14 C 76/2017-237

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobce] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalobce] zastoupená advokátkou [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Rodinný dům [adresa], nacházející se na pozemku parc. [číslo] zapsaný na listu vlastnictví [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], se přikazuje do podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované, přičemž velikost spoluvlastnického podílu žalobce je 1/2 a velikost spoluvlastnického podílu žalované je 1/2.

II. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazují peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet], k datu rozvodu ve výši 99,56 Kč.

III. Dluh vůči [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum], v aktuální výši 95 271,20 Kč, včetně příslušenství, které přiroste v budoucnu, se přikazuje k úhradě žalobci a žalované každému jednou polovinou.

IV. Dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [sp.zn.úvěrové smlouvy] ze dne 3. 11. 2004, v aktuální výši 152 638,29 Kč, včetně příslušenství, které přiroste v budoucnu, se přikazuje k úhradě žalobci a žalované každému jednou polovinou.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 205 357,57 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem náklady řízení v částce 17 119 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Uvedl, že uzavřel manželství s žalovanou dne [datum] a manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2014, č. j. 15 C 199/2014-15, který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce a žalovaná bydleli až do srpna 2015 v rodinném domě na adrese [adresa žalované a žalobce], poté se žalobce odstěhoval a dům již neužívá. Za trvání manželství nabyli účastníci do SJM následující majetek a závazky: rodinný dům [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]; práva a povinnosti ze smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené s [právnická osoba]; práva a povinnosti ze smlouvy o běžném účtu č. [bankovní účet] uzavřené s [právnická osoba]; práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru k bankovnímu účtu č. [bankovní účet] uzavřené s [právnická osoba]; práva a povinnosti ze smlouvy o kreditní kartě [název karty] [název karty] [číslo] uzavřené s [právnická osoba]; práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru [číslo] uzavřené s [právnická osoba] Žalobce stále hradí povinné platby k čerpanému úvěru na nemovitosti. Ke dni rozvodu tvořilo SJM také několik movitých věcí tvořící běžné vybavení domácnosti, které zůstaly v rodinném domě (tyto žalobce blíže neoznačil a následně podáním ze dne [datum] vzal žalobu ohledně movitých věcí představujících běžné vybavení domácnosti zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno). Jelikož se účastníci nedohodli na vypořádání zaniklého SJM, domáhá se žalobce vypořádání soudní cestou. Žalobce původně navrhoval, aby žalované byl přikázán do výlučného vlastnictví rodinný dům, běžné vybavení domácnosti a práva a povinnosti ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [právnická osoba], a aby zbylý označený majetek a závazky byly přikázány jemu a žalované bylo uloženo zaplatit mu vypořádací podíl ve výši poloviny hodnoty nemovitosti. Následně doplnil, že veškeré závazky uvedené v žalobě splácí od rozvodu manželství, tyto platby požaduje nahradit v rámci vypořádání. Pokud jde o úvěr [číslo] u [bankovní ústav] [příjmení] [příjmení], který měl dle zprávy banky vzniknout až po rozvodu manželství, tak se jednalo o konsolidaci předchozích úvěrů. Následně návrh na vypořádání změnil tak, že navrhoval, aby rodinný dům byl přikázán účastníkům do podílového spoluvlastnictví, neboť pozemky, na kterých dům stojí a které jsou s ním funkčně spjaty, mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví. Neměl zájem stát se vlastníkem domu. Vzhledem k tomu považoval vypracování znaleckého posudku k ocenění domu za neúčelné.

2. Žalovaná se k žalobě poprvé vyjádřila podáním podaným u soudu dne [datum]. Uvedla, že stavba domu byla zahájena proto, že původní dům, který byl ve vlastnictví jejím a její matky, byl zasažen v roce 2002 rozsáhlými záplavami a bylo nutné přistoupit k jeho demolici. Proto bylo nutné postavit předmětný dům. Na výstavbu rodinného domu byla z jejích výlučných prostředků nenáležejících do SJM vynaložena částka 2 586 820 Kč (finanční plnění z pojištění zničeného domu 2 000 000 Kč, 200 000 Kč získaných prodejem pozemku v jejím výlučném vlastnictví, 46 820 Kč z prodeje zahrady ve vlastnictví jejím a její matky, 160 000 Kč podpora po záplavách od jejího zaměstnavatele České pošty, 180 000 Kč další podpora od odborů České pošty). Z důvodu stavby dále uzavřela smlouvu o hypotečním úvěru se [fond] [fond] [fond] [fond] na částku 850 000 Kč, nedoplatek úvěru činil ke dni [datum] částku 315 514 Kč. Další hypoteční úvěr byl uzavřen u [název banky] a u [název banky] [název banky] [název banky]. Ve vlastnictví žalobce jsou další věci náležející do SJM, např. vybavení dílny, nářadí, žalobce má v držení [značka automobilu]. Ostatní uvedené závazky jsou závazky výlučně žalobce, který bez jejího souhlasu uzavíral smlouvy, úvěr měl být na zakoupení automobilu, který drží a užívá žalobce, již předtím pořizoval další dva automobily. Platební karty k účtům využíval výlučně žalobce, vybíral z nich peníze ještě po rozvodu, tyto výběry byly výlučně pro jeho potřebu. V roce 2015 převzal na sebe úvěr. Poukázala na to, že i ona splatila úvěry během manželství. Původně navrhovala, aby vlastnictví k nemovitosti přešlo na ni, dále aby na ni přešly závazky k úhradě úvěrů, na žalovaného aby přešly závazky, které sám uzavřel, movité věci přešly do vlastnictví toho, kdo je drží a užívá, s tím, že vzhledem k finančním prostředkům vynaloženým z jejích výlučných prostředků a převzetí úvěrů použitých pro pořízení nemovitosti nevidí důvod, aby byla zavázána k výplatě podílu na nemovitosti. Následně doplnila, že v rámci vypořádání uplatňuje částky, které ze svých výlučných prostředků poskytla na stavbu domu. Dále uplatňuje vypořádání hypotečního úvěru poskytnutého [fond] [fond] [fond] [fond]. Pokud jde o movité věci, žádá vypořádat osobní automobil Škoda Superb, jiné věci k vypořádání neuplatňuje. Také uvedla, že splácí hypoteční úvěr poskytnutý [fond] [fond] [fond] [fond], tyto splátky chce také v rámci vypořádání nahradit. Požaduje dále nahradit platbu, kterou po rozvodu uhradila na meziúvěr ze stavebního spoření, resp. na související vkladový účet. Po rozvodu manželství došlo v rodinném domě k investicím, byla nově udělána koupelna, omítky, nové podlahy ve dvou pokojích, měnily se vnitřní dveře, udělal se venkovní bazén a přístupová cesta, dělala se brána. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení o tom, zda úvěr ze smlouvy o kreditní kartě byl závazkem, jehož rozsah přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a v kladném případě k doplnění tvrzení ohledně majetkových poměrů manželů, žalovaná pouze uvedla, že úvěr uzavřel žalobce bez jejího vědomí a souhlasu, jejich finanční situace nebyla taková, aby byly uzavírány smlouvy na zakoupení automobilu. Dále uváděla, že odkazuje na tvrzení, která již byla v řízení ohledně majetkových a finančních poměrů uvedena (soud však musí konstatovat, že žádná konkrétní tvrzení o poměrech účastníků v době uzavření této smlouvy dříve uvedena nebyla). I v závěrečném návrhu (po seznámení s předběžným závěrem soudu) žalovaná uváděla, že má stále zájem stát se vlastníkem domu s tím, že je ochotna žalovaného vyplatit částkou 1 500 000 Kč. Na to by si vzala úvěr. Neví, jestli by jí poskytli vyšší úvěr.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že v SJM byl předmětný rodinný dům, závazek ze smlouvy o meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené s [banka] [banka] [banka] a závazek ze smlouvy o hypotečním úvěru uzavřené s [banka]. Pokud jde o smlouvy uzavřené s [banka] [banka] [banka], žalovaná uváděla, že o těchto nic neví. Také bylo nesporné, že po rozvodu manželství označené úvěry splácel žalobce, když žalovaná uvedla, že od června 2014 úvěry uvedené v žalobě nesplácela.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2014, č. j. 15 C 199/2014-15, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo rozvedeno manželství účastníků. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum], tedy k tomuto datu manželství zaniklo. Manželství bylo uzavřeno dne [datum]. V rozsudku se konstatuje, že účastníci od dubna 2014 nevedou společnou domácnost, vinu na rozpadu manželství soud shledal na straně obou účastníků, za hlavní příčinu rozvratu považoval vzájemné odcizení.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí k rodinnému domu [adresa] na parcele [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] v obci a [katastrální uzemí], bylo zjištěno, že tento je dle zápisu v katastru nemovitostí v SJM účastníků. Jako nabývací titul je zapsáno kolaudační rozhodnutí z [datum]. Dále byla k [datum] evidována zástavní práva k zajištění pohledávek ze smlouvy o hypotečním úvěru reg. č. [spisová značka] uzavřené s e [právnická osoba], a k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se [fond] [fond] [fond] [fond].

