14 C 59/2022

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 19 301,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od podání žaloby. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu zadostiučinění dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též„ zákon č. 82/1998 Sb.“).

2. Žalobkyně v žalobě, jež byla zdejšímu soudu doručena do jeho datové schránky dne [datum], tvrdí, že [anonymizována tři slova] svým rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodlo tak, že zrušilo rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu ze [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a zastavilo řízení. Zrušeným rozhodnutím byl dodatečný platební výměr, jímž byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále též„ DPH“) za zdaňovací období červenec 2011 ve výši 15 133 586 Kč Kč a současně jí byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 3 026 717Kč.

3. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále též„ správce daně“) provedl u žalobkyně daňovou kontrolu za zdaňovací období červenec 2011. [příjmení] kontrola byla zahájena dne [datum]. Průběh a výsledek daňové kontroly jsou zachyceny ve zprávě o daňové kontrole [číslo jednací]. Správce daně uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z přijatých plnění (pořízení zboží – pohonných hmot od vyjmenovaných tuzemských dodavatelů), když správce daně přijatá plnění posoudil jako nikoliv tuzemská. Za zdaňovací období červenec 2011 tak byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty ve výše uvedené výši a bylo jí sděleno, že je povinna uhradit související penále.

4. Proti rozhodnutí o doměření daně a uložení povinnosti zaplatit penále se žalobkyně odvolala. Odvolací finanční ředitelství konstatovalo, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že místo plnění u posuzovaných obchodních případů bylo v tuzemsku.

5. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu podala žalobkyně správní žalobu, na jejímž základě Krajský soud v Praze rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Důvodem pro zrušení rozhodnutí odvolacího orgánu byla dílem nezákonnost v důsledku nesprávného posouzení věci odvolacím orgánem a dílem podstatná vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadených rozhodnutí.

6. Následně odvolací orgán uložil správci daně provést dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí, což správce daně učinil, neboť byl vázán právním názorem krajského soudu, avšak s ohledem na prekluzivní lhůtu pro stanovení daně za zdaňovací období červen 2011, která dle § 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“), uplynula dne [datum], nebyl nakonec odvolací orgán schopen dostát povinnostem stanoveným krajským soudem v rozsudku, tedy znovu vyhodnotit předložené důkazy a seznámit s jejich hodnocením odvolatele (žalobkyni).

7. Žalobkyně délku popsaného daňového řízení, které probíhalo téměř 10 let, považuje za nepřiměřenou a požaduje vzniklou nemajetkovou újmu. [příjmení] řízení nebylo nějak zásadně složité a žalobkyně k průtahům v řízení nepřispěla. V důsledku daňového řízení došlo ke ztrátě pověsti žalobkyně, k nejistotě ohledně dalšího plánování podnikatelského rozhodování a taktéž k potížím způsobeným jednatelce žalobkyně.

8. Žalobkyně má za to, že jí za každý rok řízení náleží částka 20 000 Kč a požaduje též zákonný úrok z prodlení jdoucí ke dni podání žaloby.

9. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby, nepopírajíc, že žalobkyni byla dodatečnými platebními výměry vydanými po provedené daňové kontrole (která se týkala více zdaňovacích období, než právě jen období měsíce července roku 2011) doměřena DPH v celkové výši 228 339 876 Kč a dále byla uložena žalobkyni zákonná povinnost uhradit penále ve výši 45 667 973 Kč. Následně se dne [datum] žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům odvolala.

10. Odvolací finanční ředitelství dne [datum] vydalo rozhodnutí ke všem zdaňovacím obdobím, v rámci kterých změnilo rozhodnutí (dodatečné platební výměry) vydané Specializovaným finančním úřadem a neuznalo žalobkyni nárok na odpočet DPH z plnění, které žalobkyně v daňových přiznáních deklarovala jako přijatá tuzemská zdanitelná plnění, neboť se dle správce daně jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu.

11. Následně probíhalo řízení před soudem, když dne [datum] žalobkyně podala žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, ke Krajskému soudu v Praze, kterou se domáhala zrušení všech výše uvedených rozhodnutí.

12. Řízení před Krajským soudem v Praze bylo zahájeno dnem [datum]. Počínaje dnem [datum] bylo soudní řízení přerušeno, neboť soud čekal na zodpovězení otázek položených Nejvyšším správním soudem Soudnímu dvoru Evropské unie (dále též„ SDEU“). V řízení bylo pokračováno dne [datum]. Dne [datum] Krajský soud v Praze ve věci rozhodl a svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc vrátil k dalšímu řízení, toto řízení bylo pravomocně ukončeno dne [datum].

13. Protože správce daně nebyl schopen dostát povinnosti stanovené krajským soudem v rozsudku, tedy znovu vyhodnotit předložené důkazní prostředky a seznámit s jejich hodnocením žalobkyni a vzhledem k prekluzi nebylo v možnostech správce daně jakkoliv vyhodnotit výsledek a seznámit s jeho hodnocením žalobkyni, jakož i poskytnout lhůtu pro vyjádření se a případnému navržení nových důkazních prostředků, nezbylo než naříkané rozhodnutí zrušit a řízení zastavit.

14. Žalovaná k věci dále uvedla, že pokud jde o daňovou kontrolu a dále doměřovací řízení stran daně samotné, nelze se domáhat přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, ale pouze z titulu průtahů v řízení.

