14 C 80/2022 - 90

Rubrum

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Tankó ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o určení existence služebnosti přesahu nemovitosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým měla být ve prospěch pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] zahrada, jež jsou ve vlastnictví žalobců, na nichž je umístěna stavba žalobců zastřešená pultovou střechou, jejíž část v šířce cca 0,4 m a délce cca 1 m včetně okapového žalobu přesahuje na sousední pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], určena existence služebnosti přesahu pultové střechy žalobců na sousední pozemek žalované, tj. pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 958 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] se žalobci domáhali vydání rozsudku, kterým měla být ve prospěch pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] zahrada, jež jsou ve vlastnictví žalobců, na nichž je umístěna stavba žalobců zastřešená pultovou střechou, jejíž část v šířce cca 0,4 m a délce cca 1 m včetně okapového žalobu přesahuje na sousední pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], určena existence služebnosti přesahu pultové střechy žalobců na sousední pozemek žalované, tj. pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]. K odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že jsou vlastníky pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, a pozemku parc. [číslo] zahrada (dále jen„ předmětné nemovitosti“), kdy [celé jméno žalobce] nabyl předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví notářským zápisem kupní smlouvy ([anonymizováno] [číslo], [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí], a po uzavření manželství s [celé jméno žalobkyně] se nemovitosti staly součástí společného jmění manželů. Žalobci užívali předmětné nemovitosti pokojně a řádně až do roku 2013, kdy bylo stavebním úřadem [obec] dne [datum] zahájeno z moci úřední řízení, vedené pod sp. zn. [číslo] [rok], o nařízení odstranění stavby nazvané„ Přístavba rodinného domu“. V tomto stavebním řízení bylo žalobcům sděleno, že:„ Stavební úřad dne [datum] při výkonu stavebního dozoru zjistil, že stavba byla provedena bez územního rozhodnutí nebo územního souhlasu a bez souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem nebo stavebním povolením podle stavebního zákona, a proto z úřední povinnosti zahájil řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavba byla provedena v rozsahu jednopodlažní přístavby rodinného domu [adresa], [obec], o půdorysných rozměrech 3,6 x 4,8 m (zastavěná plocha 17,28 m2), s prostorem zádveří, koupelny a WC; zastřešená pultovou střechou, jejíž část v šířce cca 0,4 m a délce cca 1,0 m včetně okapového žlabu přesahuje na sousední pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova]; ve stěně na hranici pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] se sousedním pozemkem parc. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] se nachází stavební otvor, okno.“ Žalobci tak až v roce 2013 zjistili, že zápis ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí) nekoresponduje s faktickým stavem a že část jejich rodinného domu, tedy přístavba rodinného domu přesahuje na pozemek žalované (tj. pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]). Aby žalobci předešli odstranění stavby (přístavby rodinného domu) podali na příslušeném stavebním úřadě žádost o dodatečné povolené stavby. Současně se snažili smluvně ošetřit s vlastníkem pozemku, tedy s žalovanou, přesah střechy, aby by byl napraven, dle stavebního úřadu neoprávněný, přesah rodinného domu na cizí pozemek, a tak by mohlo dojít k dodatečnému povolení přistavěné části rodinného domu, čímž by bylo řízení o odstranění přístavby rodinného domu zastaveno. K uzavření dohodě o služebnosti přesahu střechy však tehdy nedošlo, protože (mimo jiné i) pozemek žalované, na kterém je přesah střechy z domu žalobců, byl předmětem sporu o církevní restituce oprávněné [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] v [anonymizováno]. Po poradě s právním zástupcem žalobci zjistili, že mohlo dojít k vydržení služebnosti, čímž by odpadl důvod pro nemožnost dodatečného povolení stavby. Žalobci jsou tedy nyní přesvědčeni o tom, že vydrželi služebnost práva přesahu střechy rodinného domu na sousední dotčený pozemek ve vlastnictví žalované. Naléhavý právní zájem k určení existence služebnosti přesahu střechy je dle žalobců dán reálnou hrozbou odstranění části jejich rodinného domu. Samotné vydržení služebnosti přesahu střechy na pozemek žalované má vycházet z toho, že stavební úpravy rodinného domu žalobců (tj. úpravy přístavku rodinného domu, kterým vznikl přesah střechy) byly provedeny v letech 1988 1989, což vyplývá ze znaleckého posudku o ceně rodinného domu ze dne [datum], a proto stav přesahu střechy trvá již cca 34 let. Až do roku 2013 žalobci (a také právní předchůdci) užívali celou svou nemovitost v dobré víře, že stavba rodinného domu začíná a končí tam, kde končit má, respektive že svojí částí nepřesahuje na cizí pozemek. Žalobci mají za to, že došlo k vydržení práva služebnosti, neboť drží právo (prostřednictvím právních předchůdců) již od roku 1988 či 1989. K tomu žalobci dodávají, že z původních katastrálních map a ani z místa samého není zřejmé, kde na centimetry končí pozemek žalobců a kde začíná pozemek žalované, a to vše s přihlédnutím k tomu, že přesah je 40 cm. Kromě toho je dle žalobců otázkou, zda rozpor faktického a právního stavu (v katastru uvedeného) nevznikl až přepracováním analogových (papírových map) do digitální podoby, tedy zda nedošlo k chybnému přenesení zakreslených hranic pozemků žalobců v kontextu (ne) přesnosti souřadnicových lomových bodů; určení přesné hranice pozemků žalobce a žalované však nejsou předmětem žaloby.

