14 C 83/2024 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 19 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně na žalovaném (v té době společně s další žalovanou, obchodní společností [právnická osoba], IČO [IČO], dále též „[Anonymizováno]“) domáhala zaplacení částky [částka] s výše uvedeným příslušenstvím se zdůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu na základě smlouvy o poskytování sídla ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a obchodní společností [Anonymizováno], za jejíž zaplacení žalovaný ručí.

2. Žalobkyně konkrétně sdělila, že dne [datum] uzavřela s obchodní společností [Anonymizováno] smlouvu o poskytnutí sídla (dále též „smlouva“), na jejímž základě jmenovaná obchodní společnost užívala prostory žalobkyně na adrese [adresa], jako své rejstříkové sídlo, a to do dne [datum]. Účinnost smlouvy nebyla dohodou stran prodloužena. Obchodní společnost [Anonymizováno] měla po uvedeném datu povinnost přestat užívat danou adresu jako adresu svého sídla a měla povinnost zajistit výmaz uvedené adresy z obchodního rejstříku Za nesplnění dané povinnosti byla obchodní společnost [Anonymizováno] povinna hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení.

3. Obchodní společnost [Anonymizováno] povinnost zajistit výmaz sídla ve stanoveném termínu nesplnila.

4. Ke dni podání žaloby bylo započato 110 měsíců prodlení s odstraněním zapsaného sídla obchodní společnosti [Anonymizováno] z obchodního rejstříku.

5. Žalobkyně má proto nárok na smluvní pokutu, kterou požaduje za posledních 36 měsíců před podáním žaloby vzhledem k uplynutí promlčecí doby. Žádá tak o uhrazení částky [částka] (36 * [částka]).

6. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že žalobkyni uspokojí, nesplní-li obchodní společnost [Anonymizováno] povinnost uhradit smluvní pokutu.

7. Žalobkyně obchodní společnost [Anonymizováno] i žalovaného vyzvala před podáním žaloby k úhradě smluvní pokuty. K úhradě nicméně nedošlo.

8. Žalobkyně proto žádala, aby jí žalovaný uhradil smluvní pokutu a příslušenství v podobě paušálních nákladů na uplatnění pohledávky ve výši [částka] a v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z částky smluvní pokuty za období ode dne [datum] do zaplacení.

9. Žalovaný nárok neuznal.

10. Vznesl námitku promlčení nároku na splnění povinnosti zajistit výmaz sídla z obchodního rejstříku. Smlouva pozbyla účinnosti dne [datum]. Právo žalobkyně požadovat výmaz sídla se promlčelo uplynutím tří let od daného data. Promlčelo-li se přitom právo zajištěné smluvní pokutou, věřitel nemůže požadovat zaplacení smluvní pokuty, která vznikla po promlčení „hlavního“ práva (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Dohoda o smluvní pokutě je závislá na existenci utvrzovaného dluhu (nepeněžité povinnosti). Smluvní pokuta vzniklá po promlčení utvrzovaného dluhu je tak nevymahatelná.

11. Žalovaný dále namítl, že smluvní pokuta porušuje dobré mravy. Uvedl, že k uzavření smlouvy došlo v době, kdy byl jednatelem obchodní společnosti [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu učinil ručitelské prohlášení. Po celou dobu, kdy v dané obchodní společnosti vykonával funkci jednatele žalovaný, obchodní společnost [Anonymizováno] plnila své povinnosti ze smlouvy. Žalovanému zanikla funkce jednatele dne [datum], tedy ještě za účinnosti smlouvy. Po tomto datu neměl žádný právní prostředek, jak obchodní společnost [Anonymizováno] přimět ke změně sídla. Žalovaný dále akcentoval, že žalovaná nárok na smluvní pokutu uplatnila až po takřka 9 letech, že obchodní společnosti [Anonymizováno] nevykonávala od roku 2014 žádnou ekonomickou činnost, že žalobkyně mohla postupem podle § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb. podat návrh na výmaz sídla z obchodního rejstříku, že smlouvu nebylo lze prodloužit prolongací (což mělo dle žalovaného vytvářet prostor pro aktivaci smluvní pokuty) a že výše smluvní pokuty odpovídá ceně dle smlouvy, což je nepřiměřené. Z uvedených skutečností žalovaný dovozoval i potřebu moderace smluvní pokuty.

12. Žalobkyně v reakci na procesní obranu žalovaného uvedla, že žalovaný i obchodní společnost [Anonymizováno] byli v minulosti opakovaně kontaktováni a vyzváni k úhradě dluhu. Žalovaný měl možnost (a povinnost) sídlo změnit předtím, než zanikla jeho funkce jednatele. Byla to právě aktivita statutárních orgánů, která byla utvrzena smluvní pokutou. Jelikož smluvní pokuta vznikala průběžně, je promlčení nutno aplikovat pouze na období starší tří let před podáním žaloby. Smluvní pokuta neporušuje dobré mravy; žalovaný měl změnu sídla zajistit předtím, než přestal být jednatelem obchodní společnosti [Anonymizováno].

13. Soud učinil následující skutkové zjištění:

14. Žalobkyně (tehdy pod obchodní firmou [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s.r.o.) a obchodní společnost [Anonymizováno] uzavřely dne [datum] smlouvu nazvanou „Smlouva o poskytování sídla“. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně zajistit obchodní společnosti [Anonymizováno] souhlas s umístěním sídla na adrese [adresa], tak, aby obchodní společnost [Anonymizováno] mohla na dobu 24 měsíců uvádět danou adresu jako adresu svého sídla v obchodním rejstříku. Současně bylo sjednáno, že žalobkyně bude obchodní společnost [Anonymizováno] informovat o tom, že jí byla na uvedenou adresu doručena pošta. Obchodní společnost [Anonymizováno] se za danou službu zavázala žalobkyni hradit odměnu ve výši [částka] měsíčně. V čl. 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že po uplynutí doby 24 měsíců nebude obchodní společnost [Anonymizováno] oprávněna využívat danou adresu jako adresu rejstříkového sídla. Obchodní společnost [Anonymizováno] se zavázala nejpozději do 14 dnů ode dne uplynutí lhůty 24 měsíců zajistit výmaz dané adresy z obchodního rejstříku. Pro případy porušení této povinnosti byla v čl. 2.3 smlouvy sjednána smluví pokuta ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení. Žalovaný v čl. 5.2 smlouvy prohlásil, že jako ručitel uspokojí žalobkyni, jestliže obchodní společnost [Anonymizováno] nesplní jakýkoliv závazek ze smlouvy, a to včetně závazku uhradit smluvní pokutu. (smlouva o poskytování sídla ze dne [datum])

15. Obchodní společnost [Anonymizováno] měla v obchodním rejstříku zapsáno sídlo na adrese [adresa], od [datum] do dne svého výmazu z obchodního rejstříku, tj. do dne [datum]. (náhled do úplného výpisu obchodního rejstříku obchodní společnosti [Anonymizováno])

16. Žalovaný byl z funkce jednatele obchodní společnosti [Anonymizováno] odvolán rozhodnutím jediného společníka dané obchodní společnosti (žalovaného) ze dne [datum]. Tohoto dne jediný společník obchodní společnosti [Anonymizováno] udělil i souhlas s převodem obchodního podílu ve výši 100 % na nového společníka. (zápis z rozhodnutí jediného společníka obchodní společnosti [Anonymizováno] ze dne [datum]).

17. Žalobkyně obchodní společnost [Anonymizováno] výzvou ze dne [datum] vyzvala k úhradě smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku. (dopis [Jméno advokáta A], advokáta, ze dne [datum] a související doručenka)

18. Žalobkyně žalovaného výzvou ze dne [datum] vyzvala k úhradě smluvní pokuty za nesplnění povinnosti zajistit výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku. (dopis [Jméno advokáta A], advokáta, ze dne [datum] a související podací lístek)

19. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další návrhy na provedení důkazů pro nadbytečnost zamítl. Soud nepřistoupil zejména k výslechu žalovaného, kdy k důvodům, proč tak učinil, odkazuje na další text tohoto rozsudku.

20. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

21. Soud věc právně posoudil následujícím způsobem:

22. Předně je nutno akcentoval, že nyní posuzovaná smlouva byla uzavřena v roce 2012, je proto nutno na věc vztáhnout předešle účinnou právní úpravu soukromého práva (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „o. z. “), tj. zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“), a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též „ObchZ“).

23. Jelikož se jedná o vztah mezi dvěma podnikateli, je nutno věc posoudit [právnická osoba] optikou ObchZ (§ 261 odst. 1 daného právního předpisu), jak bylo ostatně v dané smlouvě výslovně taktéž akcentováno.

24. Posuzovaná smlouva je smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 ObchZ. Předmětem smlouvy bylo umožnit obchodní společnosti [Anonymizováno], aby za sjednanou úplatu po dobu 24 měsíců využívala ve smlouvě uvedenou adresu jako adresu svého rejstříkového sídla. Dále byla sjednána povinnost žalobkyně informovat druhou smluvní stranu o doručené poště.

25. Ve smlouvě bylo sjednáno, že obchodní společnost [Anonymizováno] nebude po uplynutí 24 měsíců, na které byla smlouva sjednána, oprávněna využívat adresu jako své rejstříkové sídlo a že nejpozději do 14 dnů ode dne uplynutí 24 měsíců zajistí výmaz dané adresy sídla z obchodního rejstříku. Neučiní-li tak, bude povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka] za každý započatý měsíc prodlení.

26. Žalovaný byl ručitelem za závazek obchodní společnosti [Anonymizováno] uhradit smluvní pokutu.

27. Žalobkyně se nyní na žalovaném domáhá úhrady smluvní pokuty.

28. Žalovaný nesporuje, že obchodní společnost [Anonymizováno] porušila sjednanou povinnost, když nezajistila výmaz adresy sídla, a to až do doby svého zániku.

29. I přesto je však žalovaný názoru, že žalobkyně nemá právo na smluvní pokutu.

30. Smluvní pokuta je totiž dle žalovaného v rozporu s dobrými mravy.

31. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

32. K tomu soud uvádí, že ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích je možné posuzovat jako neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Ujednání o smluvní pokutě není však možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle § 39 obč. zák. pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty (rozsudek Nejvyššího soudu [spisová značka]).

33. Skutečnosti tvrzené žalovaným, které mají založit rozpor smluvní pokuty s dobrými mravy, se nicméně ve většině netýkají okolností, za kterých byla smluvní pokuta sjednána. V tomto ohledu je relevantní pouze tvrzení, že smluvní pokuta byla nepřiměřeně vysoká (odpovídala sjednané odměně) a že smlouva nepřipouštěla automatickou prolongaci, což dle žalovaného svědčí o účelovosti postupu žalobkyně, která cílila na vznik povinnosti hradit smluvní pokutu.

34. Z právě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu nicméně plyne, že ujednání o smluvní pokutě nemůže být považováno za neplatné jenom pro nepřiměřenost sjednané výše smluvní pokuty. K závěru o nepřiměřené výši sjednané smluvní pokuty by musely přistoupit i další okolnosti sjednání smluvní pokuty, kteréžto by se příčily dobrým mravům. Takovou okolností nicméně není nemožnost automatické prolongace. Z této nelze v žádném případě dovozovat nemravné, resp. účelové, jednání žalobkyně, které by mělo být zacíleno na získání smluvní pokuty. To, zda strany smlouvy sjednají možnost prolongace, či nikoliv, je na jejich vůli. Měla-li žalobkyně (od níž jistě text smlouvy pochází) zájem na tom, aby smlouva byla účinná dva roky a poté bez další dohody stran o pokračování zanikla, nelze na tom shledávat nic nemravného. Nelze ostatně přehlížet, že druhé smluvní straně (obchodní společnosti [Anonymizováno]) nic nebránilo zahájit před koncem účinnosti smlouvy jednání o jejím prodloužení, či po konci účinnosti smlouvy zajistit výmaz dané adresy sídla z obchodního rejstříku. Smlouva samotná je přitom konstruována přehledně a srozumitelně a doba její účinnosti, povinnost poté zajistit výmaz z obchodního rejstříku a povinnost uhradit smluvní pokutu při nesplnění této povinnosti z ní vyplývají naprosto jednoznačně.

35. Je tak nutno uzavřít, že žalovaným tvrzené skutečnosti nesvědčí o nemravnosti smluvní pokuty. Soud přitom sám neshledal žádné (jiné) důvody svědčící pro tento závěr. Ujednání o smluvní pokutě tedy není neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč. zák.

36. Soud přitom neshledal ani to, že by jednání žalobkyně bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 ObchZ). V tomto ohledu je nutno ve shodě s žalobkyní konstatovat, že žalovaný měl v době, kdy ještě vykonával funkci jednatele (a společníka) obchodní společnosti [Anonymizováno], zajistit, aby nedošlo k porušení závazku ze smlouvy (a to až do doby konce její účinnosti). Pokud v tomto ohledu žalovaný namítl, že neměl, poté, co přestal být jednatelem, žádnou právní možnost, jak zajistit splnění smluvně sjednané povinnosti, uvádí soud, že bylo na něm, aby si takovou možnost s novým společníkem obchodní společnosti CIRCA sjednal předtím, než na něj společnost „převedl“. Žalovaný si případně měl (smluvně) s obchodní společností [Anonymizováno] zajistit, že pokud dojde k porušení smlouvy, důsledky neponese žalovaný. Žalovaný si měl být vědom svého ručitelského prohlášení. Porušení zásady poctivého obchodního styku nezaloží ani další žalovaným akcentované skutečnosti. K nemožnosti prolongace soud odkazuje na výše uvedené. K tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyně neměla vyčkávat s uplatněním smluvní pokuty tak dlouho a měla sama zajistit výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku, soud uvádí, že žalobkyně není povinna podávat návrhy dle § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb. Zákon jí v tomto ohledu přiznává pouze oprávnění tak učinit. Žalobkyně danou povinnost nepřevzala ani smluvně. Na rozdíl od obchodní společnosti [Anonymizováno]. Jelikož přitom žalobkyně žádá o přiznání smluvní pokuty pouze za tři roky před podáním žaloby, je tím relativizováno tvrzení žalovaného o účelovém vyčkávání s uplatněním nároku. Soud konečně k danému poznamenává, že § 265 ObchZ je nutno aplikovat pouze v krajních situacích. Jak plyne z odborné literatury, „strany mají širokou smluvní volnost a ve svém jednání jsou omezeny jen zákazy a příkazy vyplývajícími z právních předpisů. V konkrétním případě však může dojít k jednání, které sice formálně není s kogentní úpravou zákona v rozporu, ale zcela jasně porušuje zásady poctivého obchodního styku – půjde zejména o zneužívání práva (šikanu). Pro takový případ dává obchodní zákoník ochranu tak, že soud výkon práva odepře. Půjde o případy výjimečné. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že obchodní zákoník předpokládá zdatnost podnikatele a jeho dobrou profesionální úroveň. Obchodník nese plně podnikatelské riziko, nemůže se ani odvolávat na to, že určitý závazek převzal v tísni a za nevýhodných podmínek a odstoupit od smlouvy tak, jak je to možné za takové situace ve vztazích řídících se úpravou občanského zákoníku. Nemá tedy možnost smlouvu, byť uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, se zpětným účinkem anulovat. Předpokládá se, že bude ve vztazích s jinými podnikateli prosazovat svůj zájem, využívat možností, které mu právní úprava poskytuje, a usilovat o dosažení nejvyššího možného zisku a zlepšení své pozice na trhu.“ (TOMSA, Miloš. § 265 [Rozpor se zásadami poctivého obchodního styku]. [jméno FO]: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. 13. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2010, s. 906–907.).

37. Soud tedy nevstoupil na obranu žalovaného o nemravnosti a nepoctivosti jednání žalobkyně.

38. Důvodná nicméně naopak je námitka promlčení vznesená žalovaným.

39. Žalovaný tvrdí, že uplynula promlčecí doba týkající se povinnosti k výmazu adresy sídla z obchodního rejstříku. V takové situaci se nelze úspěšně domáhat smluvní pokuty, na kterou vzniklo právo po promlčení práva žalobkyně na splnění povinnosti k výmazu sídla.

40. Podle § 3036 o. z.: Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

41. Podle § 387 odst. 1 a 2 ObchZ: (1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. (2) Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

42. Podle § 388 odst. 1 ObchZ: Promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

43. Podle § 392 in principio ObchZ: U práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

44. Podle § 397 ObchZ: Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

45. Závazek obchodní společnosti CIRCA zajistit výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku měl být splněn do [datum], tj. do uplynutí 14 dnů ode dne konce účinnosti smlouvy. Nejpozději od tohoto dne se při aplikaci právě uvedených zákonných ustanovení tedy rozběhla čtyřletá promlčecí doba, která skončila nejpozději dne [datum]. Tohoto dne bylo právo žalobkyně nejpozději promlčeno.

46. Soud v této souvislosti dodává, že smluvní pokutou byla dle textace smlouvy zajištěna nejen povinnost obchodní společnosti [Anonymizováno] provést do určené lhůty výmaz adresy sídla z obchodního rejstříku, nýbrž i povinnost dané obchodní společnosti nadále nevyužívat sjednanou adresu jako adresu svého rejstříkového sídla. Jedná se tedy o právo žalobkyně na to, aby se obchodní společnost [Anonymizováno] zdržela daného jednání. I toto právo se nicméně promlčelo dříve, než vznikl nárok na nyní uplatněnou smluvní pokutu. Promlčení práva zdržet se určitého jednání se řídí obecnou právní úpravou běhu promlčecí doby. Podle § 391 odst. 1 ObchZ tedy začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu. Tímto dnem se v případě práva na zdržení se rozumí den porušení odpovídající povinnosti ze strany povinného subjektu. Nositeli práva lze totiž přičítat k tíži, že se nedomáhá ochrany tohoto oprávnění před orgánem veřejné moci, ode dne, kdy povinná osoba poruší svou korespondující povinnost, tj. vykoná, čeho se měla zdržet (BRIM, Luboš. § 619 [Obecný počátek promlčecí lhůty]. [jméno FO]: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 2010, marg. č. [hodnota]). Obchodní společnost [Anonymizováno] přitom porušila svoji povinnost zdržet se využívání dané adresy jako svého rejstříkového sídla prvního dne po uplynutí čtrnáctidenní lhůty počítané ode dne ukončení účinnosti smlouvy. Dne [datum] se tedy žalobkyně mohla domáhat u soudu, aby se obchodní společnost CIRCA daného jednání zdržela. Toto její právo se tedy promlčelo dne [datum].

47. Jaký dopad má právě uvedené na nárok žalobkyně na smluvní pokutu, kterou byla daná povinnost obchodní společnosti CIRCA zajištěna, plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]: „Smluvní pokuta má, stejně jako úroky z prodlení a poplatky z prodlení, akcesorickou povahu. Znamená to, že bez existence hlavního (zajišťovaného) závazku nemůže platně vzniknout vedlejší (zajišťovací) závazek z dohody o smluvní pokutě. Zásadně platí, že při zániku hlavního závazku se nelze úspěšně domáhat smluvní pokuty. Jak již však bylo výše uvedeno, smluvní pokuta není na rozdíl od úroků z prodlení a poplatků z prodlení příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, ale samostatným majetkovým nárokem. [právnická osoba] a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je zajedno v tom, že dojde-li ke zrušení smlouvy odstoupením (§ 48 obč. zák.), zaniká sice hlavní závazek (tj. práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy), jakož i vedlejší závazek sloužící k jeho zajištění, nezaniká však nárok na smluvní pokutu, pokud vznikl ještě před odstoupením od smlouvy. V důsledku porušení smluvní povinnosti totiž vznikl mezi smluvními stranami nový - dosud neexistující a původní smlouvou bez dalšího nezaložený - právní vztah, který již nemá ve vztahu k zajištěnému závazku akcesorickou povahu a na jehož existenci nemá zánik zajištěného závazku vliv (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. Komentář. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, 1607 s., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Souboru pod č. C 2029). Jestliže zánik pohledávky nemá vliv na smluvní pokutu, na niž vzniklo právo v době před zánikem pohledávky, tím spíše musí platit, že úspěšné uplatnění námitky promlčení pohledávky nemůže mít vliv na smluvní pokutu, na niž vzniklo právo před promlčením pohledávky. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta, na kterou již právo vzniklo, je samostatným nárokem, nevylučuje promlčení práva zajištěného smluvní pokutou, jehož se dlužník dovolal, aby se věřitel úspěšně domohl přiznání smluvní pokuty vzniklé před promlčením zajištěného práva. Jinak je tomu ovšem se smluvní pokutou, na niž vzniklo právo po promlčení zajištěné pohledávky. Dojde-li k promlčení pohledávky z hlavního závazkového vztahu, stává se nevymahatelnou i smluvní pokuta z vedlejšího závazkového vztahu, na niž vzniklo právo po promlčení zajištěné pohledávky. Promlčená pohledávka i smluvní pokuta, na niž vzniklo právo po promlčení pohledávky, sice nezanikly a existují nadále, ovšem oslabené o nárok, a jsou soudně nevynutitelné. Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž vyslovil, že po promlčení práva zajišťovaného smluvní pokutou nelze soudně přiznat právo na zaplacení smluvní pokuty za dobu po uplynutí promlčecí doby.“ 48. Odkázat lze i na odbornou literaturu týkající se současné právní úpravy, kterou lze nicméně z důvodu jejích obecných závěrů vztáhnout i na nyní posuzovaný případ (BRIM, Luboš. § 619 [Obecný počátek promlčecí lhůty]. [jméno FO]: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2022, s. 2011, marg. č. [hodnota]): „Specifická pravidla platí pro promlčení práv na opětující se plnění, jež mají akcesorický charakter, a proto existenčně závisejí na jiném právu. Jde zejména o úroky, včetně úroků z prodlení, a periodickou smluvní pokutu. Práva na tato plnění jsou z hlediska promlčení kumulativně omezena dvojím způsobem. - Práva na akcesorická opakující se plnění jsou limitována promlčením úročené či utvrzené pohledávky (podobně viz § 217 BGB, čl. III.–7:502 DCFR a čl. 133 OR). Pakliže by po promlčení hlavní pohledávky mohly přirůstat nepromlčené úroky či periodická smluvní pokuta, byl by tím smysl promlčení dotčené pohledávky popřen (dlužník by byl hrozbou stále rostoucího příslušenství, potažmo pokuty přinucen k uspokojení pohledávky navzdory faktu, že již je promlčena; Bar, Clive 2009 s. 1200, [jméno FO]: [adresa]). Po promlčení úročené (resp. smluvní pokutou utvrzené) pohledávky proto již další příslušenství (pokuta) nepřirůstá (NS [spisová značka], NS [spisová značka], Rc 146/2011, NS [spisová značka], NS [spisová značka], NS [spisová značka], NS [spisová značka], NS [spisová značka]; viz též Slováček, [adresa]). Právo na příslušenství (smluvní pokutu), které vzniklo ještě před promlčením úročené (utvrzené) pohledávky, ovšem není pozdějším promlčením dané pohledávky dotčeno (nestává se promlčeným jen proto, že se promlčela pohledávka, k níž je toto právo akcesorické, NS [spisová značka]). […] - Práva na akcesorická plnění sama podléhají promlčení (srov. přiměřeně [jméno FO]: [adresa]). Právo na periodickou smluvní pokutu se promlčuje podle obvyklých pravidel, tj. práva na zaplacení jednotlivých postupně přirůstajících částí smluvní pokuty se promlčují v závislosti na tom, kdy mohla být uplatněna poprvé (je-li například smluvní pokuta sjednána za každý den prodlení, vzniká každý den samostatné právo na smluvní pokutu, které může být tento den – není-li mezi stranami jiného ujednání – též poprvé uplatněno, takže se i začíná promlčovat, NS [spisová značka], Rc 36/2003, NS [spisová značka]).“ 49. Jelikož žalobkyně žádá o uhrazení smluvní pokuty, na kterou vzniklo právo tři roky před podáním žaloby, jedná se jednoznačně o smluvní pokutu vzniklou po promlčení zajištěného práva (zajištěných práv).

50. Takovou smluvní pokutu nicméně nelze dle citovaného rozhodnutí a odborné literatury přiznat.

51. Žalobu je proto nutno v plném rozsahu zamítnout.

52. Pro úplnost a nad rámec věci soud v reakci na požadavek žalovaného na moderaci smluvní pokuty dodává následující.

53. Podle 301 ObchZ: Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

54. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. [spisová značka] uvedl, že Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [a též v celé řadě dalších rozhodnutí, srov. zejména důvody rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněného pod č. 81/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 81/2010“)], že rozhodnutí soudu o použití moderačního práva ve smyslu § 301 ObchZ zahrnuje tři fáze. V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze, kdy posoudí, zdali použije svého moderačního práva či nikoli; § 301 ObchZ zakotvuje právo, nikoli povinnost soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Zákon ani v této druhé fázi nevymezuje žádná kritéria pro rozhodnutí. Bude-li výsledkem druhé fáze rozhodování soudu závěr, že svého moderačního práva využije, nastupuje třetí etapa jeho rozhodování, kdy posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi je soud ze zákona povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, přičemž možnost snížit smluvní pokutu není neomezená – věřitel má vždy právo na pokutu alespoň ve výši vzniklé škody.

55. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se přitom ustálila v názoru, že úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou logicky (z povahy věci) upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze při hodnocení (ne)přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet, tj. otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne)přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána [srov. například rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 55/2019 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 55/2019“)]. Skutečnost, zda v důsledku porušení zajištěné povinnosti nastaly nebo nenastaly škodlivé následky, je sama o sobě pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty bez významu. Výše škody, jež vznikla oprávněnému porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou, není kritériem ani pro úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty, ani pro úvahu o odpovídající míře jejího snížení, nýbrž určuje pouze hranici, pod kterou nelze pokutu snížit (srov. zejména rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a na něj odkazující rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

56. Judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k ObchZ jednotná též v názoru, že na nepřiměřenost smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou sjednanou sazbu (srov. například rozsudky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

57. Z uvedeného plyne, že pro případnou moderaci by bylo nutno posoudit sjednanou výši smluvní pokuty při zohlednění důvodů, které ke sjednání dané výše smluvní pokuty vedly, a okolností, které sjednání smluvní pokuty provázely. Soud žalovaného v tomto ohledu na jednání vyzval, aby tvrdil a prokázal, mj. v čem konkrétně spočívá nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na posuzovanou věc a konkrétní okolnosti případu, k jakému cíli při sjednání smluvní pokuty směřovala vůle stran (čeho chtěly strany ujednáním o smluvní pokutě docílit) a jaké byly okolnosti známé v době sjednání smluvní pokuty, které by měly vliv na její přiměřenost. Žalovaný v tomto ohledu nedoplnil žádná tvrzení. Zopakoval, že výše smluvní pokuty je nepřiměřená, že neměl možnost docílit výmazu sídla, že žalobkyně s uplatněním pokuty vyčkávala, že nebyla sjednána prolongace, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalovaného a obchodní společnost [Anonymizováno] po ukončení účinnosti smlouvy vyzvala ke splnění povinnosti vymazat sídlo a že obchodní společnost [Anonymizováno] od roku 2014 fakticky nepodnikala. Uvedená tvrzení nicméně nevypovídají ničeho o tom, jaké byly důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a jaké zde byly okolnosti, které sjednání smluvní pokuty provázely. Žalovaný tedy neunesl břemeno tvrzení a jeho nároku na moderaci by nebylo možno vyhovět (kdyby nicméně neplatily výše uvedené závěry ohledně promlčení). Dodat lze, že nedostatky tvrzení nelze nahrazovat odkazy na důkazní prostředky. Nebylo tak možné absentující tvrzení získat provedením výslechu žalovaného, který byl navržen „ke zjištění vůle účastníků řízení a okolnostem, jež měly a mohly mít vliv na sjednanou smluvní pokutu, a její výši či případnou moderaci“. Žalovaný měl tvrdit, jaká byla jeho vůle a jaké zde byly okolnosti při sjednání smluvní pokuty. Za účelem prokázání těchto tvrzení měl navrhnout účastnický výslech. Opačně nicméně postupovat nelze. Soud proto výslech žalovaného neprovedl.

58. Soud tedy shrnuje, že nároku žalobkyně nešlo s ohledem na výše uvedené závěry týkající se promlčení hlavního závazku vyhovět.

59. Žalobu tak bylo nutno v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobkyně nemá právo na smluvní pokutu a návazně nemá právo ani na související příslušenství.

60. Soud tedy výrokem I rozsudku žalobu zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z - částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., - částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (sepis odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu), - částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (sepis vyjádření k žalobě ze dne [datum]), - částky [částka] za doloženou poradu s žalovaným dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t., - částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé analogicky dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (sepis vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum]), - částky [částka] za doženou poradu s žalovaným dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t., - částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., - částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (sepis vyjádření ze dne [datum]), - částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (sepis vyjádření ze dne [datum]) a - částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně deseti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t.

62. Soud pro úplnost dodává, že žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení související se sepisem vyjádření ze dne [datum]. Argumentaci uvedenou v daném podání žalovaný mohl a měl snést na jednání, které proběhlo dne [datum]. Sepis vyjádření ze dne [datum] pak soud považuje za úkon odpovídající úkonu za jednu polovinu odměny. Jedná se o krátké sdělení, že žalovaný nesouhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez jednání.

Poučení