15. Žalovaná k tvrzené nepřiměřené dálce řízení konstatovala, že žalobkyní uváděná délka cca 10 let zahrnuje kromě daňového řízení (i odvolacího) i řízení před správním soudem. K tomu je třeba podotknout, že soudní přezkum rozhodnutí (od [datum] do [datum]) představuje v daném případě podstatnou část celého řízení (cca tři a půl roku). Z toho pak určitá část (téměř dva roky) připadla na zodpovězení předběžné otázky položené Soudnímu dvoru Evropské unie (za tím účelem došlo k přerušení soudního řízení). Z toho důvodu je obtížné posoudit odpovědnost státu za případnou prodlevu, která vznikla v souvislosti s dotazem vzneseným vůči SDEU, neboť dobu projednávání u SDEU nemohly tuzemské orgány nijak ovlivnit.

16. V podání ze dne [datum] žalobkyně dále uvedla, že v její obdobné věci bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém bylo konstatováno, že celková dálka řízení byla nepřiměřená danému typu řízení. Majetková újma je s tímto presumována. Žalobkyně pak dále rozvedla svá tvrzené stran významu řízení. Uvedla, že se v jeho důsledku dostala na seznam nespolehlivých plátců DPH. V tomto okamžiku s ní přestali spolupracovat dodavatelé pohonných hmot. Žalobkyně musela propustit zaměstnance. Její obrat klesl prakticky na nulu. Na základě trestního oznámení správce daně došlo nadto k prověřování jednatelky žalobkyně. Vyslýchán byl i tehdejší daňový poradce žalobkyně.

17. Mezi účastníky byl nesporný průběh předcházejících řízení, tak jej popsala žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum]: Žalobkyně podala za zdaňovací období ledna až července roku 2011 daňová přiznání k DPH, v nichž uplatnila nárok na odpočet DPH na vstupu z tuzemských dodání zboží (pohonných hmot). Dne [datum] zahájil Finanční úřad v [obec] jako tehdy věcně a místně příslušný správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu zaměřenou na DPH za předmětná zdaňovací období. Dne [datum] správce daně žalobkyni v rámci jednání sdělil, že v průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že mezi předloženými doklady fyzicky chybějí některé přijaté faktury, žalobkyně sdělila, že tyto doklady byly zajištěny orgány Policie ČR. Správce daně proto požadoval sdělení, komu konkrétně byly předloženy, a požadoval doložení této skutečnosti. Žalobkyně se k tomu měla vyjádřit do [datum], nicméně tak neučinila. Upozorněním ze dne [datum] doručeným žalobkyni [datum] byla tato správcem daně požádána, aby se k těmto požadavkům vyjádřila do 15 dnů. Žalobkyně tak učinila dne [datum] a uvedla, že nad rámec svých povinností v daňovém řízení nebude správci daně podávat žádná vyjádření z důvodu kriminalizace její obchodní činnosti ze strany správce daně. Sdělením ze dne [datum] správce daně opětovně žádal žalobkyni o sdělení požadovaných skutečností do 15 dnů. Žalobkyně dne [datum] předložila správci daně potvrzení Policie ČR Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKVP, Odboru daní, výnosů a praní peněz o převzetí účetních dokladů. Správce daně vyzval dne [datum] tento útvar Policie ČR k předložení dokladů převzatých od žalobkyně a na základě této výzvy se ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] správce daně seznamoval s předloženými doklady a pořizoval kopie vybraných písemností. Dne [datum] byla žalobkyně seznámena s výsledky kontrolního zjištění, žalobkyně se vyjádřila tak, že se k nim bude vyjadřovat, bude navrhovat doplnění dokazování, a požádala o lhůtu do konce května 2014. Dne [datum] bylo žalobkyni zasláno rozhodnutí o stanovení lhůty dle § 88 odst. 3 daňového řádu, dne [datum] se žalobkyně k výsledku kontrolního zjištění vyjádřila a navrhla jeho doplnění; dne [datum] se opakovaně žalobkyně k výsledku kontrolního zjištění vyjádřila a navrhla jeho doplnění. Správce daně se k těmto vyjádřením a návrhům vyjádřil [datum] a současně žalobkyni sdělil, že zpráva o daňové kontrole bude u něj připravena k projednání [datum]; dne [datum] byla zpráva o daňové kontrole vyhotovena. Dne [datum] žalobkyně sdělila důvody k odepření podpisu zprávy o daňové kontrole, dne [datum] byl zástupce žalobkyně telefonicky kontaktován, správci daně sdělil své důvody odepření podpisu zprávy o daňové kontrole s tím, že považuje-li je správce daně za bezdůvodné, nechť žalobkyni zprávu o daňové kontrole zašle. Dne [datum] byla žalobkyni doručena zpráva o daňové kontrole a dne [datum] byl kontrolní spis předán na Specializovaný finanční úřad. Dodatečné platební výměry byly po daňové kontrole vydány příslušným správcem daně [datum], celkem byla žalobkyni doměřena daň ve výši 228 339 876 Kč a byla jí uložena povinnost uhradit penále ve výši 45 667 973 Kč. Dne [datum] se žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům odvolala, dne [datum] ji správce daně vyzval k odstranění vad odvolání do 15 dnů od doručení výzvy. Dne [datum] žalobkyně požádala o prodloužení této lhůty do [datum]. Žalobkyně své odvolání doplnila [datum], [datum] a [datum]. Dne [datum] Odvolací finanční ředitelství uložilo Specializovanému finančnímu úřadu doplnit spisový materiál, dne [datum] tento úřad dožádal Finanční úřad pro Středočeský kraj – Územní pracoviště v [obec] o provedení úkonů v intencích uloženého doplnění spisového materiálu. Naposledy zmíněný úřad žalobkyni výzvou ze dne [datum], která jí byla doručena [datum], vyzval k prokázání skutečností. Žalobkyně požádala o prodloužení lhůty, její žádosti bylo vyhověno a lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala. Dne [datum] Finanční úřad pro Středočeský kraj – Územní pracoviště v [obec] předal důkazní prostředky Odvolacímu finančnímu ředitelství. Dne [datum] Odvolací finanční ředitelství vydalo rozhodnutí ke všem zdaňovacím obdobím, kterými změnilo dodatečné platební výměry ze dne [datum], žalobkyni neuznalo nárok na odpočet DPH z plnění jí deklarovaných jako přijatá tuzemská zdanitelná plnění s tím, že se jednalo o pořízení zboží z jiného členského státu. Dne [datum] žalobkyně podala žalobu dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ke krajskému soudu a domáhala se zrušení všech rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Toto řízení bylo dne [datum] přerušeno z důvodu vyčkání zodpovězení otázek položených Nejvyšším správním soudem SDEU a v řízení bylo pokračováno od [datum]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], krajský soud zrušil rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudní řízení bylo pravomocně ukončeno dne [datum].

18. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (o jehož obsahu nebylo mezi účastníky sporu), soud zjistil, že Krajský soud v Praze shledal, že rozhodnou otázkou je ve věci posouzení nároku žalobkyně na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění, jejichž předmětem byly pohonné hmoty, které byly dopravovány do ČR z jiného členského státu EU v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Napadená rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství byla založena na zjištění, že pohonné hmoty pocházely z jiných členských států EU, kde byly stáčeny do automobilových cisteren přímo v rafineriích a následně byly převezeny do ČR přímo ke konečnému odběrateli na čerpací stanice, pohonné hmoty byly dodávány mezi několika subjekty – šlo o řetězovou transakci s jednou přepravou, kterou zajišťovala žalobkyně, která zboží převzala v jiném členském státě prostřednictvím svého dopravce. V rozsudku ze dne [datum] krajský soud zrekapituloval dále průběh daňového řízení, mj. uvedl, že finanční úřad dne [datum] předložil zprávu o daňové kontrole správci daně, který následně požádal příslušný policejní orgán o poskytnutí znaleckého posudku z trestního řízení, správce daně přípisem ze dne [datum] doplnil sdělení finančního úřadu ze dne [datum] hodnocením znaleckého posudku, podáním ze dne [datum] žalobkyně nesouhlasila s hodnocením znaleckého posudku a navrhla doplnění dokazování fakturami vystavenými společnostmi AT [anonymizováno] GmbH a AT [anonymizována dvě slova] GmbH, [právnická osoba], [právnická osoba], bankovními výpisy a daňovými spisy společností šetřených v trestním řízení, zprávou o daňové kontrole [právnická osoba] Plus s.r.o. Správce daně po doplnění řízení přípisem ze dne [datum] žalobkyni seznámil se zjištěnými skutečnostmi, žalobkyně se ke sdělení vyjádřila podáním ze dne [datum], navrhla doplnění dokazování dokumenty prokazujícími uzavření a naplnění obchodních případů, doklady o dodání zboží, které má povinnost prodávající, případně dopravce, předat žalobkyni jako kupujícímu. Krajský soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně ohledně neukončení daňové kontroly v souladu se zákonem ani námitku, že určení místa zdanitelného plnění pro účely uplatnění DPH souvisí s režimem podmíněného osvobození od spotřební daně s tím, že právo nakládat se zbožím mohlo být převedeno až po ukončení tohoto režimu a propuštění zboží do volného oběhu. S odkazem na rozsudek SDEU z [datum], C [číslo], ve věci AREX CZ (dále jen„ AREX CZ“) dovodil, že obecná východiska k určení místa dodání zboží pro účely identifikace intrakomunitárního dodání se vztahují i na posouzení transakcí, které tvoří řetězec několika po sobě následujících nákupů a prodejů výrobků podléhajících spotřební dani, které vedly jen k jedné přepravě v rámci Společenství, a okolnost, že se přeprava pohonných hmot uskutečnila v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, není rozhodujícím prvkem pro určení, kterému z řetězových pořízení musí být přeprava přičtena. Zdůraznil, že není povinností správce daně dohledávat důkazní prostředky k prokázání tvrzení daňového subjektu a že důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku na odpočet DPH tížilo primárně žalobkyni. Krajský soud shledal klíčovým hodnocení otázky, jaké skutečnosti je třeba zkoumat v rámci přiřazení přepravy dílčí dodávce zboží v rámci řetězu dodání spojeného s jedinou přepravou zboží z jiného členského státu, s tím, že přičtení přepravy jednomu či druhému pořízení z řetězce po sobě následujících pořízení je závislé na okamžiku, k němuž byly naplněny jednak podmínka týkající se přepravy uvnitř Společenství a podmínka týkající se převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník. V této souvislosti vycházel nejenom ze závěrů vyslovených SDEU v rozsudku AREX CZ, ale též v rozsudku SDEU ze dne [datum], C [číslo], ve věci Herst (dále jen„ Herst“), ohledně toho, že osoba povinná k dani, která uskutečňuje jedinou přepravu zboží uvnitř Společenství v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně s úmyslem získat je pro svou ekonomickou činnost, jakmile bude v členském státě určení propuštěno do volného oběhu, nabývá právo nakládat s tímto zbožím jako vlastník za podmínky, že má možnost činit rozhodnutí, která mohou ovlivnit právní situaci tohoto zboží, zejména rozhodnutí o jeho prodeji. Připomněl též, že Nejvyšší správní soud (v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) v návaznosti za zmíněná rozhodnutí SDEU pro posouzení okamžiku převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník konstatoval, že nepostačuje pouze určit, kdy fyzicky začala osoba se zbožím nakládat, stejně jako nepostačuje konstatovat, kdy přešlo nebezpečí škody na věci. V této souvislosti pak Nejvyšší správní soud odmítl konstrukci naznačenou daňovými orgány, že již pouhým naložením pohonných hmot na cisterny dopravce dochází k nabytí práva nakládat se zbožím jako vlastník, a to i za situace, zajišťoval-li přepravu prostřednictvím jím sjednaného dopravce budoucí vlastník pohonných hmot. Krajský soud proto zdůraznil, že oprávnění rozhodovat o právním osudu zboží nelze ztotožňovat s faktickou možností fyzicky s ním nakládat. V těchto souvislostech krajský soud shledal nesprávným názor žalovaného [příjmení] finančního ředitelství, dle něhož je organizování přepravy pohonných hmot žalobkyní rozhodující okolností, z níž nutně vyplývá závěr o tom, že nabyla právo nakládat se zbožím jako vlastník již v okamžiku stočení pohonných hmot do dopravních prostředků smluvních dopravců. Rozhodující pro určení okamžiku převodu práva nakládat s hmotným majetkem jako vlastník je okolnost, že osoba, na niž je toto právo převedeno, získala možnost činit rozhodnutí, která mohou ovlivnit právní situaci daného zboží, zejména rozhodnutí o jeho prodeji. Touto otázkou se však žalované [příjmení] finanční ředitelství, správce daně ani finanční úřad (v průběhu daňové kontroly) nezabývali, nezkoumali (či zkoumali v omezeném rozsahu) faktický průběh předmětných dodání pohonných hmot žalobkyni, právní vztahy mezi žalobkyní a jejími dodavateli, postup zúčastněných osob při zadávání a vyřizování objednávek a okolnosti nakládání pohonných hmot do dopravních prostředků či realizace plateb včetně případných zálohových plateb. Dle krajského soudu zjištěný skutkový stav neumožňuje jednoznačně ověřit, zda v době od naložení pohonných hmot do cisteren s nimi mohla žalobkyně disponovat jako vlastník. V této souvislosti je též neúplné posouzení dodávek jako pořízení z jiných členských států, neboť hodnocení žalovaného [příjmení] finančního ředitelství, že žalobkyně nabyla právo nakládat se zbožím jako vlastník v jiném členském státě, nemá dostatečný podklad v provedeném dokazování. Krajský soud zhodnotil též postup žalobkyně při plnění důkazní povinnosti ohledně uplatněného nároku na odpočet DPH. Žalobkyně v průběhu řízení sice uplatnila celou řadu důkazních návrhů,„ pohříchu však až na výjimky většinu z nich správci daně nepředložila a zjevně se spoléhala pouze na to, že veškerou aktivitu spojenou s obstaráním navržených důkazů zajistí finanční úřad provádějící daňovou kontrolu, resp. žalovaný v odvolacím řízení“ ˇ,„ žalobkyně v průběhu daňového řízení byla při plnění své důkazní povinnosti velmi pasivní, neboť sama žádné důkazy soudu nepředložila, pouze navrhovala jejich provedení, a to ještě velmi obecným způsobem, takže v mnoha případech nemuselo být zcela jasné, o jaké důkazy jde a jaké skutečnosti mohou být těmito důkazy prokazovány“. Krajský soud z uvedených důvodů zrušil všechna napadená rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zčásti pro nezákonnost v důsledku nesprávného právního posouzení věci žalovaným a zčásti pro podstatnou vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadených rozhodnutí. Neshledal důvod pro zrušení dodatečných platebních výměrů, neboť nejde o případ, že by neměly být vůbec vydány, a žalovanému [příjmení] finančnímu ředitelství uložil posoudit návrhy žalobkyně na provedení dokazování, případně ji vyzvat k jejich upřesnění, obstarat a vyhodnotit důkazy se zaměřením na skutečnosti, které jsou s ohledem na závěry krajským soudem citované judikatury relevantní pro určení místa plnění jednotlivých dodávek pohonných hmot, resp. nabytí práva nakládat se zbožím jako vlastník. (rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací])

19. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (o jehož obsahu nebylo mezi účastníky sporu), soud zjistil, že Odvolací finanční ředitelství uložilo Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj doplnění odvolacího řízení tak, aby vyzval žalobkyni k předložení konkrétních důkazních prostředků prokazujících její tvrzení o tom, že pohonné hmoty pořízené od dodavatelů pořídila v tuzemsku, tedy že se jednalo o tuzemské zdanitelné plnění, aby posoudil žalobkyní navržené důkazní prostředky a tyto provedl, pokud mají relevanci ke sporné otázce místa plnění. Na stav řízení ve věci doplnění byl správce daně dotázán [datum], odpovědí doručenou Odvolacímu finančnímu ředitelství dne [datum] Finanční úřad pro Středočeský kraj sdělil, že žalobkyni vyzval k předložení důkazních prostředků prokazujících tvrzení, že pohonné hmoty byly pořízeny v tuzemsku, k vysvětlení a specifikaci, jaké konkrétní skutečnosti hodlá navrženými důkazními prostředky prokázat a jejich relevanci k projednávané věci. Žalobkyně požádala o prodloužení lhůty ke splnění stanovených povinností do [datum], správce daně lhůtu prodloužil do [datum]. Odvolací orgán písemností ze dne [datum] znovu urgoval stav řízení. Zjistil, že správce daně u žalobkyně provedl několik místních šetření a hodlá vyslechnout jednatele dodavatelů žalobkyně. Po urgenci odvolacího orgánu dne [datum] správce daně zpracoval částečné doplnění spisového materiálu za zdaňovací období netýkající se nynějšího řízení. Doplnění spisového materiálu za zdaňovací období červenec roku 2011 nadále probíhalo. Odvolací finanční ředitelství proto zrušilo dodatečný platební výměr (tj. rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) a zastavilo řízení. Stalo se tak proto, že odvolací orgán nemohl z důvodu blížící se prekluze práva stanovit daň splnit požadavky plynoucí z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tedy znovu vyhodnotit důkazní prostředky a seznámit s tímto hodnocením žalobkyni. Odvolací finanční ředitelství nicméně neshledalo důvodnými námitky žalobkyně stran nezákonného ukončení daňové kontroly a nesprávného posouzení místa plnění v návaznosti na přepravu pohonných hmot v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, neboť okolnost, že se přeprava pohonných hmot uskutečnila v režimu s podmíněným osvobozením od spotřební daně, není rozhodujícím prvkem pro určení místa zdanitelného plnění pro účely DPH. Citované rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství nabylo právní moci dne [datum].

20. Ze sdělení Ministerstva financí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že žalobkyně předběžně uplatnila u žalované nárok, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaná tento nárok odmítla dopisem ze dne [datum] a žalobkyni žádné zadostiučinění za nemajetkovou újmu neposkytla. Tento dopis byl žalobkyni doručen dne [datum].

21. Mezi účastníky nebylo dále sporné, že žalobkyně doručila zdejšímu soudu dne [datum] celkem 7 žalob, kdy v každé této žalobě požadovala přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené dálce daňového řízení ve výši 200 000 Kč. Všechny žaloby se týkají jedné daňové kontroly zahájené dne [datum]. Odlišná jsou zdaňovací období, za která byla v této daňové kontrole doměřena daň z přidané hodnoty. O žalobě týkající se zdaňovacího období červen 2011 zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

22. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a z navazujícího rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že v těchto rozhodnutích byla posuzována žaloba nynější žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé daňové řízení ohledně daňové povinnosti žalobkyně na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce června roku 2011. K doměření daně přitom došlo na základě totožné daňové kontroly, jako je ta posuzovaná v nynější věci. Návazně pak ve věci ohledně DPH za červen roku 2011 došlo ke zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (tj. stejným rozsudkem, kterým bylo zrušeno odvolací rozhodnutí v nyní posuzované věci). Stejně jako v nynější věci pak došlo ke zrušení dodatečného platebního výměru a k zastavení řízení z důvodu nemožnosti stanovit daň před prekluzí. Pravomocně se tak v řízení ohledně zdaňovacího období června roku 2011 stalo dne [datum]. Žalobkyni bylo rozsudkem č. j. [číslo jednací] přiznáno 92 625 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud pak věc posoudil tak, že žalobkyni mělo být správně přiznáno 99 000 Kč (80 % z 123 750 Kč), avšak nepřistoupil ke změně přiznané částky (bod 57 rozsudku).

23. Z výpisu z registru plátců DPH soud zjistil, že žalobkyně zde byla s datem zveřejnění [datum] evidována jako nespolehlivý plátce DPH.

24. Z podkladů týkající se trestního oznámení na žalobkyni soud zjistil, že Finanční úřad v [obec] oznámil orgánům činným v trestním řízení podezření, že žalobkyně se dopustila trestného činu zkrácení daně. V rámci prověřování věci podal vysvětlení dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], daňový poradce. Dne [datum], dne [datum] a dne [datum] pak podala vysvětlení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatelka žalobkyně (oznámení o podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně [číslo jednací], doplnění trestního oznámení [číslo jednací], žádost o doplnění trestního oznámení [číslo jednací], doplnění trestního oznámení [číslo jednací], žádost o doplnění trestního oznámení [číslo jednací], úřední záznamy [číslo jednací], KRPS [číslo] [číslo], [anonymizováno] [číslo] a [číslo jednací]).

25. Soud po provedeném dokazování v rozsahu výše uvedeném, vzal za prokázané, že na základě daňové kontroly, zahájené správcem daně dne [datum], mj. i za zdaňovací období červenec roku 2011, byla žalobkyni za zdaňovací období červenec 2011 doměřena dodatečným platebním výměrem DPH ve výši 15 133 586 Kč a současně jí byla uložena zákonná povinnost uhradit související penále ve výši 3 026 717 Kč (rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). Po následně vydaném rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl Odvolacím finančním ředitelstvím tento dodatečný platební výměr zrušen a řízení bylo zastaveno. Citované rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství nabylo právní moci dne [datum].

26. Na projednávanou situaci aplikoval soud zákon č. 82/1998 Sb.

27. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odstavce 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

28. Podle § 31a odst. 1 cit. zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

30. Předmětem posuzované dané věci je délka řízení, v němž byla žalobkyni na podkladě daňové kontroly příslušným orgánem finanční správy doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec roku 2011 a současně jí byla uložena i povinnost zaplatit související penále.

31. Toto řízení bylo zahájeno dne [anonymizována tři slova] zahájením daňové kontroly a pravomocně ukončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým byl zrušen dodatečný platební výměr a řízení bylo zastaveno.

32. Z důvodu argumentace žalované ohledně povahy předmětného řízení je předně nutno uvést, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (nález Ústavního soudu nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20). Pod prizmatem citovaného nálezu Ústavního soudu již nadále dle Nejvyššího soudu nebude při posuzování nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení namístě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, která do ní nespadají. [příjmení] rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z čl. 38 odst. 2 Listiny. V rozsudku ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3118/2020, přitom Nejvyšší soud vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu při posuzování, zda daňové řízení včetně daňové kontroly je řízením, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, dospěl k závěru, že tomu tak je.

33. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že namítané řízení zahájené daňovou kontrolou dne [datum], následně probíhající před Specializovaným finančním úřadem, Odvolacím finančním ředitelstvím, soudem a opětovně Odvolacím finančním ředitelstvím a skončené rozhodnutím tohoto ředitelství ze dne [datum], je nutno posoudit jako řízení, jehož předmětem od samého počátku bylo základní právo nebo svoboda. Proto je i nutné toto řízení chápat jako jeden celek, jediné řízení, na jehož přiměřenou délku svědčilo žalobkyni právo ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. V případě jeho nepřiměřené délky je pak vznik nemajetkové újmy žalobkyně presumován a žalobkyně není povinna její existenci prokazovat.

34. Pro posouzení věci je pak dále zásadní to, že žalobkyně doručila zdejšímu soudu dne [datum] celkem 7 žalob, kdy v každé této žalobě požadovala přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřené dálce daňového řízení ve výši 200 000 Kč. Všechny žaloby se týkají jedné daňové kontroly zahájené dne [datum]. Odlišná jsou pouze zdaňovací období, za která byla v této daňové kontrole doměřena daň z přidané hodnoty. O žalobě týkající se zdaňovacího období červen roku 2011 přitom zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále též„ rozsudek sp. zn. [spisová značka]“). Návazně se pak danou věcí zabýval v rámci odvolacího řízení [název soudu] v rozsudku ze dne č. j. [číslo jednací] (dále též„ rozsudek sp. zn. [spisová značka]“).

35. Soud se předně zabýval tím, zda je nutno postup orgánů finanční správy týkající se zdaňovacího období měsíce července roku 2011 (který je předmětem nynějšího řízení) a postup orgánů finanční správy týkající se zdaňovacího období měsíce června roku 2011 posoudit jako dvě samostatná řízení, jejichž případná nepřiměřená délka by zakládala samostatná práva žalobkyně na odčinění nemajetkové újmy.

36. Z uvedených soudních rozhodnutí, které soud provedl k důkazu a jejichž obsah nebyl mezi účastníky sporný, a ze skutkových zjištění v nynější věci (popsaných výše) přitom soud zjistil, že postup orgánů finanční správy ohledně daňové povinnosti žalobkyně na DPH za zdaňovací období měsíce června roku 2011 (posuzovaný v rozsudku sp. zn. [spisová značka] a v rozsudku sp. zn. [spisová značka]) a postup ohledně její daňové povinnosti na této dani za zdaňovací období měsíce července roku 2011 (který je předmětem nynější věci) je nutno považovat za jediné řízení.

37. Jedná se totiž o jedno řízení zahájené pro obě zdaňovací období shodně dne [datum], kdy byla zahájena jedna daňová kontrola týkající se obou zdaňovacích období. Následně byly v případě obou zdaňovacích období dne [datum] vydány dodatečné platební výměry, kteréžto byly založeny na stejném právním posouzení věci. Ty pak byly rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] změněny. Obě tato rozhodnutí byla napadena žalobou a obě byla zrušena jedním rozsudkem, tj. rozsudkem [název soudu] ze dne č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. K ukončení řízení pak v obou případech došlo v souvislosti s nemožností stanovit daň před uplynutím prekluzivní lhůty. K ukončení řízení přitom došlo dne [datum] (tj. dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], týkající se zdaňovacího období července 2011; tento den totiž nastal později, než den pravomocného ukončení řízení ve věci DPH za červen roku 2011).

38. Z popsaného stavu je zřejmé, že se jednalo o jedno řízení, v rámci kterého byla žalobkyně vystavena jedné psychické újmě způsobené jí tvrzenou nepřiměřenou délkou řízení.

39. Pro účely zákona č. 82/1998 Sb. je tudíž nutno nastalou situaci posuzovat jako jedno řízení týkající se více nároků, a nikoliv jako více řízení běžících souběžně. [příjmení] závěr ostatně učinil Nejvyšší soud na podkladu restitučního řízení v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

40. Na výše uvedeném dle soudu nic nemění to, že daňová kontrola je z pohledu daňového práva postupem, a nikoliv daňovým řízením, a to, že daňové řízení je vedeno v zásadě ohledně jedné daňové povinnosti vztahující se k jednomu zdaňovacímu období. Uvedené (v zásadě formální) východisko nic nemění na tom, že v nyní projednávané věci bylo vůči žalobkyni postupováno v rámci jednoho společného postupu (daňové kontroly a navazujících kroků orgánů finanční správy a soudů rozhodujících ve správním soudnictví), v rámci kterého byla žalobkyně vystavena jedné psychické újmě způsobené jí tvrzenou nepřiměřenou délkou tohoto postupu. Nerozhodno, že daný postup byl společný pro více řízení z pohledu daňového práva.

41. Jak postupovat v situaci, kdy je žalobou požadováno další přiměřené zadostiučinění týkající se řízení, o kterém již bylo soudem rozhodováno, nastínil Nejvyšší soud v odkazovaném usnesení ze dne 20. 10. 2021, č. j. 30 Cdo 1762/2021-48, kde uvedl, že„ nic nebrání tomu, aby o této částce soud meritorně rozhodl, a buď případně žalobci náhradu přiznal, dospěje-li ke zjevně výjimečnému závěru, že přiznání náhrady požadované v prvním řízení nebylo jen se zřetelem k projevu dispozitivní zásady přiměřeným, anebo aby rozhodl o takovém žádání zamítavě byla-li náhrada přiznaná při rozhodování o dřívějším návrhu ve smyslu přiměřenosti vypořádána nebo byl-li nárok shledán zcela nedůvodným.“ 42. [ulice] řízení ohledně daňové povinnosti žalobkyně na DPH za zdaňovací období červen roku 2011 bylo žalobkyni přiznáno 92 625 Kč (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Je proto nyní namístě zkoumat, zda toto zadostiučinění je s ohledem na další uplatněný kompenzační nárok stále přiměřené.

43. Řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum]. Trvalo tedy 9 let a 4 měsíce. Takovou délku řízení je nutno podle názoru soudu považovat za nepřiměřenou ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. Není přitom rozhodné, že během soudního řízení došlo k položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Do celkové doby řízení je totiž nutno započíst i dobu, kdy je soudní řízení přerušeno (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

44. V případě nepřiměřené délky řízení se vznik nemajetkové újmy předpokládá a je namístě poskytnout peněžité zadostiučinění, neboť pouhé konstatování práva se jeví (a tak je tomu i v nynějším případě) jako nedostačující.

45. Při stanovení výše finanční kompenzace soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu dle kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

46. Soud vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení (1 250 za měsíc řízení), a to s modifikací za první dva roky řízení vždy po 7 500 Kč, neboť délku řízení nelze posoudit jako extrémní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4037/2011). 47. [příjmení] řízení trvalo 9 let a 4 měsíce, základní částka tedy činí 125 000 Kč.

48. Uvedenou částku bylo dle názoru soudu nutno snížit o 20 % s ohledem na složitost řízení a o 10 % s ohledem na chování žalobkyně, která k délce řízení určitým dílem přispěla. Základní částku pak bylo namístě navýšit o 10 % s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobkyni.

49. Ke složitosti řízení soud uvádí, že posuzované řízení bylo složitým řízením po skutkové i právní stránce. Z hlediska právní složitosti nelze přehlédnout, že v dané věci šlo o posouzení nároku žalobkyně na odpočet DPH na vstupu ze zdanitelných plnění, jejichž předmětem byly pohonné hmoty, které byly dopravovány do ČR z jiného členského státu EU v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, v situaci, kdy pohonné hmoty pocházely z jiných členských států EU, kde přímo v rafineriích byly stáčeny do automobilových cisteren, a následně byly převezeny do ČR přímo ke konečnému odběrateli na čerpací stanici, nicméně dodávány byly mezi několika subjekty (šlo o řetězovou transakci) při jediné přepravě zajišťované žalobkyní. Žalobkyně v průběhu řízení argumentovala tím, že určení místa zdanitelného plnění pro účely uplatnění DPH souvisí s režimem podmíněného osvobození od spotřební daně s tím, že právo nakládat se zbožím může být převedeno až po ukončení tohoto režimu a propuštění zboží do volného oběhu. Tato námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou, a to s ohledem na závěry, k nimž dospěl SDEU ve věci AREX CZ a Herst, v nichž mu byly soudy položeny předběžné otázky, pro jejichž zodpovězení bylo soudní řízení přerušeno. Již tato okolnost svědčí o značné právní složitosti věci. Na podkladě navazujících rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak krajský soud uzavřel, že v daných podmínkách je pro určení místa dodání zboží určující okolnost okamžiku převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník, nikoli pouhé určení, kdy žalobkyně začala s pohonnými hmotami fyzicky nakládat jejich naložením na cisterny při organizování přepravy, z něhož vycházelo Odvolací finanční ředitelství, správce daně a finanční úřad. V závislosti na vyřešení této otázky pak do popředí nutně vstoupila otázka dokazování zaměřeného na obsah jednotlivých vztahů mezi žalobkyní a jejími dodavateli, včetně postupu při zadávání a vyřizování objednávek, okolností nakládání pohonných hmot do dopravních prostředků či realizace plateb. Takto velmi široce pojaté dokazování pak probíhalo i po zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] rozsudkem krajského soudu ze dne [datum] (místní šetření, výslechy jednatelů právnických osob – dodavatelů pohonných hmot pro žalobkyni, listiny vztahující se k veškerým přepravám zboží provedených dopravcem [právnická osoba]). V rámci daňové kontroly se správce daně u policejního orgánu v průběhu několika dnů seznamoval s jednotlivými doklady, které žalobkyně tomuto orgánu vydala. Daná věc pak byla posuzována Finančním úřadem pro Středočeský kraj, který prováděl jak samotnou daňovou kontrolu, tak i dokazování, Specializovaným finančním úřadem, který vydal dodatečný platební výměr, Odvolacím finančním ředitelstvím a krajským soudem.

50. Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které podle Stanoviska může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Poškozený jako účastník řízení může negativně působit svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů atd.), a státu rovněž nelze přičítat k tíži prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na návrhy, opravné prostředky nebo námitky účastníků řízení, zvláště jde-li o návrhy, opravné prostředky či námitky zjevně nedůvodné (srov. Stanovisko či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2352/2014, ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2933/2009, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). V této souvislosti je třeba zohlednit, že žalobkyně nereagovala na výzvu finančního úřadu ke sdělení, kterému policejnímu orgánu vydala přijaté faktury, jež chyběly při daňové kontrole, a to do [datum]. K opakované výzvě pak dne [datum] sdělila, že správci daně nebude„ nad rámec svých povinností v daňovém řízení“ podávat žádná vyjádření z důvodu kriminalizace její činnosti ze strany správce daně. Teprve k další opakované výzvě žalobkyně [datum] předložila potvrzení příslušného policejního orgánu o převzetí jejích účetních dokladů. U tohoto policejního orgánu se pak správce daně v průběhu několika dnů v listopadu 2013 a v lednu 2014 s těmito podklady seznamoval a pořizoval si jejich kopie. Žalobkyně též opakovaně žádala o prodloužení lhůt stanovených správními orgány – lhůty k doplnění odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne [datum], lhůty k prokázání skutečností na základě výzvy ze dne [datum], lhůty k předložení důkazních prostředků prokazujících její tvrzení, že pohonné hmoty byly pořízeny v tuzemsku, vysvětlení, co hodlá prokazovat navrženými důkazními prostředky. Ačkoli žalobkyně nesla v řízení důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku na odpočet DPH, nepředkládala správci daně důkazní návrhy, spoléhala se na aktivitu finančního úřadu provádějícího daňovou kontrolu, resp. Odvolacího finančního ředitelství, že si důkazy obstarají, ačkoli povinností správce daně nebylo dohledávat důkazní prostředky k prokázání tvrzení žalobkyně. Slovy krajského soudu tedy byla při plnění své důkazní povinnosti pasivní, důkazy nepředkládala, a pokud je navrhovala, pak tak činila velmi obecně, že mnohdy nebylo jasné, jaké skutečnosti jimi hodlá prokazovat.

51. V rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci nelze těmto dle odvolacího soudu nic vytknout. Postup finančního úřadu, správce daně, Odvolacího finančního ředitelství i krajského soudu byl koncentrovaný, plynulý, bylo v něm postupováno tak, jak se odvíjela důkazní situace v závislosti na přístup žalobkyně k dokazování. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum] sice bylo zrušeno krajským soudem a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, nicméně nelze nezohlednit, že právní závěry, z nichž krajský soud při svém rozhodování vycházel, byly zformulovány až na základě rozhodnutí SDEU (ve věci AREX CZ ze dne [datum] a ve věci Herst ze dne [datum]) o předběžných otázkách, přijatých až po vydání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Právě s ohledem na tyto právní závěry se jako nedostatečné ukázalo též dokazování provedené v daňovém řízení. Vyjádření určitého právního názoru v rozhodnutí správních orgánů, který se posléze ukázal být nesprávným, nelze považovat za nesprávný úřední postup (k tomu obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3202/2012). Pouze na doplnění pak soud uvádí, že krajský soud nepřistoupil ke zrušení výše uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství z důvodu namítaného žalobkyní, že daňová kontrola nebyla ukončena v souladu se zákonem.

52. K významu řízení pro poškozeného Nejvyšší soud uvádí, že roli hraje to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 841/2016). Nejvyšší soud rovněž ustáleně vykládá kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného tak, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní o této okolnosti žalovanou a není povinností soudu zjišťovat nad rámec tvrzení účastníků okolnosti rozhodné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného. Naopak zvýšený význam předmětu řízení pro svou osobu tvrdí a prokazuje poškozený. Výjimku z uvedeného pravidla představují taková řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci trestní, opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu, je třeba vyřídit přednostně, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. presumuje. Nejde-li však o shora vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

53. V namítaném řízení byla žalobkyni doměřena DPH ve výši 228 339 876 Kč a byla jí uložena povinnost uhradit z doměřené částky penále ve výši 45 667 973 Kč (jedná se o jedno řízení a na doměřené částky je proto nutno hledět souhrnně). Žalobkyně tvrdila, že dané řízení pro ni mělo existenční význam, že díky postupu správce daně došlo ke ztrátě její dosavadní dobré pověsti, nejistotě v plánování dalšího podnikatelského rozhodování a postupu, s tím spojenými úzkostmi a potížemi způsobenými její jednatelce a nejistotě mezi zaměstnanci a nevratnému poškození jejího postavení na trhu. V důsledku daňového řízení se žalobkyně dostala na seznam nespolehlivých plátců DPH. V tomto okamžiku s ní přestali spolupracovat dodavatelé pohonných hmot. Žalobkyně musela propustit zaměstnance. Její obrat klesl prakticky na nulu. Na základě trestního oznámení správce daně došlo nadto k prověřování jednatelky žalobkyně. Vyslýchán byl i tehdejší daňový poradce žalobkyně.

54. Soud provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně skutečně byla evidována jako nespolehlivý plátce DPH, což mělo nepochybně vliv na její obchodní činnost a spolupráci s obchodními partnery. Prokázáno pak bylo i to, že z důvodu trestního oznámení správce daně jednatelka žalobkyně a daňový poradce opakovaně poskytovali vysvětlení orgánům činným v trestním řízení.

55. S ohledem na tyto skutečnosti soud hodnotí význam namítaného řízení pro žalobkyni jako zvýšený.

56. Lze tedy shrnout, že tzv. základní částku odškodnění je nutno snížit o 20 % s ohledem na složitost řízení a o 10 % s ohledem na chování žalobkyně, která k délce řízení určitým dílem přispěla. Základní částku pak bylo namístě navýšit o 10 % s ohledem na zvýšení význam řízení pro žalobkyni.

57. Výše přiměřeného zadostiučinění, kterého se žalobkyni mělo dostat, tak činí 100 000 Kč (tj. 80% z 125 000 Kč).

58. Jelikož žalobkyni se v soudním řízení o tomtéž daňovém řízení (viz výše) již dostalo částky 92 625 Kč (rozsudek sp. zn. [spisová značka]), dospěl soud k závěru, že v nynějším řízení je namístě jí přiznat rozdíl, tj. částku 7 375 Kč. Současně soud přiznal žalobkyní požadovaný úrok z prodlení jdoucí ke dni podání žaloby, tj. od [datum].

59. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud vycházel z ustálené judikatury, dle které tarifní hodnota nároku na náhradu nemajetkové újmy činí dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč a dle níž výsledek řízení projevující se tím, že žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit jí zadostiučinění, je nutné hodnotit jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť jí nebylo přiznáno plnění v jí požadované výši (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 40/2014).

60. Náklady vynaložené žalobkyní v řízení před soudem tak činí částku 19 301,80 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč na každý z těchto úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] - § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů na uvedené 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 2, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), náhrady jízdních výdajů v souvislosti s cestou na uvedené jednání na trase [obec] – [obec] – [obec] – v celkové délce trasy 100 km [webová adresa]) ve výši 6,99 Kč/km, tj. 699 Kč (§ 157 odst. 3, odst. 4 písm. b), § 158 odst. 2, 3 a 4 zákoníku práce, § 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění pozdějších novel – dále jen„ vyhláška č. 511/2021 Sb.“) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 3 002,80 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

Poučení