14 C 58/2020-36

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 28 151 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16 170 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 11 981 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 866 Kč od 16. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 550 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2020 doplněnou podáním ze dne 22. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 036 Kč s příslušenstvím a další částky 8 115 Kč za poplatky z prodlení. Uváděla, že žalovaný dne 26. 4. 2018 uzavřel s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu k službě [anonymizována dvě slova], v rámci které byly mezi žalobkyní a žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby [anonymizována dvě slova]. Popsala, jakým způsobem k uzavření smlouvy došlo s tím, že v rámci konečné registrace žalovaný potvrdil, že souhlasí se smluvní podmínkami [anonymizována dvě slova], všeobecnými obchodními podmínkami a dalšími vyjmenovanými podmínkami. Prostřednictvím [anonymizována dvě slova] si žalovaný zažádal o vystavení [anonymizována dvě slova], žalovaný ji převzal dne 5. 5. 2018. Prostřednictvím [anonymizována dvě slova] má zákazník možnost plateb do výše schváleného kreditního rámce. Dále žalobkyně poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení („ Nákup na fakturu až 10 000 Kč – splatnost až 45 dnů“). Žalobkyně má s vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Zákazník má také možnost využít za poplatek službu odložení splatnosti úhrady vyúčtování. Žalovaný využil služeb žalobkyně v celkové ceně 36 358 Kč, poplatky za využití služby prodloužení splatnosti u žalovaného činí 3 957 Kč. Žalovaný žalobkyni za její služby uhradil celkem částku 20 279 Kč, kterou žalobkyně započetla na poplatky za službu prodloužení splatnosti ve výši 3 959 Kč a v částce 16 322 Kč na jistinu, zbývající dlužná částka tak činí 20 036 Kč na jistině. Historie pohledávky uplatněné žalobou vyplývá z přiložených měsíčních přehledů transakcí, z nichž je také patrné, jaké poplatky a v jaké výši byly žalovanému žalobkyní vyúčtovány. Žalobkyni dále vznikl nárok na úhradu poplatků za prodlení – smluvních pokut za všechny smlouvy v celkové výši 8 115 Kč v souladu s čl. II. Smlouvy o [anonymizována dvě slova] a všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného dne 17. 1. 2020 k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů o odeslání výzvy, žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z kopie občanského průkazu žalovaného, na jehož základě si žalobkyně prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Dle názoru žalobkyně se na ni nevztahuje povinnost uložená zákonem o spotřebitelském úvěru, jelikož služba žalovanému nepředstavuje úplatný úvěr. Pokud by soud měl za to, že nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného, žádá, aby jí uplatněný nárok byl překvalifikován na nárok z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.

