14 C 58/2020-87

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kubovou v právní věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], zastoupené [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa], proti; žalované: ; [země] - [stát. instituce], [IČO], se sídlem [adresa státního zastupitelství], o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ve výši [částka] takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala zaplacení náhrady škody ve výši [částka] spolu s příslušenstvím, a to s odkazem na vznik této škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Žalobkyně uvedla, že byla od roku 2016 v insolvenčním řízení, kdy [název soudu] (dále jen insolvenční soud) schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře s částečným zpeněžením majetkové podstaty. Její insolvenční správce Ing. [jméno] [příjmení] (dále jen insolvenční správce) zaslal soudu dne [datum] zprávu o splnění oddlužení, avšak insolvenční soud vzal tuto zprávu o splnění oddlužení na vědomí až dne [datum], tedy usnesením č.j. [spisová značka]. Žalobkyně tvrdí, že zde nedůvodně vzniklo období téměř 4 měsíců, kdy insolvenční soud byl zcela nečinný, což mělo za následek vznik škody na straně žalobkyně. Ke vzniku škody žalobkyně uvedla, že tato jí vznikla v exekučním řízení č.j. [spisová značka]. Tato škoda představovala právě náklady exekuce ve shora uvedené výši, tyto žalobkyně uhradila, přičemž ke vzniku těchto nákladů došlo právě vinou nesprávného úředního postupu insolvenčního soudu, potažmo ČR- Ministerstva spravedlnosti. V průběhu insolvenčního řízení, tedy v roce 2017 (konkrétně dne [datum]) zemřel bez zanechání závěti tehdejší druh žalobkyně, pan [jméno] [příjmení]. Dědictví bylo vypořádáno dne [datum], kdy byla schválena dohoda dědiců (žalobkyně a pozůstalé sestry zůstavitele, paní [jméno] [příjmení]), dle které připadl majetek žalobkyni oproti její povinnosti zaplatit pozůstalé sestře nejpozději do [datum] částku [částka]. Žalobkyně se tudíž starala o to, aby její insolvenční řízení bylo co nejdříve ukončeno a následně by jí byla odblokována možnost nakládat s jejím zbývajícím majetkem tak, aby mohla sestru zůstavitele vyplatit do stanoveného data. Žalobkyně žádala paní [příjmení] o posečkání s úhradou dlužné částky, kdy již ke konci roku 2018 bylo jasné, že žalobkyně nebude schopna do konce roku svůj závazek splnit. Avšak tato podala návrh na zahájení exekučního řízení pro nezaplacení částky [částka] do [datum] a dne [datum] bylo exekuční řízení usnesením č.j. [číslo jednací] opravdu zahájeno. Žalobkyně má za to, že dle praxe místně příslušného insolvenčního soudu jde víceméně o formální úkon vzetí na vědomí splnění oddlužení a od svého insolvenčního správce byla informována o tom, že takovýto úkon netrvá standardně déle než 2 měsíce, přičemž výjimkou není ani to, že soud rozhoduje v řádu dní. Proto lhůtu téměř 4 měsíců považuje žalobkyně za neodůvodněně dlouhou, tedy za nesprávný úřední postup ze strany insolvenčního soudu, přičemž za výkon jeho činnosti odpovídá v oblasti náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. právě ČR - Ministerstvo spravedlnosti. Žalobkyně se dopisem ze dne [datum] obrátila na žalovanou se žádostí o náhradu škody. Žalovaná však na tuto žádost reagovala pouze tzv. akceptačním dopisem ze dne [datum], přičemž [datum] uběhla zákonem stanovená lhůta 6 měsíců dle ust. § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. na proplacení uplatněného nároku.

2. Po poučení soudu při jednání dne [datum] dle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním soudu (insolvenčního) a vznikem škody žalobkyně uvedla, že očekávala, že insolvenční soud bude rozhodovat v maximální lhůtě 2 měsíců, kdy toto její očekávání bylo legitimní, bylo podpořeno tvrzením insolvenčního správce i dosavadní praxí věcně a místně příslušného insolvenčního soudu. Nečinnost a průtahy ze strany insolvenčního soudu prodloužily tuto lhůtu výrazně nad rámec legitimního očekávání žalobkyně. Dále se žalobkyně vyjadřovala k tomu, že pokud zákonodárce v předpisu veřejného práva nestanoví pro postup státu lhůtu, je takový postup vykládán tak, že je určena lhůta tzv. bez zbytečného odkladu. Tedy namítá, že insolvenční soud měl usnesení vydat neprodleně poté, co se o splnění oddlužení dozvěděl. Žalobkyně následně upřesnila, že shledává 4 konkrétní průtahy insolvenčního soudu, a to konkrétně v době od [datum] do [datum] (1.), od [datum] do [datum] (2.), od [datum] do [datum] (3.) a následně i tím, že až dne [datum] došlo k vyznačení doložky právní moci (4.), což je teprve okamžik, který žalobkyni umožňuje prokázání té skutečnosti, že insolvenční řízení skutečně skončilo. Žalobkyně také upřesnila, že dohoda o vypořádání dědictví byla jakýsi kompromis dvou stran, kdy v době uzavření této dohody, tedy v lednu roku 2018, měla žalobkyně za to (s ohledem na informace, které jí poskytl insolvenční správce), že lhůta pro vyplacení spoludědičky do konce roku je stihnutelná. Žalobkyně tvrdila, že dle svého časového harmonogramu (kdy k ukončení insolvenčního řízení mělo dojít nejpozději v polovině srpna 2018) by svým závazkům dostála. Na prodej nemovitosti a s ním spojený přepis vlastnického práva by ji zbyla doba cca 4,5 měsíce. Dle spolupracující realitní makléřky by v takovéto době byl prodej realizovatelný včetně výplaty peněz paní [příjmení] nejpozději do [datum]. Žalobkyně tedy veškeré své kroky konala do [datum] a důvodně očekávala, že nejpozději do poloviny srpna 2018 dojde k přijetí formálního usnesení ze strany insolvenčního soudu. Žalobkyně tedy vyčítá insolvenčnímu soudu jeho nečinnost v období od března do dubna 2018, ale zejména v období od června do listopadu 2018, kdy následně již žalobkyně nebyla schopna dostát svým závazkům, zejména tedy zrealizovat prodej rekreačního objektu v k.ú. [obec] a i přes žádost žalobkyně na paní [příjmení] o posečkání se zaplacením částky dopisem ze dne [datum] tak došlo k podání exekučního návrhu na vymožení dlužné částky. Rekreační objekt byl prodán až následně v červnu roku 2019, a to zejména z toho důvodu, že byl exekučně„ obstaven“ majetek žalobkyně, což opětovně znemožnilo efektivně jednat se zájemci o koupi nemovité věci. Žalobkyně tedy tvrdí, že příčinná souvislost mezi jednáním, či spíše nečinností, insolvenčního soudu, která znemožnila žalobkyni prodej nemovité věci do konce roku 2018, a vznikem škody, tedy nákladů exekuce ve výši [částka] byla dána, neboť nebýt nesprávného úředního postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích, došlo by k prodeji nemovité věci do konce roku 2018 a tedy i k vyplacení závazku žalobkyně vůči paní [příjmení] včas. Pan [anonymizováno] by tak neměla důvod podávat návrh na zahájení exekučního řízení a následně by tedy žalobkyni nevznikly ani náklady spojené s exekučním řízením ve výši žalované částky.

3. Žalobkyně při jednání dne [datum] byla poučena také ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že má navrhnout důkaz prokazující, že žalobkyni byl znemožněn prodej nemovitosti v dřívějším termínu, resp. že tato měla konkrétní nabídku k prodeji. Žalobkyně k tomuto uvedla, že při vědomí zásady iura novit curia (omezení žalobkyně jako dlužnice v nakládání s nemovitou věcí v době insolvenčního řízení a exekučního řízení) má za to, že tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona a není potřeba ji dokazovat. Samotná otázka konkrétní nabídky k prodeji je pak nepřípadná vzhledem k omezení žalobkyně v nakládání s nemovitou věcí v době insolvenčního řízení, avšak co se týká otázky snahy žalobkyně o co nejrychlejší prodej nemovité věci, k tomuto žalobkyně navrhla důkaz výslechem realitní makléřky, svědkyně [jméno] [příjmení]. Soud při jednání konaném dne [datum] konstatoval, že se neztotožnil s názorem předcházející soudkyně ohledně tohoto poučení, a to vzhledem k tomu, že prokázáním těchto skutečností by nebylo možno prokázat žalovaný nárok, tedy to, zda insolvenční soud jednal či nejednal v průtazích, avšak vzhledem k tomu, že žalobkyně vyhověla výzvě soudu a navrhla tento důkaz, soud na dalším jednání dne [datum] výslech svědkyně provedl.

4. Žalovaná uvedla, že se žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody mimosoudně obrátila na žalovanou podáním ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum]. Žalovaná však svým stanoviskem ze dne [datum] nároku nevyhověla, a to z toho důvodu, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Žalovaná shrnula průběh insolvenčního řízení, a to tak, že dne [datum] byl Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručen insolvenční návrh žalobkyně spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne [datum] soud zjistil úpadek žalobkyně a současně povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl stanoven Ing. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře s částečným zpeněžením majetkové podstaty. Insolvenční správce doručil insolvenčnímu soudu dne [datum] zprávu, ve které soudu sdělil, že žalobkyně splnila podmínky oddlužení v měsíci květnu 2018, když uhradila pohledávky přihlášených věřitelů v rozsahu 100 %. Insolvenční správce dále navrhl, aby insolvenční soud postupoval v souladu s ust. § 413 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Dne [datum] insolvenční soud vyzval insolvenčního správce, aby nejprve předložil konečnou zprávu. Insolvenční správce tuto doručil dne [datum], dne [datum] byla konečná zpráva zveřejněna. Usnesením ze dne [datum] insolvenční soud schválil konečnou zprávu. Insolvenční správce dne [datum] insolvenčnímu soudu sdělil, že došlo k stoprocentnímu vyplacení všech nezajištěných věřitelů, podal insolvenčnímu soudu návrh na osvobození žadatelky od placení pohledávek. Usnesením ze dne [datum] vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalobkyně. Celková délka insolvenčního řízení činila 2 roky a 6 měsíců. Žalovaná dále upozorňovala i na to, že žalobkyně sama žádnou stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty vůči insolvenčnímu soudu nepodávala. Žalovaná dále tvrdila, že vzhledem k tomu, že neshledala existenci nesprávného úředního postupu, neshledala ani existenci právního základu nároku žalobkyně na náhradu škody. Dále žalovaná upozornila i na ust. § 412 písm. g) insolvenčního zákona, podle kterého po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit. Žalobkyně se však takto zavázala, a to dědickou dohodou ze dne [datum], ačkoliv nemohla odpovídat za to, že lhůtu stanovenou v dědické dohodě dodrží. Žalovaná závěrem upozorňovala i na to, že mezi právní mocí skončení insolvenčního řízení, tj. [datum] a datem plnění dle dědické dohody, tj. [datum] přitom zbývaly ještě téměř 3 měsíce. Žalovaná dále namítala, že jako prvotní příčinu vzniku škody na straně žalobkyně lze označit její vlastní platební neschopnost a skutečnost, že se ocitla v insolvenčním řízení v postavení dlužníka. Jako další relevantní příčinu vzniku popsané škody bylo i převzetí povinnosti dědickou dohodou. Toto převzetí však bylo ve značném rozsahu v dispozici samotné žalobkyně, jelikož bez jejího souhlasu by tato dohoda daného obsahu nemohla být notářkou schválena. Je nutno zdůraznit, že insolvenční soud neměl o potenciální škodě žalobkyně žádné informace vzhledem k dvoustrannému internímu jednání mezi žalobkyní a sestrou zůstavitele. Za příčinu vzniku škody označovala žalovaná tu skutečnost, že žalobkyně neplnila řádně a včas své věřitelce, tedy paní [příjmení] a nikoliv v nesprávném úředním postupu insolvenčního soudu. Závěrem žalovaná uvedla, že příčinná souvislosti mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Českých Budějovicích a vznikem škody nebyla dána, resp. tato škoda není přičitatelná žalované. Žalovaná tudíž nemá odpovědnost za škodu ve smyslu ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a podaná žaloba je tak nedůvodná.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu.

6. Z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku bylo soudem zjištěno, že dne [datum] insolvenční soud vydal usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne [datum] byl k insolvenčnímu soudu podán návrh na vydání souhlasu se zpeněžením majetkové podstaty mimo dražbu. Tento byl doplněn podáním ze dne [datum]. Insolvenční soud dne [datum] vydal usnesení o prodeji mimo dražbu. Následně insolvenčnímu soudu bylo doručeno sdělení insolvenčního správce, a to dne 9. 5., 30. 5. a [datum]. Dne [datum] došla soudu zpráva insolvenčního správce o splnění oddlužení, avšak dne [datum] byl insolvenční správce vyzván k prvotnímu předložení konečné zprávy. Tato konečná zpráva byla předložena soudu dne [datum] a následně [datum] byla insolvenčním soudem vyvěšena vyhláška o konečné zprávě. Proti této je možno podat námitky ve lhůtě 15 dnů ode dne zveřejnění oznámení. Následně dne [datum] bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení o schválení konečné zprávy. Následně dne [datum] byl insolvenčním správcem podán návrh na osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek. Následně bylo dne [datum] vydáno insolvenčním soudem usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení spolu se zproštěním funkce insolvenčního správce a osvobozením dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, s tím, že proti tomuto usnesení je částečně možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů. Z tohoto důvodu nabyl výrok I. právní moci dne [datum], výrok II. dne [datum] a výrok III. – V. dne [datum].

7. Ze zprávy o splnění oddlužení ze dne [datum] bylo zjištěno, že nezajištění věřitelé žalobkyně byli uspokojeni ze 100 %, dále byla vypočtena odměna insolvenčního správce ze zpeněžení majetku, žalobkyně navrhla své osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to s datem dne [datum], přičemž důležité z této listiny je to, že tato byla doručena insolvenčnímu soudu do datové schránky dne [datum].

8. Z přípisu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud poučil insolvenčního správce o tom, že je nejprve potřeba předložit konečnou zprávu, poté je možno podat zprávu o splnění oddlužení.

9. Z oznámení o zveřejnění zprávy o částečném zpeněžení majetkové podstaty ze dne [datum] bylo zjištěno, že insolvenční soud zveřejnil dne [datum] tzv. vyhlášku o konečné zprávě.

10. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční soud schválil konečnou zprávu ze dne [datum].

11. Z přípisu insolvenčního správce ze dne [datum] bylo zjištěno, že insolvenční správce oznámil insolvenčnímu soudu, že nezajištění věřitelé byli uspokojeni v rozsahu 100 % a zároveň insolvenční správce přiložil i prohlášení dlužnice o příjmech a návrh na osvobození od placení pohledávek. Soudem bylo zjištěno, že tato listina byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna dne [datum].

12. Z usnesení č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční soud vydal dne [datum] usnesení, kterým vzal na vědomí splnění oddlužení, insolvenčního správce zprostil funkce správce a dlužnice byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.

