14 C 98/2024 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] vykonávající advokacii jako společník [Jméno advokáta C]. advokátní kancelář sídlem [Adresa advokáta C] pro zaplacení 267 224 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 32 720 Kč a co do úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75 %, ročně za období od 19. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná uhradila 234 504 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za období od 19. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 70 276,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 18. 4. 2024 se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 267 224 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za období od 19. 3. 2024 do zaplacení.

2. Uvedená částka představuje bezdůvodné obohacení žalované, ke kterému mělo dle žalobce dojít na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy o investičním životním pojištění.

3. Žalobce uvedl, že dne 18. 5. 2010 uzavřel s žalovanou smlouvu o životním pojištění ČP DIAMANT č. [hodnota] (dále též „Pojistná smlouvy“). Součástí této smlouvy byly i Všeobecné pojistné podmínky (dále též „VPP“) a Doplňkové pojistné podmínky (dále též „DPP“).

4. Účinnost Pojistné smlouvy zanikla 16. 4. 2024. V této souvislosti žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši 66 895 Kč.

5. Pojistná smlouva je neplatná z důvodu nepřiměřených smluvních ujednání ve smyslu § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „obč. zák.“) a ve smyslu směrnice Rady 93/13/EHS a z důvodu neurčitosti ujednání dle § 37 obč. zák.

6. Zneužívajícími jsou ujednání týkající se rizikového pojistného, počátečních a správních poplatků a inkasních poplatků. Na základě daných ujednání je vymezováno pojistné plnění, avšak ze smlouvy ani souvisejících dokumentů není zjistitelný obsah daných ujednání. Žalobce jako spotřebitel tak neměl možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění. Daná ustanovení nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem pocitovosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran smlouvy. Žalobce nadto neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy.

7. Skutečnost, že daná smluvní ujednání jsou neplatná pro zneužívající povahu má vliv na promlčení nároku (rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-485/19). Objektivní promlčecí dobu nelze aplikovat, případně by k této soud neměl přihlížet. Subjektivní promlčecí dobu nelze spojovat se znalostí se skutkových okolností, například právě s vědomostí o absenci údaje o výši srážek z kapitálové hodnoty pojištění.

8. Uvedená ujednání jsou současně i obsahově neurčitá. Neobsahují konkrétní výši rizikového pojistného, počátečních, správních a inkasních nákladů.

9. Neplatnost dotčených ujednání způsobuje neplatnost Pojistné smlouvy jako celku.

10. Žalobce na základě Pojistné smlouvy uhradil žalované 334 119 Kč. Žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 66 895 Kč.

11. Žalobce se proto domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 267 224 Kč a taktéž úroku z prodlení z této částky v zákonné výši za období ode dne 19. 3. 2024 (žalovaná odmítla výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 18. 3. 2024) do zaplacení.

12. Žalovaná nárok neuznala.

13. Pojistná smlouva je platná. Obsahuje veškeré zákonném vyžadované náležitosti.

14. Nárok žalobce je nadto z velké části promlčen. Žalobce dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen již při podpisu smlouvy. O vzniku bezdůvodného obohacení se tak žalobce mohl dozvědět již v souvislosti s první platbou pojistného. V tento okamžik se tak rozběhla subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák. Žalobce byl nadto o způsobu nakládání s pojistným pravidelně informován nejdříve výročními dopisy a následně Informacemi o pojistné smlouvě. Veškerá plnění uhrazená dříve, než v období dvou let před podáním žaloby, tak jsou promlčena. Plnění uhrazená žalobcem a žalovanou v období dvou let před podáním žaloby je pak nutno vzájemně vypořádat. Částka uhrazená žalovanou v dotčeném období je přitom vyšší, než částka zaplacená v daném období žalobcem. Žalobu je tak nutno zamítnout.

15. Neurčitost ujednání dle žalované nelze směšovat se zneužívající povahou smluvních ujednání. Předmětná ujednání nadto nezaložila nerovnováhu ve smluvním vztahu. Tato přitom vymezují hlavní předmět smlouvy, což vylučuje jejich přezkum měřítkem přiměřenosti. Rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ve věci C-485/2019 nelze na případ posuzované Pojistné smlouvy vztáhnout, neboť se týká spotřebitelského úvěru.

16. Žalovaná dále uvedla, že předmětná smluvní ujednání nejsou neurčitá. Přesné vymezení rizikového pojistného není povinnou součástí pojistné smlouvy. Neplatnost ujednání o rizikovém pojistném by nadto nezpůsobila neplatnost celé Pojistné smlouvy. Pojistná smlouva obsahuje veškeré nutné zákonné náležitosti. I kdyby byla Pojistná smlouva, či její část, neplatné, jednalo by se o neplatnost relativní.

17. Dále žalovaná konstatovala, že Pojistná smlouva vedle investičního životního pojištění obsahovala i úrazové pojištění. Tato jsou od zbytku smlouvy oddělitelná a nejsou zatížena žalobcem namítanými vadami.

18. Žalovaná konečně uvedla, že žalobce nezohledňuje, že kromě odkupného mu byla v průběhu trvání pojistného vztahu vyplacena pojistná plnění v celkové výši 56 016 Kč. Žalobce nezohledňuje ani to, že spolu s odkupným mu byla vyplacena vratka přeplatku na pojistném ve výši 1 335 Kč.

19. Žalobce v reakci na obranu žalované uvedl, že se neztotožňuje s tím, jak by se dle žalované mělo zúčtovat vzájemné plnění. Je nutno nejprve zjistit celkovou výši salda a až poté zohlednit případné promlčení. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 52/2002 žalobce dovozoval, že k vzájemnému zúčtování dochází automaticky, tj. bez nutnosti souvisejícího projevu vůle, a že k vypořádání plnění dochází v okamžiku, kdy nárok na bezdůvodné obohacení vznikl. V okamžiku vzniku přitom nárok nemůže být promlčen. Uvedený výklad by nadto způsoboval asymetrii v rámci práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy.

20. Co se týče žalovanou tvrzené skutečnosti, že žalobci byla mimo odkupného vyplacena i další pojistná plnění, žalobce předně uvedl, že byl žalovanou informován, že mu nebylo vyplaceno žádné pojistné plnění. Dále dodal, že dohledal tři platby pojistného v celkové výši 32 720 Kč. V tomto rozsahu vzal žalobce žalobu, a to i co se týče příslušenství, zpět. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku řízení v této části zastavil (§ 96 o. s. ř.).

21. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

22. Žalobce uzavřel dne 18. 5. 2010 s právní předchůdkyní žalované pojistnou smlouvu o životním pojištění DIAMANT č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 1. 6. 2010 a pojistnou dobu 15 let. Formulář zachycující smluvní ujednání je opatřen podpisy jednajících, žalobce podpisem stvrdil mj. seznámení a převzetí pojistných podmínek (ŽP-VPP-DIM-0001 a ŽP-DPP-DIM-0001). Základním pojištěním bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Dále bylo sjednáno úrazové pojištění dospělých pro prvního a druhého pojištěného a úrazové pojištění dětí pro prvního a druhého pojištěného. Měsíční výše úrazových pojištění pro jednotlivé pojištěné byla výslovně uvedena v pojistce. V této byla uvedena i celková částka měsíčního pojistného. (životní pojistka k pojistné smlouvě, smlouva o životním pojištění DIAMANT č. [hodnota])

23. Z listiny nadepsané „Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění“ (verze ŽP-VPP-DIM-0001), konkrétně z článku 8 odst. 3 této listiny, soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna stanovit výši odkupného podle pojistně technických zásad.

24. Z listiny nadepsané „Doplňkové pojistné podmínky“ (verze ŽP-DPP-DIM-0001), konkrétně z článku 1, bodu 1, odst. 1.6. a 1.7. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna od počátku pojištění snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, které měla žalovaná stanovit podle svých pojistně technických zásad; z článku 1, bodu 3, odst. 3.1. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna od počátku pojištění snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle svých pojistně technických zásad, z článku 1, bodu 3, odst. 3.2. soud zjistil, že žalovaná byla oprávněna započítat žalobci inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.

25. Žalobce tři roky před podáním žaloby zaplatil pojistné v celkové výši 79 159 Kč. (přehledy plateb týkající se Pojistné smlouvy předložené žalobcem i žalovanou)

26. Účinnost Pojistné smlouvy skončila k žádosti žalobce ke dni 16. 4. 2024. V souvislosti s tímto ukončením žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši 66 895 Kč. Žalovaná uvedla, že výši odkupného určila z kapitálové hodnoty pojištění, od které odečetla mj. nesplacené počáteční náklady. (dopisy žalované ze dne 16. 4. 2024 a ze dne 20. 2. 2024)

27. Žalovaná žalobce v průběhu trvání pojistného vztahu informovala o vývoji pojištění nejprve výročními dopisy a následně dopisy nazvanými Informace k pojistné smlouvě. (jednotlivé výroční dopisy a Informace o pojistné smlouvě)

28. Žalovaná žalobci poskytla na základě Pojistné smlouvy v průběhu trvání pojistného vztahu několik pojistných plnění souvisejících s úrazovým pojištěním. Nesporné mezi účastníky je, že dne 20. 4. 2023 žalovaná žalobci poskytla pojistné plnění ve výši 18 620 Kč, dne 21. 2. 2017 pojistné plnění ve výši 3 000 Kč a 11 100 Kč. (nesporná tvrzení účastníků, přehled plateb na č. l. 44 a 45 spisu)

29. Žalovaná dopisem ze dne 31.1. 2024 žalobce k jeho žádosti informovala o tom, že v evidenci nedohledala pojistnou události, která by byla vyplacena z Pojistné smlouvy. (dopis žalované ze dne 31. 1. 2024, č. l. 37 spisu)

30. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další dokazování neprováděl.

31. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

32. Po právní stránce soud věc vyhodnotil následujícím způsobem.

33. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce a žalovaná ujednaly pojištění v rámci tzv. investičního životního pojištění. K základnímu životnímu pojištění bylo sjednáno i úrazové připojištění.

34. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

35. Právní vztahy žalobce a žalované, založené posuzovanou Pojistnou smlouvou, se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a obč. zák.

36. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen „soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

37. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.

38. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

39. Podle § 56 odst. 1 a 2 obč. zák.: (1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

40. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

41. Podle § 107 odst. 1 obč. zák., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle § 107 odst. 2 obč. zák., nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

42. Posuzovaná Pojistná smlouva je dle názoru soudu absolutně neplatná pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného, ve smlouvě schází také informace o způsobu stanovení počátečních, správních a inkasních nákladů, neurčitým je také ujednání o výši odkupného (jeho výše měla být stanovena žalovanou podle pojistně technických zásad). Ze smluv vyplývá, že žalovaná bude činit srážky na vrub kapitálové hodnoty jednotlivých pojištění, avšak s výší srážek nebyl žalobce seznámen. Výši rizikového pojistného nelze zjistit z žádného smluvního ujednání. V době uzavření smlouvy nebyla dána jasná (určitá a srozumitelná) pravidla určení výše rizikového pojistného tak, aby jejich výše byla objektivně zjistitelná. Jelikož je ujednání o rizikovém pojistném neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zák. č. 37/2004 Sb.), již neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného způsobuje neplatnost smluv o životním pojištění jako celku (§ 41 obč. zák.).

43. Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce byl v průběhu pojistného vztahu o některých aspektech pojištění informován. Následný postup žalované nemůže nic změnit na neurčitosti samotných smluvních ujednání.

44. Soud žalované nepřisvědčil ani v tom, že by Pojistná smlouva měla být platná minimálně v oddělitelné části týkající se úrazového pojistného.

45. Žalované je nutno přisvědčit potud, že úrazové připojištění není stiženo vadami jako je tomu v případě životního pojištění, když ze související smluvní dokumentace skutečně plyne, že výše úrazového pojistného byla konkrétně sjednána, a že na výši pojistného plnění neměly vliv počáteční, správní ani inkasní náklady (vizte podání žalované na straně 42 a násl. spisu).

46. Žalovaná se však mýlí, je-li názoru, že úrazové připojištění by bylo možno oddělit od základního, životního, pojištění.

47. Soud nesdílí názor, že by bylo možné doplňkové úrazové pojištění od hlavního pojištění oddělit. Dle Části A Přílohy k zákonu číslo 277/2009 Sb. o pojišťovnictví, s názvem Odvětví životních pojištění jsou druhy životního pojištění následující: a) pro případ smrti, pro případ dožití, pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, spojených životů, s výplatou zaplaceného pojistného, b) důchodu, c) pojištění úrazu nebo nemoci jako doplňkové pojištění k pojištění podle této části. Předmětné úrazové pojištění samostatně nemohlo existovat, proto jej ani pro účely posouzení platnosti nelze od hlavního pojištění oddělovat.

48. Pojistná smlouva je tak neplatná jako celek.

49. Bylo proto namístě přistoupit k vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého mezi účastníky, a to po zohlednění žalovanou uplatněné námitky promlčení.

50. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. platí, jak již bylo výše uvedeno, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

51. Soud nesouhlasí s žalobcem, že by uvedenou tříletou objektivní promlčecí lhůtu nešlo aplikovat. Není totiž na rozdíl od žalobce toho názoru, že na projednávanou věc by bylo lze bez dalšího vztáhnout závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-485/19 (a závěry navazujících rozsudků a ze dne 10. 6. 2021, C-776/19 až C-782/19). Uvedené rozsudky se totiž týkaly smlouvy o úvěru, nikoliv pojistné smlouvy. Dle názoru soudu je přitom nutno vnímat odlišnost daných právních institutů. V případě úvěrů je jistě spotřebitelům nutno poskytnout vysokou míru ochrany, neboť tito jsou mnohdy vlivem nepříznivých okolností nuceni uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, která je ve svém důsledku může dostat až do tzv. dluhové pasti. V nynějším případě se však jedná o sjednání pojistné smlouvy, při kterém nelze presumovat její uzavření pod tíživými okolnostmi věci. Jedná se ve své podstatě o dobrovolný smluvní instrument zacílený na zvýšení jistoty pojištěného. Žalobce se dobrovolně rozhodl investovat finanční prostředky do jím zvoleného produktu. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že SDEU ve věci C-485/19 posuzoval úvěrovou smlouvu, dle které mohl poskytovatel úvěru od spotřebitele od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši 367,49 eura za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru.

52. Na nyní posuzovanou věc je tak nutno aplikovat objektivní tříletou promlčecí dobu. Nutno dodat, že stejný závěr vyslovil Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV ÚS 1984/22: „I Ústavní soud přitom ve své judikatuře opakovaně řeší spory plynoucí z úvěrových smluv uzavřených mezi spotřebitelem a nebankovní úvěrující společností […] I tato judikatura se dlouhodobě vyvíjela (a s ohledem na nález sp. zn. III. ÚS 1536/21 lze usuzovat, že se stále vyvíjí), přičemž Ústavní soud zdůrazňoval neblahý celospolečenský dopad praxe vedoucí k tomu, že se řada spotřebitelů kvůli nevyváženým úvěrovým smlouvám (zjevně obsahujícím zneužívající ustanovení, jak je zmiňuje i rozsudek C 485/19) dostala do neřešitelné finanční a sociální situace, z níž se často nedokázala vymanit. Lze sice uznat, že vedlejší účastnice způsobila stěžovateli finanční ztrátu v tom, že kdyby byl o všech parametrech pojistné smlouvy správně informován, patrně by k jejímu uzavření nepřistoupil a své prostředky by zhodnotil jinak. Z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat.“ Uvedeny závěr plyne i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, č. j. 33 Cdo 207/2022-164.

53. Nutno dodat, že uvedené rozhodnutí SDEU se v týkalo smlouvy, ve kterých soudy dovodily zneužívající povahu jejich ujednání. Zde je však nutno připomenout závěry rozsudku ze dne 31. 5. 2023, č. j. 33 Cdo 499/2023-143, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy (podle stávající úpravy občanského zákoníku jde o zdánlivé právní jednání), možnost zkoumání jeho přiměřenosti (zneužívající povahy) neumožňuje. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák. jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran).

54. Citované závěry Nejvyššího soudu plně dopadají i na nyní projednávanou věc a v zájmu jednotnosti rozhodovací praxe je tyto nutno je aplikovat.

55. Nyní projednávaná věc je s věcí posuzovanou Nejvyšším soudem shodná v tom, že rizikové pojistné bylo taktéž sjednáno neurčitě, což vylučuje přezkum pohledem přiměřenosti. Obdobný závěr platí i pro další žalobcem tvrzené nedostatky Smlouvy (nesjednání sazby poplatků). I v této souvislosti žalobce ve své podstatě tvrdí neurčitost, nedostatečnost smluvních ujednání, kterážto vylučuje současný přezkum zneužívající povahy daných ujednání.

56. Soud pak není ani názoru, že na věc by bylo možno aplikovat pouze desetiletou objektivní lhůtu. Tato je zákonem jasně vztažena na případy úmyslného bezdůvodného obohacení. Z ničeho neplyne, že by bylo úmyslem žalované uzavřít absolutně neplatnou smlouvu, na základě které bude žalovaná inkasovat neoprávněný příjem od žalobce (zjištěno pak nebylo ani to, že by s takovým jednáním byla žalovaná ztotožněna). Nutno pak podotknout, že právně relevantní úmysl musí zahrnovat všechny relevantní aspekty vztahu případného bezdůvodného obohacení; má-li jít o úmysl, musí obohacený být přinejmenším srozuměn o neoprávněnosti získávaného majetkového prospěchu (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 29 Co 193/2021-103). Lze si jen těžko představit, že by žalovaná investovala čas a prostředky do vyvinutí produktu, který prostřednictvím daňového zvýhodnění podporoval i stát, za tím účelem, že chtěla uzavřít neplatnou smlouvu a platbami pojistného se bezdůvodně obohacovat. Žalovaná jednala po celou dobu s žalobcem tak, jako by Smlouva byla platně uzavřena, poskytovala mu z ní plnění a postupovala v souladu se Smlouvou, jako by byla platná. Dle názoru soudu nelze dovodit, že by žalovaná plnění ze Smlouvy přijímala s úmyslem bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce.

57. Soud tedy uzavírá, že na posuzovanou věc je nutno vztáhnout objektivní tříletou promlčecí dobu podle § 107 odst. 2 obč. zák.

58. Z podkladů poskytnutých žalobcem i žalovanou přitom plyne, že ve lhůtě 3 let před podáním žaloby žalobce žalované ze Smlouvy uhradil částku 79 159 Kč.

59. Nelze ovšem přehlédnout, že žalovaná žalobci v rozhodné době vyplatila odkupné ve výši 66 895 Kč a dále pojistné plnění ve výši 18 620 Kč.

60. Nepromlčená plnění uhrazená žalobcem jsou tak v nižší výši, než nepromlčená plnění poskytnutá žalovanou. Jsou-li přitom obě plnění peněžitá pak se specifická povaha § 457 obč. zák. projeví i tím, že v soudním řízení lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce přesahuje peněžité plnění poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Pro takový postup soudu (vzájemné zúčtování) se nevyžaduje (nepředpokládá) návrh žalovaného či jeho projev směřující k „započtení“ (srov. například rozsudek ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 52/2002, uveřejněný pod č. 28/2006 Sb. rozh. obč., nebo rozsudky ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2373/2007, ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1632/2011, a ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2847/2015).

61. Výklad žalobce, že je nutno nejdříve provést celkové zúčtování, a až poté je namístě zohlednit promlčení, nemá dle soudu oporu v textu zákona. Soud je naopak názoru, že započtení je nutno provést v rámci nepromlčených plnění. Takový výklad odpovídá účelu institut promlčení. Výklad žalobce o nutnosti celkového zúčtování bez ohledu na promlčení by ostatně vedl k tomu, že některá majetková práva by se nikdy nepromlčela. Žalobcem v této souvislosti odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 52/2002) se otázky promlčení nikterak netýká. Soud naopak za inspirativní považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 33 Odo 791/2005: „Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák.“ 62. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení nemůže být úspěšná, a to dílem z důvodu promlčení žalovaného nároku a dílem z důvodu, že žalovaná v rozhodném období (v období 3 let před podáním žaloby) poskytla žalobci plnění přesahující výši nepromlčených plateb žalobce. Vzhledem k tomuto závěru se soud nezabýval okolnostmi běhu subjektivní lhůty. Zjištění týkající se dané otázky by totiž na závěru soudu nemohla ničeho změnit.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že přiznal žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení.

64. Co se týče části nároku, kterou vzal žalobce zpět, žalobce je povinen v této části zaplatit náklady řízení žalované podle § 146 odst. 2 in principio o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je povinen hradit náklady řízení ten účastník, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Procesní zavinění je z důvodu zpětvzetí na straně žalobce. Soud není názoru, že by mělo dojít k aplikaci jiného pravidla. Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že žalobu podal bez zohlednění několika pojistných plnění, neboť vycházel z dopisu žalované ze dne 31. 1. 2024, kterým byl informován (nesprávně), že z Pojistné smlouvy mu nebyla vyplacena žádná plnění. Uvedený dopis nicméně nemění nic na faktu, že žalobci bylo ve skutečnosti vyplaceno několik plnění; jedno dokonce pouze rok před podáním žaloby. Žalobce si měl být uvedeného vědom. To, že tomu tak nebylo, a žalobce podal žalobu bez zohlednění jemu poskytnutých plnění, jde k jeho tíži.

65. Co se pak týče zbytku nároku, žalovaná byla plně úspěšná, neboť soud žalobu v daném rozsahu zamítl. Žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení vzniklých na základě dotčené části řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

66. Žalovaná má tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení, která činí 70 276,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 267 224 Kč sestávající z částky 9 380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (podání ze dne 16. 5. 2024), z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (podání ze dne 19. 6. 2024), z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dne 25. 7. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 9 380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (podání ze dne 9. 8. 2014) a z částky 9 380 Kč za účast na jednání soudu dne 12. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 080 Kč ve výši 12 196,80 Kč.