3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby a jejímu doplnění (které mu byly doručeny spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Smlouva k službě [anonymizována dvě slova]“, že tato je datována dnem 26. 4. 2018, jako smluvní strany jsou označeny na straně jedné žalobkyně a na straně druhé žalovaný jako zákazník. Dle textu této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému zdarma a bez poplatků službu [anonymizována dvě slova]. Celkový finanční limit se měl dle smlouvy odvíjet od vyhodnocení úvěruschopnosti a doložení příjmů žalovaného. Zákazník je oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím [anonymizována dvě slova]. Výše zápůjční úrokové sazby a výše RPSN jsou uvedeny v obchodních podmínkách. Žalovaný potvrdil, že převzal a seznámil se s obchodními podmínkami a souhlasí s nimi. Ve smlouvě je sjednáno, že pokud zákazník řádně a včas neuhradí jakékoli zaslané a splatné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování platným v celém rozsahu a zákazníkovi vznikne povinnost uhradit žalobkyni kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách. Smlouva je podepsána žalobkyní, nikoli žalovaným; -) z obchodních podmínek žalobkyně„ Twisto účet“ soud zjistil, že jsou platné od 1. 11. 2017. Podmínky obsahují výklad pojmů, ujednání o zřízení [anonymizováno] účtu, úhradě vyúčtování, odložení splatnosti, službách [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], Smluvních sankcích, informacích pro spotřebitele, ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení. V části„ Zřízení [anonymizována dvě slova]“ v odst. 1. je uvedeno, že [anonymizována dvě slova] je evidencí čerpání a splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru. Služba [anonymizována dvě slova] je poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb ve smyslu příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Služba [anonymizována dvě slova] může být poskytována v režimech„ Online“,„ Standard“,„ Premium“. V případě režimu„ Premium“ zákazník využívá službu [anonymizována dvě slova] veškerými způsoby dostupnými v režimu„ Standard“, tedy také využívá službu [anonymizována dvě slova] prostřednictvím [anonymizována dvě slova] a dále mu je mu poskytována služba„ Premium“. Ohledně poplatku za služby, který zahrnuje zejména vyúčtování a užívání [anonymizována dvě slova], odkazuje smlouva na ceník žalobkyně. V odst. 2 je uvedeno, že zákazník zřízením služby [anonymizována dvě slova] získává možnost platit za zboží a služby v hodnotě aktuálního nevyčerpaného finančního limitu [anonymizována dvě slova]. Bezprostředně po skončení každého kalendářního měsíce obdrží zákazník celkové vyúčtování nákupů a plateb uskutečněných v daném kalendářním měsíci, splatnost je vždy 15. dne následujícího kalendářního měsíce. V odst. 7 je uvedeno, že zákazníkovi bude zaslána online smlouva spolu se zákaznickými obchodními podmínkami [právnická osoba] vztahujícími se na službu [anonymizováno] účet, kterou zákazník elektronicky podepíše verifikačním kódem zaslaným prostřednictvím SMS po dokončení registrace na stránce www.twisto.cz. Dle části„ Odložení splatnosti“ pokud zákazník nejpozději k 15. dni následujícího kalendářního měsíce uhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených vyúčtování, dojde automatiky k odložení platby zbývající části jeho celkového vyúčtování [anonymizována dvě slova] o jeden měsíc a bude mu spočítán poplatek za prodloužení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování [anonymizována dvě slova]. Při platbě minimální částky 10 % z celkového vyúčtování uhradí zákazník za každých odložených 100 Kč o jeden měsíc poplatek odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši od 54 % do 10,86 %. Následuje reprezentativní příklad s uvedením konkrétní výše roční zápůjční úrokové sazby a RPSN. V části„ Smluvní sankce“ je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí alespoň 10 % z částky dosud neplacených čerpání, stane se dlužná částka splatnou v celém rozsahu a zákazníkovi vzniká povinnost uhradit vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení a zákonný úrok z prodlení. Následuje tabulka, podle níž činí účelně vynaložené náklady 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč a 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování; -) z obchodních podmínek žalobkyně„ Platba online“, že tyto jsou platné od 1. 11. 2017 a obsahují výklad pojmů, ujednání o platbách online, podmínky platby online, smluvní sankce, informace pro spotřebitele, ujednání o ukončení smluvního vztahu a závěrečná ustanovení. Součástí jsou také informace o zpracování osobních údajů; -) z ceníku žalobkyně, že tento obsahuje výši plateb za prodlení pod položkou„ účelně vynaložené náklady“, jež jsou uvedeny shodě jako v obchodních podmínkách, poplatky za správu a vedení [anonymizována dvě slova], poplatky za odložení splatnosti, které se odvíjí od výše odkládané částky; -) z výpisu z interní databáze žalobkyně o zaslání SMS kódu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 26. 4. 2018 v čase 4:36 hodin odpoledne sms kód:„ Kod pro overeni vašeho [anonymizována dvě slova] je: [anonymizováno]. Zadejte jej prosim do formulare v registracnim procesu.“; -) z kopie občanského průkazu žalovaného, že žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu, ač v obalu a všechny údaje tak nebyly viditelné; -) z předávacího protokolu, že žalovaný dne 4. 5. 2018 převzal zásilku zaslanou mu žalobkyní; -) z výpisu z interní databáze žalobkyně o aktivaci [anonymizována dvě slova], že žalobkyně žalovanému tuto kartu aktivovala dne 5. 5. 2018 v čase 8: 11:49 hod.; -) z měsíčních přehledů transakcí, že žalovaný v měsíci červenci 2018 využil služby žalobkyně v částce 13 111,76 Kč, z toho nákupy přes e-shopy bez [anonymizována dvě slova] činily 1 060 Kč, nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova] činily 12 051 Kč, v měsíci srpnu 2018 využil služby žalobkyně v částce 5 047 Kč, z toho nákupy přes e-shopy bez [anonymizována dvě slova] činily 558 Kč, nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova] činily 4 489,17 Kč, v měsíci září 2018 využil služby žalobkyně v částce 3 068,75 Kč, z toho nákupy přes e-shopy bez [anonymizována dvě slova] činily 7 Kč, nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova] činily 3 061,75 Kč, v měsíci říjnu 2018 využil služby žalobkyně v částce 2 640 Kč, kdy se jednalo výhradně o nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova], v měsíci listopadu 2018 využil služby žalobkyně v částce 2 584,80 Kč, kdy se jednalo výhradně o nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova], v měsíci prosinci 2018 využil služby žalobkyně v částce 2 149 Kč, kdy se jednalo výhradně o nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova], v měsíci lednu 2019 využil služby žalobkyně v částce 2 386,50 Kč, kdy se jednalo výhradně o nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova], v měsíci únoru 2019 využil služby žalobkyně v částce 2 602,44 Kč, kdy se jednalo výhradně o nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova], v měsíci březnu 2019 využil služby žalobkyně v částce 2 858,58 Kč, z toho nákupy přes e-shopy bez [anonymizována dvě slova] činily 578 Kč a nákupy prostřednictvím [anonymizována dvě slova] činily 2 280,58 Kč, tj. celkem vyčerpal za červenec 2018 až březen 2019 částku 36 448,83 Kč; mezi poplatky jsou v každém měsíci uvedeny poplatek za službu 49 Kč, poplatek za prodloužení a poplatky z prodlení; -) z objednávek žalovaného jako zákazníka jednotlivým e-shopům, že žalovaný učinil u e-shopů uvedených v těchto objednávkách objednávky zaúčtované v měsíčních přehledech transakcí; -) ze smluv o poskytování služeb uzavřených mezi žalobkyní na straně jedné a na straně druhé společnostmi [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], že žalobkyně měla uzavřeny tyto smlouvy s uvedenými společnostmi, které jsou provozovateli e-shopů, u nichž činil objednávky žalovaný. Podle těchto smluv dochází k postoupení pohledávky z kupní smlouvy uzavřené se zákazníkem z provozovatele e-shopu na žalobkyni bezprostředně po obdržení oznámení o uzavření konkrétní kupní smlouvy; -) z e-mailů zaslaných žalobkyní žalovanému z dat 1. 8. 2018, 1. 9. 2018, 1. 10. 2018, 1. 11. 2018, 1. 12. 2018, 1. 1. 2019, 1. 2. 2019 a 1. 3. 2019 nazvaných„ [anonymizována tři slova]“, že žalobkyně každý měsíc vždy 1. dne měsíce zasílala žalovanému e-mailem vyúčtovaní služeb za předchozí měsíc s tím, že žádá úhradu do 15. dne měsíce, v němž byl e-mail zaslán. Z dalších e-mailů zaslaných žalobkyní žalovanému nazvaných„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ soud zjistil, že žalobkyně žalovaného pravidelně s odstupem 5 dnů upozorňovala na prodlení s úhradou jednotlivých vyúčtování a i na to, že mu naúčtovala poplatky za prodlení; -) z výzvy k úhradě dluhu ze dne 17. 1. 2020 a potvrzení o podání zásilky, že žalovaný byl prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzýván k zaplacení částky 20 036 Kč s příslušenstvím 8 115 Kč nejpozději do 27. 1. 2020. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 17. 1. 2020; 5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 4. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva ke službě [anonymizována dvě slova], k níž si žalovaný nechal dne vystavit [anonymizována dvě slova], kterou převzal dne 4. 5. 2018 a bylo mu aktivována dne 5. 5. 2018. Služba [anonymizována dvě slova] byla žalovanému poskytována v režimu„ Premium“. Žalovaný v měsících červenec 2018 až březen 2019 využíval služby žalobkyně, kdy nakupoval u vybraných e-shopů s využitím [anonymizována dvě slova] nebo prováděl platby s využitím [anonymizována dvě slova] Celkem žalovaný za uvedené období vyčerpal na provedené nákupy částku 36 448,83 Kč. Žalobkyně sice uváděla částku 36 358 Kč, zjevně však u ní došlo k chybě v počtech při součtu cen za vyčerpané služby za měsíc červenec 2019. Žalobkyně účtovala žalovanému i částky za nákupy žalovaného u vybraných e-shopů, jelikož žalobkyně s provozovateli těchto e-shopů měla uzavřeny smlouvy o poskytování služby [anonymizováno], na jejichž základě došlo k postoupení pohledávek za zákazníky, kteří platí prostřednictvím služby [anonymizováno], z provozovatelů daných e-shopů na žalobkyni. Žalobkyně žalovanému vždy první den kalendářního měsíce zaslala na e-mail vyúčtování služeb využitých žalovaným v předchozím kalendářním měsíci, jejichž splatnost nastala 15. dne měsíce, v němž bylo žalovanému zasláno vyúčtování. Žalovaný byl povinen v každém měsíci zaplatit alespoň 10 % z částky dosud nesplacených čerpání. V případě prodlení žalovaného mu žalobkyně zasílala rovněž e-mailem výzvy k úhradě dluhu a účtovala mu poplatky za prodlení. Pokud žalovaný zaplatil alespoň 10 % z částky dosud nesplacených vyúčtování, došlo dle obchodních podmínek automaticky k odložení platby zbývající části jeho celkového vyúčtování [anonymizována dvě slova] o jeden měsíc a byl mu za to naúčtován poplatek za prodloužení splatnosti zbývající části celkového vyúčtování [anonymizována dvě slova]. Před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu prostřednictvím své právní zástupkyně, žalovaný však dlužnou částku nezaplatil. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný za celé období od července 2018 do března 2019 zaplatil celkem 20 279 Kč. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy od žalovaného k posouzení úvěruschopnosti vyžádala pouze kopii jeho občanského průkazu, kdy tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, systému SOLUS a insolvenčním rejstříku.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., která má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZosÚ, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sama žalobkyně v obchodních podmínkách uvádí, že [anonymizována dvě slova] je evidencí čerpání a splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru. Odložené platby a platby prostřednictvím [anonymizována dvě slova] mají v daném případě povahu revolvingového úvěru, kdy spotřebitel může opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu. Vedení [anonymizována dvě slova] v režimu„ Premium“ bylo zpoplatněno poplatkem za vedení a správu [anonymizována dvě slova]. Pokud by žalovaný vyčerpanou částku splatil vždy do splatnosti prvního vystaveného vyúčtování obsahujícího tuto částku, bylo by čerpání úvěru bezúročné, respektive by bylo spojeno pouze s poplatkem za vedení a správu [anonymizována dvě slova]. Žalovaný byl však povinen každý měsíc splatit pouze 10 % celkového čerpání úvěru, a pokud tak učinil, vedlo to k automatickému prodloužení splatnosti čerpaného úvěru a automatickému naúčtování poplatku za odložení splatnosti, který v podstatě přestavuje úrok za poskytnutí úvěru. Sama žalobkyně v obchodních podmínkách uvádí, že poplatek za odložení splatnosti odpovídá roční zápůjční úrokové sazbě, jejíž výše se odvíjí od výše odkládané částky, v samotné smlouvě ke službě [anonymizována dvě slova] je ohledně výše zápůjční úrokové sazby a RPSN odkaz na obchodní podmínky. Uzavřená smlouva tak obsahuje náležitosti smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku jakožto smlouvy úplatné.

17. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo zákonnou povinností žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalobkyně však dle vlastních tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela jen z kopie občanského průkazu žalovaného, na jehož základě si prověřila žalovaného v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a insolvenčním rejstříku. Z těchto systémů však žalobkyně mohla zjistit jedinou informaci, a to zda má žalovaný nějaké závazky po splatnosti, což nebylo absolutně dostačující pro učinění závěru o tom, zda žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. O příjmech a výdajích žalovaného žalobkyně nezjistila ničeho. Žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

19. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudní dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 20. S názorem žalobkyně, že služba žalovanému nepředstavuje úplatný úvěr, když žalovanému nebyly za uzavření účtovány žádné poplatky, a tudíž se na žalobkyni nevztahuje povinnost prověřovat úvěruschopnost žalovaného, se soud neztotožňuje. Podle § 5 písm. c) ZosÚ sice platí, že pro spotřebitelské úvěry poskytnuté bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použití pouze některá ustanovení ZosÚ (§ 1 až 4, § 122 až 124 a § 168), mezi nimiž nejsou ust. § 86 a 87 ZosÚ, ale úvěr poskytnutý žalovanému nebyl úvěrem bez jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru. Jednak samotné vedení a správa [anonymizována dvě slova] Premium byly pro žalovaného zpoplatněny, jednak byly sjednány poplatky za odložení splatnosti jednotlivých vyúčtování, pod nimiž se skrývají úroky za poskytnutí úvěru a jejich výše se odvíjí od výše nesplacené čerpané částky a také byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně sice tyto smluvní pokuty ve výzvách k zaplacení nazývá„ poplatky z prodlení“ a v ceníku a obchodních podmínkách je nazývá jako„ účelně vynaložené náklady“, zjevně se ale o účelně vynaložené náklady nejedná, když jejich výše roste podle délky prodlení tak, že prvních 5 dní po splatnosti činí 150 Kč, 10 dní po splatnosti 250 Kč, 15 dní po splatnosti 350 Kč, 20 dní po splatnosti 450 Kč, 25 dní po splatnosti 550 Kč a 30 dní po splatnosti 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Žalobkyně přitom žalovanému posílala vždy stejnou e-mailovou výzvu k úhradě, ať byl v prodlení 5 či 25 dní, přičemž pokud by se mělo jednat o účelně vynaložené náklady, jejich výše by byla v případě každé zaslané výzvy shodná (nikoli 150 Kč za první výzvu a 100 Kč za další výzvy). Navíc se nejedná o náklady spojené se zajištěním úvěru. Účtované částky nepředstavují ani poplatky z prodlení, jelikož vedle nich byly účtovány i zákonné úroky z prodlení. Tyto platby jsou koncipovány jako sankce za porušení povinnosti žalovaného hradit splátky včas, jejichž výše roste s délkou prodlení, dle obsahu ujednání mezi účastníky se tak jedná o smluvní pokuty. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným tak není smlouvou, kterou by bylo možno podřadit pod ust. § 5 písm. c) ZosÚ a ust. § 86 tohoto zákona se tak na ni vztahuje.

21. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 36 448,83 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaný však žalobkyni svůj dluh průběžně splácel, kdy jí zaplatil celkem částku 20 279 Kč, bezdůvodné obohacení žalovaného se tak rovná částce 16 170 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán v rámci výroku I. rozsudku.

22. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu. Soud má za prokázané, že vždy 1. den v měsíci byl žalovaný vyzýván k zaplacení částek, které mu byly poskytnuty v předchozím měsíci, a to do 15. dne měsíce, v němž mu byla zaslána tato výzva. Bezdůvodné obohacení se tak stávalo splatným postupně v měsíčních částkách počínaje dnem 15. 7. 2018 a konče 15. 4. 2019. Žalobkyně podanou žalobou požaduje úrok z prodlení z celé žalované částky až od 16. 4. 2019, soud tak žalobkyni přiznal úroky z prodlení z celé žalované částky až od tohoto dne.

23. Ve zbylé části jistiny 3 866 Kč a smluvních pokut 8 115 Kč, tj. celkem částky 11 981 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 3 866 od 16. 4. 2019 do zaplacení, není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku co do uvedených částek zamítl.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala na jistině celkem částku 28 151 Kč, soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 16 170 Kč, co do částky 11 981 Kč žalobu zamítl. Žalobkyně tak byla úspěšná jen v 57,44 % a neúspěšná v 42,56 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 14,88 % (tj. 57,44 % - 42,56 %). Tyto náklady řízení sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 127 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 3 x 2 260 Kč = 6 780 Kč dle § 8 a § 7 bod 5 advokátního tarifu; c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; d) náhrady DPH ve výši 21% z částek ad b), c), tj. 1 613 Kč; tj. celkem 10 420 Kč Náklady řízení v rozsahu 14,88 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 1 550 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.

25. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání nazvané„ Doplnění žalobních tvrzení“ ze dne 22. 10. 2020 soud žalobkyni ani v rozsahu 14,88 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného, rovněž byla povinna sama tvrdit, jakým způsobem byla uzavřena smlouva, pokud ji poskytla bez podpisu žalovaného, a jak dospěla k žalovaným částkám. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze samostatné podání, kterým svá tvrzení doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za ně nenáleží.

Poučení