo dobíjeno v garáži u rodinného domu účastníků řízení. V [měsíc] [rok] došlo k rozchodu účastníků řízení, kdy žalovaná svolala do společného bydliště členy širší rodiny, a to jak rodiny žalobce, tak žalované. Na této schůzi prezentovala žalovaná to, že již dále nechce žít s žalobcem ve společné domácnosti. Na této schůzi bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že žalovaná prozatím zůstane s oběma dcerami bydlet v rodinném domě, který je dle zápisu v katastru nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a žalovaný se odstěhuje do svého bytu v [obec]. Stran užívání vozidel bylo mezi účastníky dohodnuto, a to na návrh strýce žalobce [jméno] [příjmení], že žalovaná, která zůstane žít s dcerami v malé obci se složitou dopravní obsluhou, bude prozatím užívat vozidlo pořízené v roce [rok] s hybridním pohonem, neboť jej může dále nabíjet v garáži rodinného domu, a žalovaný, který bude žít v bytě v panelákovém domě, bude užívat vozidlo pořízené v roce [rok]. V následujících měsících se však vztahy účastníků velmi vyhrotily a jen obtížně se nyní dokáží na něčem shodnout. Konfliktní vztahy účastníků pak vykrystalizovaly v podáních celé řady civilních žalob i trestních oznámení. Pokud jde o užívání vozidel, v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanou poprvé vyzval k vydání vozidla pořízeného v roce [rok], které žalovaná výlučně užívala od [anonymizováno] [rok], písemnou výzvou ze dne [datum]. Žalovaná zprvu této výzvě vyhovět nechtěla s odůvodněním, že vozidlo užívá na základě dohody s žalobcem a dále z titulu spolupracující osoby na podnikání žalobce a také z důvodu, že vozidlo nutně potřebuje pro běžný chod domácnosti, kdy pečuje o dvě nezletilé dcery v obci, kde chybí dopravní obslužnost a nejezdí do ní vlaky ani autobusy. Již ve výzvě ze dne 17. 3. 2021 žalovaná žalobce vyzvala k zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 150 000 Kč, jelikož touto částkou žalovaná přispěla žalobci na pořízení vozidla pořízeného v roce [rok]. Z této částky si pak žalovaná chtěla pořídit vlastní vozidlo, aby žalobci mohla vyhovět a vydat mu vozidlo pořízené v roce [rok]. Po sérii vzájemné komunikace se žalovaná v [měsíc] [rok] rozhodla výzvě vyhovět a vozidlo bylo žalobci předáno dne [datum]. Během toho si žalovaná půjčila finanční prostředky od svého otce, z nichž si pořídila vozidlo vlastní.

23. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

24. Podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále i„ ZDP“), příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

25. Podle § 700 odst. 1 o. z. za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.

26. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

27. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.) vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.

30. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

31. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

32. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

33. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

34. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

35. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

36. Podle § 646 o. z. mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.

37. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný žalobcem, soud po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

38. Soud v prvé řadě podotýká, že mezi účastníky nedošlo k uzavření manželství, a tedy mezi nimi nikdy nevzniklo společné jmění manželů. Při existenci společného jmění manželů příjmy z výdělečné činnosti každého z manželů jsou součástí jejich společného jmění. V případě, že tedy jeden z manželů fakticky vezme svoji mzdu či plat a zakoupí za ni libovolnou věc, z hlediska vlastnického režimu se nejedná o jeho výlučné vlastnictví, ale daná věc se stane součástí společného jmění. Jak bylo řečeno, v daném případě společné jmění manželů nikdy nevzniklo, a tudíž vlastnictví účastníků bylo vždy striktně odděleno. Žalovaná namítala, že oba účastníci podnikali společně a naznačovala, že takto vydělané peněžní prostředky nejsou výlučným vlastnictvím žalobce, ale jedná se o prostředky společné. Této námitce však přisvědčit nelze. V řízení bylo prokázáno, že oba účastníci měli vlastní živnostenské oprávnění a že žalovaná byla ve smyslu § 13 odst. 1 písm. b) ZDP, spolupracující osobou na podnikání žalobce. Tato skutečnost vyplývá jednoznačně z jejich daňových přiznání. Skutečnost, že žalovaná podnikala s žalobcem jako spolupracující osoba však ale neznamená, že zisk z této podnikatelské činnosti má být jakýmsi ziskem společným, či snad že všechen zisk má náležet do podílového spoluvlastnictví účastníků. Institut spolupracující osoby umožňuje pro situace, kdy jedna fyzická osoba fakticky spolupracuje na podnikání jiné fyzické osoby, postupovat podle § 13 ZDP a příjmy a výdaje z podnikání rozdělit mezi obě fyzické osoby podle daných pravidel, což pro obě osoby zpravidla přináší daňové zvýhodnění. Zákon tak dává takto spolupracujícím fyzickým osobám možnost tuto spolupráci přiznat či nikoli, avšak rozhodnou-li se spolupracovat a daňově ji uplatňovat, je namístě pouze postup dle § 13 ZDP, který pak dále stanoví další podmínky a limity tohoto postupu. V daném případě účastníci takto postupovali a v daňových přiznání tak vždy mají řádně vyznačeno, jak mezi nimi došlo k rozdělení příjmů a výdajů, a tedy i zisků. Kupříkladu v roce [rok] činil podíl žalobce coby osoby, která rozděluje příjmy a výdaje, 65 % a podíl žalované jako spolupracující osoby činil 35 %. Z uvedeného je zřejmé, že žalované tak náležel za rok [rok] podíl ze společné podnikatelské činnosti 35 %. Byť institut spolupracující osoby je institutem veřejného práva, má jistě i zásadní dopad do práva soukromého, neboť podíl ve výši 35 % na zisku ze společného podnikání náleží do výlučného vlastnictví žalované, stejně jako podíl na zisku ve výši 65 % náleží do výlučného vlastnictví žalobce. Tvrzení, že zisk ze společného podnikání účastníků má tvořit jakési společné vlastnictví či že by se snad mělo jednat o podílové spoluvlastnictví nemá oporu v platném právu. Žalovaná v tomto ohledu ani není konzistentní, když současně s tím nesporovala vlastnické právo žalobce k oběma vozům. Pokud žalovaná tvrdila, že prostředky ze společného podnikání, jsou prostředky společnými, nemohla současně tvrdit, že obě vozidla nabyl žalobce do výlučného vlastnictví a naopak.

39. Žalovaná dále uváděla, že společné podnikání s žalobcem mělo charakter rodinného závodu ve smyslu § 700 o. z. Soud však uzavřel, že tomu tak rozhodně nebylo. Institut rodinného závodu je totiž výlučně svázán s institutem manželství. V rodinném závodu musí vždy pracovat společně oba manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní, jak vyplývá z jazykového výkladu § 700 odst. 1 o. z. I odborná literatura se shoduje v tom, že u nesezdaných párů je vznik rodinného závodu pojmově vyloučen (srov. SLOVÁČEK, Martin. § 700 (Osobní a vlastnické vymezení a subsidiarita). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 6; nebo dále KOŽIAK, Jaromír. § 700 (Vymezení rodinného závodu a účastenství na něm). In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 115, marg. č. 4).

40. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že výlučným vlastníkem vozidla pořízeného v roce [rok] je žalobce. Faktura na úhradu kupní ceny je vystavena na jméno žalobce, v technickém průkazu vozidla a též v registru silničních vozidel je jako vlastník vozidla uveden výhradně žalobce. V řízení nebylo sporováno, že úhradu kupní ceny provedl výhradně žalobce a současně ani ze strany žalované nebyla tvrzena společná vůle účastníků k tomu, nabýt vozidlo do podílového spoluvlastnictví. Dále bylo prokázáno, že po rozchodu účastníků a po odstěhování žalobce ze společné domácnosti, vozidlo pořízené v roce [rok] užívala výlučně žalovaná, a to od [anonymizováno] [rok] do [datum], kdy vozidlo žalobci předala. Žalovaná tedy v tuto dobu užívala cizí věc.

41. Obecně vzato, užívá-li osoba cizí věc, aniž jí k tomu svědčí právní titul, dochází na její straně zpravidla k bezdůvodnému obohacení, jehož výše se obyčejně odvíjí od ceny za užívání dané věci v místě a čase obvyklé. K bezdůvodnému obohacení nedochází v případě, že daná osoba věc užívá na základě platného právního titulu, přičemž tímto pravím titulem může být celá řada právních institutů. V daném případě žalovaná prokázala existenci dohody mezi účastníky řízení ze [anonymizováno] [rok] uzavřené v ústní formě za přítomnosti členů širší rodiny obou účastníků. Byť uzavření dohody žalobce sporoval, její existence byla náležitě prokázána, a to zejména svědeckými výpověďmi přítomných členů rodiny. Obsahem této dohody bylo ujednání účastníků o způsobu dalšího užívání obou vozidel, které dosud byly užívány oběma účastníky žijícími do té doby ve společné domácnosti. Dle této dohody měl tedy žalobce dále užívat vozidlo pořízené v roce [rok] a vozidlo pořízené v roce [rok] žalobce umožnil bezplatně užívat žalované. Z hlediska právní kvalifikace soud tento závazek podřadil pod výprosu podle § 2189 o. z. Žalobce totiž jako vlastník přenechal vozidlo pořízené v roce [rok] žalované k bezplatnému užívání, aniž by byla přesně ujednána doba, po kterou ho žalovaná mohla užívat, ani účel tohoto užívání. Soud tedy uzavřel, že žalovaná vozidlo pořízené v roce [rok] užívala nikoli bez právního důvodu, ale na základě sjednané výprosy.

42. V případě sjednání výprosy může vlastník věci požadovat její vrácení dle libosti (§ 2190 odst. 1 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poprvé požádal žalovanou o vrácení vozidla ve výzvě ze dne [datum]. Po tomto datu byla žalovaná povinna vozidlo žalobci vrátit. Naopak do této doby na straně žalované nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení, když vozidlo od [anonymizováno] [rok] do [datum] užívala na základě sjednané výprosy. V této části tak nemohlo být uplatněnému nároku žalobce vyhověno.

43. Co se týče zbývající části nároku žalobce, po [datum] dochází ke změně situace a žalovaná dále skutečně užívala vozidlo pořízené v roce [rok], které je výlučným vlastnictvím žalobce, bez právního důvodu, a je proto třeba zvažovat zda a případně v jakém rozsahu došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení.

44. Pokud jde o základ nároku na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba k již uvedenému dále dodat, že občanský zákoník účinný od roku 2014 se v základní koncepci bezdůvodného obohacení liší od občanského zákoníku účinného do roku 2013 (zákon č. 40/1964 Sb., dále i„ starý občanský zákoník“). Podle starého občanského zákoníku k bezdůvodnému obohacení docházelo při plnění bez právního důvodu. Naopak podle nyní účinného občanského zákoníku k bezdůvodnému obohacení dochází při plnění bez spravedlivého důvodu. Je tedy zřejmé, a potvrzuje to i důvodová zpráva k o. z., že na skutečnost, zda se jedná o ospravedlnitelné či neospravedlnitelné bezdůvodné obohacení, nelze na rozdíl od starého občanského zákoníku usuzovat jen z existence nebo neexistence právního důvodu, ale i ze zásad slušnosti a zvyklostí soukromého života. Jinými slovy i v případě, že obohacení nastane bez právního důvodu, nemusí zde být povinnost obohacení vydat, pokud jeho vznik bude založen na dostatečných důvodech vyplývajících ze zásad slušnosti či zvyklostí soukromého života (viz SEDLÁČEK, Dušan. § 2991 (Základní ustanovení). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 5). Ostatně i judikatura Nejvyššího soudu ke starému občanskému zákoníku připouštěla, že právo na vydání bezdůvodného obohacení lze obecně poměřovat korektivem dobrých mravů, přičemž tímto způsobem, byť jinou metodou, lze dospět k obdobnému závěru i podle starého občanského zákoníku, a sice že lze odepřít vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor uplatnění práva s dobrými mravy, ačkoli po objektivní stránce došlo k obohacení bez právního důvodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 18/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2168/2014).

45. V daném případě soud po pečlivém zhodnocení všech prokázaných skutečností dospěl k závěru, že zbývající část nároku uplatněného žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení žalované za období od 4. 3. 2021 do 28. 1. 2022 je v rozporu s dobrými mravy, respektive, že žalovaná se na úkor žalobce neobohatila bez spravedlivého důvodu, když předmětné vozidlo užívala z ospravedlnitelného důvodu v souladu se zásadami slušnosti a zvyklostí soukromého života. Soud v tomto smyslu nijak nezpochybňuje výlučné vlastnické právo žalobce k předmětnému vozidlu pořízenému v roce [rok], ostatně tak nečinila ani sama žalovaná, ani právo žalobce libovolně s předmětem vlastnického práva nakládat. Avšak je třeba zohlednit i konkrétní specifické okolnosti daného případu. Především účastníci řízení tvořili po 13 let pár a žili spolu jako druh a družka ve společné domácnosti. V roce [rok] se jim narodila dcera, o kterou po celou dobu trvání společného soužití pečovali, stejně jako pečovali o nezletilou dceru žalované z předchozího partnerství. Účastníci tak společně vychovávali dvě nezletilé děti. Účastníci společně vybudovali rodinný dům na pozemcích původně patřících pouze žalobci, přičemž žalobce později žalované daroval spoluvlastnický podíl o velikosti na těchto pozemcích, které se tak staly jejich spoluvlastnictvím. Účastníci řízení společně také hospodařili ve společné domácnosti. Žalobce, který dosahoval vyšších příjmů, a to přirozeně také z toho důvodu, že žalovaná zůstala s dcerami na mateřské dovolené, přispíval žalované na náklady domácnosti. Účastníci spolu také do jisté míry společně vykonávali výdělečnou činnost, a to jako spolupracující osoby samostatně výdělečně činné v oboru [anonymizováno].

46. Jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a i dále z občanského zákoníku, vlastnické právo nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Žalobce v daném případě netvrdil a v řízení nevyšlo najevo, že žalobce by pro vrácení vozidla měl jakoukoli naléhavou potřebu nebo ospravedlnitelný důvod. Žalobce užíval jiné své vozidlo (vozidlo pořízené v roce [rok]) a předmětné vozidlo, které žádal po žalované vydat, mělo navíc hybridní pohon, který je nutné nabíjet elektrickou energií, což za situace, kdy žalovaný po odstěhování ze společné domácnosti bydlel v bytovém domě, je velmi obtížně proveditelné. Žalobci naopak muselo být zcela zřejmé, že v případě vrácení vozidla se žalovaná se svými nezletilými dcerami dostane do tíživé životní situace, kdy jim bude prakticky znemožněna osobní přeprava, a to jak do školy, za účelem nákupu potravin, či pro potřeby výdělečné činnosti. Žalobce pak v řízení tuto skutečnost banalizoval, kdy tvrdil, že dcery v tu dobu měly ve škole distanční výuku, což je sice pravdivé tvrzení, ale zjevně to neřeší skutečnost, že žalovaná s dcerami by neměly zajištěnu dopravu do místa bydliště v jiných případech (nákupy, výdělečná činnost žalované, koníčky, výlety a jiná zájmová činnost mimo bydliště apod.). Navíc bylo zřejmé, že distanční forma výuky je pouze dočasná vzhledem ke koronavirové epidemii.

47. Další podstatnou skutečností je i situace ohledně vzájemně uplatněného nároku žalovanou na zaplacení částky 150 000 Kč. Jak bude pojednáno dále, soud tento nárok shledal důvodným a ve výroku tohoto rozsudku uložil žalobci uvedenou částku k zaplacení žalované. Žalobce žalovanou poprvé k vydání vozidla vyzval výzvou ze dne 3. 3. 2021. Žalovaná na tuto výzvu reagovala přípisem ze dne 17. 3. 2021, ve které žalobce ihned vyzvala k zaplacení dlužné částky 150 000 Kč. Žalovaná v tomto přípise konstatovala, že nemůže s dcerami zůstat bez osobního automobilu v současném bydlišti. A právě dlužnou částku by použila na pořízení vlastního vozidla. Jinými slovy žalovaná v zásadě neodmítla vydání předmětného vozidla žalobci, ale vrácení podmínila zaplacením dlužné částky ve výši 150 000 Kč, ze které by si mohla pořídit vozidlo vlastní. Teoreticky by se tak dalo i představit, že by žalovaná vůči předmětnému vozidlu uplatnila i zadržovací právo ve smyslu § 1395 odst. 1 o. z., podle něhož kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. V daném případě však žalovaná toto právo nevyužila, neboť formálně nedošlo k vyrozumění o zadržení věci a jeho důvodu. Přesto však lze uzavřít, že kdyby žalobce splnil svůj splatný závazek vůči žalované a zaplatil by jí dlužnou částku 150 000 Kč, žalovaná by vozidlo dále nezadržovala a žalobci ho vydala. Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že žalovaná si následně zapůjčila finanční prostředky od svého otce, pořídila si vlastní vozidlo a vozidlo pořízené v roce [rok] žalobci vydala v [měsíc] [rok].

48. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žalobce, který v [měsíc] [rok] ukončil výprosu a požadoval po žalované vydání předmětného vozidla, aniž by k tomu měl rozumný důvod, a to za situace, kdy měl k dispozici jiné své vozidlo, čímž by žalovanou s dcerami dostal do tíživé životní situace, přičemž žalobce současně odmítl žalované uhradit splatný závazek ve výši 150 000 Kč, kdy jeho zaplacením by byla hrozící tíživá situace odstraněna, jedná nyní v příkrém rozporu se zásadami slušnosti a zvyklostmi soukromého života, tedy též v rozporu s dobrými mravy, když vůči žalované nárokuje vydání bezdůvodného obohacení. Naopak žalovaná, která za této situace odmítla vozidla žalobci vydat, nejprve si ve formě půjčky obstarala finanční prostředky od svého otce, z nichž si následně pořídila vlastní automobil, a až poté předmětné vozidlo žalobci vydala, jednala z ospravedlnitelného důvodu, a tudíž se užíváním vozidla na úkor žalobce neobohatila, aniž by k tomu neměla spravedlivý důvod. Na tomto závěru nic nemění ani jinak poměrně dlouhá doba, po kterou žalovaná předmětné vozidlo užívala bez právního důvodu, tedy od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok]. Podle hodnocení soudu je tato doba přiměřená sledovanému účelu (pořízení si vlastního vozidla) s přihlédnutím k tomu, jak se celkově po ukončení vzájemného soužití vyvinuly vztahy mezi účastníky. Žalobce a žalovaná byli zřejmě zprvu schopni řešit svou situaci bezkonfliktně a konsenzuálně, když ještě v [anonymizováno] [rok] byli schopni se domluvit o způsobu dalšího bydlení a užívání vozidel. Situace se později však vyhrotila, vzájemné jednání se stalo konfliktní a dnes již účastníci nejsou prakticky schopni dosáhnout jakékoli dohody, což nakonec vyústilo i v podání sedmi civilních žalob a i v trestní oznámení. Mezi účastníky se tak neřešil jen spor ohledně užívání vozidel, ale celá řada vzájemných konfliktů a sporů, probíhala mezi nimi a jejich právními zástupci čilá komunikace, a soud proto uvedenou dobu, po kterou žalovaná užívala předmětné vozidlo bez právního důvodu, nepovažuje za nepřiměřenou tak, jak by tomu mohlo být, kdyby užívání vozidel bylo jediným sporem mezi účastníky.

49. Z těchto důvodů byl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 102 000 Kč zamítnut, a to i včetně uplatněného příslušenství.

50. Pokud jde o vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 150 000 Kč, soud se nejprve musel vypořádat s námitkou promlčení, kterou vůči protinávrhu žalované žalobce uplatnil. Podle § 646 o. z. mezi manžely, stejně jako mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, neběží promlčecí lhůta. Promlčecí lhůta počala mezi účastníky běžet až po opadnutí této překážky, tedy poté, co účastníci přestali žít ve společné domácnosti. Délka promlčecí lhůty v daném případě činí podle § 629 odst. 1 o. z. tři roky. Podle tvrzení žalobce došlo k ukončení společného soužití v červenci 2018 a k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou došlo až dne 2. 6. 2022, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Jak však bylo již uvedeno, tvrzení žalobce o tom, že společné soužití skončilo již v červenci 2018 bylo provedeným dokazováním vyvráceno, a to jak svědeckými výpověďmi členů obou rodin, tak především i oběma účastnickými výpověďmi. Byť je zjevné, že společné soužití účastníků již v roce [rok] nešlo označit jako idylické a bezkonfliktní, tak přesto spolu žalobce a žalovaná žili ve společné domácnosti až do [anonymizováno] [rok], kdy se žalobce ze společné domácnosti fakticky odstěhoval. Do této doby účastníci spolu dále vedli společnou domácnost, společně hospodařili a společně fungovali jako druh a družka i před svými rodinami. Z těchto důvodů tak soud námitku promlčení neshledal důvodnou, když žalovanou uplatněný vzájemný návrh byl podán v čas před uplynutím promlčecí lhůty.

51. Žalobce v tomto směru nesporoval, že žalovaná za něj uhradila část kupní ceny za vozidlo pořízené v roce [rok]. Namítal však, že částku 150 000 Kč žalované vrátil, a to bezhotovostními platbami na účet žalované ze dne [datum] ve výši 111 111 Kč a ze dne [datum] ve výši 111 111 Kč. Dále však žalobce tvrdil a prokázal, že žalované pravidelně přispíval na chod domácnosti, a to v zásadě po celou dobu trvání jejich společného soužití. Během let [rok] a [rok] činily tyto částky zhruba 100 000 Kč ročně. Za rok [rok] a [rok] činily příspěvky vždy 100 000 Kč ročně. Za rok [rok] žalobce neuhradil ničeho, za rok [rok] uhradil částku 222 222 Kč, a to vše uvedenými platbami, o nichž žalobce tvrdí, že se jednalo jednak o úhradu dlužné částky 150 000 Kč a zbývající část byla na osobní potřeby žalované. Za rok [rok] uhradil částku 111 111 Kč, za rok [rok] opět neuhradil nic, přičemž za rok [rok] uhradil 200 000 Kč. Pokud tak platby za rok [rok] rozdělíme i na rok [rok], za nějž nebylo uhrazeno ničeho, stejně tak jako pokud platby za rok [rok] rozdělíme i na rok [rok], lze uzavřít, že průměrné roční platby se pohybovaly kolem 100 000 Kč.

52. Žalobce tedy na jednu stranu tvrdí, že žalovaná neměla dostatečné finanční prostředky, a proto jí zasílal peníze na chod domácnosti, kdy však i z jím předložené tabulky vyplývá, že za rok [rok] neuhradil za tímto účelem ničeho a v roce [rok] žalované uhradil částku 222 222 Kč dvěma shora popsanými platbami. Současně však tvrdí, že celková částka 222 222 Kč poukázaná žalované v roce [rok] představovala co do částky 150 000 Kč vrácení prostředků, které žalovaná uhradila na kupní cenu vozidla žalobce pořízeného v roce [rok], a ve zbývajícím rozsahu se mělo jednat o prostředky pro potřeby žalované. V takovém případě by však žalobce za roky [rok] a [rok] neuhradil žalované na chod domácnosti ničeho, potažmo pouhých 72 222 Kč, o nichž však žalobce tvrdí, že se nejednalo o příspěvky na chod domácnosti, ale že šlo o platbu na osobní potřeby žalované. Navíc pokud by se jednalo o příspěvek na chod domácnosti za dva roky, je třeba konstatovat, že taková částka by byla zcela neadekvátní vzhledem k okolnostem (bydlení v rodinném domě s dvěma nezletilými dcerami), a nadto by se tyto roky zcela zásadně vymykaly běžnému standardu, kdy jak již bylo uvedeno, před tím i potom žalobce průměrně žalované hradil částku 100 000 Kč ročně, přičemž před rokem [rok] to bylo ještě více a mnohdy tato částka přesáhla i 200 000 Kč za rok.

53. Soud proto nemá za prokázané tvrzení žalobce, že uvedenými dvěma platbami z roku [rok] po 111 111 Kč mělo dojít k vrácení dlužné částky ve výši 150 000 Kč žalované. Z žádných provedených důkazů nevyplývá úmysl žalobce, že by těmito platbami měl být právě uvedený dluh uhrazen. Naopak z toho, jak bylo zjištěno, že probíhalo společné vedení domácnosti a hospodaření účastníků řízení, vzal soud za prokázané, že předmětnými platbami přispíval žalobce žalované na běžné výdaje domácnosti. Soud tedy uzavřel, že žalobce, ač byl řádně poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že vrátil žalované dlužnou částku ve výši 150 000 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalované, která za něj uhradila část kupní ceny za vozidlo pořízené v roce [rok], které je ve výlučném vlastnictví žalobce.

54. Ze shora uvedených důvodů tak vzal soud za prokázané, že žalovanou uplatněný vzájemný návrh je důvodný, a proto uložil žalobci zaplatit žalované bezdůvodné obohacení ve výši 150 000 Kč.

55. Vzhledem k tomu, že žalobce nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalované přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalovaná uplatnila, tedy od [datum], tj. od doručení vzájemného návrhu žalobci prostřednictvím soudu.

56. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017) tak, že samostatně posoudil procesní úspěch účastníků u obou podaných žalob, tedy jak ve věci původně žalobcem podané žaloby, tak ve věci vzájemného návrhu žalované. Žaloba žalobce byla zcela zamítnuta, je tedy zjevné, že v této věci byla žalovaná zcela procesně úspěšná. Ve věci vzájemného návrhu pak žalovaná byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, neboť původně žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 161 000 Kč a následně vzala svou žalobu zpět co do částky 11 000 Kč, a tedy z procesního hlediska zavinila, že v této části muselo být řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbývající části uplatněného nároku ve výši 150 000 Kč pak již žalovaná byla zcela úspěšná. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla celkově v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení v částce 130 272,96 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za vzájemný návrh v částce 8 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 263 000 Kč (tj. součet tarifních hodnot obou samostatných nároků podle § 12 odst. 3 a. t.) sestávající z částky 9 380 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 210,71 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 377,95 Kč za 126 ujetých km v částce 977,95 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 416,38 Kč za 126 ujetých km v částce 1 016,38 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 416,38 Kč za 126 ujetých km v částce 1 016,38 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 101 010,71 Kč ve výši 21 212,25 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.