14 C 83/2022-59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 390 954 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 77 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 375 Kč od 24. 12. 2021 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 000 Kč od 24. 12. 2021 do 8. 8. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 312 579 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 600 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 25. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC (dále jen„ posuzované řízení týkající se dcery“) ve výši 195 477 Kč, a dále přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC (dále jen„ posuzované řízení týkající se otce“) ve výši 195 477 Kč. Žalobkyně v žalobě k posuzovanému řízení ohledně dcery uvedla, že dne 9. 11. 2015 podala žádost o peněžitou pomoc určenou obětem trestných činů ve spojitosti s [anonymizována tři slova], přičemž řízení skončilo vydáním rozhodnutí ze dne 6. 8. 2021. Žalobkyně uvedla, že o její žádosti bylo rozhodnuto až dne 11. 1. 2017, žalobkyně rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti napadla dne 27. 3. 2017 žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 6 A 92/2017-32 zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, přičemž Nejvyšší správní soud dne 26. 3. 2021 rozsudek Městského soudu v Praze i rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, řízení bylo pravomocně skončeno dne 6. 8. 2021. Žalobkyně uvedla, že v řízení před Ministerstvem spravedlnosti, jakož i v soudním řízení došlo k průtahům, v důsledku délky řízení se žalobkyně musela vracet k nepříjemným vzpomínkám na [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně při vyčíslení nemajetkové újmy vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž přistoupila ke snížení základní částky o 20 % z důvodu projednávání věci na všech stupních soudní soustavy, k navýšení o 20 % pro banalitu věci, navýšení o 20 % z důvodu chování žalobkyně a navýšení o 50 % z důvodu zvýšeného významu pro žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje částku 34 000 Kč za rok trvání řízení, tj. za 5 let a 9 měsíců částku 195 477 Kč. Žalobkyně nesouhlasí s poloviční sazbou za první dva měsíce, neboť předmětné řízení mělo být podle zákona skončeno do 3 měsíců. Žalobkyně dále k posuzovanému řízení ohledně otce uvedla, že toto řízení probíhalo od 9. 11. 2015, kdy žalobkyně podala žádost o peněžitou pomoc určenou obětem trestných činů, a bylo skončeno vydáním rozhodnutí dne 6. 8. 2021. Žalobkyně popsala průběh řízení, který se shoduje s průběhem posuzovaného řízení ve spojitosti s dcerou žalobkyně, přičemž i výpočet nemajetkové újmy je totožný. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC obrátila na žalovanou dne 23. 6. 2021.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a souvisejícím řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017 uplatnila dne 23. 6. 2021. Žalovaná na základě projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a souvisejícím řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, přičemž poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 77 000 Kč. Žalovaná dále konstatovala, že i v posuzovaném řízení souvisejícím s otcem žalobkyně a v souvisejícím řízení vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, avšak peněžité zadostiučinění nebylo žalobkyni poskytnuto z důvodu možné duplicity odškodnění. Žalobkyně shrnula průběh obou posuzovaných řízení a uzavřela, že lze shledat průtahy v souvislosti s původním uplatněním nároku, kde byla zákonem stanovena 3 měsíční lhůta k projednání nároku, dále byla shledána prodleva v období od srpna 2017 do září 2020, pročež celkovou délku řízení hodnotila jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a související řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017 žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky z částky poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní částky o 25 % (10 % z důvodu složitosti věci, 15 % z důvodu četnosti rozhodování) a k navýšení o 35 % (20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni, 15 % z důvodu postupu soudu), celkem tak žalovaná přiznala žalobkyni částku 77 000 Kč za posuzované řízení tykající se dcery žalobkyně. Ve vztahu k posuzovanému řízení ohledně otce žalobkyně žalovaná dospěla k závěru, že mezi oběma řízeními je taková provázanost, že pokud se žalobkyni dostalo odškodnění za související řízení, je toto odškodněním v posuzovaných věcech odpovídající.

3. Podáním ze dne 26. 8. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 77 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná po předběžném projednání nároku poskytla žalobkyni zadostiučinění v uvedené výši, a to za řízení vedené u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a související řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).

6. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Ministerstva spravedlnosti v řízení vedeným pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a souvisejícím řízením vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017 u žalované dne 23. 6. 2021 s tím, že žalovaná částečně vyhověla žádosti žalobkyně a poskytla jí přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 77 000 Kč, a to za řízení vedené u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a související řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 92/2017.

8. Soud provedl dokazování spisem Ministerstva spravedlnosti vedeným pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC. Z tohoto spisu se podává, že dne 9. 11. 2015 podala žalobkyně k Ministerstvu spravedlnosti vyplněný dotazník pro účely podání žádosti o peněžitou pomoc obětem trestné činnosti v souvislosti s usmrcením dcery žalobkyně. Dne 14. 3. 2016 bylo vydáno vyrozumění o zahájení řízení o žádosti, které bylo doručeno žalobkyni dne 17. 3. 2016. Dne 10. 10. 2016 bylo vydáno vyrozumění o provádění důkazů mimo ústní jednání, dne 6. 1. 2017 došlo k provedení důkazů mimo ústní jednání a téhož dne bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k uplatnění žádosti. Ve spise je dále založen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020, č. j. 6 A 92/2017-32, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7 a proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7. Následuje protokol o provedení důkazů mimo ústní jednání ze dne 29. 6. 2021, úřední záznam k určení oprávněné úřední osoby ze dne 13. 7. 2021 a usnesení ze dne 22. 7. 2021, kterým bylo řízení vedené pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC, přičemž řízení byla dále vedena pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC.

9. Soud dále provedl dokazování spisem Ministerstva spravedlnosti vedeným pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC. Z tohoto spisu se podává, že dne 9. 11. 2015 podala žalobkyně k Ministerstvu spravedlnosti vyplněný dotazník pro účely podání žádosti o peněžitou pomoc obětem trestné činnosti v souvislosti s usmrcením otce žalobkyně. Dne 14. 3. 2016 bylo vydáno vyrozumění o zahájení řízení o žádosti, které bylo doručeno žalobkyni dne 17. 3. 2016. Dne 10. 10. 2016 bylo vydáno vyrozumění o provádění důkazů mimo ústní jednání, dne 6. 1. 2017 došlo k provedení důkazů mimo ústní jednání a téhož dne bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně zamítnuta z důvodu uplynutí prekluzivní lhůty k uplatnění žádosti. Dne 13. 3. 2017 žalobkyně požádala o kopie dokumentů ze spisu. Ve spise je dále založen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020, č. j. 6 A 92/2017-32, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7 a proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7. Dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 5 As 316/2020-38, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu ze dne 10. 9. 2020, jakož i rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017 č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7 a č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7 a věc byla vrácena Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení. Dne 18. 5. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení. Následuje protokol o provedení důkazů mimo ústní jednání ze dne 29. 6. 2021, úřední záznam k určení oprávněné úřední osoby ze dne 13. 7. 2021 a usnesení ze dne 22. 7. 2021, kterým bylo řízení vedené pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC spojeno s řízením vedeným pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC, přičemž řízení byla dále vedena pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC. Ve spise je dále založen protokol o provedení důkazů mimo ústní jednání ze dne 22. 7. 2021 a rozhodnutí ze dne 6. 8. 2021, kterým bylo plně vyhověno žádostem žalobkyně projednávaným pod sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a MSP-336/2015-ODSK-OTC. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 8. 2021.

10. Dále soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Praze vedeným pod sp. zn. 6 A 92/2017. Z tohoto spisu se podává, že zdejší žalobkyně žalobou ze dne 27. 3. 2017 napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7. Dne 12. 4. 2017 a dne 16. 6. 2017 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě, vyjádření žalované bylo doručeno soudu dne 11. 7. 2017 a dne 25. 7. 2017 byl soudu zaslán spisový materiál Ministerstva spravedlnosti. Dne 30. 8. 2017 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne 16. 8. 2018 byli účastníci vyrozuměni o změně senátu a pokynem ze dne 6. 8. 2020 bylo ve věci nařízeno ústní jednání na den 10. 9. 2020. Při ústním jednání bylo rozhodnuto o spojení věcí vedených pod sp. zn. 6 A 92/2017 a 6 A 93/2017 ke společnému projednání s tím, že společné řízení o těchto věcech bude nadále vedeno pod sp. zn. 6 A 92/2017. Rozsudkem ze dne 10. 9. 2020 byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7 a proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7. Žalobkyně ve věci podala dne 30. 9. 2020 kasační stížnost a spis byl dne 26. 10. 2020 zaslán Nejvyššímu správnímu soudu, který rozsudkem ze dne 26. 3. 2021 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2020 a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017 č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7 a č. j. MSP-336/2015-ODSK-OTC/7 a věc byla vrácena Ministerstvu spravedlnosti k dalšímu řízení.

11. Soud provedl dokazování také spisem Městského soudu v Praze vedeným pod sp. zn. 6 A 93/2017, ze kterého se podává, že zdejší žalobkyně žalobou ze dne 27. 3. 2017 napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 1. 2017, č. j. MSP-334/2015-ODSK-OTC/7. Dne 12. 4. 2017 a dne 16. 6. 2017 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě, vyjádření žalované bylo doručeno soudu dne 11. 7. 2017 a dne 25. 7. 2017 byl soudu zaslán spisový materiál Ministerstva spravedlnosti. Dne 30. 8. 2017 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne 13. 8. 2018 byli účastníci vyrozuměni o změně senátu a pokynem ze dne 6. 8. 2020 bylo ve věci nařízeno ústní jednání na den 10. 9. 2020. Při ústním jednání bylo rozhodnuto o spojení věcí vedených pod sp. zn. 6 A 92/2017 a 6 A 93/2017 ke společnému projednání s tím, že společné řízení o těchto věcech bude nadále vedeno pod sp. zn. 6 A 92/2017.

12. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC, a s popisem průběhu řízení vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 A 92/2017 a sp. zn. 6 A 93/2017.

13. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

15. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. Co se týká obou posuzovaných řízení sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a navazujícího řízení sp. zn. 6 A 92/2017 vedeným v souvislosti s usmrcením dcery žalobkyně a sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a navazujícího řízení sp. zn. 6 A 93/2017 vedeným v souvislosti s usmrcením otce žalobkyně, soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětná posuzovaná řízení probíhala zcela totožně, pročež je soud také společně hodnotil. Posuzovaná řízení trvala ve vztahu k žalobkyni od 9. 11. 2015 (podání žádosti) do dne 6. 8. 2021, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti. Celková doba řízení tedy činila celkem 5 let a 9 měsíců. Ve věci rozhodovalo Ministerstvo spravedlnosti dvakrát, soud prvního stupně jedenkrát a Nejvyšší správní soud taktéž jedenkrát. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že zejména první fázi řízení před Ministerstvem spravedlnosti lze označit za zcela nepřiměřenou, když ministerstvo má o těchto žádostech rozhodnout dle § 30 odst. 3 věta druhá zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o obětech trestných činů“), přičemž posuzované řízení v první fázi před ministerstvem trvalo 14 měsíců. Další nedůvodný průtah lze shledat v řízení o žalobách před Městským soudem v Praze, a to v období od 30. 8. 2017 do 10. 9. 2020.

17. Co se týká jednání žalobkyně, lze shrnout, že tato se na délce řízení nepodílela, na výzvy ministerstva či soudu reagovala bez prodlev.

18. Co se pak týká složitosti věci, soud shledal, že posuzovaná věc byla po skutkové i procesní stránce složitější. Ve věci byla řešena otázka prekluzivní lhůty k uplatnění žádosti, složitost řízení se promítla také v četnosti rozhodování, kdy ve věci opakovaně rozhodoval správní orgán, dále soud I. stupně i Nejvyšší správní soud.

19. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobkyni, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska, přičemž soud význam řízení vidí jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, jednalo se tedy o spor, který obecně podle judikatury ESPL vyžaduje a poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), a to tedy jak z objektivního, tak i subjektivního hlediska.

20. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a navazujícím řízení sp. zn. 6 A 92/2017, jakož i v řízení sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a navazujícím řízení sp. zn. 6 A 93/2017, došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobkyni vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy za řízení sp. zn. MSP-336/2015-ODSK-OTC a navazující řízení sp. zn. 6 A 92/2017 finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Celkem tedy základní částka za pět let a devět měsíců řízení činí 71 250 Kč. Soud zvolil částku za rok trvání řízení v uvedené výši, neboť soud v řízení neshledal jiné abnormality stran případné (ne) činnosti či excesu soudu, tj. podstatně vybočující okolnosti, které by odůvodňovaly, aby soud pracoval s vyšší částkou než 15 000 Kč za rok trvání řízení. Soud pak uvedenou částku ponížil o 10 % z důvodu projednávání věci na všech stupních soudní soustavy (viz odst. 16), o 15 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 18). Soud naopak přistoupil k navýšení základní částky o 20 % s ohledem na význam řízení pro žalobce (viz odst. 19) a o dalších 15 % z důvodu postupu správního orgánu a soudu. Soud tak základní částku navýšil o 10 % a uzavřel, že žalobkyni na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 78 375 Kč.

21. Co se týká řízení sp. zn. MSP-334/2015-ODSK-OTC a navazujícího řízení sp. zn. 6 A 93/2017 vedeným v souvislosti s usmrcením otce žalobkyně, soud ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že finanční odškodnění tohoto řízení není na místě. Obě posuzovaná řízení probíhala zároveň, veškeré úkony žalobkyně byly činěny pouze jedenkrát, obě řízení měla totožný průběh a stejný výsledek. Je nepochybné, že žalobkyně délku řízení pociťovala intenzivně, avšak nelze uzavřít, že jí vznikla dvojnásobná nemajetková újma. Žalobkyně veškeré útrapy spojené s nepřiměřenou délkou obou řízení pociťovala zároveň, a tedy pouze jednou. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyní poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování nesprávného úředního postupu je dostačující.

22. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalovaného ve výši 77 000 Kč pak soud přiznal žalobkyni ještě částku ve výši 1 375 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 24. 12. 2021, tedy ode dne uplynutí šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání nároku, do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobkyni plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené zákonem k předběžnému projednání věci, soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení z již žalovanou poskytnuté částky ve výši 77 000 Kč ode dne uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované, do přiznání této částky (výrok II.). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tedy co do částky 312 579 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla úspěšná v obou uplatněných nárocích, když ve vztahu k prvnímu bylo žalobkyni poskytnuto peněžité plnění a ve vztahu k druhému žalovaná v průběhu předběžného projednání konstatovala nesprávný úřední postup. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 16 200 Kč. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 5 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí ze dne 26. 8. 2022, když soud vycházel z tarifní hodnoty 100 000 Kč, představující součet tarifních hodnot, tj. dvakrát částku 50 000 Kč u náhrady nemajetkové újmy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30Cdo 1435/2015). K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 16 600 Kč. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

Poučení