13. Z usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že byla schválena dědická dohoda ohledně majetku po zůstaviteli [jméno] [příjmení] za účasti pozůstalé sestry [jméno] [příjmení] a pozůstalé družky [celé jméno žalobkyně]. Z této listiny byl soudem zjištěn závazek žalobkyně, že ve lhůtě nejpozději do [datum] vyplatí paní [jméno] [příjmení] částku [částka].

14. Z dopisu JUDr. [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žádala paní [příjmení] o posečkání se zaplacením částky [částka] z toho důvodu, že bez zavinění žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích až dne [datum] vyznačil doložku právní moci, takže až od této doby může žalobkyně nakládat s nemovitostmi, které zdědila.

15. Z vyrozumění o zahájení exekuce č.j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že exekuce byla zahájena tímto rozhodnutím ze dne [datum] k návrhu oprávněné [jméno] [příjmení].

16. Z usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla zjištěna celková částka nákladů exekuce a nákladů oprávněné ve výši [částka].

17. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že nemovitosti – pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba, budova č.e. [anonymizováno] – rodinná rekreace, pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha, pozemek parc. [číslo] – ostatní plocha byly prodány žalobkyní kupujícímu [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka].

18. Z přípisu žalobkyně ze dne [datum] vůči žalované bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila řádně nárok na náhradu škody dle ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb., a to v souladu s ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb.

19. Ze stanoviska k uplatněnému nároku na náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná neuznala nárok žalobkyně a neshledala existenci nesprávného úředního postupu na straně Krajského soudu v Českých Budějovicích, insolvenčního oddělení.

20. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v lednu roku [rok] byla oslovena žalobkyní, aby zprostředkovala prodej její nemovitosti – rekreačního objektu v k.ú. [obec], jelikož svědkyně v té době byla zaměstnána u [právnická osoba]. Svědkyně uvedla, že poté, co začala nemovitost nabízet, byl o ní velký zájem, ale vždy, když se zájemci dozvěděli o tom, že na nemovitosti vázne exekuce, tak se prodej nerealizoval. Společnost [anonymizováno] tudíž poskytla žalobkyni půjčku na umoření exekuce, následně se nemovitost stala lépe prodejnou a kupující, pan [příjmení] poté, co si zajistil své finanční prostředky na koupi této nemovitosti, nemovitost odkoupil. Svědkyně se také vyjadřovala k tomu, že rekreační objekt se samozřejmě lépe nabízí v období jara a léta, přičemž zájem o tento typ nemovitostí klesá s přicházejícím podzimem či zimou. Obvykle se dá říci, že nemovitost by měla být prodána do 6 měsíců, a to se i v tomto případě stalo. Dále svědkyně uvedla, že ona nabízí nemovitosti až poté, co je uzavřena zprostředkovatelská smlouva s klientem. V tomto případě byla zprostředkovatelská smlouva uzavřena až [datum], tedy až po zjištění, že na nemovitosti vázne exekuce a až poté, co exekutor svolil k prodeji této nemovitosti přes [právnická osoba].

21. Pro nadbytečnost byly zamítnuty tyto důkazy: výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] i účastnický výslech žalobkyně. Soud má za to, že výslechem těchto svědků i žalobkyně nemohl být prokázán žalovaný nárok. Soud nevylučuje, že žalobkyně byla informována insolvenčním správcem Ing. [jméno] [příjmení] o tom, že usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení může být vydáno insolvenčním soudem v relativně krátkém časovém úseku. Soud nesporuje ani to, že tehdejší advokátka žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení] mohla slovně urgovat insolvenční soud o vydání tohoto usnesení. Soud má však za to, že z těchto skutečností, pokud by byly výslechem svědků prokázány, ani tak nevyplývá žádné legitimní očekávání žalobkyně, resp. nevyplývá nesprávný úřední postup insolvenčního soudu. Výslech svědkyně [jméno] [příjmení] byl zamítnut z toho důvodu, že [jméno] [příjmení] je realitní makléřkou, která se starala o prodej nemovitostí žalobkyně v průběhu roku [rok], tedy v době, kdy ještě probíhalo insolvenční řízení a ani informace o tom, zda byl žalobkyni znemožněn prodej nemovitosti v dřívějším termínu či tato svědkyně mohla zprostředkovat konkrétní nabídku k prodeji žalobkyni, by neměla zásadní význam pro posouzení nesprávného úředního postupu insolvenčního soudu. Totéž se týká výslechu svědkyně paní [příjmení], která se měla zejména vyjádřit k tomu, kým a z jakého důvodu byla dána lhůta do [datum] pro vyplacení částky [částka] stanovené v dědické dohodě. Ani tyto informace by nesměřovaly k posouzení nesprávné činnosti soudu, mohly by pouze dokreslit pohnutky žalobkyně a paní [příjmení] ohledně uzavření dědické dohody. Pan [příjmení] [příjmení] se stal kupujícím rekreačního objektu, který se uskutečnil až po zahájení exekučního řízení v červnu [rok] Ani výslech tohoto svědka by nepřinesl nic nového. Dále soud pro nadbytečnost zamítl i důkaz (listinným) spisem insolvenčního soudu [spisová značka] z toho důvodu, že má za to, že z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku jsou patrny všechny kroky insolvenčního soudu tak, jak by se promítly do insolvenčního spisu. A právě z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku byly provedeny důkazy shrnuté pod bodem 6. tohoto rozsudku. Dále byl zamítnut i návrh na dokazování přípisem insolvenčního soudu ze dne [datum], označeným [anonymizováno], a to z toho důvodu, že tento přípis se netýkal období, ve kterém spatřovala žalobkyně průtahy. Toto období bylo dovršeno dne [datum] a tento přípis je datován až [datum].

22. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil dle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon č. 82/1998 Sb.), podle kterého stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle ust. § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle ust. § 413 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, jinak rozhodne o nesplnění oddlužení. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat dlužník, insolvenční správce a věřitelé; toto rozhodnutí je účinné nabytím právní moci, jeho právní mocí insolvenční řízení končí.

24. Soud při svém rozhodování vycházel zejména z listinných důkazů popsaných shora. Nejprve soud osvědčil, že žalobkyně postupovala v souladu s ust. § 14 a 15 zák. č. 82/1998 Sb. Poté, co její nárok nebyl uspokojen [stát. instituce], obrátila se se svým nárokem na soud. Soudem však nebyl zjištěn nesprávný úřední postup [anonymizováno] – [stát. instituce], potažmo insolvenčního oddělení [název soudu]. Nedošlo k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, resp. lhůtě přiměřené, jak předpokládá ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Insolvenční soud svým postupem rozhodně nezavinil vznik škody, kterou v tomto řízení uplatnila žalobkyně. Škoda vznikla jednáním, resp. nečinností žalobkyně, která neuhradila paní [jméno] [příjmení] řádně a včas částku [částka], k čemuž se sama zavázala v dědické dohodě, jak vyplynulo z listinného důkazu - z usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Pan [příjmení] [příjmení] byla plně oprávněna podat návrh na exekuci, což také dne [datum] učinila s účinky zahájení exekučního řízení dne [datum]. Žalovaná částka [částka] je„ škodou“, která vznikla v exekučním řízení paní [příjmení] jako oprávněné v exekučním řízení a jednalo se o její náklady na vymáhání částky [částka] prostřednictvím exekutora. Tuto částku zcela po právu uhradila žalobkyně paní [příjmení]. Tato však nemůže odpovědnost za svou platební neschopnost svalovat na insolvenční soud a odvolávat se na„ své legitimní očekávání“. Časový horizont splacení pohledávky z dědického řízení určila žalobkyně spolu se spoludědičkou v dědické dohodě. Šlo tedy o její dobrovolný závazek. (Ačkoliv si je soud vědom tíživé situace, ve které se žalobkyně v této době ocitla a slovní spojení„ dobrovolný závazek“ bude považovat žalobkyně za nepřípadný, nelze toto označit jinak). Lhůta plnění do [datum] se při sjednání dědické dohody mohla jevit dostatečnou (cca 11 měsíců). Avšak žalobkyně ji nemohla garantovat s odkazem na probíhající insolvenční řízení. Nadto se tímto závazkem žalobkyně dostala do rozporu s ust. § 412 odst. 1 písm. g IZ, podle kterého po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

25. Žalobkyně namítala 4 období průtahů. 1) období od 14. 3. do [datum], 2) [datum] – [datum], 3) [datum] – [datum] a 4) období do [datum].

26. Pokud se jedná o 1), tak dne [datum] insolvenční správce podal návrh insolvenčnímu soudu na vydání souhlasu se zpeněžením majetkové podstaty mimo dražbu, tento návrh byl insolvenčním správcem doplněn dne [datum], zveřejněno v insolvenčním rejstříku (dále jen IR) dne [datum]. Následně 22. pracovní den, tedy dne [datum] bylo vydáno usnesení o prodeji mimo dražbu, č.j. [spisová značka] - [anonymizováno] s odkazem na ust. § 289 IZ. Toto ustanovení insolvenčního zákona neobsahuje lhůtu, v jaké má insolvenční soud rozhodnout a soud toto období posuzuje s odkazem na ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a uzavírá, že lhůta 22 pracovních dní je lhůta přiměřená pro vydání tohoto usnesení.

27. Co se týká 2), tak tomuto období předcházelo podání insolvenčního správce dne [datum], tedy podání zprávy o splnění oddlužení, na které reagoval insolvenční soud přípisem ze dne [datum] s upozorněním na tu skutečnost, že nejprve je potřeba podat soudu konečnou zprávu. Insolvenční správce toto napravil svým podáním doručeným soudu dne [datum], zveřejněným v IR dne [datum]. Insolvenční soud dne [datum] zveřejnil vyhlášku o konečné zprávě a od této doby běžela patnáctidenní lhůta pro podání námitek, tato skončila dne [datum]. Od tohoto data žalobkyně spatřuje 2) období průtahů. Soud konstatuje, že [datum] byl pracovní den středa, po kterém však následovaly dva dny státních svátků a dva dny pracovního volna ([anonymizováno] – [datum]) tudíž další úkon soudu mohl být učiněn nejdříve dne [datum]. Dne [datum], tedy 9. pracovní den, bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy, č.j. [spisová značka] – [anonymizováno] s odkazem na ust. § 304 IZ. Toto ustanovení insolvenčního zákona neobsahuje lhůtu, v jaké má insolvenční soud rozhodnout a soud toto období posuzuje s odkazem na ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a uzavírá, že lhůta 9 pracovních dní je lhůta přiměřená pro vydání tohoto usnesení.

28. Co se týká 3) konstatuje soud, že podání insolvenčního správce zaslané do datové schránky [název soudu] dne [datum] v [anonymizováno]: [údaj o čase] hod. (tedy v pátek) bylo zveřejněno dne [datum], následující pracovní den. (Soud tedy spočetl pracovní dny tvrzené nečinnosti až od [datum], nikoliv od [datum], jak namítala žalobkyně.) Dne [datum], tedy 49. pracovní den, bylo vydáno usnesení o vzetí na vědomí splnění oddlužení spojené s rozhodnutím o zproštění funkce správce a osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, č.j. [spisová značka] – [anonymizováno] s odkazem na ust. § 413 a § 414 IZ. Tato ustanovení insolvenčního zákona neobsahují lhůtu, v jaké má insolvenční soud rozhodnout a soud toto období posuzuje s odkazem na ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a uzavírá, že lhůta 49 pracovních dní je lhůta přiměřená pro vydání tohoto usnesení. Období více než 2 měsíců pro vydání rozhodnutí je sice obdobím limitním, avšak nejedná se o porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zde soud odkazuje analogicky na judikát Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 3271/2012 (R 102/2014 civ.). Zde byl posuzován případ rozhodování odvolacího soudu dle ust. § 92 IZ, ve kterém je stanovena lhůta„ s nejvyšším urychlením“. V tomto případě uvedl Nejvyšší soud následující:„ Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se neztotožňuje s názorem žalobce, podle kterého pojem„ s nejvyšším urychlením“ v § 92 IZ je nutno vykládat tak, že by měl soud povinnost rozhodnout o odvolání v řádech dnů, maximálně týdnů.“ Soud tedy analogicky dochází k tomu názoru, že pokud v ustanovení § 413 ani § 414 IZ není stanovena žádná lhůta, nelze z toho dovodit premisu ani legitimní očekávání žalobkyně, že by soud měl rozhodovat v řádech dnů či týdnů, jak požadovala žalobkyně. Naopak, insolvenční soud, který rozhodnutí vydal, postupoval v intencích zákona a je bez patřičné váhy zda se jedná o usnesení složitější povahy, či jak uváděla žalobkyně, pouze o formální kroky ze strany insolvenčního soudu, tak aby došlo k pravomocnému ukončení insolvenčního řízení. Nelze se odvolávat ani na tvrzení insolvenčního správce Ing. [příjmení], který nemůže ze své pozice„ garantovat“ v jakých lhůtách bude soud rozhodovat, jelikož není zaměstnancem insolvenčního soudu, ačkoliv při výkonu funkce insolvenčního správce může mít o lhůtách jakousi povědomost.

29. Ohledně 4) období od [anonymizováno] do [datum], tedy do dne vyznačení právní moci, uvádí soud, že dne [datum] uplynula patnáctidenní lhůta pro podání odvolání v případě doručení tzv. veřejnou vyhláškou ohledně výroku III.-V., avšak ohledně výroku II. (nejspíš insolvenčnímu správci) bylo doručeno až dne [datum], tudíž patnáctidenní lhůta uplynula až dne [datum]. Z tohoto důvodu výrok II. nabyl právní moci až dne [datum] a nejspíš z důvodu vyčkání vrácení se doručenek byla právní moc vyznačena až [datum], tedy 5. pracovní den po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Výrok I., týkající se vzetí na vědomí splnění oddlužení, proti kterému nebylo odvolání přípustné, nabylo právní moci již dne [datum] – zveřejněním usnesení v IR. Právní moc i tohoto výroku byla však vyznačena společně s ostatními až dne [datum]. Ačkoliv žalobkyně namítala, že každý z výroků nabýval právní moci jindy a v moci soudu je, aby právní moc u každého výroku byla vyznačena zvlášť, soud k tomuto uvádí, že nelze po pracovnících soudu legitimně požadovat, aby právní moc u usnesení, které má pět výroků, byla vyznačována ve třech různých lhůtách, a to podle doručení usnesení specifickým osobám. S odkazem na ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. soud uzavírá, že lhůta 5 pracovních dní pro učinění úkonu je lhůta přiměřená.

30. Soud závěrem uvádí, že nebyl zjištěn nesprávný úřední postup insolvenčního soudu. Z toho i plyne skutečnost, že tvrzená škoda, která žalobkyni vznikla, nebyla zapříčiněna jednáním (či nejednáním) insolvenčního soudu. Nebylo tak na místě posuzovat tzv. kauzální nexus. Insolvenční řízení bylo pravomocně ukončeno a bezmála 2 měsíce zbývaly do uplynutí lhůty stanovené dědickou dohodou mezi účastnicemi dědického řízení.

31. Ze shora uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Náhrada nákladů byla vyčíslena celkovou částkou [částka] za 9 úkonů po [částka] dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení