14 C 66/2017-678

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 647.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši 1.101 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši 1.101 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2017 se žalobce domáhal vypořádání společného jmění účastníků, do kterého zahrnoval nemovitosti p. č. [rok], p. č. [rok], st. p. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], vše v obci a k. ú. [obec]. Dále se domáhal vypořádání pohledávky rodičů žalobce z titulu investic do těchto nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedl, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu čj. 6 C 20/2015 ze dne 20. 10. 2015, který nabyl právní moci. Tím zaniklo i společné jmění účastníků, o jehož vypořádání nejsou účastníci schopni se dohodnout. Pod sp. zn. 19 C 180/2015 je u soudu veden spor o určení, zda předmětné nemovitosti spadají do společného jmění účastníků. Nemovitosti byly získány za trvání manželství za prostředky ze společného jmění. Za tyto prostředky byly za trvání manželství nemovitosti dále rozšiřovány a udržovány. Na základě neplatných právních úkonů došlo k tomuto majetku k zúžení SJM a výlučné vlastnictví k těmto nemovitostem bylo v katastru nemovitostí zapsáno na žalovanou. Podle žalobce nemovitosti náleží do společného jmění. Pokud by se jednalo o výlučný majetek žalované, náležel by k vypořádání vnos ze společných prostředků na výlučný majetek žalované ve výši 100 % hodnoty nemovitostí, protože celá nemovitost byla vystavěna z prostředků SJM (když se nepočítá práce a prostředky rodičů žalobce). Dle § 742 o. z. by vnos měl být vypořádán v aktuálních cenách celého majetku. Na výstavbě společných nemovitostí se aktivně podíleli rodiče žalobce, kteří požadují vrácení svých investic z úspor ve výši cca 200.000 Kč a ocenění své práce za celé období. V průběhu řízení žalobce do vypořádání navrhl movité věci dle podání čl. 177-178, čl. 342-346 s tím, že věci jsou v držení žalované.

2. Žalovaná trvala na tom, že nemovitosti, které byly předmětem dohody účastníků o zúžení společného jmění, jsou v jejím výlučném vlastnictví. Vypořádat je možno pouze vnosy ze společného jmění, které byly do nemovitostí investovány po zúžení společného jmění. Nesouhlasila s tvrzením, že odvezla movité věci patřící do společného jmění, uvedla, že opustila společnou domácnost před rozvodem manželství a odvezla si pouze nezbytné osobní věci a osobní věci syna. Část věcí je součástí domu a pozemku a jsou tak ve výlučném vlastnictví žalované. Navrhla, aby byly vypořádány movité věci (čl. 226-230, 244-263) a pozemky p. č. [rok] a p. č. [rok].

3. V průběhu řízení došlo ke zpětvzetí žaloby a vzájemné žaloby ohledně pozemků p. č. [rok] a p. č. [rok] (čl. 416, 481, 623) ohledně všech movitých věcí a ohledně pohledávky rodičů žalobce. V rozsahu, ve kterém byly žaloba a vzájemná žaloba vzaty zpět, bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno usneseními čj. 14 C 66/2017-419 ze dne 22. 7. 2019, čj. 14 C 66/2017-483 ze dne 18. 5. 2020 a čj. 14 C 66/2017-624 ze dne 24. 10. 2022.

4. Po částečných zpětvzetích zůstaly předmětem vypořádání nemovitosti p. č. [rok], a st. p. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], vše v obci a k. ú. [obec], respektive investice do těchto nemovitostí.

5. Žalobce s ohledem na pravomocné rozhodnutí ve věci 19 C 180/2015 v průběhu řízení uvedl, že sice došlo k vyloučení nemovitostí ze společného jmění, ale nedošlo k jejich vypořádání. V rozsudku zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018 je odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2017 ve věci sp. zn. 22 Cdo 5905/2016, podle něhož v případě částečné dohody o vypořádání se na tzv. vypořádací podíl nevtahuje § 150 odst. 4 obč. zák., neuplatní se tedy zákonná domněnka vypořádání. Žalovaný (ve věci 8 C 149/2016) má nárok na řádný vypořádací podíl – hodnoty nemovitosti. Žalobce proto s poukazem na § 13 o. z. navrhoval, aby byla vypořádána celá hodnota předmětných nemovitostí a soud vycházel z aktuálního odhadu ceny nemovitostí.

6. Žalovaná setrvala na tom, že v souvislosti s dohodou o zúžení společného jmění mezi účastníky došlo i k dohodě o vypořádání nemovitostí. Je tak možno vypořádat pouze prokázané vnosy učiněné po zúžení společného jmění ze společného jmění do výlučného majetku žalované, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 4341/2015. Žalobce odvezl kuchyňskou linku a tepelné čerpadlo k bazénu, proto od částky stanovené znalcem je třeba odečíst náklady na tyto položky. Co se týče vnosů do zahradního domku, tento sice fakticky existoval, ale stavba nebyla povolena, nebyla zapsána na listu vlastnictví. Dále by soud měl zohlednit plnění ze strany žalované, která byla obdarována svou matkou částkou 150.000 Kč a tuto částku od vnosů odečíst.

7. Ve věci byly provedeny listinné důkazy spisy zdejšího soudu sp. zn. 6 C 20/2015 a sp. zn. 19 C 180/2015, výpisem z katastru nemovitostí – listem vlastnictví č. 1926, kupní smlouvou ze dne 11. 9. 2019, přípisy právního zástupce žalobce ohledně vypořádání společného jmění, přípisy právních zástupců žalované ohledně vypořádání společného jmění, nepodepsaným návrhem dohody o vypořádání společného jmění, notářským zápisem NZ 167/97 ze dne 18. 8. 1997, notářským zápisem NZ 41/99 ze dne 17. 2. 1999 s rozhodnutím o povolení vkladu dne 22. 5. 2020, notářským zápisem NZ 137/ 2000 ze dne 27. 6. 2000, spisem [stát. instituce] nad [příjmení] ohledně výstavby rodinného domu [adresa], včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 30. 9. 1999, a ohledně přístavby rodinného domu [adresa], včetně kolaudačního rozhodnutí ze dne 24. 11. 2003, fakturami čl. 120-124, [číslo], [číslo], montážním a dodacím listem bazénu, zprávou [stát. instituce] nad [příjmení] (čl. 647), kupní smlouvou ohledně st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba [adresa], a p. p. [rok] ze dne 10. 6. 2020, rozsudkem zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018, potvrzením [jméno] [příjmení]. Dále byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] a výslechem tohoto znalce. Dále byly provedeny důkazy výslechem svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

8. Soud v rozsudku blíže neuvádí a nehodnotí důkazy, které byly provedeny k položkám, ohledně kterých bylo řízení pravomocně zastaveno.

9. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 6 C 20/2015 bylo zjištěno, že dne 5. 3. 2015 podala manželka návrh na rozvod manželství účastníků s tím, že od léta 2014 nežijí manželé ve společné domácnosti. Rozsudkem čj. 6 C 20/2015-74 ze dne 20. 10. 2015, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2015, bylo manželství účastníků uzavřené 26. 9. 1987 rozvedeno postupem dle § 755 odst. 1 občanského zákoníku.

10. Z korespondence mezi právními zástupci účastníků bylo zjištěno, že vedli jednání o vypořádání společného jmění účastníků, ke konkrétní dohodě nedospěli, návrh písemné dohody o vypořádání společného jmění není účastníky podepsán.

11. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 19 C 180/2015 bylo zjištěno, že dne 15. 9. 2015 podal žalobce u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal, aby bylo určeno, že nemovitosti p. p. č. [rok], p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa], náleží do společného jmění účastníků. K odůvodnění uvedl, že nemovitosti účastníci nabyli za trvání manželství ze společných prostředků. Na základě neplatných úkonů byla do katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice žalovaná, která odmítá v katastru nemovitostí uvést do souladu faktický a právní stav. Účastníci nejprve zakoupili dne 22. 3. 1994 nemovitosti v obci a k. ú. [anonymizováno]. Následně se dohodli, že postaví dům ve [obec] a nemovitosti ve [anonymizováno] prodali kupní smlouvou ze dne 18. 8. 1997 za částku 577.500 Kč. Tuto částku a další prostředky vydělané za trvání manželství investovali do nákupu a výstavby nemovitostí v [anonymizováno] ulici. Účastníci chtěli získat byt ve [obec], dohodli se proto, že naoko převedou společné nemovitosti na žalovanou a žalobce jako nevlastník se bude ucházet o převod bytu za zvýhodněných podmínek. To bylo realizováno smlouvou o změně stanoveného rozsahu SJM ze dne 17. 2. 1999. Rozsudkem čj. 19 C 180/2015-174 ze dne 6. 10. 2016 byla žaloba zamítnuta ohledně p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa] (výrok I.), a bylo určeno, že p. p. č. [rok] náleží do společného jmění účastníků, které zaniklo rozvodem manželství dne 11. 11. 2015 (výrok II.). Výrok II. rozsudku nabyl právní moci 12. 11. 2016 Okresní soud dospěl k závěru, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Smlouva o zúžení SJM, kterou účastníci změnili rozsah SJM převedením v ní uvedených nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, je platným právním úkonem. Tímto úkonem účastníci nesimulovali žádný jiný právní úkon, nýbrž dosáhli přesně toho, čeho chtěli dosáhnout a co je obsahem smlouvy. Proto ohledně p. p. č. [rok] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba domu [adresa], byla žaloba zamítnuta, neboť výlučnou vlastnicí nemovitostí je žalovaná. Ohledně p. p. č. [rok] dospěl soud k závěru, že náleží do společného jmění. Žalovaná sice v kupní smlouvě ohledně parcely figurovala jako jediný kupující, ale neprokázala, že by kupní cenu zaplatila ze svých výlučných prostředků. Ve výrocích III. až V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu. Na základě odvolání žalobce proti výrokům I., III. až V. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem čj. 24 Co 69/2017-229 ze dne 22. 3. 2017 rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu potvrdil, když dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Na základě dovolání žalobce byl tento rozsudek odvolacího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 3245/2017-254 ze dne 20. 9. 2017 a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyslovil závazný právní názor, že na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové čj. 24 Co 69/2017-284 ze dne 29. 11. 2017, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2017, byl poté rozsudek okresního soudu čj. 19 C 180/2015-174 v napadených výrocích potvrzen. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry okresního soudu a dospěl k závěru, že smlouva o zúžení společného jmění účastníků uzavřená formou notářského zápisu dne 17. 2. 1999, sp. zn. NZ 41/99, je platným právním úkonem a nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalované. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že sama okolnost, že předmětné nemovitosti nejsou součástí SJM, neznamená, že žalobce nemá žádné nároky na vypořádání investic, které za trvání manželství ze společného účastníci jakožto manželé investovali do výlučného majetku žalované, tj. do předmětné nemovitosti. Žalobce bude moci v řízení o vypořádání SJM uplatňovat investice do předmětných nemovitostí, k nimž došlo po uzavření smlouvy o zúžení SJM. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením čj. 30 Cdo 847/2018-305 ze dne 23. 10. 2018, které nabylo právní moci 14. 11. 2018, odmítl s tím, že dovolání není přípustné. V průběhu řízení byla dne 20. 6. 2016 před okresním soudem vyslechnuta mj. svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalované, která uvedla, že dům [adresa] účastníci financovali z prodeje domu ve [anonymizováno]. Svědkyně žalované poskytla částku asi 130.000 Kč na koupi horní zahrady (p. p. č. [rok]), neví přesně, kdy to bylo.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví č. 1926 ohledně stavu ke dni 12. 3. 2018 bylo zjištěno, že ve společném jmění účastníků byly vedeny parcely p. č. [rok] a p. č. [rok] Kupní smlouvou ze dne 11. 9. 2019 účastnicí jako prodávající prodali tyto nemovitosti kupujícím [jméno] a [jméno] [příjmení] za kupní cenu 1.750.000 Kč. Ohledně těchto nemovitostí došlo s ohledem na zpětvzetí k zastavení řízení.

13. Z notářského zápisu ze dne 18. 8. 1997 sepsaného notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ 167/97 bylo zjištěno, že účastníci jako prodávající uzavřeli s kupujícími [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvu o prodeji nemovitostí – domu [adresa] se stavební parcelou [číslo] zahradou [parcelní číslo] v k. ú. [anonymizováno] za kupní cenu 577.500 Kč. Kupní cenu zaplatili kupující prodávajícím při podpisu smlouvy před notářem. Vklad práva podle smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí 23. 10. 1997, právní účinky vkladu vznikly dnem 20. 8. 1997.

14. Z notářského zápisu ze dne 17. 2. 1999 sepsaného notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ 41/99 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o změně rozsahu společného jmění manželů, podle které zúžili SJM tak, že výlučnou vlastnicí dosud nezkolaudované stavby, včetně součástí a příslušenství na parcele č. [rok], dále zahrady p. č. [rok], včetně zastavěné plochy, vše v k. ú. [obec], je žalovaná. Účastníci prohlásili, že vypořádání podílů z tohoto majetku je bezúplatné a nabyvatelka bude jedinou účastnicí dalšího stavebního řízení. Majetek získaný za trvání manželství (kromě nemovitostí shora označených) zůstává v SJM. Po uzavření této smlouvy a za trvání manželství nabývají účastníci majetek získaný z prostředků a zdrojů SJM do společného jmění manželů. Účastníci prohlásili, že smlouvu uzavřeli bez jakéhokoliv donucení nebo nátlaku a jsou svými projevy vůle bez výhrad vázáni. Smlouva v části o zúžení SJM k nemovitému majetku a změně vlastníka vyžaduje vklad do katastru nemovitostí. Návrh podají účastníci společně nejpozději ve lhůtě 3 let. Vklad práva podle smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí 22. 5. 2000, právní účinky vkladu vznikly dnem 10. 4. 2000.

15. Ze spisu [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] ohledně výstavby rodinného domu [adresa] bylo zjištěno, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 9. 1999 na stavbu novostavba RD vč. zpevněných ploch a přípojek inženýrských sítí [ulice] na pozemkové parcele č. [rok], [rok], [rok], [číslo] v k. ú. [obec]. Stavební úřad povolil užívání stavby s tím, že se jedná o zděný nepodsklepený přízemní objekt s obytným podkrovím a vestavěnou garáží a terasou o celkové zastavěné ploše 13,80 x 8,50 m, zastřešený sedlovou střechou s taškovou krytinou, dešťové vody zaústěny do kanalizace. Objekt je napojen na el. energii, vodu, kanalizaci a plyn. Byly stanoveny podmínky pro užívání stavby s tím, že při místním šetření 1. 6. 1999 byly zjištěny drobné nedostatky, které musí být odstraněny do zahájení užívání stavby, a to položit dlažbu na terase a provést konstrukci pergoly, dokončit oplocení v souladu s projektovou dokumentací. Novostavbě bylo přiděleno [adresa].

16. Ze spisu [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] ohledně přístavby výstavby rodinného domu [adresa] bylo zjištěno, že v březnu 2002 byla zpracována průvodní a technická zpráva pro přístavbu rodinného domku [ulice a číslo], [příjmení] [příjmení], podle které investory přístavby byli účastníci s tím, že přístavbou dojde ke zvětšení obývací místnosti a jejímu většímu prosvětlení okny, druhá část přístavby řeší vytvoření zádveří u vchodu do domku. Stavební povolení bylo vydáno 16. 5. 2002 a nabylo právní moci 8. 6. 2002. Podle bodu 6. stavebního povolení bude stavba prováděna svépomocí. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno 24. 11. 2003 a nabylo právní moci 30. 12. 2003. Bylo jím povoleno užívání přístavby, kterou došlo k rozšíření obývacího pokoje s jídelnou o 8 m2, a realizaci zádveří 4,20 m2.

17. Z faktur na čl. 120 – 124, 347-351, 355-356 bylo zjištěno, že byly vystaveny žalobci jako odběrateli v období od září 2001 do října 2012, z montážního listu bazénu bylo zjištěno, že byl datován 12. 11. 2009, dodací list je datován 30. 4. 2010.

18. Z rozsudku zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018 bylo zjištěno, že jím byla zamítnuta žaloba žalované (v daném řízení žalobkyně) proti žalobci (v daném řízení žalovanému) o zaplacení částky 117.000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalované žalobcem za dobu od 12. 11. 2015 do 12. 8. 2016. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky doposud nedošlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, žalobce má nárok na vypořádací podíl a pokud jeden z manželů užíval věc, která původně náležela do SJM, k jehož vypořádání dosud nedošlo, nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení z titulu tzv. nadužívání (rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Odo 1229/2006). Soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 10. 2017 ve věci sp. zn. 22 Cdo 5905/2016, podle něhož v případě částečné dohody o vypořádání se na tzv. vypořádací podíl nevtahuje § 150 odst. 4obč. zák., neuplatní se tedy zákonná domněnka vypořádání.

19. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že obvyklé náklady v čase a místě na provedení stavebních úprav nemovitosti – pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], a pozemku parc. č. [rok] v obci a k. ú. [obec] ze stavu ke dni 10. 4. 2000 do nynějšího stavu po provedení přístavby dle stavebního povolení ze dne 16. 5. 2002 a následných úprav koupelny, zabudování nové kuchyňské linky, vybudování zimní zahrady, skleníku a bazénu, jsou 1.022.000 Kč. V případě provádění běžných stavebních prací (nikoliv odborných) svépomocí se obvyklé náklady mohou snížit v posuzovaném případě v rozmezí 10 - 15 %, proto znalec vychází ze snížení o 12,5 % z celkových stavebních nákladů, tj. o částku 128.000 Kč [ulice] stavba je částečně podsklepený jednopodlažní objekt, v suterénu je sklep přístupný zvenku, v 1. nadz. podlaží je sklad, část půdorysu je polootevřená – zahradní posezení s krbem. Konstrukce objektu je tvořena zděnými stěnami, střecha je sedlová s krytinou z pálených tašek, vnější a vnitřní omítky jsou hladké, okna a dveře jsou dřevěné, v objektu je rozvod elektroinstalace, v otevřené části je krb. Obestavěný prostor je 143 m2. Obvyklé náklady na zhotovení srovnatelné stavby v posuzované lokalitě jsou 457.600 Kč.

20. Z výpovědi znalce [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že setrvává na závěrech písemného znaleckého posudku. Existuje cenové rozpětí nákladů stavebních prací za m3 4.000 Kč až 6.500 Kč/m3. Rekonstrukce je vždy dražší než nová stavba, protože je nutno přihlédnout i k bouracím pracem, proto v konkrétním případě znalec vycházel u přístavby z částky 6.500 Kč/m3. V případě zimní zahrady vyšel z nižší částky 4.200 Kč/m3, neboť se tam nemusí dělat řada konstrukcí, např. instalace vody, kanalizace apod. Při stanovení nákladů v místě a čase obvyklých v odpovědi na otázku 1 uvedl znalec náklady na práce, které jsou v zadání uvedeny. Nezahrnoval tak jiné náklady, a to ani na vedlejší stavbu – podsklepený objekt, kterému se věnuje na str. 11 posudku. U této vedlejší stavby spatřuje znalec problém v tom, že na její zbudování mělo být stavební povolení, popř. ohlášení a měla být zapsána do katastru, což není. Na straně 11 znaleckého posudku jsou uvedeny náklady v místě a čase obvyklé na vybudování této vedlejší stavby. Pokud se jedná o voliéru pro psa, dle znalce je to spíše kotec a znalec má pochybnosti, že jde o nemovitost.

21. Z kupní smlouvy ze dne 10. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná prodala nemovitosti – pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], a pozemek parc. č. [rok] v k. ú. [obec] za kupní cenu 6.500.000 Kč.

22. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalované, bylo zjištěno, že po prodeji svých nemovitostí ve [obec] darovala každému ze svých dětí, včetně žalované, částku 300.000 Kč, žalované částku 200.000 Kč poslala na účet a částku 100.000 Kč dala hotově. Dům prodala v roce 2005, peníze dětem darovala nějakou dobu potom. Nevěděla, na co dcera peníze použila, později žalovaná svědkyni řekla, že z peněz od ní koupila auto. Podle dokladů od ČSOB poštovní spořitelny příkazy k úhradě částek 2 x 100.000 Kč na účet žalované dala svědkyně 17. 4. 2009 a 9. 7. 2009.

23. Výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], manželky žalobce, se nedotýká předmětu sporu po částečném zastavení řízení.

24. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ve stavebnictví podniká přes 30 let, prováděl práce pro žalobce na zahradním domku vzadu za barákem, betonovali tam základy i základovou desku zahradního domku. Doklady již nedohledal, bylo to v rozmezí let 2000 až 2004. Za akci dostal zaplaceno. Podle něj byly zpevněné plochy kolem domu a ploty již hotové, proto tam tahali beton hadicemi. Výkopové práce dělal jeho zaměstnanec [jméno] [příjmení]. Svědek má za to, že s UNC se najíždělo nad barákem, nikoli z ulice před domem. [jméno] stálo čerpadlo a odtud hadicemi táhli beton.

25. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobci pomáhal s trámy na garáž, nešlo o zahradní domek. S pracemi na něm svědek nepomáhal.

26. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že jako zaměstnanec [jméno] [příjmení] dělal výkopové práce u domu účastníků s UNC, myslí, že najížděl z hlavní asfaltové cesty. Není schopen říci, kdy se tyto práce dělaly.

27. Z potvrzení [jméno] [příjmení], [IČO] bylo zjištěno, že potvrzuje, že prováděl v průběhu roku 2003 zemní práce a následně betonáže základů a základové desky na zahradním domku stojícím na stejném pozemku jako RD [adresa] [ulice], [obec], práce objednal a zaplatil žalobce. Ze zprávy [jméno] [příjmení], [IČO] na čl. 646 bylo zjištěno, že doklady k provedeným pracem již firma nemá.

28. Ze zprávy [stát. instituce] [anonymizováno] [příjmení] čl. 647 bylo zjištěno, že žalobce byl evidován jako vlastník vozidla AUDI A4 AVANT [registrační značka] do 14. 11. 2003, kdy bylo odhlášeno na nového majitele.

29. Z notářského zápisu ze dne 27. 6. 2000 sepsaného notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. NZ 137/ 2000 bylo zjištěno, že žalovaná jako kupující uzavřela s prodávající [jméno] [příjmení] kupní smlouvu ohledně zahrady p. č. [rok].

30. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k těmto závěrům:

31. Manželství účastníků, které bylo uzavřeno 26. 9. 1987, zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství čj. 6 C 20/2015-74, tj. dnem 11. 11. 2015. Tímto dnem také zaniklo společné jmění účastníků. Za trvání manželství účastníci uzavřeli formou notářského zápisu sepsaného notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 17. 2. 1999 pod. sp. zn. NZ 41/99 smlouvu o změně rozsahu společného jmění manželů, podle které zúžili SJM tak, že výlučnou vlastnicí dosud nezkolaudované stavby včetně součástí a příslušenství na parcele č. [rok], dále zahrady p. č. [rok], včetně zastavěné plochy, vše v k. ú. [obec], je žalovaná. Zároveň bylo ve smlouvě ujednáno, že vypořádání podílů z tohoto majetku je bezúplatné. Právní účinky vkladu smlouvy do katastru nemovitostí vznikly dnem 10. 4. 2000. V souvislosti s rozvodem manželství byla mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci vedena jednání ohledně vypořádání společného jmění, k dohodě mezi účastníky však nedošlo. Žalobou doručenou soudu dne 24. 3. 2017 žalobce navrhl, aby o vypořádání společného jmění účastníků rozhodl soud. Žalovaná vzájemnou žalobou navrhla do vypořádání další položky. V průběhu řízení účastníci vzali zpět žalobu, resp. vzájemnou žalobu ohledně pozemků p. č. [rok] a p. č. [rok], ohledně všech movitých věcí a ohledně pohledávky rodičů žalobce. V rozsahu, ve kterém byly žaloba a vzájemná žaloba vzaty zpět, bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. Po částečných zpětvzetích zůstaly předmětem vypořádání nemovitosti p. č. [rok], a st. p. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], vše v obci a k. ú. [obec], respektive investice do těchto nemovitostí.

32. Ve věci zdejšího soudu sp. zn. 19 C 180/2015 bylo pravomocně rozhodnuto, že vlastnicí těchto nemovitostí je (resp. ke dni rozhodnutí ve věci byla) žalovaná, když smlouva účastníků o zúžení společného jmění ze dne 17. 2. 1999 byla shledána platným právním úkonem.

33. Smlouvu o zúžení společného jmění ze dne 17. 2. 1999 účastníci předložili katastrálnímu úřadu ke vkladu práva s určitým časovým odstupem, když vklad práva podle smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí 22. 5. 2000 a právní účinky vkladu vznikly dnem 10. 4. 2000. V mezidobí mezi sepsáním smlouvy a jejím vkladem do katastru nemovitostí došlo k vydání kolaudačního rozhodnutí ohledně domu [adresa], a to dne 30. 9. 1999. Ze spisu stavebního úřadu byl zjištěn stav nemovitostí ke dni kolaudace. Po datu 10. 4. 2000 účastníci ze společných prostředků prováděli investice do nemovitostí. V prvé řadě provedli přístavbu rodinného domu dle stavebního povolení ze dne 16. 5. 2002 s tím, že podle bodu 6. stavebního povolení bude stavba prováděna svépomocí. Kolaudační rozhodnutí ohledně přístavby bylo vydáno 24. 11. 2003 a nabylo právní moci 30. 12. 2003. Následně účastníci provedli úpravy koupelny, zabudování nové kuchyňské linky, vybudování zimní zahrady, skleníku a bazénu, k čemuž byly doloženy doklady na čp. 347 až 356, přičemž provedení těchto investic ze společných prostředků nikdo z účastníků nesporoval.

34. Mezi účastníky je sporné, zda po 10. 4. 2000 byly provedeny i další investice. Žalobce tvrdí, že byly učiněny investice do nemovitostí ve formě vybudování podsklepeného objektu zahradní chaty, voliéry pro psa, betonového stolu na stolní tenis, dělící kamenné zdi s pojezdovou brankou, plotu brány na branku z pozinku a osazení trvalých porostů, zejména 3 modřínů. Žalovaná tvrdila, že podsklepený objekt zahradní chatky byl vybudován před zúžením SJM, neví přesně, kdy, podle fotografie, kterou má k dispozici, byl v lednu 2002 již dokončen. U ostatních investic uvedla, že s nimi nesouhlasí a žalobce je nijak nedokládá. Veškeré investice, ke kterým došlo po zúžení SJM, byly dle žalované zohledněny. Stůl na stolní tenis žalobce uplatňoval jako movitou věc a v tomto rozsahu vzal žalobu zpět.

35. Před zadáním znaleckého posudku znalci [příjmení] [celé jméno znalce] byli účastníci opakovaně vyzváni soudem k doplnění tvrzení ohledně rozsahu investic do nemovitosti po zúžení SJM. U jednání dne 24. 6. 2019 žalobce prostřednictvím svého zástupce uvedl, že s ohledem na časový odstup není možno zjistit přesnější informace, než které jsou obsaženy ve spise stavebního úřadu. Znalecký úkol byl proto zadán v rozsahu dle usnesení ze dne 11. 7. 2019 na čl. 415 a v zadaném rozsahu znalec znalecký úkol splnil. Až po zpracování znaleckého posudku žalobce doplnil tvrzení, které další investice do nemovitostí měly být učiněny po 10. 4. 2000. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že až po tomto datu byl vystavěn objekt podsklepené zahradní chaty, který znalec označuje jako vedlejší stavbu (viz strana 4 znaleckého posudku, bod 6.2). Mezi účastníky není sporu o tom, že tento objekt byl vybudován bez stavebního povolení, popř. bez ohlášení, což potvrdil ve své výpovědi i znalec [příjmení] [celé jméno znalce]. V roce 1999 proběhlo kolaudační řízení ohledně výstavby rodinného domu [adresa], kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 9. 1999 a předcházelo mu dne 1. 6. 1999 místní šetření stavebního úřadu. Pokud by v té době účastníci na místě budovali nepovolenou, resp. neohlášenou stavbu, lze předpokládat, že by to neuniklo pozornosti stavebního úřadu. Svědkyně [příjmení] při výpovědi v rámci řízení ve věci 19 C 180/2015 uvedla, že dům [adresa] účastníci financovali z prodeje domu ve [anonymizováno]. Ten účastníci dle notářského zápisu ze dne 18. 8. 1997 prodali za kupní cenu 577.500 Kč. Lze tak považovat za věrohodné tvrzení žalobce, že podsklepenou zahradní chatu, která nebyla nezbytnou pro bydlení v novém domě, účastníci budovali, až získali další finanční prostředky. Žalobce tvrdí, že mj. prodejem vozidla, které dle zprávy městského úřadu bylo na žalobce evidováno do 14. 11. 2003. Práce na výstavbě zahradní chaty prováděl na základě objednávky žalobce [příjmení] [příjmení] a jeho zaměstnanci. V písemném potvrzení [příjmení] [příjmení] uvedl, že to bylo v roce 2003, následně na dotaz soudu v písemné zprávě uvedl, že dokumenty k akci již nemá k dispozici a jako svědek uvedl, že podle něj to bylo v letech 2000 až 2004 s tím, že zpevněné plochy a ploty u domu už v té době byly hotové. Svědek měl za to, že s UNC se najíždělo nad barákem, nikoli z ulice před domem, kde stálo čerpadlo na beton. Svědek [jméno] [příjmení], který prováděl výkopové práce s UNC, nebyl schopen říci přesněji, kdy se práce prováděly. S ohledem na velký časový odstup je pochopitelné, že svědkové nejsou schopni blíže upřesnit termín provádění prací, ovšem z výpovědi svědka [příjmení] je prokázáno, že to bylo až poté, kdy byly dokončeny práce na domě [adresa], včetně zpevněných ploch a plotu. Objekt tak nebyl stavěn zároveň s rodinným domem. Tomu odpovídá i to, že dle svědka se s UNC najíždělo odshora, tj. přes parcelu p. č. [rok], ohledně které žalovaná uzavřela kupní smlouvu až v červnu 2000. Ač se nepodařilo zjistit zcela přesný termín vybudování podsklepené zahradní chaty, bylo prokázáno, že to bylo po 10. 4. 2000. Za této situace nebylo jako nadbytečné prováděno žalobcem navržené dokazování ohledně leteckých snímků místa. Sama žalovaná poté, co žalobce tento důkaz navrhl, ve vyjádření ze dne 13. 2. 2023 uvedla, že vzhledem k navrhovaným snímkům fotografického mapování daného místa uznává, že předmětná vedlejší stavba mohla být vystavěna patrně po datu 10. 4. 2000.

36. U stolu na stolní tenis a voliéry pro psa nebylo prokázáno, že jde o nemovité věci. Stůl na stolní tenis sám žalobce navrhoval k vypořádání jako movitou věc, ohledně které vzal žalobu zpět. U voliéry pro psa, kterou znalec označil spíše za kotec, znalec vyslovil pochybnost, že jde o nemovitost. Žalobce byl soudem opakovaně poučen o tom, že soud nemá za prokázáno, že jde o nemovitosti, byl vyzván k označení důkazů k prokázání svého tvrzení, důkazy označeny nebyly. Ohledně kotce pro psa žalobce navrhl vyžádání zprávy městského úřadu, od které doby byli účastníci vedeni jako chovatelé psa. Tato zpráva nebyla vyžádána, neboť jí nemohlo být prokázáno, zda kotec je nemovitostí. Co se týká dalších položek dodatečně žalobcem tvrzených jako investice (dělící kamenné zdi s pojezdovou brankou, plotu brány na branku z pozinku a osazení trvalých porostů, zejména 3 modřínů), žalobce byl opakovaně poučen, že soud nemá za prokázáno, že k těmto investicím došlo po zúžení SJM. Důkazy k prokázání tohoto tvrzení žalobcem nebyly soudu označeny. Nebylo tak prokázáno, že u stolu na stolní tenis a u kotce šlo o investici do nemovitosti, u ostatních tvrzených investic nebylo prokázáno, že k nim došlo po zúžení SJM.

37. Co do investic shora do nemovitostí ve vlastnictví žalované po 10. 4. 2000 má soud za prokázáno, že byly financovány ze společných prostředků účastníků. V průběhu řízení v této věci a ve věci 19 C 180/2015 bylo sice prokázáno, že matka žalované darovala žalované finanční prostředky, ale nebylo nikdy tvrzeno a prokázáno, že šlo o prostředky, které by byly použity na financování shora uvedených investic do nemovitostí. Žalobce má k dispozici pouze některé doklady týkající se těchto investic, které jsou založeny ve spise a které měl k dispozici znalec. Dle názoru soudu nemůže jít k tíži žalobce, že s ohledem na dobu (během v té době funkčního manželství) a způsob provádění prací (svépomoc – viz bod 6. stavebního povolení) neexistují písemné doklady ohledně všech nákladů, které byly v souvislosti s úpravami nemovitostí vynaloženy, když částečně nemusely ani existovat (placení na základě ústních dohod), částečně se nemusely vztahovat pouze ke stavbě (např. platby za energie, vodu apod.) a částečně se nemusely dochovat. Nelze žalobci znemožnit i za této situace prokázat výši investovaných nákladů, když bylo prokázáno, že byly vynaloženy, a to ze společných prostředků. Proto byl vyhotoven znalecký posudek znalcem [celé jméno znalce]. V souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR ve věcech sp. zn. 22 Cdo 1541/2021 a 22 Cdo 1172/2022 tak znaleckým dokazováním bylo prokázáno, jaké náklady v čase a místě obvyklé si vyžádalo provedení shora uvedených investic do nemovitostí ve vlastnictví žalované ze společných prostředků. Dle znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] obvyklé náklady v čase a místě na provedení stavebních úprav nemovitosti v rozsahu uvedeném ve znaleckém zadání činí 1.022.000 Kč. Obvyklé náklady se snížily v případě provádění běžných stavebních prací svépomocí (viz bod 6 podmínek stavebního povolení) o 128.000 Kč Náklady v čase a místě obvyklé, které si vyžádalo provedení investic v rozsahu zadání znaleckého posudku, tak činí 894.000 Kč (1.022.000 Kč mínus 128.000 Kč). Znalec v rámci své výpovědi věrohodně vysvětlil, jakým způsobem postupoval při stanovení těchto nákladů. Znalec měl k dispozici jak doklady předložené účastníky, tak i veškerou dokumentaci stavebního úřadu. Závěry znaleckého dokazování považuje soud za věrohodné. Nevěrohodnost znaleckého posudku rozhodně nezpůsobuje skutečnost, že žalobce nebyl přítomen místního šetření znalce. K tomu se podrobně vyjádřil odvolací soud v rámci rozhodnutí čj. 20 Co 65/2020-478 ze dne 30. 3. 2020, kterým bylo potvrzení usnesení zdejšího soudu čj. 14 C 66/2017-465 o zrušení předběžného opatření. V případě prohlídky nemovitosti znalcem se nejedná o ohledání věci dle § 130 o. s. ř. a nepřítomnost účastníka při místním šetření znalce není vadou řízení, neboť se nejedná o úkon, u něhož by bylo třeba přítomnosti účastníků. To vyplývá z dlouhodobě ustálené judikatury (usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012 ve věci sp. zn. I. ÚS 2405/11 nebo ze dne 13. 9. 2005 ve věci sp. zn. IV. ÚS 244/05, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 12. 2016 ve věci sp. zn. 22 Cdo 3736/2016 či ze dne 14. 11. 2016 ve věci sp. zn. 32 Cdo 2410/2016). Pokud žalobce tvrdí, že znalec neocenil všechny investice, protože žalobce nemohl být přítomen místnímu šetření, tak rozsah investic, které znalec v odpovědi na otázku I. ocenil, nebyl dán nepřítomností žalobce u místního šetření, ale stanovením znaleckého úkolu, při kterém soud vycházel z tehdejších tvrzení účastníků.

38. Znalec v rámci stanovení nákladů v místě a čase obvyklých vycházel i z investic do nově zabudované kuchyňské linky a vybudování venkovního bazénu, včetně příslušenství.

39. Dle výpovědi znalce (v souladu se znaleckým zadáním) do odpovědi na otázku I., kterou byla stanovena částka 1.022.000 Kč, nebyly zahrnuty náklady na pořízení podsklepeného objektu zahradní chaty. Znalec se však tímto objektem ve znaleckém posudku zabýval, provedl jeho popis na straně 4 znaleckého posudku v bodě 6.2 a na straně 11 znaleckého posudku byla stanovena výše obvyklých nákladů na zhotovení tohoto objektu částkou 457.600 Kč. Objekt byl vybudován bez stavebního povolení, ale není důvod pochybovat, že i v případě jeho stavby byly práce v možném rozsahu prováděny svépomocí. K otázce svépomocného provádění stavebních prací se znalec věnuje na straně 16 znaleckého posudku (bod 3.3) a dospívá k závěru, že v případě účastníků jde o 12,5 % z celkových stavebních nákladů, což u zahradní chaty představuje částku 57.200 Kč Náklady v čase a místě obvyklé, které si vyžádalo provedení investic do podsklepené zahradní chaty při zohlednění svépomoci, tak činí 400.400 Kč (457.600 Kč mínus 57.200 Kč).

40. Náklady na investice do nemovitostí žalované po 10. 4. 2000 činí celkově částku 1.294.400 Kč (894.000 + 400.400 Kč).

41. Dle § 740 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

42. Dle § 742 odst. 1, 2 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

43. Dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků 11. 11. 2015, tj. po účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zaniklo společné jmění účastníků, mezi nimiž nedošlo k uzavření dohody o vypořádání společného jmění, proto o vypořádání rozhodl soud. Při stanovení rozsahu takto vypořádávaného společného jmění účastníků soud vycházel z toho, že v průběhu řízení došlo s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby a vzájemné žaloby k omezení předmětu řízení pouze na nemovitosti – pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba domu [adresa], a pozemek p. č. [rok] v obci a k. ú. [obec], resp. na investice do těchto nemovitosti.

44. Žalobce se původně domáhal, aby tyto nemovitosti byly zahrnuty do společného jmění účastníků. V průběhu řízení byla ve věci zdejšího soudu sp. zn. 19 C 180/2015 pravomocně zamítnuta žaloba žalobce na určení, že nemovitosti patří do společného jmění účastníků. Nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví žalované. Žalobce se následně domáhal toho, aby byl vypořádací podíl stanoven jako polovina aktuální obvyklé ceny předmětných nemovitostí s tím, že notářským zápisem ze dne 17. 9. 1999 sice došlo ke zúžení společného jmění účastníků o tyto nemovitosti, ale nedošlo k vypořádání účastníků ohledně tohoto majetku. Žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 5905/2016 ze dne 25. 10. 2017 a s ohledem na § 13 o. z. i na rozhodnutí zdejšího soudu čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018. Dle názoru soudu v rámci dohody o zúžení SJM účastníků ze dne 17. 2. 1999 s účinkem vkladu do katastru nemovitostí dne 10. 4. 2000 došlo zároveň k dohodě o vypořádání majetku, o který se SJM zužuje, a to tak, že tento majetek nabývá žalovaná bezúplatně. V notářském zápise je výslovně uvedeno, že„ že vypořádání podílů z tohoto majetku je bezúplatné.“ Z toho je zřejmé, že mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaná nabývá nemovitosti, aniž by měla žalobce vyplácet vypořádací podíl. Takováto dohoda není v rozporu se zákonem a bylo věcí účastníků, že ji v této podobě uzavřeli. Účastníci jako manželé mohli smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu dle § 143a odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného ke dni 17. 7. 1999 rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění, což učinili. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 2. 2016 ve věci 22 Cdo 4341/2015„ i při vypořádání SJM se uplatní princip smluvní volnosti účastníků občanskoprávních vztahů.“ Dle názoru soudu ve věci není použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 5905/2016, na které odkazuje žalobce, neboť v daném případě nejde o to, že by se uplatnila zákonná domněnka vypořádání, ale o to, že účastníci se dohodli, že žádný vypořádací podíl za nemovitosti nebude vyplácen. V rozsudku ze dne 23. 5. 2012 ve věci sp. zn. 22 Cdo 3822/2010 akceptoval dovolací soud názor vyslovený v odborné literatuře, že„ manželé mohou zúžit rozsah společného jmění manželů o konkrétní věci, a to buď o věci, které již jsou předmětem společného jmění, anebo o věci, které v budoucnu získají. Zde se předpokládá existence dvou právních skutečností: smlouvy o zúžení společného jmění manželů a dohody o vypořádání. Již to, že se manželé dohodnou na tom, kdo z nich bude nadále výlučným vlastníkem, je dohodou o vypořádání; smlouva o zúžení a vypořádání tu spadají v jedno. Může jít o definitivní vypořádání (nabyvatel nabývá bezúplatně nebo úplatně a otázka náhrady je ve smlouvě výslovně řešena) nebo o vypořádání částečné, kdy se manželé dohodnou na tom, kdo bude vlastníkem majetkových hodnot s tím, že náhrada za tyto hodnoty bude určena dodatečně.“ V případě účastníků došlo ve smlouvě o zúžení SJM i k definitivnímu vypořádání tak, že žalovaná nabývá nemovitosti bezúplatně. Za této situace se soud nemohl ztotožnit s rozsudkem čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018, který se nijak nevypořádává právě se skutečností, že v dohodě o zúžení SJM došlo i k dohodě o definitivním vypořádání účastníků ohledně majetku, o který bylo SJM zúženo. Navíc rozhodnutí čj. 8 C 149/2016-90 ze dne 5. 11. 2018 bylo vydáno v rozporu s § 13 o. z., když nerespektovalo dříve vydané rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, týkající se poměrů účastníků, a to rozsudek čj. 24 Co 69/2017-284 ze dne 29. 11. 2017, který nabyl právní moci 20. 12. 2017, kterým byl potvrzen rozsudek okresního soudu čj. 19 C 180/2015-174 Odvolací soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí mj. uvedl, že sama okolnost, že předmětné nemovitosti nejsou součástí SJM, neznamená, že žalobce nemá žádné nároky na vypořádání investic, které za trvání manželství ze společného účastníci jakožto manželé investovali do výlučného majetku žalované, tj. do předmětné nemovitosti. Žalobce bude moci v řízení o vypořádání SJM uplatňovat investice do předmětných nemovitostí, k nimž došlo po uzavření smlouvy o zúžení SJM. Tyto investice byly prokázány znaleckým dokazováním. S ohledem na shora uvedené soud neprováděl žalobcem navržený revizní znalecký posudek týkající se aktuální obvyklé ceny předmětných nemovitostí, která není pro rozhodnutí soudu významná, stejně jako není významná kupní cena, za kterou žalovaná nemovitosti prodala. To, že tato cena je vyšší, než byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ve znaleckém posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce], nezpůsobuje nevěrohodnost posudku, neboť znalec určoval obvyklou cenu ke dni zániku společného jmění, nikoliv aktuální obvyklou cenu.

45. Soud má za prokázáno, že výše prokázaných investic činí 1.294.400 Kč. Není důvodu provádět ani znalecký posudek navrhovaný žalovanou ohledně zahradní chaty v souvislosti s tím, že jde o stavbu provedenou bez stavebního povolení. Předmětem vypořádání není obvyklá cena nemovitosti, na kterou by mohlo mít vliv to, zda je vybudována v souladu se stavebně právními předpisy, ale výše obvyklých nákladů na její zbudování, která byla dostatečně prokázána. Bylo věcí tehdejšího rozhodnutí účastníků, že tyto náklady investovali do vybudování nemovitosti bez řádného povolení.

46. Soudem bylo již u jednání dne 15. 1. 2019 předestřeno, že je nutno vypořádat vnosy ze společného majetku do odděleného vlastnictví žalované po zúžení SJM s tím, že s ohledem na posuzování věci dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. je třeba vnos valorizovat. V mezidobí došlo dne 27. 9. 2022 k vydání rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 1172/2022-372, podle kterého„ občanský zákoník nevychází ze zásady, že by se dluhy a pohledávky valorizovaly bez dalšího jen kvůli růstu hodnoty věcí, kterých se týkají. Není žádný rozumný důvod takovou zásadu stanovit je pro případy vypořádání společného jmění, a to navíc tak, že by např. v současné době byly částky vynaložené na investici do nemovitostí ve výlučném majetku (vnosy) zhodnocovány podstatně nad míru, kterou by bylo možno dosáhnout uložením stejné částky u peněžního ústavu. To platí tím spíše pro investice, ke kterým došlo před 1. 1. 2014, tj. v období, kdy právní úprava vůbec princip tzv. valorizace neobsahovala. Investující manžel by v případě doslovného výkladu § 742 odst. 2 o. z. byl v trvalé nejistotě, jakou částku bude on či jeho dědicové v případě zúžení, zrušení či zániku SJM nucen na náhradu vnosu zaplatit.“ Rozsudek dále uvádí, že„ naopak je třeba vyjít z legitimního očekávání investujícího manžela, že v případě, že bude nucen investici (vnos) nahradit, nebude muset nahradit více, než bylo do jeho výlučného majetku vloženo. Účastníkům pak nic nebrání si v souvislosti s vnosem jeho valorizaci sjednat.“ U jednání dne 6. 3. 2023 bylo proto účastníkům předestřeno, že došlo ke změně pohledu na valorizaci vnosů, soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 1172/2022 s tím, že dohoda účastníků o valorizaci vnosů nebyla v tomto řízení tvrzena. Ani poté v řízení nebylo tvrzeno a prokazováno, že k dohodě účastníků ohledně valorizace vnosů došlo, proto soud v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR čj. 22 Cdo 1172/2022-372 tzv. valorizaci zjištěného vnosu neprovedl.

47. Na druhé straně soud neshledal důvody pro odečty od zjištěného vnosu uvedené v závěrečném návrhu žalované, tj. pro odečtení daru matky žalované, neboť nebylo tvrzeno a prokazováno, že darované peníze byly použity na vypořádávané investice do nemovitostí po 10. 4. 2000, ani částky 77.760 Kč za kuchyňskou linku a 32.000 Kč za tepelné čerpadlo k bazénu. Podle znaleckého posudku šlo o investice do nemovitosti (do její součásti), proto je třeba je zohlednit. Pokud by došlo po zániku společného jmění účastníků k zásahu do vlastnictví žalované k nemovitostem (k tvrzenému odvozu kuchyňské linky či čerpadla), není to záležitost, která by měla být řešena v rámci vypořádání společného jmění, ale otázka náhrady škody mimo společné jmění, která není předmětem řízení, a proto k ní nebylo prováděno dokazování.

48. Žalovaná je povinna nahradit do společného jmění částku 1.294.400 Kč za vnos ze společného majetku do výlučného majetku žalované. Tato částka představuje celková aktiva společného jmění účastníků, které je vypořádáváno soudem. Protože pasiva nejsou vypořádávána žádná, jde i o čistou hodnotu společného jmění. Soud má za to, že dle § 742 o. z. jsou podíly účastníků stejné, když soudu nebyly žádným z účastníků tvrzeny důvody pro nerovnost podílů, proto podíl každého z účastníků činí 647.200 Kč (1.294.400: 2). Aby žalobce dostal podíl, který mu náleží, musí mu žalovaná vyplatit 647.200 Kč. Po vyplacení tohoto vypořádacího podílu žalovanou žalobci budou podíly účastníků shodné. Žalované proto byla uložena povinnost vyplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 647.200 Kč.

49. Lhůta k zaplacení vypořádacího podílu byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Soud neshledal důvody pro stanovení delší lhůty, neboť žalovaná kupní smlouvou ze dne 10. 6. 2020, tj. v průběhu tohoto řízení, prodala nemovitosti, do kterých bylo ze společného majetku investováno, za kupní cenu 6.500.000 Kč. Musela si být vědoma své povinnosti v budoucnu vyplatit žalobci vypořádací podíl. Po žalobci tak nelze spravedlivě požadovat, aby na vyplacení vypořádacího podílu čekal déle, než předpokládá ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.

50. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud je si vědom, že judikatura Nejvyššího soudu ČR je ustálena na názoru, že i v řízení o vypořádání společného jmění je třeba rozhodnout o nákladech řízení podle úspěchu ve věci (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci 22 Cdo 3649/2015 či ve věci 22 Cdo 5395/2017), ovšem má za to, že nelze konstatovat, že by v řízení byla převážně úspěšná žalovaná. Oba účastníci vzali částečně žalobu a vzájemnou žalobu zpět, přičemž k jimi navrhovaným položkám bylo vedeno obsáhlé dokazování, které si vyžádalo vynaložení nákladů. Oba účastníci tak z procesního hlediska zavinili v určitém rozsahu zastavení řízení. Ohledně nemovitostí, resp. vnosů do nich, které zůstaly předmětem vypořádání provedeného soudem, měla žalovaná úspěch v tom směru, že nebyly vypořádávány vnosy ve výši aktuální obvyklé ceny nemovitostí, ale vnosy shora uvedené, přesto nelze konstatovat, že žalovaná byla převážně úspěšná. Žalovaná nebyla ve věci úspěšná co vnosů do vybudování zahradní chaty, případně co do odečtů od zjištěného vnosu požadovaných v závěrečném návrhu. Dle názoru soudu by bylo nepřiměřenou tvrdostí, kdyby žalobci byla uložena povinnost hradit veškeré náklady řízení. Nelze přehlédnout, že v rámci dohody účastníků o zúžení společného jmění se žalované dostalo nemovitostí, které byly vybudovány ze společných prostředků, aniž musela žalobci za ně vyplácet vypořádací podíl. Výsledku sporu a zásadám spravedlivého rozhodnutí odpovídá, aby každý z účastníků nesl náklady na úhradu právního zastoupení, popř. soudního poplatku ze svého. Pokud se týká nákladů na znalečné, má soud za to, že by je účastníci měli nést rovným dílem (tomu odpovídá i rozhodnutí o náhradě nákladů státu ve výrocích III. a IV. rozsudku). Oba účastníci složili zálohu na znalečné na znalecký posudek na nemovitost po 5.000 Kč, přičemž tyto zálohy byly vyčerpány. Žalovaná zaplatila další zálohu na znalecký posudek na motorová vozidla, která navrhovali do vypořádání oba účastníci, ve výši 5.000 Kč. Žalobce zálohu neuhradil. Proto žalobci byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši odpovídající této částky, tj. 2.500 Kč ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. Náklady řízení jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalované.

51. Výrok o nákladech řízení státu se opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát na nákladech řízení na znalečném znalci [příjmení] [celé jméno znalce] nekrytém zálohami vynaložil z rozpočtových prostředků celkově částku 2.202 Kč (942 + 1.260 Kč). S ohledem na výsledek řízení, kdy každý z účastníků byl ve věci částečně úspěšný, je každý z účastníků povinen nahradit státu vynaložené náklady , proto každému z účastníků byla uložena povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši 1.101 Kč Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když s ohledem na výši částky soud neshledal důvody pro lhůtu delší.