14 C 87/2018-261

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 220 000 Kč jako imateriální újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19.4.2018 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. V převyšující části co do 80 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19.4.2018 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 140 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy z titulu svého nezákonného trestního stíhání. Uvedl k tomu, že dne 28. 10. 2017 uplatnil žalobce coby navrhovatel u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu") na náhradu imateriální újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 24/2015, trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 3. 7. 2014, č. j. KRPA-19221-54/TČ- 2014-000071). S ohledem na případnou námitku promlčení nároku žalobce tento považuje za relevantní uvést, že sice bylo jeho trestní řízení pravomocně skončeno již dne 27. 4. 2017, tuto skutečnost (resp. fakt, že odvolání státní zástupkyně bylo vzato zpět) se dozvěděl až dne 28. 4. 2017, když se, i se svým právním zástupcem, JUDr. [jméno] [příjmení], dostavil na Městský soud v Praze, kde mělo proběhnout veřejné projednání podaného odvolání. Zpětvzetí odvolání bylo učiněno pouhý den před nařízeným veřejným projednáním odvolání bez toho, aby žalobce (či jeho právního zástupce) telefonicky nebo e-mailem státní zástupkyně o tomto vyrozuměla. Proto se žalobce dozvěděl o tom, že jeho trestní stíhání skončilo, teprve až právě dne 28. 4. 2017, a toto datum je tak rozhodné z hlediska běhu promlčecí doby. Žalobce se o vzniklé újmě dozvěděl teprve až dne 28. 4. 2017 a dne 28. 10. 2017 uplatnil svůj nárok u příslušného ministerstva. Nutno tak uzavřít, že daný nárok žalobce nemůže být promlčen. Žalobce se domáhá přiměřeného zadostiučinění za vzniklou újmu imateriální, kterou ve svém uplatnění adresovaném ministerstvu ze dne 28. 10. 2017 a doplněném dne 22. 3. 2018, vyčíslil na částku v celkové výši 300 000 Kč. Z hlediska kritéria povahy trestní věci, žalobce byl obžalován ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci podle ustanovení § 150 odst. 2 trestního zákoníku, se kterým uvedený zákon spojuje trest odnětí svobody až do dvou let. Fakticky byl pak žalobce odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců na zkušební dobu 16 měsíců. Závažnost trestní věci se promítla do níže popsaných následků, které byly trestním řízením v osobnostní sféře žalobce způsobeny. Z hlediska psychologického dopadu nelze odhlédnout od skutečnosti, že od 3. července 2014 žalobce čelil déle než tři čtvrtě roku obvinění ze zvláště závažného zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, podle ustanovení § 199 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, se kterým uvedený zákon spojuje trest odnětí svobody na pět až dvanáct let. Z obdobného trestného činu byl současně obviněn i jeho tehdy 83letý otec, který se však, bohužel, již ani překvalifikování tohoto trestného činu na trestný čin neposkytnutí pomoci nedožil. Pokud jde o délku trestního řízení, to celkově trvalo 2 roky a 3 dny od podání obžaloby (dne 24. 4. 2015), a 2 roky a 10 měsíců od zahájení úkonů trestního řízení (dne 3. 7. 2014). Trestní řízení bylo pravomocně skončeno dne 27. 4. 2017. Po celou dobu trvání tohoto trestního řízení navíc žalobce pociťoval intenzivní, níže popsaný zásah do své osobnostní sféry, který bude pociťovat s jistotou po zbytek života. Z již samotného popisu trestního řízení plyne, že uvedeným řízením bylo negativně zasaženo do rodinného a soukromého života žalobce. Poškozenou v daném trestním řízení měla být dle názoru státního zastupitelství [role v řízení] [role v řízení]. Pachatelem měl kromě samotného žalobce být dle názoru státního zastupitelství i jeho otec. Celá rodina tak byla vtažena do několik let trvajícího trestního řízení. Žalobci nebyla dopřána možnost důstojného psychického klidu bezprostředně po úmrtí maminky, a poté ani po úmrtí tatínka. Žalobci se jenom těžko skrývala traumata, která v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení utrpěl. Tato traumata pak navíc byla neblaze přenášena i na jeho nejbližší rodinu, zejména na těhotnou ženu, a díky opětovnému odvolávání OSZ pro Prahu 3 nadále, tedy ještě bezprostředně po porodu, resp. ještě 10 dní již po narození syna žalobce, opět na celou rodinu. Do práva na osobní čest, důstojnost a dobrou pověst žalobce bylo zasaženo již samotným zahájením trestního stíhání. Žalobce si celý svůj život pracně budoval dobrou pověst a společenské postavení, které v důsledku trestního stíhání bylo narušeno. Tento zásah byl přitom umocněn medializací trestního stíhání i samotnou jeho profesí jako [anonymizováno] O tom vypovídá i řada článků, které byly k jeho osobě vydány. Trestní řízení představovalo pro žalobce značnou psychickou i finanční zátěž, nejistotu stran jeho budoucnosti, i budoucnosti jeho rodiny, to se citelně podepsalo na jeho psychickém stavu. V případě žalobce byla tato újma umocněna skutečností, že poškozenou v daném trestním řízení měla být dle názoru státního zastupitelství [role v řízení] [role v řízení]. Pachatelem měl být dle názoru samotného státního zastupitelství kromě samotného žalobce i jeho otec. Od června 2017 začal žalobce docházet na psychoterapii kvůli extrémní podezíravosti lidí v okolí, resp. nedůvěře v systém a obavám takřka z čehokoliv, což se výrazně podepsalo i na jeho profesi - lékaře (viz přiložená lékařská zpráva). Toto jsou dopady, které žalobce nesmírně zatěžují. Nezákonné trestní řízení značně zasáhlo do práv i života žalobce. Podle jeho názoru v tomto případě nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona, a žalobce tudíž požaduje finanční zadostiučinění ve výši 300 000 Kč, a to s ohledem na značnou medializaci trestního řízení i na další již výše uváděné negativní dopady na život žalobce.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní dne 28. 10. 2017 uplatnil ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání ve shora specifikované trestní věci a že dne 22. 3. 2018 rozšířil požadovaný nárok na odškodnění na celkovou částku 300 000 Kč, přičemž akcentoval zejména značnou medializaci posuzované věci, skutečnost, že ke zrušení původně pravomocně uloženého trestu došlo krátce před jeho vykonáním, a pocit neodčinitelné křivdy i za svého otce. Žalovaná žalobci mimosoudní plnění v peněžité formě neposkytla. Odkázala na průběh trestního řízení, když v souladu s konstantní judikaturou uzavřela, že v posuzovaném případě došlo ve vztahu k žalobci k vydání rozhodnutí, které je možno ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. označit jako nezákonné, a to usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 3. 7. 2014. Současně došlo i k naplnění § 10 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb. Jde-li o samotné trestní stíhání, pak dle již ustálené judikatury vyšších soudů jsou pravidelnými indikátory intenzity nemajetkové újmy zejména povaha trestní věci, délka trestního stíhání a konkrétní následky v právní sféře poškozeného. Lze mít za to, že každé trestní stíhání může zasáhnout do života stíhané osoby v řadě jeho rovin s větší či menší intenzitou. Peněžité odškodnění by však mělo náležet pouze tehdy, pakliže vzniklou újmu s přihlédnutím ke všem okolnostem případu je možno hodnotit jako skutečně závažnou. Pokud jde o povahu trestní věci, pak žalobce byl prvotních devět měsíců stíhán pro závažný zločin, po podání obžaloby již sice pouze pro přečin s horní hranicí trestní sazby ve výši tří let odnětí svobody, avšak s přihlédnutím k jeho povolání by bylo lze věc hodnotit i nadále jako vážnější. Zde je nutno podotknout, že právní kvalifikace se odvíjela zejména od závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství ze dne 24. 3. 2014 (na l. č. 499-515 trestního spisu), který mj. jiné uváděl, že [anonymizována tři slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] ([anonymizována tři slova] [anonymizováno]) [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Délka trestního stíhání dosáhla dvou let a devíti měsíců, což samo o sobě sice nelze považovat za dobu krátkou, avšak vzhledem ke skutečnosti, že věc byla projednána před soudy tří stupňů soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR, je nutno ji označit za zcela přiměřenou. Jde-li o konkrétní zásahy trestního stíhání do života žalobce, pak žalovaná považuje jejich vylíčení za nedostatečné, zaměřující se primárně na obecné teze. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. Nechť žalobce tedy vysvětlí svou tezi, že„ celá rodina tak byla vtažena do několik let trvajícího trestního řízení“. Na druhou stranu lze z obsahu podání žalobce, jenž v rámci předběžného projednání doručil žalované, dovodit, že tento v průběhu trestního stíhání navázal partnerský vztah, ze kterého se dokonce narodilo dítě. Jakkoliv to může znít necitlivě, je nepochybné, že žalobce v průběhu trestního stíhání založením (nové) rodiny započal novou etapu svého života, k čemuž se po dobu působení vlivu svých rodičů nedokázal odhodlat (srov. samotné vyjádření žalobce na l. č. 34 trestního spisu). Je-li argumentováno zásahem do psychické sféry žalobce, což má dokládat lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 9. 2017, pak nelze přehlédnout, že k prvotní návštěvě ordinace došlo až po definitivním skončení trestního stíhání, dále není také zřejmé, z čeho konkrétně lékař činí závěry, že zhoršení psychického stavu zřetelně souvisí s vleklým soudním řízením (tedy zda žalobce vyšetřoval již před zahájením trestního stíhání a do jaké míry jeho vyjádření - lékařská zpráva reflektuje vztahy v původní rodině žalobce, když sám žalobce ve své výpovědi na l. č. 105 trestního spisu uvádí, že se sice na psychiatrii neléčil, ale míval úzkostné stavy, které byly zapříčiněny [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]). Z tohoto pohledu tak žalovaná výslovně sporuje závěry, jež jsou obsahem předmětné lékařské zprávy. Žalobce dále tvrdí zásah do dobré pověsti a společenského postavení, ale neuvádí, jak konkrétně se tento zásah měl projevit, krom toho, že se odkazuje na medializaci. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [název soudu] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. Navíc však nyní již ustálená judikatura vyšších soudů dovodila, že státu nelze přičítat medializaci věci k tíži, pakliže k ní nedošlo přímo orgány činnými v trestním řízení, tedy pokud je prostým projevem zásady veřejnosti hlavního líčení. Už vůbec nelze státu klást za vinu prezentaci názorů jednotlivých občanů v diskuzích pod těmito články. Žalobce si jejich přečtením pouze mohl ověřit, že ne všichni lidé se ztotožňují s jeho omisivním jednáním. Shrne-li žalovaná shora popsané, tak nejvážněji z hodnocených kritérií je z její strany vnímána povaha trestní věci, zvláště pak s přihlédnutím k povolání žalobce. Jinak délka trestního stíhání odpovídala složitosti věci a žalobce skutečně zásadní zásah do své právní sféry neoznačil, tímto nemůže být (pouze) subjektivně cítěné příkoří ze zahájení trestního stíhání. Takový postup orgánů činných v trestním řízení nelze označit za svévolný či šikanózní, je-li přihlédnuto k tomu, v jakém stavu a v jakém prostředí byla [role v řízení] [role v řízení] dne 9. 1. 2014 praktickým lékařem nalezena, [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (srov. výpověď MUDr. [příjmení] na l. č. 272-80 trestního spisu a znalecký posudek MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] na l. č. 499-515 trestního spisu). Na základě všeho shora uvedeného dospěla žalovaná v rámci předběžného projednání k závěru, že žalobci dobrovolně peněžité zadostiučinění neposkytne. Při hodnocení věci by neměl soud odhlédnout od toho, že žalobce sice (po zásahu Ústavního soudu ČR) neměl právní povinnost své [role v řízení] poskytnout náležitou pomoc, nicméně s ohledem na její stav, [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], alespoň z toho pohledu, že měl nastalou (resp. již déledobě probíhající) situaci řešit důsledně a včas, a to i případně prostřednictvím jiných subjektů, pakliže přímo od něj pomoc nebyla vítána. Konec konců po zásahu praktického lékaře byla [role v řízení] [role v řízení] do nemocnice odvezena, návrat zpět do domácí léčby jí už nebyl s ohledem na závažnost jejího stavu umožněn. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání nad rámec konstatování porušení práva (event. poskytnutí omluvy) je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Žalovaná znovu opakuje závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství ze dne 24. 3. 2014, [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno]; [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno].

3. Nesporným mezi stranami je, že nárok u žalované byl uplatněn dne 28. 10. 2017, rovněž je nesporným, že došlo k nezákonnému trestnímu stíhání žalobce.

4. Z důkazu internetové diskuse probíhající ve vztahu o osobě žalobce se podávají reakce k článkům„ [anonymizována tři slova] [role v řízení], [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [název soudu]“ [anonymizováno] [webová adresa], [anonymizováno]„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení]: [anonymizována tři slova] [název soudu]“ [anonymizována dvě slova] [datum],„ [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [název soudu]“;„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]“;„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení]: [anonymizována tři slova] [název soudu]“.

5. Z připojeného spisu Obvodního soudu Praha 3 sp.zn. 25 T 4/2015 se podává usnesení Police ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, SKPV, OOK, 1. oddělení, Praha 4, KRPA - 19221-202/TČ-2014-71 z 13. 3. 2015, jímž bylo zahájeno trestní stíhání obviněných mimo jiné i [celé jméno žalobce] pro zvlášť závažný zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle ust. § 199 odst. 1, odst. 3., písmene b), trestního zákoníku. Ze záznamu o zahájení úkonu trestního řízení podle ust. § 158 odst. 3, trestního řádu se podává, že dne 23.1.2014 byly na základě oznámení od [jméno] [příjmení] zahájeny úkony trestního řízení.

6. Z chronologie výslechů svědků (na č.l. 170 trestního spisu) se podává, že ve věci byly provedeny výslechy MUDr. [jméno] [příjmení] dne 11. 12. 2014, MUDr. [jméno] [příjmení] dne 11. 11. 2014 (č.l. 177), MUDr. [jméno] [příjmení] z 14. 11. 2014 (č.l. 183), [příjmení] [příjmení] z 16. 1. 2015 č.l. 189, MUDr. [jméno] [příjmení] z 1. 12. 2014 č.l. 20, [jméno] [příjmení] z 8. 1. 2015 č.l. 206, [jméno] [příjmení] z 19. 11. 2014 č.l. 214, MUDr. [jméno] [příjmení] z 11. 11. 2014 č.l. 221, Mgr. [jméno] [příjmení] z 14. 11. 2014 č.l. 227, [jméno] [příjmení] z 8. 1. 2015 č.l. 233, [jméno] [příjmení] z 14. 1. 2015 č.l. 241, [jméno] [příjmení] z 14. 1. 2015 č.l. 249, [jméno] [příjmení] z 18. 2. 2015 č.l. 257, [jméno] [příjmení] z 18. 2. 2015 č.l. 264, MUDr. [jméno] [příjmení] z 11. 11. 2014 č.l. 272, Bc. [jméno] [příjmení] z 14. 11. 2014 č.l. 281, [jméno] [příjmení] z 27. 11. 2014 č.l. 287, a dalších 17-ti svědků. Bylo nařízeno též vyšetření duševního stavu obviněného (12. 9. 2014 č.l. 423).

7. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo, že po 8 letech u stejného zaměstnavatele se po dobu trestního řízení na jeho zaměstnavatele obraceli významní klienti, protože byl i poskytovatelem, tzv. [anonymizována dvě slova], a říkali:„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“. Bylo to velice nepříjemné, nepřeje to nikomu, protože je to věc, která stresuje, nicméně jsou to profesionálové, kteří v řízení s tím musí počítat. Ten případ byl velice složitý, bylo poskytnuto 30 svědeckých výpovědí a výslovně negativní výpověď byla jen ze strany podavatele trestního oznámení. Paní doktorka jeho [role v řízení], MUDr. [příjmení] potvrdila, že paní ([role v řízení]) byla„ svérázná“. [role v řízení] třeba, dělala to, že když neměla dostatečně dobrý oběd, tak ho ze vzteku vylila na koberec. Už jen to roční pronásledování za úmyslné týrání, které je srovnatelné s vraždami nebo dokonce s brutálními vraždami s hrozícím nepodmíněnými sazbami přes 10 let, je pro beztrestného člověka velice traumatizující a velice nepříjemné příkoří, protože tento trestný čin v této intenzitě a kvalifikaci, byl překvalifikován až po téměř roce. Narazil na alibistického pana doktora, který nikdy předtím neviděl jeho [role v řízení], ale jednoduše nejlepší obranou je útok s pravděpodobným strachem, a v podstatě chtěl odvést od sebe pozornost. Ten doktor o problémech [role v řízení], buď věděl, nebo měl vědět. [role v řízení] měla ve své zdravotní kartě již v roce 2010 zákaz podávat detailní informace o svém zdravotním stavu nejbližším členům rodiny, avšak v jejichž péči zároveň ale chtěla neustále být. [role v řízení] nechtěla žádné zařízení, když jí chtěli zařídit LDN, nesouhlasila s tím. Když ji nechali doma, tak ji to vyhovovalo ale ten stav zdravotní, který zákonitě vedl postupně ke zhoršování, žalobce neuklidňoval. Navíc, poslední půlrok dělala hysterické výstupy, že prostě si nepřeje, aby žalobce vůbec k ní chodil, aby se k ní přiblížil a pak byla fraška, že se zjišťovalo, jestli přes jednu místnost se dalo vidět, když ležela na pravém boku. Další paradox je, že příjímací lékař, primář, z [příjmení] nemocnice, se nikoho nebál, řekl, že byl tím příjímacím lékařem, který taky pacientku znal roky, a že v žádném případě to nebyl život ohrožující stav. [anonymizováno, popis skutku] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova],„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“; [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Trestní stíhání v podstatě probíhalo pod taktovkou podavatele trestního oznámení, který určitě nebyl nestranný. Tohle je nebezpečný precedens, který pokud projde i v té míře, že není nárok na jakékoliv nemajetkové odškodnění, třeba i symbolické, znamená to vlastně vyslání signálu, dělejte to tak, jak se dříve říkalo, že kdo doběhne z hospody první z rvačky, tak na toho je pohlíženo jako na nevinného. Tu situaci nezvládli. Státní zástupkyně se snažila pořád tvrdit jak pan doktor je příkladného chování, v závěrečné řeči urážlivě říkala a chtěla zákaz činnosti, ještě k tomu podala odvolání, jak proti zproštění viny, tak na zpřísnění trestu, což bylo zamítnuto. Žalobce pořád cítí, že jde o Pyrrhovo vítězství, protože ať už ten podtext byl jakýkoliv, tak po 8 letech, paradoxně po zproštění viny, se dohodou rozešli a od té doby více méně poklesl jeho výdělek zhruba z 350 000 Kč až 400 000 Kč ročně, na desítky tisíc ročně. U zaměstnavatelů pracuje na dohodu o provedení práce. Když se dostal poprvé do kontaktu s policí, byla to hrůza. Když přišla obálka s červeným pruhem, tak už má člověk z podstaty stažený zadek, navíc když si to otevřeli, tak s tatínkem nevěřili, co si mají myslet. Je hloubavý, přemýšlivý, snažil se vyjevit si tu situaci a samozřejmě s otcem, byť oba nejsou ani kriminalisti ani právníci, tak začali tušit ten podtext. Ve spise je i ruční podpis pana [příjmení] [příjmení], který napsal, že nahlédnout do zdravotní dokumentace [role v řízení] nemůže, protože má hodně lidí a že se to na počkání nedělá a pan doktor měl mimochodem jednoho člověka v čekárně. Vtip je v tom, že po podání trestního oznámení se objevilo, že ve zdravotní dokumentaci je zákaz podávat informace nebližším členům rodiny, což je další důkaz, že pan doktor vůbec neměl ponětí, s čím [role v řízení] je léčena. Žalobce měl proto velmi nepříjemné pocity, neboť trpí neoficiálně fakultativní klaustrofobií, takže nemůže jít ani do vazby, protože by tam omdlel, nesnáší uzavřené prostory, ze kterých nemůže kdykoliv vyjít nebo otevřít dveře, takovéto věci se mu honily hlavou. Říkal si, že„ to není možné.“, proto si v začátku zařizoval advokáty levnější a řadové. Nicméně když byl upozorněn sám bývalým šéfem, že pan doktor je velice vlivný a že určitě by stálo za to vzít si někoho, kdo je nejen dobrý ale má i respekt. Když byl odsouzen, začaly se projevovat u něj zdravotní problémy, v podstatě symptomatologie vycházející z trávicích potíží, kde nakonec musel v roce 2016 na koloskopii, nález byl negativní, tzn. bylo to čistě psychosomatické, ale ty problémy zdravotní má de facto od té doby pořád, a přes dva, tři roky chodí na psychoterapii, teď bere Fevarín, což je psychofarmakum. Byl vždycky ten, co respektoval autority, ale teď se bojí, ty věci ho buď zdeformovaly, nebo ho to chronicky vystrašilo. Na psychiatrii se nikdy neléčil, nepodstoupil ani psychoterapii. Měl výrazné náklady s obhajobou v trestním řízení, rodinné rezervy se výrazně ztenčily, protože za obhajobu dal peníze srovnatelné s tím, které žádá. Rok musel mít, tzv. nucenou obhajobu, a pak si vzal advokáty, kteří neberou tabulkové tarify. Trestní stíhání ovlivnilo i chování jiných vůči němu. Každý u koho pak žádal práci, se usmál a řekl„ no, my jsme se dívali.“, a jen jeden zaměstnavatel mu řekl, že shodou okolností zná nějaké ty lidi z těch svědeckých výpovědí, že tedy věděl moc dobře, jak to bylo, tzn., že s tím nemá problém, ale samozřejmě někteří říkali, že si o něm četli a že prostě mají plno. Pokud člověk žádá o práci, dneska si na internetu dá vygooglit hned, a pokud je to ještě trestný čin v souvislosti s profesí, tak je to velice nepříjemné, ale hlavně i výhledově, jak bude člověk tu situaci vysvětlovat svému dítěti, což je záležitost soukromá. Nese to nepříjemně, že vlastně neměl ani možnost truchlit v klidu, pořád musel být v bojovém střehu. Nenechali ho ani v klidu po smrti maminky, ani v klidu po smrti tatínka a zcela nadbytečným opětovným odvoláním, neměl klid ani 10 dní po narození syna. Byl mu nasazen lék Fevarin (asi před měsícem nebo dvěma), neboť si nevěří, hledá ve všem trestnost, má neklid, žaludeční neurózy. Trpí netěsností střevních spojení buněk, jako kdyby měl trubku, která je špatně svařená a v podstatě dochází k tomu, což je nebezpečná věc, že vlastně můžou unikat živiny, které se nevstřebávají, jak by měly, a zase naopak čas od času se dostanou do oběhu. U nás zatím s tím nejsou moc velké zkušenosti a řeší to tak, že to svalí všechno na psychosomatiku, že to řeší psychiatři nebo psychologové. Je to nepříjemné, protože byl i na magnetické rezonanci všechno negativní, nicméně od roku 2015 ze 78 kg se dostal na 57 kg, samozřejmě ten pokles váhy je pozvolný, ale jistý. Kdyby tam bylo nějaké nádorové onemocnění, ta rychlost by byla jiná a i jinak by to dopadlo. Jsou však nežádoucí účinky tohoto léku, od bolesti hlavy, přes zvracení, průjmy. Nechtěl si ho nasadit, protože si říkal, jestli to pomůže, nicméně pomohlo to v tom, že ty klinické problémy, tzn. těžko v břiše, zvýšená flatulence, přestaly, tzn. svůj účel to plní, splnilo, a zatím to žádné nežádoucí účinky nemá. Půjde na kontrolní odběry, jestli nebudou zvýšené jaterní testy. Před nasazením Fevarinu byl bez léků, chtěl však, aby si více věřil, aby neviděl v každém nějakého lumpa. Pacienti, se kterými spolupracoval, někteří chodili k němu, avšak výrazně se snížil počet lidí, co tzv. chodili k němu. Zdravotní sestry mu říkaly, že v čekárně se bavilo o jeho případu ve smyslu,„ [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ Přátelé, ti věděli jaká situace je, s těmi, to doufá neotřáslo, narovinu se to však nedá konkrétně specifikovat, protože nikdo to přímo neřekne. Bylo znát jak ti pacienti, někteří se od něj distancovali. Jeho manželka o něm říkala, že je strašně nervní, že všechno hrotí. Pokud jde o zvažování, zda s otcem ještě když byl naživu, neuvažovali, že by dali návrh na omezení maminky na svéprávnosti, to řešili dlouhodobě a paní doktorka [příjmení], její praktická lékařka, tvrdila, že to není možné, že ví, co dělá a že by to prostě musela sama chtít, protože ona byla ve fázi, kdy brala sedativa nebo hypnotika, na které byla dlouhodobě zvyklá, tak v podstatě to byla záležitost desítky let a paní doktorka, kromě toho, že to poškozuje ledviny, tak jí je předepisovala. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova].

8. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že do zařízení [právnická osoba], [obec a číslo], a ordinace [ulice a číslo], [obec] [anonymizována dvě slova], žalobce nastoupil v roce 2009, nejprve k fyzické osobě [příjmení], později přešel k právnické osobě [anonymizováno], protože měnili společnost. Pracoval v pozici lékaře. Pozorovali přitom, jak byl žalobce ovlivněn trestním stíháním. Zpočátku jeho práce byla normální, tedy přístup k práci, potom v té pozdější fázi jeho pracovní výkon tím stíháním byl ovlivněn, byla u něj menší soustředěnost, menší výkon. Má za to, že to bylo v souvislosti právě s problémem, který měl, který řešil. Žalobce předtím vyšetřoval více pacientů, pak jich vyšetřoval méně, protože si asi zřejmě tyto věci řešil a tudíž se nevěnoval tolik práci. Jinak v zásadě nic jiného nepozoroval. Na zařízení ohledně pana žalobce nebyly činěny dotazy ze strany orgánů činných v trestním řízení. Neví, z čeho konkrétně a přesně byl žalobce obviněn, ví též, že nebyl shledán vinným. Skutečnost, že byl žalobce trestně stíhán, byl problém po stránce pracovní, protože se to zveřejňovalo různě přes média a přes internet a žalobce tam byl dosti tvrdě a nevybíravě mnohdy hodnocen, takže se to do zařízení svým způsobem přenášelo z pozice některých pacientů, kteří na to upozorňovali, koho zařízení zaměstnává. To, že o trestním stíhání věděli další lidé například pacienti, kolegové, ví pouze zprostředkovaně, přes internet, přičemž byl upozorňován, koho zaměstnává, jak vyplynulo z internetové prezentace. Byla to upozornění negativního charakteru. Tito upozorňovatelé se domnívali, že to, co tam je, v těch internetových zprávách uvedeno, je pravda. Žalobce působil jako lékař s atestací, tzn. pracující pod dozorem a jeho práce byla zcela normálního charakteru. Nepracoval jako posudkový lékař. Měl za úkol vyšetřit pacienty a udělat o tom zápis, případně to konzultovat. Čekárna fungovala na vyvolávání. Když pacient chtěl ke konkrétnímu lékaři, takto řekl a počkal, jinak šel k tomu lékaři, který vyvolával s tím, že u žalobce byla povinnost konzultace, pokud má nejasnost. Nesetkal se s pacientem, který by odmítl od žalobce vyšetření. Zařízení nepocítilo úbytek klientů. Pracovní poměr se žalobcem byl ukončen dohodou. Má za to, že žalobce si nevyžádal u zaměstnavatele napsat pracovní posudek.

9. Z lékařské zprávy nemocnice IKEM Praha ze dne 7.12.2020 (č.l. 223) bylo zjištěno, že žalobce zahájil v roce 2017 psychiatrickou léčbu a trpí posttraumatickou stresovou poruchou (zasahující až do úrovně pracovní neschopnosti), projevuje se u něho iritabilita, kolísaní nálad a impulzivita.

10. Skutkovým zjištěním soudu je, že usnesením Policie ČR, KŘ Policie hl. města Prahy, SKPV OOK 1. oddělení ze dne 3. 7. 2014 č. j. KRPA-19221-54/TČ-2014-000071, které si žalobce převzal dne 17. 7. 2014, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Dne 24. 4. 2015 byla u Obvodního soudu pro Prahu 3 podána obžaloba pro přečin neposkytnutí pomoci dle § 150 odst. 2 trestního zákoníku. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 8. 2015 č. j. 25 T 24/2015-835 byl žalobce shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 16 měsíců. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2015 č. j. 7 To 374/2015-877 byla odvolání žalobce i státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 . Tentýž den nabyl rozsudek soudu I. stupně i usnesení odvolacího soudu právní moci. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2016 č. j. 3 Tdo 135/2016-41 bylo dovolání žalobce odmítnuto. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 2. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 2078/16 bylo konstatováno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 8. 2015 č. j. 25 T 24/2015-835, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2015 č. j. 7 To 374/2015-877 a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2016 č. j. 3 Tdo 135/2016-41 bylo porušeno právo žalobce dle čl. 39 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem; současně byla tato rozhodnutí zrušena. Následně byl žalobce rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 2. 2017 č. j. 25 T 24/2015-945, obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn. Proti tomuto rozsudku bylo podáno státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 , které bylo vzato zpět dne 27. 4. 2017 a následně bylo usnesením předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2017 č. j. 7 To 151/2017-977 zpětvzetí odvolání vzato na vědomí. Trestní stíhání tak pravomocně skončilo dne 27. 4. 2017, žalobce se o zpětvzetí odvolání dověděl dne 28. 4. 2017.

11. Podle § 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci, podle § 2 se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit, přičemž podle § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených v citovaném zákoně za škodu, která byla způsobena buďto rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem.

12. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 31a zákona, o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nich k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, ke složitosti řízení, k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Ve věci již bylo zdejším soudem dříve rozhodnuto rozsudkem 14 C 87/2018-136 ze dne 4.3.2020, jímž soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 165 000 Kč, k odvolání žalované byl však předmětný rozsudek odvolacím soudem zrušen a věc vrácena podepsanému soudu k dalšímu řízení. Nad rámec provedeného srovnání s obdobnými případy odškodnění v původním rozsudku, v intencích vysloveného názoru odvolacího soudu v zrušujícím usnesení, soud provedl další srovnání s obdobnými případy dle rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 30 Cdo 1747/2014. Dle uvedeného rozhodnutí, aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném.

16. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi výše uvedenými, když tato odpovědnost je založena na principu objektivním, neboť vzniká bez zřetele na zavinění. Pokud se týká předpokladu, tedy existence nezákonného rozhodnutí, je soud toho názoru, že usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného v na to navazujícím jeho zproštění obžaloby je třeba posuzovat podle výše citovaných zákonných ustanovení jako škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 4768/2007, ze dne 22.10.2009, je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje; neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením je specifickým případem odpovědnosti státu podle zákona číslo 82/1998 Sb. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila extenzivním systematickým výkladem uvedeného zákona, že došlo-li z určitých důvodů (v ustanovení § 12 zákona číslo 82/98 Sb. neuvedených) k zastavení trestního stíhání, resp. byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn, je třeba vycházet z toho, že občan čin nespáchal a nemělo proto, proti němu být trestní stíhání zahájeno. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání a vedením trestního řízení se v takovém případě posuzuje podle ustanovení § 5 písm a, § 7 a § 8 cit. zákona, tj. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, neboť rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti trestního stíhání je výsledek trestního řízení. Pokud žalobce žádá odškodnění za své nezákonné trestního stíhání, pak každé zahájení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhaného, a to bez ohledu na výsledek trestního stíhání; dvojnásob to však platí u těch, jež skončí způsobem, který potvrdí nevinu obviněného. Je sice pravda, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o vině je třeba ctít presumpci neviny, avšak samotný fakt trestního stíhání je pro obviněného zátěží psychickou a mnohdy i finanční. Samotné zahájení trestního stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti. Ústavní soud již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115) vyšel z přesvědčení, že samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění liché, což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek není trestným činem. Právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo - což se v předmětném případě nestalo (IV. ÚS 642/05).

17. Žalobce se na žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, a to na základě vydaných nezákonných rozhodnutí, když byl v trestním řízení až na zásah Ústavního soudu, který konstatoval porušení práva žalobce, následně obžaloby zproštěn. V dané věci soud uzavřel, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákonných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. došlo k zásahu do osobnostních práv žalobce. Soud se dále zabýval otázkou, jakou měrou byla osobnostní práva takovýmto jednáním dotčena, a z tohoto vyvodil rozsah způsobené nemateriální újmy, jejíž kompenzací se zabýval. Soud při posouzení zásahu do žalobcem tvrzené sféry osobnostních práv vycházel z povahy trestní věci, dotčených sociálních vazeb, možného morálního narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání, zkoumal dopady do profesní, soukromé sféry života a zabýval se mimo jiné i mírou publicity žalobce (rozhodnutí Nejvyššího soudu čj. 30 Cdo 2813/2011). V souladu s konstantní judikaturou řešící danou problematiku bylo možno uzavřít, že v daném případě došlo k vydání rozhodnutí, které lze ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na výsledek trestního řízení označit jako nezákonné. Za takové rozhodnutí se v projednávaném případě považuje usnesení o zahájení trestního stíhání 17.7.2014. Z hlediska odpovědnosti žalované je nárok dán, (ostatně to žalovaná nezpochybňuje) neboť bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Nejistota, kdy žalobce byl vystaven hrozbě faktického uložení trestu odnětí svobody, zcela zjevně existovala až do doby rozhodnutí Ústavního soudu, resp. než o zproštění obžaloby rozhodl nalézací soud. Co se týče částky zadostiučinění v penězích, soud má za to, že s ohledem na předvídatelnost soudních rozhodnutí by mechanismus výpočtu měl být obecně stanoven s tím, že není žádného logického důvodu nevyjít z výpočtu již judikaturou stanoveného pro nepřiměřenou délku řízení, kdy v zásadě není namístě úvaha (soud neshledává jediný důvod), že by nejistota a úzkost z nepřiměřené délky řízení měly být větší, než u trestního stíhání jako takového.

18. Trestní stíhání žalobce trvalo 2 roky a 9 měsíců, šlo o zvlášť závažný delikt, jehož sazba od zahájení trestního stíhání (17.7.2014) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je stanovena trestem odnětí svobody od 5 do 12 let (uložení podmíněného trestu odnětí svobody je v této sazbě vyloučeno) a ohrožován touto sazbou (což zcela jistě žalobce, jako dosud netrestanou osobu s profesním kreditem, deprimovalo), byl až do 24.4.2015, kdy byla podána obžaloba. Ta byla podána„ již jen“ pro přečin neposkytnutí pomoci dle § 150 odst. 2 trestního zákoníku, se sazbou odnětí svobody na 3 léta nebo zákazem činnosti. Žalobce byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a navzdory žalobcovu odvolání a následnému dovolání proti odsuzujícímu rozsudku, zůstalo jeho pravomocné odsouzení v platnosti. Až na zásah Ústavního soudu byl nakonec v následném řízení zproštěn obžaloby. V projednávané věci bylo vyslechnuto značné množství svědků, což obecně způsobilo publicitu, že se o případě žalobce dozvědělo mnoho lidí (též zprostředkovaně od svědků). Žalobce zahájil v roce 2017 psychiatrickou léčbu a byla u něj diagnostikována posttraumatická stresová porucha.

19. V pravomocné věci projednávané zdejším soudem pod č.j. 14 C 159/2016 soud řešil odškodnění zadostiučinění lékařky pro trestný čin usmrcení z nedbalosti (ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku) spojený s výkonem povolání lékaře. Ta byla ohrožována sazbou trestu odnětí svobody na 1 rok a 6 let, přičemž od státu obdržela finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč. Její případ byl též značně medializován. Její trestní stíhání trvalo 22 měsíců.

20. V další věci (pravomocné) zdejšího soudu č.j. 26 C 37/2015 byl projednáván případ trestně stíhaného lékaře, jehož trestní stíhání trvalo 3 roky, byl stíhán pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a byl ohrožován trestem odnětí svobody na 2 léta až 8 let. Jeho případ byl též výrazně medializován. Tento případ je co do délky trestního stíhání srovnatelný s případem žalobce, též blížící se obdobnému postihu, přičemž ve srovnávaném případě se dostalo žadateli odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 400 000 Kč. Přitom ve srovnávaném případě žadatel nemusel podávat ani dovolání, či dokonce ústavní stížnost, jako tomu bylo u žalobce.

21. V jiné pravomocně skončené věci u zdejšího soudu pod č.j. 26 C 172/2017, kde se jednalo o případ trestně stíhané porodní asistentky trvající 5 let a 2 měsíce, při ohrožení v trestní sazbě trestem odnětí svobody na 1 rok – 6 let, se dostalo žadatelce zadostiučinění z nezákonného trestního stíhání ve výši 500 000 Kč.

22. V případě žalobce došlo k vyslyšení jeho argumentace až u Ústavního soudu, který zrušil odsuzující pravomocné rozsudky soudních instancí, což zcela nepochybně podporuje žalobce v názoru na vnímání jeho pocitů z nezákonného odsouzení, navíc znásobeného faktem, že v osobě poškozené šlo o jeho [role v řízení] a v osobě druhého obviněného o jeho otce. Výraznou újmu lze vysledovat za období 9 měsíců (od 17.7.2014 do 24.4.2015), kdy trvala hrozba odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody s výraznou trestní sazbou (5 – 12 let), tedy s minimem 5 let. Trestní stíhání, jak vyplynulo z výslechu svědka [příjmení] [příjmení], přispělo k snížení pracovního výkonu žalobce, který byl navíc ze strany veřejnosti pranýřován za tvrzený delikt, což přimělo žalobce, aby rozvázal pracovní poměr s tehdejším zaměstnavatelem. Za situace, kdy se v případě žadatelky - lékařky pod č.j. 14 C 159/2016 dostalo zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání ve výši 100 000 Kč, v případě pod č.j. 26 C 37/2015 se lékaři dostalo zadostiučinění ve stejném segmentu ve výši 400 000 Kč, v případě porodní asistentky pod č.j. 26 C 172/2017 byla tato odškodněna částkou 500 000 Kč, pak v případě žalobce je dle názoru soudu odpovídajícím částka 220 000 Kč, blížící se cca průměru ze srovnávaných případů.

23. Jde-li o medializaci případu žalobce, jak uvedl odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení, při určení formy a výše zadostiučinění je nutné přihlédnout také k negativní publicitě a medializaci žalobcova trestního případu (k tomu srovnej bod 17 nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II.ÚS 2175/16, publikovaného pod č. 45/2018 sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), nikoliv však takovým způsobem, aby byla suplována přímá žaloba proti jiným původcům jiné škody, za kterou stát neodpovídá, když je nutné mít na zřeteli, že žalovaná není odpovědná za extenzivní porušování presumpce neviny ze strany médií (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011) a že za nemajetkovou újmu takto způsobenou neodpovídá stát, ale primárně vydavatelé konkrétních periodik. V případě žalobce, dle názoru soudu nedošlo k vybočení obecné informovanosti o jeho kauze ze strany médií, přičemž za anonymní internetovou diskuzi, vybočující ze zásad elementární slušnosti, nemůže žalovaná nést odpovědnost.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., kdy bylo na místě přiznat žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Rozhodování o výši náhrady za nemajetkovou újmu, resp. o výši přiměřeného zadostiučinění obecně splňuje podmínky aplikace ust. § 136 o.s.ř., neboť neexistuje žádná exaktní metoda, jak stanovit přiměřenost zadostiučinění (resp. jeho výši). Za ne zcela přiléhavý odhad výše budoucího zadostiučinění nemůže být žalobce v rámci náhrady nákladů řízení sankcionován. Podaří-li se žalobci prokázat příčinnou souvislost mezi nemajetkovou újmou mu způsobenou a nesprávným úředním postupem, je prokázán základ nároku a žalobce má v zásadě plný úspěch ve věci, i když mu je přiznáno zadostiučinění v jiné výši, než jakou v řízení uplatnil. Shodný závěr vyslovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 1310/09. Odměna advokáta dle § 9 odst. 4 písm a) vyhl.č. 177/1996 Sb. tak činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, replika žalobce z 6.3.2019 k vyjádření žalované, jednání u soudu I. stupně dne 2.10.2019, 14.11.2019, 22.1.2020, 18.2.2021, odvolání, 2x písemné závěrečné shrnutí před vyhlášením rozsudku), celkem 10 úkonů, v součtu 31 000 Kč + 10 x režijní paušál po 300 Kč (3 000 Kč); dohromady 34 000 Kč. K tomu DPH 7 140 Kč; celkem 41 140 Kč. K tomu zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč Celkem 43 140 Kč.

Poučení