14 C 60/2023 - 99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 156 062 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 156 062 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 200 000 Kč od 7. 3. 2023 do 13. 3. 2023 a se zákonným úrokem částky 156 062 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení určeným podle předpisu práva občanského jdoucím od 20. 4. 2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně požaduje nemajetkovou újmu z tvrzeného nesprávného úředního postupu v režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a to nepřiměřené délky kompenzačního řízení u zdejšího soudu vedeného pod spisovou značkou 12 C 167/2019 s tím, že žalovanou poskytnuté zadostiučinění ve výši 43 938 Kč není dle názoru žalobkyně adekvátní. Požaduje tak doplatit do, z její strany považované adekvátní částky 200 000 Kč, ještě částku 156 062 Kč příslušenstvím. Uvedla dále, že u žalované uplatnila nárok dne 6. 2. 2023. Žalovaná vydala dne 10. 3. 2023 stanovisko, kterým uznala nárok co do základu a částečně i do výše 43 938 Kč, kterou vyplatila žalobkyni dne 13. 3. 2023. Žalobkyně považuje prodlení žalované již po uplynutí 1 měsíce, a to z důvodu, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6 měsíců neodpovídá úrovni společnosti/techniky atd. Již jen z průběhu předběžného projednání nároku v této věci je patrné, že žalovaná, pokud vykonává svou činnost formálně správně, tak nepotřebuje tak dlouhou dobu 6ti měsíců na projednání věci. V té souvislosti uvedla, že o obdobné otázce již rozhodoval Ústavní soud nálezem ve věci pod sp.zn. II. ÚS 1612/09, který jako obiter dictum před 12 lety uvedl: „22. Jako obiter dictum, nad rámec nosných důvodů tohoto rozhodnutí, se Ústavní soud domnívá, že délka lhůty stanovená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá možnostem a schopnostem státu a samosprávných územních celků administrativně obstarávat náhradově škodovou agendu v době přijetí citovaného zákona. Je však zřejmé, že za uplynulé desetiletí prodělala veřejná správa kvalitativní skok v četnosti věcně i formálně správných rozhodnutí a postupů, v důsledku čehož Ústavní soud očekává, že tato lhůta bude v blízké době zákonodárcem zkrácena.“ Žalobkyně navíc uvádí, že lhůta 6 měsíců je zde již více jak 50 let, kdy stejné zákonné ustanovení bylo součástí původního odškodňovacího zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Přičemž mezi rokem 1969 a 2022 je značný podstatný rozdíl v komunikačních technologiích, jakož i organizaci státní moci.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 6. 2. 2023 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 200 000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 10. 3. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 43 938 Kč. Odkázala na průběh posuzovaného řízení č.j. 12 C 167/2019 u zdejšího soudu, které bylo zahájeno dne 9. 8. 2019, v němž žalobkyně byla též v procesním postavení žalobkyně. V listopadu 2019 žalobkyně žádala o osvobození od soudních poplatků, o němž bylo rozhodnuto v březnu 2020, že se žalobkyně od soudních poplatků neosvobozuje, což bylo dne 11. 8. 2020 potvrzeno i odvolacím soudem. V dubnu 2021 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně, že není důvodná. Jednání se konalo dne 6. 8. 2021, přičemž při jednání dne 2. 11. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudkem odvolací instance byl dne 7. 4. 2022 potvrzen rozsudek soudu I. stupně. Žalobkyně podala dovolání a spis byl dne 2. 8. 2022 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Ten svým rozsudkem ze dne 23. 11. 2022 částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu. Dne 10. 2. 2023 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Řízení není pravomocně skončeno. Žalovaná dospěla k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Namítané řízení trvá prozatím 4 roky a přibližně 2 měsíce. Do celkové délky řízení byla v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2907/2019) započítána i doba předběžného projednání nároku u žalované, a to v délce 6 měsíců. Sice v postupu soudu nebyly zjištěny průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, namítané řízení ale doposud není skončeno, přičemž Nejvyšší soud ČR rozhodl o částečném zrušení rozsudku odvolacího soudu a ve věci bude nyní opět rozhodovat soud I. stupně. Žalobkyni proto žalovaná poskytla zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 43 938 Kč. Na svém stanovisku žalovaná setrvává, je přesvědčena, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení, a to i s ohledem na skutečnost, že namítané řízení doposud není skončeno.

3. V posuzované věci zůstala sporným výše adekvátního odškodnění, kdy žalobkyně má za to, že částka 43 938 Kč je nedostatečná.

4. Nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl uplatněn 6. 2. 2023.

5. Provedeným dokazováním bylo zjištěno:

6. Z informací, výpisem události v řízení, infosoud, ve věci 12 C 167/2019 u Obvodního soudu pro Prahu 2, se podávají tyto události; zahájení řízení 9. 8. 2019, podán opravný prostředek 6. 4. 2020, odeslání spisu 8. 7. 2020, řízení o opravném prostředku u Krajského a Vrchního soudu 14. 7. 2020, vyřízení opravného prostředku 11. 8. 2020. Vrácení spisu 19. 8. 2020, odeslání spisu 25. 2. 2021, zrušení jednání 25. 2. 2021, nařízení jednání 2. 3. 2021, řízení u nadřízeného soudu 4. 3. 2021, vrácení spisu 4. 5. 2021, nařízení jednání 6. 8. 2021, podán opravný prostředek 2. 11. 2021, vydání rozhodnutí 2. 11. 2021, nařízení jednání 2. 11. 2021, odeslání spisu 25. 1. 2022, řízení o opravném prostředku u Krajského a Vrchního soudu 27. 1. 2022, podán opravný prostředek 26. 4. 2022, vrácení spisu 26. 4. 2022, datum pravomocného ukončení věci 4. 5. 2022, odeslání spisu 27. 7. 2022, vrácení spisu 28. 12. 2022, odeslání spisu 27. 1. 2023, vyřízení opravného prostředku 10. 2. 2023, vyřízení opravného prostředku 10. 2. 2023, vrácení spisu 14. 2. 2023, obživnutí věci 15. 2. 2023, podán opravný prostředek 10. 5. 2023, vydání rozhodnutí 10. 5. 2023, vyřízení věci 10. 5. 2023, nařízení jednání 10. 5. 2023, odeslání spisu 18. 9. 2023, řízení o opravném prostředku u Krajského a Vrchního soudu 21. 9. 2023. Dále pokračováno v řízení u nadřízeného odvolacího Městského soudu v Praze, kde bylo zahájeno řízení 21. 9. 2023 a nařízeno jednání ve věci je 9. 11. 2023.

7. Z rozsudku zdejšího soudu č.j. 12 C 167/2019 ze dne 10. 5. 2023 ve věci žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0] proti žalované [Anonymizováno], o zaplacení 158 716 Kč s příslušenstvím se podává výrok I. ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 29. 7. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 110 779 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 29. 7. 2019 do za zaplacení, zamítnuta. Výrok III. - žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46 026 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci rozsudku.

8. Stanoviskem žalované ze dne 10. 3. 2023 sdělila žalovaná žalobkyni poskytnutí zadostiučinění 43 938 Kč.

9. Ze spisu zdejšího soudu 12 C 167/2019 se podává žaloba podaná žalobkyní dne 12. 8. 2019, jedná se o náhradu škody podle zákona č. 82/98 Sb., jíž je požadováno z titulu délky řízení ve věci č.j. 10 C 6/2014 u zdejšího soudu odškodnění nemajetkové újmy ve výši 158 716 Kč. Následovalo doplnění žaloby datované 22. 10. 2019 s ohledem na změnu okolností, které nastaly v mezidobí a které jsou na vůli žalobkyně nezávislé. Výzva, usnesení z 6. 11. 2019 adresované žalobkyni k zaplacení soudního poplatku 2 000 Kč. Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků z 27. 11. 2019, poplatek zaplacen dne 29. 11. 2019, v mezidobí však již byly činěny výzvy žalobkyni, aby odůvodnila návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a poté dne 24. 3. 2020 bylo vydáno usnesení, že se žalobkyně neosvobozuje od soudních poplatků. Usnesení soudu ze dne 24. 3. 2020 - výzva žalované, aby se vyjádřila k žalobě a zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Reakce žalobkyně, že podává odvolání do usnesení, na čísle listu 19 (což je neosvobození od soudních poplatků). Stanovisko žalované k žalobě na čísle listu 24, došlé soudu 15. 4. 2020, navrhuje zamítnutí žaloby. Usnesení soudu číslo listu 37 z 22. 4. 2020, což je výzva žalobkyně, aby odstranila vady svého odvolání, a to odvolací důvod, odvolací návrh (doručeno zástupci žalobkyně 28. 4. 2020). Předložení věci Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, doručeno tomuto soudu 14. 7. 2020. Usnesení odvolací instance na čísle listu 46 ze dne 11. 8. 2020, že usnesení soudu prvního stupně (číslo listu 19) se potvrzuje. Na to referát soudu na čísle listu 47 z 24. 8. 2020, aby rozhodnutí Městského soudu bylo zasláno právnímu zástupci žalobce, dále že je třeba vyžádat přílohový spis a poté předložit po lhůtě 30 dnů soudkyni k nařízení úředního jednání. Na to 1. 9. 2020 připojen přílohový spis 10 C 6/2014. Následně je ve spise založeno na čísle listu 48 podání Ministerstva spravedlnosti z 22. 10. 2020 jako doporučení ve vztahu k fungování soudu s ohledem na vyhlášený nouzový stav a krizová opatření přijatá vládou České republiky, kde se doporučuje, aby nařízená soudní jednání byla konána a nová soudní jednání byla nařizována pouze v případě, že jsou nezbytně nutná, a to zejména s ohledem na běh prekluzivních a promlčecích lhůt nebo jiné důvody vyžadující bezodkladné rozhodnutí soudů, nebo mohou být konána, aniž by byla ohrožena opatření nutná k ochraně zdraví soudců, přísedících, zaměstnanců soudů a dalších osob a dále, že prodlení v soudních řízení vzniklá v důsledku aplikace tohoto doporučení nebudou Ministerstvem spravedlnosti v rámci výkonu jeho dohledových pravomocí považována za průtahy v řízení. Pod bodem II se doporučuje nekonat porady, schůze, jednání a obdobná setkání zahrnující soudce či zaměstnance více soudů a v nejširší možné míře omezit porady a jiná jednání za osobní účasti soudců a zaměstnanců soudu. Následoval poté referát z 27. 11. 2020, aby byli k úřednímu jednání 2. 3. 2021 volání účastníci. Podání žalobkyně na čísle listu 53 z 24. 2. 2021, jako námitka podjatosti soudkyně. Vyjádření soudkyně k námitce podjatosti z 25. 2. 2021 na čísle listu 98. Referát soudu z 25. 2. 2021, aby úřední jednání ze dne 2. 3. 2021 bylo odročeno na neurčito, když důvodem odročení je námitka podjatosti právního zástupce žalobkyně vůči soudkyni. Předložení věci odvolacímu Městskému soudu v Praze dne 4. 3. 2021. Doplnění námitky podjatosti ze strany žalobkyně z 22. 3. 2021. Usnesení Městského soudu v Praze jako nadřízeného, na čísle listu 115, ze dne 13. 4. 2021, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 [tituly před jménem] [jméno FO] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí v této věci. Spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 4. 5. 2021. Referováno rozeslání tohoto dokumentu účastníkům 7. 5. 2021. Na to referát z 8. 6. 2021, jímž soudce nařídil jednání na 6. 8. 2021. Protokol o jednání, číslo listu 131, ze 6. 8. 2021, v závěru uvedeno, že s ohledem na nově navržené důkazy ze strany žalované při tomto jednání se jednání za účelem pokračování v řízení a dokazování odročuje na neurčito s tím, že k novému termínu budou strany předvolány písemně. Referát z 21. 9. 2021, aby bylo nařízeno jednání 2. 11. 2021. Protokol o jednání 2. 11. 2021 s vyhlášeným rozsudkem, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení z částky 158 716 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 29. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá. Pod výrokem II. je povinnost žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení. Odvolání žalobkyně z 2. 11. 2021 proti rozsudku číslo listu 163. Rozsudek v písemném vyhotovení na čísle listu 165 (s vyznačením právní moci 26. 4. 2022), rozsudek vypraven 2. 12. 2021. Dále ve spise doplněno odvolání ze strany žalobkyně datované 2. 12. 2021. Zaslání odvolání protistraně, aby se k němu vyjádřila. Doplnění odvolání žalobkyně z 11. 1. 2022. Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Městskému soudu v Praze 27. 1. 2022. Referát soudce z 27. 1. 2022 k nařízení jednání na 7. 4. 2022, číslo listu 219. Doplnění odvolání žalobkyně z 30. 3. 2022. Vyjádření žalované k odvolání žalobkyně z 4. 4. 2022. U jednání 7. 4. 2022 vyhlášen rozsudek odvolací instance, pod bodem I, že se rozsudek soudu prvního stupně (číslo listu 165) potvrzuje a pod výrokem II. - žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 900 Kč. Spis vrácen soudu prvního stupně dne 26. 4. 2022, tento rozsudek vypraven téhož dne účastníkům. Na to dovolání žalobkyně z 26. 4. 2022, číslo listu 243. Usnesení soudu z 29. 4. 2022, výzva žalobkyni, aby zaplatila soudní poplatek z dovolání 7 000 Kč, soudní poplatek složen dne 5. 5. 2022. Výzva žalované z 12. 5. 2022, aby se vyjádřila asi k dovolání. Spis předložen Nejvyššímu soudu 2. 8. 2022. Referát ze dne 8. 11. 2022, aby byla provedena lustrace žalobkyně [Jméno zainteresované osoby 0/0] v ISZ. Rozsudek Nejvyššího soudu 30 Cdo 2259/2022-282 ze dne 23. 11. 2022, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2022, č.j. 20 Co 32/2022-240, se v části výroku I., kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 11. 2021, č. j. 12 C 167/2019-165, potvrzen ve výroku o věci samé ve vztahu k částce 100 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení a dále ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 28. 12. 2022, vypraveno 28. 12. 2022 rovněž s referátem, aby byl spis s doručenkami zaslán Městskému soudu v Praze k pokračování v odvolacím řízení, tam doručen 2. 2. 2023. Usnesení Městského soudu v Praze 20 Co 32/2022-295 z 10. 2. 2023, že se rozsudek soudu prvního stupně (číslo listu 165) zrušuje, a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 14. 2. 2023. Referát z 16. 2. 2023, aby byli voláni účastníci k úřednímu jednání na den 10. 5. 2023. Referát soudce, aby spis byl zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti na dobu nejdéle tří týdnů dle žádosti ve věci 40 Spr. 1907/2023, tento referát je z 1. 3. 2023 s úředním záznamem, že spis byl od 1. 3. 2023 do 22. 3. 2023 u 40 Spr 1907/23. Protokol o jednání z 10. 5. 2023 s vyhlášeným rozsudkem pod bodem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky od 29. 7. 2019 do zaplacení. Dále výrok II., že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 110 779 Kč příslušenstvím se zamítá, a výrok III. je nákladový. Rozsudek v písemném vyhotovení na číslo listu 316. Právní moc vyznačena dnem 23. 11. 2023. Odvolání žalobkyně z 10. 5. 2023, přeposláno žalované 1. 6. 2023. Doplnění odvolání z 5. 6. 2023 ze strany žalobkyně. Odvolání přeposláno protistraně 8. 6. 2023 s výzvou žalované, aby se vyjádřila k odvolání, výzva datována 8. 6. 2023. Odvolání žalované 21. 6. 2023. Doplnění odvolání žalované z 4. 7. 2023. Přeposláno protistraně dne 10. 7. 2023. Podání žalobkyně, vyjádření k odvolání žalované z 11. 7. 2023. Předložení věci k rozhodnutí o odvolání Městskému soudu v Praze 21. 9. 2023. Referát odvolacího soudu z 25. 9. 2023 k nařízení jednání na 9. 11. 2023. Doplnění odvolání žalobkyně z 5. 11. 2023. Následovalo jednání konané u odvolacího soudu 9. 11. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje (bod I.), bod II nákladový výrok. Spis vrácen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 23. 11. 2023. Dovolání žalobkyně z 23. 11. 2023, dne 29. 11. 2023 přeposláno protistraně, přeposláno [Anonymizováno].

10. Skutkovým zjištěním soudu je, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 9. 8. 2019. Žalobkyně v řízení vystupuje v procesním postavení žalobkyně. Dne 27. 11. 2019 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 24. 3. 2020 bylo rozhodnuto, že se žalobkyně od soudních poplatků neosvobozuje, avšak v mezidobí, dne 29.11.2019 žalobkyně poplatek zaplatila. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo dne 11. 8. 2020 potvrzeno odvolacím soudem. Usnesením nadřízeného soudu ze dne 13. 4. 2021 bylo rozhodnuto, že žalobkyní vznesená námitka podjatosti není důvodná a soudkyně není vyloučena z projednání věci. Jednání se konalo dne 6. 8. 2021 a při jednání konaném dne 2. 11. 2021 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek soudu I. stupně byl dne 7. 4. 2022 potvrzen odvolacím soudem. Žalobkyně podala dovolání a spis byl dne 2. 8. 2022 předložen Nejvyššímu soudu ČR. Ten svým rozsudkem ze dne 23. 11. 2022 částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu. Dne 10. 2. 2023 odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Dne 16. 2. 2023 soud I. stupně nařizuje jednání na den 10. 5. 2023, kdy byl vyhlášen rozsudek ve znění pod bodem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 47 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z uvedené částky od 29. 7. 2019 do zaplacení. Dále pod výrokem II., že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 110 779 Kč příslušenstvím se zamítá (výrok III. je nákladový). Právní moc je vyznačena dnem 23. 11. 2023. V mezidobí se odvolala žalobkyně dne 10. 5. 2023, doplnila odvolání 5. 6. 2023. Odvolala se též žalovaná 21. 6. 2023, žalobkyně se k tomuto odvolání vyjádřila 11. 7. 2023. Spis byl k rozhodnutí o odvolání doručen Městskému soudu v Praze 21. 9. 2023, který 25. 9. 2023 nařídil jednání na 9. 11. 2023 u něhož byl vyhlášen potvrzující rozsudek. Žalobkyně podala dovolání 23. 11. 2023, aktuálně je spis na SO (seznamu odeslaných) u Nejvyššího soudu. Řízení je pravomocně skončeno 23.11.2023 a nyní probíhá fáze u Nejvyššího soudu ČR iniciovaná žalobkyní.

11. Soud tak posuzoval délku zatím neskončeného řízení, které trvá aktuálně od 8/2019 do 23.11.2023, tedy 3 roky a 3 měsíce.

12. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

17. Nemajetková újma z nepřiměřené délky řízení se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (viz též nález Ústavního soudu II. ÚS 862/10).

18. Za spravedlivou k odškodnění nemajetkové újmy je třeba považovat takovou náhradu, která umožní poškozenému napravit důsledky nesprávného úředního postupu a procesní subjekt se tak přestane považovat za poškozeného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 3269/2009). Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoliv sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2010, sp.zn. 30 Cdo 1313/2010).

19. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25Cdo 38/2000). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou.

20. V projednávané věci nelze konstatovat dle názoru soudu průtahy v řízení, tudíž nelze konstatovat, že by žalobkyni mohla vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Soud posuzuje délku trvání řízení komplexně, zabývá se plynulostí jednání ve věci, činěním úkonů v přiměřených lhůtách, procesní aktivitou účastníků i složitostí věci. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků, kdy k nápravě věcně či právně nesprávných rozhodnutí soudu jsou účastníkovi řízení zákonem poskytnuty prostředky k ochraně jeho práv, tedy opravné prostředky a mimořádné opravné prostředky, které má účastník ve stanovených lhůtách možnost využít, což mu pochopitelně nelze přičítat k tíži. Jestliže ovšem účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Soud tak uzavřel, že úkony byly prováděny v řádných lhůtách, když v dané věci rozhodovaly dosud soudy dvou stupňů soudní soustavy a očekává se ještě rozhodnutí ve věci u dovolací instance. V daném případě nelze konstatovat nepřiměřenost délky řízení 21. Pakliže žalovaná uznala, že se v projednávané věci jedná o nepřiměřenou délku a poskytla žalobkyni za vzniklou nemajetkovou újmu 43 938 Kč, pak je nutno finanční plnění hodnotit jako nadlimitní ve vztahu k posuzovanému řízení, a to i z hlediska faktu, že posuzované řízení dosud není skončeno.

22. V této souvislosti soud odkazuje na faktor tzv. řetězení nároků. Posuzované řízení bylo samo kompenzačním řízením, tedy t.č. vedené řízení je druhým navazujícím kompenzačním řízením, kdy se ze strany žalobkyně jedná o řetězení nároků. Ústavní soud již v usnesení sp. zn. II. ÚS 2577/14 uvedl následující: „lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (zákon č. 82/1998 Sb.). Ve stávající věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ 23. I nadále probíhající zdrojové řízení, kdy se věc nachází k dni rozhodování u nejvyšší soudní instance, nemůže vést k přesvědčení soudu o nepřiměřené délce řízení. V té souvislosti je nutno odkázat na kritérium složitosti řízení spočívající v počtu stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc rozhodována, a to zejména s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu vis. usn. ze dne 16.07.2019, sp. zn. 30 Cdo 529/2019. Nejvyšší soud v té souvislosti uvedl: „Pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována. V tomto směru je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí (popř. stupňů jiných orgánů veřejné moci), které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Jedná se tedy o relevantním kritérium pro posouzení přiměřenosti celkové doby řízení a v tomto ohledu lze delší dobu řízení mít za ospravedlnitelnou, proto by se tato skutečnost měla projevit v úvaze soudu o odpovídajícím snížení základní částky (…) Je tak nutné uzavřít, že složitost věci může být dána na základě počtu stupňů soudní soustavy, v nichž byla věc rozhodována, bez ohledu na důvodnost podaných opravných prostředků či postup orgánů veřejné moci.“ 24. Tudíž, posuzovanou délku řízení v této procesní fázi aktuálně iniciovala sama žalobkyně podáním mimořádného opravného prostředku, o němž ještě nebylo rozhodnuto, nicméně bez ohledu na výsledek podaného mimořádného opravného prostředku lze konstatovat, že délka takto prodlouženého zdrojového řízení jde k tíži žalobkyně a shledala-li žalovaná délku řízení nepřiměřenou a poskytla-li plnění v relutární formě, pak soud není přesvědčen, že by mělo být toto plnění ještě navyšováno.

25. Z uvedeného důvodu byla žaloba zamítnuta.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady ve formě paušálu dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/20154 Sb. a náleží jí tak náhrada za vyjádření k žalobě, její účast u jednání dne 8.11.2023, 17.1.2024 a 21.2.2024 a dále vyjádření z 13.12.2023 a z 13.2.2024 částka 5 x 300 Kč, v součtu 1 500 Kč.

Poučení