14 C 79/2024 - 37

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 19 216 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 316,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 316,10 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 292,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 19 216 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 50 % ročně z částky 19 216 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 277,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované [Jméno advokáta B].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 216 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 4. 9. 2023 smlouvu o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena tak, že účastníci ji odsouhlasili zadáním unikátního kódu do systému na webových stránkách www.[Anonymizováno].cz, přičemž server [Anonymizováno].cz je provozován společností [právnická osoba] Na tomto serveru se potkává poptávka po financování ze strany fyzických osob s nabídkou jiných fyzických osob, které jsou ochotny těmto osobám poskytnout zápůjčku. Nejprve byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o spolupráci a následně byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou smlouva o zápůjčce, totožnost účastníků byla ověřena z dokladu totožnosti a následně telefonicky. Na základě smlouvy o zápůjčce se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč, tato částka byla zaslána nejprve na účet společnosti [právnická osoba] a poté po odečtení odměny poskytovatele byla z tohoto účtu částka 13 919,10 Kč zaslána na účet žalované. Žalovaná se zavázala částku 15 000 Kč spolu s úroky vrátit žalobkyni, a to ve splátkách po 1 201 Kč vždy k 1. dni v měsíci. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že vycházela z výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce 5-7/2023, z nichž zjistila, že žalovaná má stabilní příjem v průměrné výši cca 15 915 Kč měsíčně, a i další příjmy od fyzických osob v průměrné výši cca 21 455 Kč měsíčně a vedle toho příjmy v podobě vkladů hotovosti v průměrné výši cca 6 200 Kč měsíčně, takže celkové průměrné měsíční příjmy činily 43 570 Kč. Dále z těchto výpisů žalobkyně zjistila, že velká část výdajů jde na pokrytí zálib žalované, tedy je nezávazná a žalovanou regulovatelná. Rovněž byly zjištěny kladné zůstatky na účtu v rozmezí 1 755 Kč – 2 018 Kč. Dále žalobkyně provedla lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Konečně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou při registraci v systému na webu www.[Anonymizováno].cz, kde žalovaná uvedla, že její průměrný měsíční příjem činí 37 500 Kč, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně zdůraznila, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou má charakter smlouvy uzavřené mezi dvěma fyzickými osobami spotřebiteli a na tento typ smluvního vztahu nedopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná pak žalobkyni uhradila pouze první 2 splátky celkem ve výši 2 402 Kč, celková dlužná částka se tak stala dnem 1. 1. 2024 okamžitě splatnou. Dne 5. 2. 2024 žalovaná uhradila dalších 1 201 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 19 216 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 2. 1. 2024 do 5. 2. 2024 ve výši 392,88 Kč, smluvního úroku ve výši 50 % ročně z částky 19 216 od 6. 2. 2024 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 19 216 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena přes platformu provozovanou na webu www.[Anonymizováno].cz, přitom není pravdou, že na podnikání [Anonymizováno], jako je www.[Anonymizováno].cz se nevztahuje zákon o spotřebitelském úvěru. Tento závěr vychází z rozhodnutí ČNB o uložení pokuty č. 2022/50697/570 fyzické osobě, kde je řečeno, že i samotná platforma je povinna plnit povinnosti uložené jí zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná má za to, že společnost [právnická osoba] vystupovala jako podnikatel a současně jako neoprávněný zprostředkovatel spotřebitelského úvěru. Žalobkyně však řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované na základě porovnání jejích příjmů a výdajů. Žalovaná proto žádala žalobu v plném rozsahu zamítnout.

3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 2. 2020 byla uzavřena smlouva o spolupráci (platná od 20. 8. 2020), dle níž investor prostřednictvím společnosti [právnická osoba] uzavřel nebo hodlal uzavřít s fyzickou osobou smlouvu o zápůjčce na internetové platformě www.[Anonymizováno].cz, a společnost [právnická osoba] se zavázala pro investora prověřit zájemce o financování v ISIR a CEE, vyhotovit smluvní dokumentaci ke smlouvě o zápůjčce, zajistit uzavření smlouvy, poukázat na účet dlužníka částku zápůjčky sníženou o částku odměny, zajistit správu zápůjčky (přijímat splátky a poukazovat je na účet investora), zasílat upomínky, případně vymáhat nesplácené pohledávky zápůjčky. Za tyto činnosti náležela společnosti [právnická osoba] odměna. Z webových stránek www.[Anonymizováno].cz bylo zjištěno, že stránky jsou primárně určeny pro investory, tedy osoby, které disponují peněžními prostředky a mají zájem je výhodně investovat a zhodnotit a na straně druhé pro osoby, které hledají někoho, kdo jim poskytne rychlou zápůjčku. Investoři mohou zhodnocovat úspory opakovaně a uzavírat zápůjčky s různými osobami.

5. Dne 4. 9. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce; smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu www.[Anonymizováno].cz. Kód pro akceptaci smlouvy o zápůjčce [RČ] byl žalované zaslán na její emailovou adresu [e-mail]. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou zápůjčku společně s úrokem ve výši 50 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 201 Kč spatných vždy 31. den každého měsíce, doba trvání zápůjčky činila 18 měsíců a celková dlužná částka byla 21 618 Kč. Splátky měly být zasílány na bankovní účet č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [RČ]. Bylo ujednáno, že žalobkyni náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, o tuto částku se snižuje poskytnutá zápůjčka. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení v délce jednoho měsíce se stane celková dlužná částka splatnou a žalovaná ztratí výhodu splátek. Pro případ prodlení byl dohodnut smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky.

6. V listině nazvané „detail uživatele“ jsou uvedeny základní informace o žalované (emailová adresa, telefonní číslo, číslo OP, adresa bydliště, datum narození), včetně čísla bankovního účtu: [č. účtu]. Kopie občanského průkazu žalované byla soudu též předložena.

7. Z informací zadaných při registraci žalované soud zjistil věk žalované 48 let, že nemá žádnou vyživovací povinnost a je rozvedená. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou jako dělník u společnosti [právnická osoba], [adresa] s čistým měsíčním příjmem 22 500 Kč, vedlejší měsíční příjem žalované činí 15 000 Kč a měsíční splátka všech závazků žalované je 2 500 Kč.

8. Z výpisu z centrální evidence exekucí je patrné, že ke dni 4. 9. 20123 zde žalovaná neměla žádný záznam.

9. Z výpisů z účtu žalované číslo [č. účtu] za období od 1. 5. 2023 do 31. 7. 2023 soud zjistil, že žalované došla dne 19. 5. 2023 částka 16 572 Kč, 19. 6. 2023 částka 15 976 Kč a dne 19. 7. 2023 částka 15 197 Kč od společnosti [právnická osoba].; pravidelně byl žalované na účet poukazován příspěvek na bydlení od úřadu práce ( dne 10. 5. 2023 v částce 13 980 Kč za období 1-4/23, dne 12. 6. 2023 v částce 2 367 Kč za období 5/23 a dne 11. 7. 2023 v částce 2 367 Kč za období 6/23); nepravidelně pak byly zasílány na účet různé částky z účtů různých fyzických i právnických osob, stejně nepravidelně byly prováděny vklady a výběry hotovosti (to vše v řádech desítek korun, stokorun i tisícikorun). Dále je z výpisů patrné, že podstatná část odchozích finančních prostředků byla zasílána na účet loterijní společnosti korunka.eu. Je také zřejmé, že žalovaná měla v té době řadu závazků z jiných zápůjček či úvěrů (Cool Credit, teticka.cz, Emma‘s credit s.r.o., Rerum Finance s.r.o., svycarskapujcka.cz, MOVINERO, CFIG Credit a.s., julu). Konečný zůstatek na účtu v květnu 2022 činil 2 018,71 Kč, v červnu 2022 činil 1 755 Kč a v červenci 2022 pak -72,28 Kč.

10. Z potvrzení o platbě z 28. 1. 2024 vyplývá, že dne 4. 9. 2023 byla na účet společnosti [právnická osoba] č. [č. účtu] zaslána částka 15 000 Kč z účtu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [RČ].

11. Z dokladu o platbě vytištěného z internetového bankovnictví dne 14. 1. 2024 (detail pohybu – okamžitá odchozí platba) bylo zjištěno, že dne 4. 9. 2023 byla z účtu č. [č. účtu] zaslána na účet č. [č. účtu] částka 13 919,10 Kč.

12. Ze splátkového kalendáře půjčky č. [RČ] soud zjistil, jak žalovaná půjčku postupně splácela (splatila celkem 2 splátky), celkem zaplatila částku 2 402 Kč.

13. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 4. 1. 2024, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem. V této upomínce byla žalované poskytnuta lhůta k úhradě v délce deseti pracovních dnů od doručení této výzvy.

14. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce tak, jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 15. Ačkoliv se závazkový vztah mezi účastníky jeví jako smlouva o zápůjčce uzavřená mezi dvěma fyzickými, nepodnikajícími, osobami, právní poměry mezi stranami smlouvy je třeba podrobit stejným nárokům jako v případě spotřebitelského úvěru sjednaného přímo s podnikajícím poskytovatelem úvěru. „Peer to peer“ půjčka či „person to person“ půjčka (také jen P2P půjčka) je sice speciálním typem půjčky, avšak i na ni se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. května 2023, sp. zn. III. ÚS 1422/2022). K témuž závěru dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 3. 2023, č. j. 33 Cdo 2919/2022-258, v němž se uvádí, že „o spotřebitelský úvěr půjde nejen v případě poskytnutí finanční služby spotřebiteli, ale i v případě jejího zprostředkování spotřebiteli. … Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel“. Spotřebitelský úvěr definují následující skutečnosti: jedná se o aktivní či pasivní formu financování poskytnutí peněz a úvěr je poskytován či zprostředkováván spotřebiteli. Daný zákon se tedy vztahuje i na smlouvy, u kterých podnikatelem není zápůjčitel, nýbrž zprostředkovatel, který v procesu úvěrování vystupuje jako prostředník. Působnost zákona se proto vztahuje i na působení tzv. „peer to peer“ platforem, které zprostředkovávají zápůjčky mezi jednotlivými fyzickými osobami, na které není možné primárně nahlížet jako na podnikatele. Společnost [právnická osoba] vykonávala při provozování platformy činnost zprostředkování spotřebitelského úvěru ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Prostřednictvím svých webových stránek nabízela veřejnosti možnost sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet investorů, coby poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Na svých webových stránkách neposkytuje pouze prostor k inzerci nabídek a poptávek investorů a spotřebitelů (zájemců o zápůjčku), ale sama se na procesu uzavírání zápůjček zásadně podílí, neboť aktivně nabízí neurčitým osobám možnost si sjednat zápůjčku a rovněž jinému okruhu osob možnost poskytnout zápůjčku. Společnost [právnická osoba] prováděla činnosti směřující k poskytnutí spotřebitelského úvěru jménem a na účet investorů coby poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zavázala se ověřit správnost údajů uvedených ve smlouvě, posuzovala i úvěruschopnost. Zájemcům o zápůjčku předkládala návrhy na sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru jménem a na účet investorů, se kterými uzavřela smlouvy o spolupráci. Obsah posuzované smlouvy byl připraven společností [právnická osoba], která celou transakci zprostředkovala a inkasovala za to od účastníků smlouvy o zápůjčce odměnu (provizi). Veškeré peněžní transakce probíhaly přes bankovní („sběrný“) účet administrátora, který byl rovněž určen coby příjemce splátek zápůjčky. Ze smlouvy společnosti [právnická osoba] rovněž plynuly různé nároky, zejména pro případ porušení smluvních povinností vydlužitele, kdy na základě smluvního zmocnění vymáhala splátky nebo splátky po lhůtě splatnosti.

16. Svou povahou byla tedy nepochybně uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž uzavření v rámci své podnikatelské činnosti zajistila a zprostředkovala primárně společnost [právnická osoba] jako administrátor daného kontraktu. Na žalovanou je tak nutno nahlížet jako na spotřebitele, a před poskytnutím peněžních prostředků proto pro společnost [právnická osoba] (potažmo pro žalobkyni) z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 17. Způsob, jakým měla být tato povinnost splněna je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 18. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele, resp. zprostředkovatele úvěru, vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 19. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 20. I podle rozsudku Nejvyššího soudu, ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

21. Pokud jde o povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že prostřednictvím výpisů z účtu žalované, bylo ověřeno, že žalované je vyplácena mzda ze zaměstnání od společnosti [právnická osoba]. v průměrné výši 15 915 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 2 367 Kč měsíčně. Ostatní příjmy patrné z výpisů z účtu (poukázané od jiných fyzických a právnických osob a vklady na účet) znaky pravidelnosti nevykazují. Co se týče pravidelných výdajů žalované, tyto žádným způsobem ověřeny nebyly, přičemž přinejmenším výdaje na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z nájemní smlouvy, dokladů SIPO aj.). Z doložených výpisů z účtu nejsou identifikovatelné žádné platby žalované na výdaje spojené s bydlením (např. platby nájemného, platby energií apod.), jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, které obvykle na rozdíl od výdajů na stravování, ošacení, drogerii apod. nelze ihned snížit s ohledem na aktuální finanční situaci, a tudíž je třeba jejich výši vždy řádně zjišťovat a prověřovat. Soud dále nemůže opominout velké množství plateb žalované směřujících na účty loterijní společnosti vzbuzující podezření o závislosti žalované na sázení. Soud přitom nesdílí názor žalobkyně, že by tyto výdaje (vyplývající patrně z chorobné závislosti, tj. z nemoci) byly nezávazné a žalovanou snadno regulovatelné. Podezření musela vzbudit i řada již dříve žalované poskytnutých jiných zápůjček či úvěrů, které byla povinna splácet. Tyto okolnosti nejspíš při posuzování úvěruschopnosti žalované nebyly nikterak zohledněny. Žalobkyně (zprostředkovatel zápůjčky) tak dle názoru soudu při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí. Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně (zprostředkovatel zápůjčky) před uzavřením předmětné smlouvy řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

22. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 23. Předmětnou smlouvu o zápůjčce tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 13 919,10 Kč. Jelikož žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila celkem 3 603 Kč (2 402 Kč dle splátkového kalendáře a 1 201 Kč dne 5. 2. 2024), přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající částky z dlužné jistiny ve výši 10 316,10 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní upomínku, jejíž odeslání dne 4. 1. 2024 žalobkyně prokázala podacím lístkem. Podle ustanovení § 570 odst. 1 občanského zákoníku „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Ustanovení § 573 občanského zákoníku obsahuje následující domněnku doby dojití: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.“ V souladu s touto domněnkou byla žalované upomínka doručena dne 9. 1. 2024. Protože jí byla k úhradě poskytnuta lhůta deseti pracovních dnů, byla povinna úhradu provést do 23. 1. 2024. Ode dne následujícího, tj. od 24. 1. 2024, byla žalovaná v prodlení a žalobkyni tímto dnem vzniklo právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení žalobkyně požadovala až od 6. 2. 2024, tedy ode dne následujícího po dni poslední úhrady, ve výši 0,1 % denně do zaplacení. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení od 6. 2. 2024 do zaplacení v zákonné výši 14,75 % ročně.

24. Soud žalobu zamítl co do částky 8 899,90 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 392,88 Kč, co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 19 216 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení a co do úroku ve výši 50 % ročně z částky 19 216 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, neboť na tyto položky žalobkyni z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy nevzniklo právo.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení částky 29 172,13 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 11 191,55 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla z 38 % úspěšná a ze 62 % neúspěšná (ze 62 % tak byla úspěšná žalovaná). Žalovaná tak má vůči žalobkyni právo na zaplacení 24 % náhrady nákladů řízení.

26. Náklady řízení žalované sestávají z nákladů souvisejících s jejím zastupováním advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 7. 2024). Při tarifní hodnotě 19 216 Kč činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu 1 900 Kč a dále za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem náklady žalované (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 5 324 Kč. Soud tak žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 277,76 Kč (24 % z 5 324 Kč).

Poučení