2. Podáním ze dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě a navrhla soudu její zamítnutí. Dle názoru žalované je podaná žaloba účelovým procesním nástrojem žalobců, kterým se má ve vztahu k řízení o odstranění stavby deklarovat objektivní důvod dalšího řízení o odstranění stavby. Rozhodnutí soudu totiž zasáhne do práva stavebního úřadu skutkově a právně posoudit stav věci v řízení o odstranění stavby vedeného od roku 2013. Žalovaná tvrdí, že předmětná služebnost nevznikla vydržením, neboť zde není řádná a poctivá držba služebnosti založené na právním důvodu, když žalobci nedokládají žádný souhlas žalované se stavbou a ani nedokládají skutečnost, že by se jednalo o stavbu v souladu s příslušnými stavebními předpisy v době, kdy měla dle žalobců běžet vydržecí lhůta. K tomu žalovaná dodala, že služebnost nevznikla ani mimořádným vydržením. Žalovaná dále podotkla, že předmětný pozemek, na kterém má být přesah střechy, je dotčen církevními restitucemi a zákony č. 229/1991 Sb. a č. 428/2012 Sb. vylučují možnost vydržení služebnosti na majetku dotčeného církevními restitucemi. Ke svému vyjádření žalovaná soudu mimo jiné doložila nájemní smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], kterou si žalobci mimo jiné od žalované pronajali i pozemek parc. [číslo] za účelem trpění stavby„ přístavku“ a část za účelem oplocené zahrady.

3. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná k výzvě soudu sdělila, že ačkoliv výše uvedené předpisy vylučovaly možnost vydržení služebnosti na majetku žalovaného, tak účinky těchto předpisů nedopadaly na nájemní smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], která je tak mezi účastníky platná a účinná. Žalovaná totiž tvrdila, že původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností k datu platnosti a účinnosti zákona č.428/2012 Sb., nebyl pozemek parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] z důvodu, že tento pozemek nabyl stát (československá republika) do vlastnictví dekretem č.12/1945 Sb. (k datu účinnosti předmětného dekretu) od Německé říše (dle odpovídajícího zápis v pozemkových knihách). Uvedený majetek tak nikdy nebyl ani částí rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem (§2 zákona č. 428/2012 Sb.) a v rozhodném období zde nevznikla žádná majetková křivda ve smyslu §5 zákona č. 428/2012 Sb. (§3 zákona č. 428/2012 Sb.). Tvrzení žalované prokazují např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2949/21 ze dne 23.11.2021 (KS v Ostravě sp. zn. 23 C 9/2016), usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1042/2022-545 ze dne 24.5.2022 (KS v Ostravě sp. zn. 23 C 5/2016), usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 2988/22 ze dne 15. 11. 2022 (KS v Ostravě sp. zn. 23 C 39/2016).

4. Podáním ze dne [datum] žalobci k výzvě soudu uvedli, že výše uvedené zákony nevylučují možnost vydržení dotčených pozemků či jejich částí (tedy ani vydržení služebnosti). Pokud jde o platnost nájemní smlouvy smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], uzavřeli ji žalobci v dobré víře jako možné řešení nejasné situace s pozemky, kdy žalobci věřili, že touto smlouvou narovnají sporné otázky a pro příslušný stavební úřad bude tento dokument dostačující k dodatečnému povolení stavby v kontextu její přístavby. Dle žalobců byla nájemní smlouva uzavřena v době, kdy už byla vydržena část pozemku žalovaného, respektive služebnost přesahu nemovitosti. Současně se tato smlouva jeví žalobcům neplatná s odkazem na § 13 zákona č. 428/2012 Sb. Avšak i kdyby smlouva byla platná, nemá vylučovat naléhavost právního zájmu, jelikož není dostatečným prostředkem k eliminaci stavu ohrožení práv žalobců, kdy jim hrozí odstranění stavby. Žalobci sdělili, že ke zlegalizování přesahu a získání dodatečného stavebního povolení u příslušeného stavebního úřadu učinili maximum. Skutečnost, že žalobci chtěli svou situaci se stavebním úřadem řešit bez soudní ingerence vyústila v žádost o odkup pozemku, avšak tato žádost byla učiněna z důvodu bezradnosti žalobců a nelze z ní vyvozovat jakékoliv závěry s právními konsekvencemi. Žalobci činili vše, co bylo v jejich silách, aby zabránili odstranění jejich stavby již od doby, kdy se dozvěděli o zahájení řízení o odstranění stavby. K podání žaloby soudu však žalobci nepřistoupili dříve, neboť měli za to, že to není potřebné a řízení o odstranění stavby nedospěje do fáze, kdy bude odstranění přístavby reálnou hrozbou. Žalobci po celou dobu spoléhali i na to, že stavební úřad se bude zabývat otázkou, zda nevznikl v souvislosti s přepracováním analogových map do digitálních rozpor mezi faktickým a právním stavem (v katastru uvedeným). Žalobci tedy vylučují, že by žaloba byla procesním účelovým nástrojem, naopak žalobci se prostřednictvím žaloby chtějí dostat ke konečnému vyřešení sporů a pokojného užívání nemovitosti, kdy jim hrozí významné ohrožení jejich vlastnického práva, které je navíc neproporcionální vzhledem k velikosti přesahu a rozsahu určované služebnosti. Na závěr žalobci odkazují na komentářovou literaturu (viz Občanský soudní řád, 3. vydání /1. aktualizace, 2022: K. Svoboda), dle které:„ Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80.“ 5. Za účelem projednání žaloby bylo nařízeno soudní jednání na den [datum]. Při tomto jednání soud provedl doložené listinné důkazy, a to: notářský zápis kupní smlouvy ([anonymizováno] [číslo], [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] č. l. 7-8, sdělení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] č. l. 9, sdělení [stát. instituce] ze dne [datum] č. l. 10, vyrozumění o pokračování řízení o odstranění stavby ze dne [datum] č. l. 11, znalecký posudek ze dne [datum] č. l. 12-16, seznam nemovitostí na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova] č. l. 17-18, nájemní smlouva [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] na č. l. 33-35, kopie katastrální mapy a měřický náčrt na č. l. 35-36, rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] č. l. 36-38, rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] na č. l. 38-40, rozhodnutí Státního pozemkového fondu ze dne [datum] č. l. 41-45, doručenka ze dne [datum] č. l. 46, žaloba ze dne [datum] ke Krajskému soudu v Ostravě č. l. 47, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] č. l. 48, usnesení Krajského soud u [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], sdělení žalobců k výzvě soudu ze dne [datum] č. l. 53-54, vyjádření žalovaného k usnesení ze dne [datum] č. l. 55-56, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2988/22 ze dne 15. 11. 2022 č. l. 57-58, doručenka ze dne [datum] č. l. 59, usnesení /US sp. zn. IV. ÚS 2949/21 ze dne 23. 11. 2021 č. l. 60-62, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1042/2022-545 ze dne 24. 5. 2022 č. l. 63-67 soudního spisu. Pak soud přešel ke zkoumání naléhavého právního zájmu jako podmínky k projednání žaloby. K naléhavosti právního zájmu žalobci zopakovali, že již vyčerpali všechny možnosti pro legalizaci stavby a zastavení řízení o odstranění stavby, a bez podání předmětné žaloby by žalobci neměli jiný prostředek k ochraně svých vlastnických práv a nemohli by tak činit další úkony vůči stavebnímu úřadu za účelem ochrany své stavby; dále bylo nutné žalobu podat z důvodu určení právních vztahů do budoucna. Žalovaná uvedla, že naléhavý právní zájem zde není, a to z několika důvodů. Za prvé naléhavý právní zájem žalobci neuplatňují ve vazbě na žalovanou eventuálně na její pozemek, ale ve vazbě na stavební řízení. Dále žalobci neuplatnili všechny prostředky pro ochranu svých práv, neboť i v řízení o odstranění v části stavby mají právo podávat řádné opravné prostředky, což zatím neučinili. Žalovaná pak i podotkla, že není účastníkem stavebního řízení týkajícího se pouze žalobců a toto stavební řízení je vedeno z úřední povinnosti. Nakonec žalovaná prohlásila, že se žalobci uzavřela na předmětný pozemek nájemní smlouvu, a to na základě žádosti žalobců, přičemž tato nájemní smlouva měla být dostatečným podkladem pro stavební úřad k zastavení řízení o odstranění části stavby; pokud tato nájemní smlouva nebyla dostatečným podkladem k zastavení řízení před stavebním úřadem, není to vinou žalované, neboť dle jejího názoru příslušný stavební zákon nekonstatuje, jaký typ stavební smlouvy musí stavebnímu úřadu doložit.

6. Při výše uvedeném jednání byl také proveden výslech žalobců. Ti vypověděli, že užívali dům včetně přístavku až roku 2013, kdy zjistili že stavba zasahuje na cizí pozemek. V návaznosti na to začali jednat s žalovanou o souhlasu s vytýčením a zpřesněním hranic pozemku, která to však odmítla s odkazem na restituční nároky týkající se pozemku. Upřesněním hranic chtěli zjistit, zda skutečně jeho stavba zasahuje na pozemek žalované či zda je zcela na jeho pozemku s ohledem na nepřesnost katastrálních map. Souhlasným prohlášením by se daly posunout hranice pozemku tak, aby dům včetně přístavku ležel zcela na pozemku žalobců. Konkrétně protokolem o zpřesnění hranice pozemku může být dosaženo zapsání nesporného vlastnictví pozemku do katastru a za tímto účelem předložili žalobci protokol žalované, která s tímto protokolem nesouhlasila, z důvodu, že by v dané věci nedošlo ke zpřesnění hranice, ale k posunutí vlastnické hranice. Žalobci vysvětlili se pouze pokoušeli činit veškeré kroky k legalizaci stavby či přesahu na cizí pozemek. Žalovaní také prohlásili, že s žalovanou podepsali nájemní smlouvu týkající se pozemků žalované, na kterých byl dán přesah stavby a v té souvislosti byli seznámen i s měřickým náčrtem, který upřesňoval části pozemků, kterých se týkala nájemní smlouva. Žalobci již od roku 2013 činili veškeré kroky směřující k zastavení řízení o odstranění části stavby, přičemž se domohli zastavení řízení, které bylo obnoveno z popudu stavebního úřadu v roce 2021, až po poradě s právním zástupcem v roce 2022 zjistili, že mohli vydržet právo služebnosti k pozemku žalované. Žaloba byla dle žalobců podána kvůli nutnosti nastolení právní jistoty a byl to jediný možný prostředek k přerušení (či následně zastavení) řízení o odstranění části stavby.

7. Na konci jednání, které bylo koncentrováno, byli žalobci poučeni dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), o tom, že tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu jsou pro soud nedostatečná a s ohledem na to byli vyzváni k uvedení dalších tvrzení a skutečností svědčících o existenci naléhavého právního zájmu a aby za tímto účelem také soudu navrhli důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Současně byli žalobci poučeni o tom, že pokud nebudou vzneseny další tvrzení a důkazy k nim navazující, může soud jejich návrh zamítnout. Ke splnění této výzvy soud poskytl žalobcům lhůtu 20 dní. Po výše uvedeném poučení žalobci podotkli, že časové hledisko naléhavého právního zájmu zde není markantní, důležitý aspekt v této věci je reálná možnost způsobení škody žalobcům, neboť až nyní dosáhl právní zájem takové naléhavosti, která svou intenzitou odůvodňuje podání žaloby. Dle rozsudku ze dne 8. 6. 2015 sp. zn. 14 CMo 524/2013 je dán naléhavý právní zájem nejen z důvodu kdy lze pomocí určovaní žaloby eliminovat stav ohrožení práva či jiné právní nejistoty a k odpovídající právní nápravě nelze dospět jinak. V konkrétní věci žalobci poukazují i na další význam naléhavosti právního zájmu, který je dán i v případech, kdy naplňuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu, a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který eliminuje budoucí spory; tedy naléhavý právní zájem je v této věci dán tím, že upraví věcná práva k dané části předmětného pozemku, jež je předmětem žaloby a tím do budoucna předejde dalším možným sporům.

8. Dne [datum] se žalobci vyjádřili tak, že mají za to, že naléhavost právního zájmu byla dostatečně již prokázána na jednání konaném dne [datum]. K tomu pouze doplňují odkaz na konstantní judikaturu, která dovodila, že:„ naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti.” (R 17/72). Žalobci mají zato, že v jejich případě je při neuznání naléhavosti právní zájmu, a tak zamítnutí žaloby, postaveno na jisto ohrožení jejich práv, resp. dokonce vznik přímé újmy (odstranění části jejich stavby). V kontextu žalovaného věcného práva, bylo judikováno, že„ právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník (NS 30 Cdo 4593/2010)“. Dle žalobci není racionálního důvodu, vzhledem k poměřování ochrany práv a smyslu a účelu občanského práva, aby právní zájem nedopadal i na případy práva na určení služebnosti, neboť zápis práva vlastnického a práva užívacího, tj. určované služebnosti, lze považovat vzhledem ke sledovanému cíli za totožný, jelikož směřuje k pokojnému užívání nemovitosti a odvrácení hrozeb nesouladu s faktickým stavem.

9. Podáním ze dne [datum] žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobci ve vazbě na poučení soudu neuvedli žádná nová tvrzení a skutečnosti svědčící o existenci naléhavého právního zájmu a za tímto účelem také soudu nenavrhli nové důkazy k prokázání tvrzených skutečností, kdy žalobci ve svém vyjádření ze dne [datum] činili pouze právní hodnocení, které navíc nečiní na předmětnou věc, ale pouze odkazem na soudní judikaturu. Žalovaná tvrdila, že právní hodnocení není důkazem v soudním řízení. S ohledem na to navrhla žalovaná zamítnout předmětnou žalobu žalobců.

10. Na jednání, které se konalo dne [datum] soud již neprováděl další dokazování, protože žádné žalobci neuvedli nové tvrzení a nenavrhli k nim nové důkazy, jak už bylo zmíněno výše. Žalobci se na jednání odkazovali na své dřívější vyjádření a pouze bylo zopakováno, že účelem žaloby není pouze pozdržet řízení o odstranění stavby, ale naopak vyřešit problematiku vydržení služebnosti, současně žaloba na určení existence služebnosti byla podána až nyní z důvodu snahy vyřešit věc s žalovanou smírnou cestou. Žalovaná taky odkázala na své předchozí vyjádření a navrhla zamítnutí žaloby.

11. Pro úplnost soud uvádí, že při jednání konaném dne [datum] žalobci po závěrečných řečech upozornili soud, že by řízení mělo být přerušeno dle § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť řízení závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit, a to konkrétně vyřešení soudních sporů mezi žalovanou a [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [jméno] v [anonymizováno] ohledně pozemku, který je dotčen touto žalobou. K tomu bylo dodáno, že v současné době je o tomto sporu vydáno rozhodnutí odvolacího soudu, dle kterého je žalovaná vlastníkem pozemku, avšak lze důvodně předpokládat, že věc bude posuzovat i Nejvyšší soud. Žalobci uvádí, že do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu žalovaná dle restitučních předpisů nemůže v plném rozsahu disponovat s pozemkem, na kterém má být přesah střechy žalobců, a proto nelze s žalovanou jednat o smírném vyřešení věci, a taktéž otázka vlastnictví pozemku je důležitá pro soud a řešení podané žaloby. Žalovaná k tomuto upozornění poznamenala, že pokud by měl soud přerušit řízení, měli žalobci na toto upozornit soud dříve nežli až po závěrečných řečech. K tomu dále žalovaná sdělila, že vlastnictví pozemku vyplývá z katastru nemovitostí a žalobci ani nerozporují, že žalovaná má právo hospodařit s pozemkem ve vlastnictví státu (ČR). Dle žalované zde neexistují žalobcem prezentované účinky § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. V návaznosti na to soud sdělil účastníkům, že neshledal důvody pro přerušení řízení, neboť má za to, že otázka vlastnictví pozemku žalované, na kterém má být služebnost přesahu nemovitosti, je již pravomocně vyřešena.

12. Dle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. soud přeruší řízení, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn řešit.

14. Dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. Dle ustanovení § 118b o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

16. Dle ustanovení § 13 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), věci tvořící původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, které jsou ve vlastnictví státu, nelze po dobu 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby. Po uplynutí lhůty podle věty první nelze z vlastnictví státu převést do vlastnictví jiné osoby, přenechat jiné osobě k užívání, ani zatížit právem jiné osoby, věci tvořící původní majetek registrovaných církví a náboženských společností, na jejichž vydání byl uplatněn nárok podle tohoto zákona, avšak k vydání věci nedošlo, a to po dobu, kdy probíhá řízení před pozemkovým úřadem podle tohoto zákona, nebo až do dne, kdy a) marně uplyne lhůta pro podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu nebo pro uplatnění nároku na vydání věci u soudu, b) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, byla-li žaloba podána a nebylo-li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví, nebo c) uplyne lhůta 2 měsíců po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o nároku, byl-li nárok u soudu uplatněn a nebylo-li podáno dovolání; bylo-li podáno dovolání, lhůta se prodlužuje do rozhodnutí dovolacího soudu, kterým se podanému dovolání nevyhoví.

17. Dle ustanovení § 2 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám zřízeným nebo založeným jako součásti registrovaných církví a náboženských společností, Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům.

18. Soud má za prokázané jak žaloby, z předložených vyjádření žalované, z předložených vyjádření žalobců, z předložených listinných důkazů, tak i z výslechu žalobců následující skutkový stav. Žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí a žaloba byla podána z důvodu, že žalobci až do roku 2013 neměli tušení o tom, že část jejich nemovitosti, která měla být přistavěna někdy v roce 1988 či 1989, zasahuje na pozemek žalované. Teprve až v důsledku zahájení řízení o odstranění stavby v roce 2013 začali žalobci řešit přesah jejich nemovitosti na pozemek žalobkyně, neboť to bylo podmínkou pro legalizaci přístavby jejich rodinného domu. Neúspěšně se žalobci domáhali po žalované zpřesnění hranice pozemku (v jejich prospěch), a pak také neúspěšně žádali o koupi dotčeného pozemku. Nakonec žalobci uzavřeli s žalovanou nájemní smlouvu [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], kterou si pronajali část pozemku, jež byla dotčena přesahem jejich nemovitosti za účelem trpění stavby„ přístavku“. Pokud jde o vlastnictví pozemku, na který přesahuje nemovitost žalobců, je ve vlastnictví žalované, neboť o tomto již bylo pravomocně rozhodnuto.

19. K tomu soud konstatuje, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 (tj. na dobu 6 měsíců), s tím že nájem se automaticky prodlužuje od dobu nájmu (tj. 6 měsíců), pokud budou žalobci užívat předmět nájmu i po uplynutí sjednané doby (tedy 6 měsíců) a žalovaná je nevyzve ani do jednoho měsíce po uplynutí nájemní doby k předání předmětu nájmu. Dle názoru soudu je tato smlouva řádně uzavřená a platná, když nájem se automaticky obnovuje, dle žalované je smlouva stále platná a ani žalobci neuvedli ničeho ohledně toho, že by smlouva zanikla. K tomu soud dodává, že se ztotožňuje s názorem žalované (uvedeném v odstavci 3 tohoto rozhodnutí), že § 13 zákona č. 428/2012 Sb. nebránil v daném případě uzavření nájemní smlouvy. Jinak řečeno nájemní smlouva [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum] je mezi účastníky dle názoru soudu platně uzavřena a stále trvá. Touto smlouvou mají tedy žalobci zajištěno od 1. 1. 2015 do současnosti mimo jiné právo užívat část pozemku žalované (parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova]), a to zejména za účelem trpění stavby„ přístavku“ a také za účelem oplocené zahrady.

20. Aby soud mohl vůbec rozhodovat věcně o předmětné žalobě (tj. o určení existence služebnosti), bylo nutné dle § 80 o. s. ř. posoudit, zda žalobci mají na projednání této žaloby naléhavý právní zájem.

21. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Žaloba o určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, event. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004).

22. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1568/2012 ze dne 22. 1. 2013 se podává, že:„ Přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 595/2001, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 551). Předpokladem vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni tak byl podle občanského zákoníku v uvedeném znění (stejně jako podle současného stavu, byť příslušná ustanovení jsou formulována zčásti odlišně) výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni po stanovenou vydržecí dobu, a to v objektivně existující dobré víře. Nestačilo tedy jakékoliv chování, které obsahem mohlo odpovídat věcnému břemeni, ale vydržitel musel být držitelem práva. To, jak se někdo stává držitelem práva, občanský zákoník č. 40/1964 Sb. neupravuje. Tuto otázku řešil § 312 obecného zákoníku občanského z roku 1811 (OZO) takto: V držbu nehmotných věcí nebo práv vchází se jejich upotřebením ve vlastním jméně (§ 312, věta druhá). Právo jest upotřebeno, když někdo na jiném něco jako povinnost žádá a tento mu to plní; rovněž, když někdo věc jinému náležející s jeho dovolením použije ke svému užitku; konečně, když jiná osoba na cizí zákaz opomene toho, co by jinak byla oprávněna činit (§ 313 OZO). Také nový občanský zákoník stanoví: Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní (§ 989 odst. 2). Z uvedených ustanovení stejně jako z klasické literatury vyplývá, že držitelská vůle pak musí býti předepsaným způsobem publikována čili navenek realizována (Sedláček, J., Rouček, F., a kol. Komentář k čsl. obecnému občanskému zákoníku a občanské právo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha 1935, díl II. viz ASPI LIT356CZ); musí být tedy vlastníkovi pozemku, který někdo užívá k průchodu či průjezdu dáno najevo, že se tak činí z titulu věcného břemene, a vlastník tento stav musí trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice pokud by byly splněny uvedené podmínky - mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání), nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva, a nemůže tedy vést k jeho vydržení.“ Na toto rozhodnutí pak navazují rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2274/2021 ze dne 21. 6. 2022 a sp. zn. 22 Cdo 1526/2017 ze dne 26. 4. 2017, kdy obě rozhodnutí přebírají z výše uvedeného skutečnost, že„ Nejvyšší soud dovodil, že vůle držet právo odpovídající věcnému břemeni (animus) musí být dána najevo vlastníkovi služebného pozemku a vlastník musí držbu trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva.“ 23. Soud dospěl k názoru, že zde není dán naléhavý právní zájem žalobců k projednání žaloby, a to z několika níže uvedených důvodů. K tomu dodává, že žalobci jistě mají právní zájem na řešení jejich podané žaloby, nicméně tento zájem nedosahuje intenzity naléhavého právního zájmu dle § 80 o. s. ř. odůvodňujícího projednání žaloby. Žalobci odvozují svůj naléhavý právní zájem ze skutečnosti, že bez určení existence služebnosti je zde reálné hrozba odstranění části jejich nemovitosti, protože již od roku 2013 vede příslušný stavební úřad řízení o odstranění stavby. Dle názoru soudu však toto řízení nemůže suplovat řízení o odstranění stavby, která byla provedena bez územního rozhodnutí nebo územního souhlasu a bez souhlasu s ohlášeným stavebním záměrem nebo stavebním povolením podle stavebního zákona, a zasahovat tak pravomoci stavebního úřadu. Pokud jde však o určení práva k pozemku žalované, na který přesahuje předmětná nemovitost žalobců, tak její právo (užívací) vychází z výše uvedené nájemní smlouvy [číslo] [rok] [číslo] ze dne [datum], dle které mají žalobci užívací právo. Žalobci tedy nemohou mít naléhavý právní zájem spočívající v hrozbě o odstranění části jejich nemovitosti, když mohou stavebnímu úřadu deklarovat za účelem legalizace přístavby nemovitosti užívací právo právě prostřednictvím platné a účinné nájemní smlouvy. Za situace, kdy by nájemní smlouva neměla být pro stavební úřad dostatečným dokladem o užívacím právu k cizí nemovitosti, mají žalobci možnost využívat opravných prostředků ve správním řízení. Pokud žalobci uváděli, že svůj naléhavý právní zájem odvozují nikoliv od řízení o odstranění stavby, ale pouze od skutečnosti, že je nutné na jisto postavit právní vztahy mezi žalobci a žalovanou, sděluje soud k tomu, že neuvěřil tvrzení žalobců o tom, že nepodali žalobu dříve pouze z důvodu, že se snažili vše vyřešit s žalovanou smírnou cestou. Je nepochybné, že žalobci chtěli svou problematickou situaci ohledně přesahu nemovitosti na cizí pozemek řešit již od roku 2013 smírně, ostatně tuto vůli měli i za soudního řízení, nicméně dle názoru soudu žaloba nebyla podána pouze z důvodu, že věřili, že se podaří řízení o odstranění stavby vyřešit bez jakékoliv soudní ingerence a přesah na cizí pozemek se nějak vyřeší (lhostejno zda úpravou hranice pozemků, prodejem části pozemku či nájmem části pozemku), avšak byla podána až v situaci, kdy se hrozba odstranění stavby stávala reálnou. Jinak řečeno žalobci neměli úmysl podat žalobu na určení, že byla vydržena služebnost, aby vyřešili nějaký nejasný právní vztah, v době, kdy se dozvěděli o tom, že jejich nemovitost přesahuje na cizí pozemek, a ani v době blízko následující (tedy v roce 2013 a následujících letech). Naopak se domáhali zpřesnění či posunutí hranic pozemků v katastru nemovitostí, avšak toto nebylo akceptováno žalobkyní. Žalobci nepodali v roce 2013 a ani později žádnou žalobu na určení vlastnického práva k pozemku žalované, přestože měli za to, že celá jejich nemovitost je na jejich pozemku. Mlčky tak uznávají vlastnictví pozemku žalobkyně, o čemž svědčí i návrhy na odkup pozemku či sjednaná nájemní smlouva, přestože do dnešní doby mají žalobci za to, že realita ohledně hranic pozemků s žalovanou může být jiná a problém (nepřesnost v hranicích pozemků) mohl vzniknout na katastru nemovití při překreslování analogových map do digitálních. Soud má za to, že za této situace nemůže být právní zájem žalobců naléhavý k určení existence služebnosti po takřka deseti letech od začátku sporů s žalovanou, které však již dostatečně vyřešili sjednáním nájemní smlouvy. Kdyby totiž žalobci neuznávali vlastnictví pozemku žalované či měli za to, že vydrželi služebnost už v roce 2013 či 2014, tak by nechtěli koupit pozemek od žalované či uzavírat s žalovanou nájemní smlouvu. Skutečnost, že se žalobci o možném vydržení dozvěděli od svého právního zástupce až v roce 2022 je v této souvislosti irrelevantní, a to s odkazem na právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt, tedy že bdělým náležejí práva. Nic totiž žalobcům nebránilo již v roce 2013 se poradit s advokátem ohledně možností řešení jejich svízelné situace, kdy mohli už v roce 2013 být upozorněni možnost vydržení ať už vlastnického práva či služebnosti. Soud však v této souvislosti dodává, že naléhavý právní zájem ohledně určení existence služebnosti, respektive jejího vydržení, nemůže být dán i jen z povahy věci, když zde není žádná držba práva odpovídající věcnému břemeni. Jak už bylo citováno výše v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1526/2017 ze dne 26. 4. 2017 předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva, kdy držitel musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právě toto právo odpovídající věcnému břemeni; je také možné, že někdo užívá cizí nemovitost proto, že se domnívá, je jejím vlastníkem, avšak pak není držitelem odpovídající věcnému břemeni, ale je držitelem práva vlastnického. S tímto rozsudkem se soud naprosto ztotožňuje a promítnuto na zjištěný skutkový stav to znamená, že žalobci, jež se do roku 2013 domnívali, že jejich nemovitost je celá na jejich pozemku a nezasahuje na cizí pozemek, ačkoliv tomu tak není dle katastru nemovitostí, mohli mít pouze držbu vlastnického práva a nikoliv služebnosti. Ostatně pro držbu služebnosti musí být vlastníkovi služebného pozemku dána najevo vůle držet právo odpovídající služebnosti a vlastník pozemku musí tuto držbu trpět. Zde nebylo sděleno vlastníku služebného pozemku, tj. žalované, že by bylo vykonáváno nějaké právo odpovídající služebnosti, a tak ji žalovaná nemohla ani trpět, neboť ani jeden z účastníků do roku 2013 nevěděl, že jsou mezi účastníky problémy a nějaké spory o pozemek či případně služebnost. Reálně zde mohli žalobci držet právo odpovídající služebnosti a žalovaná to mohla trpět pouze v období roku 2013 a 2014 než došlo ke sjednání nájemní smlouvy ohledně pozemku žalované, která již byla pro žalobce právním titulem k užívání pozemku. Naléhavý právní zájem také dle soudu nemůže být dán i s ohledem na to, že jde v tomto případě o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když je zde s ohledem na výše uvedené zjevná absence dlouhodobé držby práva služebnosti, a tedy i jakékoliv další zkoumání splnění podmínek pro vydržení by bylo nadbytečné.

24. Vzhledem k tomu, že bylo shledáno, že zde není dán naléhavý právní zájem, soud podanou žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 958 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý ze šesti úkonů (vyjádření se k žalobě ze dne [datum], vyjádření se k žalobě ze dne [datum], vyjádření se k výzvě soudu ze den [datum], vyjádření se k výzvě soudu ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a dále z jízdného v celkové výši 2 158 Kč, a to za 2 x jízdné (na jednání dne [datum] a na jednání dne [datum]) na trase [obec] – [obec] a zpět vždy o vzdálenosti 146 km osobním vozem ŠKODA SCALA, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,3 l benzínu /100 km, vyhláškové ceně paliva 41,2 Kč a základní sazbě náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,2 Kč/km Lhůta splatnosti náhrady nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení