14 Cmo 124/2020 - 160

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUD. Ondřeje Kubáta ve věci navrhovatele: [Jméno navrhovatele], narozen [Datum narození navrhovatele] bytem [Adresa navrhovatele] zastoupen zmocněncem [Jméno zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] za účasti: [Jméno zmocněnce B]., IČO [IČO zmocněnce B] sídlem [Adresa zmocněnce B] zastoupena [Jméno Zástupce], advokátkou sídlem [adresa] o vyslovení neplatnosti a nicotnosti usnesení valné hromady ze dne 26. května 2017, k odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 80 Cm 89/2017-94, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 3. června 2021, č. j. 80 Cm 89/2017-138, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje; ve výroku II. se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí částku 51 742,50 Kč; jinak se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti [Jméno zmocněnce B]. k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 245 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti [Jméno zmocněnce B]. (dále jen „společnost“) konané dne 26. května 2017 o schválení zprávy představenstva o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku za rok 2016 a o udělení souhlasu s nabýváním vlastních kmenových akcií znějících na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč za dále uvedených podmínek.

2. Výrokem II. uložil navrhovateli povinnost zaplatit společnosti na náhradě nákladů řízení částku 53 618,01 Kč. Výrokem III. zamítl návrh na určení, že usnesení valné hromady společnosti konané dne 26. května 2017 o schválení zprávy představenstva o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku za rok 2016 ve znění předloženém představenstvem a o udělení souhlasu s nabýváním vlastních kmenových akcií znějících na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč za těchto podmínek: - nejvyšší počet akcií, které společnost může v kterýkoli určitý okamžik držet, je 10 000 kusů kmenových akcií znějících na majitele, které představují celkovou jmenovitou hodnotu 5 000 000 Kč, - nabývací cena akcie musí být nejméně 100 Kč za jeden kus a nejvíce 500 Kč za jeden kus, - doba, po kterou může společnost akcie nabývat, činí 5 let, společnost nesmí akcie nabývat, pokud by tím porušila podmínky stanovené v § 301 odst. 1 písm. b) a c) a v § 302 zákona o obchodních korporacích, případně jiné aplikovatelné právní přepisy České republiky nebo Evropské unie, není rozhodnutím valné hromady a hledí se na ně, jako by nebylo přijato.

3. V daném řízení se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Předchozí zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. února 2018, č. j. 80 Cm 89/2017-22, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele a společnosti usnesením ze dne 12. února 2019, č. j. 14 Cmo 253/2018-47, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že závěr soudu prvního stupně o prekluzi uplatněného práva není správný. Již na tomto místě odvolací soud prosrozumitelnost a přehlednost uvádí, že na dané řízení dopadají ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodníchkorporacích) ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/.

4. Soud prvního stupně v dalším řízení vyšel z toho, že: - navrhovatel je akcionářem společnosti; napadené valné hromady společnosti se nezúčastnil; - napadená valná hromada se konala dne 26. května 2017; přijala mj. napadená usnesení o schválení zprávy o podnikatelské činnosti a stavu jejího majetku za rok 2016 (dále jen „zpráva představenstva“), jakož i usnesení, kterým udělila souhlas s nabýváním vlastních kmenových akcií znějících na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč za výše uvedených podmínek.

5. Soud prvního stupně, poté kdy shledal dodržení zákonné prekluzivní lhůty dle § 259 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jakož i věcnou aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu ve smyslu § 428 odst. 1 z. o. k., se zabýval tvrzenými důvody neplatnosti a „nicotnosti“ usnesení valné hromady a dospěl k následujícím závěrům: - usnesení o schválení zprávy představenstva není neplatné ani „nicotné“. Navrhovatel spatřoval důvod jeho neplatnosti, respektive nicotnosti v tom, že usnesení je formulováno tak, že valná hromada schvaluje zprávu představenstva, přičemž v kompetenci valné hromady podle § 190 odst. 2 z. o. k. (správně § 421 odst. 2 z. o. k. – pozn. odvolacího soudu) není schvalování zprávy představenstva. Z ustanovení § 436 odst. 2 z. o. k. vyplývá pouze povinnost představenstva zveřejnit a předložit zprávu představenstva valné hromadě. Tento výklad je dle soudu prvního stupně přepjatým formalismem. Z pouhého použití výrazu „schvaluje“, když ve skutečnosti podle průběhu valné hromady tato zprávu představenstva vzala na vědomí, nelze dovodit neplatnost takového usnesení; výraz „schvaluje“ dle názoru soudu prvního stupně fakticky zároveň znamená „bere na vědomí“; - usnesení valné hromady o udělení souhlasu s nabýváním vlastních akcií, není neplatné ani „nicotné“. Podmínky pro nabývání vlastních akci stanoví § 301 z. o. k. Jednou z nich je dle odst. 1 písm. a) uvedeného ustanovení, že se na nabytí vlastních akcií usnesla valná hromada. Zbývající podmínky, zakotvené v § 301 odst. 1 písm. b) a c) z. o. k., jsou dalšími podmínkami, které se logicky vztahují až k vlastnímu procesu nabývání vlastních akcií na základě přijatého usnesení valné hromady o tom, že budou vlastní akcie nabývány. Pakliže je předmětem tohoto řízení posouzení platnosti usnesení valné hromady, která o udělení souhlasu s nabýváním vlastních akcií rozhodla ve smyslu § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k., pak ve vztahu k platnosti tohoto usnesení není třeba zkoumat splnění podmínek podle § 301 odst. 1 písm. b) a c) z. o. k. Povinné náležitosti usnesení valné hromady schvalujícího nabytí vlastních akcií společností ve smyslu § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. jsou zakotveny v § 301 odst. 2 z. o. k. Podle soudu prvního stupně pro posouzení platnosti usnesení valné hromady podle § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. je tudíž třeba, aby tato valná hromada proběhla správně z formálního hlediska (řádné svolání, usnášeníschopnost, přijetí rozhodnutí potřebnou většinou), což v daném případě nebylo napadáno, a dále, aby její usnesení splňovalo náležitosti stanovené v § 301 odst. 2 z. o. k. Napadené usnesení valné hromady o udělení souhlasu s nabýváním vlastních akcií uvedené splňuje a ve vztahu k posouzení platnosti tohoto usnesení valné hromady o udělení souhlasu s nabýváním vlastních akcií ve smyslu § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k. není třeba zkoumat splnění podmínek pro realizaci nabývání vlastních akcií, tj. zda má společnost zdroje na vytvoření zvláštního rezervního fondu a zda takový fond je vytvořen. Dále dodal, že v daném případě mělo dojít k nabývání vlastních akcií z důvodu snížení základního kapitálu dle § 306 z. o. k. a v takovém případě podmínky § 301 až § 303 z. o. k. ani nemusejí být splněny; - k namítanému důvodu neplatnosti, resp. „nicotnosti“ přijatých usnesení valné hromady pro jejich rozpor s dobrými mravy (spočívající v tvrzení, že skupina majoritních vlastníků postupuje ve shodě s cílem vykoupit ostatní akcionáře za nespravedlivou a nepřiměřenou cenu a zneužívá vnitřní informace získané v obchodním a pracovním styku, které potom ostatním akcionářům předává tak, aby dosáhla minimální výkupní ceny) soud prvního stupně konstatoval, že nic z toho nebylo provedeným dokazováním zjištěno. Jde pouze o tvrzení navrhovatele, které soud prvního stupně hodnotil jako účelové. Pakliže navrhovatel jako minoritní akcionář nesouhlasí s rozhodnutím valné hromady (která přijala rozhodnutí v souladu se zákonem), nelze v této okolnosti spatřovat rozpor přijatých usnesení s dobrými mravy, nýbrž pouze subjektivní vnímání navrhovatele jakožto přehlasovaného minoritního akcionáře.

6. Soud prvního stupně proto podaný návrh zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu). Úspěšné společnosti přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívající v odměně za právní zastoupení v rozsahu 11 úkonů právní služby, včetně 11 režijních paušálů, cestovného ([adresa] a zpět) a náhrady za zmeškaný čas, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH, celkem 53 618,01 Kč.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud „usnesení soudu prvního stupně změnil a vyslovil, že 1) usnesení valné hromady společnosti konané dne 26. května 2017 o schválení zprávy představenstva o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku za rok 2016 není rozhodnutím valné hromady a hledí se na ně, jako by nebylo přijato; 2) usnesení valné hromady společnosti konané dne 26. května 2017 o udělení souhlasu s nabýváním vlastních kmenových akcií znějících na majitele o jmenovité hodnotě 500 Kč za těchto podmínek …, je neplatné; popř. aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.“ 9. Odvolatel se nepovažuje závěry soudu prvního stupně za správné, maje za to, že prokázal, že schvalování zprávy představenstva nebylo a není v působnosti valné hromady. Soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s jeho námitkou „nicotnosti“. Dle odvolatele rovněž není správný závěr soudu prvního stupně o platnosti usnesení valné hromady, kterým byl udělen souhlas s nabýváním vlastních kmenových akcií, společnost nesplnila podmínky stanovené § 301 odst. 1 písm. b) a c) z. o. k. Výhrady, které odvolatel přináší, jsou v podstatné míře totožné s jeho argumentací uváděnou před soudem prvního stupně; své námitky odvolatel obsáhle rozvádí.

10. Společnost s podaným odvoláním nesouhlasila, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

11. Společnost uvádí, že odvolatel je „notorickým žalobcem“, považuje jeho přístup za šikanózní výkon práv; „žalobami“ napadá většinu usnesení valné hromady, které ani nemají dopad či jakýkoliv vliv na jeho postavení jako minoritního akcionáře společnosti.

12. Společnost poukazuje na ustálenou praxi týkající se schvalování zprávy představenstva, jež je odvolateli známa. Zdůraznila, že veškeré nabývání vlastních akcií bylo a je prováděno za účelem snížení základního kapitálu; tato skutečnost je odvolateli dlouhodobě známa. Ustanovení § 306 z. o. k. tudíž platí beze zbytku; napadené usnesení je platné; vyjadřuje se rovněž k odvolatelem namítané „nicotnosti“ uvedeného rozhodnutí.

13. Schválením zprávy představenstva valná hromada naplnila stanovy společnosti (článek 18.5). Valná hromada nepřijímala žádné usnesení, které by bylo mimo její působnost; usnesení valné hromady v tomto bodě není „nicotné“, přijaté rozhodnutí je platné.

14. Své výhrady k podanému odvolání společnost blíže rozvádí.

15. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání navrhovatele důvodným.

16. Podle § 424 odst. 1 z. o. k. se neplatnosti usnesení valné hromady akcionář nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit.

17. Podle § 428 z. o. k. každý akcionář, člen představenstva, dozorčí rady nebo likvidátor se může dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami (odstavec první). Důvodem neplatnosti usnesení valné hromady je i rozpor tohoto usnesení s dobrými mravy (odstavec druhý).

18. Podle § 421 odst. 2 písm. q) z. o. k. do působnosti valné hromady náleží další rozhodnutí, která tento zákon nebo stanovy svěřují do působnosti valné hromady.

19. Podle § 45 odst. 1 z. o. k. v jakých případech se hledí na rozhodnutí orgánu obchodní korporace, jako by nebylo přijato, se posoudí podle ustanovení občanského zákoníku upravujícího spolky; to neplatí pro rozhodnutí, které se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 245 o. z. se na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

21. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování. V dané věci pak odvolací soud podle § 213a odst. 1, 2 o. s. ř. provedl důkazy k posouzení otázky, zda se navrhovatel valné hromady nezúčastnil z omluvitelných důvodů; a listinou založenou ve Sbírce listin společnosti, obsahující protinávrhy navrhovatele k pořadu jednání valné hromady svolané na 26. května 2017 k bodům týkajícím se snížení základního kapitálu a rozhodnutí o nabývání vlastních akcií; a stanovami společnosti, jejich článkem 18.5.

22. Z pozvánky na jednání správní rady společnosti [právnická osoba]. ze dne 20. dubna 2017 vyplývá, že jednání správní rady bylo svoláno na 26. května 2017 od 12.30 hodin do sídla společnosti. Navrhovatel jakožto statutární orgán uvedené společnosti (viz její úplný výpis z obchodního rejstříku) se tohoto jednání zúčastnil (viz zápis z jednání správní rady ze dne 26. května 2017).

23. Z listin založených ve Sbírce listin odvolací soud zjistil, že pozvánka na valnou hromadu byla v souladu se zákonem řádně zveřejněna dne 25. dubna 2017, pozvánka obsahovala veškeré zákonné náležitosti, včetně znění navrhovaných usnesení a jejich odůvodnění. Navrhovatel v protinávrhu ze dne 17. května 2017 namítal, že nejsou splněny podmínky ke snížení základního kapitálu; návrh usnesení o nabývání vlastních akcií považoval za nesrozumitelný, a nesplňuje zákonem dané podmínky.

24. Podle článku 18. 5. stanov společnosti na valné hromadě společnosti konané nejpozději ve lhůtě šesti měsíců po skončení účetního období předkládá představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a stavu jejího majetku. Tato zpráva je vždy součástí výroční zprávy zpracované dle zvláštního zákona. Z listin založených ve Sbírce listin se podává běžná dlouhodobá praxe, že valná hromada společnosti rozhoduje o schválení uvedené zprávy představenstva.

25. Odvolací soud má za to, že důkazy provedené před soudy obou stupňů jsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé, tj. k posouzení otázky, zda lze dovodit ne/platnost napadených usnesení valné hromady společnosti; a zda lze na tato hledět jako by nebyla přijata (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.).

26. Soud prvního stupně shledal dodržení zákonné prekluzivní lhůty (§ 259 o. z.), shledal i věcnou aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu ve smyslu § 424 odst. 1 z. o. k., byť to výslovně neuvádí.

27. Předně odvolací soud uvádí, že v době vydání jeho předchozího usnesení vycházela rozhodovací praxe odvolacího soudu z toho, že k podání návrhu (§ 424 odst. 1 z. o. k). byl legitimován rovněž akcionář společnosti, který se jednání valné hromady nezúčastnil (lhostejno z jakých důvodů). Až později se rozhodovací praxe soudů ustálila na základě konstantní judikatury Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí např. usnesení ze dne 27. března 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2217, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, usnesení ze dne 9. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 1745/2019 či usnesení ze dne 23. prosince 2021, sp. zn. 27 Cdo 1526/2021, dostupná jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz), na tom, že akcionář (společník), který se valné hromady neúčastnil, se nemůže dovolávat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, aniž k tomu měl vážné omluvitelné důvody.

28. Jelikož se soud prvního stupně otázce aktivní legitimace navrhovatele blíže nevěnoval a neposuzoval důvody nepřítomnosti navrhovatele na napadené valné hromadě, resp. zda důvody jeho neúčasti jsou omluvitelné či nikoliv, odvolací soud tento nedostatek napravil a vyzval navrhovatele usnesením ze dne 6. dubna 2021, č. j. 14 Cmo 124/2020-193, k objasnění důvodů, pro které se napadené valné hromady nezúčastnil, tak aby mohl posoudit jejich závažnost a omluvitelnost. Navrhovatel v reakci na uvedenou výzvu odvolacího soudu uvedl, že se valné hromady nezúčastnil, neboť se jako statutární ředitel společnosti [právnická osoba]. dne 26. května 2017, tj. v týž den jako se konala napadená valná hromada, zúčastnil jednání správní rady uvedené společnosti.

29. Odvolací soud se tudíž primárně zabýval otázkou, zda navrhovateli svědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, když se této nezúčastnil a provedl k tomu potřebné dokazování shora uvedené.

30. Ustanovení § 459 odst. 2 z. o. k. zakládalo povinnost správní rady společnosti na své jednání přizvat vždy statutárního ředitele (který je mj. orgánem, jehož působnost zasahuje do obchodního vedení společnosti). Pokud je statutární ředitel pozván na jednání správní rady, lze z povinnosti loajality statutárního ředitele (§ 159 odst. 1 o. z.) dovodit jeho povinnost se jednání správní rady zúčastnit, nebrání-li mu v tom závažné důvody.

31. Odvolací soud proto s ohledem na výše uvedené a na základě provedených důkazů shledal, že navrhovatel se napadané valné hromady nezúčastnil z omluvitelných důvodů, když téhož dne byl totiž přítomen na zasedání správní rady společnosti [právnická osoba]., jejímž je statutárním ředitelem. Tudíž je i z tohoto hlediska dána jeho aktivní legitimace k podání předmětného návrhu.

32. Dále je třeba se vypořádat s otázkou, zda rozhodování o zprávě představenstva (tj. o zprávě o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku) patří do působnosti valné hromady či nikoliv.

33. Veškerá působnost, kterou zákon nebo stanovy nesvěřují jiným orgánům společnosti, náleží představenstvu nebo správní radě. Do působnosti valné hromady tak spadají pouze záležitosti, které jí svěřuje zákon nebo stanovy (§ 421 odst. 2 z. o. k.).

34. Působnost ke schvalování zprávy představenstva zákon valné hromadě zákon výslovně nesvěřuje. Zbývá posoudit, zda působnost valné hromady rozhodovat o této zprávě je založena stanovami společnosti. V poměrech projednávané věci má odvolací soud za to, že právě článek 18. 5. stanov společnosti, tuto působnost zakládá. Logickým výkladem daného článku, který ukládá představenstvu „předložit valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku“, lze dovodit, že uložení povinnosti předložit zprávu není ve stanovách bez pochyby zakotveno bez dalšího záměru. V kontextu uvedeného článku, jakož i z dosavadní dlouholeté praxe společnosti, lze mít za to, že představenstvo zprávu předkládá k projednání, tj. k rozhodnutí o ní. Ryze formální posouzení nastolené otázky není namístě, vždy je nutno posoudit i věcný obsah takového postupu.

35. Odvolací soud tudíž uzavírá, že valná hromada tak rozhodla o záležitosti patřící do její působnosti, přičemž je třeba dodat, že projednání a schválení zprávy představenstva nezasáhlo jakkoliv do právních poměrů akcionářů. Účelem zprávy představenstva je srozumitelným způsobem zprostředkovat akcionářům informace o stavu společnosti tak, aby se akcionář mohl dozvědět, v jaké finanční a ekonomické situaci se společnost nalézá, jak se vyvíjí její podnikatelská činnost, zda roste, stagnuje či dochází k poklesu, jaké jsou tržní trendy v daném odvětví a jaká lze mít očekávání do budoucna. Jinak řečeno, nelze přisvědčit odvolateli, že valná hromada tímto postupem přijala usnesení v záležitosti, o níž neměla působnost rozhodovat a že se tak na předmětné usnesení valné hromady hledí jako by nebylo přijato (§ 45 odst. 1 z. o. k. ve spojení s § 245 o. z.).

36. Rozhodování o možnosti nabývat vlastní akcie do působnosti valné hromady akciové společnosti náleží ze zákona /podle ustanovení § 421 odst. 2 písm. p) ve spojení s § 301 odst. 1 písm. a) z. o. k./. K požadavku navrhovatele vyslovit „nicotnost“ usnesení o udělení souhlasu s nabýváním vlastních kmenových akcií z důvodu jeho přímého rozporu s dobrými mravy (spočívající v tvrzení, že skupina majoritních vlastníků postupuje ve shodě s cílem vykoupit ostatní akcionáře za nespravedlivou a nepřiměřenou cenu a zneužívá vnitřní informace získané v obchodním a pracovním styku, které potom ostatním akcionářům předává tak, aby dosáhla minimální výkupní ceny) zbývá dodat, že tento není opodstatněný. Návrh na určení fikce nepřijetí usnesení valné hromady se totiž neuplatní vůči usnesením valné hromady, která se příčí dobrým mravům (viz výjimka v § 45 odst. 1 věta za středníkem z. o. k.). Platnost těchto usnesení valné hromady je možné napadnout podle § 428 z. o. k., což bylo učiněno.

37. Další nastolenou otázku je posouzení důvodů, pro něž navrhovatel navrhl vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, týkající se udělení souhlasu nabývat vlastní akcie. Soud prvního stupně shledal napadené usnesení valné hromady platným z důvodů jím v odůvodnění napadeného usnesení prezentovaných. Jak však vyplývá z obsahu spisu, tyto důvody neplatnosti usnesení valné hromady uplatnil navrhovatel až v podání ze dne 19. října 2017.

38. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že pozvánka na valnou hromadu byla zveřejněna dne 25. dubna 2017. Navrhovatel byl evidentně o konání valné hromady řádně informován, s jednotlivými body programu byl dostatečně obeznámen, když na některé z bodů programu valné hromady reagoval výše uvedeným protinávrhem. Na svých základních právech akcionáře nebyl nikterak zkrácen, dostalo se mu potřebných informací s dostatečným časovým předstihem, tak aby zvážil svou účast na valné hromadě (i prostřednictvím zástupce); měl dostatečný časový prostor pro náležitou přípravu k jednotlivým bodům programu valné hromady, bez ohledu na jejich složitost a závažnost. V poměrech projednávané věci lze usuzovat, že navrhovatel měl za to, že podání protinávrhů, v nichž uvedl své stanovisko, je dostačujícím vyjádřením jeho stanoviska; možnosti účastnit se valné hromady prostřednictvím zástupce nevyužil. Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 26. května 2017 byl navrhovatelem podán dne 28. srpna 2017, tedy poslední den prekluzivní lhůty (k tomu srovnej předchozí zrušovací usnesení odvolacího soudu ze dne 12. února 2019, č. j. 14 Cmo 253/2018-47). Návrh podaný 28. srpna 2017 byl zcela obecný, stojící pouze na argumentaci navrhovatele o jeho neúčasti na valné hromadě a s tím spojené nemožnosti podat protest, bez jakékoliv bližší specifikace důvodů, pro něž považuje přijatá usnesení za neplatná pro rozpor se zákonem; pouze v obecné rovině uvedl, že „se jedná o závažné porušení zákona“, aniž by svá tvrzení rozvedl, vycházeje při tom z notářského zápisu NZ 602/2017, N 604/2017, sepsaného notářkou [Anonymizováno] dne 26. května 2017, založeného ve Sbírce listin společnosti (a to již od 26. května 2017). V avizované lhůtě 30 dnů navrhovatel doplnil podaný návrh (dne 27. září 2017), v němž namítal neplatnost volby orgánů valné hromady (jelikož návrh tohoto usnesení nebyl uveden v pozvánce na valnou hromadu). Až dalším podáním ze dne 19. října 2017 navrhovatel změnil původní návrh, uvedl a konkretizoval další (nové) důvody, pro něž považuje usnesení valné hromady za neplatné. Navrhovatel výslovně napadl neplatnost usnesení valné hromady týkající se schválení nabývání vlastních kmenových akcií, maje za to, že nebyly splněny podmínky pro nabývání akcií s odkazem na § 301, § 298 a § 317 z. o. k.; rovněž alternativně uplatnil požadavek vyslovení „nicotnosti“ tohoto usnesení, neboť přijaté usnesení je v rozporu s dobrými mravy. Navrhovatel se pak domáhal určení, že usnesení valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o schválení zprávy představenstva, není rozhodnutím valné hromady a hledí se na ně jako by nebylo přijato, neboť valná hromady rozhodovala o záležitosti, která nepatří do její působnosti.

39. Odvolací soud je v poměrech projednávané věci toho názoru, že navrhovateli bylo zcela jednoznačně známo, jaký byl program valné hromady, jakož i to, jak konkrétně valná hromada rozhodla. Navrhovatel ostatně sám na záležitosti zařazené na pořad jednání valné hromady reagoval mj. protinávrhem i ohledně výše uvedeného napadeného rozhodnutí o možnosti nabývat vlastní akcie. Navrhovatel, ačkoli měl k dispozici notářský zápis (do sbírky listin byl založen již v den konání valné hromady), však svou argumentaci ohledně neplatnosti usnesení valné hromady nejprve uvádí toliko v obecné rovině. Konkrétní důvody neplatnosti usnesení valné hromady uvádí až v podání ze dne 27. září 2017, resp. v podání ze dne 19. října 2017, kdy okruh důvodů neplatnosti usnesení valné hromady nově rozšířil (schválení nabývání vlastních kmenových akcií), netrvaje na důvodech prezentovaných v předchozím podání.

40. Dovolání se neplatnosti usnesení valné hromady u soudu je obsahově vázáno na důvody uplatněné (lhostejno zda navrhovatelem či jinou oprávněnou osobou) formou protestu (určitého a srozumitelného), bez ohledu na to, zda byl na valné hromadě přítomen či nikoliv, ledaže protest nemohl uplatnit z vážného důvodu. Výjimku z tohoto obecného pravidla přestavuje u akcionáře na valné hromadě nepřítomného situace, kdy se jednání valné hromady nemohl zúčastnit z vážných omluvitelných důvodů (jak je tomu v daném případě) /viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018 nebo usnesení ze dne 9. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 1745/2019/. Soud je v řízení vázán uplatněnými důvody neplatnosti usnesení valné hromady tak, jak je v návrhu vymezí navrhovatel; z jiných než návrhem vymezených důvodů soud platnost usnesení valné hromady nemůže posuzovat. Z § 428 odst. 1 a § 424 odst. 1 z. o. k. vyplývá, že prekluzivní lhůta k podání návrhu podle § 259 o. z. ve spojení s § 428 odst. 1 z. o. k. se vztahuje nejen na okruh usnesení, jež jsou napadána, nýbrž i na důvody, z jakých tak navrhovatel činí. K tomu srov. např. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., KUHN, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck 2020, 762 s., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2021, sp. zn. 7 Cmo 259/2018 či ze dne 22. září 2021, č. j. 7 Cmo 24/2021. Odvolací soud v poměrech projednávané věci nemá důvod se od tam prezentovaných závěrů odchýlit.

41. Akcionář nepřítomný z omluvitelných důvodů tak může podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z jakýchkoliv zákonem upravených důvodů. Řečené však neznamená, že tento benefit je bezbřehý a neomezený; že takovýto akcionář má právo podaný návrh bez časového omezení kdykoliv měnit a rozšiřovat jej (do nekonečna) o další nové důvody pro vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Nelze totiž připustit, aby nepřítomný akcionář byl oproti přítomným akcionářům zvýhodňován, jde-li o uplatnění důvodů vedoucích jej k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady z hlediska jejich včasnosti. Takový přístup by zajisté byl nespravedlivým, zcela upřednostňujícím akcionáře, který se valné hromady neúčastnil, byť z vážných omluvitelných důvodů; tomuto nelze poskytnout vyšší míru ochrany než akcionáři, který se této účastnil a proti usnesení podal protest. Lze předpokládat, že nepřítomný akcionář byl na jednání valné hromady náležitě připraven, a je tudíž schopen v prekluzivní lhůtě zformulovat své případné výhrady a námitky k přijatým usnesením, které jej vedou k podání návrhu na vyslovení jejich neplatnosti, a do tohoto je určitě a srozumitelně vtělit. Pouhé obecné důvody nemohou vést k přezkumu podaného návrhu, a to ani v případě, že po uplynutí prekluzivní lhůty navrhovatel důvody specifikuje a precizuje. To znamená, že pro věcný přezkum usnesení valné hromady soudem musejí být důvody k vyslovení jeho neplatnosti navrhovatelem uplatněny před uplynutím prekluzivní lhůty.

42. Napadená valná hromada se konala dne 26. května 2017, navrhovatel se jí osobně neúčastnil z omluvitelných důvodů. Tříměsíční prekluzivní lhůta pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti přijatých usnesení valné hromady (která je lhůtou subjektivní) uplynula dne 28. srpna 2017. Navrhovatel v této lhůtě návrh na zahájení řízení podal, důvod neplatnosti usnesení valné hromady o možnosti nabývat vlastní akcie (pro rozpor se zákonem), však uplatnil až v podání ze dne 19. října 2017. Učinil tak až po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v § 259 o. z. Jinak řečeno, jelikož byl uvedený důvod vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady navrhovatelem uplatněn až po uplynutí prekluzivní lhůty, bylo již z tohoto důvodu nadbytečné zabývat se věcným posouzením ne/platnosti usnesení valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o nabývání vlastních akcií. Sama tato skutečnost byla důvodem pro zamítnutí podaného návrhu na vyslovení neplatnosti ohledně uvedeného usnesení valné hromady.

43. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že odvolací argumentace navrhovatele není případná; jeho námitky jsou liché.

44. Při určování výše náhrady nákladů řízení (výrok II.) soud prvního stupně přiznal společnosti na náhradě nákladů řízení částku 53 618,01 Kč (11 úkonů právní služby, 11 režijních paušálů, cestovné a náhrada za zmeškaný čas, navýšené o DPH). Správně při určení výše odměny právního zástupce s ohledem na povahu daného řízení vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a tomu odpovídající odměny 3 100 Kč za jeden úkon právní služby.

45. Odvolací soud však shledal nedostatky při postupu soudu prvního stupně ohledně hodnocení a výpočtu výše přiznaných nákladů řízení. Soud prvního stupně podřadil úkon spočívající v podání odvolání společnosti proti předchozímu rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy však společnost napadla pouze výrok o nákladech řízení, za úkon dle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu. Jde však o úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny (tj. 1 550 Kč). Ostatní úkony právní služby, jejich počet a hodnocení, včetně počtu režijních paušálů, jakož i výše požadované náhrady za zmeškaný čas a cestovné odpovídají obsahu spisu a předloženým listinám; právní zástupkyně společnosti je plátcem DPH. Právní zástupkyni společnosti tak náleží odměna za 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč, odměna za jeden úkon ve výši jedné poloviny v částce 1 550 Kč; dále pak 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu 4 x cestovné ([adresa] a zpět) v celkové výši 5 460 Kč a dle § 14 advokátního tarifu náhrada za zmeškaný čas 2 400 Kč, navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o 21 % DPH; celkem částka 51 742,50 Kč.

46. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, považuje v poměrech projednávané věci jednání navrhovatele již na hraně šikanózního výkonu práva; výrok II. týkající se nákladů řízení pak dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy odvolatel nebyl s odvoláním ve věci samé úspěšný. Úspěšné společnosti náleží odměna za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (vyjádření k podaným odvoláním a účast při jednání před odvolacím soudem dne 17. ledna 2022) po 3 100 Kč, dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky 3 režijní paušály po 300 Kč; dále dle § 14 advokátního tarifu náhrada za zmeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč a cestovní výdaje dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 1 177 Kč (cesta [adresa] a zpět, celkem 184 km, při průměrné spotřebě nafty 4,7 l na 100 km, ceně nafty 36,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč za 1 km v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb.), navýšené dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem 14 245 Kč.

48. Odvolací soud pro úplnost doplňuje, že soud prvního stupně pochybil, pakliže odvolatele znovu (a dvakrát) vyzval k zaplacení soudního poplatku pokaždé ve výši 2 000 Kč za jím podané odvolání proti již v pořadí druhému rozhodnutí soudu prvního stupně (výzva č. l. 29) a proti doplňujícímu usnesení (výzva č. l. 145) s odkazem na položku 22 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“). Na základě těchto výzev odvolatel vyměřený soudní poplatek za podaná odvolání zaplatil. Soud prvního stupně zcela pominul, že v daném případě jde o již druhé odvolání navrhovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně, soudní poplatek za podané odvolání se tudíž opětovně nevybírá (§ 6a odst. 5 ZSop). Rovněž nebyl správný postup soudu prvního stupně v případě odvolání proti doplňujícímu usnesení. V podstatě jde o jedno rozhodnutí ve věci samé dle položky 22 bodu 13. sazebníku poplatků, když soud prvního stupně nerozhodl o celém předmětu řízení, a proto mu byla věc odvolacím soudem vrácena k postupu dle § 166 o. s. ř. Soud prvního stupně postupem dle § 10 odst. 2 ZSop odvolateli jím zaplacený soudní poplatek za odvolání v celkové výši 4 000 Kč vrátí.

Poučení