7. Ze seznamu nemovitostí a informací o pozemcích z internetové aplikace nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. [obec] a pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci a k.ú. [obec] (který zcela obklopuje pozemek parc. [číslo]) je v podílovém spoluvlastnictví účastníků (tedy nikoliv v SJM), kdy podíl obou činí 1/2.

8. Ze zprávy [právnická osoba] (dřívější název [právnická osoba]) ze dne [datum] bylo zjištěno, že ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] [číslo] jsou zavázáni oba účastníci. Zůstatek meziúvěru ke dni [datum] činil 250 000 Kč. Ve fázi meziúvěru se jistina dluhu neměnila, fáze meziúvěru byla ukončena dne [datum]. Evidují závazek na úvěrovém účtu ve výši 135 714,95 Kč.

9. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) jako věřitel s žalobcem a žalovanou jako dlužníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru a následně po přidělení cílové částky úvěru, za účelem údržby a změny rodinného domu. Meziúvěr mohl být čerpán do výše 250 000 Kč. Po dobu trvání meziúvěru měli dlužníci hradit úroky a současně provádět pravidelné měsíční vklady. K datu přidělení cílové částky měl být meziúvěr splacen zúčtováním s uspořenou částkou a do rozdílu poskytnut úvěr. Ten měl být následně splácen spolu s úrokem ve výši 4,8 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč.

10. Z výpisů a zpráv týkajících se této smlouvy (výpis z meziúvěrového účtu za období od [datum] do [datum], výpis z vkladového účtu za období od [datum] do [datum], výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum], za období od [datum] do [datum], za období od [datum] do [datum], za období od [datum] do [datum], za období od [datum] do [datum], za období od [datum] do [datum], zpráva ze dne [datum], zpráva ze dne [datum], bankovní informace ze dne [datum], sdělení ze dne [datum]) bylo zjištěno, jak bylo na úvěr hrazeno. Veškeré platby po rozvodu přicházely pod jménem žalobce, s výjimkou jediné platby ze dne [datum] ve výši 865 Kč na vkladový účet, která přišla pod jménem [jméno] [celé jméno žalované] (k tomu žalovaná uvedla, že se jednalo o jejího tehdy ještě přítele, tuto platbu tedy hradila ona, což žalobce nerozporoval). Meziúvěrový účet a vkladový účet byly zrušeny dne [datum], kdy byla na meziúvěrový účet převedena naspořená částka na vkladovém účtu a zbývající dlužná částka byla splacena úvěrem poskytnutým tohoto dne. Od [datum] do současnosti bylo na úvěr a meziúvěr (včetně vkladového účtu) zaplaceno celkem 149 908,40 Kč (zejména dle bankovních informací ze dne [datum] bylo od [datum] do [datum] zaplaceno na vkladový účet 25 915,90 Kč, na meziúvěrový účet 48 902,50 Kč a na vkladový účet 68 150 Kč, tj. celkem 142 158,40 Kč, dle výpisů z úvěrového účtu bylo od [datum] do [datum] zaplaceno 4 850 Kč a od [datum] do [datum] bylo zaplaceno 2 900 Kč). K [datum] činil zůstatek úvěru - 95 271,20 Kč (dle výpisu z úvěrového účtu k tomuto dni).

11. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na jméno žalobce je veden běžný účet [číslo] který byl založen dne [datum] a na kterém byl k [datum] zůstatek 99,56 Kč; úvěrový účet [číslo] který byl založen dne [datum], tedy k [datum] ještě nebyl veden; a úvěrový účet [číslo] který byl založen dne [datum] a byl zrušen dne [datum].

12. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce ze dne [datum] nebylo zjištěno nic dalšího podstatného pro rozhodnutí ve věci.

13. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název pojištění] [název pojištění] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) s žalobcem jako klientem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 200 000 Kč, který měl být čerpán dne [datum]. Číslo úvěrového účtu bylo [bankovní účet]. Úvěr měl být čerpán na běžný účet č. [bankovní účet]. Nebyl uveden účel úvěru. Ze smlouvy nevyplývá, že by se mělo jednat o refinancování jiných úvěrů, jak tvrdil žalobce.

14. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyčerpal dne [datum] částku 200 000 Kč.

15. Z výpisů z běžného účtu vedeného na jméno žalobce č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] došla na účet částka 200 000 Kč s poznámkou„ čerpání úvěru [číslo]“. Dále byla dne [datum] zaplacena částka 50 000 Kč na účet [číslo] (tj. úvěr ze smlouvy o revolvingovém úvěru, viz dále). Z výpisů nevyplývá, že by v tomto období byly hrazeny nějaké další úvěry. K [datum] byl končený zůstatek na účtu 135 859,36 Kč.

16. Z listin týkajících se smlouvy o úvěru ze dne [datum], resp. splácení tohoto úvěru (vyčíslení úvěru ze dne [datum], [datum] a [datum], tabulka umoření ze dne [datum] a [datum]) bylo zjištěno, jak se vyvíjela výše úvěru. K [datum] bylo na úvěr zaplaceno celkem 316 222 Kč (tabulka umoření ze dne [datum]). K [datum] činil zůstatek tohoto úvěru - 49 157,21 Kč (vyčíslení úvěru k tomuto dni).

17. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním klienta – expres ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalobce jako klient s [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 106 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet].

18. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalobce jako klient s [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 142 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut na splacení úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a dvou dalších úvěrů u [právnická osoba], zbývající část jistiny měla být poskytnuta neúčelově na běžný účet klienta.

19. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřel žalobce jako klient s [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 170 000 Kč. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl poskytnut na splacení úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], zbývající část jistiny měla být poskytnuta neúčelově na běžný účet klienta.

20. Z žádosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že touto žalobce požádal [právnická osoba] (ještě pod dřívějším názvem [právnická osoba]) o předčasné splacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o úvěru reg. [číslo] (to odpovídá číslu úvěrového účtu dle smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Celková dlužná částka 129 112,35 Kč měla být zinkasována z jeho účtu [číslo] k [datum].

21. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tuto uzavřela [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) s žalobcem jako klientem. Splátky úvěru měly být hrazeny na účet [číslo]. Parametry úvěry byly uvedeny v dispozicích ke smlouvě. Dle těchto dispozic činil úvěrový rámec 50 000 Kč (z toho hotovostní rámec maximálně 25 000 Kč). Výše minimální splátky činila 2 % z čerpaného úvěru (dle smlouvy šlo o měsíční platby). Z podmínek zvýhodnění k této smlouvě ze dne [datum] bylo zjištěno, že i ty žalobce podepsal, jinak z nich nebylo zjištěno nic dalšího podstatného pro tuto věc.

22. Z výpisů ke kreditní kartě [název karty] [název karty], č. smlouvy [číslo] (č. účtu [číslo]), za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], bylo zjištěno, jak byl úvěr splácen a čerpán. K [datum] činil počáteční zůstatek - 40 814,64 Kč, dne [datum] byla zaplacena splátka 1 772,06 Kč, k [datum] tak činil dluh 39 042,58 Kč (následně [datum] byly naúčtovány úroky a poplatky a k tomuto dni činil dluh 39 795,34 Kč). Poté byl úvěr splácen, ale byl také dále čerpán, když byla vybírána hotovost. Celkem činily výběry v uvedeném období včetně poplatků za výběr hotovosti 20 312 Kč. Na úvěr bylo od [datum] do [datum] uhrazeno celkem 72 810,61 Kč. Úvěr byl v podstatě doplacen dne [datum] splátkou 50 000 Kč (následně byly ještě naúčtovány poplatky a úroky).

23. Ze zpráv a informací [právnická osoba] a výpisů z účtu (viz dále) bylo zjištěno, že evidují dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], kterou označují [číslo] nebo číslem [spisová značka].

24. Na žádost soudu [právnická osoba] předložila předmětnou smlouvu o hypotečním úvěru. Z této bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu označenou reg. č. [spisová značka] uzavřenou dne 3. 11. 2004 Smlouvu uzavřela e [právnická osoba] s žalobcem a žalovanou jako klienty. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru do maximální výše 400 000 Kč za účelem dostavby budovy na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec]. Klienti se zavázali hradit ve splátkách jistinu, úroky a poplatky. Byla sjednána úroková sazba 5,10 % ročně pro první fixní období, které končilo dne [datum] Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Z těchto podmínek (obecné úvěrové podmínky e [právnická osoba], pro poskytování nepodnikatelských hypotečních a s nimi souvisejících dalších úvěrů fyzickým osobám platné od [datum]) bylo zjištěno, že v nich bylo mj. sjednáno, že před uplynutím fixního období banka oznámí novou úrokovou sazbu na další stejně dlouhé fixní období, přičemž pokud klient s novou úrokovou sazbou nesouhlasí, může úvěr splatit (část V. odst. 2 – 5). Dále bylo sjednáno, že vždy po uplynutí fixního období je klient oprávněn splatit jakoukoli část jistiny mimořádnou splátkou a že je klient oprávněn kdykoliv splatit jakoukoli část jistiny předčasnou splátkou (část VI. odst. 8, 9).

25. Z orientačního plánu splátek hypotečního úvěru a přehledu splácení k této smlouvě nebylo zjištěno nic dalšího podstatného pro rozhodnutí ve věci, jednalo se jen o plány budoucích splátek.

26. Ze zpráv a informací [právnická osoba] ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a výpisů z účtu (za období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum]) bylo zjištěno, jak bylo na úvěr hrazeno. Za období od [datum] do současnosti bylo na úvěr zaplaceno celkem 214 726,91 Kč (od [datum] do [datum] bylo uhrazeno 202 910,25 Kč – informace ze dne [datum], od [datum] do [datum] bylo uhrazeno 7 090 Kč – informace ze dne [datum], od [datum] do [datum] bylo uhrazeno 4 726,66 Kč – informace ze dne [datum]). Aktuální dlužná jistina z tohoto úvěru činí 152 638,29 Kč (k [datum] činila dlužná jistina 303 369,51 Kč – zpráva ze dne [datum], od [datum] do [datum] bylo na jistinu uhrazeno 141 437,98 Kč – informace ze dne [datum], od [datum] do [datum] bylo na jistinu uhrazeno 5 563,46 Kč – informace ze dne [datum], od [datum] do [datum] bylo na jistinu uhrazeno 3 729,78 Kč – informace ze dne [datum]).

27. Z části velkého technického průkazu k vozidlu [registrační značka] (první registrace [datum]) bylo zjištěno, že žalobce byl dne [datum] zapsán jako vlastník vozidla. Vozidlo na něj bylo převedeno od předchozího vlastníka [jméno] [příjmení].

28. Z kupní smlouvy datované [datum] bylo zjištěno, že touto žalobce zakoupil od [jméno] [příjmení] [značka automobilu], datum první registrace [číslo], za kupní cenu 140 000 Kč, která dle smlouvy byla uhrazena v hotovosti při převzetí vozidla.

29. Z odhadu obvyklé ceny nemovitosti pro účel poskytnutí úvěru od [banka] [banka] ze dne [datum] vypracovaného [titul] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tímto byla obvyklá cena rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] odhadnuta na částku 3 900 000 Kč. Odhad také blíže popisuje rodinný dům.

30. Z půdorysů„ rodinného domu na parcele [číslo]“ z května a června 2003 (zjevně stavební dokumentace) bylo zjištěno, jaký měl být vzhled a konstrukce jednotlivých podlaží.

31. Z internetové inzerce zaznamenané dne [datum] bylo zjištěno, že předmětný rodinný dům v SJM účastníků ve [obec] (jak vyplývá z fotografií ve znaleckém posudku a odhadu obvyklé ceny, jedná se o tento dům) byl nabízen k prodeji za 3 800 000 Kč.

32. Z výplatních pásek žalované za září 2021 až únor 2022 bylo zjištěno, že v těchto měsících pobírala od zaměstnavatele České pošty, s.p., čistou mzdu v rozmezí od 24 762 Kč do 28 554 Kč.

33. Z platebních dokladů SIPO žalované za únor a březen 2022 bylo zjištěno, že žalovaná hradí 5 458 Kč měsíčně (elektřina, plyn, televizní a rozhlasové poplatky, satelitní TV).

34. Ze smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod do odběrného místa na adrese [adresa žalované a žalobce], ze dne [datum] uzavřené žalovanou jako odběratelem bylo zjištěno, že zálohy činí 1 000 Kč měsíčně.

35. Z informací [fond] [fond] [fond] [fond] (dříve [fond] fond [fond] [fond]) o stavu úvěrového závazku č. smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že za rok 2020 bylo na úvěr uhrazeno celkem 53 334 Kč a že k [datum] činil zůstatek jistiny 152 216 Kč a neuhrazené úroky z prodlení 359 Kč.

36. O pravosti a správnosti výše uvedených důkazů nebyl důvod pochybovat, z uvedených zjištění proto soud vychází.

37. Soud dále ve věci ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, za účelem zjištění obvyklé ceny předmětného rodinného domu. Znalkyně [celé jméno znalkyně], [titul], dospěla ve znaleckém posudku ze dne [datum], [číslo] 2021, k závěru, že obvyklá cena předmětného rodinného domu (bez pozemků) činí 4 300 000 Kč (Cena domu včetně souvisejících pozemků byla odhadnuta na částku 6 200 000 Kč) Znalkyně dále uvedla, že rozdílné vlastnictví rodinného domu a pozemků (tj. skutečnost, že dům se nachází v SJM a pozemky v podílovém spoluvlastnictví účastníků) má výrazný vliv na cenu obvyklou/tržní hodnotu domu a jeho obchodovatelnost. Pokud by dům byl přikázán jen jednomu z účastníků a pozemky zůstaly v podílovém spoluvlastnictví, jednalo by se o hůře obchodovatelnou nemovitou věc oproti stavu, kdyby bylo vyřešeno vlastnictví a dům a pozemky by měly jednoho vlastníka. Nicméně z důvodu spoluvlastnictví zastavěného pozemku a zahrady je zajištěn přístup do domu i vedení inženýrských sítí. Pokud by bylo vyřešeno vlastnictví a rodinný dům a pozemky měly jednoho vlastníka, jednalo by se o výborně obchodovatelnou nemovitou věc. Soud shledal, že znalecký posudek byl logicky a přesvědčivě odůvodněn, z jeho odborných závěrů proto vychází.

38. Soud nemohl provést důkazy, které žalovaná předložila k prokázání stavu nemovitosti, resp. provedených investic do domu po rozvodu (jednalo se o blíže neoznačené důkazy předložené na CD a USB flashdisku), neboť tyto byly předloženy opožděně. Soud vyzval účastníky k doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru na přípravném jednání dne [datum], přičemž jim k tomu poskytl lhůtu 30 dnů. Žalovaná důkazy předložila až dne [datum], tedy po uplynutí stanovené lhůty. K těmto důkazům proto soud nemohl přihlédnout podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.). Pro úplnost zde lze uvést, že soud vyzval účastníky k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru, neboť v té době vycházel z toho, že ocenění předmětného domu by mělo být provedeno podle stavu k datu rozvodu manželství. Jak však bude uvedeno dále, podle současné právní úpravy je rozhodující současný stav. Z tohoto pohledu se tak jednalo i o důkazy nadbytečné.

39. Soud dále neprovedl pro nadbytečnost účastnický výslech žalobce, který navrhoval k prokázání původního stavu rodinného domu a k okolnostem uzavření smlouvy o kreditní kartě [číslo] zejména že byla uzavřena se souhlasem obou manželů. Bylo totiž především na žalované, která tvrdila, že investice provedla, aby je také prokázala. Jak je uvedeno výše, žalovaná žádné důkazy (včas) nepředložila, nebyl tedy ani důvod v tomto směru vyslýchat žalobce. Navíc se jednalo o skutečnosti nepodstatné, jak je uvedeno výše. Pokud jde o smlouvu o kreditní kartě [číslo] soud shledal, že již na základě provedených listinných důkazů lze dospět k závěru, že závazek z této smlouvy byl součástí SJM, tedy ani v tomto směru nebylo třeba žalobce vyslýchat.

40. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

41. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum] (rozsudek o rozvodu). Účastníci v průběhu manželství nabyli do vlastnictví (SJM) rodinný dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec]. Avšak pozemek parc. [číslo] ani pozemek parc. [číslo] který uvedený pozemek (resp. dům) obklopuje, nejsou v SJM, ale v podílovém spoluvlastnictví účastníků (výpis z katastru nemovitostí, informace o pozemcích, shodná tvrzení účastníků). Aktuální obvyklá cena domu bez pozemků činí 4 300 000 Kč (znalecký posudek).

42. Dne [datum] oba účastníci uzavřeli s [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které jim byl poskytnut meziúvěr ve výši 250 000 Kč a následně úvěr, které byli účastníci povinni splácet spolu s úroky (shodná tvrzení, zpráva [právnická osoba], předmětná smlouva). Od rozvodu manželství (tj. od [datum]) do současnosti bylo na tuto smlouvu (tj. meziúvěr, vkladový účet, ze kterého byl meziúvěr částečně splacen, a následně úvěr) zaplaceno celkem 149 908,40 Kč, z toho žalovaná zaplatila 865 Kč, zbytek, tj. 149 043,40 Kč zaplatil žalobce (mezi účastníky bylo nesporné, že po rozvodu splácel žalobce, vyplývá to i z předložených výpisů). Aktuální dluh z této smlouvy činí 95 271,20 Kč. V podrobnostech viz výše.

43. Dále oba účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o hypotečním úvěru č. [spisová značka] se společností e [právnická osoba] (aktuálně je věřitelem z této smlouvy společnost [právnická osoba]), na základě které jim byl poskytnut úvěr ve výši 400 000 Kč, který byli povinni splácet spolu s úroky (shodná tvrzení, zprávy [právnická osoba], předmětná smlouva). Od rozvodu do současnosti žalobce na tento úvěr zaplatil celkem 214 726,91 Kč (mezi účastníky bylo nesporné, že po rozvodu splácel žalobce). Aktuální dlužná jistina z tohoto úvěru činí 152 638,29 Kč. V podrobnostech viz výše.

44. Žalobce byl také majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], přičemž k datu rozvodu byl na tomto účtu zůstatek 99,56 Kč (zpráva banky ze dne [datum]).

45. Dne [datum] žalobce uzavřel se společností [právnická osoba] (pod dřívějším názvem [právnická osoba]) smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které mu byl poskytnut úvěrový rámec 50 000 Kč. K datu rozvodu činil dluh z tohoto úvěru 39 042,58 Kč. Poté žalobce dále úvěr čerpal, a to celkem ve výši 20 312 Kč (výběry hotovosti včetně poplatků za výběr). Úvěr byl zrušen k [datum]. Od data rozvodu do zrušení účtu žalobce na tento úvěr uhradil celkem 72 810,61 Kč (zpráva banky ze dne [datum], předmětná smlouva včetně dispozic ke smlouvě, výpisy ke kreditní kartě).

46. Žalovaná přes poučení soudu neuvedla žádná konkrétní tvrzení ohledně poměrů účastníků v době uzavření této smlouvy (pouze obecně uvedla, že finanční situace nebyla taková, aby byly uzavírány smlouvy na zakoupení automobilu) ani neoznačila důkazy k prokázání poměrů účastníků (vyjma smlouvy o koupi automobilu). Poměry účastníků v té době tedy nebyly řádně tvrzeny ani prokázány (k tomu viz dále).

47. Žalobce dále dne [datum], tj. až po rozvodu manželství, uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru, č. úvěrového účtu [bankovní účet], na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč (předmětná smlouva, zpráva banky ze dne [datum]). Z této smlouvy vyplývá, že se jednalo o nový úvěr, a to bezúčelový (žádný účel ve smlouvě uveden není, měl být poskytnut na běžný účet žalobce). Nejednalo se tedy o konsolidaci dřívějších úvěrů, jak tvrdil žalobce. Byť z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že ještě v den poskytnutí úvěru žalobce z běžného účtu uhradil úvěr ze smlouvy o úvěru u [právnická osoba] [číslo] (platba 50 000 Kč), a následně patrně z těchto prostředků uhradil i další úvěr ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dle žádosti o předčasné splacení tohoto úvěru ze dne [datum]), nic to nemění na tom, že účelem poskytnutí úvěru nebyla konsolidace, bylo tedy na žalobci, jak s prostředky naloží. Navíc i kdyby se o tzv. konsolidaci jednalo, nemělo by to dle názoru soudu vliv (viz dále).

48. K právnímu hodnocení:

49. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

50. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

51. Z citovaných ustanovení vyplývá, že jelikož k zániku SJM došlo po [datum], je třeba rozhodovat o vypořádání SJM podle současné právní úpravy, neboť se jedná o právní poměr týkající se věcných práv. Podle dosavadních předpisů je však třeba posuzovat otázku, zda se věci či závazky staly součástí SJM, neboť dosavadními předpisy se řídí i vznik práva a povinností (§ 3028 odst. 2 o. z.). Otázku, zda se jednotlivé věci či závazky staly před [datum] součástí SJM, proto soud posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“).

52. Podle § 708 odst. 1 o. z. to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

53. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

54. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

55. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

56. Podle § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

57. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

58. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

59. Manželství účastníků zaniklo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství. Tímto dnem tedy také zaniklo SJM účastníků. Účastníci se tak mohou domáhat, aby soud provedl vypořádání SJM (§ 740 o. z.).

60. Soud se nejprve zabýval tím, jaký je rozsah vypořádávaného jmění.

61. Předmětem vypořádání může být pouze ten majetek či závazky, který byl v okamžiku zániku SJM jeho součástí a který existuje jako společný v době vypořádání, neboť pokud přestane být součástí SJM, již samozřejmě nemůže být vypořádán (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010 – jelikož je současná právní úprava obdobná, jsou tam uvedené právní závěry plně použitelné i nyní; to platí i o dalších rozhodnutích, na která bude odkazováno).

62. Řízení o vypořádání SJM je řízením, ve kterém způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (§ 742 o. z.), proto soud ohledně způsobu vypořádání není vázán návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Soud je však vázán rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání, tj. který manželé k vypořádání navrhnou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006). Řízení o vypořádání SJM je svou povahou tzv. iudicium duplex, ve kterém mohou navrhovat věci k vypořádání oba účastníci. Podmínkou však je, že konkrétní majetek navrhnou k vypořádání nejpozději do 3 let po zániku SJM, tj. před uplynutím lhůty podle § 741 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2881/2008). Tímto okamžikem totiž dojde k vypořádání ohledně toho, co nebylo navrženo k vypořádání, podle zákonné domněnky. Po uplynutí této lhůty se nelze domáhat ani vypořádání tzv. vnosů, tj. investic vynaložených ze společného majetku na oddělený majetek manžela nebo z výlučného majetku manžela na společný majetek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012).

63. Z toho vyplývá, že v tomto řízení nelze vypořádat majetek a vnosy, které k vypořádání uplatnila žalovaná ([značka automobilu]; hypoteční úvěr poskytnutý [fond] [fond] [fond] [fond], včetně splátek, které na tento úvěr zaplatila; finanční prostředky, které měla ze svého výlučného majetku vynaložit na stavbu domu jako vnos do SJM dle § 742 písm. c) o. z.). Jak bylo uvedeno výše, žalovaná se poprvé vyjádřila k žalobě podáním podaným u soudu dne [datum], tj. po uplynutí 3 let od rozvodu manželství. Po uplynutí této lhůty se již nelze domáhat vypořádání majetku, závazků ani vnosů (došlo k jejich vypořádání dle § 741 o. z.). Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalované byla žaloba v této věci doručena až dne [datum], tj. těsně před uplynutím tříleté lhůty od rozvodu manželství. Obecně je třeba vycházet z toho, že žalovaná měla možnost sama podat žalobu a domáhat se vypořádání v zákonné lhůtě, pokud tak neučinila, jde to k její tíži (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3000/2011).

64. Tato zákonná lhůta se však neuplatní na požadavek na náhradu toho, co některý z manželů hradil na společné dluhy až po zániku SJM. Jestliže některý z manželů po zániku SJM hradil společný dluh ze svých výlučných prostředků, má právo na náhradu ve smyslu § 742 písm. c) o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014). Vzhledem k tomu, že k takovým platbám dochází až po zániku SJM (a může k nim docházet i po uplynutí 3 let od zániku SJM), je zjevné, že se fikce vypořádání dle § 741 o. z. na tyto vnosy (učiněné až po zániku SJM) nemůže uplatnit. V tomto směru je rozhodující, zda byl včas k vypořádání uplatněn závazek, na který bylo hrazeno.

65. Pokud jde o majetek navržený k vypořádání, tak mezi účastníky bylo nesporné, že v SJM se nachází rodinný dům [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Tento měli účastníci nabýt za trvání manželství, stal se tedy součástí SJM dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.

66. Pro účely vypořádání, vzhledem k tomu, že žalovaná požadovala dům přikázat do svého výlučného vlastnictví, bylo nutné tento dům ocenit. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že při vypořádání zaniklého SJM dle o. z. je třeba zásadně vyjít z obvyklé ceny věci v době rozhodování soudu s ohledem na stav věci k okamžiku vypořádání SJM (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019). Oproti předchozí úpravě (kdy se vycházelo z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku SJM), je tak nyní pro ocenění rozhodná současná cena i současný stav. Z toho tedy vyplývá, že nebylo nutné zjišťovat stav domu ke dni zániku SJM. Skutečnost, že po zániku SJM mělo dojít k domě k investicím (jak uváděla žalovaná), proto nemá na ocenění vliv. Žalovaná mohla případné investice uplatnit jako vnosy do společného majetku ve smyslu § 742 písm. c) o. z., to však neučinila. Navíc, jak je uvedeno výše, tyto investice žalovaná neprokázala. (A zcela pro úplnost lze poznamenat, že některé z uvedených investic ani nebyly investicemi do domu, ale pozemku – venkovní bazén, přístupová cesta, brána.)

67. Znaleckým posudkem byla stanovena současná obvyklá cena domu (bez pozemků) na částku 4 300 000 Kč.

68. Mezi účastníky bylo také nesporné, že součástí SJM je dluh vůči [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne [datum]. Tuto smlouvu uzavřeli účastníci společně, stala se tedy součástí SJM dle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Aktuálně činí dluh z této smlouvy 95 271,20 Kč. Po zániku SJM oba účastníci na tento závazek hradili, jak je uvedeno výše, a to žalobce 149 043,40 Kč, žalovaná 865 Kč. Dle § 742 písm. c) o. z. mají účastníci (vůči SJM) nárok na náhradu těchto částek (přičemž je třeba zohlednit nejen přímo splátky meziúvěru a úvěru, ale i vklady na vkladový účet, když tento byl v souladu se smlouvou použit na úhradu meziúvěru, tedy i tyto vklady sloužily na úhradu úvěru).

69. Dále bylo nesporné, že součástí SJM je dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru č. [spisová značka] ze dne 3. 11. 2004 (která byla uzavřena se společností e [právnická osoba]). Také tuto smlouvu uzavřeli účastníci společně a stala se tak součástí SJM dle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Aktuálně činí dluh z této smlouvy 152 638,29 Kč. Po zániku SJM žalobce na tento závazek uhradil celkem 214 726,91 Kč, dle § 742 písm. c) o. z. má nárok na náhradu této částky.

70. Pokud jde o běžný účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na jméno žalobce, tak dle tvrzení žalobce byly peněžní prostředky na tomto účtu v SJM. Soud nemá důvod o tomto tvrzení pochybovat, když ostatně nebyl ani tvrzen opak (tj. že by se mělo jednat o výlučné prostředky některého z manželů). Je proto namístě vycházet z toho, že tyto peněžní prostředky byly v SJM. Nehraje roli, že tento účet byl založen ještě před uzavřením manželství, podstatné je pouze to, komu patřily peněžní prostředky vložené na účet. Zde soud pro úplnost uvádí, že peněžní prostředky na běžném účtu nejsou v majetku majitele účtu, nýbrž v majetku banky, zatímco majitel účtu má za bankou pohledávku. Pohledávka za bankou také není součástí SJM. Součástí SJM mohou být jen peněžní prostředky z účtu již vybrané, resp. majetková hodnota odpovídající částce uložené na účtu. Tyto peněžní prostředky (jejich majetkovou hodnotu) je namístě vypořádat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3575/2020). Předmětem vypořádání jsou tak peněžní prostředky (jejich hodnota) na účtu ke dni zániku SJM, tj. částka 99,56 Kč.

71. Pokud jde o závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalobce s [právnická osoba], soud shledal, že i tento závazek patřil do SJM. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. tvoří SJM i závazky, které vznikly některému z manželů, ledaže jejich rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a převzal je bez souhlasu druhého. Aby se závazek nestal součástí SJM, tak nestačilo, že je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého. Musela by být současně splněna podmínka, že tento závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Podle § 144 obč. zák. se má za to, že závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM, pokud není prokázán opak. Bylo tak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tento závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů v té době, jinak je namístě vycházet z toho, že tento závazek byl součástí SJM, i kdyby smlouvu žalobce uzavřel bez souhlasu žalované. Jak je uvedeno výše, žalovaná v tomto směru nic řádně netvrdila ani neprokázala. Pouhá skutečnost, že žalobce z tohoto úvěru patrně částečně financoval nákup osobního automobilu (který na něj byl přepsán ve stejný den, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru), nevypovídá nic o tom, že by tento závazek přesahoval finanční možnosti účastníků (a z hlediska poměrů účastníků lze podotknout, že zakoupený automobil se zjevně také stal součástí SJM, tedy za zaplacené peníze byla získána protihodnota). Pro úplnost lze ještě uvést, že úvěr byl poskytnut do výše 50 000 Kč a výše splátek činila 2 % z čerpaného úvěru, tj. nanejvýš mohly splátky činit 1 000 Kč měsíčně, což obecně nelze považovat za vysokou splátku. Tedy pokud nebyly poměry účastníků mimořádně špatné, lze předpokládat, že takové splátky byly v jejich možnostech.

72. Každopádně žalovaná neprokázala nic ohledně poměrů účastníků, nelze tak mít za to, že by tento závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Za této situace již nebylo nutné zkoumat, zda žalobce smlouvu uzavřel se souhlasem žalované (jak tvrdil), neboť i kdyby tomu tak nebylo, je třeba dle § 144 obč. zák. vycházet z toho, že závazek patřil do SJM.

73. Tento úvěr byl zrušen k [datum], když byl zcela doplacen. Není tedy již předmětem vypořádání, ale žalobce má i v tomto případě nárok na náhradu toho, co na tento závazek v SJM uhradil po rozvodu manželství dle § 742 písm. c) o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5386/2008).

74. Avšak žalobce i po rozvodu manželství dále čerpal peněžní prostředky z tohoto úvěru. To už musí jít k tíži žalobce. Žalobce tak nemůže požadovat náhradu celé částky, kterou na úvěr zaplatil, když současně následně výlučně ve svůj prospěch úvěr čerpal, resp. navyšoval. Při úvaze, v jakém rozsahu by měl mít žalobce právo na náhradu, soud dospěl k závěru, že nejspravedlivějším řešením je přiznat mu nárok poměrně vzhledem k tomu, jaký byl dluh k zániku SJM a jaké částky následně vybíral. Nelze totiž říct, zda by jeho platby měly být započítány přednostně na dluh k datu zániku SJM nebo na jeho následné výběry. Přitom úvěr se navyšoval o úroky a poplatky, takže nelze vycházet jen z toho, jaký byl dluh k datu zániku SJM (resp. že by žalobce měl mít právo na náhradu jen do výše dluhu k datu zániku SJM). Přiznání poměrné náhrady tak nejlépe zohlední i následné navyšování úvěru z důvodu úročení a účtování poplatků.

75. K datu rozvodu činil dluh na úvěrovém účtu 39 042,58 Kč. Poté žalobce z úvěru vyčerpal částku 20 312 Kč (výběry včetně poplatků za výběr). Dluh k datu zániku tak činí 65,8 %, následné čerpání 34,2 %. Žalobce po zániku SJM na tento úvěr uhradil celkem 72 810,61 Kč. V rámci vypořádání SJM tak má právo na náhradu 65,8 % z této částky, tj. 47 909,38 Kč.

76. Pokud jde o závazek ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název smlouvy] [název smlouvy] ze dne [datum], kterou žalobce uzavřel s [právnická osoba] (č. úvěrového účtu [bankovní účet]), tak tato smlouva byla uzavřena až po zániku SJM, takže tento závazek nebyl součástí SJM. Nebylo prokázáno, že se jednalo o tzv. konsolidaci dřívějších úvěrů. Navíc i kdyby se o konsolidaci jednalo, nic by to nezměnilo na tom, že se nejedná o součást SJM. Konsolidace úvěrů zpravidla funguje tak, že se poskytne nový úvěr, kterým se uhradí předchozí dluhy. I v takovém případě se tedy jedná o nový závazek, který již není součástí SJM, bez ohledu na to, zda z něj byly uhrazeny dluhy, které byly součástí SJM. (Výjimkou by byl pouze případ, kdyby se nejednalo o nový úvěr, ale jen o změnu dřívější smlouvy ve smyslu § 1901 o. z. V takovém případě by byl stále součástí SJM původní závazek, byť změněný. To ale nebyl případ této smlouvy.) Pokud žalobce použil výlučné prostředky získané z vlastního úvěru na úhradu dřívějších dluhů spadajících do SJM (ať už v rámci konsolidace či nikoliv), mohl tyto částky uplatnit jako vnosy. To neučinil (ovšem část tohoto úvěru použil na úhradu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne [datum], přičemž vnos na tuto smlouvu uplatnil). Tento závazek tedy není součástí SJM.

77. Rekapitulace:

78. Soud tedy shledal, že z majetku a závazků navržených k vypořádání byl součástí SJM rodinný dům [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec], dluh vůči [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], peněžní prostředky (jejich hodnota) ve výši 99,56 Kč na běžném účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] a závazek ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] vůči [právnická osoba] (ten po zániku SJM zanikl, žalobce má však právo na náhradu toho, co na tento úvěr po zániku SJM uhradil).

79. Závazek ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název smlouvy] [název smlouvy], kterou žalobce uzavřel s [právnická osoba] dne [datum], nebyl součástí SJM. Další majetek a závazky, včetně vnosů, které uplatnila žalovaná, byly uplatněny opožděně, a proto také nemohou být předmětem vypořádání. O tomto majetku a závazcích proto soud v rámci vypořádání nerozhodoval (v takovém případě se žaloba ohledně těchto položek nezamítá, ale vůbec se o nich ve výrokové části rozsudku nerozhoduje – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 22 Cdo 327/2018).

80. K vypořádání:

81. Podle § 742 písm. a) o. z. se při vypořádání zásadně vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Soud v tomto případě neshledal důvod se od rovnosti podílů odchýlit, ani účastníci žádný důvod pro takový postup neuváděli.

82. Jen pro úplnost tak soud uvádí, že důvod pro odchýlení od rovnosti podílů nespatřuje ani ve skutečnosti, že stavba rodinného domu, který je předmětem vypořádání, měla být dle tvrzení žalované ze značné části financována z jejích výlučných prostředků. Jak je uvedeno výše, žalovaná tyto investované prostředky (vnosy) včas neuplatnila, proto nemohly být vypořádány. Pokud nebyly včas uplatněny, není namístě je zohlednit ani tím, že k nim bude přihlédnuto v souvislosti se stanovením vypořádacích podílů (a tím v podstatě žalované kompenzovat to, že je neuplatnila včas). Totéž platí, i pokud jde o další věci, které dle žalované měly zůstat v držení žalovaného, zejména osobní automobil. I ty žalovaná mohla (včas) uplatnit k vypořádání.

83. Podle § 742 písm. c) o. z. mají účastníci právo na náhradu toho, co ze svých společných prostředků hradili po zániku SJM na společné závazky. Žalobce tak má (vůči SJM) právo na náhradu částky celkem 411 679,69 Kč (na dluh vůči [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] uhradil 149 043,40 Kč; na dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum] uhradil 214 726,91 Kč; v případě dluhu vůči [právnická osoba] ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne [datum] má právo na náhradu 47 909,38 Kč), žalovaná má právo na náhradu částky 865 Kč (kterou uhradila na smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] uzavřenou s [právnická osoba]).

84. Pokud žalovaná požadovala vypořádat další vnosy (platby na hypoteční úvěr poskytnutý [fond] [fond] [fond] [fond]), tak ty (resp. příslušný úvěr) nebyly navrženy k vypořádání včas, jak je uvedeno výše. Pokud žalovaná uváděla, že splácela úvěry během manželství, tak ani takové vnosy včas neuplatnila (pro úplnost lze ale podotknout, že pokud hradila během manželství, tak patrně také z prostředků v SJM, nikoliv z výlučných prostředků, o vnos podle § 742 písm. c) o. z. by se tak nejednalo).

85. Jak již bylo uvedeno výše, soud je při vypořádání SJM vázán jen rozsahem majetku, který je mu předložen k vypořádání. Ohledně způsobu vypořádání není vázán návrhem, neboť ten vyplývá z právního předpisu (§ 742 o. z., § 153 odst. 2 o.s.ř.). Při vypořádání SJM se obecně vychází ze zásady, že věci se mají mezi manžele rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší. Za další kritérium rozhodné pro přikázání lze považovat účelné využití věci, do jisté míry lze přihlédnout i k tomu, který z účastníků po rozvodu manželství věci užívá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1280/2011).

86. Pokud jde o peněžní prostředky (jejich hodnotu) na běžném účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], k datu rozvodu ve výši 99,56 Kč, soud dospěl k závěru, že tyto je namístě přikázat žalobci, když ten je majitelem účtu, který může s peněžními prostředky na účtu nakládat (a také jistě od zániku SJM nakládal).

87. Pokud jde o vypořádání závazků, je třeba vypořádat závazky včetně příslušenství, které přiroste v budoucnu. Nezaplacený společný dluh zatížený příslušenstvím vypořádá soud zpravidla tak, že povinnost zaplatit zůstatek dluhu uloží oběma manželům jednou polovinou. Tak je tomu zejména v případech, kdy nelze výši budoucího příslušenství spolehlivě zjistit, např. když se může změnit výše úroků nebo pokud je možné dřívější splacení úvěru, neboť v takovém případě by přikázání závazku jen jednomu z nich mohlo vést k nerovnosti podílů (v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016). Oba vypořádávané závazky (tj. dluh vůči [právnická osoba], ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], dluh vůči [právnická osoba] ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum]), resp. smlouvy o úvěru, umožňují předčasné splacení úvěru (smlouva s [právnická osoba], to nevylučuje, smlouva s [právnická osoba] to výslovně připouští), smlouva s [právnická osoba] dále umožňuje měnit úrokovou sazbu po uplynutí fixačního období. Celkovou výši těchto závazků (včetně budoucího příslušenství) tedy nelze vyčíslit. Proto soud oba tyto závazky vypořádal tak, že je přikázal včetně příslušenství, které přiroste v budoucnu, k úhradě oběma účastníkům jednou polovinou.

88. V případě rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] v obci a k.ú. [obec] soud dospěl k závěru, že nejlepším řešením bude přikázat jej do podílového spoluvlastnictví účastníků. Soud si je vědom, že se jedná o výjimečnou možnost, která musí být podložena okolnostmi konkrétního případu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016). Tyto mimořádné okolnosti soud spatřuje především v tom, že se dům nachází na pozemcích (pozemek pod stavbou, pozemek kolem stavby) v podílovém spoluvlastnictví účastníků (nikoliv v SJM). Jak vyplývá ze znaleckého posudku, rozdílné vlastnictví rodinného domu a pozemků má výrazný vliv na tržní hodnotu domu a jeho obchodovatelnost (oproti tomu pokud by bylo vyřešeno vlastnictví a rodinný dům a pozemky by měly jednoho vlastníka, jednalo by se o výborně obchodovatelnou nemovitou věc). Pokud by nyní soud přikázal tento dům do vlastnictví některého z účastníků, získal by věc, která je sice ocenitelná, avšak dům by se nacházel na pozemku, který není ve vlastnictví tohoto účastníka (ale v podílovém spoluvlastnictví obou) a možnost nakládat s domem by pro tohoto účastníka byla podstatně omezená – s ohledem na obtížnou obchodovatelnost by jej např. nemohl zpeněžit (nebo ne za odpovídající cenu), a je otázka, do jaké částky by mu mohl být poskytnut hypoteční úvěr zajištěný touto nemovitostí (banky by jistě k obtížné obchodovatelnosti domu bez pozemku přihlížely). Dále je zde také skutečnost, že tento účastník by neměl právní titul pro užívání pozemku, neboť to, že je spoluvlastníkem pozemku, jej bez dalšího neopravňuje užívat pozemek zcela na úkor druhého spoluvlastníka. Z tohoto důvodu také obecně platí zásada, že při vypořádání by nemělo dojít k situaci, kdy dům a pozemek budou mít jiného vlastníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 180/2005). To by nutně nemuselo být překážkou, pokud by některý z účastníků měl o přikázání domu zájem a byl zjevně schopen druhého vyplatit, protože následně by mohli vypořádat i pozemky. V tomto případě to však zjištěno nebylo. Žalobce odmítá, aby mu za této situace byl dům přikázán, preferuje jeho přikázání do spoluvlastnictví (aby následně mohl být vypořádán spolu s pozemky). Žalovaná sice o přikázání domu zájem má, sama však nebyla schopna říct, zda by žalobce byla schopna vyplatit. Ačkoliv byla již na jednání dne [datum] upozorněna, že by žalobci v takovém případě musela vyplatit asi 2 350 000 Kč (kromě poloviny hodnoty domu také polovinu vnosů, které žalobce vynaložil na splátky společných dluhů), tak na posledním jednání uvedla, že neví, jestli by jí mohl být poskytnut úvěr vyšší než 1 500 000 Kč. Žalovaná by tedy musela výplatu podílu řešit z úvěru a vzhledem k jejím příjmům je otázka, zda by jí vůbec někdo vyšší úvěr poskytl (a to i vzhledem k tomu, že se jedná jen o dům bez pozemků, což má vliv na jeho tržní hodnotu a obchodovatelnost, jak bylo uvedeno výše). Navíc je třeba upozornit na to, že samozřejmě ještě bude nutné vypořádat i podílové spoluvlastnictví k pozemkům, které dle znaleckého posudku mají cenu téměř 2 000 000 Kč, tedy žalovaná (pokud by se měla stát výlučným vlastníkem domu i pozemku), by následně musela žalobci vyplatit další asi 1 000 000 Kč. Schopnost žalované vyplatit žalobci částku přes 3 000 000 Kč prokázána nebyla.

89. Pokud by tedy nyní soud přikázal žalované rodinný dům, není vůbec jasné, zda by byla schopna žalobce vyplatit. Není zřejmé, zda by jí byl poskytnut dostatečný úvěr, patrně by dům ani nemohla zpeněžit (alespoň ne za odpovídající cenu). Dostala by se tak do značně problematické situace. Vzhledem k tomu soud skutečně považuje za nejlepší řešení, aby dům byl přikázán do podílového spoluvlastnictví účastníků. Tím se vlastnický režim domu a pozemků sjednotí (dům se stane součástí pozemku) a následně bude možné dům vypořádat i s pozemky. Sice to znamená, že účastníci následně budou muset zase vypořádat spoluvlastnictví, avšak to by je stejně čekalo, neboť tak jako tak bude nutné vypořádat spoluvlastnictví k pozemkům. Pokud bude dům vypořádán spolu s pozemky, bude se jednat o výborně obchodovatelnou věc, účastníci nebudou nijak omezeni v nakládání s ním, a navíc zde bude i možnost nařídit prodej nemovitých věcí, pokud by žádný z účastníků ani tak nebyl schopen druhého vyplatit (v případě vypořádání SJM nelze nařídit prodej věci – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 702/2016. Lze poznamenat, že za současné situace, kdy dům není součástí pozemku, by nařízení prodeje domu ani nebylo vhodným řešením, když tato skutečnost značně zhoršuje jeho tržní hodnotu (nelze tedy očekávat, že by byl prodán za odpovídající cenu), zatímco pokud by byl prodáván společně s pozemky (resp. jako součást pozemku), bude patrně prodán mnohem výhodněji. Konečně tento postup odpovídá i zásadě, že SJM má být rozděleno tak, aby vypořádací podíl byl co nejnižší. Předmětem vypořádání v této věci totiž není žádný další majetek vyšší hodnoty, který by mohl být přikázán druhé straně za účelem vyrovnání podílů.

90. Proto soud rozhodl tak, že předmětný rodinný dům [adresa] v obci a k.ú. [obec] přikázal do podílového spoluvlastnictví účastníků, oběma rovným dílem.

91. Z vypořádání by měl žalobce obdržet náhradu vnosů ve výši 411 679,69 Kč a polovinu jmění v SJM, žalovaná by měla obdržet náhradu vnosu ve výši 865 Kč a polovinu jmění v SJM. Žalobce by tedy měl z vypořádání obdržet o 410 814,69 Kč více, než žalovaná. Obdržel však navíc jen majetek v hodnotě 99,56 Kč (peněžní prostředky na běžném účtu; rodinný dům i závazky byly rozděleny rovným dílem, proto je lze pro zjednodušení z výpočtu vypořádacího podílu vypustit). Měl by tedy dále obdržet o 410 715,13 Kč více. Na vyrovnání podílů tak žalovaná musí zaplatit žalobci polovinu této částky, tj. 205 357,57 Kč (zaokrouhleno na celé halíře), tak, aby vypořádací podíl žalobce byl o 410 715,13 Kč vyšší než podíl žalované (podíl žalobce se tím zvýší, podíl žalované se sníží). Proto soud žalované uložil zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 205 357,57 Kč.

92. Náhrada nákladů řízení:

93. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

94. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

95. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel především ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20. V něm Ústavní soud uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví lze úspěch či neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Pokud soud rozhoduje o způsobu vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o.s.ř. To vychází z toho, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu a úspěch nelze dovozovat jen z toho, že soud žalobě vyhoví (což bude ostatně pravidlem). Ostatní spoluvlastníky nelze sankcionovat za to, že nepodali (jako první) příslušný návrh. V řízení se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, kteří mají shodné postavení. Co do způsobu vypořádání soud není vázán návrhem účastníků (způsob vypořádání vyplývá ze zákona), účastníci ani nemusí způsob vypořádání navrhnout. Na druhou stranu návrhy všech jednotlivých účastníků mohou mít rozumný a přesvědčivý základ. Za této situace se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby si každý z účastníků sám nesl náklady řízení.

96. Z výše uvedených závěrů lze plně vycházet i v řízení o vypořádání společného jmění manželů. I v tomto řízení se jedná o tvz. iudicium duplex, kdy oba manželé mohou podat žalobu na vypořádání a navrhovat jednotlivé položky k vypořádání a ve kterém soud co do způsobu vypořádání není vázán návrhem (viz výše). Z toho tedy vyplývá, že pokud byl předmětem sporu jen způsob vypořádání, nelze uvažovat o úspěchu ve věci. Pouze v případě, kdyby soud rozhodoval o tom, zda vůbec některé věci či závazky lze vypořádat (zejména pokud by bylo sporné, zda tyto spadají do SJM), bylo by možné v tomto rozsahu uvažovat o úspěchu ve věci.

97. Není tedy vůbec podstatné, že žalobě bylo vyhověno. Nelze ani považovat za zásadní, že o vypořádání bylo rozhodnuto v podstatě tak, jak (v závěru) navrhoval žalobce, zejména že dům byl přikázán do podílového spoluvlastnictví účastníků. Žalované nelze dávat k tíži, že preferovala přikázání domu do svého vlastnictví a proto také bylo nutné zjistit jeho hodnotu. Nejednalo se o zjevně nerozumný požadavek, který by sám o sobě byl důvodem pro jiné rozhodnutí o nákladech řízení.

98. Ohledně domu ani dvou větších závazků nebylo sporné, že jsou součástí SJM, soud v tomto směru rozhodoval pouze o způsobu vypořádání. Jak bylo uvedeno, o úspěchu či neúspěchu by bylo možné uvažovat pouze tam, kde byl spor o tom, zda některé položky spadají do SJM, příp. tyto nebyly z jiných důvodů vypořádány. Soud však neshledal, že by uplatnění těchto položek bylo v tomto řízení natolik zásadní, aby odůvodnilo odchylku od zásady, že náhrada nákladů řízení nemá být přiznána žádné straně. Žalobce uplatnil k vypořádání movité věci tvořící běžné vybavení domácnosti (blíže neoznačené), v tomto rozsahu však vzal žalobu zpět, a tedy zavinil zastavení řízení dle § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. To však ještě předtím, než byla žaloba doručena žalované, takže to na průběh řízení nemělo žádný vliv. Žalovaná také uplatnila opožděně k vypořádání výše uvedené položky a vnosy, avšak vzhledem k pozdnímu uplatnění se soud těmito položkami vůbec nezabýval, ani jejich uplatnění tak nemělo podstatný vliv na průběh řízení. Sporné byly dva úvěry uzavřené žalobcem, kdy jeden vypořádán byl, druhý nikoliv. Jednak tedy v tomto směru byli částečně úspěšní oba účastníci, jednak ani projednání těchto otázek nemělo zásadní dopad na průběh řízení (nevyžadovaly rozsáhlé dokazování).

99. Vzhledem k tomu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když se jednalo o řízení o vypořádání SJM a nebyly shledány mimořádné okolnosti, které by odůvodnily jiné rozhodnutí.

100. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát v této věci hradil znalečné v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku na ocenění domu v částce 17 119 Kč. Výsledek řízení byl takový, že dům byl přikázán do podílového spoluvlastnictví, jak navrhoval žalobce. Pro takové rozhodnutí nebylo ocenění rodinného domu nutné. Žalobce také proto považoval vypracování znaleckého posudku za neúčelné. Znalecký posudek byl zadán z toho důvodu, že žalovaná požadovala dům přikázat do svého vlastnictví. Výsledku řízení tak odpovídá, aby náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku uhradila žalovaná. Soud by za této situace považoval za nespravedlivé, aby žalobce byl zavázán (byť zčásti) hradit tyto náklady, když tyto byly vynaloženy jen kvůli návrhu žalované na způsob vypořádání, který nakonec nebyl shledán důvodným. Proto tedy soud uložil žalované zaplatit státu tyto náklady.

101. Při rozhodování o lhůtě k zaplacení vypořádacího podílu a nákladů státu dle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud vyšel z toho, že standardní lhůta 3 dnů by byla nepřiměřeně krátká. Vzhledem k poměrům žalované, jak je doložila, by zjevně nebyla schopna tyto částky okamžitě zaplatit. Na druhou stranu soud neshledal důvod pro povolení splátek odpovídajících příjmům žalované, když v takovém případě by ke splacení došlo za příliš dlouhou dobu a soud má za to, že tím by byl poškozen žalobce (který ostatně po celou dobu po zániku SJM sám splácí úvěry, za což také požaduje náhradu). Žalovaná jistě může potřebnou částku získat z úvěru, když se nejedná o mimořádně vysokou částku a žalovaná také má majetek, který může poskytnout jako zástavu (spoluvlastnické podíly na nemovitých věcech). Lhůtu 30 dnů, kterou navrhoval žalobce, soud také považuje za příliš krátkou, pokud bude nutné sjednat úvěr (a případně i nechat ocenit zástavu). Proto soud stanovil žalované k zaplacení lhůtu 2 měsíců, když má za to, že tato lhůta je dostatečná pro případné sjednání úvěru a současně se nejedná o natolik dlouhou lhůtu, že by se to podstatně dotklo práv žalobce.

Poučení