14 C 99/2023 - 172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Marethovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] vykonávajícím advokacii jako společník [Jméno advokáta B]., advokátní kancelář sídlem [Adresa advokáta B] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 298 773,54 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni - částku 298 773,54 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 27 716,13 Kč, - kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 36 097,57 Kč, - úrok ve výši 14 % ročně z částky 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, - úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a - náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 65 494,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 25. 4. 2023 se žalobkyně na žalované domáhala uhrazení částky 298 773, 54 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku.

2. Uvedla, že dne 26. 6. 2015 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] (dále též „úvěrová smlouva“).

3. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu do limitu 300 000 Kč.

4. Žalovaná se zavázala, že žalobkyni uhradí úrok s pohyblivou úrokovou sazbou. Ke dni podpisu úvěrové smlouvy úroková sazba činila 12,5 % ročně a ode dne 1. 10. 2022 činila 14 % ročně.

5. Žalovaná se dále zavázala, že v případě prodlení s platbami uhradí žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 20 % ročně.

6. Žalovaná se opakovaně dostávala do prodlení. Žalobkyně proto úrok v souladu s ujednáním stran zesplatnila ke dni 1. 8. 2022. O konečné splatnosti byla žalovaná informována i výzvou k úhradě spojenou s předžalobní upomínkou.

7. K datu splatnosti a ani později žalovaná neuhradila žalobkyni dlužnou jistinu a příslušenství.

8. Žalobkyně proto žádala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 298 773, 54 Kč představující neuhrazenou jistinu, částku 27 716,13 Kč představující dlužný úrok kapitalizovaný ode dne čerpání úvěru do dne 5. 3. 2023, částku 36 097,57 Kč představující dlužný smluvní úrok z prodlení kapitalizovaný ode dne splatnosti do dne 5. 3. 2023. Ode dne 6. 3. 2023 žalobkyně žádala o uhrazení úroku a smluvního úroku z prodlení z dlužné jistiny v běžící formě. Žalobkyně žádala i přiznání částky 1 200 Kč odpovídající paušálním nákladům spojeným s uplatněním pohledávky a o přiznání náhrady nákladů řízení.

9. Žalovaná uvedla, že dluh částečně uznává. Nikdy se nebránila splácení dluhu. Žalovaná nicméně byla upozorněna, že v době podpisu smlouvy o nájmu (myšleno zřejmě o úvěru; poznámka soudu) již vypršelo pětileté funkční období, na které bylo zvoleno představenstvo žalované. Ve sbírce listin obchodního rejstříku přitom není založen zápis valné hromady o znovuzvolení představenstva na další období. Za žalovanou tak smlouvu o úvěru uzavřela osoba, která neměla pravomoc za ni jednat, a to ačkoliv jednala v dobé víře (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1492/2018 a navazující rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2928/18). Úvěrová smlouva je tudíž neplatná od samého počátku (ex tunc).

10. Žalovaná dále akcentovala, že žalobkyně požaduje úroky v celkové výši 34 %. Na tak vysoké úroky nemá nárok, a to ani kdyby nebyla úvěrová smlouva neplatná. Žalobkyně má právo pouze na úrok v zákonné výši. Žalovanou uhrazené úroky je tak nutno vyčíslit a po zohlednění výše úroků v zákonné výši tyto odečíst od žalobkyní požadované částky.

11. Žalovaná nesouhlasila s tím, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení v podobě odměny svého právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „AT“). Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že žalobkyně k částce uhrazeného soudního poplatku připočetla DPH.

12. Žalobkyně v reakci na procesní obranu žalované uvedla, že žalovaná uznala svůj dluh ve vztahu k jistině. Dále žalobkyně odkázala na zásadu materiální publicity obchodního rejstříku a dodala, že si nebyla vědoma, že uplynulo funkční období předsedy představenstva žalované. Žalovanou odkazovaná judikatura není dle žalobkyně přiléhavá. Omezení funkčního období představenstva nadto nemůže mít žádný vliv ve vztahu k třetím osobám (§ 47 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, ve znění účinném pro rozhodné období; dále též „ZOK“). Úvěrová smlouva tudíž není neplatná. Žalovaná nadto na smlouvu plnila, pročež teď nemůže namítat její neplatnost (§ 440 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období; dále též „o. z.“). Dle žalobkyně není možno sčítat úrok a úrok z prodlení. Každý institut má jinou povahu a účel. Výše daných úroků přitom není ve vztahu mezi podnikateli nepřiměřená. Žalobkyně dodala, že nesouhlasí s tím, že by neměla mít právo na právní zastoupení a na úhradu takto vzniklých nákladů.

13. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 19. 10. 2023. Předvolání bylo žalované doručeno dne 15. 9. 2023.

14. Dne 15. 10. 2023 byla soudu doručena žádost žalované o odročení jednání a o ustanovení zástupce.

15. Soud proto jednání odročil na neurčito, a to s ohledem na nutnost rozhodnout o žádosti žalované o ustanovení zástupce.

16. Soud žádost zamítl usnesením č. j. [spisová značka], a to s odkazem na skutečnost, že není splněna nezbytnosti zastoupení. Jedná se o spor plynoucí z úvěrové smlouvy a předseda představenstva žalované v písemných podáních osvědčil, že je schopný v řízení adekvátně hájit práva žalované.

17. Toto usnesení bylo potvrzeno [Anonymizováno] usnesením č. j. [spisová značka]. Městský soud aproboval závěry zdejšího soudu. Uvedl, že z podání žalované plyne, že žalovaná se až nadstandardně orientuje v právních otázkách a své argumentaci se snaží dodat váhu odkazy na judikaturu a komentářovou literaturu.

18. Soud následně předvolal účastníky k jednání na den 17. 10. 2024.

19. Dne 13. 10. 2024 bylo soudu doručeno podání žalované nazvané žádost o ustanovení bezplatného advokáta, omluva, odročení. Žalovaná v tomto uvedla, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, o čemž svědčí, že zdejší soud jí toto osvobození v několika případech přiznal. Procesní obranu žalované nelze předjímat. Předseda představenstva žalované není právně vzdělán a nikdy nevystupoval před soudem. Není tak schopen se účastnit jednání, neboť by mohl žalovanou poškodit. Omlouvá se tedy z jednání a žádá o odročení a ustanovení zástupce z řad advokátů.

20. Soud o uvedené žádosti o ustanovení zástupce věcně nerozhodoval, ani nepřistoupil k zastavení řízení o žádosti. Opakovanou žádost podanou opět těsně před nařízeným jednáním a odkazující na již uplatněnou a vypořádanou argumentaci ohledně toho, že předseda představenstva žalované [jméno FO] není schopen adekvátně hájit práva žalované, soud považuje za zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Postup žalované vykazuje znaky obstrukčního jednání zacíleného na oddálení soudního rozhodnutí. Ačkoliv předseda představenstva žalované je dle obsahu svých podání zcela zřejmě schopen v řízení vystupovat (v tomto ohledu postačí odkázat na obsah vyjádření k žalobě a odvolání proti rozhodnutí o neustanovení zástupce), o čemž již byl vyrozuměn jak soudem zdejším, tak [Anonymizováno], opakovaně podává žádost o ustanovení právního zástupce, a to pouze několik dnů před datem nařízeného jednání. K takové žádosti soud nepřihlíží pro její zjevnou zneužívající povahu. Dodat lze, že o přístupu žalované k věci svědčí i to, že žalovaná se hájí tím, že její předseda představenstva za ni není oprávněn jednat, neboť mu uplynulo funkční období. V řízení nicméně za žalovanou jedná tento předseda představenstva. Žalovaná nadto v řízení opakovaně žádá o prodloužení lhůt. Na výzvy soudu reaguje v situaci, kdy reakce pro ni představuje možnost pozitivního výstupu (zaslání formuláře pro žádost o ustanovení, doplnění odvolání). Pokud tomu tak není, žalovaná věcně nereaguje (vizte např. výzvy soudu na č. l. 31, 32, 52, reakce na č. l. 53). Nad rámec věci soud dodává, že obdobně žalovaná postupovala i ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Dodat lze, že pro věc není zásadní, že v jiných věcech mělo být žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků. Splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků je pouze jedním z předpokladů pro ustanovení zástupce. Druhým je, aby ustanovení bylo třeba k ochraně zájmů účastníka. Žalovaná přitom byla zdejším soudem i [Anonymizováno] informována, že této předpoklad není splněn.

21. Soud tak i při zohlednění celkového postupu žalované hodnotí její žádost o ustanovení jako zneužívající, a k této nepřihlíží.

22. Z uvedeného důvodu soud nevyhověl žádosti žalované o odročení jednání. Žádost byla odůvodněná pouze tvrzenou potřebou ustanovení zástupce žalované. O této soud nerozhodoval, jak již bylo uvedeno. Nebylo tak namístě jednání odročit. I na tomto místě soud opakuje, že žádost o odročení založená na nutnosti ustanovit zástupce byla soudu doručena opakovaně, a to vždy jen několik dnů před termínem jednání.

23. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalované a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

24. Žalobkyně a žalovaná jednající předsedou představenstva [jméno FO]. [jméno FO] uzavřely dne 26. 6. 2015 smlouvu nazvanou Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]. Bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu do výše úvěrového limitu ve výši 300 000 Kč. Čerpání kontokorentního účtu i jeho splácení bude probíhat automaticky; při převodu peněz z účtu převyšujícím zůstatek dochází k čerpání úvěru, při převodu peněž na účet je úvěr splácen. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí mj. vždy nejpozději do 360. dne po čerpání úvěru. Dálo bylo sjednáno, že čerpané finanční prostředky jsou úročeny pohyblivou úrokovou sazbou, která se skládá ze základní úrokové sazby stanovené v souladu s Oznámením [právnická osoba]. o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů a záporné odchylky ve výši 4 %. K datu uzavření smlouvy činila takto určená úroková sazba 12,5 % ročně. Žalovaná se zavázala, že veškeré částky dle smlouvy uhradí v datech jejich splatnosti. Neučiní-li tak, byla povinna uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky. Žalobkyně byla oprávněna smlouvu vypovědět. Dnem splatnosti úvěru pak byl poslední den kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla doručena výpověď. (Smlouva o úvěru č. [Anonymizováno])

25. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 5. 2022 úvěrovou smlouvy vypověděla. (dopis žalobkyně ze dne 12. 5. 2022 nazvaný „Výpověď Smlouvy o úvěru“)

26. Ode dne 1. 10. 2022 činila úroková sazba vyhlašovaná žalobkyní 18 % ročně. Úvěr byl tudíž úročen úrokem ve výši 14 % ročně (18 % minus 4 %). (Oznámení [právnická osoba]. o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěru v Kč pro právnické osoby a fyzické osoby podnikatele)

27. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně před podáním žaloby vyzvána, aby neprodleně uhradila své závazky dle úvěrové smlouvy, které se staly splatnými dne 1. 8. 2022. (dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 4. 2023 nazvaný „Výzva k úhradě dluhu-předžalobní upomínka“ a související podací arch)

28. Žalovaná ke dni podání návrhu soudu dlužila na jistině žalované částku 298 773,54 Kč. Žalovaná dále ke dni 19. 7. 2022 dlužila žalobkyni na úroku částku ve výši 3 124,97 Kč. Následně byl úrok počítán z dlužné jistiny ve výši 299 776,52 Kč (do 23. 7. 2022), ve výši 299 516,52 Kč (do 17. 1. 2023) a ve výši 298 773,54 Kč. (transakční historie čerpání a splácení úvěru)

29. Funkční období představenstva žalované je dle stanov žalované pětileté. (stanovy žalované založené v obchodním rejstříku)

30. Žalovaná má v obchodním rejstříku od 27. 11. 2008 (vznik žalované) až doposud zapsáno, že jejím předsedou představenstva je [jméno FO]. Ve sbírce listin obchodního rejstříku není založena žádná listina, ze které by plynulo., že došlo ke znovuzvolení dané osoby jako předsedy představenstva žalované. (náhled do obchodního rejstříku)

31. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, a proto je v textu rozsudku nerekapituluje.

32. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud neprováděl další dokazování, neboť měl za to, že zjištěný skutkový stav je dostatečný pro posouzení věci. Provádění dalších důkazů by tak bylo nadbytečné a nehospodárné.

33. Věc soud právně posoudil následujícím způsobem.

34. Mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat úvěr přečerpáním účtu do částky 300 000 Kč. Žalovaná měla povinnost žalobkyni přečerpané prostředky průběžně vracet a zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 12,5 % ročně a následně 14 % ročně. V případě prodlení byla sjednána povinnost žalované uhradit žalobkyni z dlužných částek úrok z prodlení ve výši 20 % ročně.

35. Soud nevstoupil na obranu žalované, že úvěrová smlouva by měla být neplatná, neboť tuto podepsal předseda představenstva žalované ([jméno FO]) v době, kdy již uplynulo jeho funkční období a ve sbírce listin obchodního rejstříku nebyl založen podklad o jeho znovuzvolení.

36. V době podpisu úvěrové smlouvy byl jako předseda představenstva žalované, a tedy jako statutární orgán žalované, v obchodím rejstříku zapsán právě [jméno FO].

37. Podle § 121 odst. 1 o. z. platí, že proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.

38. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob: Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.

39. Platí tedy, že dokud skutečnosti zapsané ve veřejném rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis ve veřejném rejstříku již neodpovídá skutečnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.29 Cdo 2624/2016, sp. zn. 29 Cdo 4553/2008), ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis ve veřejném rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám (rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 267/2007 a sp. zn. 25 Cdo 2307/2008). Důkazní břemeno o tom, že třetí osoba není v dobré víře, nese zapsaná osoba (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 430/2002, sp. zn. 30 Cdo 3172/2007, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, sp. zn. 21 Cdo 4141/2007). Zapsaná osoba musí prokázat, že třetí osobě byly známy (předloženy) příslušné doklady splňující zákonem stanovené náležitosti, na základě nichž by bylo možno u příslušného orgánu s úspěchem podat návrh na zápis tohoto údaje do veřejného rejstříku; důkaz o tom, že třetí osoba dostala pouhou (nedoloženou) informaci o této skutečnosti, nestačí (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 729/2010).

40. Žalovaná přitom ani netvrdí (a návazně tak ani neprokazuje), že by žalobkyně nebyla v dobré víře ohledně správnosti zápisu v obchodním rejstříku. V takové situaci nelze jinak, než dospět k závěru, že žalovaná nemůže účinně napadat platnost úvěrové smlouvy. Pro úplnost soud dodává, že posuzovaná situace se liší od té řešené Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 32 Cdo 2644/1999. Zápis statutárního orgánu v podobě předsedy představenstva není zápisem ve zjevném rozporu se zákonem. Žalobkyně mohla legitimně očekávat, že [jméno FO] je oprávněn za žalovanou smlouvu podepsat. K odkazu žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1492/2018 a navazující rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2928/18 soud dodává, že daná rozhodnutí se týkala předchozí právní úpravy soukromého práva. V této souvislosti dále soud poukazuje na kritiku žalovanou odkazovaných rozhodnutí obsaženou např. zde: Glosa: Problematická judikatura ÚS k vyloučení materiální publicity - Názory - Advokátní deník (advokatnidenik.cz), a dále na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3605/22: „Podle Ústavního soudu se Nejvyšší soud náležitě vypořádal se stěžovatelovými tvrzeními, když poukázal na negativní stránku principu materiální publicity veřejných rejstříků podle § 8 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Má-li obchodní společnost určitý údaj zapsaný v obchodním rejstříku, je jím vázána, i kdyby neodpovídal skutečnosti, ledaže dotčená třetí osoba není v dobré víře. Důvodem neplatnosti právního jednání dlužnice proto není skutečnost, že právní jednání učinila osoba vystupující pod nepravou identitou, neboť byla podle zápisu v obchodním rejstříku statutárním orgánem, tzn. osobou oprávněnou za společnost jednat. Ústavní soud shledal, že přijaté závěry Nejvyššího soudu jsou jasné a úplné a nebyl důvod zabývat se vůlí dlužnice jmenovat jednatelem osobu pod nepravou identitou. Neobstojí ani poukaz stěžovatele na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2928/18, neboť vázanost právnické osoby zápisem v obchodním rejstříku může zvrátit pouze skutečnost, že dotčená třetí osoba nebyla v dobré víře, přitom v posuzované věci žádné relevantní závěry zpochybňující dobrou víru vedlejší účastnice v zápis v obchodním rejstříku při uzavírání nájemní smlouvy předloženy nebyly.“ (důraz přidán).

41. Soud tedy uzavírá, že úvěrová smlouva není neplatná pro její podpis předsedou představenstva s uplynulým funkčním obdobím, neboť se prosadí zásada materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku.

42. I kdyby nicméně neplatilo právě uvedené, nebylo by možno úvěrovou smlouvu označit za neplatnou.

43. V tomto ohledu soud odkazuje na právní větu rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 4593/2017-169: „Zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.). Překročí-li člen statutárního orgánu právnické osoby zástupčí oprávnění, anebo zastoupí-li právnickou osobu, ačkoliv k tomu není podle zakladatelského právního jednání oprávněn, může právnická osoba takové jednání dodatečně schválit. Jelikož člen statutárního orgánu není smluvním zástupcem, budou se pravidla pro dodatečné schválení řídit ustanovením § 440 o. z., nikoliv (i) ustanovením § 446 o. z. (výjimku může představovat situace, kdy člen statutárního orgánu bude jednat jako zmocněnec v souladu s § 164 odst. 2 in fine o. z. a překročí plnou moc).“ 44. Podle § 440 o. z.: Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

45. Pro schvalovací projev vůle přitom není předepsána žádná forma. To platí i v případech, kdy právní předpis vyžaduje pro samotné schvalované jednání písemnou formu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2494/2016). Schválení lze učinit i konkludentně či faktickou činností. Např. nájemce, za kterého smlouvu o nájmu nebytových prostorů uzavřela nezmocněná osoba, začal nebytové prostory podle smlouvy užívat (Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1188/2010). Ke schválení může dojít i tak, že si zastoupený přisvojí výhody z nezmocněného jednání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 (Rc 37/2020) plyne, že volba formy dodatečného schválení závisí na zastoupeném, může mít i podobu plnění závazků převzatých za právnickou osobu neoprávněným zástupcem, vždy ale musí být zjevné, že oprávněná osoba projevuje vůli dodatečně schválit určité právní jednání učiněné za právnickou osobu neoprávněným zástupcem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3093/2020 rozvedlo, že při schválení není nezbytná přesná identifikace dodatečně schvalovaného jednání, pokud je nepochybné, jaké jednání je schvalováno (§ 440 [Překročení zástupčího oprávnění]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12.).

46. V nyní posuzované věci žalovaná čerpala úvěrový rámec, využívala bankovní účet, ze kterého odcházely platby (v případě záporného zůstatku docházelo k čerpání úvěrového rámce) a přicházely na něj platby představující splátky úvěru. Žalovaný vyčerpala úvěrový rámec do jeho plné výše; úvěr částečně splácela. V soudním řízení podpis úvěrové smlouvy i čerpání úvěru i jeho splácení (splácení úroků) potvrdila v rámci vyjádření k žalobě. Je tedy zřejmé, že žalovaná faktickým jednáním (a i výslovně v rámci vyjádření k žalobě) schválila právní jednání spočívající ve sjednání úvěrové smlouvy. Případný nedostatek zástupčího oprávnění (soud nicméně znovu akcentuje, že vzhledem k aplikaci materiální publicity obchodního rejstříku takový závěr není namístě, jak bylo popsáno výše) by tedy na věci ničeho neměnil. I tak by byla z úvěrové smlouvy zavávána žalovaná. Dodat lze, že i kdyby ke schválení jednání nedošlo, nevedlo by to k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. Podle výše citovaného znění § 440 odst. 2 o. z. by byl z úvěrové smlouvy zavázán [jméno FO] osobně.

47. Soud tak uzavírá, že úvěrová smlouva je platným právním jednáním, ze kterého je zavávána žalovaná.

48. Žalovaná tudíž má povinnost vrátit žalobkyni vyčerpanou část kontokorentního rámce ve výši 298 773,54 Kč.

49. Žalovaná ostatně svou povinnost k vrácení nesplacené jistiny ani nesporuje. Soud nicméně ve vztahu k dané částce nepřistoupil k vydání rozsudku pro uznání, když jednak žalovaná nereagovala na opakované výzvy soudu k upřesnění, zda a jakou část nároku uznává, a jednak žalovaná sporovala platnost úvěrové smlouvy a byla názoru, že jí uhrazené úroky je z tohoto důvodu nutno započíst na jistinu. Je tedy zřejmé, že sporovala i výši jistiny.

50. Žalobkyně má dále právo i na uhrazení sjednaného úroku a sjednaného úroku z prodlení.

51. Žalobkyně žádá uhrazení kapitalizovaného úroku od data poskytnutí úvěru do 5. 3. 2023 a kapitalizovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti (1. 8. 2022) opět do 5. 3. 2023. Ode dne 5. 3. 2023 žalobkyně žádá o uhrazení daných úroků v běžící podobě.

52. Její nárok má základ v úvěrové smlouvě (čl. II odst. 1 a 4), v Oznámení o stanovených úrokových podmínkách a v transakční historii týkající se úvěrové smlouvy. Žalovaná přitom přímo výši kapitalizovaného příslušenství žádným způsobem nezpochybňuje a tato odpovídá kontrolnímu přepočtu provedenému soudem při zohlednění částek a dat uvedených v bodě 28 tohoto rozsudku.

53. Soud přitom nevstoupil na tvrzení žalované, že úročení ve výši 34 % ročně by mělo být nepřiměřené.

54. Zaprvé nutno uvést, že sazby úroku (ve výši 14 %) a úroku z prodlení (ve výši 20 %) nelze pouze matematicky sečíst a tvrdit nepřiměřenou výši úročení. Oba právní instituty mají jinou funkci, mohou vedle sebe bez dalšího obstát a nelze je tedy bez dalšího ztotožňovat. Smluvené úroky představují odměnu za půjčení peněz, kdežto úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti – nedodržení dohodnuté doby splatnosti. Zatímco povinnost dlužníka zaplatit věřiteli smluvené úroky vzniká ze závazku ve smlouvě, povinnost platit úroky z prodlení vyplývá ze zákona (nebo ze smlouvy) jako důsledek prodlení se splněním dluhu. I když dlužník není v prodlení s plněním dluhu, může věřitel požadovat úroky smluvené a úroky z prodlení může požadovat při prodlení dlužníka i u bezúplatné půjčky. Obojí úroky mohou být věřitelem požadovány vedle sebe (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1401/2014).

55. Úrok ve výši 12,5 % ročně, resp. 14 % ročně, přitom nelze považovat za nepřiměřeně vysoký. To stejné platí pro úrok z prodlení ve výši 20 % ročně. Taková sazba výrazně nepřevyšuje sazbu úroku z prodlení plynoucí ze zákona.

56. Je navíc nutno akcentovat, že v projednávané věci se jedná o podnikatelský vztah, nikoliv o vztah spotřebitelský. Žalovaná přitom ani netvrdila žádné konkrétní specifické okolnosti, které by měly svědčit o tom, že nyní sjednané úrokové sazby by v případě žalované byly nepřiměřeně vysoké. Obecně, jak již bylo uvedeno, dané sazby jako nepřiměřené posoudit nelze.

57. Soud tak uzavírá, že žalobkyně má krom práva na uhrazení nesplacené jistiny i právo na uhrazení úroku (ve výši 12,5 % ročně a od 1. 10. 2022 ve výši 14 % ročně) z neuhrazené jistiny ode dne poskytnutí úvěru kapitalizovaného do 5. 3. 2023 na částku 27 716,13 Kč, úroku z prodlení (ve výši 20 % ročně) z neuhrazené jistiny ve výši 298 773,54 Kč kapitalizovaného za období od 2. 8. 2022 do 5. 3. 2023 na částku 36 097,57 Kč, úroku ve výši 14 % ročně z částky neuhrazené jistiny ve výši 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 20 % ročně z částky neuhrazené jistiny ve výši 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení.

58. Žalobkyně má konečně i právo na jí požadovanou částku 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb.

59. Soud proto výrokem I rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 298 773,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 27 716,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 36 097,57 Kč, úrok ve výši 14 % ročně z částky 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 298 773,54 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 494,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 952 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 298 773,54 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, z částky 4 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) AT (soud výzvu ze dne 5. 4. 2023 posoudil dle obsahu jako jednoduchou výzvu, a nikoliv jako výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci), z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (sepis návrhu ze dne 25. 4. 2023), z částky 9 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT (sepis vyjádření ze dne 11. 7. 2023) a z částky 9 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (jednání dne 17. 10. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 250 Kč ve výši 9 292,50 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

61. Soud v reakci na obranu žalované dodává, že skutečnost, že žalobkyně je bankou zaměstnávající jistě i osoby s právnickým vzděláním nevede k závěru, že žalobkyně by neměla mít právo se nechat v rámci soudního řízení zastoupit advokátem a odměnu tohoto advokáta zahrnout účinně do svých nákladů řízení. Nynější řízení nadto, a to vzhledem k obraně žalované spočívající v tvrzené neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené podpisem předsedy představenstva s uplynulým funkčním obdobím, není typickým řízením o uhrazení nesplacené části úvěru. Zastoupení advokátem tedy není neúčelné. Konečně k tvrzení žalované, že žalobkyně v rozporu se zákonem požaduje uhrazení DPH z uhrazeného soudního poplatku, soud uvádí, že tomu tak není. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zřetelně plyne, že DPH není účtováno z částky soudního poplatku, nýbrž pouze z odměny advokáta a paušálních náhrad. Tako ostatně postupoval i soud při určení výše náhrady nákladů žalobkyně.

62. Nad rámec věci soud ve vztahu k procesní obraně žalované uvádí, že přístup žalované nelze hodnotit jinak, než jako nepoctivý. Žalovaná si jistě byla vědoma, že uplynulo funkční období jejího předsedy představenstva, přesto nebyla daná skutečnost zanesena do obchodního rejstříku, nýbrž byla danou osobou podepsána úvěrová smlouva, která byla oboustranně plněna. Následně, když žalovaná přestala dodržovat své závazky a žalobkyně se začala svých práv domáhat soudně, žalovaná, opět jednající dotčeným předsedou představenstva (nadále zapsaným v obchodním rejstříku jako statutární orgán žalované), začala tvrdit, že ve sbírce listin obchodního rejstříku nebyl založen zápis o znovuzvolení předsedy představenstva. Takový zápis se nicméně se sbírce listin nenachází dodnes, a to ačkoliv za žalovanou (minimálně v soudním řízení) jedná právě uvedený předseda představenstva. Soud tak uzavírá, že žalovaná nejedná poctivě, a porušuje tak jednu ze základních zásad soukromého práva, dle které má každý povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.).