14 C 57/2022 - 139

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 26 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 26 600 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení nemajetkové újmy a náhrady škody z nezákonného trestního stíhání, které bylo proti němu vedeno v trestním řízení u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 7 T 103/2020, v němž bylo rozhodnuto o jeho zproštění obžaloby. Došlo tak k nezákonnému trestnímu stíhání, které proti žalobci započalo dne 4. 6. 2020 zahájením trestního stíhání, a to usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odborem obecné kriminality, č. j. KRPC-54149- 23/TČ-2020-020371 pro přečin krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. d) TZ. Tento přečin měl spočívat v tom, že v [Anonymizováno]. Původní prověřování bylo vedeno také pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle ustanovení § 146 odst. 1, 2 písm. a) TZ, nicméně toto podezření policejní orgán usnesením č.j. KRPC-54149-41/TČ-2020-020371 odložil. Dne 12. 8. 2020 byla k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci podána obžaloba, č. j. ZT 89/2020-5. Soud vydal dne 31. 8. 2020 trestní příkaz, č. j. 7 T 103/2020-89, proti němuž podal žalobce odpor. V nařízeném hlavním líčení byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci zproštěn obžaloby.

2. Žalobce uplatnil nárok na majetkovou újmu – spočívající v odměně advokáta za jednotlivé úkony právní služby, tato část žaloby byla již pravomocně rozhodnuta a není již předmětem žaloby.

3. Žalobce též uplatnil nárok na nemajetkovou újmu v podobě újmy na dobré pověsti, kdy musel dlouhodobě a opakovaně svému okolí a přátelům vysvětlovat, že se ničeno nezákonného nedopustil. Manželka žalobce využila nezákonné trestní stíhání žalobce při argumentaci v souběžně vedeném řízení o úpravě styku a úpravě poměrů k nezletilému dítěti vedeném před Okresním soudem v Jindřichově Hradci pod sp. zn. [spisová značka], kde při výslechu při jednání před soudem dne 6. 10. 2020 výslovně uvedla, že žalobce byl odsouzen (i když nepravomocně) pro trestný čin. Žalobce tak byl vystaven značné psychické zátěži, útrapám a nejistotě. Takřka denně vysvětloval dalším osobám z jeho blízkého, ale i vzdálenějšího okolí, že se ničeho trestného nedopustil. Vedení trestního řízení proti jeho osobě vnímal jako nespravedlnost a velmi ho zasáhlo. Nezákonné trestní stíhání trvalo v době od 4. 6. 2020 do 30. 3. 2021, tedy 10 (deset) měsíců, tedy téměř jeden rok čelil nepříjemnostem, které trestní řízení obvykle osobám neprávem stíhaným přináší. Žalobce byl vystaven narušení rodinných vazeb k jeho dceři, jakož i k synovi z prvního manželství. Trestní řízení narušilo důvěru mezi otcem a jeho dětmi a lze jen těžko odhadnout, jak dlouho bude trvat náprava tohoto stavu. Žalobce tedy s ohledem na shora uvedené faktické obtíže, které mu byly způsobeny, požaduje náhradu škody v horní hranici dle obvyklé rozhodovací praxe, kdy požaduje částku ve výši 26 600 Kč, kdy tato částka je tvořena částkou ve výši 16 600 Kč za 10 měsíců trvání trestního řízení (v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR), a dále 10 000 Kč za psychickou zátěž, útrapy, nejistotu a újmu na dobré pověsti žalobce, jak jsou popsány shora. Dne 17. 8. 2021 uplatnil žalobce u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody za nesprávné úřední rozhodnutí, kterým uplatnil majetkovou škodu a nemajetkovou újmu, kde podrobně odůvodňuje své uplatněné nároky.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 17. 8. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody. Co se týče požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o zahájení a vedení trestního stíhání, pak má žalovaná za to, že je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Zároveň je na žalobci, aby tvrdil a prokázal závažnost konkrétního zásahu a intenzitu vzniku té které újmy. Lze sice mít obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně v rámci mimosoudního projednání lze poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, máme-li za zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Vzhledem k nespornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (co do základu nároku) žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 103/2020 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za což se žalobci panu [Jméno zainteresované osoby 0/0] žalovaná omluvila. Na tomto svém stanovisku žalovaná nadále setrvává.

5. Soud ve věci již dříve rozhodl o nároku žalobce na náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s jeho trestním stíháním, které se ukázalo být nezákonným a to rozsudkem č.j. 14 C 57/2022-78 ze dne 26.4.2023. Co do nemajetkové újmy 26 600 Kč byla věc odvolacím soudem vrácena k podepsanému soudu, aby vyzval žalobce k doplnění tvrzení jeho duševních útrap, resp. k doplnění tvrzení o porušení práva žalobce. Žalobce tato tvrzení doplnil, navrhl dokazování k prokázání svých tvrzení, a to mimo jiné třemi prohlášeními osob, též podal účastnickou výpověď.

6. Provedeným dokazováním soud zjistil :

7. Z připojeného spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci č.j. 7 T 103/2020 se podává vedení trestního stíhání proti žalobci pro [jméno FO]. Na č.l. 82 trestního spisu je založen úřední záznam, který zpracovala por. [tituly před jménem] [jméno FO] dne z 3. 8. 2020, jehož obsahem je, že uvedeného dne hovořila s poškozenou [jméno FO] a tázala se jí na nabývací doklady k mobilnímu telefonu značky [Anonymizováno]. V tomto záznamu cituje a reprodukuje, co jí [jméno FO] uvedla a v závěru je poznámka učiněná a rukou dopsaná policejní komisařkou, že tento úřední záznam je zaslán obhájkyni obviněného [jméno FO] do datové schránky.

8. Z protokolu o jednání (č.l. 56) před soudem prvního stupně ve věci č.j. 9 P 133/2020 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci, který je proveden k důkazu se podává, že ve věci byla vyslechnuta matka nezletilé [jméno FO] ohledně úpravy poměrů, [jméno FO], která v průběhu svého výslechu soudu sdělila, že žalobce je trestně stíhán, proto, že jí rozbil mobilní telefon, za což byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu, který není zatím pravomocný.

9. Z předvolání Policie České republiky, KŘP Jihočeského kraje, územní odbor Jindřichův Hradec, oddělení obecné kriminality, SKPV, Jindřichův Hradec, ze dne 7. 7. 2020 se podává předvolání obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] na den 3. 8. 2020 v 9:00 hodin k výslechu, kdy předmětem vyšetřování je krádež mobilního telefonu, poškozená [jméno FO]. Dále vyrozumění a možnosti prostudovat trestní spis stejná policejní složka sp. zn. KRPC 54149-38/TČ-2020-020371 ze 7. 7. 2020, že právní zástupkyně žalobce má možnost prostudovat trestní spis 3. 8. 2020 po výslechu obviněného [Jméno zainteresované osoby 0/0] se začátkem výslechu v 9:00 hodin.

10. Z výňatku z diáře žalobce - kopie s datem 3. 8. 2020 se podává poznámka, že v dopoledních hodinách - "volno jednání na Policii ČR". Tedy je tak žalobcem blokován tento termín s ohledem na jednání u policie.

11. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo jeho vnímání o poškození dobrého jména. V době, kdy se jeho trestní věc řešila, byl zaměstnaný jako řidič kamionové dopravy. Na hranicích v souvislosti s covidem byly kontroly a jako řidiči kamionů tak dojížděli mikrobusem do zahraničí, kde měli zaparkována vozidla. Nikdo se ním nechtěl být v autě, protože když se načítaly průkazy totožnosti tak od policie musel mít informaci, zda může vycestovat nebo ne, jestli neutíká do zahraničí. Všichni věděli, že má problémy s policií, se státem, proto též skončil i u spediční firmy [Anonymizováno]. Výpověď z pracovního poměru dal sám, protože když přijel domů jednou za 14 dní, tak se ho vždy ptali, jestli pojede do práce, nebo jde zase k soudu. Stalo se, že měl zpožděný odjezd do zaměstnání asi o tři hodiny, neboť státní zástupce musel dát dobrozdání k jeho vycestování. Syn, jemuž bylo 17 let přestal za ním dojíždět, protože se s ním nechtěl, jako s otcem stýkat. Nastaly u něho zdravotní potíže, nespal od třech hodin od rána, budil se kvůli stresu. Od soudu dostal peněžitý trest, v případě nezaplacení, mu hrozilo odsouzení do věznice. Byl to tentýž soudce, který ho předtím odsoudil, a pak ho osvobodil. Probíhal spor v té době i o nezletilou dceru. Manželka u soudu uváděla, že byl odsouzený za trestný čin, i když zatím nedošlo k nabytí právní moci, což věděli jak pracovnice z Ospodu, tak i soudkyně, která rozhodovala o svěření dítěte do péče, a i přesto s tím bylo manipulováno v jeho neprospěch. Syn [Anonymizováno] zemřel, manželka se z toho zhroutila, skončila na psychiatrii. A kdyby nebyly tyto další návaznosti, tak nevěří tomu, že by měl dceru v péči doteď. V době probíhajícího trestního stíhání pracoval jako strojvedoucí v zácviku u [Anonymizováno] a tam je u strojvedoucího povinné, že nesmí být odsouzen za úmyslný trestný čin. Pokud by tedy nepodal opravný prostředek proti trestnímu příkazu a byl pravomocně odsouzen, nemohl by dělat práci, kterou dělá. Musel by odevzdat i licenci na [Anonymizováno] a tím by to skončilo, protože ztratil trestní bezúhonnost. Nyní je strojvedoucím u [Anonymizováno].

12. Z prohlášení [jméno FO] (nedatovaného, nicméně vážoucího se k období před datem 22. 11. 2023 - číslo listu 124 spisu) se podává, že je bývalým kolegou žalobce a vybavuje si z období, kdy byl žalobce trestně stíhán, že to bylo pro něho stresující období. Několikrát se o tom bavili, jsou kamarádi a znají se od doby, kdy se vrátil z [Anonymizováno]. Pro společně zájmy se navštěvují dodnes. Žalobce měl strach, že ho odsoudí, i když nic neudělal. Dokonce říkal, že už ho odsoudili bez účasti, ale že podal nějaké odvolání a že pak to zrušili. Je dobře, že se bránil. Když by ho totiž odsoudili, a on se nebránil, tak by určitě přišel o práci. Ty předpisy jsou u nich dost přísné. Viditelně též zhubnul vlivem stresu. Žalobce je dle jeho názoru slušný člověk a dost ho to sebralo. Taky se bál o dceru v té době, že ji nedostane do péče.

13. Z prohlášení [jméno FO] z 20. 1. 2024 vyplynulo, že byl svědkem některých událostí týkajících se kamaráda a kolegy, [jméno FO]. V období (přelom 2020 a 2021), kdy pomáhal žalobci s přípravou na jednotlivé zkoušky u stejného zaměstnavatele, tak začal být při učení podrážděný a myšlenkami jinde. Svěřil se mu o svých problémech doma. Dozvěděl se, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a byl obviněn z domácího násilí. Mělo jít o napadení bývalé manželky. Žalobce mu říkal, že nic neudělal a že toto trestní stíhání považuje za nesprávné, neboť jeho bývalá partnerka se pokoušela vymámit z něj dceru a použila proti němu falešná obvinění. Byl velmi rozčilený a nešťastný z toho, že musí neustále vysvětlovat svou nevinu před policií a soudem. V takovém stavu ho nikdy před tím neviděl, a to při jejich profesi musí člověk hodně vydržet psychicky. [jméno FO] se taky bál, že by mohl přijít o své zaměstnání, protože trestní bezúhonnost je nezbytnou podmínkou pro výkon práce strojvedoucího. Trvalo to několik měsíců, kdy byl žalobce z toho velmi vystresovaný, že může zároveň přijít o dceru i o práci. Dokonce zhubnul a velice ho trápilo, že nikdo nebere v potaz jeho nevinu. Svěřil se mu také, že jeho syn se k němu začal chovat jinak po tom, co se dozvěděl o trestním stíhání svého otce a že se s ním nechce stýkat. Žalobce mu několikrát sdělil své obavy z trestního a policejního řízení a jaké to bude mít dopady na jeho zaměstnání a na osobní život.

14. Z prohlášení sestry žalobce [jméno FO] je zjišťováno, že žalobce je optimista a vyrovnaná osobnost. Vždy měla poměrně dobrý přehled o tom, co se v jeho životě děje a jak se cítí. Prošel velmi složitým obdobím, a to v první polovině roku 2020, kdy byli v častějším kontaktu. Pozorovala na něm, že zhubnul a byl zádumčivější než dříve. Svěřil se jí, že špatně spí a bylo to na něm znát. Začalo na něj velmi doléhat obvinění jeho nyní již bývalé manželky. Řešilo se to i u soudu, a nakonec to pro něj dopadlo v podstatě dobře. Vzpamatovával se z toho ale dlouho. Bratr v té době trpěl úzkostí, s tím se jí svěřoval, trápila ho ta nespravedlnost, že je trestně stíhaný i když nic neprovedl. Několikrát jí říkal, jak je celá ta bezmoc ubíjející a velmi ho to trápilo. Určité následky z toho celého období si nese dodnes.

15. Z provedení důkazu čtením úředního záznamu z 24. 5. 2020 z trestního spisu 7 T 103/2020 Okresního soudu v Jindřichově Hradci, z výslechu [jméno FO] se podává zásah do pověsti žalobce, což mělo přesah do jeho projednávání u OSPOD, v místě bydliště a v jeho rodině.

16. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením policejního orgánu ze dne 4. 6. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Žalobci bylo toto usnesení doručeno dne 5. 6. 2020. Dne 13. 8. 2020 byla u Okresního soudu v Jindřichově Hradci podána proti žalobci obžaloba. Trestním příkazem Okresního soudu v [jméno FO] ze dne 31. 8. 2020 č.j. 7 T 103/2020-89 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Dne 8. 9. 2020 podal žalobce proti trestnímu příkazu odpor. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13. 1. 2021 č.j. 7 T 103/2020-106 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 3. 2021. Trestní stíhání trvalo necelých 10 měsíců.

17. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutí účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Dle § 8 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

21. Podle § 13 citovaného zák., se nesprávným úředním postupem rozumí také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (např. čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

22. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

23. Předmětem řízení tak zůstal toliko segment náhrady nemajetkové újmy ve výši 26 600 Kč.

24. V projednávané věci lze konstatovat, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání, tudíž je dána odpovědnost státu z titulu nezákonného rozhodnutí, které bylo posléze zrušeno. Každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. U žalovaného to platí dvojnásob, neboť byl v obci, kde žije dlouhá leta starostou a svou základní profesí [Anonymizováno]. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05). Musí-li jednotlivec snášet úkony prováděné orgány činnými v trestním řízení, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Pokud by taková perspektiva neexistovala, nebylo by možno trvat na povinnosti jednotlivce taková omezení v rámci trestního stíhání snášet [viz nález sp. zn. II, ÚS 590/08). Orgány státu, nadané vrchnostenskou pravomocí a donucovacími prostředky, musejí velmi pečlivě vážit, zda své přesvědčení o oprávněnosti k tak razantnímu zásahu do práv a svobod občana, jímž je zahájení trestního stíhání, opírají o dostatek věrohodných a způsobilých důkazních prostředků.

25. V soudem doplněném dokazování byla čtena prohlášení sestry žalobce, kolegů v zaměstnání, kteří potvrdili traumatizující události v životě žalobce v době jeho trestního stíhání. Též z čtené výpovědi – úředního záznamu paní [jméno FO] na policii bylo zjištěno, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání vystaven zpochybňování jeho pověsti, řešil spolu se spolupracovníky v té době komplikovaný dojezd do zaměstnání, kdy pracoval jako řidič mezinárodní přepravy a při vyšetřování v přípravném řízení nemohl předvídat, kdy bude muset se podrobit úkonům v trestním řízení a být tak k disposici orgánům činným v trestním řízení, řešil, zda může či nemůže vycestovat pracovně na delší dobu výkonu práce. To vše vedlo k narušení jeho konformity obecně, kterou způsobila komplikace vedeného trestního řízení. Byl tak navíc v důsledku trestního stíhání vystaven velkému stresu z následků případného odsouzení. Těmito následky byla objektivně ohrožena možnost osobně pečovat o dceru, která je mu nyní svěřena do péče, ale vedle toho existovala i hrozba bezprostřední ztráta zaměstnání v posici strojvedoucího na dráze (jeho nynější zaměstnání), kde je nezbytná trestní bezúhonnost. Z výslechu paní [jméno FO] pak lze dovodit stigmatizaci žalobce v místě bydliště. Jeho očerňování před úřadem OSPOD a dále pak i poškození dobré pověsti v místě bydliště a mezi rodinnými známými.

26. Žalobcem tvrzená porušení práv tak byla doplněným dokazováním prokázána, nicméně omluva za nezákonné trestní stíhání, kterou žalovaná žalobci poskytla je zcela odpovídající újmě žalobce, jak ostatně lze uzavřít na základě výsledku opatrovnického řízení, kdy sám žalobce stvrdil, že mu nezletilá dcera byla svěřena do péče, tudíž žádný negativní moment k rozhodování v opatrovnické věci se z trestního řízení proti jeho osobě do řízení opatrovnického ve svém důsledku nepřenesl.

27. Otázka původní formy satisfakce (omluvy, jako postačující formy), jak byla řešena v původním rozsudku zdejšího soudu č.j. 14 C 57/2022-78 ze dne 26. dubna 2023 se pak po provedeném doplněném dokazování ukázala být plně adekvátní. Jde o případy, které se s posuzovanou věcí žalobce shodují, a to :

28. Případ projednávaný u podepsaného soudu pod č.j. 15 C 101/2017, v němž byl posuzovaný skutek žadatele o odškodnění podle ustanovení § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku se sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let, šlo tedy o přísnější trestní sazbu, než v případě žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0]. Celé trestní stíhání trvalo 3 roky a tamní žadatel byl relutárně odškodněn částkou 80 000 Kč. Další případ vedený u zdejšího soudu pod č.j. 16 C 24/2012, opět se jednalo o přísnější trestní sazbu (ve srovnání se žalobcem) dle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, sazba odnětí svobody 1 až 5 let a žadateli se dostalo odškodnění 20 000 Kč za trestní stíhání, které trvalo 17 měsíců. V případě projednávaném pod č.j. 14 C 131/2016 se stejnou skutkovou podstatou jako u žalobce, tedy dle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, pak toto stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, v době zahájení trestního stíhání byla pachatelka těhotná a bylo prokázáno, že díky stresu měla zdravotní potíže a ubývala výrazně na váze, proto soud této žadatelce poskytl relutární satisfakci ve výši 48 000 Kč. Ve věci č.j. 22 C 73/2013, v níž byl žadatel stíhán dle § 205 odst. 1 písmene a), d) tr. zákoníku, toto trestní stíhání trvalo 435 dnů, hrozba trestu odnětí svobody, respektive případného uložení trestu odnětí svobody byla v rozpětí 6 měsíců až 4 roky, přičemž byly prokázány zásahy do rodinného života, se žadateli v tomto případě nedostalo na relutárním odškodnění ničeho, jen pouhého konstatování. Ve věci č.j. 29 C 268/2015 se stejnou skutkovou podstatou, jako u žalobce, kde trestní stíhání trvalo 179 dnů se dostalo žadateli od žalované omluvy, přičemž soud na této omluvě setrval. V další věci projednávané pod č.j. 10 C 55/2018 byl žadatel v trestní věci souzen ve třetím odstavci stejné skutkové podstaty, trestní stíhání trvalo 1 rok a 10 měsíců, stíhání se promítlo do vztahů v rodině, a opět i tady bylo poskytnuto žadateli pouhé konstatování porušení práva od žalované, přičemž této formě satisfakce soud přitakal. V případě č.j. 20 C 53/2020 šlo o stejnou skutkovou podstatu, stíhání trvalo 210 dnů, byly zjištěny zásahy do sociálního života, přičemž žadateli se dostalo omluvy od žalované a soud této formě zadostiučinění přitakal.

29. V případě žalobce v řízení trestním vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 103/2020 soud odkazuje na skutková zjištění pod bodem 16 tohoto odůvodnění s tím, že původní prověřování v trestná věci žalobce bylo vedeno také pro podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle ustanovení § 146 odst. 1, 2 písm. a) TZ, nicméně toto podezření policejní orgán usnesením č. j. KRPC-54149-41/TČ-2020-020371 odložil – 29.7.2020 a k soudu se to ani nedostalo. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, což učinila též žalovaná, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 4.6.2020. Základ odpovědnosti státu za škodu/nemajetkovou újmu je tedy v daném případě dán. Lze sice mít obecně za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou, nicméně lze poskytnout peněžité zadostiučinění jen tehdy, je-li zcela nesporné, že tento zásah je možno hodnotit jako skutečně závažný. Žalobce byl ohrožován trestem odnětím svobody až na dvě léta a stěží lze předpokládat, že by mu byl do té doby jako netrestanému uložen trest nepodmíněný. Zproštěn byl hned u prvního hlavního líčení, přičemž řízení trvalo krátkou dobu – necelých 10 měsíců. V případě žalobce je proto dle názoru soudu poskytnutá omluva ve srovnání s případy, které se v podstatných znacích s případem žalobce částečně shodují, postačující.

30. Žaloba jako nedůvodná byla proto zamítnuta.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl úspěch z celkem 2 uplatněných nároků toliko v části náhrady škody, kdy žaloba v tomto segmentu byla podána důvodně v situaci úhrady plnění ze strany žalované po podání žaloby 25.3.2022, nikoli v povinné 6-měsíční lhůtě od uplatnění u žalované (17.8.2021), proto lze konstatovat důvodnost tohoto požadavku, oproti nedůvodnému žalobnímu požadavku na náhradu nemajetkové újmy. Proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

Poučení