14 C 6/2022 - 176

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 94 520,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje, co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného obchodního úroku ve výši [částka] a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný obchodní úrok ve výši [částka], obchodní úrok z částky [částka] ve výši 14,90 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a za dobu od [datum] až do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro [adresa], náklady státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro [adresa], náklady státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] po žalovaném domáhala uhrazení částky [částka] s příslušenstvím.

2. Uvedla, že [právnická osoba]. (dále též „KB“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru reg. č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obecné podmínky KB pro úvěry občanům (dále též „OP“). Žalovaný úvěr ve výši [částka] načerpal dne [datum].

3. Žalovaný se Smlouvou zavázal vrátit KB poskytnuté peněžní prostředky a uhradit. Čerpaný úvěr měl být splacen pravidelnými 48 anuitními měsíčními splátkami ve výši [částka] se splatností každé splátky vždy k 20. dni v měsíci. Úrok z úvěru byl mezi stranami sjednán v čl. IV.1 Smlouvy neměnnou sazbou 14,90 % po celou dobu trvání smluvního vztahu. Úhrada úroků byla prováděna společně s úhradou jistiny. Výše úhrad na jistinu byla ve výši rozdílu mezi výší celkové splátky a výší vyčíslených úroků z úvěru ke dni splatnosti splátky.

4. Žalovaný na jistinu od [datum] (čerpání úvěru) do [datum] uhradil celkem [částka], dlužná jistina tedy činila ke dni [datum] částku [částka].

5. Žalovaný v rozporu se Smlouvou úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil, ač byl po dobu trvání smluvního vztahu opakovaně písemně upomínán pro nezaplacení jednotlivých splátek.

6. Konečná splatnost zůstatku úvěru včetně příslušenství nastala v důsledku neplnění smluvních povinností žalovaným dne [datum], jak bylo uvedeno ve výzvě k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky.

7. Žalovanému pak byly vyčísleny i dlužené poplatky ve výši [částka], které jsou tvořeny poplatky za 6 upomínek při neprovedení splátky úvěru (6 x [částka]).

8. Pohledávka z předmětného úvěru byla KB uplatněna dle sjednané rozhodčí doložky v OP v rozhodčím řízení, v jehož rámci byl vydán rozhodčí nález, sp. zn. K/2006/00668, a to dne [datum], a následně i v exekučním řízení, které bylo vedeno u Exekutorského úřadu [adresa] – východ, sp. zn. [spisová značka]. V exekučním řízení nebylo uhrazeno ničeho.

9. Následně danou pohledávku nabyla žalobkyně, a to na základě jejího postoupení od KB realizovaného smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. K této smlouvě byl následně uzavřen dodatek, jehož součástí je příloha č. [hodnota], ve které byla uvedena předmětná pohledávka. Tato je v příloze identifikována jménem a příjmením žalovaného, jeho rodným číslem, typem produktu a číslem úvěrového účtu. S odkazem na čl. I bod 2 smlouvy o postoupení pohledávky jsou pohledávky postupovány s veškerým příslušenstvím, zahrnujícím rovněž náklady soudního řízení, a všemi právy s nimi spojenými. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne [datum].

10. Žalobkyně jako věřitel dané pohledávky následně s odkazem na judikaturu týkající se neplatnosti rozhodčích doložek sjednaných obdobně jako v tomto případě dne [datum] souhlasila se zastavením exekuce. Následně žalobkyně bez zbytečného odkladu zahájila (toto) soudní řízení pro vymožení předmětné pohledávky.

11. Žalobkyně pro účely soudního řízení provedla v žalobě vyčíslení svých pohledávek včetně příslušenství ke dni [datum]. Dodala, že po žalobci je požadován pouze řádný obchodní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. Po žalobci nejsou, na rozdíl od původního rozhodčího a exekučního řízení, požadovány smluvní úroky z prodlení.

12. Žalobkyně proto požadovala, aby soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil: částku [částka] kapitalizovaný obchodní úrok ke dni [datum] ve výši [částka] obchodní úrok 14,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

13. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Tvrdí, že si nepamatuje, že by mu KB úvěr poskytla. Podpisy u jeho jména na Smlouvě nejsou pravé (stejně tak není pravý podpis žalovaného na interním účetním dokladu ze dne [datum]). Do roku 2021 po něm nikdo doplacení daného úvěru nepožadoval ani nevymáhal. První aktivita vůči žalovanému nastala až v roce 2021, kdy žalovaný sám navštívil soudního exekutora, a zjistil, že tento proti němu vede 3 exekuce. Soudní exekutor žalovaného v rámci exekuce nikdy nekontaktoval. Žalovanému nebyly doručeny žádné výzvy ani upomínky (nebyla mu doručena výzva k okamžitému splacení úvěru, oznámení o postoupení pohledávky ani usnesení o zahájení exekuce). Doručena mu byla až předžalobní upomínka. Ta byla žalovanému doručena dne [datum]. V předžalobní upomínce byla však doba pro uhrazení dluhu stanovena do [datum]. Předžalobní upomínka tedy nesplnila svůj účel. Nadto byla žalovanému doručována poštou, a ne do datové schránky.

14. Žalovaný dále namítá nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] KB postoupila na žalovanou soubor pohledávek uvedený v příloze č. [hodnota] dané smlouvy. Tato příloha však nebyla v soudním řízení žalobkyní předložena.

15. Žalovaný namítá i promlčení žalovaného nároku. Byl-li mu úvěr poskytnut, stalo se tak [datum]. Dne [datum] byl vydán rozhodčí nález sp. zn. K/2006/00668, jež nabyl právní moci dne [datum]. Usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu exekuci na majetek žalovaného a provedením exekuce pověřil [tituly před jménem] [jméno FO]. K zastavení exekuce došlo až usnesením ze dne [datum], jež nabylo právní moci [datum]. Exekuce probíhala 14 let na základě exekučního titulu – rozhodčího nálezu, který však neměl žádné právní účinky. V roce 2013 Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dovodil, že byl-li rozhodce určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci zastavit pro nepřípustnost. Žalovaný je názoru, že exekuce vedená na základě nevykonatelného rozhodčího nálezu nemůže stavět běh promlčecí lhůty. V objektivní promlčecí lhůtě by pak byla pohledávka promlčena v roce 2016. Dále v této souvislosti žalovaný uvádí, že exekuce měla být zastavena již dříve – v době, kdy vešlo ve známost shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu (a to na základě iniciativy žalobkyně nebo soudního exekutora), a ne až po osmi letech po uveřejnění usnesení velkého senátu. Do roku 2021 žalovaný o předmětné exekuci nevěděl.

16. Žalovaný pak dodává, že pokud by soud dospěl k názoru, že žalovanému byl úvěr poskytnut a na žalobkyni byla pohledávka postoupena, tak žalobní návrh na úhradu příslušenství vzhledem k okolnostem není v souladu s dobrými mravy (žalobkyně či exekuční soud měly činit kroky k dřívějšímu zastavení exekuce). Žalovaný pak podotýká, že by se na něj mělo vztahovat ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyně v reakci na tvrzení žalovaného uvedla, že to byl žalovaný, kdo si vzal úvěr, a tento nesplácel, a to i přes několik let probíhající exekuci. Tvrzení, že podpis na Smlouvě není podpisem žalovaného, je účelové. Ve Smlouvě je uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného. Žalovaný uzavřel Smlouvu o úvěru; úvěr čerpal a následně i několik splátek uhradil. Výzva k okamžitému splacení úvěru byla žalovanému doručena na jím uvedenou adresu. Konečná splatnost úvěru by nadto nastala dle čl. III odst. 4 Smlouvy po 48 měsících. Není pravdou, že by soudní exekutor do roku 2021 po žalovaném ničeho nepožadoval. Žalovanému byly odesílány SMS, žalovaný soudnímu exekutorovi v roce 2017 telefonoval a slíbil uhrazení dluhu, což se však nestalo. V roce 2019 probíhala mezi soudním exekutorem a žalovaným telefonická komunikace. Poté již žalovaný telefony nezvedal. Bydliště měl na ohlašovně. Námitka promlčení vznesená žalovaným není důvodná. Dne [datum] podala KB návrh na vydání rozhodčího nálezu. Tím došlo ke stavení promlčení podle § 430 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „ObchZ“). Nerozhodo, že k zahájení rozhodčího řízení došlo na základě neplatné rozhodčí doložky. Soudní judikatura se v tomto ohledu opakovaně vyjádřila v tom smyslu, že pokud žalobce podá žalobu bez zbytečného odkladu poté, co byla zastavena exekuce z důvodu, že rozhodčí nález týkající se spotřebitelské smlouvy není vykonatelný z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce, zůstávají účinky podané rozhodčí žaloby zachovány. V projednávané věci bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno dne [datum]. Žalobkyně žalobu podala dne [datum]. K promlčení tedy nemohlo dojít. Dle judikatury přitom není relevantní, že k zahájení rozhodčího řízení došlo na základě neplatné rozhodčí smlouvy. Žalobkyně pak dodala, že není povinna žalovanému doručovat do datové schránky. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by nebyla dána její aktivní legitimace. Předložila soudu smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dodatek k dané smlouvě ze dne [datum] a přílohu tohoto dodatku, kde je daná předmětná pohledávka uvedena.

18. V podání ze dne [datum] pak dále žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že není schopna prokázat doručení výzvy k okamžitému splacení úvěru ani odeslání a doručení upomínek, žádá soud o připuštění změny žalobního petitu. Konečná splatnost úvěru nastala dne [datum] dle čl. III odst. 1 Smlouvy. Žalobkyně dle tohoto provedla přepočet jejího nároku; kapitalizaci obchodního úroku i úroku z prodlení provedla ke dni [datum]. Požadovala, aby soud připustil změnu žaloby s tím, že uloží žalovanému uhradit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni [datum] ve výši [částka] a s obchodním úrokem ve výši 14,90 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni [datum] ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

19. Před samotným věcným posouzením věci soud uvádí, že citované podání (tj. podání žalobkyně ze dne [datum]) posoudil nikoliv jako návrh na změnu žaloby, ale jako částečné zpětvzetí. Změnou žaloby totiž není omezení žaloby. V případě, že se žalobce rozhodne učinit předmětem řízení něco méně než doposud, je o tomto procesním úkonu třeba rozhodnout postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. jako o částečném zpětvzetí a v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení částečně zastavit (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 20/99). Vzhledem k tomu, že žalobkyně v předmětném podání omezila jak svůj nárok na jistinu, tak svůj nárok na příslušenství (kapitalizovaný obchodní úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení), posoudil soud její návrh jako částečné zpětvzetí a v tomto rozsahu řízení výrokem I tohoto rozsudku zastavil. Řízení přitom zastavil co do částky [částka] (představující poplatky za učinění upomínek) a co do úroku z prodlení z této částky. Co se pak týče kapitalizovaného obchodního úroku a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, soud řízení zastavil co do částek [částka] (obchodní úrok) a [částka] (úrok z prodlení). K těmto částkám pro úplnost uvádí, že se jedná o rozdíl původně (tj. v žalobě) požadovaných částek kapitalizovaných úroků (obchodní úrok ve výši [částka] a úrok z prodlení [částka]) a částek kapitalizovaných úroků (obchodního úroku i úroku z prodlení) uvedených v podání žalobkyně ze dne [datum], ke kterým pak soud připočetl částku odpovídající daným úrokům za jeden den prodlení (tuto soud vypočet jako podíl žalobkyní požadované částky tohoto kterého kapitalizovaného úroku a počtu dní, po které trvalo prodlení; co se týče úroku z prodlení, zohlednil soud pouze počet dní prodlení a související částku úroku od [datum] do [datum]). Uvedený postup bylo namístě zvolit, neboť žalobkyně v žalobě provedla kapitalizaci ke dni [datum], avšak v podání ze dne [datum] tuto provedla ke dni [datum]. Žalobkyně zkapitalizovala obchodní úrok za dobu do [datum] na částku [částka], z čehož za dobu od [datum] do [datum] odpovídá kapitalizovaný úrok v částce [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] (žalobou provedená kapitalizace) činí kapitalizovaný obchodní úrok [částka] ([částka] minus [částka] za den [datum]), celková výše kapitalizovaného obchodního úroku ke dni [datum] činí [částka] ([částka] ke dni [datum] plus [částka]). Rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka] činí [částka]. Žalobkyně zkapitalizovala úrok z prodlení za dobu do [datum] na částku [částka]. Za dobu do [datum] (žalobou provedená kapitalizace) činí kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] ([částka] minus [částka] za den [datum]). Rozdíl mezi částkou [částka] a částkou [částka] činí [částka].

20. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zajištění:

21. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že v této smlouvě je jako dlužník uveden žalovaný (identifikovaný jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a číslem občanského průkazu) a jako věřitel je uvedena KB. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Je uvedeno, že KB bude danou pohledávku evidovat pod číslem [tel. číslo]/0100. Strany se dohodly, že úvěr bude čerpán jednorázově. V čl. III odst. 1 písm. a) Smlouvy je pak uvedeno, že dlužník je povinen KB vrátit jistinu a uhradit úroky nejpozději do [datum]. Dlužník prohlásil, že souhlasí, aby KB prováděla úhradu jistiny a úroků automatickým převodem z jeho účtu č. [tel. číslo]/0100. Počínaje dnem [datum] bude započato s úhradou jistiny tak, že tato bude splácena vždy k 20. dni v měsíci, a to ve výši rozdílu mezi částkou [částka] a úroky splatnými za období od předcházejícího smluvně dohodnutého termínu úhrady úroků a případně též jistiny. Dlužník tedy byl povinen jistinu splácet 48 měsíčními anuitními splátkami ve výši [částka]. V čl. IV. Smlouvy bylo sjednáno, že úroková sazba bude 14,90 % p.a. ze zůstatku jistiny. V čl. XXX pak bylo uvedeno, že nedílnou součástí Smlouvy jsou Obecné podmínky KB pro úvěry občanům. Jako kontaktní adresu a adresu pro doručování listin dlužník označil adresu [adresa]. Smlouva byla podepsána dne [datum]. Jsou na ní uvedeny podpisy tří osob. Podle údajů uvedených u daných podpisů by mělo jít o žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO] (bankovní poradkyni) a [jméno FO] (bankovního poradce).

22. Z Obecných podmínek [právnická osoba]. pro úvěry občanům soud zjistil, že v čl. VI odst. 14 těchto podmínek bylo uvedeno, že smluvní strany se dohodly, že majetkové spory vzniklé ze smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeným Společností pro rozhodčí řízení, a.s. podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení této Společnosti.

23. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že KB touto smlouvou postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že KB a žalobkyně se dohodly, že příloha č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek se nahrazuje přílohou č. [hodnota] tohoto dodatku. Předmětem postoupení na základě smlouvy o postoupení pohledávek jsou pouze pohledávky uvedené v příloze č. [hodnota] dodatku. V příloze č. [hodnota] daného dodatku je na straně č. [hodnota] uvedena pohledávka označená jménem žalovaného, jeho rodným číslem a číslem [tel. číslo] (jde o stejné číslo, pod kterým je daná pohledávka evidována ve Smlouvě).

24. Z historického výpisu ze dne [datum] týkajícího se daného úvěru soud zjistil, že na daný úvěr bylo uhrazeno 6 splátek, a to z bankovního účtu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Jednalo se o platby ve výši [částka] (celých [částka] na úroky), [částka] (1 [adresa] Kč na jistinu, [částka] na úroky), [částka] ([částka] na jistinu a 1 [adresa] Kč na úroky), [částka] ([částka] na jistinu, [částka] na úroky), [částka] ([částka] na jistinu, [částka] na úroky). Úhrady na úrok tedy byly v celkové výši [částka]; úhrady na jistinu pak v celkové výši [částka].

25. Z listiny nazvané Specifikace pohledávky (č.l. 160 soudního spisu) soud zjistil, že tato vychází z údajů uvedených v historickém výpisu a obsahuje předpis jednotlivých splátek a jejich rozdělení na splátku na úrok a splátku na jistinu v případě, že by se závazek plynoucí ze Smlouvy stal splatným dne [datum]. Dále pak obsahuje údaje o reálných úhradách provedených žalovaným, o částce celkové neuhrazené jistiny a o neuhrazeném obchodním úroku a o výši zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny.

26. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a souvisejících dokladů o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému upomínku, kterou jej vyzval k uhrazení dluhu vzniklého na základě Smlouvy, a to do [datum].

27. Z rozhodčího spisu sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], resp. z jednotlivých listin v tomto spisu založených, soud zjistil následující: - Z interního účetního dokladu ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] došlo k čerpání částky [částka], a to na bankovní účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Úvěrový účet je v tomto dokladu označen jako účet č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. V popisu transakce je uvedeno: čerpání úvěru [Jméno žalovaného]. Doklad je opatřen třemi podpisy, a to i podpisem klienta. - Dne [datum] byl Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. doručen návrh KB na vydání rozhodčího nálezu v souvislosti s neuhrazenou částí úvěru a jeho příslušenství vzniklého na základě Smlouvy. Žalovaným je nynější žalovaný. - Z osvědčení ze dne [datum] soud zjistil, že k rozhodnutí daného sporu byl ze seznamu rozhodců určen [tituly před jménem] [právnická osoba]. - Výzva k vyjádření se k žalobě a stejnopis žaloby byly žalovanému doručovány na adresu [adresa]. Zásilku se nepodařilo doručit. Tato se vrátila s tím, že adresát se odstěhoval. - Z usnesení sp. zn. K/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] soud zjistil, že žalovanému byl pro doručování v daném rozhodčím řízení jmenován opatrovník. Tomuto pak byla doručena rozhodčí žaloba a výzva k vyjádření se k této žalobě. - Z rozhodčího nálezu ze dne [datum], sp. zn. K/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] (dále též „rozhodčí nález“), soud zjistil, že rozhodce [tituly před jménem] [právnická osoba] uložil žalovanému, aby KB uhradil mj. [částka] s řádnými úroky ve výši 14,90 % p.a. z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 25 % z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Rozhodčí nález byl doručen opatrovníkovi pro doručování a je na něm uvedeno, že nabyl právní moci dne [datum].

28. Z exekučního spisu [tituly před jménem] [jméno FO], soudního exekutora, č. j. [spisová značka], resp. z jednotlivých listin v tomto spisu založených, soud zjistil následující: - Z usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že tímto byla nařízena exekuce na pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný (resp. osoba, která se představila jako žalovaný) dne [datum] kontaktoval exekutorský úřad s tím, že si nechal vyjet registr exekucí a chce vědět částky a oprávněné osoby. Zatím neví, jak bude věc řešit. Půjde k právníkovi. Slíbil, že se ozve do konce ledna s tím, jak bude věc řešit. Má 8 exekucí, z toho 3 u [tituly před jménem] [jméno FO]. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] volala pracovnice exekutorského úřadu žalovanému, neboť se měl ozvat, jak bude danou exekuci řešit. Žalovaný telefon nezvedl. Byla mu zaslána SMS, aby kontaktoval exekutorský úřad ohledně řešení exekuce č. j. EX [Anonymizováno]/07. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že pracovnice exekutorského úřadu dne [datum] opět volala žalovanému. Telefon však nezvedl. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] bylo žalovanému opět telefonováno, avšak bez úspěchu. Byla mu odeslána SMS. - Z doručenky č. [hodnota] soud zjistil, že dne [datum] si žalovaný ve své datové schránce vyzvedl exekuční příkaz č. j. [spisová značka]. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] volal exekutorskému úřadu žalovaný (osoba představivší se jako žalovaný), a to v reakci na blokaci bankovních účtů. Žalovaný uvedl, že dlouho seděl a z výše dluhu byl překvapen. Bude hradit [částka] měsíčně. Zavolá do [datum]. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že pracovnice exekutorského úřadu volala žalovanému dne [datum], neboť neuhradil ani první splátku. Žalovaný hovor nepřijal. Byla mu odeslána SMS. - Z úředního záznamu č. j. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] žalovaný (osoba, která se představila jako žalovaný) telefonicky kontaktoval exekutorský úřad, a to v reakci na blokaci účtu. Uvedl, že chce dluhy řešit. - Z usnesení [tituly před jménem] [jméno FO], soudního exekutora, ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že soudní exekutor zastavil exekuci týkající se dané pohledávky, a to na základě návrhu žalovaného (resp. jeho právního zástupce) ze dne [datum], ve kterém právní zástupce žalovaného uvedl, že exekuce je vedena na základě nezpůsobilého titulu. Rozhodčí doložka byla skryta malými písmeny v obchodních podmínkách a tato neobsahovala jednoznačná pravidla pro určení rozhodce. Rozhodčí doložka tudíž byla neplatná a rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodovat.

29. Z přípisu KB ze dne [datum] soud zjistil, že bankovní účet č. [hodnota] patří žalobci. Z daného přípisu pak plyne i to, že rodné číslo žalobce je [RČ]. 30. [tituly před jménem] [jméno FO] (zaměstnankyně KB spolupodílející se na podpisu Smlouvy) během výslechu uvedla, že k dané konkrétní úvěrové smlouvě si z důvodu velkého časového odstupu již nic nevybavuje. V obecné rovině konstatovala, že bankovní poradce zkontroluje totožnost osoby dle předloženého občanského průkazu. Bankovní účty jsou většinou do úvěrových smluv doplňovány automaticky. Ke ztotožnění klientů dochází i v případech, kdy jde o klienta poradci známého. Ke ztotožnění dochází pomocí občanského průkazu. Svědkyně se nesetkala s tím, že by klient předložil cizí občanský průkaz. Svědkyně uvedla, že ze Smlouvy nelze zjistit, jak byly finanční prostředky z úvěru čerpány. Pokud by byly čerpány v hotovosti, předpokládá, že by to bylo ve Smlouvě uvedeno. Článek II. odst. 2 Smlouvy dle jejího názoru svědčí pro závěr, že finanční prostředky z úvěru byly čerpány převodem na bankovní účet. Číslo uvěrového účtu je uvedeno v čl. I. odst.

2. Smlouvy. Svědkyně uvedla, že z interního účetního dokladu ze dne [datum] (založeného v rozhodčím spise) plyne, že úvěr byl čerpán bezhotovostně. Svědkyně v historickém výpisu z [datum] označila účet č. [hodnota] jako účet, na který byly načerpány finanční prostředky z úvěru.

31. Na věc soud aplikoval následující právní úpravu:

32. Podle § 497 ObchZ: Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ: Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

34. Podle § 391 odst. 1 ObchZ: U práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

35. Podle § 392 odst. 11 ObchZ: U práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

36. Podle § 397 ObchZ: Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

37. Podle § 403 odst. 1 ObchZ: Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

38. Podle § 408 odst. 1 ObchZ: Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

39. Soud se předně zabýval tím, zda je ve věci dána aktivní legitimace žalobkyně. Žalovaný tvrdí, že tomu tak není, neboť nebylo doloženo, že by pohledávka, které se nynější řízení týká, byla postoupena žalobkyni.

40. S uvedeným tvrzením se nelze ztotožnit. Bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s KB jako původním věřitelem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek. Postupované pohledávky byly uvedeny v příloze č. [hodnota] dané smlouvy. Následně žalobkyně s KB uzavřela dodatek k dané smlouvě o postoupení pohledávek, ve kterém se KB a žalobkyně dohodly, že příloha č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek se nahrazuje přílohou č. [hodnota] tohoto dodatku. Předmětem postoupení na základě smlouvy o postoupení pohledávek jsou pouze pohledávky uvedené v příloze č. [hodnota] dodatku. V příloze č. [hodnota] daného dodatku je na straně č. [hodnota] uvedena pohledávka označená jménem žalovaného, jeho rodným číslem a číslem [tel. číslo]. Uvedené číslo je přitom ve Smlouvě uvedeno jako číslo, pod kterým bude daný úvěr evidován. Došlo tedy k postoupení žalované pohledávky, a žalobkyně tak byla oprávněna podat nyní projednávanou žalobu. Vzhledem k obsahu dodatku č. [hodnota] (který postoupení vztáhl k pohledávkám uvedeným v jeho příloze a výslovně stanovil, že původní příloha se nahrazuje přílohou dodatku) přitom není rozhodné, zda se daná pohledávka nachází i v původní příloze (tj. příloze ke smlouvě ze dne [datum]). Není proto vadou, že tuto původní přílohu žalobkyně do soudního řízení neposkytla. Pokud přitom žalovaný namítá, že mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky, je nutno uvést, že i kdyby tomu tak bylo, mělo by to za následek toliko to, že žalovaný by mohl svůj závazek splnit i plněním původnímu věřiteli, tj. KB (srov. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „NOZ“). Vzhledem k tomu, že na danou úvěrovou pohledávku po roce 2008 nebylo hrazeno ničeho, je toto tvrzení irelevantní.

41. Soud pak nepřisvědčil ani tvrzení žalovaného, že Smlouvu nepodepsal a že podpis uvedený na Smlouvě není jeho podpisem.

42. Z provedeného dokazování plyne, že žalovaný Smlouvu podepsal. Je nutno předně odkázat již na samotný fakt, že žalovaný je ve Smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a číslem občanského průkazu (svědkyně potvrdila, že bankovní poradci vždy ztotožňovali klienty pomocí jejich občanských průkazů – pokud je tedy ve Smlouvě uveden žalovaný, musela se osoba žádající o úvěr prokázat občanským průkazem žalovaného). Žalovaný přitom jakkoli nevysvětlil, jak by se mohlo stát, že by jeho občanským průkazem disponovala jiná osoba, či že by jiná osoba znala jeho rodné číslo). Svědkyně pak během výslechu uvedla, že se nesetkala s tím, že by se někdo prokazoval cizím občanským průkazem Dále pak nelze přehlížet, že úvěr byl čerpán na bankovní účet patřící žalovanému, což plyne z historického výpisu a výslechu svědkyně (jde o bankovní účet č. [tel. číslo]/0100). Z tohoto účtu pak bylo hrazeno i několik splátek úvěru. Z uvedeného řetězce důkazů zřetelně plyne, že to byl žalovaný, kdo Smlouvu podepsal. Jeho tvrzení, že tomu tak nebylo, nelze přijmout. Na tom nic nemění, že žalovaný sporuje pravost svého podpisu i na interním účetním dokladu ze dne [datum]. O skutečnosti, že úvěr byl čerpán na bankovní účet žalovaného svědčí, jak již bylo uvedeno, historický výpis a výslech svědkyně ([tituly před jménem] [jméno FO] v historickém výpisu z [datum] označila účet č. [hodnota] jako účet, na který byly načerpány finanční prostředky z úvěru).

43. Mezi účastníky je dále spor o tom, zda v nyní projednávané věci došlo ke stavění promlčecí doby zahájením a vedením rozhodčího řízení a zahájením a vedením navazující exekuce.

44. Žalobkyně s odkazy na judikaturu tvrdí, že pro běh promlčení není rozhodné, že rozhodčí řízení v nynější věci bylo zahájeno a vedeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Jak rozhodčí, tak i exekuční řízení stavělo běh promlčecí doby.

45. Soud k danému uvádí, že judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je ustálena v těchto závěrech: - Neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce, respektive konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], R [Anonymizováno]/2011). - Byla-li exekuce nařízena na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Exekuční soudy tak mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jím předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce), a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo k jeho zrušení soudem postupem předjímaným v § 34 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení vyplývá, že podá-li žalobce poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. [jméno FO] formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně o rozhodčím řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). - Při výkladu ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ je nutné přihlížet ke smyslu a účelu daného ustanovení. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ, tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence. Ani právní úprava účinná od [datum], neváže stavení promlčecí lhůty na platnost rozhodčí doložky (srov. § 648 ve spojení s § 3017 NOZ). Závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 ObchZ docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je navíc v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení je nutno považovat za ustanovení speciální k § 403 ObchZ. Toto ustanovení se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod číslem 99/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 99/2017). - Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18 a v nálezu sp. zn. I. ÚS 1091/19 uvedenou argumentaci rozvedl tak, že věřitelé, kteří uplatnili rozhodčí doložku (podali rozhodčí žalobu) před [datum] (tj. před vydáním R [Anonymizováno]/2011), tak činili v období neustálené judikatury obecných soudů k rozhodčím doložkám, a aplikuje se tak na ně úvaha o stavení promlčecí lhůty i v případě zahájení rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí doložky. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm věřitelům, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu, kdy lze judikaturu považovat za již ustálenou. S takovým zneužívajícím postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím (exekučním) řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud poukázal na to, že Ústavní soud v těchto nálezech vyhodnotil závěry obsažené v R 99/2017 a R 100/2017 na téma promlčení jež se utvářely ve věcech, v nichž rozhodčí doložky byly uplatněny před [datum], tedy v době, kdy přístup soudů k otázce platnosti těchto doložek ještě nebyl ustálený, plně uplatnitelnými).

46. Z uvedeného zřetelně plyne, že v nynější věci nedošlo k promlčení žalované pohledávky. Promlčení nároků plynoucích ze Smlouvy se řídí ustanoveními ObchZ – smlouva o úvěru je totiž tzv. absolutním obchodem podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ (§ 3028 NOZ, § 3036 NOZ; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Rozhodná ustanovení ObchZ o promlčení je přitom nutno vyložit tak, že pokud věřitel zahájil rozhodčí řízení (na základě neplatné rozhodčí doložky) před [datum], toto zahájené rozhodčí řízení a na něj navazující exekuční řízení staví běh promlčecí lhůty. Podá-li po zastavení exekučního řízení věřitel bez zbytečného odkladu žalobu, není jeho nárok promlčen.

47. Z provedeného dokazování vyplynulo, že Smlouva byla podepsána dne [datum]. Návrh na zahájení rozhodčího řízení byl podán dne [datum]. Exekuce na základě rozhodčího nálezu vydaného v daném rozhodčím řízení byla nařízena usnesením ze dne [datum]. Exekuce byla zastavena usnesením ze dne [datum]. U zdejšího soudu byl nárok žalobou uplatněn dne [datum]. Byly tedy splněny výše citované podmínky uvedené v judikatuře, a žalovaný tak nemůže v nynějším řízení úspěšně vznést námitku promlčení.

48. Kromě již uvedené judikatury lze dále odkázat i na závěry vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém daný soud posuzoval aplikaci § 408 odst. 1 ObchZ v situaci, ve které došlo k zahájení rozhodčího řízení v roce 2007, k zahájení navazující exekuce v roce 2008, a exekuce byla zastavena v roce 2020. Vrchní soud uvedl: „Otázkou výkladu shora citovaného ustanovení § 408 odst. [právnická osoba] zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2014 (dále jen [právnická osoba]/2014 ), ve kterém uvedl, že závěr, podle něhož na běh desetileté promlčecí lhůty podle ustanovení § 408 odst. 1 věty první obchodního zákoníku nemá vliv právní úkon, který věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní a který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení (lhostejno, zda takovým úkonem je žaloba /§ 79 odst. 1 o. s. ř., popř. § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů/ nebo přihláška pohledávky /§ 20 odst. 7 ZKV/), je ostatně zřejmý i z věty druhé označeného ustanovení. Nemělo-li by totiž uplynutí desetileté doby za následek promlčení pohledávky (již u soudu nebo v rozhodčím řízení uplatněné), potom by zákaz uplatnit námitku promlčení postrádal jakýkoli smysl. Je tak zcela zjevné, že účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 408 odst. 1 větě [právnická osoba] zákoníku je eliminovat nepříznivý důsledek – promlčení pohledávky v důsledku uplynutí desetileté promlčecí doby, k němuž došlo jen z důvodu délky soudního či rozhodčího řízení, byť samotný právní úkon směřující k uspokojení nebo určení práva učinil věřitel včas. Zákaz uplatnit námitku promlčení se vztahuje jen na soudní nebo rozhodčí řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Jinými slovy řečeno, ustanovení § 408 odst. [právnická osoba] zákoníku sice upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), a to aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh (§ 408 odst. 1, věta první). Ovšem pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, zakazuje v tomto řízení uplatnit námitku promlčení (§ 408 odst. 1, věta druhá). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. 31 Cdo 4510/ 2018.

10. Dále Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017 - dále jen R 99/2017 , uvedl, že promlčecí doba podle ustanovení § 403 odst. [právnická osoba] zákoníku přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když rozhodčí smlouva je neplatná, ale zejména zde formuloval a odůvodnil závěr, že zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů byl přijat později než obchodní zákoník, a protože se jedná o předpis stejné právní síly, je nutno aplikovat úpravu pozdější, tedy zákon o rozhodčím řízení, takže ustanovení § 14 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení je ustanovením speciálním k ustanovení § 403 odst. [právnická osoba] zákoníku. Promítnuto na poměry projednávané věci to znamená, že speciálním ustanovením k obchodnímu zákoníku je též ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do [datum], podle něhož platí, že uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Otázkou výkladu shora citovaného ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve vazbě na insolvenční řízení se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne [datum] sen. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2017 - dále jen R 100/2017 , ve kterém uvedl, že je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Pokud v době, kdy došlo k zrušení rozhodčího nálezu, již probíhá insolvenční řízení, nelze podat žalobu podle § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nýbrž přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení. K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil též v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], ve kterém citoval další judikaturu, podle níž, byla-li exekuce nařízena na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Exekuční soudy tak mohou přijmout závěr, že rozhodčí nález jím předkládaný coby exekuční titul nemá žádné právní účinky (jelikož nebyl vydán v mezích pravomoci rozhodce), a není tedy exekučním titulem, bez zřetele k tomu, že formálně nedošlo k jeho zrušení soudem postupem předjímaným v § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení. Zde též uzavřel, že ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů vyplývá, že podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Ze shora uvedeného vyplývá, že ustanovení § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů platí nejen pro situaci, že dojde formálně ke zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení § 34 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení o výkonu rozhodčích nálezů, ale i pro situaci, je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení (exekuce zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.) případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky. Uplatní-li věřitel svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodčí nález nebyl zrušen soudem dle ustanovení § 34 zákona o rozhodčím řízení, ale došlo z důvodu neplatné rozhodčí doložky k zastavení exekuce pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.), a podá-li věřitel bez zbytečného odkladu po pravomocném zastavení exekuce přihlášku pohledávky přiznanou rozhodčím nálezem do insolvenčního řízení, zůstávají účinky podané rozhodčí žaloby zachovány a námitku promlčení přihlášené pohledávky nelze uplatnit (ustanovení § 408 odst. 1 věta druhá zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do [datum], od [datum] do [datum] věta třetí). Promítnuto do poměrů projednávané věci odvolací soud uzavírá, že pokud splatnost pohledávky po odstoupení od smlouvy nastala dne [datum] (§ 349 odst. 1, § 392 odst. [právnická osoba] zákoníku), tak 10letá promlčecí lhůta podle ustanovení § 408 odst. 1, věty první obchodního zákoníku uplynula [datum]. Věřitelka (její právní předchůdce [právnická osoba].) podala návrh na vydání rozhodčího nálezu dne [datum], takže nárok uplatnila v promlčecí lhůtě. Na základě vydaného rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] sp. zn. K/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum], byl dne [datum] byl podán návrh na nařízení exekuce. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum], byla nařízená exekuce zastavena dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky a věřitelka podala u soudu dne [datum] přihlášku pohledávky, kterou uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, (ještě před právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce), a proto podle ustanovení § 16 zákona č. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů zůstávají účinky rozhodčí žaloby podané [datum] zachovány a námitku promlčení přihlášené pohledávky, na jejímž základě se pokračuje ve vymáhání pohledávky (započatém již podáním rozhodčí žaloby), nelze uplatnit (§ 408 odst. 1 věta [právnická osoba] zákoníku).“ 49. Námitce promlčení tedy není možno přitakat.

50. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně (jako profesionál v dané oblasti) měla dát podnět k zastavení exekuce mnohem dříve. Neučinila-li tak, nelze jí nyní přiznat příslušenství pohledávky, které z důvodu dlouho probíhající exekuce k pohledávce přirůstalo. Žalovaný tvrdí, že si nebyl exekuce vědom; exekutorský úřad vůči němu do roku 2021, kdy žalovaný úřad kontaktoval sám, nečinil žádné kroky.

51. Soud na tomto místě uvádí, že danou námitku důsledně hodnotil a stranám během jednání před soudem sdělil, že zvažuje, zda není namístě této vyhovět, a to právě z důvodu, že žalobkyně je profesionálem v dané oblasti. Po zvážení všech rozhodných okolností nicméně soud dospěl k závěru, že předmětné námitce vyhovět nelze. Při tomto závěru byl veden jednak výše uvedenou judikaturou (která akcentovala mj. i nutnost ochrany práv věřitelů uplatnivších jejich pohledávku před [datum], a která se nadto zabývala situací, kdy exekuce stejně jako v nynější věci probíhala po relativně dlouhou dobu – rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a dále i skutečností, že žalovaný si prokazatelně byl vědom (resp. měl si být vědom) nejen toho, že má předmětný závazek plynoucí ze Smlouvy, nýbrž i toho, že exekutorský úřad proti němu vede předmětnou exekuci.

52. Žalovaný Smlouvu dobrovolně uzavřel. Byly mu poskytnuty finanční prostředky, které nevrátil. Žalovaný tedy nemohl legitimně očekávat, že je věc „vyřešena“ a že vůči němu nebude KB, resp. žalobkyně činit další kroky spočívající například právě v zahájení rozhodčího řízení a navazujícího exekučního řízení. Žalovaný si tedy měl být vědom, že má neuhrazený závazek vůči KB a že z titulu toho závazku mohou být vůči němu činěny další právní kroky (spočívající např. právě ve vedení rozhodčího či exekučního řízení). O skutečnosti, že žalovaný byl s tím, že je na základě dané pohledávky ze Smlouvy vedeno exekuční řízení fakticky seznámen dříve, než v roce 2021, pak svědčí obsah spisu soudního exekutora provedeného k důkazu. Již v roce 2017 žalovaný sám úřad soudního exekutora kontaktoval s tím, že si ověřil v registru exekucí, že úřad proti němu vede tři exekuce. Žalovaný chtěl zjistit, o jaké exekuce jde. Slíbil, že bude následně úřad kontaktovat ohledně řešení exekucí. To nesplnil a následné snahy exekutorského úřadu o zkontaktování žalovaného byly neúspěšné. Žalovanému byly opakovaně zasílány i SMS zprávy, ve kterých bylo výslovně uvedeno to, že má řešit mj. exekuci vedenou ohledně nyní projednávané pohledávky. Žalovanému pak byl v roce 2019 do datové schránky doručen exekuční příkaz. To zapříčinilo, že žalovaný soudního exekutora kontaktoval a přislíbil hrazení splátek. To však porušil, neuhradil hned první splátku a následně opět se soudním exekutorem nekomunikoval. Není tak pravdivé tvrzení žalovaného, že do roku 2021 s ním soudní exekutor jakkoli nekomunikoval. Jako neodpovídající zjištěnému skutkovému stavu je pak nutno posoudit i tvrzení žalovaného, že nebylo postaveno najisto, že to byl on, kdo soudního exekutora kontaktoval. Z výše popsaného obsahu spisu soudního exekutora plyne opak. Poukázat lze například na skutečnost, že žalovaný soudního exekutora kontaktoval poté, co mu byl do jeho datové schránky doručen exekuční příkaz a došlo k blokaci jeho bankovních účtů. Takovou reakci musela učinit osoba disponující přístupem do datové schránky žalovaného a disponující přístupem k jeho bankovním účtům. Takovou osobou byl přitom jistě sám žalovaný. Nelze přitom pochybovat ani o tom, že to byl žalovaný, kdo soudního exekutora kontaktoval v roce 2017. Tvrzení žalovaného, že by jiná osoba kontaktovala soudního exekutora s tím, že zjistila, že tento vůči žalovanému vede několik exekucí, a že by se tato jiná osoba snažila zjistit, o jaké exekuce jde, je pouhou spekulací.

53. Soud proto dospěl k závěru, že není namístě žalobkyni nepřiznat (část) příslušenství žalované pohledávky. Na žalovanou, ač profesionála v dané oblasti, nelze přenášet veškerou odpovědnost za skutečnost, že exekuce probíhala dlouhou dobu. Je nutno připomenout, že to byl žalovaný, kdo si vzal úvěr, a tento nesplatil, a to ani po zahájení rozhodčího řízení a ani po zahájení exekuce. Kdyby tak učinil, neprobíhala by žádná exekuce a žádné příslušenství by k jistině nepřirůstalo. Žalovaný však zůstal ve věci po dlouhou dobu nečinný a exekutora kontaktoval až v roce 2017. Ani poté však, a to až do dnešního dne, úvěr nesplatil. Není proto nyní v rozporu s dobrými mravy, aby uhradil i příslušenství, které k dané jistině přirostlo.

54. Na oprávněnosti žalobou uplatněného nároku pak nemůže nic změnit ani obecný odkaz žalovaného na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zaprvé žalovaný konkrétně nespecifikuje, která z norem zvedených v daném ustanovení by se měla na věc aplikovat a co by tato pro danou věc znamenala. Zadruhé pak lze v obecné rovině poukázat na § 168 daného zákona, podle kterého se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, použijí ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti, avšak pouze za situace, že se spotřebitel dostal do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Důvodová zpráva v tomto ohledu uvádí, že pokud prodlení spotřebitele trvá z minulosti, tento zákon se nepoužije, i když dochází k prodlení spotřebitele při placení jednotlivých pravidelných splátek dluhu.

55. Vzhledem k výše uvedenému je tedy nutno uzavřít, že žalobkyně má právo na uhrazení doposud neuhrazené jistiny, obchodního úroku a souvisejícího zákonného úroku z prodlení.

56. Co se týče výpočtu konkrétních částek, které je namístě žalovanému uložit k úhradě, soud vyšel ze skutečnosti, že ke zesplatnění úvěru došlo dne [datum], a to dle čl. III odst. 1 písm. a) Smlouvy, ve kterém bylo sjednáno, že dlužník je povinen KB vrátit jistinu a uhradit úroky nejpozději do [datum]. Toto datum je tak nutno brát jako datum splatnosti úvěru při určení výše žalovaného nároku a jeho příslušenství (viz § 504 in principio ObchZ). Ostatně, žalobkyně sama přiznala, že není schopna prokázat dřívější zesplatnění úvěru.

57. Z historického výpisu, kterýžto žalovaný v řízení nikterak nerozporoval, plyne, že žalovaný na jistinu úvěru uhradil [částka]. Žalovaný má tedy žalobkyni vrátit [částka] ([částka] mínus uhrazených [částka]).

58. Co se pak týče obchodních úroků, tyto by v případě řádného splácení úvěru a jeho splatnosti ke dni [datum] činily [částka] (viz žalobkyní poskytnutý výpočet vycházející z historického výpisu). Jelikož žalovaný na úrok uhradil [částka], činil k [datum] dlužný úrok částku [částka].

59. Za období od [datum] do [datum] činí podle propočtu soudu dlužný obchodní úrok [částka]. Celkově tedy obchodní úrok v kapitalizované formě ke dni [datum] činí částku [částka]. Jelikož však žalobkyně požaduje (po zpětvzetí) na tomto úroku pouze [částka] ([částka] + [částka]), přiznal jí soud tuto částku. Dále je pak nutno od data [datum] do zaplacení uložit žalovanému uhradit žalobkyni úrok ve sjednané roční výši 14,90 % ročně z neuhrazené jistiny ve výši [částka] (podle § 502 odst. 1 ObchZ je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši).

60. Kromě uvedeného pak žalobkyně oprávněně požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení vzniknuvšího v souvislosti s neuhrazenými splátkami na jistinu úvěru. Žalobkyni náleží úrok z prodlení z každé splátky, s jejímž zaplacením žalovaný prodléval. Žalovaný měl jednotlivé splátky plnit vždy k 20. dni v příslušném kalendářním měsíci, počínaje červnem roku 2004.

61. Žalobkyně tvrdila (a žalovaný nečinil sporným), že žalovaný prodléval s placením splátek splatných v období od října roku 2004. Do splatnosti úvěru ([datum]) činí součet dílčích úroků z prodlení (z dílčích splátek) celkem [částka] (uvedené lze dovodit z tvrzení žalobkyně a soud výpočet ověřil). Počínaje dnem [datum] žalovaný prodlévá se splněním dluhu v částce [částka], ke dni [datum] činí kapitalizovaný úrok z prodlení [částka]. Celková výše zkapitalizovaného úroku z prodlení ke dni [datum] proto činí [částka] ([částka] plus [částka]). Od dne následujícího po kapitalizaci, tj. od [datum] do zaplacení, má pak žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené částky jistiny, tj. z částky [částka].

62. Soud proto uzavírá, že řízení výrokem I částečně zastavil, a to v rozsahu podání žalobkyně ze dne [datum], které posoudil jako částečné zpětvzetí.

63. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobě vyhověl, uložil proto žalovanému výrokem II tohoto rozsudku, aby žalobkyni uhradil částku [částka], kapitalizovaný obchodní úrok ve výši [částka], obchodní úrok z částky [částka] ve výši 14,90 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 14 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], a za dobu od [datum] až do zaplacení zákonný úrok z prodlení ve výši, která v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

64. O náhradě nákladů řízení (výrok III rozsudku) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V rozsahu, ve kterém byla žaloba vzata částečně zpět, soud posoudil nárok žalobkyně jako její neúspěch. Při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ([datum]) tvoří ta část řízení, která byla zastavena, částku [částka]. Celkový předmět řízení při kapitalizaci ke dni [datum] pak tvoří [částka]. Žalobkyně tedy byla úspěšná v částce [částka], což představuje 91,04 % z celkového předmětu řízení. Neúspěšná pak byla návazně v 8,96 %. Žalovaný je proto povinen žalobkyni zaplatit 82,08 % jejích nákladů řízení. Žalobkyně by při plném úspěchu ve věci měla právo na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení; 2. předžalobní upomínka ze dne [datum]; 3. sepis žaloby; 4. vyjádření ze dne [datum]; 5. vyjádření ze dne [datum]; 6. účast na jednání dne [datum]; 7. účast na jednání dne [datum]; 8. vyjádření ze dne [datum]; 9. účast na jednání dne [datum]; 10. vyjádření ze dne [datum]; 11. vyjádření ze dne [datum] a 12. účast na jednání dne [datum] (celkově tedy [částka]), a to včetně 12 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. ([částka]) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalovaný je tudíž povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] (82,08 % z [částka]).

65. Soud na tomto místě dodává, že si je vědom, že žalovaný namítal, že předžalobní výzva mu byla doručena dne [datum] a bylo v ní uvedeno, že dluh má splnit nejpozději do [datum]. To však nic nemění na tom, že daná předžalobní upomínka splnila svůj účel a žalobkyni bylo namístě přiznat náhradu nákladů řízení. Žaloba totiž byla podána až dne [datum]. Žalovaný tudíž měl prostor (ač krátký) na předžalobní upomínku reagovat. K tvrzení žalovaného, že žalobkyně mu předžalobní upomínku zaslala poštou, a nikoliv datovou schránkou, pak soud uvádí, že žalovaná neměla povinnost komunikovat s žalovaným datovou schránkou. Pro úplnost pak lze dodat, že i kdyby žalovanému nebyla předžalobní upomínka zaslána vůbec, neznamenalo by to automaticky ztrátu práva žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení. V případě nezaslání dané výzvy je totiž nutno posoudit, zda lze v případě žalovaného uvažovat o pouhém opomenutí žalovanou částku uhradit, dále pak je nutno zhodnotit postoj žalovaného k následně uplatněné pohledávce a jeho reakci na zahájení soudního řízení a doručení žaloby. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud uvedl, že „jelikož (i) pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením)“. V nynější věci žalovaný po zahájení soudního řízení dluh neuhradil. S žalobou nesouhlasil a sporoval oprávněnost žalovaného nároku 66. Co se pak týče výroku IV a V tohoto rozsudku, těmito soud rozhodl o povinnosti uhrazení nákladů, které v nynějším řízení nesl stát. Podle § 148 odst. 1 in principio o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V nynější věci stát platil svědečné (svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]) ve výši [částka]. Uložil proto žalovanému, aby dle výsledku řízení uhradil 91,04 % z této částky, tj. částku [částka]. Žalobkyni pak uložil, aby uhradila 8,96 % z této částky, tj. [částka].

67. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků II, III, IV a V podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení