14 Cmo 103/2021 - 137

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců JUDr. Michaely Janouškové a Mgr. Ing. Davida Bokra ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátem sídlem [Jméno advokáta A] [adresa] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem sídlem [adresa] 2. [Jméno advokáta B]., IČO [IČO advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] zastoupena [Jméno Zástupce C], advokátkou sídlem [adresa] o návrhu na nařízení předběžného opatření v řízení o určení vlastnického práva k akciím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2021, č. j. 73 Cm 126/2020-51, takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění, že se zamítá návrh na nařízení předběžného opatření, jímž se žalovaná 1) domáhala, aby bylo žalobkyni uloženo, aby se a) zdržela nakládání s právy, zejména pak s hlasovacími právy a právy kvalifikovaného akcionáře spojenými s 6 kmenovými akciemi žalované 2) č. 001-006, každá o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, které ve svém souhrnu odpovídají podílu ve výši 30 % na základním kapitálu žalované 2), s výjimkou práva podávat protesty proti usnesením valné hromady žalované 2) a práva napadat platnost usnesení valné hromady žalované 2) z důvodu, že se žalobkyní nebylo při svolání a konání zasedání valné hromady žalované 2) jednáno jako s akcionářem žalované 2) a b) zdržela jednání vůči třetím osobám jakožto akcionář žalované 2) vlastnící 6 kmenových akcií žalované 2) č. 001-006, každá o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, které ve svém souhrnu odpovídají podílu ve výši 30 % na základním kapitálu žalované 2).

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. vyhověl návrhu žalované 1) na nařízení předběžného opatření a žalobkyni uložil, aby se zdržela nakládání s právy, zejména pak s hlasovacími právy a právy kvalifikovaného akcionáře spojenými s 6 kmenovými akciemi žalované 2) č. 001-006, každá o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, které ve svém souhrnu odpovídají podílu ve výši 30 % na základním kapitálu žalované 2) /dále též jen „akcie“ nebo „sporné akcie“/, s výjimkou práva podávat protesty proti usnesením valné hromady žalované 2) a práva napadat platnost usnesení valné hromady žalované 2) z důvodu, že se žalobkyní nebylo při svolání a konání zasedání valné hromady žalované 2) jednáno jako s akcionářem žalované 2). Výrokem II. zároveň žalobkyni uložil, aby se zdržela jednání vůči třetím osobám jakožto akcionář žalované 2) vlastnící 6 akcií (dále jen „nařízené nebo předmětné předběžné opatření“).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že je vlastníkem akcií, které nabyla od žalované 1) na základě smlouvy o převodu akcií ze dne 25. listopadu 2019 za kupní cenu 600 000 Kč, akcie na ni byly téhož dne rubopisovány a byly jí předány. Žalované 1) a 2) však žalobkyni za akcionáře žalované 2) nepovažují, majíce za to, že nedošlo k platnému a účinnému převodu akcií. Žalovaná 1) podala dne 7. ledna 2021 předmětný návrh na nařízení předběžného opatření, aby byla zajištěna neutralita mezi žalobkyní a žalovanou 1), když žalované 1) byl výkon akcionářských práv spojených s akciemi omezen předběžným opatřením nařízeným usneseními Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2020, č. j. 2 Nc 1292/2020-17 (dále též „předběžné opatření z července 2020“), a ze dne 23. prosince 2020, č. j. 73 Cm 123/2020-37. Tímto bude dosaženo toho, že ani žalobkyně ani žalovaná 1) nebudou vykonávat žádná rozhodující práva spojená s akciemi. Dle žalované 1) žalobkyně činí kroky k prodeji akcií.

3. Soud prvního stupně měl za osvědčené uzavření smlouvy o převodu akcií dne 25. listopadu 2019 mezi žalobkyní a žalovanou 1), na jejímž podkladě žalobkyně koupila od žalované 1) akcie žalované 2) za kupní cenu 600 000 Kč; akcie byly téhož dne na žalobkyni rubopisovány a byly jí předány (v současné době se akcie nachází v úschově tamního soudu). Dopisem ze dne 5. ledna 2021 žalobkyně požadovala jednak svolání valné hromady žalované 2), jednak poskytnutí tam specifikovaných informací. Rovněž vzal soud prvního stupně za osvědčené, že žalobkyně oslovila společnost [právnická osoba]. s nabídkou k prodeji akcií.

4. S odkazem na § 102 a § 76 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), § 256 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dospěl k závěru, že žalovaná 1) osvědčila existenci nároku ve věci samé, neboť z jejích tvrzení nevyplývá, že by její tvrzený nárok (na určení, že je vlastníkem předmětných akcií) byl zjevně nedůvodný, ani to, že by na požadovaném určení neměla naléhavý právní zájem. Měl za to, že ve vztahu k žalobkyni existuje potřeba zatímní úpravy poměrů, neboť mezi žalobkyní a žalovanou 1) existuje spor o vlastnictví předmětných akcií, přičemž žalobkyně se snaží akcionářská práva vykonávat, jakož i činí kroky k prodeji akcií, když za tímto účelem oslovuje potencionální zájemce. S odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015, č. j. 14 Cmo 260/2015-153, dodal, že je-li předmětem řízení určení vlastnického práva, pak není (nemůže být) dána obava z ohrožení výkonu rozhodnutí následně vydaného.

5. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

6. Odvolatelka obsáhle brojí proti nařízenému předběžnému opatření. Především namítá, že vydání předběžného opatření bránila překážka věci rozhodnuté, když úprava výkonu akcionářských práv k akciím ze strany žalobkyně již byla předmětem dříve vydaného předběžného opatření ze dne 23. prosince 2020, č. j. 73 Cm 126/2020-37 (dále též „předběžné opatření z prosince 2020“), se kterým je odvoláním napadené předběžné opatření ve vzájemném rozporu. Posledně uvedeným usnesením soud prvního stupně žalované 2) uložil, aby snášela výkon všech práv, zejména hlasovacích práv a práv kvalifikovaného akcionáře, spojených s akciemi žalobkyní, a to do doby rozhodnutí ve věci samé. Tímto předběžným opatřením tak byla de facto zakotvena možnost odvolatelky vykonávat hlasovací a další akcionářská práva spojená s akciemi. Existují tak dvě vykonatelná předběžná opatření, která nemohou vedle sebe obstát. Nařízeným předběžným opatřením tak byla odvolatelce stanovena povinnost, která je v přímém rozporu s oprávněním vyplývajícím z předběžného opatření z prosince 2020 (odvolatelka používá termín „předchozí předběžné opatření“ – pozn. odvolacího soudu), došlo tím k obsahovému vyprázdnění předchozího předběžného opatření, jehož výkonu se v návaznosti na nařízené (odvoláním napadené) předběžné opatření nelze dovolat.

7. Dle odvolatelky je návrh na nařízení předběžného opatření nesrozumitelný, a tudíž měl být soudem odmítnut. Nesrozumitelnost spatřuje ve vnitřní rozpornosti, když si jednotlivá práva a povinnosti vyplývající z nařízeného a předchozího předběžného opatření vzájemně odporují. Ponechaná práva /podávat protesty proti usnesení valné hromady žalované 2) a napadat platnost usnesení valné hromady žalované 2) /, však s ohledem na stanovení povinnosti zdržet se nakládání se všemi ostatními akcionářskými právy nejsou vykonatelná.

8. Rovněž má za to, že podáním návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření se žalovaná 1) dopustila porušení vykonatelného předchozího předběžného opatření, jímž je ve smyslu § 76e odst. 1 o. s. ř. vázána; její jednání tak bylo neplatné ve smyslu § 76f odst. 1 o. s. ř.

9. Odvolatelka dále soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně zjistil skutkový stav, když domněnku žalované 1) nepodloženou žádnými relevantními důkazy označil za prokázané tvrzení; předběžné opatření nařídil na základě nesprávného právního posouzení věci, když považoval nárok žalované 1) ve věci samé za osvědčený, přestože v dříve vydaných předběžných opatřeních v rámci daného řízení prohlásil, že nárok ve věci samé osvědčila žalobkyně, přičemž se okolnosti, ze kterých soud při nařízení jednotlivých předběžných opatření vycházel, nijak nezměnily. Rovněž nesprávně zhodnotil potřebu zatímní úpravy poměrů mezi účastníky. Rovněž polemizuje se závěry soudu prvního stupně ohledně nabízení akcií společnosti [právnická osoba].

10. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.

11. Žalovaná 1) s odvoláním nesouhlasila, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

12. Žalovaná 1) zdůrazňuje, že namítanou „překážku věci rozhodnuté“ může založit dle § 159a odst. 4 o. s. ř. pouze pravomocné rozhodnutí soudu. Předběžné opatření z prosince 2020 žalovaná 2) napadla odvoláním, o kterém nebylo dosud rozhodnuto. Předběžné opatření z prosince 2020 a nařízené předběžné opatření navíc ukládají povinnosti zcela odlišným osobám; předběžné opatření z prosince 2020 žalované 2), nařízené předběžné opatření žalobkyni. Podmínka totožnosti účastníků řízení tak není splněna. Nejedná se ani o totožný předmět řízení, resp. výroky obou předběžných opatření ukládají zcela odlišné povinnosti. Předběžné opatření z prosince 2020 ukládá povinnost žalované 2) něčeho strpět, nařízené předběžné opatření pak ukládá povinnost žalobkyni se určitého jednání zdržet. Povinnosti z obou předběžných opatření mohou obě povinné osoby plnit. Žalovaná 1) má za to, že obě předběžná opatření navzájem obstojí, neodporují si.

13. Za nesprávné a účelové považuje také námitky týkající se údajné nesrozumitelnosti a vnitřní rozpornosti návrhu na nařízení předběžného opatření. Veškeré povinnosti uložené nařízeným předběžným opatřením jsou formulovány jasným, srozumitelným a určitým způsobem. Rovněž namítá, že podáním návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření nemohla žalovaná 1) porušit předběžné opatření z prosince 2020, neboť jí neukládalo žádnou povinnost. Navíc podání návrhu představuje procesní úkon, jenž nemůže byt shledán neplatným.

14. Předběžné opatření bylo nařízeno na podkladě řádně zjištěného skutkového stavu, navíc žalovaná 1) poukazuje na to, že ani nemuselo být v souladu s § 169 odst. 2 o. s. ř. vůbec odůvodněno. Žalovaná 1) zdůrazňuje, že dle konstantní judikatury platí, že „rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány. K nařízení předběžného opatření postačuje, jsou-li alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné“.

15. Žalovaná 1) k polemice odvolatelky týkající se nabízení akcií společnosti [Anonymizováno] uvádí, že tuto společnost žalovaná 1) v návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření uvedla jako jednu z okruhu třetích osob. Dle sdělení jejích obchodních partnerů akcie žalobkyně k prodeji nabízela. Obavy žalované 1) umocnila skutečnost, že pan [Anonymizováno] (jednatel a jediný společník žalobkyně) navrhoval, aby za účelem refinancování úvěru žalované 2) byly veškeré akcie žalované 2), tedy i sporné akcie, zastaveny ve prospěch společnosti [právnická osoba]. Nelze ani opomenout tu skutečnost, že pan [Anonymizováno] svůj podíl v žalobkyni převedl na společnost [právnická osoba] Akcionářská struktura žalované 2) je ze své povahy uzavřenou, a to s ohledem na omezení převoditelnosti akcií ve stanovách žalované 2) souhlasem valné hromady a předkupním právem ostatních akcionářů. Tudíž již samotné nabízení akcií k prodeji třetím osobám a vystupování vůči nim jako akcionář žalované 2) vážně ohrožuje zájmy žalované 2) a jejích akcionářů.

16. Vyjadřuje se k otázce osvědčení existence nároku jedním z účastníků, má za to, že v daném případě je beze všech pochybností dána potřeba zatímní úpravy poměrů, zdůrazňujíc, že otázka, komu svědčí vlastnické právo k akciím, bude zodpovězena až pravomocným rozhodnutím ve věci samé na podkladě provedeného dokazování. Nelze totiž připustit, aby žalobkyně jakožto třetí osoba stojící mimo akcionářskou strukturu žalované 2) vykonávala svá domnělá práva spojená s vlastnictvím akcií, aby ovlivňovala chod žalované 2), včetně rozhodnutí o obsazení jejích volených orgánů, aby požadovala informace a vysvětlení týkající se žalované 2), či aby úkolovala dozorčí radu žalované 2) ve vztahu k výkonu jejich přezkumných pravomocí, aby vystupovala jako akcionář žalované 2) vůči stávajícím či potencionálním partnerům žalované 2).

17. Žalovaná 1) své námitky k jednotlivým bodům podaného odvolání podrobně rozvádí.

18. Žalovaná 2) se k podanému odvolání nevyjádřila.

19. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

20. V daném případě jde o předběžné opatření podle § 102 o. s. ř. v rámci řízení o určení vlastnického práva k předmětným akciím, jejichž vlastnictví je však sporné.

21. Podle § 102 odst. 1 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. Podle § 102 odst. 3 věty druhé o. s. ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

22. Předně je třeba uvést, že nelze přisvědčit odvolatelce, že nařízené předběžné opatření z prosince 2020 představuje překážku věci pravomocně rozsouzené; důvod pro zastavení řízení o nařízení předmětného předběžného opatření dle § 104 odst. 1 věta první ve spojení s § 159a odst. 5 o. s. ř. dán není.

23. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) znemožňuje, aby byla znovu projednána věc, o níž již bylo dříve (v jiném řízení) pravomocně rozhodnuto, je-li pravomocné soudní rozhodnutí závazné pro účastníky nového řízení. Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1098). Podle ustálené judikatury soudů platí překážka věci pravomocně rozsouzené i pro řízení o návrhu na předběžné opatření (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 29 Odo 762/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2005, pod pořadovým číslem 71 či usnesení ze dne 23. dubna 2008 sp. zn. 29 Cdo 841/2007, které bylo uveřejněno pod č. 112 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, dostupná stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

24. Podle ustálené judikatury soudů se jedná o stejnou věc ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se týchž osob.

25. Předběžné opatření z prosince 2020 a nařízené předběžné opatření ukládají povinnosti zcela odlišným osobám, předběžné opatření z prosince 2020 žalované 2), nařízené předběžné opatření žalobkyni. Podmínka totožnosti účastníků řízení tak není splněna. Nadto výroky obou předběžných opatření ukládají zcela odlišné povinnosti.

26. Odvolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že podáním návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření žalovaná 1) porušila povinnost jí uloženou předběžným opatřením z prosince 2020, a tudíž je tento úkon neplatný. Jednak je třeba uvést, že předběžné opatření z prosince 2020 ukládalo povinnost žalované 2), a nikoliv žalované 1), a dále je třeba zdůraznit, že návrh na nařízení předběžného opatření je procesní úkon. Ustanovení o neplatnosti právních úkonů nelze na procesní úkony účastníků řízení aplikovat (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soud např. usnesení ze dne 18. října 2011, sp. zn. 26 Cdo 224/2011).

27. V poměrech projednávané věci však odvolací soud závěr soudu prvního stupně o tom, že byly splněny podmínky pro nařízení předmětného předběžného opatření dle návrhu žalované 1), nesdílí.

28. Odvolací soud především zdůrazňuje, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, ale aby zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil. Předběžným opatřením není prejudikován výsledek sporu. Teprve v rámci řízení ve věci samé pak je prováděno dokazování, kterým důvodnost či nedůvodnost uplatněného nároku navrhovatelů bude prokázána. Předběžné opatření může být nařízeno jen tehdy, bylo-li prokázáno, že existuje potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo že je dána obava z ohrožení výkonu rozhodnutí (§ 102 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 75c odst. 1 o. s. ř.). Procesní odpovědnost v tomto směru má navrhovatel předběžného opatření (§ 102 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na § 75 odst. 3 a 5 o. s. ř. a § 75c odst. 3 a 4 o. s. ř.). V podrobnostech k účelu a předpokladům pro nařízení předběžného opatření odvolací soud odkazuje např. na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, dostupného na www.nalus.cz. Zbývá dodat, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o. s. ř.), což znamená, že odvolací soud pouze posuzuje, zda na základě tvrzení žalované 1) a předložených listin byly v době rozhodování soudu prvního stupně důvody pro nařízení předběžného opatření dány či nikoliv.

29. Z obsahu předloženého spisu se podává, že: - žalobkyně dne 5. srpna 2020 podala žalobu na určení vlastnického práva k předmětným akciím, domáhajíc se určení, že je jejich vlastníkem. Je třeba dodat, že dne 1. března 2021 se žalovaná 1) vzájemným návrhem domáhá určení, že vlastníkem akcií je žalovaná 1)[Anonymizováno] - žalobkyně dne 25. listopadu 2019 uzavřela se žalovanou 1) smlouvu o převodu sporných akcií žalované 2) za kupní cenu 600 000 Kč, akcie na ni byly téhož dne rubopisovány a byly jí předány, kupní cena byla uhrazena. Žalované 2) byly sporné akcie s vyznačeným rubopisem předloženy dne 25. listopadu 2019 a téhož dne vyhotovil předseda představenstva žalované 2) seznam akcionářů, v němž je jako akcionář uvedena i žalobkyně, přičemž jako další akcionáři byli uvedeni žalovaná 1) vlastnící 13 akcií (každá o jmenovité hodnotě 100 000 Kč), [Anonymizováno]., jenž byl vlastníkem 2 akcií (každá o jmenovité hodnotě 10 000 Kč) a [Anonymizováno] (od 25. listopadu 2019 jednatel žalobkyně) s 1 akcií (o jmenovité hodnotě 80 000 Kč); - soud prvního stupně vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření a předběžným opatřením z prosince 2020 žalované 2) uložil, aby snášela výkon všech práv, zejména hlasovacích práv a práv kvalifikovaného akcionáře, spojených s akciemi žalobkyní, a to do doby rozhodnutí ve věci samé. K odvolání žalované 2) Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 31. srpna 2021, sp. zn. 14 Cmo 102/2021, změnil a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil; - žalovaná 1) podala dne 7. ledna 2021 předmětný návrh na nařízení předběžného opatření, aby byla zajištěna neutralita mezi žalobkyní a žalovanou 1), a to v situaci, kdy žalované 1) byl výkon akcionářských práv spojených s akciemi omezen pravomocným předběžným opatřením z července 2020. Důvodem pro nařízení předběžného opatření byla rovněž obava žalované 1) z prodeje předmětných akcií žalobkyní, resp. panem [Anonymizováno] (osoba ovládající žalobkyni), který činí kroky k jeho realizaci - viz prezentace týkající se prodeje akcií, kdy tyto informace žalovaná 1) získala v září 2020, či indikativní nabídka z října 2019. Žalovaná 1) dále poukazovala na skutečnost, že pan [Anonymizováno] dne 30. září 2020 žalované 2) doručil oznámení o převodu svých akcií na žalobkyni, ačkoliv k tomuto nebyl udělen souhlas valné hromady a ostatním akcionářům žalované 2) nebylo umožněno uplatnit předkupní právo k těmto akciím; - soud prvního stupně následně vyhověl návrhu žalované 1) na nařízení předběžného opatření a vydal odvoláním napadené usnesení, - žalobkyně posléze podala návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření. Tento návrh soud prvního stupně usnesením ze dne 12. února 2021, č. j. 73 Cm 126/2020-90, zamítl; odvolání proti tomuto usnesení podáno nebylo.

30. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ještě před podáním žaloby ve věci samé se žalobkyně domáhala vydání předběžného opatření (návrh podaný dne 7. července 2020), jemuž soud prvního stupně částečně vyhověl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. července 2020, č. j. 2 Nc 1292/2020-17, žalované 1) uložil povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně k akciím a aby nenakládala s právy, zejména pak s hlasovacími právy, spojenými s akciemi (výrok I.). Návrh na nařízení předběžného opatření v části, jíž mělo být žalované 2) uloženo, aby strpěla výkon všech práv spojených s akciemi, zamítl (výrok II.). Žalobkyni byla uložena povinnost podat ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení návrh ve věci samé (výrok III.) Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2020, č. j. 14 Cmo 319/2020-63, bylo usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a III. potvrzeno; odvolání žalované 2) pak bylo odmítnuto. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobkyně v dané fázi řízení předloženými listinami osvědčila nárok ve věci samé. Bylo osvědčeno uzavření smlouvy o převodu akcií, včetně úhrady sjednané kupní ceny za jejich převod, rubopis akcií na řad žalobkyně a jejich předání žalobkyni, vyhotovení seznamu akcionářů, v němž byla jako jeden z akcionářů uvedena žalobkyně, jakož i to, že žalobkyně žalovanou 2) /právě s ohledem na odlišný výklad stanov žalované 2) a akcionářské smlouvy uzavřené mezi žalovanou 1), [Anonymizováno] a [Anonymizováno] / požádala (minimálně žádostmi ze dne 10. března 2020 a 23. dubna 2020) o svolání valné hromady k udělení souhlasu s převodem akcií, rovněž i ta skutečnost, že žalované 1) a 2) žalobkyni za akcionářku žalované 2) nepovažují, nezvou ji na valné hromady, žalovaná 1) realizuje výkon akcionářských práv ke sporným akciím. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na závěry tohoto svého rozhodnutí.

31. Ze spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 2 Nc 1292/2020 odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně byla pravomocným usnesením ze dne 21. ledna 2021, č. j. 2 Nc 1292/2020-67, vyzvána k složení doplatku jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy ve výši ve výši 9 950 000 Kč. Jelikož žalobkyně tuto povinnost nesplnila, soud prvního stupně usnesením ze dne 1. března 2021, č. j. 2 Nc 1292/2020-76, předběžné opatření z července 2020 zrušil. Toto rozhodnutí nebylo napadeno odvoláním.

32. Předmětem nadepsaného řízení je tedy určení vlastnického práva k akciím žalované 2). V dané fázi řízení je však třeba zdůraznit, že kroky, které smluvní strany činily /žalobkyně a žalovaná 1)/ směřovaly právě k převodu sporných akcií za ve smlouvě specifikovaných podmínek ze žalované 1) na žalobkyni. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že žalobkyně dne 25. listopadu 2019 uzavřela se žalovanou 1) smlouvu o převodu akcií za kupní cenu 600 000 Kč, sporné akcie na ni byly téhož dne rubopisovány a byly jí předány, kupní cena byla zaplacena. Žalovaná 2) byla o této skutečnosti informována, uvedený převod akcií se promítl i do seznamu akcionářů, v němž byla žalobkyně uvedena jako jeden z akcionářů žalované 2). Z obsahu spisu je rovněž zcela evidentní, že žalované 1) a 2) žalobkyni za akcionáře žalované 2) nepovažují, výkon akcionářských práv jí znemožňují, na valné hromady žalované 2) žalobkyně není zvána, účast na těchto jí je odpírána, a to i přes nařízené předběžné opatření z července 2020. Po uzavření smlouvy o převodu sporných akcií následně vyvstanuvší sporné otázky týkající se její platnosti a účinnosti budou předmětem dokazování v nadepsaném řízení, kdy každá strana snáší argumentaci na podporu svých tvrzení. Jejich existenci nelze v poměrech projednávané věci klást k tíži žalobkyně, která vytýkané procedurální otázky nemohla relevantně v době uzavírání smlouvy ovlivnit. Otázku platnosti a účinnosti smlouvy o převodu sporných akcií nelze v řízení o nařízení předběžného opatření vyřešit a postavit na jisto. Jinak řečeno pro vyřešení této mezi účastníky základní sporné otázky, zda se žalobkyně stala vlastníkem akcií žalované 2) a je tudíž její akcionářkou, či nikoliv, a je jí nadále žalovaná 1); zda pro účinnost smlouvy o převodu akcií byl v poměrech projednávané věci nutný souhlas valné hromady, resp. zda byl souhlas udělen, či nikoliv, i to, zda ostatní akcionáři využili (měli možnost využít) předkupní právo k akciím, není v řízení o nařízení předběžného opatření dán prostor. Prokázání skutečnosti, zda žalobkyně je či není akcionářkou žalované 2) vlastnící její akcie, bude věcí samotného dokazování v řízení před soudem prvního stupně.

33. Odvolací soud má za to, že skutečnosti uváděné žalovanou 1) pro účely nařízení předběžného opatření nepostačují. Žalovaná 1) nepřináší žádné nové relevantní skutečnosti, na základě kterých by se odvolací soud odchýlil od svých závěrů uvedených ve shora citovaném usnesení ze dne 23. listopadu 2020, sp. zn. 14 Cmo 319/2020, na něž pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně předběžným opatřením z července 2020 (potvrzeným posledně uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu) žalované 1) uložil povinnost zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobkyně k oněm sporným akciím a nenakládat s právy, zejména pak s hlasovacími právy, se spornými akciemi spojenými. Jinak řečeno žalobkyni bylo v dané fázi řízení dočasně umožněno s těmito nakládat a vykonávat akcionářská práva s akciemi spojená, když bylo osvědčeno, že jsou jí odpírána elementární práva zákonem stanovená, mezi něž beze sporu účast na valných hromadách a právo hlasovat na nich patří.

34. Předmětným předběžným opatřením ovšem došlo k situaci, kdy v podstatě identická povinnost byla uložena žalobkyni. Nařízené předběžné opatření v tomto rozsahu popírá logiku, účel, charakter i význam institutu předběžného opatření, který má dočasně upravit poměry účastníků při splnění zákonem stanovených podmínek, když ve své podstatě identickou povinnost jako předběžné opatření z července 2020 (akorát v opačném gardu) ukládá nyní žalobkyni. Nad to je třeba uvést, že důvody, které vedly žalovanou 1) k podání návrhu na nařízení předběžného opatření nemohou obstát, pouhý „klid zbraní“ a neutralita v postavení žalované 1) a žalobkyně není v poměrech projednávané věci dostatečným důvodem pro vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření v požadovaném rozsahu. Je nutné rovněž připomenout jednu z elementárních zásad, že institut předběžného opatření neslouží k tomu, aby sám o sobě vyřešil sporné vztahy účastníků, nýbrž aby pouze zatímně do doby, než bude známo, jak budou sporné vztahy účastníků vyřešeny pravomocným rozhodnutím soudu, poměry upravil.

35. V poměrech projednávané věci to tedy znamená, že jestliže v době rozhodování soudu prvního stupně o předmětném předběžném opatření existovalo pravomocné předběžné opatření z července 2020, nebyl dán prostor pro jeho nařízení, pokud jde o výrok I. Lze přisvědčit odvolatelce, že nařízeným předběžným opatřením jí byla stanovena povinnost, která je v přímém rozporu s oprávněním vyplývajícím z předběžného opatření z července 2020. Odvolací soud, vycházeje z obsahu spisu, setrvává na svém stanovisku, že za popsané situace lze usuzovat, že žalované 1) a 2) žalobkyni nadále výkon akcionářských práv ve vztahu ke sporným akciím neumožňují, tato práva realizuje žalovaná 1). Kroky obou žalovaných by tak mohly v budoucnu ztížit postavení žalobkyně, vytvořit nevratný právní stav. Je třeba mít na zřeteli, že smyslem předběžného opatření je zabránit nevratným či těžko odčinitelným krokům, tak aby konečné rozhodnutí mohlo mít pro účastníka vůbec nějaký reálný význam, když v daném případě je zřejmé, že žalované 1) a 2) vyvíjejí snahu sporná práva žalobkyně jako akcionářky žalované 2) eliminovat.

36. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že není namístě předmětné předběžné opatření v požadovaném rozsahu (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) nařídit; potřeba zatímně upravit poměry účastníků není dána. Tento závěr nemůže ovlivnit ani skutečnost, že by žalobkyni zůstalo právo napadnout platnost usnesení přijatých valnou hromadou žalované 2) /§ 428 a násl. z. o. k./. Takto osamocené právo žalobkyně nevyhovuje shora uvedeným zásadám předběžného opatření, neboť je třeba v tomto směru připomenout, že nebyla-li platnost usnesení valné hromady vyslovena soudním rozhodnutím, je třeba je považovat za platné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 1104/2016, uveřejněné pod číslem 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněné pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zachování tohoto práva by tak v konečném důsledku výše uvedený smysl předběžného opatření nenaplnilo.

37. Odvolací soud však neshledává ani důvody pro nařízení předmětného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně. Z tvrzení žalované 1) uvedené v návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření nelze dovodit žádné konkrétní skutečnosti, jež by nasvědčovaly nutnosti zatímně upravit poměry účastníků a uložit žalobkyni povinnost zdržet se jednání vůči třetím osobám z pozice akcionáře vlastnícího sporné akcie. Z obsahu spisu, jakož i samotného návrhu na nařízení předmětného předběžného opatření, se podává, že některé informace byly žalované 1) známy již v říjnu 2019, informace o nabídce sporných akcií k prodeji (viz shora uvedená prezentace) žalovaná 1) měla již v září 2020, a přesto návrh předmětný návrh na nařízení předběžného opatření podala až v lednu 2021. V průběhu uplynulé doby však k namítanému prodeji sporných akcií nedošlo, ani k žádným krokům takovému postupu ze strany žalobkyně nasvědčujícím. Jiné relevantní skutečnosti osvědčující tuto obavu žalované 1) se z obsahu spisu a listin tam založených nepodávají. Uvedené proto dle odvolacího soudu není dostatečným podkladem pro požadovaný zásah do práv žalobkyně. Ani skutečnost, že akcionář společnosti [Anonymizováno] prodal své akcie žalobkyni, na tomto nic nemůže změnit; s danou věcí nesouvisí, týká se zcela odlišných akcií než těch, jejichž vlastnictví je sporné.

38. Odvolací soud ze shora vyložených důvodů usnesení soudu prvního stupně změnil a návrh na nařízení předmětného předběžného opatření podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl, maje za to, že nejsou splněny předpoklady pro jeho nařízení; skutečnosti žalovanou 1) uváděné nejsou dostatečným důvodem pro postup dle § 102 o. s. ř.

39. O náhradě nákladů předběžného opatření včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (§ 211, § 145 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení